autor: Ketty
Takže..x) Pokud to všechno vychází tak, jak má, je právě 13. září 2009 a nastává okamžik, na který jsem se těšila asi tak od února 2008, kdy jsem začala psát tuhle povídku – zveřejnění prvního dílu Hate. Jak už to u mě bývá, původně to měla být jednodílná povídka..jenže z pěti stránek bylo najednou třicet, z třiceti tři sta čtyři…a z toho už bych jednodílku zřejmě nikdy neudělala..x)
Tahle povídka měla zprvu jeden hlavní nápad, další zápletky se vyvinuly časem a když jsem začínala psát, jednalo se o povídku z budoucnosti. V současné době, ten rok, ve kterém se povídka odehrává, už máme skoro za sebou, spousta věcí byla úplně jinak, než jsem tehdy předpokládala, a tak se prosím nedivte případným neshodám s realitou..bylo to celé psané dávno předtím..x)
Tahle fanfiction je pro mě doopravdy speciální a já doufám, že ji budete mít alespoň z malé části rádi tak, jako ji mám ráda já…strávila jsem s ní množství času, za tu dobu se několikrát změnil všechen děj a abych byla upřímná, není to vlastně doopravdy klasická twincestní povídka, kterých tady máme nespočet… Řekněme, že je o..hodně komplikovaném vztahu, který mezi sebou dvojčata v tomto povídkovém vesmíru měla a o tom, kam až láska může zajít, když si člověk nedá pozor.
Povídka je už několik měsíců ukončená a tady se bude objevovat pravidelně dvakrát do týdne..x) K některým dílům je přiložená i písnička, ne vždycky s tím dílem nějakým způsobem souvisí, ale podle mě k tomu naprosto pasuje.
Co se postav týče, na začátek jen upozorním, abyste si nepletli dva producenty – David a Dave..jsou to dva odlišní lidé, kteří skutečně s Tokio Hotel pracují..;) A dál už se snad budete orientovat.
Povídka je už několik měsíců ukončená a tady se bude objevovat pravidelně dvakrát do týdne..x) K některým dílům je přiložená i písnička, ne vždycky s tím dílem nějakým způsobem souvisí, ale podle mě k tomu naprosto pasuje.
Co se postav týče, na začátek jen upozorním, abyste si nepletli dva producenty – David a Dave..jsou to dva odlišní lidé, kteří skutečně s Tokio Hotel pracují..;) A dál už se snad budete orientovat.
Na závěr bych chtěla někomu strašně moc poděkovat a zároveň mu věnovat celý tenhle neskutečně dlouhý příběh…někomu, kdo mi s touhle povídkou neuvěřitelně pomáhal, přepisoval kvůli mně 304 stránek z papíru do počítače, obětavě betoval všechny moje výmysly, a pokaždé si našel čas, aby mi k tomu řekl pár slov…děkuju za všechno, Janulko, bez tebe bych nejspíš nikdy neměla sílu to dopsat..x)
No, budu se snažit to dál neprotahovat, teď už je jen na vás, jestli se také ponoříte do světa dvou bratrů, kteří se milovali tak moc, a každý tak naprosto odlišným způsobem, až jejich láska pomalu přešla v nenávist…
°°°°
1. díl – Let me think everything is alright
Nikdy mi pořádně nedošlo, jak moc byl pro mě důležitý. Vždycky jsem věděl, že ho mám moc rád a dopřál bych mu cokoliv na světě, a sám sebe jsem neustále přesvědčoval, že je to ten nejlepší postoj, jaký jsem k tomu mohl zaujmout. Až příliš pozdě jsem pochopil, že to byla ta chyba. Miloval jsem ho. Tak moc mi záleželo na tom, aby mou bratrskou lásku opětoval a tolik jsem se bál riskovat jeho lásku hádkami… Miloval jsem ho tak neskutečně moc, že jsem přestával myslet na své vlastní dobro… a to se nakonec stalo tou osudovou chybou. Kdybych si od něj tenkrát dokázal udržet citový odstup, možná by to všechno skončilo jinak… Ale já tu chybu nedokázal vidět… Nedošlo mi, že přemíra lásky může všechno zničit. Miloval jsem ho tak moc, až moje láska, proti mé vůli, přešla v nenávist… a tím jsem ho, nejmilovanějšího člověka na celém světě, tím jsem ho zničil.
°°°°
„Tak, pánové, to bylo…“
„Byl to absolutní propadák, klidně to řekni,“ mávl rukou Georg a vrhl po Davidovi zdrcený pohled. Zklamání z něj přímo čišelo. Bill, Tom ani Gustav na tom nebyli o nic lépe.
Právě odehráli koncert pro slabých pět tisíc fanynek, a to v jejich rodné zemi – na takové neúspěchy rozhodně nebyli zvyklí. Až doteď šli pořád jen nahoru, fanynky jen přibývaly, úspěch byl čím dál tím větší… co se to poslední dobou dělo, kde nastal ten zlom? Měli teď už jen klesat stále níž a níž ke dnu? Ani jeden z nich se s tou vtíravou myšlenkou nechtěl smířit. A jeden z nich obzvlášť ne.
Právě odehráli koncert pro slabých pět tisíc fanynek, a to v jejich rodné zemi – na takové neúspěchy rozhodně nebyli zvyklí. Až doteď šli pořád jen nahoru, fanynky jen přibývaly, úspěch byl čím dál tím větší… co se to poslední dobou dělo, kde nastal ten zlom? Měli teď už jen klesat stále níž a níž ke dnu? Ani jeden z nich se s tou vtíravou myšlenkou nechtěl smířit. A jeden z nich obzvlášť ne.
„Jestli to tímhle tempem půjde dál, za chvíli budu zpívat zase pro pět lidí, jako když nám bylo třináct!“ rozčiloval se černovlasý zpěvák a lil do sebe ledovou minerálku.
„Občas si říkám, že by to tobě a tvému egu možná prospělo… A dej sem už tu vodu!“ dožadoval se Gustav láhve. Bill mu ji s nepříjemným úšklebkem podal a posadil se konečně do polstrovaného křesla. Koncert sice nebyl velký, přesto ho naprosto vyčerpal jako každý jiný.
Tom si otíral zpocené tělo temně rudým ručníkem a Georg jen seděl rozvalený v křesle a zhluboka dýchal. David, jejich manažer, rozčileně přecházel z místa na místo.
Tom si otíral zpocené tělo temně rudým ručníkem a Georg jen seděl rozvalený v křesle a zhluboka dýchal. David, jejich manažer, rozčileně přecházel z místa na místo.
„Tohle není možný…“ opakoval už nejméně potřetí.
„Vždyť jste se drželi tak dlouho! Jak to, že najednou chodí na koncerty tak málo lidí? To bude zase chtít reklamní kampaně, propagace, spoustu promo fotek…“ mumlal si spíše sám pro sebe, než pro kohokoli jiného, výbušný Bill si ale jen posměšně odfrkl.
„Zase to tvoje manažerování… Myslíš si, že když uděláme pár promo fotek a tak, že se tím něco-“ David ho rázně přerušil.
„Kdyby nebylo toho mýho manažerování, jak říkáš, Bille, tak by ses na ty značkový boty, co máš právě na nohou, mohl akorát tak dívat skrz výlohu,“ zadíval se nesmlouvavě do Billova sličného obličeje. Ten kluk byl tak nesnesitelný a přece ho každý, kdo ho znal, miloval. A David jakbysmet, nedal na tohohle černovlasého ďábla dopustit. Jen občas potřeboval trochu zkrotit…
„Jdu za Davem a Peterem a pokusíme se něco vymyslet, takhle to dál nejde. A jestli si budete chtít zase zahrát před plnou halou, tak uděláte, co řeknu,“ obeznámil čtyři mladíky se svým stanoviskem a nechal je v šatně samotné.
„Ten tě docela setřel, co?“ zakřenil se Georg směrem k Billovi, dočkal se však jen toho, že na něj Bill vyplázl svůj propíchnutý jazyk. Za ta léta stále ještě nestačili vyrůst…
°°°°
„Agnes, ty jsi přišla,“ vydechl vysoký hubený chlapec překvapeně a se zalíbením pohlížel na drobnou postavu světlovlasé dívky, opírající se o kamenný sloup, podpírající starý opuštěný most.
„Nečekal jsi to?“ usmála se jemně.
„Upřímně ne…“ zavrtěl mladík hlavou, snažíc se potlačit radostné zavýsknutí. Potkal tuhle slečnu po jednom z těch neslavných koncertů minulého týdne a na první pohled ho upoutala. Ne svou fyzickou krásou, která jistě také nebyla přehlédnutelná, ale hlavně tím něčím v jejích očích. Stalo se mu to poprvé a on doufal, že je to ono. Už by to doopravdy potřeboval… v jeho věku už měl doopravdy na čase. A kromě toho – poprvé za celé ty roky známostí na jednu noc cítil, že je připravený na něco víc. Protože tahle slečna nevypadala, že by se chtěla spokojit s pouhou nocí.
Nesměle jí nabídl procházku prosluněným parkem a povzbuzen jejím přijetím, si po několika krocích dodal odvahy a vzal ji za ruku. Nepoznával se. Takhle s dívkami přeci nikdy nejednal… Sám sobě se divil, kde se to v něm bere.
Když se loučili krátkým objetím a on ucítil, jak Agnesina ruka lehce sjela po jeho zádech, už nemohl jinak, než ji políbit. Udělal to velice jemně, jen křehounce spojil své rty s jejími. Nechal ji, aby si pohrála s jeho piercingem, naposledy si vychutnal dotek jejích sametových rtů a pak už jen sledoval, jak mu s tichým: „Ještě se uvidíme,“ mizí z dohledu.
Když se loučili krátkým objetím a on ucítil, jak Agnesina ruka lehce sjela po jeho zádech, už nemohl jinak, než ji políbit. Udělal to velice jemně, jen křehounce spojil své rty s jejími. Nechal ji, aby si pohrála s jeho piercingem, naposledy si vychutnal dotek jejích sametových rtů a pak už jen sledoval, jak mu s tichým: „Ještě se uvidíme,“ mizí z dohledu.
Chvíli jen stál mezi rozkvetlými stromy, a poté se vydal zpátky k hotelu, kde zrovna nocovali. Stále mu nedocházela křehkost toho momentu, nebyl s to uvědomit si, co při tom cítil. Byl tak zmatený, jako už dlouho ne… Věděl jen, že ji potřebuje brzy vidět znovu.
°°°°
„Tak co ti David chtěl?“ vyzvídal Tom o pár týdnů později, zatímco seděl na okraji bratrovy široké hotelové postele a sledoval, jak jeho dvojče rozčileně pobíhá z pokoje do koupelny a z koupelny do pokoje.
„Ten chlap se zbláznil!“ prskl a vztekle hodil použitým odličovacím tamponem proti koši; skutečnost, že se netrefil, ho ještě víc rozzuřila.
„Chce, abych se nechal ostříhat! Mám nechat svoje vlasy napospas nějaké pitomé kadeřnici jen proto, že nám na koncerty chodí málo lidí?!“ Billovi přeskakoval hlas rozčilením.
„Chce, abych se nechal ostříhat! Mám nechat svoje vlasy napospas nějaké pitomé kadeřnici jen proto, že nám na koncerty chodí málo lidí?!“ Billovi přeskakoval hlas rozčilením.
„K čemu to jako má být dobrý?“ Tom se chtě nechtě musel zasmát, když viděl Billův mučednický výraz při pomyšlení, že by někdo sahal na jeho milované vlasy. Na těch si zakládal.
„No, že prý, když změním image, tak se o tom bude hodně psát a tak vůbec, že prý o tom zase budou obrovský diskuze, jako když jsem si ty vlasy tenkrát nechal poprvé prodloužit,“ pokrčil Bill rameny a naposledy zmizel v koupelně, kde si opláchl obličej studenou vodou, aby se alespoň trochu uklidnil.
„Kašli na něj,“ snažil se ho uklidnit Tom, když se zase vrátil do pokoje. Nesnášel, když se Bill trápil.
„Nemusíš to dělat, když nechceš. On taky o těch pár euro nezchudne a my se s tím, že místo patnácti tisíc, nám na koncerty chodí čtyři tisíce lidí, taky nějak srovnáme. Některý kapely by byly vděčný i za to…“
„Já vím…“ přikývl Bill.
„Ale stejně, závisí to hlavně na mně, nemůžu si prostě postavit hlavu a…“ pokračoval, Tom ho ale s úsměvem přerušil.
„Zvláštní, že zrovna to už čtyři roky ustavičně děláš…“ Billa jeho usměvavá tvář nějakým způsobem uklidňovala. Ještě chvíli přecházel po obrovském pokoji a sbíral rozházené oblečení, které tu zanechal, když odpoledne opouštěl svůj pokoj. Po chvíli se na jeho tváři dokonce objevil lehký úsměv. Měl takové štěstí, že měl Toma.
„Zůstaneš tady dneska? Pustili bychom si nějaký film, já bych nechal přinést zezdola nějaký popcorn…“ zadíval se na bratra s prosebným výrazem. Existoval jediný člověk na světě, který by dokázal vyčíst z Billových temných očí cosi, co se za nimi skrývalo.
Tom už se nadechoval k odpovědi, když mu došlo, o co ho Bill vlastně žádal. Chvilku mlčky seděl a přemýšlel… už tolikrát dostal podobnou žádost, ta čísla se nepochybně pohybovala okolo několika stovek… naopak případy, kdy mu Tom dokázal odpovědět „Ne“, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A dnešní večer nebude jedním z nich. Na to byl Bill dnes příliš rozrušený a Tomovi bylo zatěžko nechávat ho samotného… věděl, že se trápí. I když na tom ani jeden z členů kapely nebyl zrovna skvěle, Tomovi bylo jasné, že je to právě Bill, kdo je na tom ze všech nejhůř. Nijak sice po tom, aby tu s ním zůstal, netoužil, věděl ale, že odmítnout nemůže a Bill to věděl také… oběma jim ale bylo jasné, jak to skončí. Billova otázka byla čistě formální. Věděl, že svou vytouženou odpověď dostane. Byl to jeho bratr… jak by ho mohl odmítnout.
„To nemáš nic zajímavějšího na práci, než koukat se s bráchou na filmy?“ zasmál se Tom nakonec, rozvalil se ale přitom na jeho širokou postel. Nedalo se říct, že by z toho byl zrovna dvakrát nadšený, věděl, co může očekávat a narozdíl od Billa, on totiž měl něco zajímavějšího na práci, ale co s tím mohl dělat. Nedokázal Billovi a jeho temným očím říct ne.
„No… ne…“ Bill dosedl vedle něj.
„To jseš tady vážně každej večer sám? Copak… pořád ještě nemáš žádnou holku, nebo…?“ Tom nevěřícně kroutil hlavou. Odpověď mu byla jasná předem, jen stále nedokázal pochopit důvod.
„Víš dobře, že nemám… přece bych ti to řekl. Ty by ses mi snad nesvěřil?“ s širokým úsměvem přátelsky drknul Toma do ramene, až ho převalil z boku na záda.
„Maximálně z toho důvodu, abys moc nežárlil, ale to by u tebe zřejmě platit nemělo,“ zasmál se a znovu se obrátil na bok. Možná se mu to jenom zdálo, ale skutečně cítil lehké napětí, které teď mezi nimi panovalo.
„Ale to si sem ani nikoho nepozveš? Vážně trávíš všechny večery dobrovolně sám?“ opět znal odpověď předem. Celá země ji znala. Bill byl v téhle otázce zkrátka nekompromisní. Byla to další z věcí, co Tom nikdy nepochopil. Mohl by alespoň pro jednou dát na rady staršího bratra… ale on ne…
„Ale to si sem ani nikoho nepozveš? Vážně trávíš všechny večery dobrovolně sám?“ opět znal odpověď předem. Celá země ji znala. Bill byl v téhle otázce zkrátka nekompromisní. Byla to další z věcí, co Tom nikdy nepochopil. Mohl by alespoň pro jednou dát na rady staršího bratra… ale on ne…
„No, dobrovolně ne… Samozřejmě, že bych si sem nikoho nepozval. Dokážeš si představit, co by z toho pak noviny udělaly, kdyby se to dostalo ven?“ Bill protočil oči.
„Když dobře zaplatíš, ven se to dostat nemusí…“ prohlásil Tom a šelmovsky se ušklíbl. Zase ty jeho výmluvy. Kdyby chtěl, mohl si sem holek pozvat aspoň deset a vzhledem k tomu, jak dobře jim mohl zaplatit, nikdy by se to nemusela dozvědět živá duše. Tom s tím měl obsáhlé zkušenosti. Připadalo mu, že Bill to snad sám ani nechce. Jakoby se vyžíval v tom, že se může litovat a chlubit se tím, jak dlouho už je sám. Už to bylo dýl než čtyři roky. Vlastně to trvalo ještě dýl. Billovy známosti z dřívějška se ani nedaly pokládat za známosti.
Bill mezitím vybral ze své široké sbírky DVD nějaký akční film, pustil ho na širokoúhlé obrazovce, zavolal si na hotelovou službu o popcorn a ulehl vedle bratra. Spíš si povídali, než sledovali film.
„Prostě… si nemůžu vybrat… Některý jsou pěkný, to jo, ale… nemůžu si prostě představit, že bych s nima něco měl…“ pokrčil rameny po chvíli. Upřel k bratrovi svůj laní pohled a nenápadně se k němu přitulil. Čím blíž ho u sebe měl, tím se cítil lépe.
„Musíš to prostě vyzkoušet… to přijde…“ radil Tom a přitáhl si bratra ještě blíž k sobě. Nemělo cenu odporovat. Už jednou souhlasil.
„Jenže… já se bojím, že to nepřijde…“ zašeptal Bill tence a položil si hlavu na Tomovu hruď.
„Ale jo, prosimtě… prostě musíš vydržet…“ Tom se na bratra lehce povzbudivě usmál a jemně ho hladil po zádech, v druhé ruce svíral Billovu ledovou ruku.
„Jsem rád, že tě mám…“ zamumlal Bill a přivíral oči, když nechával Toma probírat se jeho vlasy. Tom byl na tohle zvyklý. Bill byl opravdu většinu času sám a míval potřebu, jít se pomazlit k bratrovi. Tom nikdy nepochopil, jak ho tohle může uspokojovat, ale neměl odvahu se ho na tohle zeptat… Zkrátka dělal to, oč bratr žádal. Jemu to nic neudělalo a Bill se zdál být o něco šťastnější… co by pro něj Tom neudělal… Vlastně, byl ještě docela rád, pokud šlo jenom o hlazení po zádech a probírání se Billovými vlasy…
Byl doopravdy rád, že k sobě s bratrem stále mají velice blízko. Pravda, na jeho vkus až moc blízko, ale jak by jen mohl Billa odmítnout. Potřeboval neustálou pozornost, doteky a lásku a jak on sám říkal, jediný Tom mu to mohl poskytnout. A ať už ho Tom chápal sebemíň, nedovolil by si svému dvojčeti odporovat. Občas ho dokonce děsil, kam až se odvažoval zajít. Nikdy však nenašel odvahu s ním o tom mluvit. Ani jeden z nich to nikdy nevytahoval napovrch. Na to to bylo příliš složité. Zkrátka předstírali, že se nic takového neděje.
A i přes to všechno, Tom si stále myslel, že má s Billem dobrý vztah a byl za to rád. Lichotilo mu, když pro něj Bill skládal srdceryvné písně a na oplátku se občas v rozhovorech rozplýval nad svým mladším bratrem… mluvil o něm jako o tom, kterého je třeba chránit a starat se o něj… Byl to přesně ten vztah, jakási povinnost, kterou k němu cítil… A to možná bylo tou osudovou chybou…
Byl doopravdy rád, že k sobě s bratrem stále mají velice blízko. Pravda, na jeho vkus až moc blízko, ale jak by jen mohl Billa odmítnout. Potřeboval neustálou pozornost, doteky a lásku a jak on sám říkal, jediný Tom mu to mohl poskytnout. A ať už ho Tom chápal sebemíň, nedovolil by si svému dvojčeti odporovat. Občas ho dokonce děsil, kam až se odvažoval zajít. Nikdy však nenašel odvahu s ním o tom mluvit. Ani jeden z nich to nikdy nevytahoval napovrch. Na to to bylo příliš složité. Zkrátka předstírali, že se nic takového neděje.
A i přes to všechno, Tom si stále myslel, že má s Billem dobrý vztah a byl za to rád. Lichotilo mu, když pro něj Bill skládal srdceryvné písně a na oplátku se občas v rozhovorech rozplýval nad svým mladším bratrem… mluvil o něm jako o tom, kterého je třeba chránit a starat se o něj… Byl to přesně ten vztah, jakási povinnost, kterou k němu cítil… A to možná bylo tou osudovou chybou…
autor: Ketty
betaread: Janule
To vypadá hodně , hodně dobře x) Těším se na další dílek =)
Mně stačil první díl a už tu povídku miluju, zajímavý:D. Asi styl psaní nebo co…a Tom a ženská, mmmm nemám ráda Toma a ženský, ale ono se to vyklube co:D. Tom neumí říct Billovi ne a už to jede xD.
Budu se moc těšit na další díl:-)
Jsem na Tom stejně jako Cathy, už teď tuhle povídku miluju :-))
Pěkný začátek x) Musím říct, že Billa naprosto chápu, když vyšiluje kvůli tomu, že si má nechat ostřihat vlasy, protože mě k tomu ještě před pár lety naši taky vždycky donutili, a to jsem pak měla chuť vraždit xD xD no ale to sem nepatří… Tom se mi tady vyloženě líbí, že by se nám konečně doopravdy zamiloval?? xD x) … každopádně se už těším na další díl x)
Povídka byla přečtena za doprovodu Depešáku. Je to jediná písnička od nich, kterou mám vážně ráda a kterou ráda slyším a k tomuhle dílu se nějakým zvláštním "kouzlem" hodila. Jsem zvědavá, jak se tahle povídka bude dál vyvíjet. Jen… kolik to má dílů, když to převedeš a nebudeš počítat stránky?^^ Mám ráda Tvoje psaní a tohle je, Kett, naprosto skvělý.
Btw – nevím proč jsem si u tý písničky vzpomněla na koncert LoveX! *jokingly* Nebo spíš po koncert LoveX v KFC, ještě s Medym! *jokingly* Ten čas strašně letí… no, fuk, těším se na další díl!♥
A ještě malá vsuvka – ta montáž uvedená výš je naprosto luxus ♥
Olalaa… První díl povídky a ja jsem už do toho totálně zažraná. Libi se mi to..Rychle dáá x) ♥
och první dílek je velice zajímavý… hlavně mě zaujalo že se budou nenávidět, nebo aspoň jeden z nich toho druhého… už se těším na další dílek 🙂
Nojo, když se vztah stane vězením a projevování lásky povinností, tak je to jednoduše ztraceno. Ale uvidíme. Takže Tom si konečně nabalil nějakou kočenku? 😀 Nevím, ale mám z toho celkem radost… Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet 🙂 Ti dva si, ačkoli nám předstírají svůj naoko bezchybný vztah, celkem jistě solidně lezou na nervy… Ale nenávist?
Wow! x)) Další povídka od Ketty… x)) Janule a ty jste prostě jedny z nejlepších autorek, povídky od vás čtu vždycky ráda a baví mně… x)) Tady tahle mně zaujala hlavně dlouhým prologem, který nás seznámil, jak bude ten děj probíhat… x)) První díl moc nenaznačuje, a tak mi nezbývá nic jiného, než poctivě čekat na další díl… x))
P.S: Jsem ráda, že netrpím zlozvykem kousání nehtů… xD Kdysi jsem to sice dělala, a hlavně při nedočkavosti nebo nervozitě, ale teď už naštěstí ne. Než bych se totiž načekala další části, zbyl by mi tak maximálně jeden palec… xD
Taky jsem moc zvědavá,jak se to vyvrbí honem dááál
Vypadá to Ketty velmi zajímavě. Občas taky něco začnu psát, má to být na pár stránek a vznikne z toho… něco neskutečně dlouhého. Tyhle stavy znám. Ale to odbíhám od tvojí nové povídky. Zatím jsem od tebe nic nečetla (na twincest blog nechodím moc dlouho a co chodím, od tebe tu žádná nová povídka nebyla) a o to větší 'překvapení' bylo, když jsem si přečetla tento díl. Původně jsem myslela, že nic nového číst nebudu, už tak mám málo času, ale již první slova a fotomontáž mě zaujaly natolik, že jsem se do čtení pustila. A mohu jen říci, že jsem za to ráda. Líbí se mi to, jsem velmi zvědavá na pokračovaní. Věřím, že si pro tuto povídku čas najdu.
hmmmm sem zvědavá jak se to v dalších dílech bude dál vyvíjet…
Začíná to dobře a už mám určité tušení, takže jsem zvědavá, jestli se vyplní.
Já nikdy nečetla ffky, ale tahle mě na první pohled tak zaujala, že jí budu sledovat stoprocentně dál…
Super!! Klidně ať se nenávidí, hádají, rozcházejí, pomlouvají…aspoň to bude napínavé….ale hlavně ať to dopadne dobře!!! 🙂
Ale fakt to začíná skvěle, tak jinak než jiné povídky.
teda…. vypadá to dost dobře, jsem zvědavá, jak to bude dál…
wow, to vypadá na dlouhou ff x) To je dobře 😉 moc se mi ta povídka líbí, je vidět, že sis s tím dala pořádnou práci… Zaujalo mě to okamžitě :o)
Teeeda, jsem zvědavá jak daleko to Tom nechá zajít, pokud se Bill o něco pokusí.. možná tuším jakým směrem se tahle povídka bude ubírat (i když asi ne, po prvním díle xD).. no jestli budu mít pravdu nezjistím jinak než čtením čtením čtením, což udělám velice ráda, ptž sem se zamilovala hned po prvním odstavci.. x)
panebože, první dílek a už je to dokonalý, prostě dokonalý!!!
BOSHE … xD DEPECHE MODE! Poviedka dokonalá všetko dokonalééé! mam záchvat…
hrozně mě těší ten nádech psychologie.velmi dobré
Je to perfektní!
A je to tu, konečně jsme se všichni dočkali tvé dlouhodobé práce na Hate, ale nejhlavněji ty jsi se dočkala svého pravidelného dychtivého čtenáře ,)
Co mám na to říct než ubohý a nadšený "jééé.. " Jak jsem vyprávěla.. nemohu si pomoc, ale při čtení ať se snažím sebe víc.. citím se, jako by jsme spolu seděli na kafé nebo se válely v tvým VIP lóži ( ,).. ) a ty jsi přitom předemnou každé slovo od slova vyprávěla. Vložila jsi do toho psaní všechna svá gesta a to byly dialogy ještě krátké. Nevím jak to bude vypadat dál.. to si budu připadat, jako bych s tebou telepaticky snad komunikovala .))
Jsem z prvního dílu moc nadšená.. vrhám se pomalu na další. Vím, že mám šílený zpoždění.. já to doženu ;D
Jak si tu pročítám ty komentáře, co jsou předemnou, tak zjišťuju, že tu asi je u toho nějaká fotomontáž.. no mám já to pech, že se mi tu nic takovýho neukazuje. To snad už není pravda.. ;DD Tak ti ji musím pochválit, i přes to že ji nevidím.. určitě bude kouzelná jako všechny ostatní .))
Teď jsem dohnala Časoprostor a vrhám se na Kettynčinu povídku…dle obrázku a prvního dílu soudím, že to bude senzační povídka 🙂
Rozhodla som sa, že si túto poviedku prečítam, napriek tomu, že som si prečítala komentáre pod poslednou kapitolou a viem, že ma čaká trápenie. Ale komentáre znejú tak nadšene, že neodolám. Začiatok už naznačuje, že Bill sa bude trápiť 🙁 a Tom sa zamiluje do inej osoby… ach jaj ja už trpím dopredu. Tak idem na to.
Jdu číst jaky osud jsi jim přichystala.