Autumn Leaves 31.

Bill se probudil s ukrutnou bolestí hlavy. V puse cítil strašnou pachuť, podíval se na Toma, který vedle něj ještě spokojeně oddychoval. Přemýšlel, jestli takhle zle dopadli oba dva, nebo jen on. Nakrčil obočí, vybavoval si včerejší večer a dnešní brzké ráno. Nepamatoval si úplně všechno, jen útržky. Oklepal se a zakroutil hlavou, nesnášel kocovinu a okna. Měl rád věci pod kontrolou, a pokud tak nebylo, byl z toho opravdu nervózní. Natáhl ruku k nočnímu stolku, začal na něm šmátrat ve snaze najít telefon. Vytáhl obočí, když tam nic nebylo. Natáhl ruku ještě víc, když v tom… V ložnici se ozvala šílená rána, Bill měl pocit, že se něco bourá, jak měl ještě citlivý sluch. Shodil na zem lampičku. Tom se rychle posadil, rozespale se podíval kolem sebe.

„Co se děje?!“ zamumal a podíval se na svého přítele, který ležel a díval se do stropu. Pohladil ho po tváři a zakroutil hlavou. „Je ti hodně špatně, viď?“

„Spadla lampička. A jo, už mi bylo i líp,“ černovlásek se trochu ušklíbnul a pohladil Toma po paži. „Už mi nikdy nedovol pít, zvracel jsem, co? Nesnáším to…“ promnul si spánky a pomalu se posadil. Zatočil se s ním celý svět, zaúpěl. Tom, jakožto starostlivý partner, se též rychle vymrštil do sedu, pohladil Billa po zádech a líbnul ho na tvář. Nelíbilo se mu, jak trpěl. Navíc, když ho do tohohle stavu uvedl on sám!

„Lásko, jo… Zvracel jsi, ale já jsem ti pomohl. Lehni si, donesu ti sklenici vody. Zvládneme to,“ řekl konejšivě Tom a přitiskl rty na Billův spánek. Ten ho chytil za ruku, propletl s ním prsty a trochu mu ji stiskl. Naklonil hlavu a usmál se. Mohl si přát víc? Určitě ne, protože Tom byl… Prostě Tom. Kdyby věděl, že tím, že spolu budou mít sex, se jeho chování tak moc změní, vyspal by se s ním ještě dřív, aby společně kráčeli za štěstím. Každým dnem ho víc a víc miloval, vážil si ho. Nedokázal si představit, že by měl být zase sám, tak moc si zvyknul na Tomovu blízkost! Dokonce to tak bylo i s usínáním. Sice spolu ještě netrávili moc nocí, ale i tak si zvykl na to, že usíná v jeho náruči a i se tak budí. Jakmile měl spát doma sám, jen se převaloval a probouzel se absolutně nevyspaný.

„Děkuju,“ zamumlal a zase se opatrně položil. Zavřel oči, aby se mu alespoň trochu ulevilo. Ucítil na tváři dotek Tomovy dlaně a pak jen, jak se zvedal z postele.

Tom šel šoupavým krokem do kuchyně, aby pro svého přítele natočil sklenici vody. Zkontroloval obsah všech skříněk, jestli náhodou není někde ukrytý vitamín C, který by mu opravdu pomohl. Zakroutil hlavou, když nic nenašel, a připsal ho na seznam. Až půjde na nákup, tak ho samozřejmě může koupit, ale to nevěděl, kdy bude. Nechtěl tady nechávat Billa samotného, když mu bylo tak moc zle. Natočil sklenici vody i pro sebe a vypil ji až do dna. Hlava ho sice nebolela, bylo mu skvěle, ale měl ukrutnou žízeň. Opřel se o linku a podíval se kolem sebe. V celé místnosti byla pouze kuchyňská linka, která byla součástí bytu, už když byt koupil. Byl připraven nechat ji vyměnit, ale Bill byl spokojený. Akorát chyběla lednice a jídelní stůl. Plánoval, že by dneska s Billem mohli objet zase pár obchodů, ale ve stavu, ve kterém se jeho přítel nacházel, to bylo téměř nemožné. Stejně tak obývák, který byl spojený s kuchyní, zel prázdnotou. Kdyby veškeré zařízení nenechával na Billovi, on by měl již jistě dávno vybráno, protože nebyl až tak náročný. Hlavně mu chyběla televize! Tu jako jedinou si chtěl vybrat sám, a to jak do obýváku, tak do ložnice. Sklenice s vodou pro Billa mu v ruce už teplala, ale on se nemohl od linky odlepit, jak byl zasněný. Představoval si, jak s Billem stráví velkou část svého života, už věděl, že chce být jen a jen s ním. Momentálně se těšil, až mu přijde dopis od soudu, ve kterém se bude psát, kdy mají s Ashley rozvodové stání. Přál si, aby to bylo ještě před Vánoci – přeci jen, byl by skvělý dárek říct Billovi, že je jen a jen jeho. Kdyby si tyhle věci uvědomil dřív, mohl rozvod již dávno běžet. Měl štěstí, že nemá s Ashley žádné děti, šlo tedy jen o ně dva. Nadával sám sobě za to, že se neuměl pro Billa rozhodnout dřív a ubližoval tím pádem všem kolem sebe. Navíc vypadal jako docela slušnej idiot a parchant, který neví, co chce a ničeho si neváží.

„Tome!“ ozvalo se z ložnice. Tom sebou cukl. Samozřejmě, že to byl Bill, který se dožadoval své sklenice s vodou. Rychle se od linky odlepil a šel za svým přítelem. Posadil se k němu na postel, pohladil ho po vlasech a sklenici mu dal do ruky.

„Opatrně se napij,“ upozornil ho, ale jeho slova byla k ničemu. Bill se posadil a začal chlemtat jako žíznivý pes, pil, dokud nevypil celý obsah sklenice.

„Děkuju,“ zamumlal černovlásek a trochu se zavrtěl. Prázdnou sklenici odložil na noční stolek, podíval se na Toma. „Mám ti říct… Proč jsem se pohádal s našima?“ naklonil hlavu a vydechnul. Slíbil, že mu to řekne a on své sliby vždycky plnil. Sice mu nebylo nejlíp, ale mluvit snad mohl. Tom ho pohladil ho po zádech a rty se otřel o jeho spánek.

„Nemusíš o tom mluvit teď, pokud ti není pořád moc dobře, ano? Já počkám, nemusíš se bát, lásko,“ pousmál se Tom a propletl s ním prsty. Samozřejmě, že byl zvědavý, hodně zvědavý. Ale ne za každou cenu – dost dobře věděl, že kdyby mu bylo jako Billovi, neměl by na nikoho a nic náladu.

„Chci ti to říct, slíbil jsem ti to. Navíc… Tak nějak se to týká tebe,“ skousnul si ret a váhavě se mu podíval do očí. Tomovi v očích naskočily dva velké otazníky, bylo tady snad něco špatně?

„O mně? Bille, co se děje?“ vydechnul a přitulil si ho do náruče, pohladil ho po paži. Potřeboval slyšet, že se vlastně neděje nic hrozného a všechno bude v pořádku, ale proč by jinak zněl Bill tak tragicky?

„No, vlastně skoro nic moc, ale není to moc příjemný. Prostě jsem se s našima o tobě bavil a tak. No a tátovi se to celé moc nelíbí. Nechápe, že s tebou něco mám, dokud nejsi rozvedený, říká mi, že akorát ničím manželství a ať si nemyslím, že se mnou zůstaneš napořád. Takže zase jsme se kvůli tomu pohádali, akorát mnohem hůř než posledně. Řekl jsem mu, že máš tady ten byt…“

„Máme ten byt, zlato,“ opravil ho Tom a prohrábnul mu vlasy. „A co dál?“

„Dobře, máme byt…“ kývl černovlásek a usmál se, byl potěšen Tomovými slovy. „Prej sis ho pořídil jen kvůli tomu, abychom se měli kde scházet, aniž bys mě tahal domů a platil zbytečně noci v hotelu. Stejně tak, proč jsi mi platil nadstandardní pokoj v nemocnici. Nenechal si vymluvit, že jsme tam spolu opravdu nedělali nic hrozného. A máma… Ještě se s ním pohádala, protože se mě zastala,“ protočil oči a pohladil Toma po paži. „Řekla mu, že jestli jí byl taky někdy nevěrný, když tak skvěle dokáže odhadnout tvé chování. Byli na sebe vážně strašně zlí a vyznělo to tak, že za to celé můžu já. A víš, co bylo nejhorší?“

„To si opravdu neumím představit, už takhle je to… šílený,“ zakroutil hlavou Tom a víc si přitulil svého přítele do náruče. Nevěděl proč, ale tušil, že přijdou nějaká hodně špatná slova, která ho opravdu ranila, a proto se rozhodl pro radikální změnu svého účesu.

„Táta mi řekl, že je zvědavý, jak dlouho mě budeš bavit, když jsem ve svém věku ještě neměl stálého partnera, ale jen jsem si užíval. Prostě mi nepřímo naznačil, že jsem…“

V místnosti se rozhostilo ticho, které jen narušoval Billův tichý pláč. Rána, kterou mu do srdce zasadil jeho otec – ano, sice adoptivní, ale on ho bral za vlastního – byla nejen čerstvá, ale také obrovská. Nikdy by ani nepomyslel na to, že mu takovou věc řekne někdo jemu blízký. A když už se tak stalo, rozhodl se, že si nechá upravit vlasy, aby svým vzhledem ještě víc provokoval. Upřímně ani nedoufal, že se to povede tak, jak se povedlo, o to víc byl s výsledkem spokojený. A očividně i Tom, alespoň to tak vypadalo. Tom si ho přitulil do náruče a šeptal mu konejšivá slova, prokládal to polibky, které mu vtiskával do vlasů. Byl opravdu naštvaný, ale zároveň zatraceně bezmocný. Bill si nezasloužil, aby od kohokoliv slyšel taková slova, která vyšla z úst jeho otce. To on byl v jejich vztahu ten horší, ten, který ubližoval několika lidem najednou a choval se jako šílenej blbec. Všechno tohle dost dobře věděl, ale už s tím nemohl nic zpětně dělat, bohužel. Jen se snažit být mnohem lepší a znovu nechybovat. Otřel se rty o Billovu tvář a propletl s ním prsty.

„Zlato, co kdybych nás zítra pozval k rodičům? Na návštěvu… A abych se mohl pochlubit,“ zasmál se Tom. Bill nasucho polknul, skousnul si ret a zakroutil hlavou. Tohle rozhodně nebyl dobrý nápad. Ne když ve vzduchu visela možnost, že jsou s Tomem bratři, dokonce dvojčata. Ačkoliv se to snažil ignorovat, též viděl tu neskutečnou podobu mezi nimi.

„Nemyslím si, že je to dobrej nápad. Vzhledem k tomu, že si jsme téměř jistí, že jsme bratři. Nechci o tebe přijít, ne teď, když jsme se konečně našli a dali dohromady… Takhle pořádně. Nechci být jen tvůj sourozenec. Nechme to chvilku být a pak… Vymyslíme něco, jak naši podobu zamaskujeme, ano?“

„Bille, naši podobu neskryješ nijak. Navíc… My nemůžeme za to, že to takhle je. Nevybrali jsme si, že budeme rozdělení a že se teď shledáme. Jednou je stejně budeš muset poznat,“ pohladil ho po paži a trochu se usmál. „Prosím, zlatíčko,“ zašeptal a přitiskl rty na jeho čelo, podíval se mu do očí. Samozřejmě, Bill nemusel skákat podle toho, jak on píská, ale rád by ho rodičům představil. Sice ještě nebyl s Ashley rozvedený, ale už čekal jen na dopis od soudu, ve kterém bude datum rozvodového stání. Měl z toho pořád smíšené pocity, ale věděl, že se rozhodl dobře.

Bill se díval na svého přítele a přemýšlel, co by bylo asi tak správné. Samozřejmě, přál si poznat Tomovy rodiče, ale bál se. Co když byl opravdu jeho dvojče a oni to nějak poznají? Dají to na sobě znát, nebo budou dělat, že nic nevidí? Navíc, nikdy netoužil po tom, aby poznal lidi, kteří se ho zbavili, když byl ještě miminko. Přišlo mu opravdu nefér, že nedostal ani tu nejmenší šanci na rodinný život. Podíval se do bílé zdi před sebe a povzdychl si. Pokud tady s Tomem má bydlet, musí se to tady pořádně zútulnit, aby místnosti nevypadaly tak cize a prázdně. Nakrčil obočí a zakroutil hlavou, jak mohl přemýšlet o takových věcech, když měl před sebou tak velké rozhodnutí? Vlastně nikdy nebyl na oficiální návštěvě u rodičů svého přítele.

Bytem se rozezněl zvonek, oba muži sebou škubli a tázavě se na sebe podívali. Ani jeden nikoho nečekal, tak co to mělo být? Tom se zvednul první, oblékl se do oblečení, které měl na sobě včera večer. Nějaké věci v bytě už měl nastěhované, ale v zavřených kufrech. Byl ohromně líný na to, aby je otvíral a přehraboval se v nich. Zvonek zazvonil znovu.

„Kdo to může být?“ Bill si ho prohlížel a musel se pousmát. „Nemáš tady něco čistého?“

„No… Půjdu zjistit, kdo to je. A čistý věci mám v kufrech, ale byl jsem příliš líný na to, abych je vybalil,“ zasmál se Tom a pokrčím rameny. „Ale jinak jsem okey. Neboj, jen co vyřídím toho, kdo nás ruší, tak se osprchuju a vezmu si na sebe něco čistého, dobře?“ sklonil se k němu a otřel se mu o rty. Zvonek zazvonil potřetí a Tom zaúpěl. „Jdu tam, než se zblázní.“

„Utíkej,“ zasmál se černovlásek a poupravil si vlasy. Sprcha by mu určitě prospěla, probrala by ho a udělalo by se mu okamžitě mnohem lépe. Navíc, když ta sprcha bude s Tomem… Mohli by se vzájemně uvolnit. Pousmál se při té chlípné myšlence a přivřel oči. Představa se mu líbila víc než dost.

Tom se neochotně došoural ke dveřím. Zazíval, prohlédl se v zrcadle, které bylo v chodbě, a trochu se zašklebil. Vypadal vážně unaveně, ještě štěstí, že byl víkend. Otevřel dveře a vytáhnul obočí. Na chodbě před jejich bytem stála stařičká sousedka, která se opírala o hůl.

„Dobrý den,“ pozdravila ho a stoupla si blíž. „Už jsem myslela, že mi neotevřete. Ale nemyslete si, já dost dobře vím, že tu jste vy i vaše přítelkyně,“ zasmála se a mávla vrásčitou rukou. Tom se na ni zaraženě podíval a kývnul.

„Dobrý den. Potřebujete něco?“ poznámku o přítelkyni se rozhodl přejít, protože mu bylo více než jasné, že si tahle stará paní nenechá nic vymluvit.

„Jo, panáčku, potřebovala bych. Rozhodla jsem se, že upeču bábovku, ale mám málo vajíček. Myslíte, že byste mi mohli nějaké půjčit? Samozřejmě, zaplatím vám je,“ ukázala mince ve své dlani a usmála se. „A taky vám pak donesu ochutnat. I když si myslím, že vaše přítelkyně taky moc dobře vaří,“ zasmála se a pokrčila rameny. Tom se na ni podíval a zakroutil hlavou. Lednice v bytě nebyla, natož aby tam byla vajíčka.

„Bohužel, nemáme ještě lednici. Ale rád vám je donesu, dobře? Stejně musím na nákup, bude to maličkost.“

„Vážně byste mi je donesl? To byste byl opravdu hodný,“ usmála se a vtiskla do Tomovy dlaně pár mincí. „Bydlím hned proti vám, děkuju.“

„Za málo, zatím na shledanou,“ pokýval hlavou Tom a zavřel dveře. Zády se o ně opřel a protočil oči. Vypadalo to, že se z něj stává lepší člověk, mohl snad za to Bill? Měnil ho až takovým způsobem? Pravděpodobně bylo možné všechno.

Bill se vydal do chodby. Měl na sobě jednu z Tomových košil a jeho čisté boxerky. Byly mu sice trochu volnější, ale pořád lepší, než jeho špinavé. Zastavil se na začátku chodby přesně proti Tomovi, takže je dělilo sotva pár metrů. Tom párkrát nasucho polknul a svého přítele si prohlédl. Vypadal zatraceně dobře, když proti němu stál v jeho oblečení. Sněhově bílá košile v kombinaci s pseudo dredy… Byla to naprosto vražedná kombinace! Černovlásek, jako by snad věděl, co s Tomem dělá, ještě schválně naklonil hlavu do strany a pomalu si olízl rty.

„Kdo zvonil?“

„Sousedka. Chtěla vejce, tak jsem jí slíbil, že jí je koupím. Stejně musím na nákup pro nás,“ pokrčil rameny a pousmál se. „Pojď ke mně blíž, prosím,“ snažil se ho k sobě přilákat. Pokynul mu prstem a Bill se zasmál.

„Jak moc blíž?“ našpulil Bill rty a mučivě pomalou chůzí se ke svému příteli vydal. Natáhl k němu ruce, aby ho za ně mohl chytit. A taky že se tak stalo. Tom ho za nabízené dlaně okamžitě chytil a přitiskl ho na dveře místo sebe.

„Úplně nejblíž, lásko,“ zašeptal mu do ucha a ke dveřím ho přišpendlil svým tělem. Párkrát ho políbil na krk a pohladil ho po tváři. „Oh, kurva, myslela si, že jsi ženská,“ zasmál se a zakroutil hlavou, pohladil ho v klíně. Vzdychnul mu do ucha a stisknul mu boky. „Jsi můj krásnej chlap, nejkrásnější chlap.“

„To doufám,“ zamumlal Bill a trochu se zasmál. „Zlato, jdi na ten nákup. Já mezitím vybalím tvé věci a pak půjdem do sprchy, dobře?“

„Máš kocovinu, nemůžu po tobě chtít, abys pracoval.“

„Zvládnu to, je mi mnohem líp. A navíc… Máš tolik košil! Raději je vybalím teď, než abych je pak musel žehlit,“ nakrčil obočí, ale usmál se. Tak nějak mu bylo jasné, že funkci hospodyňky převezme on. Pokud mu ale Tom bude dávat lásku, absolutně mu to nevadilo. Stačilo mu prostě jediné – být milován – a udělal by cokoliv na světě.

„Budu žehlit s tebou,“ pokýval si Tom a vtiskl malý polibek na Billovo čelo. „Já zajdu teda na ten nákup. Je něco speciálního, co bych měl koupit?“

„Ne, myslím, že nic speciálního nepotřebuju…“

Tom se od Billa odtáhnul, aby si obul boty. Soustředil se na zavazování tkaniček, které byly opravdu dlouhé. Černovlásek ho spokojeně pozoroval, trochu našpulil rty – nevědomky. Možná byl čas, aby udělal radost i on jemu, tak nějak cítil, že si to zaslouží, za to všechno, co pro něj v tak krátkém čase už udělal.

„Můžeš zavolat rodičům, že k nim přijdeme,“ prolomil ticho Bill a pohladil Toma po zádech, když se narovnal. Ten se mu jen podíval zaraženě do očí. Ještě před chvíli o tom nechtěl pomalu ani slyšet a teď…? Byl samozřejmě moc rád!

„Jsi vážně úžasný, miluju tě,“ zašeptal a přitiskl své rty na jeho. Bill ho párkrát políbil a měkce se usmál.

„Taky tě miluju. A vždycky budu.“

autor: Catherine