autor: Muckátko :o*
Vážení, začínáte to komentování opět flákat. Zapracujte na tom. Ještě na vás čeká spousta zlomových okamžiků, tak abyste se jich vůbec dočkali s takovým přístupem. Pro mě opravdu není problém zpětně z komentářů zjistit, kdo komentuje více méně pravidelně, požádat tyto čtenáře o e-maily a díly zasílat už jen jim. Ano, až takhle bych byla zákeřná, takže nad tím zkuste popřemýšlet, než budete zase po přečtení utíkat pryč. M. :o*
S vypláznutým jazykem Bill špicloval za rohem na chodbě a sledoval každý Setův krok, dokud si nebyl jistý, že ze své ložnice, ze které se neustále někam coural, už nevyleze. Dost velký podíl na tom měl i fakt, že Simone dokončovala oběd a dokud se oni tři po jídle někam nerozptýlí, Set zůstane zavřený ve svém pokoji, aby se později mohl vyplížit a připravit jídlo, jak sobě, tak Tomovi a nebyl přitom vystaven zbytečným dotazům ohledně počtu nebo velikosti porcí.
Nějakou dobu se klika od dveří již nepohnula a z toho Bill usoudil, že Set už se nikam nechystá vzdálit. Otočil se na patě a spěchal k pokoji, kde na něj čekal Tom, kterému se ten nápad moc nezamlouval, ale Bill jej docela dlouho prosil a jak jej naučila Alinda, pokud člověk pěkně poprosí a dokonce několikrát po sobě, mělo by se mu vyhovět. Obsah a následky jeho proseb už byla ale věc druhá. Byl obrovský rozdíl prosit o sladkost, nebo o pomoc někoho zavraždit. Ačkoli Tomovi zdravý rozum našeptával, že by tohle Bill dělat neměl a Tom už vůbec ne. Ten by Setovi měl být spíše vděčný, že jej v západním křídle ještě nenechal umřít hlady a stále se o něj v jistém smyslu staral.
Po velmi zbrklém zaklepání do pokoje vlítnul Bill a našel Toma sedět na posteli.
„Tak jo. Už je u sebe! Víš, co máš říct?“ ujišťoval se Bill asi po sté, jestli není ještě potřeba něco zopakovat.
„Vím, Bille, opakoval jsi mi to asi desetkrát a pětkrát jsme to hráli jako divadlo,“ připomněl mu.
„Já vím, ale jistota je jistota.“
„Uvědomuješ si ale, že stačí jedna Setova otázka, která nezapadá do tvého plánu a všechno bude jinak,“ vstal Tom z postele, protože tušil, že brzy bude postrkován k východu, pokud se mu nebude chtít vstát.
„Pak budeš muset asi improvizovat, ale neboj. Budu poblíž, ale jakmile padne ta zásadní otázka, připojím se k tobě a už na to nebudeš sám. Všechno je vymyšlený,“ mrkl na Toma a vyšel na chodbu jistý, že jej Tom bude dobrovolně následovat. Ten vydechl a v duchu se Setovi tisíckrát omluvil.
Celou cestu od jeho pokoje až na chodbu, kde měl Set ložnici, šel zhruba krok a půl za Billem, ale jen co byly dveře od Setovy ložnice na dohled, se Bill zastavil a pustil Toma před sebe, protože to byl on, kdo hrál hlavní roli.
„Teď je to na tobě. Udělej to famózní,“ zachechtal se Bill tiše a podle plánu se schoval. Tom se na něj podíval a ještě jednou na něj vrhl nejistý pohled, zda je tohle potřeba, ale od Billa se mu vrátily jen neústupnost a popohnání k činu. Tom otočil hlavu, podíval se na povrch starých dveří a kloubky prstů se setkal se dřevem.
Klika se pohnula až delší chvíli po zaklepání. Set byl pravděpodobně paralyzován už jen tím faktem, že si podle něj někdo z těch tří dovolil obtěžovat jej v jeho pokoji, protože do teď se nestalo, aby měl návštěvu. Přesto se však dveře nakonec otevřely a Tom stanul tváří v tvář starému muži, kterému mírně podklesla kolena, když se podíval Tomovi do tváře. Podle scénáře se Tom tvářil zmučeně a kajícně, jak mu Bill nařídil, ale předem domluvená věta, která měla vyjít s Tomových úst, už padnout nestačila, protože Set byl příliš vyděšen, pobouřen a rozčílen.
„To snad nemyslíš vážně! Jak tě tohle vůbec napadlo?! Co kdyby tě někdo viděl?! Uvažuješ vůbec? Řekl jsem ti jasně, že ani kdyby hořelo, tak se tady nemůžeš jen tak promenádovat! Stačí, jak jsi mi to zavařil ten první den, co se sem ti tři nastěhovali. Nejradši bych ti jednu… Co tady ksakru vůbec děláš?!“ vyhrkl Set rozlíceně. Tomovi tímto proslovem naprosto sebral vítr z plachet, a proto jen stál u prahu a mlčel. Plán A selhal, proto musel Bill vzít věci do vlastních rukou. Elegantně vypochodoval ze své provizorní skrýše a postavil se vedle Toma, čímž Setovi málem způsobil mdloby.
„Tom tu přeci bydlí,“ oznámil mu přítulným hlasem. „Neříkejte, že jste o tom nevěděl,“ usmál se úlisně a ukázal muži svůj bělostný chrup. Set lapal po dechu a křečovitě svíral kliku dveří, která mu zřejmě jako jediná pomáhala celou situaci ustát. Doslova.
„Oh a tady tohle vracím,“ natáhl k muži dlaň, ve které ležel klíč od západního křídla, které teď už zůstávalo odemknuté. „Už to nebudu potřebovat.“
„Jak ses mohl opovážit…“
„Stejně jako vy jste se opovážil nám celou dobu lhát,“ zakřenil se.
„Ale-ale… takže teď už…“
„Ano. Teď už to vím já a ví to i máma s Gordonem, takže už není třeba zapírat,“ oznámil mu Bill a odebral se k odchodu. Tom snad chtěl něco říct, ale nevěděl co, proto raději sklopil hlavu a následoval Billa, který zamířil rovnou do kuchyně.
„Možná jsme to neměli dělat,“ zašeptal Tom.
„Nedopadlo to tak, jak jsem plánoval, ale ten výraz v jeho tváři, když tě uviděl mezi futry, byl k nezaplacení a pak znovu, když jsem se vedle tebe postavil já. Vypadal na mrtvici,“ zařehtal se Bill. „Tak Set už to ví,“ zahalekal na kuchyni, aby rodičům dal vědět, že teď už si nemusí na nic dávat pozor, protože všichni už vědí o všech.
„Přežil to?“ zeptal se Gordon laškovně.
„Gordone!“ okřikla jej Simone pohoršeně.
„Neboj. Přežil,“ zasmál se Bill a posadil se na židli vedle Toma.
„Můžu s něčím pomoct?“ nabídl se Tom Simone, aby tam jen tak neseděl.
„Ne děkuji. To je dobré,“ zavrtěla hlavou a dál nandávala jednotlivé porce na talíře.
Tom sundal ruce ze stolu, položil je do klína a hrál si s prsty. Nabízel Billově mámě pomoc už s večeří i se snídaní, ale pokaždé se setkal se zamítavou odpovědí. Nezněla naštvaně ani otráveně, ale ani příliš vřelosti v tom nebyl Tom schopný zachytit. Další odmítnutí pro něj prozatím znamenalo další krok zpět v možnosti, že by se ledy už konečně mohly prolomit. Přál si nahlédnout do jejich hlav, aby věděl, co se jim v nich honí za myšlenky. Billův nevlastní táta vypadal, že je se vším v pohodě, ledově klidný, až to možná hraničilo s nezájmem, ale i to pro Toma bylo víc, než nečitelné chování Billovy mámy, která stále vypadala, že ji celá nastalá situace velmi obtěžuje.
Tom měl občas obrovskou chuť vrátit se zpět do západního křídla a předstírat, že jej tam Bill nikdy nenašel. Měl by klid, nemusel by přemýšlet, jestli jej má někdo rád, nebo je někomu na obtíž. Nemusel by se snažit nikomu zavděčit, nebo opatrně vetřít do přízně. Tohle všechno by si mohl ušetřit.
Cítil se nepohodlně už jen proto, že ujídá z jídla, které stálo cizí peníze a na které on nemá nejmenší nárok. Billova rodina sice nevypadala, že by obracela každou korunu, ale ani si nemyslel, že byla té povahy, aby utrácela pro nic za nic. Živila tu 2 osoby, které jí za to nic nedávaly, a když už se Tom rozhodl si svoje příděly alespoň trochu odpracovat a pomoct s přípravou jídla, nebo mytím nádobí, pokaždé byl odmítnut.
„Tome?“ Oslovení a lehké zatřesení jeho pravou paží Toma probudilo z transu, ve kterém se v poslední době, nacházel poměrně často. Vlastně od té doby, co opustil své doupě.
„Ano?“ podíval se na Billa, který od něj očividně něco chtěl, nebo se na něco ptal, ale otázka se ztratila někde na cestě od Billových úst k Tomovu uchu.
„Je ti něco?“
„Ne ne. Jsem v pořádku. Potřeboval jsi něco?“
„Já ne, ale máma se ptala, kolik chceš knedlíků.“
„Já – čtyři. Děkuji,“ poručil si záměrně méně, než kolik by si dal normálně.
„Dostaneš šest. Jsi mladý muž a jako muž musíš i jíst. Přece by sis nedal míň než Bill,“ rozhodl Gordon nakonec a brzy na to Tomovi pod nosem přistál talíř s bohatou nadílkou knedlíků, že už málem nezbylo místo ani na omáčku.
Tom jako obvykle poděkoval a jako první všem popřál dobrou chuť.
„Měl by ses od Toma učit, Bille,“ poznamenal Gordon, když polkl první sousto.
„V čem?“ zajímal se nejmladší u stolu.
„Ve způsobech. Ještě se nestalo, abys mámě tak hezky poděkoval za oběd a popřál nám dobrou chuť.“
„Uuuuuch! Na formality není čas, když máš hlad,“ zakoulel Bill očima a vložil si do úst možná až příliš velké sousto, které když chtěl pokousat, nafoukly se mu obě tváře jako křečkovi.
„Chtěl jsem si to vždycky zkusit být zdvořilý, protože moc často jsem tu příležitost neměl,“ svěřil se Tom.
„Učila tě Alinda?“
„Ano. Všechno, co znám, vím od ní nebo z knih a zásady stolování jsme omílali pořád dokola,“ zavzpomínal.
„Je něco, čemu jste se třeba úplně vyhnuli, nebo tak?“ vyzvídal Gordon.
„Toho bude asi víc, teď si asi nic nevybavím, protože jsem nenarazil na žádnou situaci, ve které bych zjistil, že zrovna o tomhle nebo o tamtom nic nevím, ale včera, jak Bill málem shodil tu sochu v pokoji… uhm… pochopitelně jsem se nikdy neučil sprostá slova,“ podíval se na Billa omluvně.
„Tak to by ses měl ve vlastním zájmu držet od Billa co nejdál, protože když se mu něco nedaří, to si vyslechneme takovou řádku sprostých slov, u kterých se někdy i při pouhém poslechu já zastydím,“ popíchl ládujícího se Billa.
„To není pravda! Takový dlaždič nejsem!“ bránil se.
„No řekněme, že kdybys měl za každé sprosté slovo vzít do úst mýdlo, je z tebe dávno chodící bublifuk,“ zasmál se Gordon z plna hrdla.
„To je kravina měsíce!“
„Neříkal jsem to?“ chechtal se Gordon.
„Kravina není sprostý slovo.“
„Ale do standardního rozhovoru nepatří.“
„Stydne ti oběd, Gordonku,“ kývl Bill k jeho talíři.
„A taky ho drzost oslovuje pane.“
„Vůbec to neposlouchej, Tome,“ vyslal k Tomovi šeptem, který se tajně uculoval za vidličkou.
„Já jsem rád. Je to příjemná změna a myslím, že bych se měl naučit i to špatné, abych pak dokázal rozeznat, co se smí a sluší a co naopak ne. Doteď jsem neměl žádné srovnání,“ zaobalil Tom celou diskusi velmi pohotově. Simone na chvíli přestala žvýkat a hledět si vlastní porce a krátce o Toma zavadila pohledem. Doteď neměla moc příležitostí slyšet jej mluvit a nějakým způsobem se vyjadřovat, ale najednou si uvědomovala, že se jeví jako slušný mladý muž, který to má v hlavě docela v pořádku. Musela sama sobě přiznat, že ji Tom překvapil, protože se zdál být opravdu rozumný.
„Budu tě muset trochu zkazit,“ pronesl Bill a nad svým plánem odhodlaně pokýval hlavou.
„Můžeš se o to pokusit,“ pousmál se Tom na Billovu adresu.
„Byl jsi někdy… ve městě?“ ozvala se velmi tichá a váhavá otázka od doteď mlčící Simone. Tom vzhlédl k ženě, věnuje jí děkovný pohled, že se vůbec obtěžovala a ztratila s ním pohled a několik slov.
„Nikdy. Jen ve vesnici a ještě za tmy, aby mě nikdo neviděl.“
„Pozítří jedeme do Freiburgu kvůli nějakým dalším dokumentům, kdybyste chtěli, mohli byste jet s námi a projít se po městě,“ navrhla Simone.
„Jedete znovu za tím právníkem?“ Simone pokývala hlavou.
„Má pro nás připravené další dokumenty a chce nám předat už potvrzené dokumenty z minula.“
„To by bylo fajn. Chceš jet, Tome?“ zeptal se Bill.
„Já,“ zasekl se Tom. Žaludek se mu podivně zkroutil a srdce rozbušilo. „Asi bych rád… jen nevím,“ přiznal svou rozpačitost nad celým nápadem.
„Nemusíš se rozhodnout hned teď. Je to až pozítří, takže není kam spěchat,“ zachraňoval situaci Gordon, když viděl obrovské nepohodlí v mladíkově tváři, který seděl po Billově levici.
„Děkuji,“ pípl Tom a raději pokračoval v pomalu stydnoucím obědě.
Po obědě Tom zmizel v pokoji, aniž by se tentokrát snažil nabídnout pomoc s nádobím. Potřeboval chvíli ticho a klid, na které byl za ta dlouhá léta zvyklý, aby mohl být schopen zase naslouchat sám sobě, protože ačkoli to Billovi nezazlíval, tak s ním na blízku to nešlo. Bill byl zkrátka všude. Kolem Toma, i v jeho hlavě, kde přehlušil i ty nejnaléhavější myšlenky. Dříve stačilo, když šeptaly a Tom byl přesto schopen je mezi čtyřmi zdmi v hrobovém tichu zaslechnout, ale s Billem kolem měl pocit, jako by zanedbával sám sebe. Mluvíval se svým já často a tím nemyslel to, že by snad chvílemi zešílel a trpěl samomluvou, ale rád o všem dlouze přemýšlel, což teď nešlo, protože jeho drahý společník občas nedokázal zavřít ústa a zastavit tak ten nekonečný tok myšlenek a nápadů, které se tou rychlostí ani nedokázaly přefiltrovat na skutečně důležité a nepodstatné.
Jeho tiché rozjímání vyrušilo jemu dobře známé klepání a nedočkavost příchozího, který se naučil vstupovat do pokoje bez vyzvání hned po zaťukání.
„Tome? Můžu dál?“ dožadoval se Bill opatrně vstupu na Tomovo území schovaný za dveřmi, kde nahlížel dovnitř jen úzkou skulinkou, kdyby jej Tom snad nechtěl vidět.
„Můžeš,“ vydechl Tom a trochu se na ustlané posteli zavrtěl. Sledoval na Billovy poměry rozvážné a pomalé počínání, když za sebou zavíral dveře a kráčel k posteli, aby s Tomem nemusel komunikovat přes půl pokoje. „Posaď se,“ nabídl mu Tom, když jeho kamarád zůstal stát před postelí a díval se na něj.
„Jestli chceš být sám, tak hned vypadnu, jen jsem se chtěl zeptat, jestli jsi v pořádku, nebo se něco nestalo.“ Tom se unaveně ale vřele pousmál na osobu sedící sotva metr od něj.
„Na tohle se mě teď ptáš pořád,“ uvědomil si.
„Já vím, ale to jen proto, že mám pořád pocit, že není něco v pořádku,“ obhajoval se Bill.
„Ono vlastně není. V pořádku pro mě znamená já, čtyři zdi a ticho.“
„Jde o tu máminu nabídku jet do města?“ vydedukoval Bill. Tom přikývl.
„Na jednu stranu chci strašně jet a poznat všechno, co jsem doteď nemohl, ale pak si sám sebe představím v houfu lidí a je mi úzko. Nevím, jestli to zvládnu, Bille,“ podíval se na něj smutně. Billův úsměv se mírně rozšířil.
„Ale Tome, nikam jezdit nemusíme, pokud se na to necítíš. No tak. S tím si vůbec nelam hlavu. Nebyl to rozkaz, že musíme jet. Máma jen chtěla podotknout, že můžeme jet s nimi, aby ses z jednoho pokoje jen nepřestěhoval do druhého s žádnou výraznější změnou. Chtěla ti jen pomoct zapojit se do života, ale bude v pohodě, když pozítří zůstaneme doma a necháme je odjet samotné. Prosím. Nebuď smutný. Tohle za smutek opravdu nestojí. Je to jen hloupost,“ nabádal jej Bill s uklidňujícím úsměvem.
„A nebude se tvoje máma zlobit, že nechci jet?“ obával se.
„Samozřejmě, že ne. Proč by se na tebe měla zlobit kvůli takové prkotině? Kdyby se měla zlobit na mě, že s nimi nikam nejezdím, tak nedělá celý den nic jiného,“ zasmál se Bill. Tom mu úsměv vrátil jen z poloviny tak široký, než byl ten Billův. „Nech to plavat. Naporoučíme si, aby nám přivezli nějaké dobrůtky, a budeme to mít bez práce a námahy,“ zasmál se Bill ďábelsky vypočítavě a tomuhle se už musel zasmát i Tom.
„Nechám tě teď samotného, ale kdybys měl pak už samoty dost, jsem hned vedle, takže prostě třeba něco hoď proti zdi, abys nemusel vstávat a chodit pro mě, pokud bys teda nechtěl přijít ke mně. To pak třikrát zaklepej, jednou bouchni, zacloumej naprázdno klikou a znovu zaťukej. To je naše heslo,“ rozhodl Bill a sjel z matrace dolů na nohy. Tomův pobavený výraz nekomentoval. „Tak já jdu,“ oznámil ještě pro všechny případy a odebral se ke dveřím.
„Bille?“ zavolala na něj Tom ještě dřív, než stihl vzít za kliku.
„Noooo?“
„Díky.“ Bill sice nechápal, co udělal, že si zasloužil slova díků, ale bez ptaní se na Toma usmál a přikývl.
Proklouzl škvírou ven a nechal Toma o samotě.
Set se po zbytek dne už neukázal. Po té scéně na chodbě se zamknul v pokoji a nevycházel ani na jídlo. Bill byl rád, že jim nelezl na oči, takže on jeho nepřítomnost uvítal.
Co však nevěděl, bylo, že Set nepřišel z dobrého důvodu. Sbíral síly na nadcházející den, aby provedl to, co se mu zrodilo v hlavě.
Nemohl to takhle nechat.
Ne po tom, co všechno se dnes stalo.
Tohle si zasloužilo ještě nějakou dohru.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. 😮)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
"Vím, Bille, opakoval jsi mi to asi desetkrát a pětkrát jsme to hráli jako divadlo," 😀 😀 aneb jak Billova roztomilost hraničí s dětinskostí 😀 Tuhle povídku miluju čím dál víc, vážně. Strašně moc se těším, až se Tom dostane do města, do skutečného života.. i když se možná bojím jeho reakce. Co když ho to natolik vyděsí, že se uzavře do sebe nebo nedejbože uteče někam přežívat sám? Páni, jsem napnutá jak luk! Díky za další díl, Muckátko. 🙂
Nepřestáváš mě překvapovat 😀 tenhle díl stál rozhodně za to .. Ostatně jako vždy … A jsem opravdu napjatá … Set mi nahání husí kuzi a jeho plánování se mi ani trochu nelíbí .. Na co si vlastně stěžuje?? Může byt rad, ze ma o starost míň 🙂 děkuju za další dílek :)*
Mohli by spolu trávit klidně více času o samotě :-D…
Co ten Set? Doufám, že to nedá policii nebo tak…
Fakt nechci být zlá a tuhle povídku nečtu, ale nepřipadáš si blbě, takhle si ty komentáře vynucovat? Ty co ti to nekomentujou stejně nezačnou a nás, co tvojí povídku nečtem, to jenom odrazuje od toho to vůbec číst, když k tomu takhle přistupuješ. Možná jsem staromódní, ale člověk by měl psát hlavně pro sebe, protože ho to baví, a ne proto, aby za to dostal pár prázdných vět 😉
Tak po dlouhe dobe okomentuju dil tehle skvele povidky, ikdyz kmenta mi nejdou, tak se omlouvam.
Skvely dil, jako vzdy jen ten konec me celkem desi, co jim Set chce provest doufam ze nic strasnyho to nebude, nebo neco mu do toho skoci nebo si to rozmysli. Zajima by me jak budou resit Tomovu anonymitu ve svete, ze nikdo o nem nevi, nema obcanku rodny list a tak dale, to mi celkem vrta hlavou.
[4]: Vlastně ne. Nepřipadám si blbě, spíše bych si připadala blbě být jednou z těch, která se k povídce hlásí, ale nekomentuje. Já píšu pro sebe, ale ne twincest. Ten píšu pro ty, co sem chodí a mají v tomto tématu zálibu, protože jsem s tím začala, až když jsem viděla, jak na blogu rapidně ubývá povídek, takže když to takhle půjde dál, tak povídky prostě stáhnu a ve skutečnosti budu mít o starost méně. A nemyslím si, že ti co povídku čtou k ní nemají kromě pár prázdných vět co říct 😉 Nikoho do čtení nenutím, to by ani nešlo, ale když už vím, že je tu spousta lidí, kteří na ty díly čekají, těší se na ně a dočkají se jich, logicky očekávám, že se i já dočkám nějaké zpětné vazby, na kterou se těším já 🙂
Moc pěkný díl, opět celkově působí móóóóc pohodově. Konečně to vypadá, že i Simone se chytne a bude s Tomem komunikovat. Gordon s Billem jsou sehraná dvojka a hezky to mezi těma dvěma to krásně jiskří. Vážně pohoda! Jen Set mi dělá trochu starost. Doufám, že se zaměří spíše na Billa, který se svou vyřídilkou situaci spíš zvládne.
[6]: Já jen říkám, jak to působí na okolí, protože jsem slyšela, že jsi dobrá, ale tohle mě naprosto odrazuje od čtení. Nechci rozpoutávat žádnou vřavu, jenom ti dávám zpětnou vazbu, ačkoliv se netýká povídky 😉
[8]: V pohodě. Beru každý názor. Adresované je to těm, co povídku čtou, ale nekomentují, aby se chytili za nos. Ti, co komentují pravidelně, by o povídku nepřišli, jak už jsem napsala v úvodu. 😉 Ovšem co mě mrzí nejvíc je fakt, že z toho, co jsi psala, jsem pochopila, že jsi nejspíš jedna z těch, co povídky čtou, ale nekomentují, protože jinak by se tě to teoreticky vůbec netýkalo. Pokud by se pod díly objevovalo tvoje jméno, tak bych ti povídku posílala stejně jako ostatním, ale máš pravdu, že je asi zbytečné to řešit přes komentáře 🙂 Povídku nečteš, takže se tím netrap a to nemyslím zle 😉
Teda:D to bude ještě zajímavé 😛 tenhle díl byl super, sice škoda, že jim nevyšel plán A, ale co se dá dělat, že…:D těším se na další kapitolku a doufám, že Set nevymyslí nic tak strašného…:D děkuji za díl!! :)*
Z toho závěru mám malém husinu! Co ten starej parchant hodlá Billovi provést? Protoze předpokládám, že to Bill mu tak vadí. Jak už mu jednou říkal Gordon, na ty svoje vtípky jednou dojede. No uvidíme. Každopádně Tom je chudák celý zmateny. Billa neustále za zadkem, Simone stále odmítavá a nepříliš sdilna. Ještěže Gordon je takový hodný. Taky me pobavilo to jejich divadlo na Seta, ovšem nedivim se Tomovi, že z toho nebyl nadsen. A už vubec se nedivim, ze se mu nechce jet na výlet do města. Nikdy nepoznal moc lidi a najednou ma byt v centru mesta? Myslim, ze clovek jako on by trpel tezkou agorafobii a socialni fobii. A frcel by na lekach… mozna by byl pripad primo pro neuroleptika a bylo by o dalsiho nestezujiciho si pacienta vic xD pardon, tezka nemoc z povolani 😀
Dekuji za dalsi super dil 🐞
Ale mě by moc zajímalo, jaký byl ten plán A, když to dokonce pětkrát nacvičovali jako divadlo 😀 No, Seta mi bylo i docela líto, ale to jeho plánováni odplaty se mi vůbec nelíbí. Bill si ze všeho dělá prdel, ale tohle už se tváří vážně. Snad Set nechce nikomu ublížit!
Jsem ráda, že se Simone docela snaží, snad si k sobě s Tomem nakonec najdou cestu… A Gordon je opravdu moc fajn. Ale nejlepši je prostě Bill a jsem ráda, že ho Tom má. A myslím, že i on je rád 🙂
A k těm komentářům…souhlasím tak trošku s oběma stranama. Ale jako překladatelka rozhodně chápu, jaké je to zklamání, najít po dílem, který četlo třeba 60 lidí, jen 4 komentáře… A ne každý v sobě má to, že si dokáže dupnout a pohrozit. Já tohle neumím a v tom tě docela obdivuju 🙂
[12]: Děkuji moc za podporu, zuzu, po třech povídkách se čtvrtou na krku jsem se nejspíše už otrkala a ty časy, kdy jsem byla ráda i za 4 komentáře už jsou asi pryč 🙂
Tedaaa, co ten Set zase kuje za pikle? Než aby byl rád, že má o starost méně, když Tomovi nemusí tajně nosit jídlo, tak je ještě naštvaný! 😀 To jsem tedy zvědavá, co to vymýšlel! Jak to tak vidím, tak při téhle povídce se pravděpodobně budu jen bavit! 🙂 Což je samozřejmě jen a jen dobře! 🙂 Trochu bych si přála vidět ten jeho obličej, když viděl Toma u svých dveří, protože předpokládám, že to muselo stát za to! 😀 Vážně, chudák už má taky svoje roky a takový šok nemusel dopadnout zrovna nejlíp, ale jak vidím, tak Set má pořádně tuhý kořínek! 😀 Myslím, že přesně tímhle mu Bill téměř doslova vyhlásil válku. No to ještě bude! 😀
Jinak Simone mě dnes potěšila. 🙂 Jsem ráda, že si všimla, že Tom vypadá rozumně a konečně se jej na něco zeptala. Chápu, že to pro ni musí být složité, takže jsem ráda, že pomaličku začíná roztávat. Snad Toma pozná brzy o mnoho lépe, aby se tak mohl Tom cítit daleko lépe, protože s ním děsně soucítím. Nechtěla bych se ocitnout na jeho místě, protože i když je určitě Tom nemírně vděčný, tak chápu, že se i trápí kvůli tomu, že tyhle cizí lidi jen otravuje. Takže rozhodně mě Simone potěšila a doufám, že to s ní bude už jen lepší a lepší! 🙂 Naopak Gordon vypadá, že prvopočáteční šok totálně odpadl a líbí se mi, jak se k Tomovi chová a že nemá problém cokoli říct, vtipkovat a především že umí bravurně zachraňovat všechny nepříjemné situace. Mám jej vážně hodně ráda! 🙂
No a Bill je čím dál větší kvítko! 😀 😀 Neuvěřitelně jsem se musela smát při Tomově zmínce, že museli svůj plán i přehrávat 😀 Tenhle Bill mě svými nápady fakt dostává. Ale i přes veškerou jeho drzost a vtípky jde vidět, jak obětavý a soucitný je. Líbí se mi, jak mu na Tomovi záleží a snaží se mu všechno zpříjemnit. 🙂 Bill se vážně nepletl ve svých slovech, když říkal, že Tom bude jednou rád, žeto byl zrovna Bill, koho poznal jako prvního z okolního světa. 🙂 Každý díl mě jen utvrzuje v tom, jak si kluci padli a jak si rozumí. 🙂
Moc se těším, co nás bude ještě v téhle povídce čekat dál! 🙂 A tenhle neznalý, slušný Tom se mi líbí! 😛 Těším se, až jej začne Bill trošku kazit! 😀
Moc děkuji za další díl!♥
Chytám se za nos a komentuju 🙂 Líbí se mi postava Billa jako totálního pohrka, ale zároveň Toma lituju, pže mít ho vedle sebe musí být náročné, potom co tvrdnul jenom mezi 4 stěnami 🙂 Jsem ráda, že i Simone začíná reagovat pozitivněji na Tomovu přítomnost 🙂 Jsem zvědavá, co na ně Set chystá a doufám, že je nepůjde někam udat nebo něco takového :\ Těším se na další díl, hlavně na sbližování mezi Billem a Tomem 😉 Slibuju, že se v komentářích polepším, pže tě chápu 🙂
Doufám že Set nic hrozného neudělá a Tom to nebude mít lehké tolik let sám a teď takoví blázinec věřím že mu Bill hodně pomůže.
[9]: Jen aby mezi náma bylo jasno, tak ne, jako autorka kometuju povídky, které si čtu, ne každý díl, protože ne vždycky mám co říct, ale snažím se komentovat aspoň každý třetí. Ale momentálně tu nic nečtu, takže tu ode mě ani nenajdeš žádný komentář.
Ahoj, musím ti říct,že tvá povídka je velmi povedená. Začala jsem ji číst až teď, i když jsem na blogu výdala o něco déle, ale přišla mi, jak to jen říct, 🙂 poněkud zvláštní…spíš jsem čekala až se Billy potká s Tomem. Od teď už budu tvou povídku číst pravidelně a nejen tuhle. 🙂 Ráda začnu číst nějakou tvou jinou povídku, protože píšeš opravdu velmi dobře, zajímavě, poutavě a tak dále…:-D A já vím o čem mluvím. 😉 Děkuji ti, že jsi mi dovolila náhlednout do tvého světa a předala mi ty úžasné zážitky a emoce. Díky. DL
V tejto kapitole ma najviac potešila Simone, zdá sa, že si konečne uvedomí, že Tom si zaslúži pozornosť a prestane mu ubližovať svojím nezáujmom a tým divným správaním. Bill je pojašené roztomilé treštidlo, milo ma prekvapil, že nechal Toma samého:)
Set sa naštval? Podľa mňa môže byť rád, že sa o Toma niekto konečne postará… dúfam, že jeho pomsta nebude príliš krutá…
Nejdříve se omlouvám, posledních několik dní jsem byla dost vytížená, hlavně, co se týče práce, tak jsem vždy měla jen čas na blog přijít, zkouknout, jestli se neobjevila další z povídek, které čtu a zapamatovat si jejich počet.. 😀 Nestihla jsem okomentovat poslední dva díly, proto můj dnešní komentář bude něco jako shrnutí… Moc se mi líbí, že Bill Toma už vyvedl mezi rodiče, tak nějak jsem počítala s tím, že Gordon bude s Tomem víceméně v pohodě.. Simone mě přece jen trochu překvapila, že se chovala hodně chladně a také ty její myšlenky, jestli Tom nemůže být nějak nebezpečný nebo vyšinutý.. samozřejmě je logické, že nějaké obavy mít musela, přece jen je to trošku neobvyklá situace, ale zdálo se mi to přehnané.. Bill jako vždycky nezklame, to je prostě kvítko k pohledání.. 😀 Tom se mi líbí moc, jeho postava je též skvěle napsaná, líbí se mi její průběžný vývoj i to, jak mluví a jak se chová.. Jsem moc zvědavá, jestli si tu návštěvu města rozmyslí a nakonec pojede, já bych byla moc ráda, ale chápu, že by to na něj ještě bylo brzy.. A co se týče Seta.. doteď jsem se nad představou toho, jak rodina říká Setovi, že už o všem ví, docela vtipná.. ale po dnešním díle a po tom, jak skončil.. se začínám docela bát.. Set určitě plánuje něco, co se nám ani ostatním líbit nebude, to se vsadím a já se jen chvěju, co ho mohlo napadnout.. Doufám, že ne nic nebezpečného.. A jsem moc zvědavá na ty zvraty, o kterých jsi psala v úvodu, Muckátko.. 🙂 Tak se moc těším na další díl.. 🙂
JO! Ještě na něco jsem zapomněla.. jaký byl plán A, prosím? Chci vidět to divadlo! 😀 😀
Heh, no ja Toma obdivujem. Vlastne som skôr čakala, že sa bude chcieť vrátiť do svojej starej kutice. Našťastie sa aj Bill prejavil trochu empaticky a pochopil Tomovu potrebu súkromia. Teraz len dúfam, že Tom nedoplati na Billove vymyslí, ked sa mu bude chcieť Set pomstiť. Ale som zvedavá, ako to bude celé pokračovať, lebo zatiaľ to medzi nimi nevyzerá na nejakú romantiku…
Tak už všetci vedia o všetkých 🙂 Som zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať a čo za dohru bude nasledovať
Vidieť tak ten Setov výraz!! 😀 Ale teraz sa bojím toho, čo Set kuje za pomstu.
Simone ma potešila, že sa snažila Toma trochu prijať a navrhla ten výlet do mesta. Ale Tomovi sa nedivím, že ísť nechce, lebo sa bojí množstva ľudí. Snáď si časom zvykne. Tiež som rada, že Bill pochopil jeho potrebu času osamote a aspoň chvíľu ho "neotravoval".
A ešte sa pekne teším na to, ako bude Bill kaziť Toma 🙂