Autumn Leaves 28.

Hodiny nad krbem ukazovaly, že je deset hodin večer. Tom se pohodlněji usadil, podíval se na mobil. Žádná zpráva, zmeškaný hovor, nic. Byl úplně sám – Ashley se nevrátila domů a Bill se mu už dvě hodiny neozval. Natáhl ruce nad sebe, spojil dlaně propletením prstů a prokřupnul si je. Zhluboka se nadechl a vydechl, tohle bylo hodně špatné. Možná si o tom jen potřeboval s někým promluvit? Zafuněl a zakroutil hlavou, nikdo mu pomoct nemohl, měl by si svou situaci vyřešit sám. Toužil po Billovi, společný víkend si nesmírně užil, když mu volali z nemocnice, měl pocit, že se mu zastavilo srdce. Za celou dobu, co tam s ním trávil, na svou manželku téměř ani nepomyslel. Ale když jí viděl v novém bytě, žaludek mu udělal několik kotrmelců a byl zase na začátku. Nakrčil obočí a zakroutil hlavou. Pořád nechápal, jak se tam mohla dostat. Zaprvé nevěděla o tom, že něco hledá a zadruhé, i kdyby to věděla, jak bylo možné, že se dostala ke klíčům? To bylo na tom nejpodivnější! Pravděpodobně by měl vyměnit zámek, což chtěl udělat hned, jak dostal klíče od realitky. Bylo mu jasné, že by to měl udělat co nejdřív, stejně tak jako dát dohromady tu postel, aby mohl v bytě alespoň přespávat, dokud tam nebude nic víc.

Tom se zvedl z pohodlné pohovky, vypnul rádio, které měl puštěné jen jako kulisu, aby se necítil tak osamělý a šel do patra. V ložnici otevřel svou šatní skříň, vyndal velkou cestovní tašku a naházel do ní nějaké oblečení. Nebylo zdaleka všechno, ale na pár dní by mu mohlo vydržet. Další věci měl v kanceláři, plánoval je zavézt k matce, aby mu vyprala. Stejně tak ale mohl koupit pračku a udělat to sám. Sice nevěděl jak, ale zas tak těžké to nemohlo být, ne? Protočil oči a zapnul zip na tašce. Jasně, že to nemohlo být tak těžké, jen byl prostě líný. Po práci zajde do obchodu a nějakou vybere. Také si hned objedná někoho, kdo by ji připojil. Billa může nechat odpočívat, při výběru pračky ho pravděpodobně nepotřebuje. Jen se zeptá, která by se mu líbila a zbytek zařídí už sám. Sám pro sebe se ušklíbnul, v hlavě mu to znělo, jako by byl Bill jeho pradlenka. Protočil nad tou myšlenkou oči, protože ho samozřejmě nemohl takhle zneužívat. Až budou bydlet spolu, budou dělat všechno společně. Na rtech se mu rozlil úsměv – těšil se na den, kdy se k němu Bill bude chtít nastěhovat. Přehodil si tašku přes rameno a šel z ložnice pryč.

*

Bill se opíral o chladnou stěnu v místnosti, byl přikrytý jen tenkou dekou. Zívl si a podíval se na hodinky na levé ruce. Jedenáct hodin a on stále nespal. Samozřejmě, že to bylo tím, že nebyl ve vyhřáté posteli, ale v chladném bytě. Jasně, mohl by napsat Tomovi, ale nechtěl ho otravovat svými problémy. Vlastně… Proč by otravoval? Chodili spolu, mohl mu kdykoliv napsat a svěřit se se svým trápením. Vyndal z kapsy telefon, otevřel novou zprávu. Hned sebou ale cukl, když slyšel rachotit klíče v zámku. Rychle se postavil na nohy, zabalil se víc do deky a šel ke dveřím, aby zjistil, co se děje v takovou noční hodinu.

Zůstal šokovaně stát mezi dveřma, protože vcházející osoba vypadala přesně jako Tom. Skousnul se ret a vytáhnul obočí. Stalo se snad něco, že tady byl?

„Zlato?“ prolomil ticho. Oslovený se otočil za hlasem a polknul. Původně si myslel, že jen Ashley zapomněla zamknout. Nedoufal v to, že by tady náhodou mohl být i Bill.

„Co tady děláš?“ usmál se Tom a ve vteřině stál před Billem. Pevně ho k sobě přitiskl, nesouhlasně nakrčil nos. Celé jeho tělo bylo prokřehlé, nelíbilo se mu to. „Jak dlouho jsi tady? Proč sis… Nezatopil? Bille, onemocníš, což teď nemůžeš. Musíš na sebe dávat pozor.“

„Ano, mami,“ protočil černovlásek oči a zakroutil hlavou, trochu se zasmál. „Nezatopil jsem, protože u topení není normální kohoutek, ale je tady nějaká krabička. No a já to nechtěl svojí nešikovností rozbít,“ pokrčil rameny a víc se schoulil do Tomovy náruče. Bylo mu tak opravdu dobře, cítil se úplný. Hladil ho po zádech a přivřel oči. Tom jen zakroutil hlavou a víc si Billa k sobě přitiskl, párkrát ho políbil do vlasů.

„Jsi trdlo, víš to? Nemáme tady ani kde spát, chtěl jsem složit tu postel,“ nakrčil nos a propletl s Billem prsty. Ten mu ruku ihned stisknul a podíval se mu do očí.

„Myslím, že ti s tím můžu pomoct. Můžem tam pak spát spolu, pokud neplánuješ odejít.“

„Nechodil bych sem, kdybych hned odcházel. Nechceš mi ale říct, co se stalo? Proč jsi tady, v prázdném bytě a ne doma s rodiči?“

„Protože…“ černovlásek vydechl a zavřel oči, znovu se k Tomovi přitiskl. Cítil se u něj v klidu a bezpečí, což přesně teď potřeboval. „Táta mi vyčetl, že jsem z nemocnice odešel. Řekl mi, že za to můžeš ty, aby sis mohl užívat. Nelíbilo se mu, že už nebudu pod dohledem doktorů,“ zamumlal a pohladil Toma na zádech pod tričkem. Celé jeho tělo se zachvělo, když cítil tu horkou kůži pod svými prsty. „Bylo marné vysvětlovat mu, že jsem v pořádku a už mě propustili.“

„Umh,“ zakroutil Tom hlavou a pohladil Billa po paži. „Myslím si, že se mu moc nelíbilo, že jsem tam byl s tebou pořád. Možná proto si myslí, že jsi šel kvůli mně.“

„Jo, to bude asi ono. Říkal, že ti jde o sex a ne o city, že si se mnou chvilku užiješ a pak budeš uhánět někoho jiného. Tome… Není to tak, že ne?“ polknul a zamrkal slzy, které se draly ven. Zvedl znovu pohled k Tomovu a pohladil ho opatrně po tváři. „Máš mě opravdu rád, viď? Řekni mi to narovinu, ať to pak není ještě horší. Nechci zjistit za pár měsíců, že jsem jako Ashley a podvádíš mě s někým dalším. To se radši rozejdeme rovnou, bude to bolet mnohem, mnohem míň,“ vzlyknul a otřel si slzy. „Sakra!“ zamumlal potichu a od Toma se odtáhnul. Otíral si nos do rukávu své mikiny, co na tom, že bude špinavá. Šel zpátky do obýváku, kde se posadil do rohu místnosti a potichu se rozbrečel.

Toma píchlo u srdce, chvíli se za Billem jen díval, než donutil své nohy, aby se daly do pohybu. Tak tohle si Bill opravdu myslel? Divit se mu nemohl, protože celou dobu dělil svůj čas mezi něj a… Ashley. Bylo jasné, že ho napadaly věci, jako že ho také opustí, když to udělá teď. On sám si to ale nemyslel, protože už od začátku to bylo s Billem naprosto jiné, než s Ashley. Po té nebláznil tolik jako po něm. Nechtěl ji dostat za každou cenu. Když spolu začali chodit, bral to jako příjemnou věc a postupně se do ní zamiloval. Vlastně se mu ani nelíbila od začátku, tak jako Bill. Všechno tohle přišlo časem, u Billa to bylo úplně jinak. Již od první chvíle z něj nemohl spustit oči a představoval si, jak budou spolu, aniž by o něm cokoliv věděl. Skousnul si ret a rychle za ním šel, aby si snad nepotvrdil svoji domněnku. Klekl si a přitulil si ho do náruče jako miminko.

„Bille, to se vážně nestane, slibuju,“ zašeptal mu do ucha a hned ho na něj políbil. „S tebou je to o ničem jiném než s ní. Po tobě blázním od první chvíle…“

„Opravdu?“ zamumlal černovlásek a otřel si své ubrečené oči. „Protože jestli ne… Já to pochopím. Jestli chceš dítě, tak…“

„Bille, já chci především tebe, ano? Ty jsi pro mě teď naprosto všechno, vážně,“ pohladil ho po tvářích a opřel si čelo o jeho. „Bože, já jsem takovej idiot, že jsem si to uvědomil až takhle pozdě. Od první chvíle, co jsem tě viděl, tak jsem věděl, že udělám cokoliv, abych mohl být s tebou. Prosím, věř mi to,“ řekl pevným hlasem a obejmul ho. „Bille, šíleně tě miluju. Jenom tebe miluju,“ usmál se a skousnul si ret, který se mu chvěl. Přemlouval se, aby nezačal brečet, protože on měl být ten silnější a být oporou. Nebylo to nic platné, tělo si dělalo své. Po tvářích mu pomalu stékaly slzy. Bill nasucho polknul, pootevřel své oči a šokovaně vydechl. Vidět Toma brečet… to bylo něco zvláštního. Kdo by to byl řekl, že někdo jako on také pláče? Obzvlášť kvůli lásce? Usmál se nad tím a setřel mu slzy svými palci, stejně tak jako to dělal on jemu.

„Prosím, neplakej,“ zašeptal a zakroutil hlavou. „Nechci tě takhle vidět… A nepřeju si, abys brečel jen kvůli mně. Zas tak skvělej nejsem,“ trošku se ušklíbnul, když pomyslel na to, že bych ochoten udělat téměř cokoliv pro to, aby Toma získal. Měl mu to říct? Možná ano, přeci jen, on se mu taky otevřel, bude to fér.
„Bille, nejde to,“ zamumlal Tom a otřel si oči, trochu se zasmál. „Věř mi, nebrečím jen tak kvůli něčemu. Naposledy jsem brečel, když mi volali, že jsi v nemocnici a budou tě muset operovat. V tu chvíli se mi zastavil svět a já bych ochotnej udělat naprosto cokoliv pro to, abys byl v pořádku. A když jsem tam u tebe tak seděl, ty jsi jenom spal… Cítil jsem se šíleně bezmocný. Chtěl jsem na všechny křičet, aby sakra něco dělali, ale k čemu by to bylo dobré? Byl jsem hrozně podrážděný, ale… To všechno kvůli tomu, protože jsem věděl, že o tebe nesmím přijít,“ chytl jeho dlaně do svých a jemně ho políbil na konečky všech prstů. „Uvědomil jsem si tam, že tě opravdu moc miluju, Bille. Děláš se mnou věci jako nikdo…“

„Pst,“ zašeptal Bill a jemně ho políbil na rty, podíval se mu do očí. „Taky bych ti měl něco říct. Chtěl jsem tě získat, opravdu moc. Chtěl jsem tě získat jen pro sebe a věř mi, že jsem byl schopný udělat skoro… cokoliv,“ skousnul si ret a vydechnul, zakroutil hlavou. Cítil se vážně špatně, když si představoval, co by mohl tak udělat. Jít za Ashley? Poslat dopis do dětského domova, že nemají s Ashley tak dokonalý vztah, jak se zdá? Nebo ještě něco horšího? S Tomovou reakcí ale nepočítal, začal se smát. Nechápavě se na něj podíval a zakroutil hlavou.

„Bille, to je… šílené,“ zasmál se a naklonil hlavu, trochu se usmál. „Bylo mi od začátku jasné, že nebude jednoduché tě sbalit. Vypadal jsi… A vypadáš jako férový člověk. Proto mě překvapilo, že v tom klubu… To na záchodech… Oh,“ olíznul si rty a skousnul si ret. Obraz toho večera se mu zjevil před očima. Počítal s čímkoliv, ale že tam bude mít s Billem sex, s tím rozhodně ne.

„Byl jsem opilý a taky… Potřeboval jsem ti ukázat nějakou přednost, ne?“ políbil ho na rty a vydechl mu na ně. „Spíš jsem si myslel, že o mě ztratíš zájem, až se s tebou vyspím.“

„V tu chvíli můj zájem ještě vzrostl,“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou, zapletl své prsty do Billových dlouhých vlasů a stiskl je mezi prsty. „Smím tě pozvat na vánoční večírek? Přál bych si, abys byl můj doprovod…“

„Tome, jsem kluk,“ zamrkal šokovaně černovlásek a šťastně se usmál. Znělo to sice úžasně, ale mohl se Tom ukazovat po boku s člověkem stejného pohlaví? „Nevím, jestli se hodí, aby pan ředitel měl za doprovod chlapa v obleku místo ženy v nádherných šatech,“ posadil se mu do klína a otřel se rty o jeho krk. Hlavu si položil na jeho rameno, nechával se hladit po zádech. Dotyky si užíval, jakoby měly být poslední, ačkoliv dost dobře věděl, že jsou jedny z prvních.

„Hodí se to, jsme partneři. A ani pan ředitel si nemůže vybírat, jestli je zamilovaný do holky, či do kluka. Je to příští týden, zlato.“

„Oh… To je krásné,“ přikývl Bill a pohladil Toma po paži. „V tom případě tvé pozvání přijímám moc rád.“

***

Bill se probudil, šťastně se usmíval. Podíval se na místo vedle sebe, které bylo prázdné, ale neustlané. Sám pro sebe se zasmál a zakroutil hlavou, posadil se a ihned sáhnul pod polštář, aby vyndal mobil.

„MILACKU, BUDU TE MUSET NAUCIT STLAT POSTEL. :-*“ Zprávu odeslal Tomovi. Pohladil se po paži, v bytě bylo příjemné teplo, když Tom v noci zatopil. Přejel prsty přes Tomův polštář a spokojeně vydechl. Vyspal se tak dobře, jako už dlouho ne. Vyčítal si, že Tomovi nevěřil, že postel zvládne složit a že si myslel, že stráví první noc v novém bytě na zemi na matraci. Bude se mu muset znovu omluvit. Podíval se na mobil, jestli mu nepřišla odpověď, které by si nevšimnul. Nic. Zakroutil hlavou a zvednul se, aby mohl alespoň vyvětrat.

Dveře do ložnice se otevřely, zrovna když stál černovlásek u otevřeného okna. Rychle se otočil a podíval se na Toma, který stál ve dveřích a držel papírový pytlík a dva kelímky s kávou.

„Proč bych stlal, když se tam ještě plánuju vrátit?“ zasmál se a zakroutil hlavou. Pytlík se snídaní položil do postele a kelímky postavil na zem, aby se nevylily.

„Tome… Jak to, že nejsi v práci?“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. Šel k Tomovi, objal ho a políbil na rty. „Dobré ráno.“

„Někdo na tebe musí dávat pozor,“ pohladil ho po vlasech a polibek mu oplatil. „Zašel jsem nám pro snídani, myslel jsem, že se stihnu vrátit, ještě než se probudíš.“

„Ou, snídaně v posteli,“ zatleskal Bill a ihned se do postele vrátil. „To zní moc dobře. Ale myslím si, že bys to s péčí o mě neměl zas tak moc přehánět, protože jsem soběstačný a takhle bys mě mohl pořádně rozmazlit.“

„Řekl bych, že mi nevadí trochu rozmazlená princezna,“ usmál se Tom. Sklonil se, aby vzal kelímky s kávou a jeden podal Billovi. Hned na to si sednul vedle něj a vybalil z pytlíku pečivo. „A jak se ti spalo první noc… Tady? V našem bytě?“ políbil ho na rty a dal mu za ucho pramen vlasů, který mu padal do obličeje. „Já jsem se vyspal strašně dobře, tak jako už dlouho ne.“

„Úžasně, vedle tebe. Akorát chrápeš, chrápal jsi mi do ucha,“ zasmál se Bill a polechtal Toma na krku. „V Hamburku to nebylo tak strašné,“ našpulil rty. Tom se zasmál a hned mu na ně dal pusu. Rychle odložil svůj kelímek s kávou a Billa povalil do postele pod sebe. Ignoroval jeho nářky ve smyslu, že své kafe rozlije. Plácnul ho po zadku a párkrát políbil na odhalený hrudník.

„A víš proč?“ přejel mu jazykem po propíchnuté bradavce, zuby zatáhnul za piercing. Bill potichu zasténal a kývl. Bylo mu jasné, proč.

„Říkal jsem ti, že se můžeme milovat. Nejsem na tom zas tak špatně,“ usmál se a pohladil ho po tváři. Vážně to chtěl udělat, ale Tom si nedal říct. Hrozně se bál, že se mu něco stane a nenechal si to vymluvit. Dokonce se ani nenechal svést!

„Nemůžeme, dokud nám to nedovolí doktor,“ zakroutil hlavou a prsty mu přejel po boku. Znovu mu bradavku olíznul a usmál se. „Ale můžu ti oplatit tu tvou noční provokaci.“

„Jakou provokaci?“

„Bille, než ses nafouknul a dělal, že spíš, sváděl jsi mě. Málem se mi roztrhalo tělo touhou, ale jsem na sebe hrdý, že jsem odolal. I když to bylo těžké, to mi věř,“ přejel mu po hrudníku nosem a spokojeně vydechl. Políbil ho na bradu a pak na rty. „Dokud tě bude jizva bolet, vydržíme to.“

„Pusu mám v pořádku,“ Bill vytáhl obočí a trochu se zasmál. „Navíc… Už mě to vážně nebolí. Zvládnu to.“

„Byla to nabídka na vykouření?“ usmál se Tom a přejel prsty po Billově tváři. „Myslím, že to si můžu nechat líbit.“

Než Bill stihl odpovědět, mobil začal vyhrávat melodii, která oznamovala, že se mu někdo snaží dovolat. Hmatal kolem sebe, než konečně sáhl na telefon. Toma od sebe neodstrkoval, dal mu na rty malou pusu. Podíval se na jméno volajícího.

„Volají mi z dětského domova,“ řekl nechápavě a zakroutil hlavou. „Co asi tak můžou chtít?“

„Přijmi to,“ poradil mu Tom. „Jinak se to nedozvíš…“

„Dobře,“ kývl a hovor přijal. Telefon si dal k uchu a přivřel oči. Odehrála se mu před nima scéna, díky které skončil v nemocnici, takže je zase zpátky otevřel.

„Je tam Bill Kaulitz?“

„Ano, u telefonu,“ přikývl a podíval se Tomovi do očí. „Děje se něco?“

„Dobrý den, tady Schwarzová. Myslím si, že je tady něco o čem bychom měli mluvit.“

„Uh… Něco se stalo?“ polknul a stiskl Tomovi paži. Bylo to kvůli tomu, co Ashley řekla? Chtěl mu dát někdo kázání?

„Stala se docela vážná věc, raději bych to s váma probrala osobně. Můžete tu být dneska ve tři?“

„Budu tam,“ přikývl Bill a vydechl. „Zatím na shledanou.“

„Na shledanou, pane Kaulitzi.“

autor: Catherine