pokračování
Tom byl celou cestu v autě potichu a Bill si dával extra pozor, aby nevytáhl téma dopis, protože věděl, že to muselo být provedeno v pravý čas, až se k tomu Tom rozhodne sám. I když byl šíleně zvědavý na jeho obsah, nebylo to jeho právo, aby ho odhalil. Takže jen držel Toma za ruku a nechal tu Tomovu, aby jej na oplátku pevně tiskla.
„Nebude ti vadit, když uděláme ještě jednu zastávku?“ Zeptal se Tom, aniž by odvrátil pohled od silnice.
„Nevadí mi to,“ Bill zavrtěl lehce hlavou a pohlédl na Toma.
„Děkuju…“ Tom si odkašlal a zvedl si Billovu ruku na svou hruď a držel ji tam, když projeli několik zatáček, které je zavedly do ještě pochmurnější oblasti.
Bill se kousal do rtu a díval se z okna, když se začaly objevovat náhrobky za železným plotem. Uvědomění toho, proč tam jedou, ho tvrdě zasáhlo, když ucítil pod rukou, jak Tomovi silně buší srdce. Bill přesunul svůj pohled na Toma a studoval na jeho tváři slabé emoce, když parkoval auto. „Chceš, abych počkal tady?“ Zeptal se tichým hlasem.
Tom zavrtěl hlavou a podíval se na něj se smutným úsměvem. „Chci, aby ses setkal s mou mámou.“
Bill mu oplatil úsměv a přikývl. „To bych rád.“
Tom mu ovinul paži kolem pasu, když kráčeli po nerovném terénu. Bill se hřbitovů vždycky neuvěřitelně děsil. Ale zrovna tenhle byl cítit tak mírumilovně a Bill nevěděl, jestli to bylo proto, že byl s Tomem, nebo proto, že prostě ještě nikdy nebyl ten, kdo by šel navštívit milovaného člověka.
Zastavili se před hrobem, na kterém byl nápis Simone Kaulitz a její datum narození a datum úmrtí. Do spodní části kamene bylo vyryto: Ta nejvíce milující matka.
„Dával jsem pozor, aby tam bylo napsáno přesně tohle,“ zamumlal Tom, když si všiml, jak Bill čte nápis. „Vzal jsem všechny peníze, které jsem mohl najít a uzavřel obchod s mužem, který ve městě dělal pomníky. Opravil jsem mu auto, abych doplatil rozdíl. Gordon se ani nechystal nechat pro ni vyrobit náhrobek. Řekl, že je to plýtvání penězi,“ Tom těžce polknul, než si před náhrobek pokleknul.
Bill si klekl vedle něj a omotal paži kolem jeho ramen. „Její jméno je krásné.“
„Byla krásná v každém směru,“ Tom se pousmál. „Opravdu jsem si nedovolil o ní příliš přemýšlet. Ale když to dělám, je to vždy o jejím úsměvu, nebo o způsobu, jakým mě objala a políbila, když jsem byl zraněný nebo se bál, a o její vůni. Maličkosti, které jsem v té době považoval za samozřejmé, protože mě nikdy nenapadlo, že bych byl bez nich,“ Tom zavřel oči a po tváři mu sklouzla slza.
Billovi se pro něj sevřelo srdce. Mohl svého přítele utěšit a být tady pro něj, ale nic z toho, co by mohl říct nebo udělat mu nemohlo vrátit jeho matku zpět. „Ona zní úžasně, Tome. Jsem tak rád, že jsi s ní byl tak dlouho, jak jen jsi mohl.“
Tom pomalu otevřel oči, popotáhl a olízl si slzu ze rtu. „Nebyl jsem tady spoustu let… Příliš to bolelo sem přijít. Zvlášť, když jsem věděl, že jsem dělal věci, které by neschvalovala.“
„Tome, ona věděla, že ses jen snažil udělat svůj život lepším, vím to,“ přikývl Bill a položil si bradu na Tomovo rameno.
„Přál bych si, abych pro ni měl květiny nebo něco takového,“ Tom zavrtěl hlavou a roztřeseně vydechl.
„Jen přijít sem je dost. Můžeme přinést květiny jindy a tak často, jak jen budeš chtít,“ zašeptal Bill, otočil hlavu čelem k náhrobku a všiml si, jak se zdálo, že měsíční svit svítí přímo dolů na její hrob a ostatní nechává ve tmě.
„Myslel jsem, že když sem dnes večer přijdu, možná mi to pomůže zjistit, jestli bych si měl přečíst Gordonův dopis, nebo ne. Jako že bych možná ucítil něco, cokoliv od ní. Vždycky mi dala tu nejlepší radu… Já ji tak moc potřebuju, Bille,“ Tom pevně zavřel oči a sklopil hlavu, když se mu zlomil hlas.
Po Billově tváři stékalo několik slz, když Toma pažemi pevně objal, přitiskl mu rty na tvář a zašeptal: „Myslím, že tě může slyšet. Promluv si s ní.“ Bill nevěděl, jestli tomu opravdu věří, ale mít trochu víry nemohlo ublížit.
Tom se pomalu podíval na její jméno vytesané do kamene, kousl se do rtu a pohlédl na Billa. „Slibuješ, že si mě nikdy nebudeš dobírat za rozhovor s kamenem?“
„To bych nikdy neudělal,“ Bill zavrtěl hlavou a hladil Toma po zádech.
Tom se pomalu nadechl a vydechl a pohrával si s prsty, když začal mluvit. „Mami…“ vydechl ze sebe uchechtnutí. „Tohle je tak hloupé,“ povzdechl si. „Mami, já jsem opravdu docela bezradný v tom, co bych měl dělat… Jsem šťastnější, než jsem byl za hodně dlouhou dobu, ale snažím se vyřešit pár problémů. Přeju si, abys tady mohla být, abys mi řekla, co bych měl dělat. Chci vědět, jestli si myslíš, že bych si měl přečíst otcův dopis… Prostě potřebuju vědět, jestli mi to pomůže, nebo ublíží…“
Bill poslouchal, jak Tom mluví a zatajil dech v tichu, které následovalo. Ještě nikdy předtím nedoufal v zázrak, ale tak moc si přál, aby Tom našel svou dopověď. Byl překvapený ptačím zacvrlikáním na náhrobku vedle nich. Bill se na něj podíval a všiml si modrého ptáčka se zářivým peřím. Pomyslel si, že je to trochu divné, aby tady byl v noci.
Pták poskočil a přeletěl na vrchol Simonina náhrobku, kde seděl několik vteřin. Bill ho se zájmem sledoval, zatímco ptáček naklonil hlavu a podíval se směrem k Tomovi. „To je opravdu krásný pták,“ Bill pozoroval, jak si načechral peří, než odletěl.
„Modrá byla její oblíbená barva a taky barva jejích očí,“ zašeptal Tom po chvíli.
Bill zamrkal, pohlédl na Toma a všiml si, že z jeho tváře zmizel smutek a jeho výraz byl klidný. „Co si myslíš, že to znamenalo?“ Zeptal se Bill tiše.
„Prostě cítím, že všechno bude v pořádku… Opravdu,“ na Tomově tváři se rozšířil úsměv. „Pojď, jdeme. Je pozdě,“ Tom se postavil a nabídl Billovi ruku na pomoc. „Miluju tě, mami,“ zašeptal Tom k jejímu hrobu, než zamířili k autu.
Protože Bill věřil v Toma, mohl věřit, že Tomova matka mu poslala malé znamení jako útěchu.
—
Když se vrátili k Billovi, Tom šel rovnou do Billova pokoje a Gustav byl utábořený na gauči se zrzavou dívkou z klubu, kterou potkal tu noc, kdy Bill viděl poprvé Toma bojovat. Bill se ušklíbl Gustavovým směrem a ten ho odpálkoval.
Když dívka odešla na chvíli do koupelny, Gustav vyskočil a přiřítil se k němu. „Podívej, nemůžeš říct nic o tom, jak mě poprvé vyděsila, okay?“
„Nechystám se cokoliv říkat,“ Bill zvedl ruce, cítil se emocionálně vyčerpaný z toho večera. „Ale já to nechápu, myslel jsem, že už si s ní nebyl po vaší společné noci.“
„No… Narazil jsem na ni jeden večer v čínském bufetu a nakonec jsme se natáhli pro servírovací lžíci u všech jídel společně. Já prostě nemůžu ignorovat takový osud, Bille,“ řekl Gustav docela vážně. „Ukázalo se, že miluje jídlo stejně jako já!“
„Ale určitě ne tak moc, jako ty… Je drobná, pochybuju, že může spořádat tolik, co ty,“ řekl Bill skepticky.
„Tak to bys byl v šoku! Snědla dříve sama celou velkou pizzu,“ Gustav mluvil s naprostým obdivem.
„To je naprosto a totálně nezdravé, ale jsem rád, že máš někoho, s kým můžeš dosáhnout vysokého krevního tlaku a hladiny cholesterolu,“ Bill se usmál a plácl svého spolubydlícího po paži, než zazíval.
„Díky!“ Gustav se rozzářil. „Všechno v pořádku s velkým chlapem?“ Gustav ukázal k Billovu pokoji.
„Myslím, že bude…“ Bill se podíval k zavřeným dveřím.
„No, my jdeme ven, takže budete mít byt pro sebe. Chce si jít dát pozdní Nachos v Taco Bell. Věříš tomu, jaké mám štěstí?“ Gustav zavrtěl obočím a Bill obrátil oči v sloup, když přemýšlel, zda byl Gustav více nadšený z dívky, nebo z Nachos.
„Jsem za tebe šťastný, kámo. Bavte se,“ Bill se upřímně zazubil a pobaveně naklonil hlavu.
„Díky, chlape. Já jsem opravdu šťastný!“ Gustav si Billa přitáhl do překvapivého objetí a Bill jej opětoval, ale po chvíli Gustava poplácal po zádech, aby to ukončil. „Neopovažuj se vzdávat se objetí, Bille. Neopovažuj se,“ Gustav zavrtěl hlavou a stiskl Billa pevněji.
—
Bill se uložil na své straně postele na břiše, po vyčištění zubů a umytí tváře, aby nechal Toma nějakou dobu o samotě. Tom byl už v posteli, zády k němu. Bill se zamračil a přisunul se blíž, aby kolem něj zezadu omotal ruku a vtiskl mu několik polibků na šíji.
„Nad čím přemýšlíš?“ zašeptal tiše, věděl, že to byla těžká otázka.
Tom si povzdechl, položil ruku na Billovu paži a třel ji nahoru a dolů. „O tom, jak někdy člověka skutečně neznáš. Nikdy jsem nevěděl, že měl Gordon i své další stránky.“
Bill zavřel oči a přitiskl své tělo pevněji k Tomovu. „Tvůj otec ti nikdy nedal najevo, že by mohl mít i jiné stránky. Nemůžeš za to, žes ho neznal i jinak.“
„Já vím, já vím… Prostě celý můj život přede mnou lidé něco tajili a lhali mi. Po dnešním večeru mám pocit, že všechno bude fungovat, ale stále musím udělat velká rozhodnutí a… je těžké vědět, co je skutečné a co ne.“
„Tome, jak zvládneš to, co ti život přináší, je skutečné a to je vše, na čem záleží,“ Bill zatahal jemně za Tomovu paži. „Podívej se na mě.“
Tom se pomalu otočil tváří k Billovi, povzdechl si a prohlížel si jeho rysy, než zašeptal: „Ty jsi skutečný.“
„My jsme skuteční,“ Bill přejel svým nosem přes Tomův a políbil ho na rty.
Tom tiše zabroukal. „A ty si myslíš, že bych si měl přečíst ten dopis?“
„Myslím, že bys měl udělat cokoliv, co tě přinutí cítit se, jako bys měl všechno vyřešené. Ať už je to spálení dopisu nebo přečtení. Tak jako tak stojím za tebou,“ Bill se pousmál.
„Myslím, že bych si to měl přečíst,“ zašeptal Tom po chvíli. „Chci si to přečíst teď.“
Bill překvapeně zamrkal, nečekal, že by Tom byl schopný zvládnout za jeden večer více emocí. „Teď? Tak chceš, abych ti dal trochu soukromí?“
„Ne,“ Tom zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Potřebuju tě tady,“ řekl pokorně a posadil se na posteli, než rozsvítil lampu a natáhl se pro dopis do kapsy ze svých odhozených kalhot.
Bill se pomalu povytáhl nahoru do sedu a pokrčil nohy pod pomačkanými peřinami, zatímco si prsty projížděl skrz vlasy a se zájmem Toma sledoval.
Tom roztrhl horní část obálky, sáhl do ní nejistou rukou a s polknutím rozložil list papíru. „Chci to přečíst nahlas… Je to okay?“
„Samozřejmě,“ Bill se přisunul blíž, políbil Toma na holé rameno a přikývl.
„Tome…“ začal číst, odkašlal si nad neobvyklostí, že jej jeho otec oslovuje jeho skutečným jménem namísto urážky. „Vím, že tato omluva přichází příliš pozdě na to, aby něco znamenala, a nikdy ti nevynahradí to, čím sis musel díky mně projít. Existuje tady pár věcí, o kterých jsem ti musel dát vědět, než zemřu. Nebudu lhát a říkat ti, že jsem tě vždycky tajně miloval, protože já si nemyslím, že to tak vůbec někdy bylo,“ Tom se zastavil a zavřel oči.
„Je mi to líto,“ zašeptal Bill a přitiskl čelo k Tomově tváři, lámalo se mu srdce nad způsobem, jakým byla podána ta zraňující slova.
Tom se zhluboka nadechl a pokračoval, i když jeho hlas zněl trochu váhavě. „Ale Tome, chci, abys věděl, že tě zatraceně moc respektuju. Dostal ses do posrané životní situace a já vím, že jsem byl z větší části její příčinou. To, jak jsi bránil sebe a svou matku, to ukazovalo to opravdové dobro v tobě, které jsi musel dostat od své mámy. Potřebuju, abys věděl, že jsem ji dříve miloval. Ale její dobrota jen znásobila mé nedostatky, a posílila hořkost a zlost, kterou jsem měl v sobě. To není její vina, to byla moje, že jsem to nechal zajít tak mimo kontrolu,“ Tom se zastavil a zahučel. „Samozřejmě, to jsou výmluvy pro něj a pro jeho chování.“
„Zlato, jen čti dál,“ vyzval ho Bill jemně a třel Tomovu paži.
Tom si navlhčil rty a pokračoval s povzdechem, „nežádám o odpuštění a vím, že tady není žádný způsob, jak ti to můžu někdy vynahradit… Ale doufám, že ti to pomůže od teď vést lepší život a udrží tě to pryč od toho, co jsi dělal, abys vydělal peníze. Vím, že se můžu jen stěží považovat za otce, ale pořád mi záleží na tom, kde jsi skončil. Věř tomu nebo ne. Nechávám ti všechno, co mám,“ Tomův hlas zněl najednou šokovaně. „Opravnu a veškerý můj majetek. Investoval jsem do nějakých věcí, před 20 lety, které stojí hodně. Nikdy jsem ty peníze nevybral, protože jsem se bál, že by po mně lidé šli, pokud by věděli, že je mám. Ale je to tvoje, udělej s tím, co chceš. Možná bys mohl převzít obchod a udělat z něj to, čím mohl být bez opilého majitele. Stejně jsi ten, kdo z něj udělal to, čím byl.„
Tom se zhluboka nadechl, stále nevěřícně. „Ať to stojí, co to stojí, což by taky mohlo být nic, omlouvám se. Jsem plný lítosti za to, jaký jsem člověk. Přeju si, abych mohl říct, že kdybych mohl jít zpátky a něco mohl změnit, bylo by to dobré. Ale pravda je, že pokud bych se mohl vrátit v čase, řekl bych tvé mámě, aby okamžitě utíkala ode mě pryč, jakmile tě měla. Já jsem byl určen, mít takovýhle život, ale ne ty, Tome. Začni nový život a nikdy nedovol, aby ti ho nějaký kretén znovu zničil. Měj se a hodně štěstí. -Gordon.“
Ticho zůstalo viset ve vzduchu, zatímco Bill mlčel a Tom zíral na dopis ve svých třesoucích se rukou. Ani jeden z nich tohle neočekával a bylo to tak překvapivé a šokující, co Gordon napsal. Byl upřímný a nesnažil se nic přikrášlovat, ale konečně, poprvé, udělal dobrou věc, pro Toma.
„Já…“ Tom konečně promluvil a pečlivě dopis složil. „Já ani, kurva, nevím, co říct.“
„Ani já…“ přidal Bill téměř bez dechu. „Možná by ses na to měl vyspat a pak si to všechno víc promyslet,“ navrhl Bill spíše bezmocně.
Tom našpulil rty a položil dopis opatrně na noční stolek, zavrtěl hlavou. „Já bych si o tom raději promluvil teď… Pokud ti to nevadí? Vím, že je pozdě…“ řekl Tom omluvně.
„Neboj se, já nejsem unavený,“ lhal Bill pro větší dobro. „Můžeš se mnou mluvit.“
„Děkuju,“ Tom se usmál. „Jen… Moje útočná část chce říct, že od něj nic nepotřebuju. Že si může strčit své peníze do prdele, opravdu,“ Tom nafoukl tváře. „Ale pak je tu ta nová část mě, která vlastně… ho docela chápe. Ne moc, jen trochu, a nikdy jsem si nemyslel, že to tak bude.“
Bill pomalu přikývl. „Nikdy předtím ti nedal šanci ho pochopit.“
„Neodpouštím mu, Bille. Ale on to nečekal, ani to po mně nežádal. Myslím, že to věci trochu mění,“ Tom si unaveně promnul oči.
„No, a věděl, že zemře… Takže to není jako by se rozhodl ti to všechno dát s očekáváním něčeho na oplátku, že?“ Dodal Bill opatrně.
„Což se mu vůbec nepodobá. Nikdy nedělal nic, co by nebylo přímo v jeho prospěch, podobně jako Bushido,“ Tom našpulil rty.
„Možná měl Otis pravdu a Gordon se opravdu v srdci změnil,“ Bill položil bradu na Tomovo rameno.
„Opravdu si myslíš, že se někdo může tak drasticky změnit?“ zeptal se Tom tichým hlasem.
„Myslím, že může, pokud opravdu chce, nebo pokud ho k tomu situace přinutí,“ odpověděl Bill stejně tiše.
„Znamená to, že bych se mohl jednoho dne proměnit v Gordona?“ uvažoval Tom s chvějícím se hlasem.
„Ne, to se nemůže stát,“ zavrtěl Bill hlavou a promnul si nos proti Tomově tváři.
„Ale já někdy umím být takový kretén, Bille…“ povzdechl si a zavřel oči.
„No a? Já taky. Kromě toho, můžeš kontrolovat, jaký budeš, a já vím, že se nebudeš chtít stát svým otcem. Jsi na to příliš chytrý a milý,“ ujistil ho Bill a rukama ho pevně objal.
„Jsi jen zaujatý, protože mě miluješ,“ Tom se pousmál a opřel svou hlavu o Billovu.
„Ale zezačátku to tak nebylo, hm?“ Bill se usmál nazpět. „Byl jsi idiot, když jsem tě potkal, ale věděl jsem, hluboko uvnitř, že je v tobě dobro. Vždycky tam v tobě něco bylo.“
„Možná sis jen myslel, že jsem sexy,“ popichoval ho Tom a nálada se začala zlehčovat.
„No, to tam určitě bylo taky. Ale nevysvětlitelně jsem chtěl být kolem tebe. Táhlo mě to k tobě,“ zamumlal Bill. „A já se nerad držím kolem špatných lidí, takže vím, že ty nejsi jedním z nich.“
„Děkuju ti…“ Tom přejel nosem po Billově tváři.
„Jistě,“ Bill se usmál a položil se dolů, Toma stáhl s sebou.
„Co si myslíš, že uděláš s obchodem svého otce?“
„Nemůžu tam pracovat, ne se všemi těmi bolestivými vzpomínkami, které tam jsou…“ Tom zkřivil rty. „Ale já vždycky rád pracoval na autech,“ přiznal. „To byl jediný čas, kdy si ze mě můj otec neutahoval a já tak mohl přemýšlet nad svými věcmi. Líbil se mi způsob, jak každý kus do sebe zapadl a auto fungovalo. Nebyla tam žádná překvapení pod kapotou a žádná zklamání, když jsem vyřešil problém. Na rozdíl od mého života, a myslím, že to je důvod, proč se mi to líbilo.“
Bill poslouchal pozorně, jak Tomova slova dávala dokonalý smysl. „Možná…“ Bill se kousal do rtu a přemýšlel. „Možná bys mohl prodat otcův obchod a začít svůj vlastní blíž k městu. Nový začátek s dovednostmi, které už máš. Co myslíš?“
„Myslím, že by to bylo sakra hodně práce,“ Tom se zašklebil. „Ale myslím, že by to bylo zatraceně úžasné,“ na jeho tváři se pomalu rozšířil úsměv.
„Jo?“ Bill se s úsměvem opřel o loket.
„Jo… můžu se poctivě živit a nemusím se starat o další pracovní místa a vidět lidi zvedat obočí nad mým nedostatkem zkušeností s prací. Nemůžu přece napsat, že jsem byl povoláním rváč,“ řekl Tom suše.
„Ne, nemůžeš. Mám štěstí, že jsem mohl použít své zkušenosti, aby mi byly přínosem v mé práci,“ přiznal Bill s úsměvem stále na tváři.
„Zavolám zítra Otisovi a zjistím právní věci a papírování,“ Tom si povzdechl s lehkým přikývnutím.
„To bude skvělé. Budu tvůj první zákazník, protože moje auto je kus haraburdí,“ řekl Bill nadšeně.
Tom se zasmál a položil mu ruku na bok, palcem přejížděl přes jeho kyčelní kost. „Hmm, ale jsi si jistý, že si budeš moct dovolit mou práci?“
„To záleží na tom, kolik si budeš účtovat, spratku,“ odpověděl Bill s hravým šťouchnutím do Tomova hrudníku.
„No… tvoje platba by zahrnovala tohle,“ Tom přitiskl rty na Billovy v měkkém polibku. „A možná ranní vykouření,“ Tom mu věnoval oslňující úsměv a Bill se rozesmál.
„Vždycky chceš, abych ti kouřil ptáka,“ Bill protočil oči, ale byl rád, že se Tom dostal zpět do svého normálního perverzního já.
„Jak bych mohl nechtít? Jsi v tom úžasný. Tvoje pusa pro to byla stvořená, přísahám,“ Tom se snažil zakrýt úšklebek.
Bill na něj zíral. „Ty si myslíš, že moje pusa byla stvořená k tomu, aby kouřila ptáky?“
„Ne, byla stvořená, aby kouřila mého. Jen mého, Bille,“ zamumlal Tom a Bill zavřel oči.
„Absolutně netuším, jak můžeš dokázat, aby něco tak ponižujícího znělo tak sladce. K čertu s tebou,“ Bill políbil Toma na pootevřené rty a jejich jazyky se na krátkou chvíli líně propletly.
„Miluju tě,“ řekl Tom prostě.
„Miluju tě…“ zašeptal Bill ospale. „A chci tě ráno vykouřit, pokud mi opravíš mé auto.“
„To je to, o čem mluvím,“ Tom se zasmál a přitáhl si jej do náručí. „Ale určitě bys mě měl teď ještě chvíli líbat, než půjdeme spát,“ zamumlal Tom a našpulil rty.
„Myslím si, že si zasloužíš pár polibků, ano,“ zašeptal Bill a přejel svým jazykem přes Tomovy rty, než jej opět políbil.
„Mmm, tohle je dobré,“ Tom se usmál do polibku a vklouzl svými silnými prsty do Billových vlasů, zatímco znovu spojil jejich rty.
Tom našel způsob, jak se odpoutat od minulosti a jejich budoucnost vypadala zatraceně příznivě.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Gordon Tomovi zničil život, dostal ho na šikmou plochu a teď, po své smrti, mu zase pomáhá si ten život dát do pořádku. A ten modrý ptáček na hrobu Tomovi matky…Tohle už opravdu zní jako osud a to se mi líbí. Možná si tímhle vším prostě měl projít. A teď už bude konečně šťastný. Má svou životní lásku,Bushido ani jeho otec už mu nemůžou ublížit a před ním je kariéra podnikatele. Zaslouží si to 🙂
Díky moc za překlad
Na tú autodielňu som úplne zabudla. Som strašne rada, že Tom má základ do nového života. Myslím, že by sa našlo viac adeptov na taký cenník za opravu auta aký dostal Bill:D sú tak strašne zlatučkí. Je to skvelá poviedka. Ďakujem za preklad.
Ach, ano, miluju takového něžného a hodného Toma, kterej by se opravdu pro všechny rozkrájel!! Jakým způsobem dává Bilovi lásku je prostě neuvěřitelný! ♥
Ze začátku jsem si myslela, že Tom prostě žárlí na Billa, že má hotovou školu a on proti němu nemá absolutně nic, takže si přijde méněcenný. Celkem jsem to i chápala, protože to tak občas může v životě i být. Bill je ale skvělý, takže to Tomovi vůbec nepředhazuje, což jsem ráda!! 🙂
Tomova návštěva u Otise a mámy na hřbitově… To bylo hrozně srdcervoucí. Tom se každým řádkem stává snad lepším a citlivějším člověkem! Měla jsem úplně na krajíčku, když si povídal s mamkou. A Bill byl jak jinak, než skvělý.
Když Tom četl dopis od táty, s prvními řádky se mi otevírala kudla v kapse, jak to napsal hnusně. Ve finále jsem ale byla celkem ráda a Tom je opravdu rozumný, co udělal. Myslím si, že mu bude rozhodně lépe, když starý obchod prodá a otevře si svůj vlastní! 🙂
A Gusťa… Jak jinak, než opět pobavil. Hlavně s tím, co dává do odpadu, prase 😀 😀 Nicméně jsem ráda, že i on našel svojí lásku, která navíc miluje jídlo jako on!! 🙂
Děkuji za perfektní díl! ♥
Tak tenhle díl byl hotová smršť všemožných pocitů! Po většinu času to mělo ale takový smutný podtón, ačkoli proti tomu nemůžu nic napsat. Naprosto chápu, jak zmateně a divně se Tom musel cítit. A už jen kvůli němu jsem ráda, že to vypadá, že zase brzy začne konečně žít. Bylo mi pořád tak nějak líto, že chudák sám nevím, co by měl dělat, což ale asi dost pochopitelné. I tak mi bylo ale líto, jak to všechno těžce nesl a sám nevěděl, co si se sebou počít. Proto jsem byla strašně ráda, když se rozhodl jet k Otisovi, protože jsem čekala, že by se tak mohly prolomit nějaké ledy a ono skutečně. 🙂
Nebudu zastírat, že dopis od Tomova otce jsem celý probrečela. Napřed mi bylo líto, jak ošklivě odpis začal, ale když nad tím přemýšelím teď, tak má Gordon asi body nahoru za to, že nic nepřikrášloval a nelhal. Napsal dopis v celku hezku, když si vezmeme celou tu situaci a věřím, že už tohle bylo pro Toma hodně. Neříkám, raději bych byla pro nějaký srdcervoucí dopis plný lásky :-D, ale od Gordona by to znělo děsně falešně, takže naprosto chápu, že to nemohlo být přitažené za vlasy.
Už na konci dílu jsem vidělat, jak moc tohle Tomovi pomohlo. Konečně to nebylo jen klubíčko nervů a smutku, ale dokázal krásně laškovat. Hrozně moc mu přeju skvělou budoucnost, protože si toho chudák zažil už tolik, že si zaslouží klidný a šťastný život. V téhle povídce jsem si jej ohromně oblíbila! ♥
Strašně moc děkuji za báječný překlad, Zuzu! ♥♥♥
Ackoliv tam bylo tolik vycerpavajicich veci z minulosti, bylo to proste supersladke 🙂 😀 naprosto zboznuji ty dva blazinky. Tom bude mit svuj obchod, Bill svou ordinaci a pak uz zbyva jen spolecny domecek se spoustou pejsku :))) zbyva nam uz jen jeden dil, ze? Inu, je mi lito, ze tak nadherne povidky maji konec 🙂
Moc dekuji za preklad.
Díky ta tak emotivní díl. Je plný citů, problémů a řešení… Tomovi přeji, aby našel svůj smysl života…vedle Billa…jen roztahuje svá křídla ve svém životě… Těším se na další díl…:-)
Vidím, že sa blížime ku koncu, takže by sa mi patrilo dohnať neprečítané časti! 😀 Tak sa do toho pomaly pustím, ale nezaručujem, že to do štvrtku stihnem. V každom prípade sa však komentáre k častiam isto objavia (aj keď s oneskorením :D) a teším sa na to, keď budem zisťovať, čo všetko sa za dobu mojej nečinnosti stalo.
Ďakujem za preklad.
To jsem od Gordona nečekala že napíše takoví dopis a doufám že kluci budou mít konečně klid.
Úžasně pozitivní díl 🙂 Jsem ráda, že Tom konečně udělal ten velký krok a vypořádal se s minulostí. A že mu to přineslo doslova nový začátek 🙂
Těším se na příští poslední díl a zároveň ho vlastně nechci, protože to znamená, že tahle krásná povídka skončí 🙁 Ach jo…
Díky moc za překlad 🙂 <3
Žeby sa konečne všetko na dobré obracalo 🙂
Žeby sa konečne všetko na dobré obracalo 🙂
Tak koukám, že ráj se nám tak úplně nekoná :/ Na jednu stranu tu Tomovu reakci chápu, musí být těžké sledovat úspěchy někoho jiného, když sám prakticky nic nedokázal, protože na to neměl příležitost, ale na druhou stranu mě ta jeho reakce strašně zamrzela 🙁 Je dobře, že si to nakonec vyříkali 🙂
Myslím si, že ten dopis je to nejlepší, co mohl od svého otce dostat, konečně si vyřeší minulost a bude se moc plně soustředit na přítomnost a budoucnost s Billem 🙂 Je dobře, že si konečně začíná uvědomovat, co musí udělat a co by chtěl ve svém životě měnit 🙂 Autoservis zní dobře, hlavně díky němu se přece poznali 😉
Otis byl zlatíčko, jak hnedka pochopil situaci a vzal to takhle v pohodě 🙂 Ze scény u hrobu mi bylo na nic, Bill se choval naprosto skvěle, má můj obdiv, já bych se sesypala hnedka vedle Toma 😉
Těším se na další díl, jak to ti naši kluci spolu zvládnou 🙂 Moc děkuji za překlad! :3