autor: Muckátko :o*
Plné ruce Billovi znesnadňovaly zaklepání na dveře, tudíž si musel vypomoct špičkou své boty, kterou se snažil zaťukat tak, aby Tom nepoznal, že do jeho dveří neomaleně zabušil spodní končetinou, hned na to si loktem neohrabaně otevřel a skulinou dovolil své hlavě a jednomu rameni nakouknout dovnitř. Našel Toma sedět na posteli.
„Ruším?“ zeptal se nejdříve, ještě než vstoupil, protože si uvědomil, že na pozvání dovnitř byl příliš netrpělivý a nepočkal na něj.
„Ano,“ pokýval Tom hlavou. Bill se zasekl. „Ne. Totiž ne,“ opravil se Tom vzápětí a zavrtěl hlavou.
„Takže ano nebo ne? Potřebuji stoprocentní odpověď,“ poznamenal Bill důležitě.
„Ne nerušíš,“ odpověděl Tom pevně.
„Tak proč jsi nejdřív řekl ano?“ zavřel dveře jemným přikopnutím a podíval se na druhého muže.
„Protože jsem nečekal, že se zeptáš, jestli rušíš. Myslel jsem, že se zeptáš, jestli můžeš dovnitř, takže jsem automaticky odpověděl ano, aniž bych počkal, až tvoje otázka dorazí do mého mozku a připraví tak jinou odpověď,“ vysvětloval. Bill zamrzl na místě a naklonil hlavu mírně na stranu, jako když se malé štěně snaží porozumět lidské řeči. Přesně takhle se Bill v tu chvíli cítil. Tom rozpoznal jeho rozpaky a mohl téměř slyšet, jak jeho mozkové závity celou informaci zpracovávají. „Zkrátka nerušíš,“ zjednodušil to chlapci před sebou a s úsměvem vydechl.
„Oukej,“ přikývl Bill očividně daleko spokojenější s druhou variantou Tomových myšlenkových pochodů.
Přešel k posteli a odložil na ni věci, které do té doby svíral v náruči. Mobil, I-Pod a laptop.
„Co máš v plánu?“ zajímal se Tom, sedaje si do tureckého sedu, když sledoval, jak Bill pokládá věci do řady vedle sebe a tvoří mezi nimi dostatečné mezery, aby bylo poznat, kde jeden přístroj končí a začíná druhý, aniž by došlo k mýlce, že se jedná o jeden elektronický výrobek.
„Dneska jsem učitel já,“ rozhodl.
„A co přesně to znamená pro mě?“
„No, uvědomil jsem si, že bychom neměli zanedbávat tvé vzdělávání, takže žádné lelkování. Ty jsi žák a já jsem učitel.“
„Doooobře,“ svolil Tom ne zrovna přesvědčivě, ale nechal Billa pokračovat.
„Takže začneme třeba zleva,“ vztyčil pravý ukazovák a podíval se na matraci před Toma.
„To je laptop. Lap-top,“ vyhláskoval Tomovi a na věc ukázal. „Nejdřív si věci pojmenujeme, a pak začneme s charakteristikou jednotlivých věcí. Tady uprostřed leží mobilní telefon. Zkráceně mu říkáme mobil,“ pozvedl předmět a otočil jej černým displejem k Tomovi, který se pomalu ale jistě začal uchechtávat, až se začal nekontrolovatelně smát. „Co je na tom k smíchu?“
„Promiň, Bille,“ omluvil se Tom a schoval svůj záchvat smíchu do dlaní.
„Tomuhle se říká žákovská nekázeň!“ zhoupl se Bill v bocích a založil si ruce na hrudi.
„Bille, bez ohledu na to, jak moc bych tě chtěl nechat pokračovat a počkat si, co dalšího z tebe vyleze, abych se pobavil, tě bohužel musím zastavit.“
„A proč to?“
„Protože v téhle oblasti vzdělávat až tak nepotřebuji. Vím, co je to za věci a vím, k čemu slouží,“ ukončil Billovo snažení.
„Jak to? Vždyť nic z toho tu nemáš.“
„Teta Alinda mi o všem pověděla, navíc jsem to všechno viděl na obrázku v reklamních letácích, které vždy donesl pošťák s poštou. Nedržel jsem to sice nikdy v ruce, to je pravda, ale vím, že vedle těchto věcí taky existují televize, pevné počítače, tablety, rádia a plno dalších věcí,“ objasnil mu.
„Neeeee!“ zakňučel Bill nešťastně.
„Copak?“
„Úplně jsi mi narušil celý můj koncept. Co teď budeme probírat?“ rozmotával Bill smutně sluchátka od I-Podu, která se mu opět zamotala, ačkoli se jich už nějakou dobu ani nedotkl. V tom musel být nějaký skřítek, který mu to dělal naschvál.
Tomovi bylo líto, že Billa takhle zklamal a pokazil mu pravděpodobně dokonale promyšlený vzdělávací proces, a dokonce si na okamžik i přál, aby držel jazyk za zuby a nechal Billa pokračovat, aby mu udělal radost.
„Pokud opravdu trváš na dnešním vyučování a pořád chceš být učitelem, možná bys mi mohl odpovídat na otázky, na které opravdu neznám odpověď,“ navrhl Tom. Bill v tom momentu ožil.
„Ale to je naprosto úžasná alternativa! Takhle to rozhodně uděláme. Pak je dobře, že jsem s sebou přitáhl laptop, protože určitě víš, že ani učitelé nejsou dědové Vševědové a občas si potřebují vypomoct. Já u sebe sice nemám encyklopedie nebo různá skripta, za to ale umím využít sílu internetu, takže předem můžu slíbit, že budu znát odpovědi na všechny tvé otázky,“ usmál se Bill vítězně a otevřel laptop, aby se připravil na smršť Tomových otázek.
„Dobře, ale budeš mě muset nechat chvíli popřemýšlet, protože nejsem na dnešní vyučování tak dobře připravený jako ty. Kdybys mi dal vědět předem, sepsal bych si nějaký seznam, abys nemusel čekat,“ omluvil se Tom. Bill se na něj dojatě podíval. Nemohl uvěřit, že s ním Tom hraje jeho na hlavu padlou hru a ještě se u toho tváří tak vážně. On byl první člověk, kterého nejenže jeho šílené nápady neobtěžovaly, on s nimi byl ještě naprosto v pohodě a bral je vážně.
„Proč se na mě tak díváš?“ nechápal Tom.
„Já jen, že… no… vlastně nic. Už máš otázku?“ zamluvil to rychle a otevřel internetový vyhledávač.
Tom stočil pohled do rohu pokoje a zapřemýšlel, na co by se tak mohl zeptat. Kousal si spodní ret a projížděl v hlavě všechna témata, která kdy s Alindou probíral a kde cítil, že je možná ještě víc věcí, které by se mohl dovědět, ale buď o nich Alinda sama nevěděla, nebo se styděla o nich vyprávět. Bylo toho hodně, co nevěděl.
„Je prezidentem pořád Christian Wulff?“ zeptal se zničehonic. Bill zpomaleně začal zvedat bradu, dokud nevykoukl zpoza laptopu s jedním obočím zdviženým do půli čela.
„Co prosím?“
„Christian Wulff. Je pořád prezidentem?“ zopakoval Tom. Netušil, proč se Bill ptal, a hlavně proč se tvářil tak, jak se tvářil.
„To je seriózní otázka, nebo mě jen zkoušíš?“
„Seriózní otázka,“ zvolil Tom.
„To myslíš vážně, Tome?!“ vyhrkl Bill téměř zoufale.
„Proč bych neměl?“ zatvářil se Tom zaskočeně a na chvíli zaváhal, jestli třeba nepoložil otázku, která byla z nějakého důvodu nevhodná a mohla Billa urazit.
„Z milionu otázek, na které by ses mohl právě teď zeptat, se zajímáš o německého prezidenta? O politiku? Iu!“ Tomova napnutá čelist povolila, když se ukázalo, že se nedopustil žádného společenského faux pas. Bill jen pravděpodobně očekával nějakou více vzrušující otázku.
„Uch! Vyděsil jsi mě,“ přiznal na rovinu a otřel si čelo, které pomalu ale jistě začínalo být horké.
„Proč?“
„Měl jsem strach, že jsem se zeptal na nějakou otázku, která spadá do kategorie tabu, nebo tak něco,“ uvedl na pravou míru.
„Oh!“ zasekl se Bill. „Asi bych měl více ovládat své vášně, abych tě zbytečně netrápil. Ne, jen mě překvapilo, že chceš vědět zrovna tohle. Něco, co tě vlastně v ničem neobohatí, ale dobře. Když chceš začít politikou, tak začneme politikou. Odpověď zní ne. Christiánek už na koni není. Teď tady tomu šéfuje Joachim Gauck. Jediný, co o něm vím, že býval farář. Ne, farář ne. Kněz, kněží, ne, to taky ne. Kazatel!!! To je ono!“ vykřikl vítězoslavně, když si konečně vzpomněl. „Jo a taky ten… no… vždycky si musím nejdřív vybavit jiné slovo, než si vzpomenu… uhm… jak se jmenuje ten chlápek, co pase ovce?“ luskal prsty, jak si nemohl vzpomenout.
„Pastýř?“ zkusil Tom.
„No jasně! Pastor!“ houkl.
„Pastýř se stará o ovce, Bille, ne pastor,“ poučil jej Tom opatrně.
„Joooo, ale to slovo, které jsem myslel původně, je pastor. Musím si vždycky vzpomenout na pastýře, abych si vzpomněl na pastora. Já vím. Tvořím si dost divný oslí můstky*, ale nějak takhle funguje můj mozek, když si něco nemůžu zapamatovat.“
„Náhodou tyhle mnemotechnické pomůcky jsou užitečné. Ve škole se ti to může hodit, když se učíš nějaké cizí pojmy, které si nemůžeš zapamatovat, jen aby sis postupně nezačal tvořit oslí můstky na oslí můstky, to už by byl pak asi problém,“ zasmál se Tom krátce.
„No v každém případě,“ zavrtěl Bill hlavou. „Teď máme Joachyma no a premiérkou je pořád Angelka,“ doplnil Bill.
„Uhm. Myslím, že u nás se té funkci říká kancléřka,“ podotkl Tom opatrně. Bill se zaškaredil.
„Jsem tu učitel já nebo ty?“
„Samozřejmě ty,“ uznal. „O tom žádná,“ našpulil ústa.
„Víš co?“ zúžil Bill oči.
„Co?“ zeptal se Tom pobaveně.
„Občas jsi větší kašpar než já.“
„Tak to je ale pocta,“ vypnul hruď.
„Co tím chceš jako říct? Že já jsem největší kašpar světa, kterého jen tak někdo nepřekoná?“
„Ne jen, že jsi mě přece jen dnes něco naučil. Nikdy jsem neuměl být kašpar, teď už to díky tobě umím.“
„Nooo…“ pokyvoval Bill hlavou, hledaje vhodná slova. „Takže nemáš za co. Ještě nějaké otázky z politického odvětví?“
„Nejspíš ne. Vidím, že to není zrovna tvůj oblíbený předmět,“ rozhodl se Billa příliš netrápit seriózními otázkami, jak to sám nazval. Opravdu jej zajímalo, co chtěl, aby se zeptal, protože vypadal velmi zklamaně, že Toma zajímá taková věc.
„Tak víš co? Dostaneš domácí úkol. Budeš si postupně sepisovat otázky, na které chceš znát odpověď. Ty zajímavé umísti hned na začátek, abys mě hned neznechutil, doprostřed ty, nad kterými budu ohrnovat nos – takže politika, hospodářství, ekologie a podobné věci a na konec dej druhou půlku těch zajímavých věcí ze začátku, abych si na závěr spravil chuť po tom nudném prostředku,“ posadil se na matraci a plácnul sebou na záda.
„Máš to mít,“ odsouhlasil Tom a usmál se.
„Stejně jsi ale zvláštní,“ neodpustil si Bill.
„V dobrém nebo špatném slova smyslu?“ natočil se Tom ke svému společníkovi.
„Zatím v divně dobrém slova smyslu, protože jsem ještě nenarazil na žádná negativa. Ty se asi ukážou až po bližším zkoumání,“ snažil se Toma projet pohledem skrz na skrz jako rentgen.
„Chceš mě zkoumat?“ povytáhl Tom obě obočí.
„A velice podrobně. Jsi prostě extraordinární. Oh, no kruci! Kde jsem se naučil takový fajnový slovo?“ zastavil svoji řeč v naprostém úžasu, na jak úžasné slovo právě narazil ve svém mozku. „No, zpátky k mé myšlence. Jsi prostě jako kočka, která umí štěkat,“ vypustil z úst další blbinu typickou pro jeho bezprostřednost a Tom nemohl jinak, než se po vstřebání Billovy oznamovací věty začít hlasitě smát.
„Bille, prosím, ty mě zabiješ ještě dřív, než si v životě stačím něco konečně užít!“ upozornil Billa, zatímco se svíjel v křečích.
„No ale je to pravda!“ bránil se Bill a začal se smát taky. Ne tomu, co vymyslel, ale tomu, jak upřímně se smál Tom a hádal, že smíchu se během uplynulých let moc neoddával, ačkoli je to neuvěřitelný balzám pro duši.
„Bille, štěkající kočka se ještě ani nikde neobjevila.“
„No právě! Je to unikát. První a možná i poslední svého druhu,“ argumentoval Bill se smíchem.
„Ty jsi taky unikát, to mi věř. Jestli smích opravdu prodlužuje život, tak s tebou po boku budu brzy nesmrtelný,“ dýchal Tom zhluboka a snažil se zabránit další vlně smíchu.
„Pán je vtipnej! Hahaha,“ zamlel pusou a zavrtěl se. „Co budeme dělat po večeři? Koukneme se na nějaký film?“
„Klidně můžeme.“
„Nene moment. Počkej. Navrhni něco i ty. Vždycky nám zábavu vymýšlím já a to je nefér, takže dneska vymýšlíš zábavu ty,“ přenechal tuto výsadu Tomovi.
„No, jeden nápad bych měl.“
„A to je?“
„Mohli bychom se podívat na film,“ pronesl a nevinně se na Billa usmál, když se na něj podíval tamtím pohledem.
„To je ještě víc nefér! Chceš se dívat na film, protože jsem to řekl já a ty si myslíš, že to je přesně to, co chci dělat,“
„A nechceš?“ Bill se na oko urazil a odvrátil pohled.
„Chci,“ zamumlal si pod vousy a doufal, že to Tom neuslyší.
„Tak vidíš. Tak hlavně nezapomeň vzít tu svoji sbírku filmů.“
„No radši mě u večeře ještě pořádně nakopni a připomeň mi to,“ usmál se jako anděl.
Tom se na Billa tiše zadíval. Nebyl to nijak pronikavý, upřený ani nepříjemný pohled, přesto si získal veškerou Billovu pozornost.
„Co?“ zeptal se opatrně a jeho hlas trochu klesl.
„Nic nic,“ zavrtěl Tom hlavou a nepřestával se dívat. Pro něj to byl pohled jako každý jiný. Měl za to, že stejným pohledem častoval tetu Alindu, Seta, Elenor, Birgit a teď i Simone, Gordona a v neposlední řadě Billa. Neměl pocit, že by se něco v jeho očích změnilo, ale to bylo tím, že Tom si do očí neviděl. To Bill se zavrtával pohledem do jeho zorniček a duhovek a jedině on byl schopný říct, co se v Tomových očích odehrává.
Pro něj to byl možná docela obyčejný pohled.
Jeden z mnoha.
Ničím výjimečný.
Opak byl ale pravdou.
Bill ten pohled moc dobře znal.
V dnešní době byl už jen zřídka k vidění, a pokud se někomu poštěstilo, že byl zrovna tenhle pohled věnovaný jemu, pak byl nejšťastnějším člověkem na planetě a za nic na světě by neměl tu osobu, která k němu tento druh pohledu vysílá, nechat odejít.
Bill tenhle pohled uměl opětovat stejnou měrou, ale vždy s ním vyčkával, šetřil si jej, neplýtval s ním, proto si i teď myslel, že je na něj příliš brzy, ale nemohl to zastavit.
Od Toma to přišlo přirozeně, nenuceně, protože nevěděl, co tím pohledem mlčky sdělil, aniž by si to uvědomoval.
* Oslí můstek je výraz, který se uplatňuje zejména v řečnictví. Označuje obratné nebo naopak nešikovné propojení dvou jinak nesouvisejících témat. Jako oslí můstky se někdy označují i mnemotechnické pomůcky (= je slovní či grafická konstrukce podporující zapamatování nebo zpracování informace mozkem pomocí přidružení představ či jiných informací.) (wikipedia)
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Bill dneska fakt perlil. Ten pastor mi připomněl jeden vtip, jak si chlápek nemohl vzpomenout, kde byli na dovolené.. "Jak je ta květina s trny?" "Růže?" "Jo! Růžo, kde že jsme to byli na dovolené?"
Takže asi tak. 😀 A štěkající kočka mě taky pobavila. 😀 "Haf! Totiž mňau…"
S Billem se člověk asi jen tak nenudí. 😀
To byl uzasny dil. Dlouho jsem se tak nenasmala 😀 ta stekajici kocka byla uzasna. A Billovo osli mustky jsou velice zvlastni. Zatim mi prijde Tom tak nejak vzdelanejsi nez sam Bill, ale to urcite jen do doby intimnich otazek, muhehe. Na ty se tesim 😀 a ten pohled na konci? Totalne *in love* dekuji za krasnou kapitolu 😉
Tak to byl perfektní díl! 😀 Když si Bill snažil vzpomenout na pastýře, tak mě jako první napadlo slovo pasák a už jsem jen s hrůzou čekala, co z toho vyleze za konverzaci 😀
Tom mě čím dál víc překvapuje kolik toho ví. Teta Alinda opravdu odvedla skvělou práci. Ale stejně jako Lexi se více těším na jiný druh otázek 🙂
Jééj:'D tak u tohohle dílu jsem se pořádně zasmála…ten Bill mě taky jednou zabije
Skvělý díl 😀 Bill je fakt číslo 😀 Líbí se mi, že se Tom na ty jeho vtípky chytá 🙂 Jsem překvapená, že Tom toho tolik ví a to si chtěl Bill hrát na toho chytřejšího 😀
Ten konec byl zvláštně hezký, už se nám to začíná rýsovat správným směrem :3 Uvidíme, co se nám z toho vyklube 🙂
Moc děkuji za díl a těším se na další 😉
Obaja sú úplne úžasní a Bill je k tomu ešte aj nádherne praštěný. Strašne som sa nasmiala 🙂 Záverečný pohľad mi nahnal mrazenie bral dych. Čakala som, že sa Bill k Tomovi nakloní a dá mu pusu:) Ďakujem za krásnu kapitolu.
Ďakujem krásne za ďalší diel tejto úžasnej poviedky 🙂 Najviac som sa zasmiala na "kočka, která umí štěkat"
Dnešní díl jsem si moc užila. Bill je tak roztomilý! Určitě čekal, že se ho bude ptát na sprosťárny 😀 Ten konec byl ale opravdu nádherný.. teď se asi začnou dít věci.. 🙂 Krásně napsané, opět se moc těším na pokračování. 🙂
Bill je dílko opět jsem se smála asi také budu žít sto let Tom je velice inteligentní nato že byl pořád jen zavřený.
Dneska tě musím obzvlášť pochválit, protože tenhle díl je nejvíc crazy, co jsem v posledních dnech četla. Vtipná a uvolněná atmosféra byla jako balzám na mou duši a srdíčko – měoa jsem rodinné trable, tak jsem ráda, že jsem se uvolněne a upřilímně od srdíčka mohla zasmát. Konečně se také naplňuje mé očekávání blížící se ho intimnějšího poznání mezi kluky. Že by bylo zaseto semínko lásky, které nám začne pomalu, ale jistě klíčit?! 🙂 Už se těším na další tvůj díleček této úžasné povídky. 🙂
Bill je prostě dítko štěstěny! Jeho oslí můstky jsem si vážně užila. No a Bill jako učitel? Tak to si vážně vychutnám! Moc už se těším, co to vlastně bude Toma učit?!? Ach, ty pohledy!!!!!
Síce Billovi vyučovanie nedopadlo podľa jeho predstáv, ale aj tak to bola perfektná zábava 😀 Tá jeho štekajúca mačka a pomôcka na pastora 😀 no proste perlil 🙂
A koniec bol úžasný. Dúfam, že mu Bill ten pohľad čoskoro opätuje 🙂
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie.
P.S.: Myslím, že sluchátkový škriatok sa nečiní len u Billa, ale aj u mnohých iných 😀 Ale mne sa ho darí už istý čas väčšinou prekabátiť 😀
Bill mě teda díl od dílu baví čím dál víc, ty jeho hlášky.. 😀 A Tom mě stále příjemně překvapuje, tím, jak se chová, jaký je, a jaký z něj dokázal vyrůst hodný a dobrý člověk.. 🙂 Když Bill začal s tím, že mu Tom může dávat otázky, myslela jsem si, že Tom se hned vytasí se sexem.. 😀 Nemyslím si sice, že Tom nemá o tomto tématu ani páru, určitě něco málo asi ví, ale pochybuju, že s Alindou nebo se Setem se dalo zabíhat do nějakých podrobností.. 😀 Jsem teda moc zvědavá, jestli se kluci k tomuto tématu dopracují.. a jestli to Bill bude ukazovat Tomovi v praxi.. 😀 A moc chválím závěr dílu, Muckátko, to bylo nádherné.. 🙂 Moc se těším na další díl.. 🙂
Tom mě překvapuje víc a víc! 🙂 Vážně obdivuju Alindu za to, kolik toho Toma naučila. Dříve jsem měla trochu strach, že by Tom nemusel znát naprosto nic, ale teď teda vidím, jak šeredně jsem se pletla. Dokonce si troufám říct, že je Tom perfektně vzdělaný! I když na stranu druhou to chápu. Co jiného má člověk celý život dělat, když je zavřený a nic nemusí dělat? Asi bych taky listovala v encyklopedii a něco se učila, protože není nic horšího, než nicnedělání po delší dobu! 🙂 Stejně jsem ale na Toma pyšná, jak všechno to zvládal a jak moc slušný a vzdělaný je! 🙂 I když tedy věřím, že jsou oblasti, o kterých nemusí mít ani páru. 🙂
Bill je čím dál větší kvítko! 😀 Vážně se musím smát nad tím, co vypouští z pusy a jakým způsobem přemýšelí. 😀 Takového člověka jsem fakt ještě nikdy nepotkala, ale rozhodně by to bylo hezké, protože bych se pravděpodobně smála od rána do večera. 😀
A ten Tomův pohled. ♥ Co na to říct? Jsem za něj prostě šťastná! 🙂
Moc děkuji za další díl! 🙂
Miluju ten konec :-D, tohle je úžasná povídka!!!
Prosím rychle další díl 😀