autor: Janule
L.A. sobota 25. ledna
„Tomiiii, kam to jedeeem!?“ škemral o odpověď už asi podesáté Bill s nádechem zoufalství v hlase, ačkoliv věděl, že je to marné. Tom se jen záhadně uculoval, v rukou svíral volant svého bílého Range Roveru a mlčel jako ryba.
Hned ráno, když se Bill vynořil z ložnice, ho Tom informoval, že dnes pojedou na výlet, ovšem kam, to se jeho mladší dvojče nedozvědělo. Tom si užíval Billovu nejistotu a opakované rozhořčené vyptávání, co si jako teda na ten výlet má vzít na sebe, a jak má vědět, co se hodí, když neví, kam to jedou, a jestli to jako bude nějaká tramtárie, a on si vezme boty na podpatku, které si chtěl už tak dlouho vyzkoušet nosit venku, bude to průšvih, což byl způsob, jak z Toma vytáhnout cokoliv, co by mu dalo alespoň malou nápovědu. Nedozvěděl se ovšem o nic víc než teď. Bylo mu řečeno, že může jet třeba v pytli a bos, že je to jedno.
„Anglicky, Bille,“ napomenul své dvojče schválně Tom, ačkoliv věděl, že se jen o to víc rozčílí, „víš, co říkal Alex. Bez mluvení se to nenaučíš,“ provokoval.
„No jo, pořád,“ odsekl Bill a mávl rukou. „Nebaví mě to, chci mluvit, jak mi zobák narost, aspoň když jsme spolu sami.“
„Bez angličtiny jsi tu ztracený, do smrti tě budu muset vodit za ručičku,“ dělal si z něj legraci Tom.
„To by mi ale vůbec nevadilo,“ uculil se Bill, jak si Tom hezky naběhl na vidle, „akorát by to vypadalo dost divně,“ ušklíbl se, když si představil, jak se drží svého dvojčete za ruku ve všech možných i nemožných situacích. Hlavně Riuš by měla radost, zašklebil se v duchu.
„Nechytej mě za slovo, víš, jak jsem to myslel,“ zpražil ho pohledem Tom. Neustálé Billovy narážky na jejich vztah už bral s naprostým klidem a samozřejmostí. Zjistil, že si člověk postupně opravdu zvykne na všechno. Krom toho, nebylo mu to nepříjemné, Bill ho tak vlastně neustále ujišťoval o tom, že je v jeho životě ten jediný, ačkoliv s Alexem flirtoval jako o život.
Tom nechápal, kde se v Billovi ta koketa tak najednou vzala, ale vzhledem k tomu, že to nebylo nic závažného, neřešil to. Plachý a nejistý Bill, který se bál promluvit s kýmkoliv, kdo nebyl prověřen přes několik možných známých, byl pryč. Tenhle byl bezstarostný a dal se – k Tomovu údivu – do řeči naprosto s každým, kdo mu rozuměl. Jako třeba nedávno v supermarketu.
Procházeli zrovna kolem ovoce, když Bill zaslechl němčinu. Okamžitě se vrhl k páru středního věku – jak poté vyplynulo, manželům z Mnichova na dovolené – kteří na Billa nejdřív zírali jako na zjevení, ale pak se s ním dali do řeči a asi pět minut klábosili o všem možném. Tom stál opodál s plným nákupním vozíkem, snažil se co nejlépe zamaskovat dva balíčky masa a jedno chlazené kuře, které si Bill vydupal, a trpělivě čekal, až se jeho dvojče vykecá. Bylo mu jasné, že jeho mladší bratr vůbec netuší, že ho ti dva z Mnichova nejspíš znají, stále si svou slávu neuvědomoval. Až když se loučili a oni ho oslovili „Bille“ a popřáli mu hodně zdraví po tom, co se mu stalo, si Tom všiml, jak se jeho mladší bratr zarazil a chvilku mu trvalo, než přišel na to, odkud ti dva znají jeho jméno.
Přiřítil se pak k Tomovi s úsměvem od ucha k uchu a vykládal, jak je to perfektní, že jsou asi opravdu slavní, protože ti dva Němci ho znali jménem a věděli, že na Silvestra spadl ze schodů. Musel jim ukázat jizvu, kterou schovával pod kšiltovkou, aby se mu na slunci nespálila. Tom si jen povzdychl a v duchu se pokřižoval, aby ti dva nepoznali, že na těch schodech zůstala Billova paměť.
Nemohl říct, že si to neužíval. Když se trochu vzpamatoval z bratrova úrazu a jeho šílených tvrzení o jeho starém životě, začal si Billa daleko víc všímat, studovat jeho nové já, které se díky ztracené paměti začalo čím dál tím víc prosazovat, a zjišťoval, že tenhle nový Bill je naprosto úžasný. Přestože měl v určitých věcech svoji hlavu a nehodlal se nechat k Tomovu rozčarování nijak omezovat, jeho povaha byla radostná, pryč byl ten věčný nedůvěřivý puntičkář, kterému nikdy nebylo nic dost dobré, stal se z něj famózní kuchař, který neváhal studovat vegetariánské kuchařky a vařit Tomovi vše, na co měl chuť. Na rozdíl od starého Billa, který se neznámých lidí stranil, se okamžitě rukama nohama spřátelil s jejich hospodyní Margaritou, když přišla jako každý týden uklidit. Mluvila anglicky na podobné úrovni jako on, takže si celkem rozuměli, ačkoliv její služby Bill považoval za zbytečné vyhazování peněz. Jak totiž říkal, uklízení je bezvadný pohyb zdarma. Tvrdil Tomovi, že uklízet jednou týdně dům, ve kterém je pes, je málo, takže ho Tom každou chvíli přistihl, jak luxuje, vytírá, zametá, a dokonce i myje ručně nádobí, ačkoliv měli myčku.
Další zvláštní věc pro Toma, na kterou si musel zvykat, byl tělesný kontakt. Bill se ho dotýkal, kdykoliv měl k tomu příležitost. Nejdřív jeho dotekům podvědomě uhýbal, protože to neznal, ale postupně si zvykl. Sám se ale zatím vracet jeho doteky neodvažoval. Byl příliš naučený, že se mu Bill deset let vyhýbal, a tenhle stav stále ještě považoval za přechodné období. Podvědomě čekal, že se Bill jednoho krásného dne probudí a na všechno si vzpomene, čímž se věci vrátí do starých kolejí a on si bude muset zvyknout zpátky na toho starého nekontaktního Billa. Když o tom tak uvažoval, postupem času zjišťoval, že jakkoliv si zezačátku tohle přál ze všeho nejvíc, teď už to zdaleka není jeho priorita. Ano, bylo by to samozřejmě všechno jednodušší, kdyby si Bill vzpomněl, ale tenhle mladší bráška, co seděl vedle něj na sedadle spolujezdce a pobrukoval si s rádiem nějakou popovou písničku, se mu líbil víc.
„Kdy už tam budem?“ nedal pokoj Bill, když sjeli z dálnice a vjížděli do obydlené oblasti.
„Za deset minut, to už vydržíš,“ řekl konečně něco užitečného Tom, aby své dvojče přestal trápit. Kdyby neztratil paměť, moc dobře by věděl, kam jedou, ale takhle to aspoň může být překvápko. V kapse kalhot se mu rozehrál telefon. Zapomněl zapnout bezdrátové handsfreečko, které by za něj hovor automaticky přijalo, což se mu stávalo poměrně často. Než se stihl vzpamatovat, Billova štíhlá ruka se zcela drze potopila do jeho kapsy a telefon vytáhla.
„Kdo je to?“ zeptal se Tom, zatímco zatáčel do poměrně ostré zatáčky. Na telefon teď opravdu neměl čas.
„Nikdo důležitý,“ típnul Bill s úšklebkem příchozí hovor a vrátil ho Tomovi do kapsy.
„Bille, kdo to byl?“ zeptal se znovu s trochou výhrůžky v hlase, ale odpovědi se mu nedostalo. Bill si zase začal prozpěvovat melodii s rádiem a dělal, že Toma neslyší. Ten si jen vzdychl a bylo mu jasné, kdo mu volal. Máma ani nikdo z příbuzných to nebyli, to by Bill určitě zvedl, a nikomu jinému by s takovou chutí hovor netípl, takže to určitě byla Ria. Když zastavili na červené, sáhl do kapsy, mrkl do nepřijatých hovorů a jen se na Billa významně podíval. Zapnul handsfree a na zelenou se znovu rozjel.
S tímhle byla pořád stejná potíž. Myslel si, že se ti dva po nějakém čase spolu zase začnou bavit, ale od Silvestra se vůbec nic nezměnilo. Ria i přes Tomovo několikeré pozvání odmítala do jejich domu vkročit, takže se vídali jen velmi zřídka u Katie, kam za ní občas jezdil. Role modelky se jí víc než zalíbila, takže prací trávila veškerý čas, který dřív věnovala jemu. Sex proběhl jen jednou, a vzhledem k tomu, že se Tom na cizím místě necítil jako doma, stálo to za nic, vůbec si to neužil. Měl pocit, že za stěnou poslouchá Katie a pak to s Riou budou dopodrobna rozebírat, jak to mají holky ve zvyku. Jako by se tou ztrátou soukromí, které měli u sebe doma, všechno změnilo. Příště ji musí vzít do hotelu, když nechtěla k nim domů, to bude jediné řešení. Jenže kdy bude nějaké příště, to nevěděl. Nejspíš ho tím svým típnutím hovoru Bill zase o kousek oddálil. Jak jí tohle budu vysvětlovat, povzdechl si nešťastně Tom.
Bill se při jakékoliv zmínce o Rie proměnil z pohodového bratra v žárlivou milenku, aspoň tak na Toma vždycky působil. Stačilo její jméno vyslovit a Tom zaznamenal ztuhnutí Billových rysů a poté celého jeho těla. Z rozvitých vět, kterými se normálně Bill vyjadřoval, se staly v tom okamžiku věty holé a úsměv z jeho tváře zmizel, jako by se vypařil. Tom to někdy zkoušel jen tak, aby si ověřil, jestli tenhle stav ještě trvá, což se mu teď opět potvrdilo. Už nevěděl, co dělat a jak ty dva dát zase dohromady, aby se spolu alespoň začali bavit. O tom, že by se Ria v nejbližší době vrátila, už přestal uvažovat, bylo mu jasné, že se mu ji hned tak přesvědčit nepodaří, tak se přestal snažit. Postupem času zjistil, že díky Billově nové roli hospodyňky, které se velice ochotně ujal hned, jak se mu zdravotně ulevilo, mu Ria zase tak zásadně nechybí, což jeho samotného po těch společných letech sice překvapovalo, ale zvykl si, stejně jako na to ostatní. Bill se o něj staral tak jako Ria za celou dobu jejich vztahu ne. Že by se ho každý den vyptávala, co si dá k obědu, a hledala kvůli němu nové a nové vegetariánské recepty, tak to ani náhodou. Daleko častěji se jezdili najíst mimo dům, což se v posledních třech týdnech nestalo ani jednou. Bill každý den vařil, a kdyby jen to, on skvěle vařil, dokonce líp, než kdy vařila jejich máma, což ale zase nebylo tak těžké, ušklíbl se v duchu. Máma nikdy nebyla nějaká zvláštní kuchta, ale snažila se. Tom nestačil jen kroutit hlavou nad tím, jaký vliv může mít úraz hlavy na člověka, ale nestěžoval si. V tomhle byl jeho mladší bratr naprosté zlato. Občas dokonce Tomovi bleskla hlavou kacířská myšlenka, že kdyby se Ria už nevrátila, snad by si s Billem spolu vystačili až do smrti.
„Jsme tady,“ vypnul Tom motor, když zaparkoval vedle typického losangelského jednopatrového domu s velkou zahradou.
„No konečně,“ odfrkl si Bill. „Tomuhle říkáš výlet?“ rozhlídl se kolem sebe, když se vysoukal z auta na příjezdovou cestu k domu. „Myslel jsem, že to bude něco zvláštního,“ remcal, ale nakonec byl rád, že to nejsou žádné hory nebo údolí, protože chůze po takovém terénu nebyla nic, co by ho nějak zvlášť bavilo. Tohle spíš vypadalo na nějakou společenskou návštěvu. „Čí je to dům?“
„Marnie,“ odvětil Tom, zatímco vytáhl z kapsy telefon. „Chvíli ještě vydrž, vyřídím ten hovor, cos mi típnul,“ vyčítavě pronesl a čekal, až ho operátor spojí s Riou. Bude muset holt žehlit, nedá se svítit. „No, ahoj, miláčku, cos potřebovala? … Řídil jsem a telefon jsem měl v kapse… ne, já to netípnul, to muselo samo, asi se ztratil signál pod mostem… jistě… ne… vážně ne, teď jsme u Marnie, jedeme pro… ty víš co,“ pohlédl na Billa, který opět jevil známky ztuhnutí a propaloval Toma pohledem. „Jo, jistě, zavolám ti, až dorazíme domů, ano, domluvíme se později. Pa, miláčku, pa.“ Snad se mu ji podařilo oblafnout, oddechl si.
„Aby ses z ní nepodělal…“ potichu zamumlal Bill pod vousy.
„Já tě slyšel, Bille!“
„No a?“
„Nechovej se jako malý děcko,“ povzdychl si Tom, tohle stejně nemělo cenu komentovat, už to znal.
„Ahoooj,“ ozvalo se v tu chvíli vysokým hlasem ze zahrady a oba bratři se za ním otočili.
„Zdravím, Marnie,“ zvedl ruku Tom, „tak jsme tady,“ usmál se na ženu středního věku, která se k nim blížila po bílé kamínkové cestičce své zahrady.
„Lex s vámi není?“
„Ne, měl nějakou práci, jsme tu jen já a Bill,“ otevřel Tom nízkou branku a vešel na zahradu. Bill ho váhavě následoval, téměř se za Tomem schovával až do chvíle, kdy se jeho starší bratr zastavil a opatrně objal Marnie na přivítanou. „No ty jsi ale velkej fešák,“ spustil poté zvláštním pisklavým hlasem někam do úrovně Marnyiných prsou, což Billa nejdříve překvapilo, ale jen do chvíle, než se ozvalo tiché zakňučení a on přes Tomovo rameno spatřil hnědobílou kuličku ukrytou v Marnyině bujném náručí.
„Ježišinki, to je ale bobeček,“ rozsvítily se Billovi oči, zatímco Marnie se tázavě podívala na Toma, aby jí prozradil, co že to právě jeho mladší dvojče zvláštního řeklo.
„Anglicky, Bille, musíš anglicky,“ šťouchl do něj Tom, ale Bill neviděl, neslyšel a v podstatě ukradl svého nového pejska Marnie z náručí, špitaje na něj samé neuvěřitelně stupidní něžnosti v němčině.
„Promiň, Mar, Bill když je v tomhle stavu, zapomíná anglicky,“ zasmál se Tom rozpačitě, na což chovatelka jen chápavě přikývla a sledovala, jak se Bill nemůže nabažit svého nového miláčka.
„Hlavně, že ho budete milovat,“ vzdychla si šťastně, bylo na ní vidět, že je s novým majitelem naprosto spokojená. „Tak pojďte dál,“ zvala dvojčata a vydala se směrem k domu. „Doufám, že vám nebude vadit, že jsem dovolila neteři, aby dneska přijela. Když jsem jí řekla, kdo si přijede pro malého Pumbu, byla úplně nadšená a tak dlouho do mě hučela, až jsem jí slíbila, že vás s ní seznámím,“ drmolila, zatímco se blížili k domu. Tom v duchu zvedl oči v sloup, zase nějaká šílená fanynka, která přestane myslet a dýchat, až je uvidí, ale na druhou stranu, celkem mu tahle setkání za posledních pár let chyběla, tak to pro jednou vydrží. Bill aspoň pozná, zač je toho sláva.
„Angie,“ usmála se na Toma krásná brunetka s perfektní postavou, když mu podávala ruku. Stáli v Marnyině obrovské obytné kuchyni, kam je její majitelka zavedla, aby je pohostila. Angie vypadala, jako by právě vyskočila z obálky nějakého módního časopisu, a vůbec nebyla obtloustlá a uhrovitá, jak si ji Tom za tu krátkou cestu dovnitř stihl představit. Tohle byl, lidově řečeno, kus. A ještě ke všemu vůbec nebyla hysterická. S takovouhle fanynkou se Tom velice rád seznámí.
„Tom,“ použil svůj nejsvůdnější úsměv, jaký uměl, jazykem se nenápadně dotkl svého piercingu ve rtu, o čemž věděl, že jeho fanynky zbožňují. V tu chvíli už ale pohled krásky visel na tváři jeho mladšího dvojčete, a podle toho, jak se výraz v jejím obličeji změnil, pochopil Tom, že v tomhle případě to není on, koho tahle fanynka zbožňuje. V tu chvíli mu došlo, jaký je to vlastně obrovský průšvih.
„Jsem strašně ráda, že tě poznávám, Bille,“ napřáhla Angie teď už třesoucí se ručku ke svému idolovi, který na ni civěl víceméně nechápavě, v náručí svého nového miláčka, kterého se nemohl nabažit. „Jsem Angie,“ dodala, když se Bill k ničemu neměl. Tom do Billa malinko šťouchl a německy zamumlal: „Představ se anglicky a hezky se usměj.“
„Bill,“ napřáhl na příkaz ruku ke krásné slečně, které dřív nevěnoval žádnou velkou pozornost a jež teď nevěřícně skákala pohledem z jednoho na druhého, jako by se snažila rozluštit, co to mezi nimi proběhlo za německou konverzaci. „Taky tě rád vidím,“ pronesl poměrně slušnou angličtinou Bill k Tomově úlevě. Alexovo učení mělo zaplaťbůh výsledky, seznamovací fráze se učili jako první. Jenže teď nebyl čas na jakoukoliv zdvořilost, protože jestli tady budou ještě pár minut, Angie si bude chtít povídat a brzy jí dojde, že je s Billem něco špatně, a jak znal jejich fanynky, za chvíli o tom bude vědět celý svět.
„Promiň, Marney,“ omluvně se usmál Tom na chovatelku, která jim právě připravovala pohoštění, „ale my budeme muset jet. Vzpomněl jsem si, že máme ještě nějakou strašně důležitou schůzku ve vydavatelství,“ mrkl při svých slovech na hodiny a pak jakoby spiklenecky na Angie, aby pochopila, že se to určitě bude týkat jejich nového alba, po kterém fanynky už tak dlouho toužily. To naštěstí zabralo a její zmatený pohled se z Billa vrátil zpět k němu. „Jednání s manažery,“ dodal, zatímco popadl Billovu ruku a začal ho bez pardonu táhnout zpátky ke dveřím. „Já na to zapomněl, promiň Mar, ale určitě se ještě stavíme, přivezeme ti Pumbu ukázat, abys viděla, jak roste,“ drmolil, zatímco téměř utíkal zahradou a táhnul za sebou Billa i s Pumbou v náručí. Ten se jen s vykulenýma očima snažil nezakopnout a bezmocně se ohlížel zpátky, aby se za neslušné chování svého dvojčete omluvil aspoň očima. Teď teprve byl šťastný, že si ty boty na obrovském podpatku rozmyslel.
„Co blázníš?“ zadýchaně popadal dech, když ho Tom nacpal na sedadlo spolujezdce, zabouchl za ním dveře a za chvilku dosedl za volant. „Zešílel jsi nebo co?“
„Bille, ta holka je naše fanynka. Kdyby se dozvěděla, že neumíš anglicky, víš, jakej by to byl průser?“
„Ne,“ pokrčil rameny Bill.
„Celosvětovej,“ dodal už jen s výdechem Tom, nastartoval auto a vyrazil, jako by jim za patama hořelo, zatímco zmatená Angie stála u branky a udiveně sledovala jen obláček prachu za rychle mizejícím bílým Range Roverem. Ještě dneska večer musí dát na twitter, jak jsou ti dva naprosto úžasní a roztomilí a ujistit všechny fans, že Bill je po úrazu už zcela fit. Jen škoda, že se s nimi nestihla vyfotit…
autor: Janule
betaread: Allka
To jsem se zase nasmala 😀 uplne vidim Billuv vyraz kdyz nekdo jen zasepta jmeno Ria. A velice mne potesilo, ze se Tom zamyslel nad tim, ze by mohl zit jen s Billem i bez te sve kozy. Jeste otravuje po mobilu a Tomovi uz i dala, potvora 😀 Doteky, ktere mu jeho bratr kazdou chvili daruje jsou urcite velky prinos 🙂 a mimochodem, nemuze mi nekdo tohohle Billa poslat domu? Ze by mi taky uvaril… 😀 a uklidil a tak… xD
Do povidky nam nastupuje dalsi postava – sladky Pumbik :))) ale to Billovo huhnani roztomilych nesmyslu bylo drsne 😀 nemyslim si, ze bych snesla pohled na chlapa, ktery se takhle extremne rozneznuje nad stenetem. Ale tohle je Bill, coz je proste jine 🙂
Moc dekuji za zabavnou kapitolu 😉
To si tedy Tome piš, že byste si s Billem naprosto sami vystačili až do smrti a to ve všech oblastech! 😛 Doufám, že brzy Toma takové myšlenky jen nebudou napadat, ale začne i konat a s Riou se na dobro rozejde, protože mě štve stejně jako Billa! 😀 Ačkoli můžu být asi ráda i za tyhle Tomovy hezké myšlenky, co věnuje svému bráškovi, že? Rozhodně nám Tom začíná pomalu a jistě roztávat a poddávat se Billovu kouzlu, což mě neuvěřitelně těší! 🙂 Konečně se bručoun Tom začíná trošku otevírat a být příjemnější. Rozhodně se mi teď tyhle části v LA čtou daleko lépe, když není Tom věčně nepříjemný. 🙂 Jsem opravdu ráda, že si tohohle ´poúrazového´ Billa tolik oblíbil, ale zase mě to přivádí k myšlenkám, proč mu Bill minulý nebyl zas tak po chuti. Jestli to bylo Billem a tím, že se před světem i Tomem uzavřel než aby o něj bojoval a nebo ten Bill byl prostě komplet celý jiný? Tohle se pravděpodobně asi nikdy nedozvím, ale stejně o tom musím pořád přemýšlet.
A seznámení s Pumbou bylo krásné! 🙂 I když ty Billovy zdrobněliny byly fakt něco. 😀 Já jsem sice obdobného ražení, ale jelikož jsem holka, tak se tou mě ještě celkem bere, ačkoli i já sama sobě musím občas říct, ať přestanu, protože to je děs, jak se začnu nad nějakým štěnětem rozplývat. Ovšem Bill je Bill a u něj bude roztomilé asi všechno! 😀 Líbilo se mi, jak najednou neviděl a neslyšel a věnoval se jen svému novému přírůstku do rodiny. I když Angie mi bylo trošku líto. 😀 Ta se na kluky, především na Billa, tak těšila a nakonec nic z toho. 😀 Pobavilo mě, jak Tom zpozorněl, když se mu představila krásná, mladá slečna a do té doby, než ji spatřil byl tak skeptický. 😀 No jo, celý Tom! 😀
Opět díky za super vtipný díl, tahle povídka mě dokáže poslední dobou pořádně rozesmát! Teď se jen zbavit Rii a bšechno bude fajn! 😛 Moc děkuji a bude se těšit zase za týden! ♥♥
Tomi bol úžasný keď premýšľal o Billovi ako ho má radšej a ako mu chutí jeho jedlo:D Zlatíčko Bill si zdá sa, Toma získava čoraz viac. Strašne ma baví ako tvrdohlavo odmieta pripustiť, že by ho Tom nemiloval a neuveriteľne sa bavím na tom otvorenom boji proti Rii:D
Stretnutie s Pumbou nemalo chybu, ten malý psík bol taký rozkošný, že by sa nad ním roztopilo hocikoho srdce:)
Veľmi pekne ďakujem za krásnu a vtipnú kapitolu:)
Opět perfektní a vtipný díl! 😀
Moc se mi líbí, jak už si Tom zvykl na ty Billovy narážky a jak si to evidentně začíná i užívat. A jak neustále žárlí na Alexe, i když si to stále odmítá přiznat! 😀
Ale úplně nejlepší na celém díle, byla představa Billa, který se po zmínce o Rie mění v žárlivou milenku! 😀
A máme tady Pumbiho! Já se Billově reakci vůbec nedivím, protože Pumba jako štěně byl naprosto k sežrání. Teď už je to maličko horší… 😀
Angie mi bylo trošku líto, ale i tak má určitě zážitek na celý život. A Bill si zřejmě stále neuvědomuje jak velké to je ve skutečnosti s tou jejich slávou…
Díky díky za skvělý díl a těším se na další! 🙂
Haha, jakej jinej, než vtipnej díl opět! 🙂 Vážně, od začátku do konce se musím vždycky usmívat, je to tak moc dobře napsaný!!!
Bill je ťunťa, jak to chudákovi Tomovi típnul. Ale ne, že by mi to vadilo, ba naopak. Vůůůbec by se nemusela chtít Ria udobřovat. Sice jo, chudák Tom, že měl za celou dobu sex jen jednou, ale lépe pro Billa. Těším se, až k něčemu dojde mezi nimi, sice to asi nebude hned, ale brzo určitě jo!!! 🙂
A ano, konečně má Bill Pumbu. Úplně ho živě vidím, jak se s ním hned mazlinká. 😀 😀
Super díl, moc se těším na další ! 🙂
Bill v tyhle povídce se mi moc líbí a Tom je pořad z toho na větvi.
Vidím, že Ria Tomovi vlastně ani moc nechybí… a ona ze z jeho nepřítomnosti taky zrovna nehroutí. To je jenom dobře, aspoň to bude mít Bill jednodušší 🙂 Bill má svého nového pejska a Tom je spokojený s Billem, který umí vařit, rád uklízí a stará se o něj líp než kdysi maminka. To je moooc dobře, to by mohla být cesta, jak na něj 🙂 Jsem zvědavá, co dělají ti dva v Loitsche, těším se na další 🙂
Pro mě takový oddychový dílek, i když típnutí telefonu Rie mě opravdu pobavilo xD… kdy si konečně Tom naplno uvědomí, že mu na Billovi a jeho lásce sejde víc, než na čemkoli jiném?
Chápu, že se bojí si ho pustit k tělu, protože přivyknout si na blízkost, kdyby se všechno "Vrátilo do starých kolejí" bylo by to nanejvýš obtížné, ale koneckonců utnul to sám, ne? Tak ať si nestěžuje xD.. A pánovi vyhovuje vyváření 😀 😀 😀 ….
Pumbík nastupuje, ještě totálně roztomiloučký, jako každé štěně. Aspoň Billa trošku odreaguje. Fanynka doufám nenapáchá žádnou neplechu.
Díky za dílek 🙂
to jsem netušila, že Tom o druhém Billovi přemýšlí až tak špatně. no jo, za to, jaký Bill je, může všechna ta sláva a hlavně Tomovo odmítnutí, kterého se mu před iks lety dostalo. Tom si jen sklidil, co si sám zasel. o to víc jsem utvrzená v tom, že ty dva Billy už nemůžeš vrátit, musí zůstat takhle. každý našel svou ideální realitu.
Tom tu začíná opět ožívat, už jen stačí zbavit se Riuš. dost by mě zajímalo, co jí vlastně Bill řekl, že od Toma utekla..