Autumn Leaves 25.

Ačkoliv bylo teprve půl sedmé ráno, Bill už dávno seděl v kuchyni u své snídaně. Ne kvůli tomu, že by nemohl spát, nebo měl školu od brzkého rána. Do školy měl jít až na desátou, potřeboval si zařídit jinou věc – chtěl jít do dětského domova a očistit tam svoje jméno. On přeci nemohl za to, že si Tom vybral jeho. Nebo snad mohl? Neměl to dovolit a raději se utápět ve svém vlastním smutku? Zakroutil hlavou, napil se svého kafe a zakousnul se do sladkého pečiva, které měl na talířku.

„Bille, co se děje, zlatíčko? Chodíš tady jak tělo bez duše,“ řekla starostlivě Alice a posadila se na židli vedle něj. „Navíc… není zvykem, abys vstával tak brzo. Řekneš mi, co se stalo?“ pohladila ho po zádech a políbila na spánek. Opravdu si dělala o svého syna starosti. Ublížil mu ten jeho kluk? Nakrčila obočí a zamítla takovou možnost. Proč by mu ubližoval, když se k sobě v tom autě tak měli?

„Mami, nic se neděje,“ pokusil se o úsměv a pohladil ji po paži. „Já jsem v pohodě, vážně. Jenom… chybí mi víkend. Bylo mi s Tomem opravdu nádherně. Cítil jsem se strašně milovaný a tak,“ zasnil se a podepřel si hlavu. Tohle byla pravda – nejraději by vrátil čas a vychutnával si každou minutu ještě víc.

„Jsem ráda, že sis to takhle užil,“ pohladila ho po vlasech. „Ale víš, že bys neměl zanedbávat kvůli němu školu. Má už nějak vyřešenej vztah s tou svou… manželkou? Rozvádí se?“

„Jo, vlastně… Bude se asi rozvádět, protože ho podvedla a otěhotněla,“ pokrčil Bill rameny a usrkl ze svého kafe. „A o školu se vážně nemusíš bát, ano? Dneska až přijdu ze školy, začnu psát svou bakalářskou práci,“ podíval se jí do očí a vydechnul. Věděl dost dobře, že pravděpodobně nezačne. Školu měl až do večera, pak potřebuje mluvit s Tomem… A měl toho mnohem víc, chtěl se sejít i s Gustavem. Dojedl snídani a zvedl se, aby po sobě uklidil. Žena ho pohladila po paži a podívala se na něj.

„Jsem na tebe pyšná, zlatíčko. A až budeš přebírat svůj diplom… To bude nádhera!“

„Mami, to ještě pár měsíců potrvá,“ zasmál se a trochu se sehnul, líbnul maminku na čelo a zase se odtáhl. „Akorát teď tě už opustím, chtěl bych zajít za dětma do dětského domova. Přirostly mi k srdci, broučkové,“ usmál se a dal talířek i s hrníčkem do myčky. Neřekl celou pravdu, proč tam chtěl jít, ale komu to vadilo?

„Jsi úžasný. Myslím si, že si jednou nějaké adoptuješ. Byl bys úžasný táta…“

„Děkuju,“ přikývl a pohladil maminku po zádech. Vlastně měl o svém budoucím životě jasno. Až vystuduje, vydělá nějaké peníze a bude mít kde bydlet, chtěl by mít dítě. Potřeboval někoho, komu by dal lásku a nebyl to jen dospělý člověk. Chtěl mít někoho, koho by mohl učit, vychovávat a také ho odměňovat. Kdyby to bylo celé takhle jednoduché, už by dávno nějakého sviště měl doma.

*

Snídalo se i na Tomově straně. Panovala kolem nich pohoda, překvapivě. Manželé se spolu bavili jako dlouholetí přátelé, nebylo poznat, že by se kdy kvůli něčemu hádali. Ale… To bylo to. Byli jako přátelé, ne jako partneři. Tom si povzdychnul a namočil si koláček do ranní kávy. Podíval se na Ashley, která jen zářila, a trochu naklonil hlavu. Tohle s ní vážně udělalo těhotenství? Vždyť byla teprve na začátku, nemohla… Nebo snad ano? Ukousl si, rozmělnil sousto v ústech a dolil si do skleničky pomerančový džus.

„Už jsi mluvila s Christiánem?“ vytáhl obočí a rychle zakryl oranžovou skvrnu na ubrusu svým talířem.

„Mluvila jsem s ním v sobotu. Byl… byl vážně překvapený, ale řekl, že bude krásné, až budeme mít miminko…“

„Takže spolu zůstanete?“

„Pravděpodobně,“ přikývla brunetka a otřela si rty bílým ubrouskem. „Je to blázen, hned ten den jsme šli nakupovat… A už chtěl koupit dupačky,“ zakroutila hlavou a pohladila se po břiše. Bylo pořád stejné, žádný náznak těhotenství, nic. „Strašně se těším, až se to narodí. Měli bychom se ale rozvést, dokud nejsem tak daleko. Víš, nechci se pak stresovat a potratit.“

„Ashley…“ vydechnul Tom a pohladil ji po ruce. „Můžeme to udělat, až porodíš, abys o to dítě nepřišla. Chápu, že by to pro tebe bylo těžké,“ usmál se a zakroutil hlavou. Ano, Billa měl rád, dokonce moc rád. Bláznil po každém okamžiku, který s ním mohl trávit, ale zároveň… Doma měl tak nějak jistotu. Věděl, že se vrátí a nebude ve velkém domě sám. Co bude dělat, až ho manželka definitivně opustí? Bude si muset sehnat nějaký byt, aby se nezbláznil. Nebo by mohl bydlet s Billem, ale to si nebyl moc jistý, přeci jen, nebyli spolu moc dlouho na to, aby se sestěhovali.

„Ne. Chci mít život vyřešený ještě dřív, než budu vozit kočárek. Bojíš se snad, že ti pláchne?“ vytáhla pobaveně obočí a zakroutila hlavou. „Víš, je mladý, studuje… Bude si chtít určitě užít život. Cestovat, dělat bláznivé věci a na vztah mu sotva zbyde nějaký čas. Nemůže to být jako s někým, kdo už normálně pracuje,“ popíchla ho a pohodila dlouhými vlasy. Prohlédla si svou manikúru a Tom ji probodnul pohledem. Jak se vůbec opovažovala mluvit takhle ošklivě? Billa neznala, ani trochu, neměla na to žádné právo!

„Ashley, nemluv o něm, když ho neznáš, ano?“ protočil oči a rychle se zvednul od stolu. Manželka ho vážně rozčílila, ale co když měla pravdu? Bylo možné, že až Bill dostuduje, bude chtít dělat všechno, co řekla ona? Pokud ano, určitě by ho podpořil, ale bylo by mu to líto.

„Tak promiň,“ protočila oči. „Na ten vánoční večírek jdeš s ním, předpokládám?“ zvedla se a sklízela nádobí ze stolu. „A co má znamenat ten flek od džusu?“ vytáhla pobaveně obočí. Špinavé nádobí dala na kuchyňskou linku, stejně tak nedojedené jídlo, a ubrus ze stolu sundala. Tom jí pohladil po zádech a zezadu si k ní stoupnul, pohladil ji po boku.

„Myslel jsem, že půjdeš se mnou ty,“ zakroutil hlavou. Samozřejmě, rád by pozval Billa, aby byl jeho doprovod. Ale byl chlap a to se jaksi… nehodilo. Nakrčil obočí. Proč by se to ale nehodilo? Byl nyní jeho partner, takže měl právo jít s ním. Možná se mu to nelíbilo kvůli pohledům jeho obchodních partnerů? To by byl dost dobrý důvod, nebo ne?

„Tome, máš tam jít se svým partnerem. Stydíš se snad, že je kluk?“ Ashley uhodila na hlavičku. Když se otočila, aby zachytila Tomův výraz, dusila v sobě smích. Tohle byl vážně vrchol. Tom s Billem spal, líbal ho, chodil s ním na procházky a vozil ho na výlety, ale nechtěl ho ukázat světu? Bál se snad reakcí? Zrovna tenhle Tom, který si skoro nenechával kecat do života?

„Nestydím, jenom si myslím, že se ještě moc neznáme,“ ladně z toho vybruslil. „Ale pokud mé pozvání nepřijmeš, tak s tím samozřejmě nic neudělám. Ale miluješ punč, který tam pokaždé je.“

„Zapomněl jsi, že nesmím alkohol?“ zasmála se a zakroutila hlavou. „Dej pozvánku svýmu klukovi, se mnou nepočítej. A teď jestli dovolíš, musím jít do práce,“ odtáhla se od něj a vzala ze židle připravenou kabelku.

Manželé se spolu rozloučili a Tom se za Ashley šokovaně díval. Kde byla ta ženská, která žárlila při každém jeho pohledu na jinou? Kam, sakra, zmizela? Najednou nebylo takové dobrodružství hnát se za Billem. Ale měl snad Ashley prosit, aby s ním zůstala? Opřel se o linku a naštvaně do ní třísknul. S kým chtěl vlastně být? S Ashley, která se od něj oddalovala, nebo s Billem, u kterého si nemohl být jistý společnou budoucností? Ale proč by vlastně nemohl?! K němu se nechoval jako laciná coura, určitě s ním také počítal do budoucnosti. Navíc mu vyznal lásku. Byl opravdu idiot. Nikdy mu přeci nešlo jen o to, aby si užil a teď měl dva vztahy. Proplesknul se a skousnul si ret, přišel si jako šílený. Chvíli chtěl s Billem být, ale pak zase ne. Možná by si měl hodit mincí, aby se rozhodl. Ne, to bylo ještě šílenější! Házet mincí si mohl, když se rozhodoval, co si dá k jídlu, ale ne, když šlo o lidskou bytost. Vyndal mobil a najel do galerie. Hned z první fotky se na něj usmíval Bill a celým tělem mu projela vlna vzrušení. Jasně, že chtěl Billa. Jen si nebyl příliš jistý, když měl po boku Ashley, která ho co chvíli sváděla očima. Byl správný čas na to, aby začal konat. V práci bude mít určitě dost volného času, takže se podívá na nabízené byty. Nejenže se bude mít kde scházet s Billem, ale také si urovná své myšlenky a hlavně city, což potřeboval ze všeho nejvíc. Nemohl hrát na obě strany, navíc, Ashley o něj zájem příliš nejevila. Buď mluvila o nenarozeném dítěti, nebo o tom, jak si užili s Christiánem společný víkend. On byl natolik ohleduplný, že se o víkendu v Hamburku ani slůvkem nezmínil. Probouzel se v něm snad pocit viny? Zaúpěl a znovu se podíval na Billovu fotku. Opět se musel spokojeně usmát, zakroutil hlavou.

„KRASNE RANO, MILACKU. JAK SE TI BEZE ME SPALO? :-*“ napsal mu esemesku a nedočkavě čekal na odpověď.

*

Bill procházel známou ulicí k dětskému domovu. Vytáhl obočí, když mu esemeska přerušila hudbu ve sluchátkách, kterou poslouchal. Okamžitě telefon vyndal a při přečtení jména odesílatele se musel usmát od ucha k uchu. Bez přemýšlení zprávu otevřel a usmál se znovu. Tak pěkné zprávy mu psal jedině on.

„DOBRE RANO. :-* MOC DOBRE NE, S TEBOU JE TO LEPSI. OSTATNE JAKO VSECHNO. :-P“

„BRZO ZASE BUDES USINAT SE MNOU, TO MI VER! 🙂 MYSLIS, ZE SE MUZEM DNESKA VIDET? POTREBUJU TI NECO RICT.“

Bill se zastavil a opřel se o zídku, nakrčil obočí. Měl by dělat věci do školy, ale… v deset mu začínala naprosto nudná přednáška. Možná by ji mohl vynechat a vidět se místo toho s Tomem? Tedy pokud bude mít čas i on, samozřejmě. Ohlédl se kolem sebe, celou cestu měl pocit, že ho někdo sleduje. Nikde ale nikdo nebyl, takže to svedl jen na svou přílišnou představivost. Neměl se večer dívat na kriminálku!

„VECER URCITE NE, CELKEM JSEM TED ZANEDBAVAL SKOLU. ALE POKUD BYS MEL CAS KOLEM DESATE, RAD TE NAVSTIVIM. :-* POTREBUJU OBEJMOUT, POLIBIT… A HLAVNE BYT S TEBOU!“

„BUDU CEKAT U SEBE V KANCELARI, ZLATICKO. ;-)“

Jen se usmál a zakroutil hlavou, z radosti se mu zatočila hlava. Políbil tapetu na mobilu, kde měl Toma, a uklidil ho do kabelky. Olízl si rty a podíval se na hodinky. Za dvě a půl hodiny bude zase v Tomově náručí, tedy… Maximálně za tak dlouhou dobu. Rozhodl se ignorovat celou tu věc s bratrstvím, dokud nebudou mít nějaký jasný důkaz. Určitě by bylo pěkné po jednadvaceti letech najít bratra, ale najít lásku bylo určitě mnohem hezčí, no ne?
Znovu si dal do uší sluchátka, ruce do kapes a pokračoval v cestě. Potichu si pobrukoval a šťastně se usmíval. Bylo nádherné být zamilovaný! Poddával se citům celým svým tělem, každým kouskem mysli. Nemyslel na nikoho jiného než na Toma a přišel si jako malá bláznivá puberťačka. Kdyby to nebylo tak moc zvláštní, křičel by radostí! Rozběhl by se a vykřičel by do světa, koho vlastně miluje. Doufal, že i jemu budou vyznány city, se kterými se mu svěřil on.

Bill akorát zatáčel do ulice, na jejímž konci stála budova, do které mířil, když v tom byl sražen k zemi. Leknutím vykřikl a bolestí zaúpěl, opravdu silně se praštil hlavou o chodník. Podíval se na tři muže nad sebou, ale obličeje neviděl – byli zahalení v černých kuklách.

„Teď dostaneš, co si zasloužíš, ty malá děvko,“ syknul jeden a pěstí ho udeřil do břicha. Černovlásek znovu bolestí vykřikl, ale další z té povedené trojice mu do pusy nacpal špinavý látkový kapesník a praštil ho do čelisti. Billovi tekly z očí slzy, ale všem zúčastněným to bylo jedno, mlátili ho hlava nehlava. Ač se snažil sebevíc, byli silnější než on a nemohl se zpod nich dostat. Bolelo ho celé tělo, cítil, jak mu teče krev a motá se mu hlava.

„Pamatuj si, se zadanýma chlapama se nešuká,“ ušklíbnul se ten nejvyšší a plivnul mu do obličeje. Bill zaúpěl a znechuceně se oklepal. Tohle bylo už vážně příliš.

„Kluci, už ho nechte být, nechceme ho zabít… Zatím,“ zpoza rohu vyšla brunetka. Měla na sobě upnuté kalhoty, černé lodičky na jehlovém podpatku a červený kabát. Nebyl to nikdo jiný než Ashley. Bill se na ní zmateně podíval. Takže… Tohle všechno byla její práce? Vyndal si z pusy nechutný kus látky a šokovaně vytáhl roztržené obočí. Zanadával bolestí a hned ho zase spustil dolů – bolelo to jako čert.

„Rozmysli si dobře, komu budeš zahřívat postel, jinak skončíš moc špatně,“ ušklíbla se a sklonila se, aby našla v Billově kabelce telefon. Přišlápla mu podpatkem dlaň k zemi, vyfotila ho a zuboženou fotku poslala Tomovi.

Čtyři lidé Billovi ještě sprostě nadávali, ale to mu už bylo celkem jedno, protože je nevnímal. Upadl do bezvědomí a nic kolem sebe nevnímal.

***

Obloha už byla zatažená, mohlo být tak sedm hodin večer. Tom ale stále seděl u Billovy postele, tisknul mu ruku a pozoroval ho. Čekal alespoň na malý náznak pohybu v jeho obličeji – bohužel, nic stále nepřicházelo. Pomlácený, se zavřenýma očima a v bílém nemocničním povlečení vypadal vážně hodně špatně. Byl celý bledý a měl kruhy pod očima. Tom se sklonil, aby se poněkolikáté otřel svými rty o Billovo čelo a nasucho polknul. Zamrkal slzy, které si stejně cestu ven z jeho očí našly, jako již poněkolikáté za dnešní den. Opřel si čelo o jeho a přivřel oči. Momentálně si nepřál nic jiného, než aby alespoň otevřel oči. Víc mu stisknul dlaň, ale ihned stisk zase povolil. Bylo mu jasné, že musí mít velké bolesti, nechtěl mu tedy přidělávat další.

Na dveře zaklepal Billův ošetřující lékař a hned na to vešel do pokoje. Podíval se na Toma, který seděl u postele. Musel se nad tím usmát, bylo mu jasné, že ho má opravdu rád. Přišel hned, jakmile mu sestra zavolala. Bylo to jednoduché – volala první osobě v posledních záznamech. Když chtěla najít ještě někoho z rodiny, mobil se jí v ruce vypnul. Naštěstí Toma napadlo, že přendá Billovu sim kartu do svého telefonu. Všichni doufali, že nemá žádný pin kód a má kontakty uložené právě na simce. A také, že ano, takže mohli zkontaktovat i rodiče. Takové seznámení si Tom sice nepředstavoval, ale co jiného mohli dělat, když už se tady takhle sešli?

„Pořád se neprobral,“ zamumlal Tom a narovnal se, podíval se na doktora. „Je to s ním hodně špatné?“ řekl potichu. Doktor si povzdechnul a zakroutil hlavou.

„Neměl bych vám nic říct, nejste tak úplně rodinný příslušník…“

„Já jsem jeho přítel!“ zasyčel skrz zuby a pohladil Billa po ruce. „A potřebuju vědět, jak na tom je. A taky kdo mu to udělal. Až je najdu, tak přísahám, že…“ zatnul druhou ruku v pěst a doktor ho chytnul za rameno, povzbudivě se usmál.

„Dalším násilím nic nevyřešíte, to mi věřte. Jinak… Bill bude v pořádku, každou chvíli by se měl probudit. Bude ho všechno akorát šíleně bolet, má sešívané obočí, stejně tak má čerstvou jizvu na břiše. Ale ze všeho se dostane, to mi věřte. Ale vy byste měl jít domů a odpočinout si.“

„Já od něj nikam nepůjdu,“ zamumlal Tom zlomeně a políbil Billa na hřbet dlaně. Nejraději by si s ním právě teď vyměnil místo, protože nedokázal koukat na to, jak někdo křehký, jako jeho Bill, trpěl. Opatrně ho hladil po paži a sklopil k němu svůj pohled. „Budu vás informovat, jakmile se probudí, dobře?“

„Nemusíte, sestra to uvidí,“ doktor kývnul k oknu, za kterým celou dobu seděla sestřička. Tom nakrčil obočí, zapomínal, že tam s Billem není úplně tak sám. Když se na ni teď díval, přišlo mu, že je celou dobu musí špehovat.

„Dobře, ale… Bude v pořádku, že ano?“ řekl s obavami v hlase a nasucho polknul. Bázlivě se podíval na lékaře a zase stiskl Billovu ruku. Cítil se teď tak maličký!

„Samozřejmě, bude v pořádku. Co nejdřív by ale měla přijít policie, aby ho vyslechli. Bohužel, u celého incidentu nebyli žádní svědci, takže budou potřebovat jen jeho výpověď. Snad bude co nejpřesnější. Myslíte, že má nějaké nepřátele?“

„Nemá žádné nepřátele,“ okamžitě odpověděl. Když se nad tím ale zamyslel víc, nemohl si tím být tak jistý. Neznali se zas tak dlouho, aby to mohl tvrdit.

„Dobře. Tak… Já se zase vzdálím, musím obejít ještě ostatní pacienty. Zatím se mějte,“ usmál se doktor a ještě zkontroloval přístroje, které otravně pípaly. Tom přikývl a položil si hlavu vedle Billovy.

Uběhlo dalších pár minut, ale Tomovi to přišlo jako hodiny. Naklonil se nad Billa a políbil ho na rty. Nasucho polknul a otřel si slzy, nemohl se znovu rozbrečet.

„Billi, prosím… Moc tě prosím, probuď se nebo mi dej o sobě alespoň nějak vědět,“ zašeptal a otřel se svým nosem o jeho. „Slibuju ti, že celou záležitost s Ashley vyřeším co nejdřív. Já… Potřebuju být s tebou, miláčku. Musíš být v pořádku, ano? Miluju tě,“ zašeptal a na Billovu tvář dopadlo zase pár slz.

„Miluju tě,“ zašeptal Bill bolestně a pootevřel oči. Podíval se na Toma a pokusil se o maličký úsměv. Celý obličej ho ale zabolel, takže rty spíš zkroutil do nějaké divné grimasy. „Jak dlouho tady sedíš?“

„Celou dobu, zlatíčko,“ usmál se Tom a vtiskl jemný polibek na Billovo čelo. Měl takovou radost, že je vzhůru! Nejraději by ho pořádně obejmul a už nikdy nepustil, to by mu ale mohl také pěkně ublížit, takže to rovnou zamítnul.

„Oh, dostal jsem pořádnou nakládačku, co?“ chytil se za bolavou hlavu a podíval se na všechny ty hadičky, které mu šly z těla. Udělalo se mu z nich špatně. Doktory nesnášel a nemocnicím se vyhýbal obrovským obloukem.

„Jo, to teda dostal. Strašně mě to mrzí… Měl jsem tam být místo tebe,“ zakroutil hlavou a opatrně ho políbil na rty, nemohl si prostě pomoct.

„Ne, tohle neříkej. Byla tam Ashley,“ zamumlal černovlásek a zase pomalu zavřel oči. Usínal, Tom ho hladil po ruce a nechápal co se děje? Proč by tam měla být Asley? Kde by se tam tak vzala? Zakroutil hlavou a opět ho chytil za ruku. Bude o tom muset zjistit mnohem, mnohem víc.

autor: Catherine