Autumn Leaves 32.

Bill si poklepával prsty do stehna a díval se z okýnka. Z návštěvy byl vážně vystresovaný, od rána nedokázal racionálně uvažovat. Měl oblečené upnuté černé kalhoty, k tomu šedé tričko s polodlouhým rukávem – nic pobuřujícího. Koupil mu to Tom při včerejších nákupech, protože ho nechtěl pustit pro pár věcí k němu domů. Nepřál si, aby kvůli pár penězům na něj byl kdokoliv nepříjemný, takže nákup byla vážně maličkost. Bylo mu ale jasné, že dneska se tam bude muset stavit, minimálně pro věci do školy na úterý. Ani jeden z mladíků z toho nebyl příliš odvázaný, ale co se dalo dělat? Vůbec nic. Tom by byl nejradši, kdyby se Bill přestěhoval všechny věci, ale dost dobře věděl, že tak jednoduché to není. Musel se tedy spokojit s tím, že se Bill bude stěhovat postupně.

„Zlato, vážně se nemusíš bát, naši jsou moc fajn,“ usmál se Tom a pohladil svého přítele po paži. Ten se na něj podíval s tázavým výrazem vepsaným v očích a zakroutil hlavou.

„Tome, ty… Asi to nemůžeš úplně pochopit, víš? Co když jsme opravdu sourozenci? Myslíš si, že budou odvázaní, pokud mě poznají? Určitě měli pořádný důvod, proč si vybrali jen jedno z miminek…“

„Bude tam jen máma a Gordon,“ zakroutil Tom hlavou. „Táta je mrtvý, jak víš.“

„Ale… I tak,“ povzdychnul si černovlásek a trošku se usmál. „Prostě mi to není úplně příjemné, to musíš pochopit. Navíc… Absolvuju takovou návštěvu poprvé, bojím se toho, jaké to bude a tak.“

„Nejlepší, neboj,“ snažil se ho Tom uklidnit. Zaparkoval před domem, ve kterém vyrůstal a chytl do svých dlaní ty Billovy. „Vážně, mamka je úžasná a Gordon taky. Zvládneme to, budu tam s tebou,“ sklonil se a párkrát ho políbil na rty. Bill mu to oplatil a váhavě přikývnul. Musí Tomovi prostě věřit, že to bude dobré. Nic jiného se nedalo dělat, když už tady byli.

„Dobře, tak pojďme,“ pousmál se černovlásek a z auta vystoupil. Opřel se o auto a víc se zchumlal o svého kabátu – opravdu přituhovalo. Dokonce hlásili, že má začít sněžit, toho se děsil nejvíc. Nesnášel zimu ze všech ročních období nejvíc, nejraději by ji pokaždé přeskočil. Tom si toho všiml, auto zamknul a rychle ho obešel. Přitulil si Billa do náruče a tiskl si ho k sobě. Rty se mu otřel o tvář a spokojeně se usmál.

„Pojď dovnitř, než mi tady nastydneš, miláčku,“ zašeptal Tom a usmál se. Bill přikývl, vymanil se z jeho náruče a chytil ho za ruku. Tom mohl v jeho očích číst obavy. Svým způsobem mu bylo líto, že uvádí Billa do tak nepříjemné situace, ale byl rád, že souhlasil s představením rodině. Byl totiž opravdu pyšný, že může mít někoho tak skvělého jen pro sebe a hlavně, že s ním přes všechny problémy vydržel.

Tom zazvonil párkrát na zvonek u dveří. Klíče sice měl, ale přišlo mu hloupé, aby šel dovnitř jen tak, bez jakéhokoliv vyzvání. Přeci jen, už tady nebydlel, ale šel jen na návštěvu. Billa si k sobě více přitiskl, mohl cítit jeho strach. Políbil ho na tvář, když v tom se otevřely dveře a objevila se v nich Simone.

„Ahoj, chlapci,“ usmála se a oba si prohlédla. Když důkladně zkoumala Billovu tvář, srdce se jí téměř zastavilo. Trochu sebou trhla a skousla si ret. „Pojďte… Pojďte dál,“ kývla a pustila oba mladíky dovnitř. Tom si nemohl nevšimnout toho, jak se zarazila, když jim otevřela. Příliš se mu to nezdálo a tak doufal, že matka bude souhlasit s rozhovorem.

„Dobrý den,“ pozdravil Bill zdvořile a usmál se. „Moc rád vás poznávám,“ kývl a podíval se ženě do očí. Ta pohledem ucukla a jen letmo přikývla.

„Já vás také, jsem Simone.“

„Bill,“ pousmál se černovlásek a stiskl ženě nabízenou ruku. Úlevně si vydechl – první představování víceméně zvládl. Sehnul se, aby si rozvázal své dlouhé tkaničky. Tím pádem moc nevnímal situaci, která se odehrávala nad tím.

„Posaď Billa do obýváku a půjdeš se mnou nahoru. Myslím, že bych ti měla něco říct,“ sykla Simone do Tomova ucha. Ten jen vytáhl obočí a přikývl, zajímalo ho, o co se tak mohlo jednat? Okamžitě ho napadlo, že Ashley dělala nějakou ostudu nebo tak, to by bylo vážně šílené!

„Dobře,“ odpověděl Tom potichu a také si vyzul své boty. Pomohl Billovi z kabátu a pověsil ho na věšák. Pověsil vedle něj i svou bundu a svého přítele pohladil ho po zádech. Bill se na něj podíval a olízl si rty. Pohledem do očí mu sděloval, že se zatím cítí víceméně v pohodě – vážně, nemohl si stěžovat. Tomova matka se k němu chovala opravdu mile. Vážně… Mohla být horší, vzhledem k tomu, že byl Tomův první kluk.

Tom Billa odvedl do obýváku. Docela ho překvapilo, že tam nesedí Gordon, ale jak se dozvěděl od matky, dopřával si odpoledního šlofíka v ložnici. Ihned ji ale následoval do patra, kde s ním chtěla vést nějaký rozhovor, kterého se víc a víc bál. Párkrát zamrkal a ovanul se svou dlaní, snažil se dodat si odvahu. Kolik rozhovorů už se svojí matkou vedl? Nemohlo to teď být snad o tolik těžší, ne? Nebo mohlo? Sám nevěděl. Vešel do svého pokoje, dveře byly dokořán. Na pokynutí ženy, která seděla na jeho posteli, je zavřel.

„Tak o co jde?“ vytáhl Tom obočí a váhavě si skousnul ret. Simone si povzdychla a poplácala na místo vedle sebe. Byla si jistá, že to, co chce se svým synem probírat, nebylo dobré říkat jen tak. Tom uposlechl a ihned se vedle své matky posadil. Pohladil ji po zádech a usmál se, trochu naklonil hlavu. Byl zvědavý.

„Víš, já nevím… Nevím, jak ti to mám říct, je to celkem hloupá situace,“ promnula si kořen nosu a zakroutila hlavou. „Já… máš Billa rád?“

„Mami, blázníš? Já ho miluju,“ usmál se Tom zasněně a rozhlédl se po svém pokoji. „Jsem do něj šílený blázen. Víš, možná to zní divně, ale opravdu se těším, až budem s Ashley rozvedení a já budu volný pro něj.“

„To je opravdu moc pěkné,“ povzdychla si Simone a pohladila syna po paži. „Kolik mu je? Hádám… Podobně jako tobě, viď? Nevypadá o moc mladší… A rozhodně nevypadá starší.“

„Ugh,“ Tom nakrčil obočí a trošku se usmál. „Je stejně starý jako já, dokonce na den. Je to zvláštní, viď?“ v hlase byl slyšet úšklebek. Mířil tím k jasné věci a to k tomu, aby mu matka poodhalila část tajemství. Samozřejmě, mohl se zeptat rovnou a přímo, ale takhle to bylo mnohem lepší. Navíc, matka mu také něco chtěla, takhle mohli vyřešit dvě věci najednou.

„Jo, to je… O tom chci s tebou mluvit,“ vydechla Simone a pohladila Toma po zádech. „Zlato, já… Nebyli jsme k tobě s tátou tak úplně upřímní. Nejsi jedináček, máš…“

„Jo, mami. Já vím, mám dvojče,“ přerušil ji Tom a podíval se jí do očí. „Našel jsem tvou fotku z ultrazvuku na půdě. Vážně… Proč jste mi to nikdy neřekli? Proč jste mi to tajili? Mami, sakra!“ Tom trochu zvýšil hlas a rychle se postavil, začal po pokoji přecházet sem a tam. Simone se na něj dívala, neschopná dalších slov. V životě by jí nenapadlo, že jejich hrozné tajemství Tom někdy odhalí. Nikdy nechtěla, aby to věděl, ale teď byla úplně jiná situace. Koho by také napadlo, že se po jednadvaceti letech chlapci setkají, a co hůř, že se dají dohromady? Celé to bylo jako scénář nějaké šílené telenovely.

„Tome, prosím, posaď se,“ vydechla Simone a poklepala dlaní na místo vedle sebe. „Nech mě, abych ti to vysvětlila, ano? Není to tak, jak si myslíš, vážně ne. S tátou jsme měli vážný důvod udělat to.“

„Ale jakej důvod, sakra? Mami, já mám bratra a vzali jste mi ho! Nechápu… Já nechápu, proč jste se teda nezbavili nás obou, když jste očividně na dítě nebyli tak úžasně připravení. Víš, určitě jste museli vědět, že se vám narodí dvě děti, prostě…“ zatahal se za své copánky, přišel si naprosto šílený. Šílený z celé téhle situace. Nevěděl, jestli se tomu má smát, nebo jestli má brečet nad nespravedlností. Čím si tohle zasloužil? Proč zrovna on musel mít takovou smůlu? Promnul si spánky a přivřel oči. Jedno mu bylo jasné – Billa se nevzdá, i kdyby se s ním měl odstěhovat až na konec světa. Konečně si přišel po tolika letech kompletní a naprosto spokojený, nemohl o tohle všechno přijít jen kvůli těmhle záležitostem.

„Jo, jo. Věděli jsme to,“ vydechla Simone a promnula si kořen nosu. „Počítali jsme s tím, těšili jsme se, ale… Situace se trochu zkomplikovala, když tátova banka začala krachovat. Bylo to šílené, dostali jsme se do strašných problémů. Museli jsme oba pořádně pracovat a prostě… Bylo to tak i v době, kdy jsem rodila. Tehdy to bylo jasné – necháme si jedno dítě, s tím, že nám bude někdo pomáhat, abychom mohli oba pracovat. Vyhrál jsi ty – byl jsi starší, silnější, první. Samozřejmě, bolelo mě to, i tátu to bolelo, ale nedalo se to udělat jinak. Já… Myslím si, že to druhé dítě je ten tvůj chlapec. I přes to, jak je nalíčený, vypadá jako my, hlavně jako ty. Tome, měl bys to vědět, než si začnete něco víc…“ skousnula si svůj ret, když dokončila svůj monolog. Tom z postele vyletěl neskutečnou rychlostí, nevěřil svým uším. Vážně mu matka říkala, že kvůli takové malichernosti se vzdali vlastního dítěte? Bylo to vážně příšerné a rozhodně to nechápal!

„Tohle nemyslíš vážně, že?“ zašklebil se Tom a opovržlivě se na matku podíval. „Tohle je tak… Sakra, jak jsi to vůbec dokázala? Chci tím říct… Nosila jsi nás oba v břiše a pak prostě čau? Myslím si, že… Ne, já vlastně nevím, co si myslím. Každopádně jdeme s Billem pryč, nebudeme tohle poslouchat. Nikdo neví, že jsme bratři, ani se to nedozví, takže…“

„Tome, poznají to všichni. Jste si neskutečně podobní, takže…“

„Ne! A už víckrát nechci tyhle sračky slyšet!“ zakřičel Tom a z pokoje vyšel rychlostí blesku. Nezapomněl za sebou pořádně bouchnout dveřmi. Nechal tam tak matku samotnou se svým svědomím.

Tom bral schody dolů po dvou, nestaral se o to, jestli spadne nebo ne. Potřeboval z tohohle domu odejít co nejdříve, nemohl tady být už ani minutu. Alespoň do té doby, dokud se to nevyřeší. Ušklíbnul se, jak se mohlo tohle vyřešit? Situace neměla žádné řešení! Naštvaně bouchnul do stěny, když vcházel do obýváku. Potřeboval ze sebe dostat vztek. Podíval se na Billa, který si ho nechápavě prohlížel. Vydechnul, zakroutil hlavou a natáhnul k němu ruku.

„Zlato, pojď, myslím, že bychom měli odejít,“ pokusil se o chabý úsměv – nechtěl Billa nijak děsit a stresovat ho, stačí, že byl ve stresu on sám.

„Proč? Chtěl jsi, abych…“

„Bille, prostě… Já ti to povím, ano? Pojď, prosím,“ vydechnul a udělal k němu ještě pár kroků, pohladil ho po rameni. Sklonil se, aby ho políbil do vlasů. Potřeboval se uklidnit a byl si téměř stoprocentně jistý, že to Bill zvládne na jedničku.

„Dobře, mám řídit? Vypadáš, že na to nejsi moc připravený,“ černovlásek si skousnul ret a podíval se na svého přítele. Ano, neřídil rád, ale hádal, že nemá moc na výběr. Tom se mu zdál hrozně naštvaný, vystresovaný, rozhodně by se na řízení nekoncentroval.

„Ty bys to pro mě udělal?“ zamrkal Tom a usmál se. Pohladil Billa po tváři a vděčně vydechnul. „Bylo by to skvělý, vážně. Děkuju…“ přikývnul a pohladil ho po paži. Bill se zvednul a objal ho, přitiskl se k němu.

„Neděkuj mi,“ usmál se a zakroutil hlavou, políbil ho párkrát na krk. „Jsme partneři, musíme si přeci pomáhat,“ zasmál se a chytil ho za ruku. „Ale chtěl bych se… Rozloučit. Víš, je to slušnost.“

„Ne, pojď, pojďme hned,“ vydechnul Tom a přitáhl si Billovu dlaň ke rtům, na jejíž hřbet ho párkrát políbil.

Chapci se obouvali v předsíni, když v tom tam přišla Simone. Podívala se na ně a Toma pohladila po paži, ten se jí ale vytrhnul a o pár kroků poodešel, jako by se jí snad bál. Bill se na něj nechápavě podíval, vytáhl obočí. Opravdu ho zajímalo, co se mezi nimi nahoře odehrálo. Doufal, že ho Tom nenechá v nevědomosti a všechno mu pěkně vyklopí.

„Tome, no tak, nemůžeš se na mě zlobit kvůli takové hlouposti,“ vydechla Simone a zakroutila hlavou, podívala se na Billa a skousla si ret. Potlačila nutnost mu cokoliv říct, bylo jí jasné, že by tím akorát přiložila do ohně ještě víc, což se vážně nehodilo.

„Mami, není to hloupost, sakra,“ zavrčel Tom a napřímil se. Oblékl si svou bundu a podíval se na Billa, který byl již připravený k odchodu. „Tak… Myslím, že můžeme jít?“ usmál se a pohladil ho po tváři. Černovlásek jen přikývl na souhlas a trochu se usmál.

„Rád jsem vás poznal,“ podíval se na Simone. Tom ho chytil za paži a zakroutil hlavou. Kdyby věděl, k čemu dojde, nikdy by ho sem nepřivedl.

„Já vás také, Bille. A doufám, že se uvidíme znovu, při lepší atmosféře,“ podívala se prosebně na Toma, ten k sobě jen semknul rty, že z nich měl úzkou čárku.

„Ahoj, mami,“ procedil skrz zuby a vyšel ven z domu. Bill ho samozřejmě následoval, ale ještě se otočil – chtěl být slušný.

„Na shledanou,“ kývl na Simone. Tom mu dal do dlaně klíčky od auta a trochu ho postrkoval před sebou – chtěl odsud co nejrychleji vypadnout.

„Ahoj, chlapci!“ zavolala za nimi žena a prohrábla si své dlouhé vlasy. Netušila, zda jí vůbec slyší, ale i pokud ne… Rozloučila se pro svůj vlastní klid v duši. Jakmile slyšela motor auta, zavřela vchodové dveře a opřela se o ně. Promnula si spánky, pobolívala ji hlava z nahromaděného stresu. Přemítala si celou rychlou návštěvu, snažila se přijít na to, co udělala špatně. Samozřejmě, uvědomovala si, že se měla Tomovi zmínit dřív, že má sourozence, kterého neměl možnost poznat, ale bála se toho. Netušila, co by jí na to řekl, teď ale musela s pravdou ven. V životě by ji nenapadlo, že se s ním kdy setká, nedej bože takhle. Celá situace byla opravdu absurdní.

*

„Zlato, proč mě vedeš tudy? Nejedeme jen tak náhodou jinou cestou, než když jsme jeli tam? Víš… Řekl bych, že tam byl mnohem menší provoz než tady,“ zakroutil hlavou Bill. Bál se přestat sledovat provoz na silnici, takže na partnera ani nepohlédl. Tom zakroutil hlavou a pohladil ho po ruce, kterou měl položenou na volantu, trochu se usmál.

„Protože bychom měli zajet koupit lednici, abychom mohli v bytě existovat, víš? Navíc, nemyslím si, že jsi špatný řidič, o život se nebojím,“ zasmál se Tom a pokrčil rameny. Konečně se alespoň trochu uklidnil od toho nepříjemného rozhovoru, takže mohl s Billem i trochu vtipkovat. Bill se pousmál a zakroutil hlavou.

„Stejně to nemám rád. Jediný štěstí je, že tvé auto je automat, takže… Pro mě skoro bez práce. Jinak by to tak dobré nebylo,“ nakrčil nos a olíznul si rty. Zanadával, když na semaforu naskočila červená a on musel zabrzdit. „Ty jsi už v pořádku?“

„Víceméně,“ kývl Tom a podíval se z okýnka.

„Nechceš o tom mluvit, viď?“

„Přesně tak.“

Bill si jen něco zamumlal pro sebe, takže mu ani Tom sedící hned vedle něj nemohl rozumět. Poklepával si prsty do rytmu písně, která hrála z rádia. Trochu se usmál a olíznul si rty. Přemýšlel, čím by asi tak mohl svému partnerovi udělat radost. Měl připravit večeři? Dát si společnou vanu a pak zakončit večer v posteli? Pravděpodobně by mohl, určitě by mu pomohl odreagovat se. Otázkou bylo, zda má na tohle všechno Tom náladu. Ze zamyšlení ho probrala auta, která stála za ním a nedočkavě troubila – nevšiml si, že mezi tím vším na semaforu naskočila zelená. Pomalu se tedy rozjel a poslouchal Tomovy pokyny, kterými ho dostával k nejbližšímu obchodnímu domu.

***

Bill stál u kuchyňské linky a míchal zeleninový salát. Tom seděl na židli u stolu, usmíval se a zakroutil hlavou. Nechápal, kde se v jeho partnerovi bere takové nadšení. Opět navštívili několik obchodů, aby vybavili kuchyni a mohli v ní fungovat. On už pomalu usínal, trval na tom, že si jídlo objednají domů, ale Bill ne, chtěl pro ně uvařit. Nakonec mu to nevymlouval – přeci jen, zajímalo ho, jak si stojí v kuchyni. A vypadalo to, že na jedničku. Bábovka, kterou Bill upekl ke snídani, již byla na talíři, brambory v troubě a maso se smažilo na pánvičce. Tom tohle vážně nechápal, kdyby měl tohle všechno dělat on sám, měl by sotva hotovou bábovku. Byl ovšem rád, že díky nákupům se mu nálada zlepšila a alespoň trochu zapomněl na události celého odpoledne.

„Jsi moc šikovný, miláčku,“ pokýval Tom hlavou a zvednul se, aby alespoň nachystal stůl. Neodpustil si poplácání Billa po zadku, ten se po něm jen ohnal a smál se.

„Normálka, vážně. Baví mě to,“ ochutnal salát a pohladil Toma po tváři. „Posaď se, jídlo mám už hotové,“ nechal se políbit na rty a spokojeně vydechl. Byl vážně šťastný, když měl Toma po boku.

„Nebudou tě doma hledat? Víš… Jestli si tě můžu nechat přes noc. Říkal jsi, že zítra máš studijní volno, já si beru dovolenou…“ usmál se Tom a znovu svého partnera políbil. Bill jen zakroutil hlavou a trochu se zasmál.

„Jsem snad dospělý, ne? Ale dobře, pro klid v tvé duši… Psal jsem mamce zprávu, aby se mnou nepočítali… Do zítřejšího večera,“ pousmál se a otřel se rty o Tomovu tvář.

„Jsi vážně nejlepší.“

„A proto mě miluješ,“ zasmál se Bill a dal ruce kolem Tomova krku. Ten ho obejmul kolem boků a párkrát ho políbil na čelo.

„Přesně tak. Proto tě miluju.“

autor: Catherine