All About Us 2.

Tom seděl u svého počítače a pouštěl si hudbu. Reproduktory byly zapnuté na maximum, spokojeně se do rytmu pohupoval. Trávil svůj volný čas na internetu, kde chatoval s pár přáteli ještě ze školy. Pousmál se a podrbal se na bradě, když si vzpomněl na poslední školní sraz. Samozřejmě, šel na něj společně s Billem. Povzdychnul si a zakroutil hlavou, v té době byl jejich vztah ještě v pořádku. Vlastně byl v pořádku hodně dlouho, až v posledních měsících měli mezi sebou problémy. Bylo to snad tím, že spolu už byli takovou dobu? Mohla i na ně dolehnout krize z dlouholetého partnerství? Povzdychnul si, víc se zapřel do gauče a natáhl do dálky před sebe nohy. Hlasitě zazíval a mlasknul si, přesně jako malé dítě. Doléhala na něj únava, protože musel vstávat tak brzo, jako vstával Bill, když spolu trávili noc. Svojí práci miloval, ale bratrovi záviděl, že si oddělá svoje hodiny přes den a pak je volnej, může si večer dělat, co chce a tak. To u něj bohužel nehrozilo, musel obsluhovat dychtivé lidi v klubu. Opět se mu v hlavě objevil obrázek minulosti – kolikrát s ním Bill zůstal po zavíračce, aby si to rozdali přímo na baru. Do klína se mu nalila horkost a slabě zaúpěl. Po téhle stránce byl jeho vztah s bratrem v tom nejlepším pořádku i teď.

Mladík hodil jednu ruku přes opěradlo pohovky a snažil se myslet na něco totálně odpudivého, aby se zbavil toho pocitu ve svém klíně. Ano, mohl si ulevit, bylo by mu rozhodně líp, ale samotného ho to nebavilo. Nakrčil obočí a zakroutil hlavou, ani Billova práce nebyla zdaleka tak fajn. Bill, Bill, Bill. Neuměl myslet téměř na nikoho jiného, než na svého bratra. Proč se tedy pak hádali, když o něm mohl takhle přemýšlet? Cuknul sebou a zakroutil hlavou. Bylo možné, že takhle přemýšlel jen on, bratr to mohl mít úplně jinak. Skousnul si ret, sundal notebook z klína a položil ho vedle sebe. Promnul si dlaně. Kvůli takové věci by se mohl podívat do toho Billova zápisníku, protože co kdyby to byl jeho tajný deník? Mohl by v něm zjistit něco víc o jeho myšlenkách?

Tomova ruka okamžitě zajela do prohlubně mezi polštářem a opěrkou. Na rtech se mu rozlil úsměv, když v prstech ucítil tvrdé desky. Sešitek vytáhl na světlo a chvíli se na něj jen díval. Na jednom rameni mu seděl anděl, který mu šeptal zvonivým hláskem, aby se nedíval, že je to přeci bratrovo soukromí a je špatné vstupovat mu do něj bez jakéhokoliv povolení. Na druhém rameni měl ale přesný opak – maličkého ďábla, který do něj vidlema píchal a přikazoval mu, ať se rozhodně podívá, že jeho dvojče před ním nemá co skrývat. Tom zakroutil hlavou, aby tak oba hlasy odehnal. Musí se rozhodnout sám, co udělat. Bude mít výčitky, když se podívá? Jak se znal, při první příležitosti se určitě prořekne a to teprve nastane peklo. Ať znal Billa jakkoliv dobře, nedokázal si ani zdaleka představit, jak by reagoval, kdyby věděl, že mu čte deník. Ale co když to vlastně deník ani nebyl? Ušklíbnul se té myšlence, protože to samozřejmě nemohl zjistit dřív, než se do něj podívá.

„K čertu s tím,“ zamumlal si sám pro sebe a notes vrátil zpátky na své místo. Možná se podívá později, až sesbírá odvahu. Do té doby si bude moci jen představovat, co se v tajemném notesu může asi tak ukrývat.

***

Hudba hrála opravdu hlasitě, pomalu nebylo slyšet ani vlastního slova. Parket byl zaplněn mladýma lidma, kteří se bavili, tancovali, popíjeli, zkrátka si žili svůj studentský život. V boxech seděly povětšinou páry, které přišly s přáteli, ale ostatní zábavě se vyhýbaly. Na baru seděli mladí kluci, kteří zvali slečny kolem sebe na drinky, doufajíce, že nějakou sbalí a užijou si vášnivou noc. A také tam seděl Bill, kterej se tam snažil klábosit s Andreasem. Vzhledem k hudbě jim to ale moc nešlo, takže si rozuměli sotva každé páté slovo.

„Bille, dáš si ještě?“ oslovil svého bratra Tom a tázavě vytáhl obočí. Za celý večer s bratrem ani nepromluvil. Nejenže měl frmol, ale on o to snad ani nestál. Tak okatě flirtoval s jejich nejlepším kamarádem, že mu z toho bylo špatně. Navíc mu vždy jen přišoupnul prázdnou sklenici s jasným přáním o doplnění.

„Andy, myslíš, že nebudu mít kocovinu, když si dám ještě?“ zasmál se blonďák pobaveně a podíval se na svého kamaráda. Ten se pobaveně zasmál a zakroutil hlavou. Na Billových očích byla opilost již znát, ale zatím to nebylo nejhorší. Byl přesvědčený o tom, že pár skleniček ještě zvládne, aby mohl zítra normálně fungovat.

„Směna ti začíná v jednu, myslím, že ještě pít můžeš,“ odsouhlasil mu.

„Hej,“ kývl Bill k bratrovi a dal mu do ruky prázdnou skleničku. „Dám si ještě.“

„Prosím,“ protočil Tom oči a zakroutil hlavou. „Já tě ale domů nepotáhnu, je ti to doufám jasný,“ odsekl mu a podíval se mu do očí. „Zvládneš to sám, když ses zvládnul takhle nalejt.“

„Tome,“ nakrčil Bill obočí. „Nevím, proč jsi na mě zlej, hm? Já jsem ti nic neudělal, tak se mnou mluv normálně,“ pokrčil rameny.

„Poslední. Víc ti už nedám,“ postavil před něj plnou skleničku. Byla tam whisky s colou, bratrovo ‚chlapské‘ pití. Od doby, co si nechal růst vousy, se rozhodl, že přestává se sladkými koktejly, protože je to pití pro baby.

„Jsi zlé dvojče,“ nakrčil Bill obočí a trochu se napil. Otočil se zpátky na kamaráda, který se na něj nechápavě koukal. Andreas si snažil dát dohromady konverzaci dvojčat, které opravdu nerozuměl. Už dlouho s nimi nebyl společně, cítil tedy, že je něco špatného ve vzduchu, ale nedokázal určit co.

„Bille, co se děje?“ promluvil blonďák a zadíval se do Billových očí. „A neříkej mi, že nic. Jste s Tomem divní víc než kdy jindy. Takže ven s tím.“

„Uhm, nic se neděje, všechno je okey, vážně,“ pokusil se usmát Bill a zakroutil hlavou. Přesvědčoval tím i sám sebe, bylo tak jednoduché nalhávat si, že je všechno v pořádku. Pak se ale probral zpátky v realitě a nebylo v pořádku absolutně nic, bohužel.

„Ne, nic není okey, vidím to. Vážně se mi nechceš svěřit?“ naléhal Andreas a vydechl. „Známe se od dětství. Znám tebe i jeho. Vždycky jste byli divní, ale teď je to extrém. Opravdu je všechno v pohodě?“

„Musím na záchod,“ odpověděl výmluvně Bill a zvedl se. Šel směrem k záchodům, ale nakonec změnil celý svůj plán.

Blonďák vyšel z klubu ven na ulici, sáhl do kapsy u kalhot a vyndal krabičku cigaret. Jednu si strčil mezi rty a zapálil si ji. Spokojeně potáhnul a přivřel oči, vydechl kouř nad sebe. Měl teď tři možnosti. Dokouřit cigaretu a vrátit se zpátky do klubu, kde bude čelit palbě Andreasových otázek. Také mohl klub obejít, aby se dostal ke služebnímu vchodu, napsat Tomovi, aby vyšel na chvilku ven a promluvil si s ním. Poslední možnost byla jít domů, tu ale zavrhnul hned. Měl na sobě jen tenké tričko, takže vážně nebylo příjemné uprostřed února chodit na mrazu bez dalšího oděvu. Potáhnul si znovu. Nejlepší by mohla být druhá možnost, kdyby ovšem… Protočil oči. Tom ho přeci nemohl vyhodit, seřvat na ulici… Nebo snad mohl? Ne, samozřejmě, že ne, protože by udělal ostudu i sám sobě, o což určitě nestál.

Bill tedy obešel klub, z druhé kapsy džín vyndal svůj telefon. Rychle tam naťukal zprávu pro Toma, ve které stálo jen to, zda by byl tak moc hodný a šel na pár minut ven, že tam na něj počká. Teď jen doufal, že má bratr telefon u sebe a zprávu si přečte, protože by tam nerad stepoval jako idiot a do toho mrznul. To by mohl jít už rovnou domů a počkat na něj tam, až mu skončí směna. Určitě by to bylo pro oba dva mnohem klidnější místo, ale to už byla Billova povaha – chtěl mít všechno a hned, včera bylo pozdě.

„Bille, já pracuju,“ řekl Tom hned, jak vyšel ze dveří. Hned na to ale nechápavě zamrkal, když viděl bratra, jak postává jen v tričku. „Pojď prosim tě dovnitř, než tady nastydneš,“ zakroutil hlavou a něžně ho chytil za paži, za kterou ho vtáhl k sobě dovnitř. Usmál se a zakroutil hlavou. „Jsi úplně studený,“ vydechl a z věšáku vzal svoji bundu, položil ji bratrovi kolem ramen. Bill se do ní okamžitě zachumlal, byl vážně promrzlý až do morku kostí, takže byl bratrovi vlastně vděčný.

„Děkuju. Kvůli tomu tady ale nejsem,“ zakroutil hlavou a opřel se o stěnu. „Tome, proč jsi na mě byl zase zlý? Andreas se mě ptal, co se mezi námi stalo. Neřekli jsme mu totiž o psychologovi, víš. On nic neví,“ podíval se mu do očí a prohrábnul si své nakrátko střižené vlasy.

„Já ale nejsem zlý, bráško. Jen mi prostě není příjemný, že tě náš kamarád tak okatě balí, zvlášť když…“ zakroutil hlavou a zhluboka si povzdychnul. „Bille, máme si k sobě najít zpátky cestu, ne se zbytečně provokovat tímhle.“

„Mrzí mě to,“ vyhrkl Bill, neodtahoval pohled od svého staršího bratra. „Já se chci vždycky snažit, ale pak mě něco naštve a je to všechno…“

„V prdeli,“ dokončil Tom. „Počkáš na mě tady vzadu? Za hodinu zavíráme, můžeme jít domů spolu, hm? Věci ti tam samozřejmě vezmu. A Andymu řeknu, že jsi už šel, dobře?“

„Dobře, děkuju,“ kývl blonďák a na bratra se usmál. „A Tome?“

„Ano?“

„Omlouvám se ti, že jsem se k tobě nechoval hezky. Myslím, že to v pátek řeknu doktorovi, co mi na to řekne. Třeba mi poradí, jak mám potlačovat svůj neexistující vztek vůči tobě,“ odlepil se od stěny a políbil bratra na rty. Tom šokovaně zamrkal, polibek mu oplatil a olíznul si rty.

„Ráno jsem na tebe myslel,“ zamumlal Tom a ukradl si znovu bratrovy rty. Pohladil ho po boku a zuby si přejel po svém piercingu ve rtu, o čemž věděl, že jeho bratr miluje.

„Můžeš na mě myslet celou noc,“ odvětil blonďák a naklonil hlavu do strany. Tom sjel dlaněma na jeho zadek, který promnul. Přitáhl si ho za něj blíž k sobě, takže ho měl natisknutého v klíně. Trochu se o něj otřel a rty mu přejel po čelisti. Bill potichu vzdychnul a zachvěl se. Dost dobře věděl, co bude doma následovat. Tohle byl způsob jejich omluvy – ať byli pohádaní jakkoliv, sex spolu mít museli. Vždycky se u toho usmířili, aby se následující ráno do sebe pustili nanovo. A tak to bylo pořád dokolečka a nedalo se s tím nic dělat. Mohli jen doufat, že se tohle všechno uklidní. Třeba nečekaně, stejně tak, jako to přišlo.

„Jo, to teda budu, bratříčku,“ zašeptal Tom a přisál se na Billovy rty. Zoufale si ho k sobě tisknul, plenil mu ústa svým jazykem. Skutečnost, že může přijít kdokoliv z jeho kolegů, ho ještě více vzrušovala. Zajel dlaní do kapsy na Billově zadku a ihned mu ho stisknul. Bill mu potěšeně vzdychnul do rtů. Zbožňoval Tomovy přesné doteky, za tu dobu, co spolu sexuálně žili, se naučil jeho tělo znát snad lépe, než ho znal on sám. Věděl, kam přesně má sáhnout, aby byl spokojený a rozplýval se mu pod rukama – přesně tak jako teď. Ač neochotně, kousek se od bratra odtáhnul. Musel mu připomenout jednu důležitou věc, bylo mu jasné, že se po něm kolegové budou určitě brzo shánět.

„Tome, musíš jít pracovat,“ připomněl mu a pohladil ho po tváři. „Já tady na tebe počkám a pak… Budem doma pokračovat, dobře?“

„Druhá část věty je mnohem zajímavější,“ zasmál se černovlasý mladík a ještě plácnul bratra po zadku. „Počkej na mě, krásko. Vrátím se ti co nejdřív,“ rozloučil se Tom a šel zpátky za bar, aby se mohl věnovat své práci.

Bill se posadil na dřevěnou židli, která stála v chodbě. Strčil ruce do rukávů bratrovy bundy, v místnosti nebylo nejtepleji. Bohužel, nemohl jít nikam dál, pokud se nechtěl prozradit, což rozhodně nechtěl. Tom by z toho měl jen problémy, protože nikdo kromě zaměstnanců tady neměl co dělat. A do víru klubu se vrátit též nechtěl a momentálně ani nemohl, protože Tom jistě Andymu pověděl, že je už dávno doma. Povzdychnul si, hlavu trochu zaklonil, aby si ji opřel o stěnu. Snažil se dávat dohromady všechno, co bylo mezi ním a bratrem. Bylo zvláštní, že se hádali, štěkali po sobě jako rozzuření psi, ale sex si spolu užívali téměř denně. Pokaždé u toho na všechno zapomněli, omlouvali se, slibovali si, že už všechno bude zase dobré. Pak se ale přes den něco zvrtlo a všechno bylo jako na začátku. Vlastně spolu vycházeli jenom v posteli, což Billa znepokojovalo. Z pohledu, že byli pořád bratři, dvojčata, to bylo špatné. Kdyby byli milenci, pravděpodobně by se už rozešli, protože takový vztah by neměl žádnou perspektivu. S vlastním dvojčetem se ale rozejít nedalo, mohli k sobě prostě jen hledat cestu zpátky. Vážně si moc přál, aby se vše vrátilo do starých kolejí a byl by ochoten pro to udělat cokoliv. Však by za Toma i dýchal, tak proč se dělo tohle?! Měl pocit, že ani doktor Freimann jim moc nepomáhal. Samozřejmě, že mu nemohli říct o svém vztahu tu nejdůležitější věc a to tu, že více než sourozenci byli milenci. A to byl kámen úrazu – jak jim ten člověk mohl pomoct, když neznal všechny detaily? Pořád jim vtloukal do hlavy, že mu musí říkat opravdu všechno, aby jim mohl pomoct a řešit tak jejich problém. Přivřel oči, točil se mu celý svět, opilost ho dostávala na kolena.

Místo slibované hodiny zabrala Tomovi práce dvě. Byl rád, že je už vše hotové a on může jít konečně domů, protože byl maximálně vyšťavený. V ruce nesl Billovy věci, které si vzal hned k sobě, jak se od něj vrátil. Mohlo by se totiž stát, že by na to později zapomněl a někdo by mu je odcizil, za což by mu bratr opravdu poděkoval a vyvolal by tak další hádku. Promnul si oči plné kouře. Na tomhle místě sice nepracoval krátce, ale pořád si na to nezvykl přesto, že byl on sám kuřák. Nejraději by zakázal kouření na veřejných místech, tím pádem by ale poklesly i tržby a jeho výplata. Byl to neřešitelný problém, naštěstí kapky do očí mu pokaždé od utrpení pomohly.

To, co Tom ale viděl, ho vyvedlo z míry. Jeho mladší dvojče sedělo na židli u stěny a po tvářích mu stékaly hořké slzy. Udělal k němu pár rychlých kroků, klekl si před něj a slané kapky mu okamžitě otřel. Nejraději by mu je slíbal, to by ho ale jistě někdo načapal, což by byl průser. Pohladil ho tedy jen po tváři a podíval se mu do očí, které byly zarudlé pláčem. Bylo tedy jasné, že pláče už delší chvíli.

„Bille, co se děje? Proč jsi mi nenapsal, ať sem za tebou přijdu?“ zeptal se starostlivě a přitulil si ho do náruče. Přeci jen, pořád byl starší bratr, který musí dávat pozor na mladšího sourozence a opatrovat ho jako oko v hlavě.

„Nechtěl jsem tě rušit,“ popotáhnul a zakroutil hlavou. „Vypadám trapně, co? Jako malá holka,“ ušklíbnul se a otřel si oči. „Tome, mě opravdu bolí, jak se hádáme…“

„Já vím, že ano,“ kývl Tom a rozhlédl se kolem sebe. Vzduch byl čistý, vtiskl mu tedy rychlou pusu na rty. „Bolí nás to oba. S tím, že jsme dvojčata, tak je ta bolest dvojnásobná…“

„Myslel jsem, že nám doktor pomůže, ale… Jak nám může pomoct, když mu nemůžeme říct to nejdůležitější v našem vztahu?“

„To máš pravdu, nemůžeme. Víš, bráško… Možná bychom se společně měli vrátit v čase, povídat si o tom co bylo, psát si poznámky… Co když takhle společně přijdeme na to, kde je ten problém? A třeba se díky tomu budem spolu snažit vyjít, víš… Společně trávený čas nebo tak nějak,“ nakrčil Tom nos. Bill ihned sprásknul ruce k sobě a nadšeně se přes slzy usmál. Tomův nápad zněl báječně!

„Myslím, že je to skvělý nápad. Navíc – a teď se prosím nesměj – píšu si deník. Od doby, co jsme si dali první mileneckou pusu, si všechno zaznamenávám. Vlastně… Proč mě to nenapadlo dřív? Mohl jsem po tom začít pátrat a tak…“

„Deník… To je tak Billovské,“ zasmál se Tom. V tu chvíli ale zbystřil – takže černý notes byl opravdu deník jeho bratra. Jak neuvěřitelné. Nicméně za svou nemístnou poznámku si vysloužil úder do ramene.

„Řekl jsem ti, ať se nesměješ. Ale jo, je to Billovské. Teď nám to ale pomůže. Pojď, chci jít domů, musíme ještě do sklepa,“ blonďák se rychle zvedal, znaky opilosti jako by se vytratily. Byl tak zapálený pro bratrův nápad, že chtěl začít co nejdřív.

„Do sklepa?“ vykulil oči Tom a sundal z Billa svou bundu. Oblékl si ji a do jeho mu pomohl. Mohl si na své konto tedy připsat další pěkné gesto, ne?

„Jo, mám tam schované staré deníky, vezmem to nahoru. Věděl jsem, že se jednou budou hodit,“ pokýval si hlavou, byl pyšný sám na sebe. Jako by snad tehdy, když s celou tou věcí začal, viděl do budoucnosti a tak věděl, že staré deníky ještě někdy využije.

autor: Catherine