autor: Wind
Omlouvám se za dlouhou pauzu. Nějak teď nestíhám. Zkoušky v plném proudu a já už mám pocit, že nevím ani, jak se jmenuju. Na začátku února mám zkoušku z fyziky a nepamatuju si ani jeden vzoreček T.T u ústních shořím jako papír T.T
Nevím, jak to bude dál s povídkou. Určitě ji dokončím, o to strach nemám, jen to asi bude vážně trochu déle trvat. Už teď je mnohem delší, než jsem původně plánovala. A je tam víc zvratů, než jsem chtěla. No dost povídání. Užijte si čtení a nechte mi pod povídkou nějaký komentář. Ráda si je čtu, když mi dochází inspirace.
Vaše Wind
Rai přihodil dřevo pod kotlík a posadil se.
„Jak jsme se poznali, už víš.“ Tom kývl.
„No… já chápu, že tě možná mate fakt, že je slepá a vidíš to jako velkou nevýhodu. Neříkám, že to tak není, přináší to sebou spoustu nevýhod a potíží, ale… ona se se všemi problémy uměla vypořádat celý život sama. Víš, merfolkové jsou něco jako poslové moře, chrání jeho obyvatele před lidmi a různými nebezpečími. Vlastně naše schopnosti jsou hodně zaměřené na ochranu moří proti lidem. Jenže… Miriam se narodila bez nich a ještě ke všemu slepá albínka. Nemá žádné schopnosti, takže ji všichni merfolkové vždy viděli spíš jako přítěž a něco zbytečného. Umíš si vůbec představit, jaké to je, když tě vlastní matka odmítne jako zbytečnost? Muselo to být hrozně mučící. Ale navzdory tomu je pořád tady. Chtěla dokázat, že i když nemá schopnosti, není o nic horší než ostatní. Přežila úplně sama až do teď… je neuvěřitelně silná, víš?“
Tom zaujatě poslouchal. Vždycky ho fascinovali lidi, kteří byli sice postižení, ale byli schopní si užívat života jako každý jiný. Obdivoval je, a když tak Raie poslouchal… Miriam obdivoval snad ještě víc, protože lidem nehrozí, že je cestou domů něco sežere. Nečíhají na ně žádné nástrahy, jaké jen může moře nabídnout. A Miriam přes to všechno byla stále tady. Dokázala přežít.
„To, že tě potkala, jí muselo hodně věcí usnadnit.“ Rai se usmál.
„Jo… to jo. Víš, všechny zkoušky si vybírají svou daň. Nikdo Miriam nebyl ochotný ani schopný přijmout takovou, jaká je. Všichni v ní viděli jen přítěž a něco zbytečného. Něco, co by raději mělo umřít. Řeknu ti, kdybych potkal ty, kteří to o ní kdy řekli… nedožili by se rána.“ Tom se usmál. Byl rád za ni, že potkala někoho, jako je Rai. Ale musel se zeptat ještě na jednu věc.
„Poslyš… a čím to, že ty jsi ji přijal? Podle toho, co říkáš, nejsi první muž, kterého potkala… ale jsi jediný, komu nevadí, že je taková. Proč?“
„Hmm… asi za to hodně může vztah, jaký jsem měl k Willovi. Chránil jsem ho celý život, což je dost neobvyklé. A vůbec. Já a moji bratři jsme trochu jiní než ostatní merfolkové. Máme pouto, který nemá nikdo jiný z našeho druhu. A možná proto vidím i Miriam jinak. Víš… popravdě si myslím, že ona pořád čeká, kdy přijde chvíle, kdy jí řeknu, že to přece jen nemůžu přijmout a opustím ji. Nevěří mi, že s ní zůstanu až do konce. Jsem první muž, se kterým je a u nás to funguje tak, že svoje ženy neopouštíme, pokud je teda neshledáme jako absolutně ztracené případy, nebo tak nějak, chápeš, ne… Všeobecně to asi nemůžu nazvat láskou ve vašem slova smyslu, spíš bych to nazval… um… převzetím zodpovědnosti do konce života? … Ale tohle je jiný. Jsem šťastný, když jsem s ní. Kdykoli můžu, chci se o ni starat. Chci jí splnit všechny její přání a nemusí je ani vyslovit. Jiný merfolk by si to asi nemyslel, ale mně připadá neuvěřitelně krásná a jsem si jistý, že bude skvělá matka. Jen bych si přál, aby pochopila, jak moc pro mě znamená. Potkal jsem ji sice teprve nedávno, ale vím, že o ni nikdy nechci přijít. A přál bych si, aby to cítila stejně.“
Toma upřímnost Raiových citů skoro až překvapila. Když se zamyslel… bratři merfolkové byli myšlením hodně podobní lidem. To, co Rai popsal, byla v podstatě lidská láska. A bohužel, z vlastních zkušeností věděl, že ani lidská pomsta jim není cizí. Vlastně… merfolkové byli lidem tak podobní, a přesto úplně jiní. Vzpomněl si, jaký první dojem na něj udělal Will. Myslel si, že nikoho tak krutého a nelítostného nikdy neviděl a neuvidí. Ale teď už věděl, že ten nelítostný tvor je vlastně velice bezbranný a neuvěřitelně roztomilý. Ovšem… a to si uvědomil vlastně až teď, lpěla mu na rukou lidská krev. Tom ale pevně věřil, že Willa změnil. Že už nikdy nebude lidi zabíjet a možná se jednou naučí jim porozumět. A nejen on, i jeho bratři. A možná… všichni. V tuto chvíli by si Tom nepřál nic víc, než aby spolu lidé a merfolkové uměli vycházet. Ale, a to si taky až bolestně uvědomoval, to by se museli změnit nejen obyvatelé moře, ale i lidé.
Při přemýšlení nad praktickou neproveditelností svého přání ho napadla ještě jedna otázka ohledně Miriam.
„Poslouchej, Raii… ještě na něco se tě musím zeptat. Když je Miriam slepá a nikdo se o ni nestaral, jak teda dokázala přežít až do teď? Vždyť v moři jde o život skoro pořád i merfolkům, kteří vidí…“
„Hmm… to máš pravdu. Ale znáš to, i u lidí je to tak, že když ti chybí jeden smysl, zlepší se tím ty ostatní. U Miriam je to stejně. Víš, ve vodě už jí v podstatě vůbec nevadí, že nevidí. Má mnohonásobně lepší sluch než ostatní a díky tomu se dokáže bez problémů pohybovat pod vodou. Je to něco jako sonar, co mají delfíni. Pomocí zvukových vln o specifické frekvenci, které zpětně zachytí jen ona, si zmapuje dno oceánu. Drží se při něm, je to bezpečnější. Takže v moři vlastně nepotřebuje vidět, mnohdy je její sluch lepší než moje oči. Problém má až na suchu, tady si terén zmapovat nemůže, a tak je skutečně odkázaná jen na mě. Což mě mimochodem tak trochu… dobře, hodně těší, protože se o ni můžu starat.“
Rai se spokojeně usmíval. Tom pořád tak trochu nemohl uvěřit tomu, že i on si našel někoho, na kom mu skutečně záleží, ale přál mu jeho štěstí. Doufal, že když je spokojený i nejstarší merfolk, nebude už tak moc proti jeho vztahu s Willem.
Dny plynuly a Tom s Raiem pomalu, ale jistě, prohlubovali svůj přátelštější vztah. Rai pomáhal s různými úpravami na domě, které Tom vymýšlel spíš proto, aby nějak zabil čas a nemyslel pořád na fakt, jak se čas bez Willa táhne. Potřeboval se nějak zabavit. Nalovil spoustu ryb a dal je sušit na slunce, z želvího krunýře udělal umyvadlo, s Raiem vydlabali z kmene stromu vaničku pro dítě a na větev nedalekého stromu zavěsili houpačku. Tom už si představoval, až bude jeho dítě větší, jak ho bude houpat. Jestli to bude kluk, bude ho učit lovit, vyřezávat ze dřeva, stavět… a jestli to bude holčička, tak s ní bude chodit do lesa na ovoce, naučí ji motat provazy… už se nemohl dočkat, až se Will s dítětem vrátí.
Pak ho ale něco napadlo. Celou dobu přemýšlel jen o tom, co bude dělat, až bude jejich dítě větší. Jenže… jak se vlastně vychovává takové dítě u merfolků? Je to stejné jako u lidí, nebo se to liší? Napadlo ho, že to nemůže být tak rozdílné, vždyť lidé a merfolkové jsou si v mnoha ohledech tolik podobní. Rai sice říkal, že mořské děti rostou rychleji vlivem určité magie, ale i tak… napadlo ho, že se Raie zeptá. Už od něj sice věděl, že nemá ponětí, jak probíhá porod a tak podobně… ale když už je dítě na světě a zpátky… to by mohl vědět, ne?
„Hele… Raii.“
„Hmm?“ Rai zvedl oči od knížky, kterou našel kdesi už před tím, než se s Miriam vrátil na ostrov. Konečně úplně uschla a on si ji mohl začít číst. Byla o jakémsi muži, který ztroskotal na opuštěném ostrově. Rai byl teprve na začátku, ale už teď mu ta knížka připadala zajímavá. Navíc mu trochu připomínala Tomovu situaci.
„Napadlo mě… jak to vlastně je s výchovou dětí u vás?“ Rai se zamyslel.
„Víš, že ani pořádně nevím? Jako kluci jsme s Kaiem lovili pro skupinu, ale popravdě jsme se nikdy nepodíleli na výchově… náš vztah s Willem se změnil až po tom incidentu s lidmi. Jinak jsme žili jako normální merfolkové. A popravdě z doby, kdy jsem byl sám mrně, si toho moc nepamatuju. Akorát vím to, že prvních pár měsíců děti rostou opravdu rychle. Když vypadají jako pětiletá, tak se růst zastaví a jde naopak dost pomalu. Je to kvůli tomu, že žijeme stovky let. Proto každá etapa života trvá mnohonásobně dýl než u lidí.“
„Hmm… takže v tomhle mi asi taky moc neporadíš.“
„Promiň, kámo… ale asi ne. Budeš si muset počkat na svoji nebo moji manželku.“
Tom se tiše zasmál. Za těch posledních několik dní si Rai docela zvyknul brát Willa jako matku svého synovce nebo neteře. A dost často si z toho spíš dělal legraci. Tom měl pocit, že je tu s ním úplně jiný člověk než dřív. Byl zvyklý na vražedné pohledy, mrazení v zádech a časté výhružky smrtí. Ale teď… byl to obrat doslova o sto osmdesát stupňů. Občas se stávalo, že mu Rai z legrace říkal taťka, hrdý papínek nebo švára. Tohle oslovení začal používat po tom, co mu Tom vysvětlil vztahy a rodinné vazby mezi lidmi. Raiovi se to slovo vážně líbilo a bavilo ho říkat ho. Tom kolikrát nechápal, co všechno může merfolky tak nadchnout a fascinovat. Vzpomněl si na Willa, jak zaujatě poslouchal a jak mu zářila očka, když vyprávěl nějaké historky ze světa lidí.
Najednou ho něco vytrhlo z přemítání.
„Haló… Tome! Raii! Pojďte sem!“ Tom vyskočil na nohy. Od útesů na ně mávala Miriam a už z dálky byl vidět její zářivý úsměv. Když Tom doběhl blíž, uviděl kousek za ní sedět na kameni svého Willyho.
„Tome…“ hlesl černovlásek s radostí v hlase.
Tom se nezmohl na nic. Jen se na něj díval a oči se mu začaly plnit slzami štěstí… nemohl uvěřit, že je konečně vidí… Willa a…
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Z toho Raiovho rozprávania vidno, že je Miriam neuveriteľne silná osobnosť. Teraz len nech uverí Raiovi, že pri nej ostane, aby bola aj ona naplno šťastná. 🙂
Ale ten koniec… to čo má byť?! Ja tak neznášam tieto cliffhangre!!! 😀 Takto ma napínať o tom, či majú chlapca alebo dievča. A najviac by som sa zasmiala, kebyže majú rovno dvojčatá 😀
Ale vidím, že Will bol šťastný, takže sa našťastie žiadne obavy z prijatia tej správy Tomom nekonajú 🙂 Za to som neuveriteľne rada a dúfam, že všetko pôjde ďalej dobre.
Ďakujem za časť.
To je krásna kapitola:) Tak sa konečne Will vrátil 🙂 aj s dieťatkom:) Už sa teším ako ho budú s Tomom vychovávať. Rai sa krásne zmenil:)
Jsem zvědava jak si poradí jako rodiče a jsem ráda že se Raii změnil.
Néé, takový konec! To teď bude muset Tom chudák tak dlouho čekat, než bude moct Willa popadnout do náruče!!! 😀
Ale byl to krásný díl, Rai se úžasně změnil 🙂
[1]: uvidíte, co se jim narodilo 😀 spekulace zatím nechám na vás. Koneckonců možností moc není 😀
[4]: No z Tomova hlediska to nikdy nebyla kratší doba 😀 on má k Willovi prakticky už jen pár kroků 😀
Inak s tymi dvojickami to aj mňa napadlo, ale potom som si uvedomila, vsak deti mozu mať este aj neskor hádam, takže je to vlastne jedno…ale na tu dojimavu uvitaciu scénky sa teším. A hádam sa raz dockam, :-p
Jééé, tak ten závěrmě dostal! Úplně mi naskočila hezká husí kůže! 😀 Já se na Willa a miminko tak těšííííím! 🙂 Už mi tak začínali chybět! Strašně se těším, až se kluci přivítají a až Tom pozná svého potomka. To bude tak krásné! ♥ Dalšího dílu se asi nedočkám! 😀
A Rai mě stále překvapuje! 🙂 Je strašně hezké, že si k Tomovi konečně našel cestu. Těžko říct, zda to zapříčinila Miriam a nebo těhotenství jeho malého brášky. 🙂 Každopádně jsem za jeho proměnu neskutečně šťastná! Hned je to všechno takové veselejší a líbí se mi, jak si s Tomem rozumí. 🙂
Moc děkuji za díl! 🙂 Strašně moc se budu těšit na další a snad ve škole všechno dopadne dobře! 😉