autor: Izzap
„Nuže, slečno Florence,“ začal Bill lehkým tónem. Snažil se k té dívce kráčející vedle něj mluvit tak, jako by byli přátelé. Byla milá a on jí nechtěl nijak ublížit. Zvlášť po tom malém rozhovoru s jejím bratrem, nicméně Bill netušil, jak bude možné pokračovat bez toho, aby Florence způsobil v budoucnu bolest. Nechtěl si ji vzít. Znamenalo to pro něj to samé jako být prodán do otroctví.
„Ano?“ ozvala se dívka sladkým hlasem a otočila hlavu, aby naznačila, že Bill má její plnou pozornost. Procházeli se po městě, přičemž si jejich rodiče mysleli, že jsou na romantickém rande. Nemohli se víc mýlit. Tihle dva radši diskutovali o těžkostech manželství a výhodách svobodného života.
„Nyní mi povězte,“ začal Bill tiše, zatímco kráčel s rukama spojenýma za zády. Nechtěl, aby se jejich dlaně náhodou setkaly. „Proč se tak sladká, překrásná mladá dáma jako vy nechce vdávat?“ Mrknul na Florence a všiml si, že jí zrůžověly tváře.
Pokud by ji matka nenabádala, aby nekrčila rameny jako dítě, pak by teď přesně tohle udělala. Ale místo toho otevřela pusu.
„Nechci se cítit svázaná, pane Trümpere,“ řekla tiše, jako by mluvila spíš k sobě než k chlapci vedle. „Nechci být tradiční manželkou a vzít si nějakého nudného muže a být nucena k tomu porodit mu tři děti. To není život, který chci, pane Trümpere.“
Bill se na ni obrátil a spatřil její oči, jež se rozzářily myšlenkou na to, co by ráda udělala se svým životem. Dívka se sladce usmála a vypadalo to, že už se se svými životními plány nechce držet zpátky.
„A jaký život byste chtěla?“ zeptal se měkce černovlásek.
Florence očividně na vteřinu zapochybovala a pak se otočila, aby se podívala, kam jde. Její tvář trochu posmutněla, zatímco začala vyprávět tenkým hlasem o svých snech. Zněla, jako by se málem styděla za svoje myšlenky: „Pane Trümpere, nechci žít v domě, vychovávat děti a vařit večeři a mýt nádobí a uklízet po zbytek svého života. Chci procestovat svět! Chci plout lodí do té podivuhodné Ameriky, o níž neustále píší noviny! Chci se podívat do rozličných zemí a setkat se s lidmi, kteří hovoří jinými jazyky než já. Chci poznat rozličné kultury a vidět, jak se ty vyrovnávají se všemi okolnostmi okolo manželství.“
Na konci jejího malého projevu byl její hlas plný touhy a emocí a bylo jasné, že manželství není hlavním bodem na jejím „co musím udělat listu“. Bill se usmál její upřímnosti, už proto, že mnoho dívek by vůbec nepromluvilo o svých snech, kdyby měly být v rozporu s pravidly současné společnosti.
„A slečno Schäferová, já vás rozhodně nebudu zadržovat,“ odpověděl upřímně Bill.
„Tomi, jsi tady!“ Bill skoro vypískl a uháněl zahradou vstříc dredatému chlapci stojícímu s rukou na vodní pumpě. Usmál se, když k němu doběhl, chytil ho za ruku a vláčel ho za sebou pryč z pozemku ke skrytému útočišti mezi stromy.
Tom si nemohl pomoct, musel se zubit, zatímco následoval Billa, který ho vmanévroval do lesíku za rezidencí Trümperů. Neviděli se pouhé čtyři dny a už to bylo jako celý měsíc. A Billova dychtivost byla zřejmá tím víc, když si Tom uvědomil, že ho černovlásek nenutil jít se převléknout. Ačkoliv oblečení z jedenadvacátého století zřejmě nevadilo, když byli kluci schovaní před zbytkem toho sto let starého světa.
Došli k malému přístěnku mezi stromy a Bill se v půlce kroku zastavil a otočil se tváří k Tomovi. Sladce se usmál a odmítal pustit ruku svého společníka. „Chyběl jsi mi,“ řekl jednoduše.
Tom udělal pár kroků, aby zrušil vzdálenost mezi nimi, a vyprostil svou dlaň z Billovy, aby mohl popadnout jeho tvář. „Vždycky ti chybím, že?“ zeptal se a pak přitiskl své rty na jeho v žádoucím polibku.
Bill polibek prohloubil, k Tomovu překvapení, a dokonce rozevřel rty a dovolil Tomovi vstoupit. Nebylo to poprvé, ale zřídkakdy jejich polibky zašly dál než k nevinným pusinkám.
Ale dneska bylo evidentní, že Tom Billovi opravdu chyběl.
„Copak to do tebe vjelo?“ zeptal se dredáč hravě, jakmile se od sebe oddálili.
Bill zrudnul a zahanbeně sklonil hlavu. „Já… omlouvám se, pane Kaulitzi. Nechtěl jsem být tak hrr-„
Tom se zachichotal a znovu Billa políbil.
„Neomlouvej se,“ prohlásil, když se na moment o kousek odtáhl. „Tak nějak,“ vtiskl Billovi pusu na tvář, „se mi to líbí.“
Bill se tiše zasmál a opět přitiskl svoje rty na Tomovy.
„Líbí se vám to, pane Kaulitzi?“ ujišťoval se chraplavým hlasem, zatímco si sedl na zem a Toma stáhl s sebou. Cítil se po tom všem tak nějak slabý v kolenou.
„Hmmm,“ zamumlal Tom okamžitě a znovu zajal Billova lahodná ústa. Nebál se přitlačit, když cítil, že Bill do polibku vkládá to samé co on. Byly to polibky plné potřeby a stávaly se hlubšími a hlubšími, jako by se snažily dostat pod povrch.
Začínaje být trochu unavený pouze z líbání na rty, Tom opustil s pár posledními lehkými polibky ústa chlapce s havraními vlasy a putoval přes jeho tvář a dolů k jeho krku, kde se jeho rty zastavily a on začal sát a zuby okusovat hebkou, panenskou kůži. Doslova Billa hltal, miloval skutečnost, že ještě nikdo před ním nedostal šanci dělat s jeho čistou bytostí takové věci. Byl první – a modlil se za to, aby byl i poslední.
Černovlásek se chvěl pod Tomovými doteky a zavřel oči. Dovolil celému svému tělu třást se a bezvládně se odevzdat náruči svého společníka. Otevřel ústa, když Tom zaútočil zkušenými ústy na jeho krk. Vypadalo to, že už to někdy dělal, ačkoliv Bill se o to teď nestaral. Nikdy v životě se necítil tak uspokojený.
Tom se usmál proti černovláskově kůži. Uvědomil si, že pravděpodobně nechá na jeho těle značky, které budou ještě viditelnější na alabastrové pokožce.
Bill byl totálně nejistý ohledně toho, co teď dělat – kromě toho si to užívat. Nechal Toma pokračovat v započaté práci.
„Tomi,“ vydechl Bill a popadl svého společníka za ramena. Zaryl nehty do bavlněné látky Tomova trička. Tom se silněji zakousl do jeho krku a Bill si nemohl pomoct, hlavou mu proběhla vzpomínka na to, že v dětství slyšel od svých vrstevníků směšnou historku o upírovi. Zachvěl se pod stiskem Tomových zubů.
Po několika minutách se Tom odtáhl a usmál se. Moc se mu líbilo, že naplnil Billovy přivřené oči chtíčem. Bill dřív nechtěl nic víc než nevinné malé pusinky. Teď bylo zřejmé, že si přeje, nebo spíše potřebuje víc.
„Víš,“ začal Tom tiše, klekl si a napřímil se, aby se mohl na Billa lstivě usmát. „Nejsi socha,“ řekl a přitiskl své rty na jeho v silném polibku a využil Billovy vláčnosti, aby ho jemně tlačil dozadu, dokud neležel na trávě, schovaný v útočišti mezi stromy. Vzepřel se pár centimetrů nad černovláskovým klidným tělem a tiše pokračoval: „Můžeš taky něco dělat.“
Bill se lehce zahihňal nad tím přirovnáním a spojil ruce za Tomovým krkem. Sladce se usmál a vypadal trochu sebevědoměji, ačkoliv jeho červené tváře ukazovaly opak. Trochu zatlačil a přitáhl si Tomovu hlavu pro polibek.
Když se od sebe odtáhli, Tom se napřímil a rozkročil se nad Billem. Nechtěl plýtvat drahocenným časem, takže si spěšně přetáhl svoje obří tričko přes hlavu a odhodil ho pryč, nestaraje se o to, kde skončí. Zaměřil svou pozornost zpět na Billa a jeho zrak padl na jeho tvář zrovna v okamžiku, kdy se jeho společník zatvářil velmi zmateně.
„Tome, c-co to děláš?“ zeptal se Bill, když se Tom sehnul, do půl těla nahý.
Černovláskovy tváře žhnuly rudě víc než kdy předtím, měly šarlatový odstín.
„Bille,“ oslovil ho tiše Tom a snažil se nerozesmát a ani neznít naštvaně. „Miluju tě, to víš, že?“ zeptal se a rozepnul horní knoflíček Billovy košile, hbitými prsty ho provlékl dírkou.
„Samozřejmě,“ opáčil Bill a nakrčil obočí nad činností Tomových prstů.
„Ale co to má, proboha, co dělat s rozepínáním mé košile?“ pídil se rozrušeně a rychle zabrzdil Tomovy prsty, jež se právě jaly rozepnout druhý knoflíček.
Vzhlédl k Tomovým očím, v nichž hledal odpověď. Byl zmatený z toho, co má tohle všechno znamenat.
Tom vydechl a sklonil hlavu.
„Bille?“ zeptal se tiše a spojil se pohledem se svým společníkem, zatímco pustil knoflíček. „Víš, že láska zahrnuje o moc, o moc víc než líbání… že?“
Bill zase zrudl a přikývl. Věděl, co se stane mezi dvěma lidmi, kteří se milují. Jeho otec si o tom s ním promluvil už před rokem a poučil ho – navzdory trapnosti celé situace. A od kluků ze školy už slyšel spoustu detailů. Tohle téma pro něj nebylo neznámé, ačkoliv osobně ještě sex neměl.
„Ale Tomi, jak bychom mohli dělat…
to?“ zeptal se zahanbeně. Jeho tvář teď připomínala rajče.
Tom taky lehce zčervenal a mírně se usmál. Sklonil se a vtiskl motýlí polibek na Billovy rty. „O to si nemusíš dělat starosti,“ řekl tiše. „O tohle mi ani dneska nejde. To může počkat, dokud nebudeme oba připravení, dobře?“ Bill přikývl a ustaraně se kousl do rtů. „A pro teď,“ pokračoval s úsměvem Tom, „teď tě jenom chci vidět,“ vysvětlil a otřel se o Billův nos tím svým. „Je to v pořádku?“ optal se, klekl si a ukázal na černovláskovu košili.
Bill kývl a snažil se znovu nezrudnout, ale nemohl to kontrolovat. Jeho tváře tmavly, zatímco nechal Toma, ať mu rozepne košili a odhalí jeho tělo dalšímu páru očí.
Tom provlékl poslední knoflík dírkou. Bill se zavrtěl a pomohl mu sundat košili z ramen a odhodit ji někam poblíž Tomova trička. Tom obrátil pozornost zpět k chlapci s havraními vlasy pod sebou a přejel očima po nahé horní polovině jeho těla. Nekontrolovatelně se usmál.
„Copak?“ zeptal se Bill nervózně, jakmile spatřil Tomův úsměv – takový, jaký ještě neviděl.
Tom se probral ze svých myšlenek a dlaní pohladil Billa po tváři, palcem přejel po té hebké tváři. „Ty… jsi překrásný,“ řekl ohromeně a upřímně se usmál.
Popravdě řečeno se cítil, jako by dostal povolení vidět něco neuvěřitelného.
Bill se jenom zaculil a přejel pohledem po horní části Tomova těla. Začervenal se, když spatřil vypracované svaly a porovnal je se svým plochým břichem. To Tom byl ten nejkrásnější člověk, jakého kdy viděl. I když byl Tom jediný kluk, kterého viděl takhle – kromě členů rodiny.
Vlna vzrušení proběhla jeho tělem vidinou toho, že kůži nad sebou bude moct cítit na té své. Jeho úsměv se změnil na úšklebek. Pohlédl na Toma očima plnýma nevinnosti.
Bill zahákl ukazováčky za pásek Tomových džínů a mírně zatahal.
„Co?“ zeptal se Tom s úsměvem a pohlédl na jeho prsty.
Bill si Toma přitáhl a horečně spojil jejich rty. Ještě předtím s rozpustilým ušklíbnutím řekl: „Pojďte sem, pane Kaulitzi…“
autor: Izzap
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Koukám, že ani Bill, ani Florence tak nějak nepatří do svojí doby…Oba mají úplně jiné potřeby a sny, než by měli mít a šance, že je budou moct naplnit, jsou mizivé. Jsou to vlastně hodně nešťastní lidé. I když, Bill má určité možnosti, jak tomu uniknout…
Je skvělé, jak se kluci sbližují, ale myslím, že v Billově době by měli být opatrnější. Pořád trnu, že je na té zahradě někdo nachytá a bude zle…
Díky za překlad
O homosexuálním styku se tehdy asi v knihách prilis nepsalo, tak se nemuzeme Billovi divit, ze nevi o co jde. Me se hrozne libi, jak jsou kluci nesmele sladci. Florence vypada taky jako sympatacka. Ani Billa nechce, ma body navic 😀 krasny dil, tohle je zvlastni povidka 🙂
Moc dekuji za preklad ^^
Ty dva jsou tak zlaty a zamilování doufám že se nic zlého nestane.
Strašně se mi tady líbí ten stydlivý Bill, který vůbec netuší 'vo co go' 😀 Ale tuším, že se to všechno brzy dozvi a naučí 🙂
Možno by Florence mohli vziať so sebou do budúcnosti, tam by si mohla splniť všetky túžby, len by musela asi najskôť niečo vyštudovať aby sa uživila:)
Bill je tak rozkošný:) také zlatučké neviniatko:)
Tom ho ale krásne do všetkých tajomstiev postupne zasvätí:)
Florence se mi líbí čím dál víc! 🙂 Vždycky jsem trošku trnula, že by se do Billa mohla postupem času nějak zamilovat a mohla by začít skutečně toužit po tom, aby si ji vzal za ženu a měli spolu děti. Dnešním dílem jsem se ale trošku uklidnila, protože to vypadá, že do toho jen tak nespadne, což se mi moc líbí! 🙂 Rozhodně je to takhle milionkrát lepší, než kdyby se do Billa zamilovala. Ačkoli je pravda, že i takhle mi jí je líto. Chce něco, co se v její době na slečnu nesluší a mám strach, že bude celý život strašně nešťastná. Je mi to líto, protože vypadá jako strašně fajn holka.
A na Billa s Tomem prostě nemám slov. ♥ To byla jedním slovem nádhera! Naprosto jsem si s nima užívala a musela jsem se usmívat nad Billovou nevědomostí, nezkušeností a nevinností. Je táák roztomilý! ♥ No jednoduše se vůbec nedivím, že je do něj Tom tak zblázněný! 🙂
Strašně moc se těším na další díly a především na to, jak se budou kluci postupně sbližovat ještě více a více. 🙂
Moooc děkuji za báječný překlad, Allko! ♥