Autumn Leaves 29.

„Takže… Jak všichni víme, byl jste tady na své praxi,“ žena před Billem vzala mezi prsty propisku a lehce s ní poklepávala do stolu. „Děti si vás oblíbily, Laura ze všech nejvíc. Ale… není to jediná věc, která se tady stala, že?“ povytáhla obočí a trošku se ušklíbla. Černovlásek se na ní nechápavě podíval a vytáhl obočí, zakroutil hlavou.

„Absolutně nechápu, na co narážíte.“

„Pane Kaulitzi, nedělejte, že se to nestalo. Rozvrátil jste fungující vztah a tím připravil Lauru o náhradní rodiče. Cítíte se dobře?“ naklonila hlavu a trochu povytáhla obočí. Bill sebou cuknul a nervózně si skousnul ret. Takže opravdu šlo o tohle. Nenáviděl se za to, že situaci nepřišel vysvětlit sám, ale jak by mohl? Když sem šel, podali si ho ti hrdinové.

„Já jsem žádnej vztah nerozvrátil,“ zakroutil hlavou a vydechnul. „Tom je se mnou dobrovolně, máme se rádi. Navíc ho manželka podvádí, otěhotněla se svým nejlepším kamarádem. To je pravej důvod, proč o Lauru už nestojí. Bude mít vlastní dítě.“

„Pane Kaulitzi, přestaňte si vymýšlet, ničemu nepomůžete. Všichni jsme si o vás mysleli, že vám na našich dětech opravdu záleží, chtěla jsem vám nabídnout místo, ale vy uděláte něco… takhle neodpustitelného. Pan Trümper byl náš klient, jestli to tak můžu říct. Na jiném pracovišti byste si něco začal se svým klientem?“

„Říkám, že to není jenom moje chyba,“ černovlásek se jí podíval do očí, opřel se lokty o stůl. „Navíc, Ashley není tak nevinná, jak si myslíte. Říkal jsem vám…“

„Mlčte,“ umlčela ho a postavila se, začala přecházet po místnosti. „Laura je smutná, ani jste se za ní nestavil, jak jste sliboval. Trápí se, s nikým nemluví. Můžete za ní alespoň za ní zajít?“ založila ruce na hrudníku a sjela Billa pohledem. Tohle byl ten pravý důvod návštěvy – potřebovala nějak rozveselit tu nebohou holčičku. Ovšem, když Billa viděla, nemohla si odpustit ten začátek. Bylo jí sice jasné, že Laura není smutná kvůli tomu, že přišla o náhradní rodinu, ale kvůli tomu, že je opustil Bill, na kterého se upnula. Bill se usmál a kývnul, moc rád půjde za svou malou holčičkou.

„Moc rád, jestli můžu. Abych řekl pravdu, opravdu se mi po ní stýská, je to skvělá holčička,“ zvedl se ze židle a prohrábnul si vlasy. „Myslíte, že si jí někdy někdo adoptuje?“ vydechnul a smutně se usmál, bylo mu jí opravdu líto. Odpověď sice tušil, ale přesto ji chtěl slyšet ještě od někoho jiného, než jen ze své hlavy.

„Ne. Těžko si zvyká na cizí lidi, nikomu se neotevře. To, jak se bavila s Trümpery byl zázrak, pravděpodobně to bylo díky tomu, že tam měla pořád vás. Půjdeme za ní? Uvidíte, že bude mít vážně radost. Pořád o vás mluví, kreslí vás…“ otevřela dveře a pokynula Billovi rukou ven. Ten se zarazil a zůstal šokovaně stát. To se jí až tak moc líbil? Udělal by opravdu cokoliv, aby jí nějak pomohl, nejraději by si ji vzal napořád k sobě a nikomu nedovolil, aby jí ublížil. K žádnému dítěti, které znal, si nevytvořil tak silné pouto jako právě k téhle holčičce.

„To opravdu?“ zeptal se, když se vrátil zpátky ze své mysli. „Slibuju, že sem budu chodit opravdu tak často, jak to jen půjde, aby neměla další trápení,“ pousmál se a šel na chodbu, kde už paní Schwarzová čekala.

„Budu ráda,“ přikývla a vedla ho za dětma. Pohladila ho po zádech a pousmála se, když viděla v Billově obličeji nadšení. Nekomentovala podlitiny, které byly stále vidět, uvědomovala si, že jí do toho nic není. Bill byl dospělý chlap a snad se dokázal postarat sám o sebe, a tudíž i o pár modřin, které měl. Navíc, ani jí samotné by nebylo příjemné, kdyby se dozvěděla něco, co nebylo důležité vědět.

Laura seděla samotná v rohu místnosti a hrála si s panenkama. Zrovna pročesávala vlasy černovlasé Barbie panence, byla její nejoblíbenější. U toho si potichu zpívala písničku, kterou ji naučil Bill. Nevšímala si okolí, byla uzavřené ve svém vlastním dětském světě, kde neexistovalo žádné trápení. Bill jen stál a díval se na ni, píchlo ho u srdce. Všechno byla jeho vina – sliboval, že sem bude chodit a nestihl sem zajít ani jednou. Byl tak příliš sobecký!

„Běžte za ní,“ pobídla ho žena, která stála vedle. „Řeknu Amy, že tady jste,“ poplácala ho po rameni a nechala ho tam stát samotného. Bill si skousnul ret, na místě přešlápnul a zhluboka se nadechnul. Bude k němu Laura vůbec chtít, když se za ní tak dlouho nezastavil? Nakonec si dodal odvahu a k holčičce pomalu vykročil.

„Lauro?“ řekl potichu, ale dost nahlas na to, aby ho malá dívka slyšela. Ta se ihned otočila, vyhrabala se na nohy a dala Billovi ruce kolem pasu. Přitiskla se k němu a spokojeně se zasmála.

„Bille! Já věděla, že sem za mnou přijdeš!“ řekla šťastně. Bill ji pohladil po jemných vlasech a klekl si na kolena, aby byli stejně vysocí. Dal jí malou pusu na čelo a usmál se.

„Slíbil jsem ti to, ne? Nenechal bych tě tady samotnou,“ zakroutil hlavou. Laura mu dala ruce kolem krku a radostí vypískla, dívala se do očí svého kamaráda.

„Ty si mě odvedeš k sobě domů? Viď, že ano?“ zasmála se a roztomile našpulila malé rtíky. Bill šokovaně zamrkal, pohladil ji po vlasech. Tak tohle ho opravdu nenapadlo. Skousnul si ret a zakroutil hlavou.

„Zlatíčko, to není tak jednoduché, jak si myslíš. Ale přišel jsem, abychom si spolu mohli hrát…“ pohladil ji po zádech a vzal jednu panenku. „Prej si moc ráda maluješ?“

„Jo, maluju tebe jako princeznu. Ale nemám k tobě žádného prince. Bille, princezna musí mít prince,“ zasmála se a na důkaz svých slov pokývala hlavou. Lehkým zatlačením do Billova hrudníku mu dala najevo, aby se posadil. On tak učinil a mohla se mu tedy posadit do klína. Bill jí ještě přitisknul rty na čelo a zastrčil vlasy za ucho.

„Jak víš, že nemám prince?“ pousmál se a zakroutil hlavou. Laura se plácla do čela a začala se smát.

„Bille, kdybys měl prince, tak by přišel s tebou, nemůže totiž nechat svou princeznu samotnou,“ okamžitě vysvětlila a Bill se musel začít smát. Dětský svět byl opravdu kouzelný.

Černovlásek naslouchal všemu, co mu Laura povídala. Jednoduše jí odpovídal, v mysli měl ale Toma. Byl Tom jeho princ, o kterém holčička mluvila? Určitě ano! Obejmul ji a začal se s ní pohupovat, zatímco zpíval jejich oblíbenou písničku o zvířátkách. Laura si položila hlavu na jeho rameno a pobrukovala si s ním. Křečovitě se Billa držela, nechtěla, aby ji kdykoliv pustil. Chtěla u něj být schovaná už napořád!

Idylku přerušil Billův vyzvánějící telefon. Bill rychle sáhnul do kapsy, vyndal ho a srdce se mu rozbušilo při pohledu na Tomovu fotku. Rychle hovor přijal a přiložil si telefon k uchu, hladil Lauru po vlasech.

„Ahoj, zlato,“ usmál se a přivřel oči. Miloval Tomův hlas, stejně jako miloval jeho celého. Už se těšil, až bude zase s ním!

„Ahoj, stalo se něco? Jsi tam… nějak dlouho. Už mám poskládané všechny skříňky, tak jsem myslel, že bych se pro tebe stavil, abys mi to ještě zkritizoval, než půjdeš domů,“ zasmál se. Bill se musel smát s ním, zaplétal své prsty do Lauřiných vlasů.

„Ne, ne. Všechno je v pořádku, jenom si ještě hraju s Laurou. Chceš mi říct, že budeš chtít pusu za odměnu?“

„Myslím si, že si zasloužím alespoň dvě. První a poslední,“ zasmál se Tom. „Mám pro tebe teda zajet? Nechci, abys jel MHD, to ale už víš.“

„Umh,“ zaúpěl Bill a zakroutil hlavou. „Řekl bych, že to zvládnu. Vážně, Tome,“ zaprotestoval, ale stejně mu to nebylo nic platné, protože Tom byl už rozhodnutý přijet.

„Až tam budu, tak tě prozvoním, ano?“ ukončil debatu Tom. „Těším se na tebe, mám pocit, že jsem tě neviděl alespoň sto let…“

„Tome!“ zasmál se Bill a namotal si na prst pramínek Lauřiných vlasů, která ho pozorovala. Podíval se na hodinky, aby zjistil, jak dlouho se neviděli, aby to mohl Tomovi říct. „Neviděli jsme se čtyři hodiny, stejně ti chybím?“

„Moc mi chybíš,“ usmál se Tom a poslal Billovi virtuální pusu. „Takže zatím?“

„Přesně tak, zatím ahoj,“ usmál se černovlásek a hovor ukončil, mobil vrátil zase zpátky do kapsy. Podíval se na Lauru, která se na něj podezíravě dívala. Zasmál se a dal jí malou pusu na čelo.

„Takže, Bille. Ty máš svého prince?“ zasmála se a spokojeně zatleskala. „Ukážeš mi ho? Abych ho mohla domalovat na tvoje obrázky.“

„Já…“ zamrkal černovlásek a na holčičku se podíval. Nakrčil nos a tázavě vytáhl obočí. Opravdu byla Laura tak moc bystrá, nebo to jen prostě zkusila? Ať tak či onak… nechtěl jí lhát, protože ji měl vážně moc rád. „Jo, dalo by se to tak říct,“ přikývl a pohladil ji po zádech. Laura mu dala ruce kolem krku, držela se ho jako klíště.

„Je to pan Tom? Viděla jsem, že ti volá. Bille, vezmeš si mě s panem Tomem? Místo paní Ashley můžeš být ty,“ zamumlala potichu. Bill nasucho polknul, pohladil ji po zádech a zakroutil hlavou. Kéž by to bylo tak jednoduché, jak si malá holčička myslela. Vtiskl jí malou pusu do vlasů a potichu vydechnul.

„Myslím, že někdy za tebou můžeme přijít na návštěvu. A pokud to půjde, tak tě vezmeme na výlet, co ty na to?“ navrhnul. Laura se na něj podívala, chvíli ho jenom rentgenovala pohledem, než váhavě kývla.

„Slibuješ?“

„Slibuju, zlatíčko. Budu se moc snažit, abys byla nejšťastnější holčička, kterou znám,“ zašeptal černovlásek a políbil ji na čelo. Laura se spokojeně usmála a dala si hlavu na jeho rameno, byla opravdu šťastná, stejně jako v době, kdy Bill plnil svou školní praxi.

*

Tom se naklonil k Billovi, který si přisedl k němu do auta, otřel se mu o rty svými a pohladil ho po tváři. Spokojeně se usmál a podíval se mu do hřejivých očí. Bill trochu našpulil rty a opětoval Tomův pohled, trochu naklonil hlavu.

„Ahoj, zlato,“ pohladil ho po paži. Tom myslel, že radostí vyskočí z kůže. Billův hlas byl opravdu ten nejlepší, který kdy slyšel.

„Ahoj,“ odpověděl Tom a ještě párkrát černovláska políbil. „Strašně se mi po tobě stýskalo. Myslel jsem, že mi srdce pukne žalem,“ pokýval si a jemně vzal Billovu dlaň do své, vtiskl mu na ni pár polibků. Otřel se o ni nosem, přivřel oči a vychutnával si okamžik celým svým tělem.

„Kecko,“ zakroutil Bill hlavou a stiskl Tomovu ruku. „Pojedeme? Myslím, že jsi říkal, že máme nějaký program,“ usmál se a znovu ho políbil. Volnou rukou pohladil Toma po stehně, blízko u klína. Podíval se mu do očí, smyslně si olíznul rty a rukou jel pomalu, ale jistě ještě blíž k Tomovu klínu. Když mu prsty přejel v rozkroku, Tom ho za ruku chytil.

„Bille,“ vydechl Tom a skousnul si ret, snažil se koncentrovat. „Víš, že…“

„Tome, cítím se v pohodě, můžeme to udělat, hm? Pokud to neuděláš sám… Tak tě to donutím udělat,“ sladce se usmál a ruku do Tomova klína přitlačil víc. Tom potichu vzdychnul, přivřel oči a zavrtěl se. Přišlo mu to skoro jako celá věčnost, co měl s Billem nějaký bližší kontakt. Ano, byla pravda, že ho už příliš nebavilo uspokojovat jen sám sebe, ale nemohl dopustit, aby se Billovi něco stalo, ne? Ublížil mu už tak dost.

„Myslím, že pojedeme domů,“ zamumlal Tom vzrušeně, protože Bill ho přes kalhoty opět stisknul. „Můžeš teď dát tu ruku pryč? Víš stejně dobře jako já, že se mi opravdu líbí, když ji tam máš, ale byl bych nerad, kdybychom se vybourali.“

„Rád ti vyhovím,“ uculil se Bill, dal ruku pryč a usadil se lépe. Díval se oknem před sebe a zuby si přejel po rtu. „Jen tak mimochodem… Zítra půjdu do školy,“ usmál se a koutkem oka se podíval na Toma, který pomalu vyjel na silnici. Čekal na jeho reakci.

„V žádném případě, musíš odpočívat,“ odporoval Tom a zakroutil hlavou. „Škola tě zbytečně stresuje, zůstaň ještě doma, pár dní…“

„Tome, rád bych zůstal, ale ty taky musíš chodit do práce, ne?“ zakroutil černovlásek hlavou a podíval se na Toma. „Mám jen pár přednášek…“

„Na které nemusíš,“ odporoval Tom a naklonil se ke svému příteli. Políbil ho na rty a vydechl. „Prosím, zlato.“

„Moment,“ zaúpěl Bill, když mu v kabelce zvonil telefon. Ihned se v ní začal přehrabovat, než ho konečně vyndal. Podíval se na jméno volajícího a pak na Toma. „Volá mi máma…“

„Přijmi to.“

Bill tak učinil a hovor přijal. Chvilku divoce gestikuloval, než začal poraženecky přitakávat. Tom zastavil u krajnice, nevěděl, co se děje, tak chtěl raději počkat, až si Bill vyřídí svůj telefonát. Pohladil ho po paži a trochu se pousmál, chtěl mu dodat energii, protože vypadal smutně.

„Co se děje?“ řekl Tom potichu, když to konečně ukončil. Bill zakroutil hlavou a trošku se ušklíbnul.

„Musím domů, odvezeš mě prosím?“

„Proč, zlato?“

„Prostě mě odvez, ano?“ pousmál se černovlásek a podíval se ze svého okna na ulici. Tom jen odevzdaně vydechl a kývl. Zase nastartoval a vezl Billa k němu domů. Zajímalo ho, co se děje, ale ne za každou cenu. Nechtěl Billa rozčilovat, což by se mohlo lehce stát. Raději dál nevyzvídal a doufal, že se mu svěří sám, až bude chtít.

autor: Catherine