Autumn Leaves 27.

Tom chodil poslušně za Billem, který nadšeně pobíhal v sekci ložnic. V ruce držel jeho kabát, pousmál se nad jeho až dětskou radostí. Co chvíli se zastavil, aby vyzkoušel postel, jestli to je už konečně ta pravá. Zrychlil tempo své chůze, měl obavy, aby se Bill moc nenamáhal. Pohladil ho po zádech a políbil na krk.

„Zlatíčko, co tahle postel?“ kývnul hlavou k posteli s černou kovovou konstrukcí. Okamžitě ho napadalo, k čemu by mříže v čele postele byly dobré. Olíznul si rty a rozhlédl se kolem sebe, zda jsou sami. Jakmile zjistil, že ano, spokojeně se ušklíbnul a posadil se.

„No… Já nevím. Víš, není moc designová,“ zakroutil hlavou černovlásek a prohlížel si Toma. „Myslel jsem, že nějaká s měkkým, prošívaným čelem… To by byla ta pravá.“

„Je ale pohodlná,“ přerušil ho Tom a chytil ho za ruku. „Pojď, taky jí vyzkoušej.“

„Dobře,“ usmál se Bill a posadil se na postel vedle Toma, matraci stisknul rukou. Musel uznat, že má pravdu. Tahle postel byla zatím nejpohodlnější ze všech. „No… Není špatná,“ zakroutil hlavou a podíval se mu do očí. „Líbí se ti?“

„Moc líbí,“ naklonil se k němu a políbil ho na rty. „A představ si, co všechno na té posteli půjde dělat,“ zašeptal a za jeden ret ho jemně zatáhnul. Bill potichu vzdychnul a pohladil Toma po tváři. Podíval se mu do žádostivých očí a sjel rukou přes krk, bok, až na stehno.

„Já nevím, asi tam hlavně budeme spát, ne?“ nevinně se uculil a naklonil hlavu. Olíznul si rty, trochu je našpulil a Tomovi se chtělo začít křičet. Byl tak šíleně sexy!

„Jo, budeme v té posteli spát,“ přitakal Tom a položil Billa na záda. Pohladil ho po útlém boku a trochu si na něj lehl. „Spolu tam budeme spát…“ vzdychnul mu do ucha a políbil na krk. Jemnou kůži skousnul a opatrně ho pohladil po břiše – pořád pamatoval na jizvu, která se pod tričkem skrývala a rozhodně se nedalo říct, že je zahojená.

„To je jasné, přeci tam nebudeš spát s nikým jiným,“ černovlásek s ním propletl prsty a ruku mu stisknul. „Takže máme vybráno?“

„Oh, ano. Myslím, že máme vybráno,“ usmál se a znovu ho párkrát na krk políbil a vydechl na něj horký vzduch. „Už tě chci mít doma, zlato.“

„Stejně nemůžeme spolu nic dělat,“ zakroutil Bill hlavou a dal mu ruce kolem krku. Přivřel oči a víc se k němu přitisknul. Tak rád by se mu nějak odvděčil za celou dobu, co s ním trávil v nemocnici, za to, že mu dodával sílu a utěšoval ho, když ho bolel čerstvý řez na břiše. A také hlavně za to, že se konečně rozhodl jen a jen pro něj. Bohužel nemohl, doktor mu důrazně kladl na srdce, že se ještě nesmí namáhat, aby se mu něco nestalo.

„Proč myslíš, že ne?“ naklonil Tom hlavu a dal Billovi malou pusu na rty. „Pusu máš v pořádku, ne?“

Bill vyprsknul smíchy a vytáhnul obočí, zatahal Toma za lem trička. „Jo, pusu mám v pořádku, miláčku.“

„To je dobře, řeknu ti tajemství,“ Tom na chvilku do pusy vsál svůj piercing, Bill nasucho polknul a kývnutím ho popohnal. „Pořád mám na tebe chuť, kotě. Jak jsi ležel, spal… Bože, já měl takovou chuť tě tam ojet! Už když jsem tě viděl poprvý, tak šíleně jsi mě vzrušoval…“ vzdychnul mu do ucha. Bill zatnul dlaně v pěst a nasucho polknul. Proč mu tohle dělal? Uvědomoval si, co s ním vlastně vůbec dělá, jak mu z toho všeho je?

„Tome, přestaň mě provokovat,“ zasyčel černovlásek a párkrát ho políbil. Pohladil ho po zádech, šťastně mu proti rtům vydechl a trošku se o něj otřel. Přivřel oči, celé tělo se mu zachvělo. Potřeboval mnohem víc a dost dobře věděl, že Tom by mu to teoreticky dát mohl, bohužel prakticky ne. Stisknul mu bok a zakroutil hlavou. Měli by toho okamžitě nechat, jinak…

U postele se zastavil jeden z mnoha asistentů. Muž ve středních letech, měl na sobě modré triko se jménem obchodu na zádech, byl špatně oholený a díval se na ty dva pod sebou. Zakroutil hlavou a odkašlal si, tohle se mu snad jenom zdálo, ne?

„Dobrý den,“ založil ruce na hrudníku. „Myslím, že byste toho měli nechat, nejste doma. A některé zákazníky by to mohlo více než obtěžovat.“

„Ehm…“ Bill polknul a rychle se odtáhnul. Tváře mu zčervenaly, postavil se a prohrábnul si vlasy. „Omlouváme se, myslím, že už jsme skončili.“

„To bych řekl,“ ušklíbnul se muž. „Takže odcházíte?“

„Vlastně mi tu postel chceme koupit,“ zakroutil hlavou Tom a také se postavil. Pohladil Billa po zádech a ruku mu omotal kolem pasu. Dřív by si nedokázal představit, že by se kluka jenom dotknul, natož aby se s ním cítil tak jako s Billem. Nejzvláštnější se mu zdálo, že ho jiní kluci nepřitahovali, nebo si jich spíš nevšímal?

„Tak mi dovolte, abych vás doprovodil k pokladně,“ pokynul jim rukou muž a sám se dal do chůze. Mladíci ho ochotně následovali, nač vybírat dál, když byli spokojení.

*

Bill si vzal od Toma svazek klíčů od bytu, podíval se mu do očí a šťastně se usmál. Naklonil hlavu a zastavil se kousek před vchodem, aby si mohl vychutnat všechny pocity, které se uvnitř jeho těla projevovaly. Cítil se nadšeně, vzrušeně, šťastně, nejlépe. V břiše ho lechtala křídla malých motýlků, v hlavě mu vybuchovaly ohňostroje, před očima měl jiskřičky štěstí. Omotal svou dlouhou paži kolem Tomova krku, párkrát ho políbil a opřel si čelo o jeho. Chtěl si tenhle okamžik vychutnat co nejdéle.

„No tak, zlato. Jdeme, ne?“ usmál se Tom a zakroutil hlavou, líbnul Billa na nos a pohladil ho po vlasech. „Máš velkou radost, viď?“

„Lásko, nemůžu ani popsat, jak velkou radost mám,“ zasmál se černovlásek a víc se k Tomovi natisknul. „Řekni mi, jak ti to mám oplatit?“

„Jsi blázen?“ vytáhnul Tom obočí a prohrábnul mu vlasy. „Já budu nejšťastnější, když tady se mnou budeš co nejvíc,“ vyhoupnul si ho do náruče a šel s ním ke vchodu. Bill vypísknul a on se jen začal smát. „Musím tě přenést přes práh, ne?“

„Nejsem nevěsta!“ vytáhnul Bill obočí a poplácal Toma po tváři. „Můžeš mě klidně postavit na nohy, já zvládnu dojít. Navíc… Mám odemknout, ne?“ políbil ho na rty a zamával mu před očima malým svazkem klíčů. Tom mu jen poslal pusu a chytil ho ještě pevněji, aby mu snad neupadl.

„Můžeš odemknout, v tom ti nebráním,“ zakroutil hlavou a zastavil se před prosklenýma vchodovýma dveřma. Trochu se sklonil, aby se Bill mohl trefit do klíčové dírky. Černovlásek se usmál a podíval se mu do očí.

„Takže můžu?“

„Jo. Je to ten menší klíč.“

Bill přikývl a zasunul klíč do dírky. Otočil klíčem a Tom do dveří strčil, aby se jim otevřely. S Billem, kterého nepouštěl ani za nic, vešel dovnitř a hned zavolal výtah. Prohlížel si jeho obličej a usmíval se. Ačkoliv byl stejný jako ten jeho, byl mnohem hezčí. Obličej jeho přítele byl jemnější než jeho vlastní, nebyly na něm znát žádné stopy vousů, které si on musel holit. Trochu si ho nadhodil, když s ním vlezl do výtahu a jednou rukou ho pustil. Konečky prstů mu přejel po tváři, vydechl a zamilovaně se usmál. Billovi poskočilo srdce radostí, když Toma takhle viděl. Opřel si hlavu o jeho rameno, zakryl si dlaní ústa a zívnul si. Přeci jen, mohly to být maximálně tři hodiny, kdy odešli z nemocnice, kde jenom ležel, maximálně seděl a udělal pár kroků. Tom jen zakroutil hlavou a vtiskl mu do vlasů pár malých polibků.

„Jsem neuvěřitelně šťastný,“ zašeptal Tom a víc si ho k sobě přitulil. „Ty jsi unavený, viď? Chceš spát?“ líbnul ho na rty a zakroutil hlavou, když mu už neodpověděl. Vzal mu opatrně svazek klíčů, aby odemkl sám. Vystoupil s Billem z výtahu, udělal pár kroků ke dveřím jejich bytu. Klíč strčil do zámku a… Nebylo zamčeno? Vytáhnul obočí a zakroutil hlavou. Zamykal snad, ne? Možná zapomněl? Jo, určitě zapomněl, měl toho moc, bál se o Billa. Pohladil ho po vlasech, dveře nohou otevřel a vešel dovnitř. Ihned za nimi zavřel a otočil se za zvukem klapajících podpatků. Trhnul sebou, jak se sem někdo mohl dostat? Měl přeci jen dvoje klíče. Jedny ve své kapse a druhé teď v ruce. O jiných nevěděl, navíc o klíčích, které by měla mít žena.

„Ahoj, zlato,“ usmála se Ashley, která se objevila ve dveřích. Opřela se o futra a podívala se na spícího Billa, trošku si odfrkla. Myslela, že bude vypadat mnohem hůř. „Ráda tě zase vidím. Koukám, že si budujete hnízdečko lásky? Sladké,“ zacukrovala a prohrábla si své dlouhé lokny. Tom se opřel o dveře, Bill otevřel pomalu oči. Ashley k nim šla ještě blíž.

„Co tady děláš, sakra?“ na víc se Tom nezmohl. Ashley si rozepínala košili a dívala se mu smyslně do očí. „Okamžitě si to zapni,“ nasucho polknul, postavil Billa na nohy a zakroutil hlavou. „Zlato, já to tady vyřeším, půjdeš zatím do auta?“

„Já… Co se děje?“ Bill vytáhl obočí a cuknul sebou, když se podíval na Ashley. Tělem mu projela silná vlna bolesti, v hlavě se mu přehrála bitka, kterou jednoznačně prohrál.

„Přišla jsem si pro svého manžela, to se děje,“ brunetka se natiskla na Tomovo tělo a pohladila ho po stehně. Tom si skousnul ret a zakroutil hlavou, přivřel oči, tělo ho neposlouchalo.

„Bille, jdi prosím do auta, já to tady s Ashley vyřeším, ano?“ pootočil na něj hlavu a trochu se usmál. Oči pootevřel, skousnul si ret, protože se mu Ashley otřela v rozkroku. „Zavezu tě pak domů, dobře? Stejně tu postel dneska nesložím…“

„Jo, měl bys jít,“ kývla Ashley a od Toma se odtáhla. Odstrčila ho ode dveří, ty následovně otevřela. „Prosím, můžeš jít,“ sladce se usmála a poslala mu vzdušnou pusinku. Černovlásek polknul, v krku měl extrémní sucho. Díval se chvíli na Toma, který ho prosil očima, aby ho poslechl a odešel, a na Ashley, která ho vyhazovala. Bylo rozumné odejít? Pravděpodobně ano, ale ani za mák se mu nechtělo. Proč měl odcházet on, když byl Tom už jeho? Možná ne tak úplně, jak si myslel. Ashley byla pořád jeho manželka.

„Dej mi klíčky,“ zakroutil hlavou Bill a znovu si zívl. Byl až moc unavený na to, aby se s někým hádal, proto raději ustoupil. Tom mu klíčky v mžiku dal a on jen sklopil oči, měl vážně vypadnout.

„Děkuju,“ řekl Tom potichu a naklonil se k Billovi, aby ho políbil. Ten ale ucukl, takže se mu rty otřel pouze o tvář. Šokovaně se na něj podíval, proč dělal tohle? Udělal snad zase něco špatně? Otevřel pusu, že se na něco ještě zeptá, ale marně. Bill se vypařil jako pára nad hrncem.

Ashley zabouchla dveře od bytu, pohladila Toma po boku a zase se k němu přitiskla. Rty se mu otřela o krk a usmála se, když jí Tom položil dlaně na boky. Zatím vše šlo podle jejího plánu, mohla být šťastná.

„Nebyl jsi týden doma, ani ses neozval,“ zašeptala mu do ucha a pohladila ho po tváři. Přitiskla mu rty na rty, Tom zalapal po dechu. Tohle bylo vážně moc.

„Ashley, nech toho. Já tě nechci,“ zakroutil hlavou a polknul sten. „Nechci tě, tak jdi pryč. Jak ses sem vůbec dostala?“

„Mám své lidi, stejně jako ty,“ protočila oči a prstem mu přejela po rostoucí erekci. „Ty bys měl mít lidi, kteří ti uleví. Ten tvůj ti asi moc nepomůže. Když s tebou tohle udělá jen pár dotyků…“ políbila ho znovu na rty. Tom jí to nesměle oplatil, přivřel oči a trochu zaklonil hlavu. Odehrávala se v něm neuvěřitelná bouře, bylo toho na něj až moc. Ruce z boků jí položil na zadek, který stiskl, přirazil si jí do klína a zalapal po dechu. Bylo by to pěkné, ale… Něco určitého tomu chybělo. Billův penis.

„Ashley, promiň, ale já tě nechci takhle, ty mě taky ne, takže… Toho nech,“ odstrčil ji od sebe a promnul si kořen nosu. Šel dál do bytu, nebylo bezpečné zůstávat společně v tak malém prostoru.

„Fajn,“ protočila brunetka oči a košili si pomalu zapínala. „Ale nemusíš být naštvaný, hm? Můžem snad být alespoň kamarádi, když ne partneři,“ následovala Toma a opřela se o stěnu. Tom si stoupnul na druhý konec místnosti.

„Dobrý nápad. Tady tě ale už nechci vidět, dokud tě sám nepozvu,“ ani se na ni nepodíval. Bál se, že se Bill naštve, něco udělá… Mohlo ho něco takového napadnout, ne?

„Promiň, jenom jsem chtěla vědět, že jsi v pořádku. Vidím, že očividně jsi, takže můžu zase odejít. Pozvání na vánoční večírek pořád platí? Šla bych se pobavit s Christiánem, chápeš, ne?“ usmála se a pohladila se po břiše, které bylo pořád stejně ploché. „Až se nám narodí miminko, už se nikam nepodíváme.“

„Jasný, přijďte. Ashley… Jdi domů nebo za ním, to je jedno. Dneska přespím doma, abys věděla. A teď… Můžu tě poprosit, abys odešla?“ vytáhl obočí a prosebně se na ni usmál. Už chtěl být u Billa, utěšit ho a pobavit se s ním. Vlastně… Stál o to? Vypadal smutně, když ho tak hnusně… Sakra, on ho vyhodil!

„Jo, můžeš,“ usmála se brunetka. „Jaký to s ním je?“

„O tomhle si promluvíme jindy, musím jít,“ zakroutil hlavou a šel rychle do chodby. „Zamkni, klíče mi dáš doma,“ ještě se na manželku otočil, aby nemluvil proti zdi. Trochu jí mávnul a rychle byt opustil.

Bill seděl v autě, prohlížel si svou manikúru, napadalo ho, že by si měl nehty zase upravit. Po týdnu bez jeho zásahu vypadaly vskutku šíleně. Ani si nevšiml, když si k němu přisedl Tom, tedy… Dokud neucítil ruku na té své. Okamžitě s ním propletl prsty a pootočil hlavu.

„Vyřešeno, zlato?“ naklonil se k němu a políbil ho na rty. Tom mu to oplatil a kývl.

„Prozatím. Bille, já se bojím, že to bude tak moc těžké… Nechci ti lhát, takže ti řeknu pravdu. Jak jsem tam Ashley viděl, tak… Něco uvnitř mého těla mě bolelo. Samozřejmě mám rád tebe, moc. Miluju tě, ale s Ashley jsem byl strašně moc dlouho a nejde to, abych ji jen tak opustil a prostě zapomněl. Snažím se, když ji nevidím, je to mnohem jednodušší. Ale takhle… Vždyť ona mě vzrušila a stačila chvilka!“ zaúpěl a rozhodil naštvaně rukama. Bill se na něj díval, kousal si ret, přikývl. Chápal, že to nemohlo být pro Toma jednoduché. Do celého vztahu šel s tím, že si bude muset své místo u něj vybojovat. Objal ho a přitiskl se k jeho vypracovanému tělu, šťastně se usmál. Byl připravený udělat naprosto cokoliv, aby s ním mohl být šťastný.

„Já to chápu, zlato. A nemusíme na to tak rychle, jak na to teď jdeme. Můžeme pokračovat tak, jako to bylo, než jsme byli v Hamburku, hm? Všechno přijde postupně. Zvládneme to, jsme dva,“ zašeptal a políbil ho na rty. Tom si opřel své čelo o jeho, přikývl.

„Rozumný nápad. Odvezu tě domů a já… Také pojedu k sobě. Napíšem si, viď?“
„Jak jinak, Tomi,“ zašeptal Bill a pohladil ho po rameni. Odtáhl se a usadil se na svou sedačku. Připnul si bezpečností pás a hlavu opřel o okýnko. Bylo lákavé s Tomem hned bydlet, o tom žádná. Ale ještě lákavější bylo poutat ho k sobě takovým způsobem, že po něm bude bláznit, nebude mít dost a neopustí ho. Tak jako Ashley.

autor: Catherine