autor: mohanrocks
„Co je s tebou?“ Bushido pohlédl na Toma. „Já jsem ten, který by měl, kurva, z toho vyšilovat,“ Bushido si otřel čelo a polkl trochu vody.
Tom se na něj podíval ze strany, kde se opíral o zeď a pokrčil rameny. „Já nevyšiluju, jen se připravuju, ať už je konečně po všem, to je všechno.“ Tom opravdu dělal, co mohl, aby zůstal v pohodě. Snažil se vyhnout očnímu kontaktu s Bushidem, protože pokaždé, když k němu došlo, vztek se v něm rozhořel znovu. Pokud se mu nedíval do očí, pak zvládl zůstat otupělý.
„Podívej, já nechci, abys na mě bral ohledy. Neváhej mě praštit tak silně, jak jen chceš během boje, okay? Jsem si jistý, že jsi u vytržení z té možnosti to udělat,“ Bushido se zasmál a zapraskal svými klouby.
Všechno, na co Tom mohl myslet, bylo to, jaký lhář Bushido byl. Nebál se Tomovi říct, aby na něj šel tvrdě, protože měl v plánu podstrčit mu prášky, které by ho oslabily. „Jo, docela se na to těším,“ přiznal Tom ponuře.
„Měl bys vědět, že já se taky nebudu držet zpátky, a to zejména, když tam bude Bleak. Nechceme, aby si myslel, že se ze mě stal slaboch,“ Bushido několikrát poskočil, než zasáhl zavěšený pytel s pískem ostrými údery.
„Nečekal jsem, že se budeš držet zpátky. Všemi prostředky se snaž ze mě vymlátit duši. Aspoň se nebudu cítit špatně, až tě složím k zemi,“ Tom se chladně ušklíbl a odstrčil se od stěny, než přešel k přitahovací tyči a natáhl se, aby se jí pevně zachytil. Zatnul čelist, když se přitáhl a položil bradu nad tyč. Několikrát to zopakoval, až ztrácel sám sebe ve vyčerpání a zrychlené srdeční činnosti, kterou to přineslo.
„Skonči s tím předváděním,“ Bushido hodil ručník Tomovi na hrudník a přišel k němu, zatímco skočil dolů a otřel si do ručníku tvář. „Hej… Pokud mám s někým bojovat, jsem rád, že jsi to ty.“
Tom našpulil rty a opatrně zvedl pohled k Bushidově tvář. „Proč bys tohle říkal?“
„Protože, Strikere… Jsi moje pravá ruka. Vím, že se na tebe můžu vždy spolehnout a jsi jediný, kdo mě nezklame,“ Bushido pokrčil oběma rameny. „Dost banálních keců,“ Bushido se rozesmál a praštil Toma do ramene. „Všechno je připravené na zítřejší boj, takže bude nejlepší, když si odpočineš. Jsem si jistý, že to budeš potřebovat.“
Na jedinou vteřinu se Tom začal cítit špatně ze všeho, co Bushida následující den čeká. Pak si vzpomněl, jak mu Bushido lhal a využíval ho, a jak se ho bude snažit oslabit a už necítil lítost.
„Jo, vím, co máš na mysli,“ Tom si otřel nos o hřbet ruky a potáhl. „Ty by sis měl taky odpočinout, co? Zítra je velký den,“ Tom předstíral trochu laskavosti.
Bushido objal Toma kolem ramen a Tom s úšklebkem odvrátil hlavu. „Věci pro nás po tomhle budou lepší. Budeme mít nové město, nové boje a peníze se jen povalí, uvidíš. Dokud budeš držet se mnou, tvůj táta už ti nikdy znovu neublíží,“ Bushido ho poplácal po rameni a Tom sevřel pěsti.
„Jo,“ přecedil Tom přes zuby. „Nepochybuju o tom, že už mi nikdy znovu neublíží.“
„Byli jsme stvořeni pro to, abychom drželi spolu, kluku,“ Bushido se odtáhl, mrkl a mlaskl jazykem ve stejnou chvíli. „Ale předem se omlouvám za to, že ti zítra nakopu zadek,“ rozesmál se.
„Předem se omlouvám za to, že ti dokážu, že se pleteš,“ Tom narovnal ramena a naklonil hlavu.
„Dobře, dobře,“ Bushido tleskl rukama a zazubil se. „To se mi líbí. Hej, chystal jsem se jít pro nějakou vodu před zítřejším bojem, vezmu nějakou i pro tebe, když už tam budu,“ nabídl Bushido.
„To je laskavější, než jaká je tvá norma, Bu,“ Tomovi se zúžily oči.
„Hádám, že mám zrovna v sobě štědrého ducha, a voda tady není zrovna osvěžující,“ odpověděl Bushido. „Ale zní to dobře, ne?“
„Jo, jasně… Díky,“ Tom udržel svůj výraz, ale věděl přesně, co Bushido udělá s jeho vodou. „Jsem unavený… Uvidíme se,“ prošel kolem Bushida a rozběhl se k domu, odolal nutkání praštit do starého cedrového trámu, protože věděl, že by to odnesla jeho ruka.
Tom padl na postel vyčerpáním z jeho posledních několika dní tvrdého tréninku a z toho, jak moc se musel přetvařovat kolem Bushida. Každý okamžik pracoval a jediný čas, který byl jeho vlastní, byl během noci, kdy mohl zavolat Billovi a zapomenout na tu síť podvodů, ve které byl zcela uvězněn.
Navlhčil si své suché rty a zapálil cigaretu, než vytočil Billovo číslo.
—
Bill strávil posledních několik dní ve škole a pracoval non-stop na své práci. Měla už téměř 40 stran a slova už mu začínala splývat. Jost mu poradil pár dobrých poznámek a úprav a Bill se je tam snažil zahrnout všechny.
V době, kdy se tu noc dostal domů, byl už za svým bodem unavenosti. Chtěl pouze svůj šálek čaje a dostat se do postele, kde by počkal na Tomovo noční volání; což byla věc, která ho udržovala, aby celý den fungoval.
Bill čekal, než se mu vylouhuje bylinkový čajový sáček a široce zívl, až se mu zkroutila špička jazyka a zaslzely mu oči.
„Baf,“ ozval se za ním Gustavův hlas a Bill vyskočil téměř půl metru do vzduchu. Gustav se začal smát a Georg se k němu připojil neznámo odkud.
„Ty vole, nikdy mě nepřestane bavit tě děsit!“ Gustav se plácl do stehna, zatímco se smál. „Je to příliš snadné.“
„Jsi kretén,“ Bill zvedl prostředníček. „Mám za sebou dlouhý den a ty víš, jak moc je to na hovno se polekat, když jsi zatraceně unavený.“
„Říkal jsem mu, aby to nedělal, chlape,“ Georg se opřel o pult s úsměvem.
„Nevěděl jsem, že vy dva jste tady. Byl tady kupodivu klid…“ Bill na ně podezřele zamžoural.
„Vybudovali jsme si tvrz z deky a udělali si tam marjánkovou saunu,“ zazubil se Gustav.
„Jo, ale museli jsme odejít, protože Gus si prdnul,“ Georg protočil oči. „Každý ví, že pravidlo číslo jedna v pevnosti je, že nemůžeš prdět.“
„Ty vole, to jsem nebyl já! To byl Larry!“ Gustavovy oči se rozšířily.
„Neobvinil jsi právě teď ještěrku,“ Georg zklamaně zavrtěl hlavou a Larry vylezl z kapsy a posadil se mu na rameno, aby Gustavovi věnoval ne moc pobavený pohled.
„Okay, i když je to moc zábavné,“ Bill se slabě usmál, „jsem vyčerpaný. Jen prosím, nechte si prdění ve svém pokoji a mějte dobrou noc,“ Bill pohlédl z Gustava na Georga a pak náhodou udělal oční kontakt s Larrym. „Uhh… Dobrou noc i tobě, ještěrčí kluku,“ Bill si rozpačitě odkašlal a šel do svého pokoje.
Usadil se na posteli a napil se čaje, zatímco si znovu otevřel kapitolu ze své učebnice pro online kvíz na příští týden. Zjistil, že mít náskok byl ten nejlepší způsob, jak zvládnout namáhavý konec semestru a zrovna se dostával do bodu, kde ho čtení začínalo pomalu uspávat, když jeho telefon začal zvonit.
S úsměvem vklouzl pod deku a zvedl telefon. „Ahoj, cizinče.“
„Ahoj, ty tam,“ odpověděl Tomův unavený hlas jemně. „Nemůžu mluvit dlouho, opravdu potřebuju spát.“
„Já vím, že to potřebuješ,“ Bill se kousl do rohu svého spodního rtu. „Jaký byl dnešek s Bushidem?“
Tom zahučel. „Snaží se tvářit jako milý chlap. Nevím, jaký je jeho plán, ale je to stále těžší předstírat, že ho dokážu vystát. Díkybohu, že zítra už bude po všem.“
„Jen jeden den a pak už ho nikdy nebudeš muset vidět znovu,“ Bill přikývl a promnul si tvář proti polštáři. „V kolik bychom se měli setkat?“
„Mmm… Boj začíná zítra v 10 večer, takže, chceš si dát se mnou nejdřív kávu? Bu a já se vrátíme do města kolem sedmé, pravděpodobně. Knox má moje auto, takže mě Bu bude muset vysadit u kavárny.“ Tom hlasitě zívl.
„Tak tam na tebe budu čekat…“ Billovi se na rtech objevil úsměv. „Jsem nadšený, že tě uvidím.“
„Já taky, zlato,“ Tomův hlas byl tišší.
„Můžu říct, že už jsi v pomalém procesu usínání. Vyspi se a uvidíme se zítra večer… Chybíš mi,“ zašeptal Bill jemně.
„Ty mi chybíš víc,“ odpověděl Tomův hlas s úsměvem.
„Stejně, okay?“ Bill se usmál a šťastně si přitáhl deku až k bradě. „Měj sladké sny.“
„Budou, jestli v nich budeš ty,“ zamumlal Tom.
„Ach, nech toho,“ Bill protočil oči, ale zčervenal. „Promluvíme si zítra, opravdu.“
„Teď uděláme celou tu, ‚zavěs jako první, ne, ty zavěs jako první‘ věc?“ Tom se rozesmál. „Miluju tě, Bille.“
„Já tebe taky,“ vzdychl Bill. „Ale ty zavěs jako první,“ rozesmál se.
„Zatraceně směšné,“ Tom smíchy zahučel. „Dobře, já budu chlap. Dobrou noc,“ zavěsil telefon s jemným smíchem.
Bill tu noc usnul s úsměvem na tváři.
—
„Ránko, ránko, vejce a granko,“ Gustav šťouchal do Billova ramena napřaženým prstem.
Bill na něj přimhouřil oči a zavrčel. „Vypadni,“ praštil svého spolubydlícího polštářem.
„V žádném případě! Potřebujeme potraviny,“ Gustav skočil svým zadkem na postel.
„Jdi pro ně sám, bože,“ zasténal Bill, převrátil se na břicho a zabořil hlavu pod polštář.
„Nemůžu! Moje auto je na sračky a potřebuju, abys řídil,“ podotkl Gustav a položil se na Billova záda. „Ohhh, jaký pohodlný nocleh jsem tady našel.“
„Vypadni,“ zasípal Bill a zamával rukama. „Nemůžu. Dýchat.“
„Vypadnu, pokud řekneš, že mě vezmeš do obchodu,“ povzdechl si Gustav a mlaskl rty. „Mohl bych tady proležet cééélý den.“
„Můžeš si půjčit moje auto!“ procedil Bill přes zaťaté zuby.
„Ty víš, že neumím zacházet s řadicí pákou,“ Gustav zívl a zavrtěl se na Billových zádech. „No tak, koupím ti čokoládovou tyčinku.“
„Dvě,“ smlouval Bill a šťouchl Gustava do boku, na který dosáhl.
„Domluveno,“ Gustav sjel hladce z jeho zad a skočil na nohy na podlahu. „Dobrá věc, že jsi souhlasil, protože tvůj kostnatý zadek je ve skutečnosti ten nejméně komfortní polštář ze všech,“ Gustav si sundal brýle a vyčistit si šmouhu spodní částí svého trička.
Bill na něj tvrdě zazíral a poté pohlédl na hodiny. „Jen jídlo tě může motivovat vstát z postele tak brzy.“
„To není pravda, jsem známý vstáváním i z jiných důvodů,“ Gustav pyšně napnul hruď.
„Pohádky v sobotu ráno nejsou pádný důvod,“ Bill se suše pousmál, posadil se na okraj své postele a promnul si oči.
„No, teď už ne. Oni pouštějí jen sračky pro mimina jako Dora Výzkumnice a Bořek zasraný Stavitel,“ řekl Gustav hořce.
„To bude okay, brácho. Nech dětem jejich pořady,“ Bill vstal a šťouchl Gustava do paže, než zamířil do koupelny umýt si tvář a vyčistit zuby.
Gustav otevřel Billův šatník a začal mu ve spěchu vyhazovat ven oblečení. Bill se vrátil zpět, zatímco si prsty projížděl přes vlasy. „Co…“ pohlédl na kombinaci trička a kalhot, které mu Gustav vybral. „Okay, už mi nikdy znovu nevybírej oblečení,“ Bill protočil oči a se smíchem popadl místo toho nějaké tepláky. Pořádně se oblékne později, až se osprchuje.
„Promiň, ale možná bych nechtěl být viděn na veřejnosti s vandrákem,“ Gustav nakrčil nos nad Billovým vzhledem.
„Chystám se tě naučit, jak řídit s řadicí pákou a pak už se tohle nikdy nestane znovu,“ Bill Gustavovi cvrnkl do ucha.
„Ach, použiješ Toma jako učební pomůcku?“ škádlil ho Gustav.
„Nemyslel jsem tenhle druh páky,“ Bill se ušklíbl. „Tenhle typ schopností se nedá naučit.“
„Podívejme se, dámy a pánové, někdo si dnes ráno nasadil své drzé kalhoty,“ Gustav rozcuchal Billovi vlasy a přikrčil se, než ho mohl Bill nazpět plácnout po hlavě.
—
Tom utáhl gumičku na konci copánku, který právě dokončil, a při pohledu do zrcadla si přejel rukou přes nyní dokonale spletené vlasy. Trvalo několik hodin, než všechny copánky opravil, ale poskytlo mu to dobré rozptýlení a záminku, aby nezničil plán a nezmlátil Bushida hned.
To ráno se probudil s ohněm pulzujícím v žilách, poháněným čistým vztekem. Otupělost z toho, co Bushido udělal, zcela odezněla a Tom byl více než připravený na boj.
Pohlédl do zrcadla a zkoumal různé jizvy na svém trupu, končetinách a obličeji, které říkaly své katastrofální příběhy z jeho minulosti. S hlasitým povzdechem si natáhl kalhoty a upevnil je páskem, než popadl první tílko, které nahmatal a vklouzl do něj. Zapnul si mikinu a uvázal si šátek přes své pevné copánky.
„Hej, přestaň si dělat make-up a pojď sem!“ Bushido zabušil na dveře. „Máme před sebou dlouhou cestu a musíme už zatraceně vyrazit.“
Tom se kousl do vnitřku tváře a prudce vydechl nosem, zatímco se podíval na dveře tvrdým pohledem. Jeho mysl mu říkala, aby zachoval klid, ale něco jiného v něm mu říkalo, že nezvládne být v jednom autě se zrádcem. „Jsem připravený,“ Tom otevřel dveře a zvedl svou tašku.
„Vypadáš ostře, kluku,“ Bushido se ponuře usmál. „Škoda, že to později zkurvím,“ mrkl a zamířil dolů po schodech.
Tom držel jazyk za zuby a připomněl si, že bude muset ještě chvíli počkat, než bude moct odstranit tu domýšlivost z Bushidova obličeje.
—
Bill se líně opřel proti nákupnímu vozíku a sledoval Gustava, jak ho naplňuje téměř vším, co bylo v dosahu. Bill mu věnoval tázavý pohled. „Promiň, zmeškal jsem něco? Nastává nějaká zombie apokalypsa, o které nevím?“ Bill pokynul k přetékajícímu vozíku.
„Za prvé,“ Gustav se na něj podíval vážně, „nevtipkuj o tom, protože by se to opravdu mohlo stát a ty budeš první, kdo bude nakažený, protože v to nevěříš,“ odkašlal si. „Za druhé, vždycky si toho kupuju tak moc,“ pokrčil rameny.
Bill se na chvíli zamyslel a uvědomil si, že nikdy skutečně nenakupoval jídlo společně s Gustavem a že to prostě v bytě vždycky bylo. Ale sledovat Gustava teď, bylo jako sledovat Olympiádu. Gustav by vyhrál zlato za to, dát největší množství věcí do vozíku v nejkratším čase.
„Jsi nervózní z dnešního večera?“ Zeptal se Gustav, zatímco roztrhl balíček chipsů, zřejmě příliš hladový, aby čekal, než se dostanou k pokladnám.
„Já jsem…“ Bill vzdychl, „v rozporu s tím, jak se cítím. Jsem nervózní, že Bushido Toma hodně zraní, ale jsem nadšený, že ten kretén konečně dostane, co si zaslouží.“
„Jo,“ Gustav žvýkal Dorito. „Kdy tam půjdeme?“
„Ne, na tenhle nejdeš,“ Bill neústupně zavrtěl hlavou.
„Ty kazíš všechnu zábavu! Vždycky říkáš ne,“ zabručel Gustav hlasitě.
„Nech mě ti to vysvětlit, jo?“ Bill zúžil oči a čekal, až jeho spolubydlící přikývne. „Jde jen o to, že já už jsem z toho venku a Tom už téměř taky. Nechci riskovat, že by ses do toho nějak zamotal, pokud by tě Bushido uviděl. Mohl by tě, kurva, vydírat, nebo tak něco.“
„A co ty? Neříkal, že už tě nikdy nechce vidět znovu?“ Gustav zvedl obočí.
„Mně už nemůže nic udělat,“ Bill zvedl rameno. „A pokud by to zkusil, tak bych ho s radostí srazil na zadek.“
„Ach, to vidím, ty myslíš, že bych ho taky nemohl srazit na zadek?“ Gustav mrknul směrem k Billovi a začal vykládat potraviny na pokladní pás. Pokladní zírala na množství potravin s alarmem v očích.
Bill Gustava poplácal po zádech. „Ne, já si nemyslím, že bys mohl.“
„Jaký kretén! Ty ve mně nevěříš,“ Gustav si otíral falešné slzy.
„Já věřím, že půjdeš domů pěšky, pokud budeš v tomhle pokračovat, “ řekl Bill varovně a položil své dvě čokoládové tyčinky na pás. „Díky za ně.“
„Oooh, hezký výběr,“ Gustav se podíval na čokoládu pochvalně, zcela rozptýlen od toho, o čem mluvili.
—
To je sakra mučení., říkala Tomova zpráva.
Jak dlouho jsi s ním v autě? Bill se zamračil, zatímco odepisoval nazpět a volnou rukou si projížděl vlasy.
Už to budou čtyři hodiny. Ještě to bude chvíli trvat. Stále platí, že se setkáme v 7 v kavárně?
Jo, budu tam. Billovi se zachvěl žaludek při pomyšlení, že uvidí Toma. I když nebyli odloučeni tak dlouho, díky událostem, které se odehrály od Tomova odjezdu, měl pocit, jako by to bylo daleko déle.
Budu tě líbat. Hodně. Jen jsem tě chtěl varovat.
Bill zadržel velký úsměv a odepsal nazpět. Jsem si docela jistý, že to zvládnu. Zřejmě už byly pryč ty dny, kdy se Tom před bojem potřeboval soustředit. Bill byl vděčný, že už více nebyl deprimován polibky.
To ještě uvidíme 😉, přišla nazpět Tomova odpověď.
„Nemůžu uvěřit, že použil zatraceného mrkajícího smajlíka,“ Bill se zasmál sám pro sebe. Miluju tě. Teď šetři baterku a pošli Bushidovi nějaký hnusný pohled i za mě, prosím.
Ach, s radostí. Taky tě miluju.
—
Bill nemohl skrýt svůj úsměv, když přijel ke kavárně a spatřil Toma nedbale opírajícího se o cihlovou zeď, s jeho typickým úsměvem. Zaparkoval auto a vystoupil, připomínal sám sobě, aby neběžel, když se pohyboval směrem k Tomovi, ruce okamžitě omotal kolem Tomova krku a očima studoval jeho tvář.
„Jsi to ty,“ vzdychl tiše a opřel si čelo proti Tomovu.
Tom objal Billa kolem pasu a zavřel oči, když k sobě přitiskl jeho tělo. „To je to, co jsem potřeboval,“ řekl a vdechl Billovu vůni, zatímco mu přejížděl nosem podél krku.
„Chyběl jsi mi až trapně moc,“ přiznal Bill dřív, než to mohl zadržet.
Tom se tiše zasmál a pohlédl mu do očí. „Mluvil jsi se mnou každý den.“
„Ale nemohl jsem se tě dotknout…“ Bill vystrčil spodní ret.
„Taky jsi mi hodně chyběl. Chybělo mi tohle…“ zašeptal Tom a olízl Billův plný spodní ret, než jej jemně vsál a přitiskl jemný polibek na Billovy rty.
Bill se rychle nadechl nosem, líbal lačně Tomova ústa a rukou chytil jeho tvář. „Víš, co si myslím?“ Zamumlal Bill proti Tomovým rtům.
„Hm?“ Tom vyprodukoval líný úsměv a oči mu mírně ztmavly.
„Myslím, že bychom dnes večer měli slavit. Víš, pokud nebudeš moc zraněný,“ Bill svraštil obočí nad tou myšlenkou.
„Jaký druh oslavy jsi měl na mysli?“ Tom šťouchl Billa do nohy svou vlastní.
„Nahý druh,“ Bill zavrtěl obočím a oba muži se rozesmáli.
„Na tohle nebudu příliš zraněný,“ Tom jemně zavrtěl hlavou a znovu políbil Billovy rty.
Zamířili dovnitř a našli v rohu prázdný box, kde mohli být o samotě, zatímco pili teplé nápoje. Bill přejížděl prsty přes zhrublou kůži na Tomově dlani a našpulil rty.
„Už jsi přemýšlel nad tím, co uděláš s otcovým popelem?“ Zeptal se váhavě, litoval, že je zvědavý, ale jako vždy si nemohl pomoct.
Tom s polknutím přikývl. „Mhm. Myslím, že bude správné, když ho prostě pohřbím nebo něco podobného, že? Chci říct, že alespoň to mu dlužím.“
„Nedlužíš mu nic,“ Bill rychle zavrtěl hlavou. „Je to na tobě, co chceš udělat. Půjdu s tebou, jestli chceš,“ Bill zvedl Tomovu ruku, políbil ji a položil si ji na tvář.
„Myslím, že jen potřebuju trochu času, než se tam vrátím… Ale jo, až to udělám… Chci, abys šel se mnou,“ Tom promnul palec přes Billovu lícní kost a usmál se. „Sluší ti to dnes večer.“
„Tobě taky,“ Bill zamrkal jemně. „Předělal sis znovu copánky?“
Tom si přejel rukou přes rovné linie copánků a přikývl. „Jo, už vypadaly dost divoce.“
„Nevěděl jsem, že to umíš udělat,“ zamumlal Bill v úžasu. „Vypadají zatraceně dobře.“
„Vždycky jsem měl šikovné ruce,“ Tom pokrčil rameny a pak se ušklíbl při pohledu na Billa, který se začal smát. „Nemyslel jsem to takhle, ty perverzáku.“
„Oh, ale ty máš šikovné ruce i v tomhle,“ Bill mrkl a nestoudně se zazubil.
„Žádné chlípné řeči, ano? Nemůžu se rozptylovat. Ale dnes večer moje ruce odvedou dobrou práci, slibuju…“ Tom se usmál a Bill trapně nahlas polknul.
„Přestaň být tak oslňující s tím tvým úsměvem, prosím,“ Bill zvedl obočí. „Měli bychom jít.“
„Jo…“ Tom si hlasitě povzdechl a pohlédl na přehnaně velké hodiny na zdi. „Soudný den nadešel.“
„Pro Bushida alespoň,“ Bill vstal a protáhl se.
Tom ho zatahal za košili a přitáhl si ho pro polibek, zcela přitom ignoroval zírání lidí v kavárně, kteří zřejmě nebyli fanoušci veřejných projevů náklonnosti. „Děkuju, že jsi mi pomohl zrelaxovat,“ zašeptal. „Já bych vyšiloval, kdybys tady nebyl.“
Bill vzal Toma za ruku a vydal se s ním ke dveřím. „Nemusíš mi děkovat, já tady chci být s tebou,“ usmál se jemně na Toma. „Ty to zvládneš, Slibuješ mi, že ho praštíš i za mě?“
„Ty víš, že ano“ Tom se zasmál a omotal ruku kolem Billova pasu.
—
Dav byl větší, než jaký kdy Bill viděl, zřejmě mnoho lidí chtělo vidět Bushida bojovat. Boj se odehrával na velkém prostranství s pochodněmi osvětlujícími okolí, které rozhodně přidávaly na strašidelném dojmu, který byl už tak vyvolávám ošuntělými muži a nepříjemně hlasitými ženami, které přivedli s sebou.
Bill se rozhlížel kolem, dokud si nevšiml Bleaka a Melissy, kteří postávali vzadu. Stáli několik metrů od sebe a Melissa měla sluneční brýle, i když byla noc. Byli tady, aby dostali své peníze a zničili Bushidovi život, ale pro tuto chvíli byli opatrní, aby je Bushido nepřistihl a neutekl i s penězi.
Bill si přejel jelením lojem svůj spodní ret, do kterého se z neustálé obavy kousal a zhoupl se na špičkách, cítil se stále nervózní jako vždycky předtím, než bojoval. Co kdyby to nefungovalo tak, jak to naplánovali? Co když Bushido zmlátí Toma tak, že se nebude moct vyléčit? Bill nenáviděl tyhle negativní myšlenky, ale nemohl si pomoci, uznával, že jsou oprávněné.
Tom byl na boku se svou velkou nádobou s vodou a už napsal Billovi a dal mu vědět, že vodu vylil a napustil si čistou. Poslušně ji teď pil tak, aby jej Bushido mohl vidět a myslet si, že jeho plán funguje.
Bill s nadějí překřížil prsty a poslal Tomovi sebejistý úsměv, když navázali oční kontakt. „Miluju tě,“ naznačil Bill pusou a viděl, jak se Tomovy rty zkroutily do toho nejmenšího úsměvu, zatímco jeho oči se zaměřily zpět k zemi.
„Myslel jsem, že Bushido už šel do důchodu,“ někdo v okolí pověděl.
„On šel!“ odpověděl jiný muž. „Musí to být něco dost zvláštního, když bude dnes večer bojovat.“
Bill se zhluboka nadechl, aby zabránil sám sobě říct, že jediná věc, která je sem dnes přivedla, byla ta, že Bushido je kretén. Promnul si ruce a kousal se do spodního rtu, opět se otřásl, když spatřil Bushida. Bill se lehce přikrčil, nechtěl být hned spatřen a způsobit problémy.
„Dobře, dobře,“ Bushido se zašklebil, když dav začal tleskat a zvedl ruce. Leech k němu přišel a podal mu megafon. „Takže, já vím, že jste tady, protože jste si nechtěli nechat ujít, vidět mě bojovat, že? Ne proto, že byste chtěli vidět, jak dostanu pěstí,“ Bushido se ušklíbl a dav se hlasitě zasmál. Bill jen protočil oči a zamumlal, že je tady kvůli tomu druhému. „Můj soupeř dnes je významná osoba…“ pokynul Tomovi. „Strikere, půjdeš sem a připojíš se ke mně?“
Bill sledoval Toma, jak jde pomalu s vážnou tváří k Bushidovi s rukama zastrčenýma lhostejně v kapsách. Bushido omotal ruku kolem Tomových ramen a Tom se viditelně napjal. „Tenhle chlap tady se mnou už prošel spoustou sraček a dneska mi dělá velkou laskavost. Víte… Někdo mě vydírá,“ oznámil Bushido a Billovi se rozšířily oči nad tím přiznáním. „Někdo z mé minulosti, který není fanouškem tohohle všeho,“ Bushido ukázal sám na sebe. „Nechápu, jak by někdo nemohl být,“ ušklíbl se a pokrčil rameny, čímž přiměl dav, aby začal hlasitě fandit. „Takže tady Striker mi pomáhá vydělat peníze, aby byla moje rodina v bezpečí. To je pravda, já mám rodinu, na které mi záleží.“
Bill pohlédl na Bleaka a Melissu a viděl, jak vypadali nervózně. Bill se jim nedivil, nikdo nečekal, že bude Bushido tak upřímný.
„Je to dobrý chlap, že mě nechá, abych ho zmlátil z dobrého důvodu,“ Bushido poplácal Toma po rameni a Tom sklopil hlavu.
„Neztrácej odhodlání, Tome… No tak,“ Bill mumlal sám k sobě a mělce dýchal.
„Děkuji vám všem, že jste zaplatili a přišli, protože jste mi pomohli víc, než jen tušíte. Stejně jako tenhle chlap,“ Bushido se znovu podíval na Toma. „Teď když máme všechny tyhle sentimentální kecy za sebou, tak jdeme, kurva, na to!“ zakřičel do megafonu, než ho hodil Leechovi.
Tom se rychle stáhl a odhodil stranou svou mikinu. Žíly na jeho pažích už viditelně pumpovaly a Bill naklonil hlavu s obdivem, jak silně vypadal. Trvalo to jen okamžik, když pohlédl do Tomovy tváře a Bill si uvědomil, že Tom tentokrát nepodlehne Bushidovým trikům. Jeho tvář byla plná odhodlání k boji.
Bushido předpokládal, že svalové relaxanty budou už působit, a to vysvětlovalo jeho zcela sebejistý vzhled. Věděl, jak dobrý bojovník Tom je, a pokud by nepočítal s prášky, byl by alespoň trochu nejistý.
Davem se rozhostilo známé ticho, jak Tom a Bushido kolem sebe pomalu kroužili s dravými výrazy v očích a se sevřenými čelistmi. Stejně jak moc Bill chtěl, aby z toho Tom vyšel jako vítěz, věděl, že tam opravdu byla velká možnost, že se to nestane. Ale bez ohledu na to, Bushido bude zničený a Tom bude volný. Pokud bude poté potřebovat nějakou pomoc, Bill tam bude, aby se o něj postaral.
„Jsi příliš zbabělá sračka, abys mě praštil, Strikere?“ Bushido se ďábelsky zasmál a obrátil svou tvář k Tomovi. „No tak, zasáhni mě přímo tady. Udělej to.“
Tom se na něj podíval s odporem a jeho pěst se pevně napřáhla. „Už neposlouchám tvoje příkazy, ty zasraný hajzle,“ Tom náhle tvrdě kopl Bushida do žaludku a srazil ho na záda.
Davem se nesly povzdechy a šokované reakce a Bill si rukou zakryl ústa, aby skryl spokojený úsměv a doufal, že to nebylo předčasné.
Tom okamžitě ještě kopl Bushida do žeber a rychle se stáhl, když jej chtěl Bushido chytit za kotník. Tom zvedl obě své pěsti ochranně před obličej a poskakoval na nohách, přičemž rychle oddechoval.
Bushido se vyškrábal na nohy s těžce znepokojeným pohledem a rozpřáhl se na Tomovu tvář, ale sotva se dotkl svými klouby jeho čelisti. Tom zvedl ohnutý loket proti Bushidově bradě a pak jej praštil pěstí do lícní kosti, zatímco on byl omráčený.
Bill si propletl prsty před svými rty, obočí měl svraštělé soustředěním, když sledoval, jak se Tom pohyboval rychle a zkušeně.
Bushido hlasitě zavrčel, než zvedl ramena a vrhl se na Toma, kterého chytil kolem pasu a srazil ho na zem. Tom se pod ním divoce zmítal; jeho ruce a nohy se ohýbaly v naději, že Bushidovi kdekoliv ublíží.
Bill sebou škubnul, položil si ruku přes oči a jako zbabělec vykukoval skrz prsty proto, že mu to propůjčovalo pocit bezpečí. „Přetoč ho, přetoč ho,“ Bill skandoval tiše a nahlas vydechl úlevou, když Tom přesně tohle udělal.
Tom ho přitiskl k zemi kolenem na břiše, a věnoval mu několik opakovaných úderů do čelisti. Bushido ho tvrdě shodil a Tom pomalu dopadl na záda na trávu. Bushido vstal, vyveden z míry z těch úderů a omráčený, zatímco našel rovnováhu.
Tom se dostal na nohy a těžce polknul, pot kapal dolů na jeho bílé tílko a hruď mu stoupala a klesala pod těžkými vzdechy. Bushido mu věnoval zmatený pohled, zjevně nechápal, proč na něj prášky neměly vliv.
Vyplivl trochu krve na zem a s elánem se rozběhl směrem k Tomovi. Tom se držel u země a přikrčil se, když se ho Bushido snažil chytit do kravaty. Udeřil Bushida do boku a zasténal, když Bushido popadl jeho copánky a tvrdě zatahal.
„Co to kurva?“ zakřičel Bill a pár lidí na něj zazíralo. „Omlouvám se, ale bojuje jako zatracená holka!“
Tahání za vlasy bylo v těchto situacích odsuzováno a Bill věděl, že Bushido se musí cítit opravdu zoufale, když se o to pokusil, zejména před Bleakem. Ale přesto, měl by se držet dál od Tomových vlasů. Ty copánky byly pro Billa, aby za ně tahal.
Tom vrazil loktem za sebe do Bushidových žeber a využil jeho chvilkové omámení, aby od něj odskočil pryč a silně jej udeřil do brady. Bushido si sevřel hlavu do dlaní s dlouhým zasténáním.
„Už jsi měl dost?“ zakřičel Tom. „Protože můžu pokračovat celou noc,“ oddechoval a dav zmlkl, zatímco ho poslouchal. „Ty hajzle…“ Tom ho kopl do nohy a strčil jej do hrudi, aby jej srazil na zem.
Bushido dělal marné pokusy, aby Toma chytil, ale všem bylo dost jasné, že skončil. „Dovolte mi, abych vám všem řekl něco o tomto chlapovi, o kterém si všichni myslí, jaký je to frajer,“ Tom se podíval na lidi kolem sebe, zatímco si rukou otřel rty a lapal po dechu. „Roky mě využíval, aby vydělal peníze, a já ho nechal, protože mě držel dál od mého násilnického otce. Otce, o kterém mi vyhrožoval, že mě k němu pošle zpět v každou zasranou chvíli, kdy jsem ho naštval, nebo nechtěl spolupracovat…“ Bushido se na něj díval ze svého místa na zemi a pomalu kroutil hlavou. „Ukázalo se, že můj otec je mrtvý, a ten hajzl to věděl a předstíral, že je stále naživu, aby mě mohl dál využívat…“ Tom se na něj podíval s opovržením.
„Jak ses…“ promluvil Bushido chraptivě.
„Slyšel jsem tě mluvit s Leechem,“ Tom na Leeche zazíral a muž se na něj podíval rozpačitě zpátky.
Dav reagoval znepokojeně a většina žen posílala Bushidovi nevraživé pohledy. Bill tam jen stál, ohromený a vyděšený z toho, co se tam dělo. Nikdy nečekal, že Tom s takovou chutí promluví přede všemi. „Jo a moment, Bushido se mi snažil podstrčit prášky dnes večer před bojem. Takže je to lhář a podvodník a… já jsem kurva skončil,“ kopl Bushida tvrdě do nohy a začal odcházet, než se zastavil a rychle se k němu vrátil zpět.
„Víš co? Když jsem zaslechl, jak jsi mluvil o mém mrtvém otci, byl jsem zrovna na cestě, abych ti řekl, že si s tebou Bleak a tvoje drahá Melissa zatraceně zahrávají. Šel jsem za tebou, abych tě varoval, že tě oberou o všechno a chystají se zmizet z města spolu s jejich dcerou. Ano, jejich dcerou. Ona ani není tvoje. Zdá se, že nejsem jediný, kdo byl obelhávaný,“ Tom zvedl obočí. „A já vím, že to bolí víc, než vůbec mohla bolet moje pěst,“ řekl chladně a otočil se, aby si prorazil cestu davem.
Bleak vystoupil z davu a šel k Bushidovi, který na něj zíral. „Proč?“ zamumlal Bushido pateticky a zvedl ruce na obranu.
„Proč? To se mě ptáš vážně?“ Bleak se zamračil. „Byl jsem ve vězení kvůli tobě. Držel jsem tvé drogy a tys nechal policajty, aby mě odvedli, zatímco tys utekl jako zbabělec!“
„Ne, tak to nebylo…“ Bushido se vyškrábal na nohy a zavrtěl hlavou. „Nevěděl jsem, že tě chytili, ale ty víš, že jsem nemohl zůstat, když se policie ukázala. Jsem hledaný člověk!“
„Jsi člověk, který neustále nechává ostatní platit za tvé chyby a zločiny… Kdy to kurva skončí? Zničil jsi Strikerův život… Zničils můj, zničil jsi Melissin.“
„Nezničil jsem život té děvce!“ Zařval Bushido. „Ona zničila můj, když mi lhala o tom, že je Sasha moje dcera!“
„Bála se ti říct pravdu kvůli tvému temperamentu a schopnosti každou vteřinu vylítnout. Ubližoval jsi jí a bylo jen otázkou času, kdy bys začal ubližovat i Sashe,“ Bleak si překřížil paže na hrudi a vlasy mu spadly do očí, když se podíval dolů.
„To bych nikdy neudělal a ty to víš…“ zahučel Bushido slabě, zatímco mu krev stékala po obličeji od jednoho z Tomových úderů.
Ač byl Bill zaujatý tím, co se dělo dole, teď chtěl jen najít Toma. Kličkoval skrz davy lidí a pak do někoho přímo narazil s ‚oof‘. „Oh, omlouvám se,“ Bill se začal omlouvat a podíval se nahoru, když ucítil známou vůni. „Tome…“ zamumlal s malým úsměvem na rtech.
Tom vrhl své paže kolem Billa a objal ho v těsném sevření, celé tělo se mu třáslo.
„Teď už je to okay… Je to okay…“ Bill mu konejšivě třel záda a políbil ho na tvář, zcela ignoroval zvědavé pohledy lidí, kteří před chvíli sledovali tvrdého chlapa bojovat a nyní ho viděli jako rozpadající se trosku u dalšího muže v náručí. „Chceš, abych tě vzal zpátky ke mně?“
Tom zavrtěl hlavou a zhluboka se nadechl. „Chci vidět, co se s nimi stane. Prosím,“ Tom se podíval na jeho tvář a Bill přikývl.
„Samozřejmě. Já taky,“ přiznal Bill a vzal Tomovy tváře do dlaní, než mu dal rychlou pusu na rty. „Omluvte nás,“ Bill věnoval všem zírajícím ne moc pobavený pohled a spolu s Tomem vyrazili zpět na konverzaci.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
ALELUJA!
Ah ano! Líbilo se mi, jak Tom Bushidovi nakopal zadek a opravdu nad ním vyhrál! A jak mu pak řekl všechno co viděl, bomba! Bushido je takovej bastard, že si to celé opravdu zasloužil, takže mi ho nebylo ani omylem líto.
Také jsem moc ráda, jak si kluci dávají svou lásku najevo a neřeší ani lidi kolem sebe, je to vážně nádherné. Jsem ráda, jak to mezi nimi je!!
Opravdu jsem zvědavá, co se tam ještě bude dít. Myslím si, že Bushido tohle neunese a stane se tam něco hrozného.
Děkuji za nádherný překlad, Zuzu! ♥
Čekání do čtvrtka na další díl mě asi zabije 😀
Myslim, ze Bu definitivne skoncil. Jen jsem zvedava, jestli na rozloučenou dostane jeste po hube od Bleaka. Ty jeho proslovy k Tomovi byly dost huste. Vubec mu nebylo blbe lhat mu do oci. Nu, dostal co zaslouzil. Tom mu pekne nalozil na hrbet. A Bill je uzasny podporujici pritel. Ted uz snad budou spolu a uziji si to sve 😀
Mimochodem, Zuzu, ty jsi i basnik? Protoze to Gustavovo "ranko ranko, vejce a granko" jiste znelo v originale uplne jinak 😀 moc dekuji za preklad!
[4]: Originál byl nějak- wakey, wakey, eggs and bakey (vstávat, vstávat, vejce a slanina) . Ta varianta s grankem byla první co mě napadla, nic lepšího a rýmujícího jsem nevymyslela 😀
Aaaaaaa bože!!! Tohle bylo úžasné! Už se těším na další díl. Díky.
Ooh, tak přesně na tohle jsem se těšila! 🙂 Konečně dostal Bushido co proto! I když je fakt, že toršku líto mi jej zabylo. Bylo to na něj chudáka asi moc, ale tak co, on si to zasloužil za to, jak hrozný je člověk!! Maličko jsem se bála, že Bushidův proslov Toma rozhodí, ale ve chvíli, kdy jsem věděla, že se tak nestalo, jsem byla šťastná. A i když jsem se o Toma trošku bála, tušila jsem, že přecejen Bushida nakonec porazí. A jak nádherně mu to nandal! No a Tomova závěrečný řeč byla úžasná! ♥ Bushido musel chudák koukat, co to do Toma vjelo a kde ke všem těm informacím přišel.
A Tom s Billem! ♥♥ Prostě nááádhera! Já jsem tak ráda, že jej Bill přijel podpořit a teď, jak se mu Tom vrhl do náruče, to bylo prostě nádherné! Usmívala jsem se u toho jako blbeček. 😀 A teď už budou moci být kluci jen a jen spolu! Strašně moc se těším na další díly, i když nás už brzy čeká konec, což se mi tedy nelíbí. 🙁 Ale konečně už snad nebudou kluci muset řešit nějaké závažné věci! Konečně budou moci jen relaxovat a být spolu! 🙂
Ha, a Gustav 😀 ten mě prostě dostává čím dál víc a víc! On je naprosto šílený, ale v tak skvělém slova smyslu! Jeho vztah k jídlu mě totálně dostává! 😀 A "Ranko ranko, vejce a granko" mě totálně dostalo 😀 😀 😀
Strašně moc děkuji za překlad, Zuzu! ♥
Tak som sa o Toma veľmi bála… do poslednej chvíle som od Bushida čakala ďalší zákerácky ťah, keď už zistil, že na Toma nemá. A bála som sa aj o Billa, či ho neuvidí a nejakým spôsobom sa mu nebude vedieť pomstiť. Dúfam, že sa Bushido dostane do basy a už dá všetkým pokoj.
Ďakujem za napínavú ale aj krásnu kapitolu:)
Tak jsem se bála že to nevyjde jsem zvědava co bude dál.
Já jsem byla tak napnutá celej díl! Tolik se mi ulevilo, že Tom zápas vyhrál a pěkně to Bushidovi natřel 🙂 Moc mu to přeju. No, a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, jak bude pokračovat dění mezi Bleakem a Bu 🙂
A opět dneska pobavili Geo a Gustav, to, že si Gustav prdnul v pevnosti, mě odrovnalo 😀 Vzpomněla jsem si na Work Out a "Cetrum pravidla" 🙂 Těší mě, jak se v obou povídkách objevujou stejný maličkosti 🙂
Moc děkuju za překlad a těším se na pokračování 🙂 Škoda, že tahle povídka už bude brzo končit, bude se mi po ní moc stýskat :/
Celý díl jsem byla hrozně vystresovaná, o to víc mě potěšil průběh 🙂 Jsem ráda, že už je to všechno venku a už bude snad jenom dobře 😉
Upřímně se přiznám, že mi na konci bylo Bushida snad i líto :\ Jsem ráda, že se tím Tom nenechal zmást a dal mu co proto!! Ještě ze sebe před davem dělal chudinku, ačkoli věděl, že sám vydírá všechny kolem sebe, hovado jedno!!
Vážně jsem zvědavá, jak to všechno dopadne! Těším se na další díl :3
Moc děkuji za překlad, obdivuju tě, že to dokážeš takhle přizpůsobit 🙂