autor: Muckátko :o*
Gordon se Simone šli večer spát o hodně později než obvykle. Nový den téměř ťukal na dveře a Simone se přitom cítila vzhůru jako za pravého poledne. Sledovala svého manžela, jak vchází do pokoje, zavírá dveře a otáčí klíčem v zámku. Na noc se zamykali. Ještě pořád, ačkoli teď už to možná ani nebylo třeba. Překvapeně a mírně zaskočeně sledovala Gordona, jak se s funění ukládá na matraci a natahuje se po přikrývce. Vypadal, že už nemá v plánu nikam vstávat, což Simone vetklo do tváře znepokojení. V okamžiku, kdy se Gordon přikryl, jeho manželka pokrývku odhodila ze svého těla a seskočila na studenou podlahu. Došla ke dveřím a klíčem otočila v zámku ještě jednou. Vyzkoušela, zda jsou dveře opravdu nedobytné a teprve pak se otočila k posteli, odkud se na ni podivně díval její muž.
„Nemám jít ještě zkontrolovat Billův pokoj?“ zeptala se tiše.
„Proč bys to měla dělat?“
„Jestli se nezapomněl zamknout. Raději na dva západy,“ přešlápla na tkaném koberečku, který svojí hrubou strukturou příliš nelichotil jejím chodidlům.
„Pojď si lehnout. Je pozdě,“ pokynul jí Gordon a byl opravdu rád, že nepokračuje ve své paranoie a nejistými kroky se vrací ke své polovině postele. Zaraženě se položila na záda a duchem mimo se přikryla zpět.
„Co je to s tebou?“ otočil se k ní Gordon a podepřel své tělo na levém předloktí. „Tváříš se, jako bychom bydleli pod jednou střechou se sériovým vrahem,“ podotkl.
„A co když ano? Co o něm víme? Naprosto nic. To, že o něm nějaký deník píše jako o chudákovi, který celý svůj život prožil zavřený v jedné místnosti v jednom domě, neznamená, že není šílený. Co když mu z toho všeho hráblo a něco nám v noci udělá?“ strachovala se.
„A zničit si tak jedinou možnost, jak mít normální život? O tom dost pochybuji,“ namítl.
„Ty mu chceš pomoct?“ vyvalila Simone oči.
„Ty snad ne?“
„Jak mu chceš pomoct? Podle všeho nemá rodný list, občanku, ani průkaz zdravotního pojištění. Nic,“ vypíchla jen zlomek toho, co by bylo třeba zařídit.
„Pamatuješ na Liama?“ zeptal se Gordon.
„Liama?“ zopakovala Simone a vypadala, že se snaží vybavit si někoho známého toho jména. Gordon ji nenechal moc dlouho tápat v paměti.
„Potkali jsme ho před několika měsíci v Berlíně. Chodili jsme spolu na střední,“ pomohl své ženě.
„Už vím. A co je s ním?“
„No, není to sice žádný kápo, ale dělá u policie.“
„Ty myslíš, že by nám mohl pomoct?“ podívala se na něj Simone skepticky.
„Rozhodně bude lepší, když ho pozveme na kávu a poradíme se nejdřív s ním. Nevím, jak bychom pochodili, kdybychom přišli na policii, že potřebujeme doklady pro někoho, kdo úředně neexistuje. Liam by nám mohl poradit, na koho se obrátit, nebo by sám mohl vyhledat kompetentní osoby, které by nám pomohly. Bude rozumnější vzít to přes něj, než aby nás někdo podroboval výslechům, kde jsme k tomu klukovi přišli, a jak to, že nemá doklady. Ještě by nás zavřeli, že jsme ho někde věznili, nebo podobné věci,“ zamyslel se Gordon.
„Jo jo,“ přikyvovala Simone rozhodně. „Liam bude lepší volba,“ souhlasila. Nedokázala si představit, že by je policie ještě tahala po výsleších a nedej bože i po soudech, aby podali vysvětlení a obhájili něco, co nespáchali.
„A do té doby? Necháme ho prostě tady s námi, i když o něm nic nevíme?“ vrátila se Simone k tomu svému.
„Já myslím, že je nebezpečný asi jako motýl. Ten kluk musí být ze všeho vyděšený a především zmatený. Měl to v očích, už když jsme za ním přišli do toho pokoje.“
„Gordone, já vím, že máš na lidi většinou čuch, ale co když se tentokrát mýlíš?“
„Lásko, co by si pomohl, kdyby nás zabil? Nic by tím nezískal, jen by sám sobě ztížil celou tuhle situaci. Navíc, Bill vypadá, že mu věří a víš, že on je ohledně nových lidí docela vybíravý a jen tak s někým si nesedne.“
„Bill je trdlo. Podle něj se nemůžeme řídit. Vidí v něm kamaráda jen proto, že nikoho jiného věkově blízkého tu nemá,“ oponovala mu Simone.
„To si nemyslím. Podívej, je jasné, že se ohledně celé té věci cítíme nesví, protože přiznejme si na rovinu, že tohle není zrovinka standardní věc, která se stává kdekomu na denním pořádku, ale z nějakého důvodu k nám Tom našel cestu a já bych se opravdu cítil špatně, kdybychom ho nechali napospas osudu. Vždyť by to mohl být Billův bratr. Ty sama občas říkáš, že Bill navždycky bude tvůj malý chlapeček, tak si představ, že v pokoji jen o pár metrů odsud spí ještě jeden takový malý chlapeček, který nevyrostl se svojí rodinou, zažil si takové věci a ještě nikdy nepoznal, jaké to je mít pravý domov a lidi kolem sebe, kteří ho mají rádi.“
„Nech toho, ty blboune!“ zakňučela Simone. „Nutíš mě chtít brečet,“ popotáhla.
Díky Gordonovi jí totiž mozek zaplavila představa malého Toma, který vyrostl bez mámy, táty, bez jakéhokoli kontaktu z okolním světem a teď se obává, jak s ním oni naloží.
„Co budeme dělat?“ zeptala se Simone dojatě.
„Necháme ho tady s námi, a jakmile dořešíme to dědictví, tak ho odvezeme s sebou domů a tam teprve začneme řešit všechno ostatní. Myslím, že teď alarmovat Liama a všechno mu vysvětlovat po telefonu je zbytečné. Necháme to, až se uvidíme osobně.“
„Myslíš, že je to dobrý nápad?“
„Máš snad jiný?“
„Nejspíš ne. V první chvíli jsem si přála, aby tohle byl jen špatný vtip a on vůbec neexistoval,“ svěřila se.
„Proč? Protože to všechno komplikuje?“ Simone přikývla. „Ale on existuje a nic nekomplikuje. Dědické řízení poběží dál jako doposud. Tom do něj nijak nezasahuje.“
„Vždyť je to nelegální! Nemůžu zdědit s domem i živou bytost!“ vyhrkla Simone.
„Ježiši kriste, Simone! Žádnou živou bytost jsi nezdědila, nebo jsi snad zahlédla Tomovo jméno na jednom z těch inventárních soupisů? Hned vedle nábytku, knih, lamp nebo nádobí v kuchyni? Všimla sis, že by snad měl nějaké inventární číslo na čele, aby mohl být uveden jako součást dědictví? Těžko. A víš proč? Protože o něm nikdo neví. Zbytečně to dramatizuješ. Jediné věci, které jeho přítomnost změní, je to, že nebudeme u stolu tři, ale čtyři a že pokoj vedle toho Billova nebude prázdný. Až všechno dořešíme, pojede s námi domů, kde dostane nové doklady a bude moct odejít, kam bude chtít,“ pronesl Gordon. Jeho hlas zvážněl, ale neměl potřebu na svoji manželku hlas nijak zvyšovat. Simone však jeho proslov vzala jinak.
„Dobrou noc,“ sykla a praštila sebou do matrace. Otočila se ke svému muži zády a dělala, že chce spát. Gordon zakroutil hlavou.
„Urazila ses, protože víš, že mám pravdu,“ zabručel Gordon.
„Světlo,“ zavrčela Simone, když Gordonova lampička na nočním stolku ještě stále svítila. Gordon protočil oči a světlo zhasnul. Úmyslně se posunul doprostřed matrace a zezadu svoji manželku objal.
„V tyhle chvíle mi vždycky připomeneš, po kom je Bill tak neskutečně urážlivý,“ uchechtl se a líbl ženu ve své náruči do rozpuštěných vlasů. Simone sebou cukla a bouchla zády Gordona do hrudě, ale netrvala na tom, aby se vrátil na svoji polovinu postele a nechal ji být. Věděla totiž, že měl pravdu. Ostatně jako vždycky. Byl to taky jeden z důvodů, proč si jej vzala. Protože si mohla být jistá, že co Gordon vypustí z úst, to bývá promyšlené a ve většině případů i pravda.
Na to se mohla spolehnout.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Bože, tá Simone je inak protivná!?! Jáj. Ešte že Gordon má v hlave rozum a nie piliny, inak by Tom skončil ako zabudnutý inventár v tajnej izbe až dovtedy, kým by tam nezarástol pavučinou. Našťastie v Gordonovi má podporu a Bill by si ho nedal vziať za žiadnu cenu. Už teraz sa teším na ďalšiu časť. :p
Simone ma jen strach o svou rodinu, to je v poradku. Myslim, ze si Toma casem oblibi a zvykne si na nej a jeho pritomnost. Jen co se presvedci o tom, ze to neni masovy vrah 😀 jsem trochu zklamana, ze dneska nebyla na rade Billova efektivni pomsta pro Seta. Tak holt az priste 😀 ale Gordon je uzasne rozumny clovek, jsem rada, ze navrhnul to s odvozem Toma s sebou do jejich domu. Uz jsem se bala, ze ho nechaji tam kde je. Treba ho nechaji chodit do skoly xD vsak on chudak nema ani zakladku! Mezi temi detmi se bude vyjímat 😀
Moc dekuji za dil ^^
Tahle rodinka je vážně úžasná! Věřím, že Simone si Toma oblíbí, chce to čas. Až Toma poznají líp věřím, že do jejich rodinky přibude nový člen a Tom konečně získá také SVOU rodinu.
Hned jsem si říkala, že to nebude jen tak, že Toma všichni přijmou s otevřenou náručí a všechno bude, jako by se nic nestalo. Já Simone chápu, že se bojí, i když to podle mě trošičku přeháněla. Ještě, že Gordom je tak rozumný a navíc má ty známosti 😀
A jak už bylo napsáno, myslím, že Bill by si už Toma nenechal jen tak sebrat…
Což mě přivádí k myšlence, co asi tak v tuto dobu dělali kluci… A jestli Set Tomovi nesl večeři… 😀
Naprosto Simoniny obavy chápu, ale na druhou stranu mi zase bylo líto, že Toma vidí jak přítěž a bojí se jej. Já když vím, jaké je Tom zlatíčko, tak nesu těžce, že je mu hnedka takhle křivděno, ale zase chápu, že se Simone bojí. Přece jen je Tom cizí člověk a nikdo si jím nemůže být jist. Obavy jsou vždycky nějaké, ale jak už psaly holky, taky si myslím, že až Toma pozná, bude jej mít ráda. Nebo v to alespoň doufám! 😀 Když už nic jiného, tak snad se bude Simone v Tomově přítomnosti chovat alespoň trochu dobře a ne tak odměřeně, protože si musí uvědomit, že i pro Toma musí být tahle situace dost těžká. Nikdy v životě nebyl s tolika lidmi, kteří se o něj zajímají a zajímat ještě budou. Musí to pro něj samotného být velký šok.
Gordon je v téhle povídce opět dokonalý! ♥ Takový prototyp skvělého chlapa! Jsem ráda, že je takový rozumný, vidí do lidí a ještě to dokáže manželce parádně vysvětlit. Jsem ráda, že tam je, protože věřím, že díky němu si Simone zvykne dříve a hlavně si třeba uvědomí i věci, které by si přes svůj strach ani uvědomit nemusela. 🙂
Moc se těším na další díl a těším se na Setovu reakci, až zjistí, že se Tom nenáchází v západním křídle! Děkuji za díl! ♥♥
Som rada, že aspoň Gordon má na celú situáciu triezvy pohľad a vie aj Simon nasmerovať správnym smerom…
Simona je praktická opatrná ženská a chápem, že má strach z neznámeho chlapca. Gordon je chlap a tí väčšinou nepozerajú do budúcnosti a nestresujú sa dopredu nad niečím čo nemusí byť pravda, riešia veci keď treba:)Teším sa, že nasiel spôsob ako Tomovi vybaviť doklady a že ho s takou samozrejmosťou prijal. Verím, že keď sa Simone prestane báť a bude sa na Toma pozerať tak, ako jej Gordon naznačil, na opusteného strateného chlapca, jej ženské srdce zmäkne a bude sa oňho s láskou starať. Toma mi je ľúto, musí sa cítiť príšerne v tom novom svete do ktorého sa dostal. Bill ho ale osamote nenechá:D tak to všetko dobre dopadne, Tom nebude mať čas cítiť sa nešťastný:) Ďakujem za kapitolu:)
Ještě že je Gordon tak rozumný a Tom může zůstat.
Síce chápem, že sa Simone o svoju rodinu bojí, ale myslím, že to s tou svojou paranojou predsa len trošku preháňa. Ešteže má pri sebe Gordona, ktorý sa díva na celú situáciu dosť triezvo a hlavne chce Tomovi tiež pomôcť.
A Bill by si Toma len tak nepustil 😀