autor: elvisfan
Rande
„Fakt tě to štve, co?“
Tom se podíval na svého přítele už po třetí a přestal cvakat s propiskou. „Prostě to nech bejt, Gustave.“
„Ne, myslím to vážně. Tvůj přítel se na tebe vykašlal…“
„Není to můj přítel, Gustave.“
„A ty jsi celý den nabručený.“
„Nejsem nabručený, Gustave.“ Tom protočil oči a znovu začal cvakat.“
„Proč prostě nezavoláš… oh, no jasně. Ty pořád nemáš jeho číslo. Tenhle problém by samozřejmě mohl být lehce vyřešen.“
„Jak?“ Tom se vystrašeně díval, jak Gustav vytahuje telefonní seznam zpod regálu. „Co to děláš?“
„Říkal jsi, že pracuje v antikvariátu, ne?“
„Jo.“
„Tak se pojďme mrknout, jestli je dneska v práci.“ Gustav podal Tomovi telefon, ten ale zakroutil hlavou. „Budu tě muset vodit za ručičku celým tímhle vztahem, že jo?“ Povzdechnul si a vytočil číslo. „Fajn. Jako tvůj nejlepší kamarád tuhle výzvu přijímám. Vím, že už je to nějakou dobu. Ale až se vy dva rozhodnete mít sex, budeš v tom sám. Hálo? Ahoj. Mohl bych, prosím, mluvit s Billem? Oh, opravdu? Dobře, děkuju.“ Zavěsil. „Tvůj přítel volal do práce, že je nemocný.“
„Není to můj… oh, je nemocný? Oh.“ Tom cítil lehkou úlevu, že se na něj nevykašlal. „Ale stejně, mohl…“
„Zavolat ti do práce? Možná je to stejně velká poseroutka jako ty.“
—
„Uh, Tome?“ Gustav vystrčil hlavu ze dveří a usmál se. „Máš návštěvu.“
„Kdo to je?“ Tom se zeptal, nakrčil zmateně obočí.
„No, neřekl mi svoje jméno, ale hledá Toma Mimochodem.“
Tom se ušklíbnul a vyskočil ze židle, spěchal do přední místnosti obchodu, zastavuje se, když uviděl svého oblíbeného společníka k pití kávy.
„Bille, ahoj!“
„Tome.“ Bill zíral, pak se otočil a odešel z obchodu.
Byla řada na Tomovi, aby zíral, než se rozeběhl za ním, chytil ho jen kousek za dveřmi.
„Bille, počkej!“ Konečně se zastavil, když měl Tomovu ruku na rameni, ale neotočil se.
„Co se děje, Bille?“
„Zažil jsi den, kdy jsi prostě nechtěl vstát z postele?“
„Pořád.“
„No, dneska je takový den pro mě. Tak jsem zavolal do práce, že jsem nemocný a zase usnul, ale když jsem se probudil, bylo pozdě, abych šel do Starbucks.“ Konečně se otočil a podíval se Tomovi do očí. „Ale neuvědomil jsem si, jak moc mi budeš chybět.“
„Taky jsi mi chyběl.“
„Tak jsem šel sem,“ pokračoval Bill. „Abych tě překvapil.“
„Proč jsi teda odešel?“ Tom je oba posunul víc ke straně, když si uvědomil, že stojí uprostřed chodníku.
„Bylo to jen… divné. Doteď jsi byl jen Tom, kluk ze Starbucks. A teď, tady, jsi… skutečný.“
„Vždycky jsem byl skutečný, Bille.“ Tom udělal malý krok dopředu.
„Já vím, ale povídali jsme si vždycky se stolem mezi náma. Teď stojíš přímo přede mnou, a jsi tak hodnej kluk, a jsi nádhernej a jsi vtipnej a…“ sklopil hlavu, zakroutil s ní. „A já jsem neplánoval, že se mi budeš tolik líbit.“
„No, víš, co se říká.“ Tom zvedl Billovu bradu konečky prstů a na chvíli se ztratil v těch hnědých očích, jen o něco tmavších, než měl on sám, ale o tolik výraznějších. „Nejlepší způsob, jak rozesmát boha, je říct mu, jaké jsou tvoje plány.“
Oba se lehce zasmáli, než se Tomovy prsty přesunuly na Billův krk. Zdálo se mu, že cítí, jak se Billův puls pod jeho dotekem zrychluje.
„Taky se mi líbíš, Bille. Hodně.“ Udělal další krok blíž.
„Vážně?“
Tomovy lehce otevřené rty se otřely o Billovy. Lehce, bez tlaku, jen dost na to, aby ten druhý věděl, že to myslí vážně.
„Dáš mi svoje číslo?“ zeptal se konečně a cítil, jak mu byl papírek vtisknut do volné ruky.
„Bylo na čase,“ řekl Bill s úsměvem. „Už to s sebou nosím celý týden.“
„Tak to se tvoje trpělivost vyplatila.“
Bill pokrčil rameny. „Uvidíme. Zavoláš mi?“
„Určitě.“
—
O dvě noci později
Tom se napil svého Sprite, hrál si s ubrouskem a rovnal příbory.Cokoliv, co by ho odvedlo jeho mysl od faktu, že na něj Bill zíral.
„Tome, proč nic neříkáš?“ Bill si opřel bradu o ruku.
„Proč mě pozoruješ?“ odpověděl Tom.
„Možná se mi jen líbí na tebe koukat.“
„No, možná nemůžu pořádně přemýšlet, když na mě koukáš.“
„Dobře, to je fér,“ Bill se zazubil a zakryl si oči. „Co tohle?“
„Ne, to taky není dobrý.“ Tom se zasmál a odtáhl Billovi ruce. „Když to děláš, nemůžu vidět tvoje oči a ty mě nemůžeš vidět vůbec.“
„V tom případě jsme asi ve slepé uličce. Já na tebe budu zírat, ty neřekneš ani slovo, vezmeš mě domů, a bude to to nejhorší rande, co jsme kdy měli. A mysli na naše kamarády, Tome. Budou chtít vědět, jak to dneska šlo, a my jim nebudeme mít co říct.“
„Máš naprostou pravdu,“ souhlasil Tom, když se přestal smát. „Nemohl bych to Gustavovi udělat.“
„Dobře. Tak se mě zeptej na jednu z těch náhodných otázek, které rozproudí hodinovou konverzaci.“
„Dobře.“ Zamyslel se. „Vždycky jsi bydlel v Atlantě?“
„Wow. Nic lepšího tě nenapadlo?“
Tom se jen zašklebil na svého společníka, věděl, že je jen provokován.
„Dobře, budu hrát s tebou. Ne, nejsem z Atlanty. Původně jsem ze Savannah. Přestěhoval jsem se sem asi před sedmi měsíci. Co ty?“
„Narozen a vychován tady. Nikdy mě nenapadlo se někam stěhovat. Takže proč ses rozhodl sem přestěhovat?“
„Potřeboval jsem prostě změnu. Nebylo tam… nic, co by mě tam drželo. Tak jsem přesvědčil Andyho, aby šel se mnou, a tady jsem.“
„A ze všech Starbucksů v Atlantě sis vybral zrovna ten, do kterého chodím já. To se stalo jak?“
Bill složil ruce na stůl a nahnul se blíž. „Prostě mám štěstí, hádám.“
—
Po klidné večeři se ti dva, ruku v ruce, vydali zpátky k Tomovu autu. Odemkl dveře spolusedícího, ale místo toho, aby je otevřel, opřel se o ně, roztáhl nohy a roztáhl ruce jako pozvání. Bill se do nich bez váhání vrhnul.
Jejich rty se hned spojily, pusy obou mužů naplněné tím druhým, jazyky se pošťuchovaly, lehce po sobě přejížděly, jako kdyby se už líbali tisíckrát.
Tomovy ruce odpočívaly na Billových bocích, když chytil jeho spodní ret mezi ty svoje, čímž si vysloužil lehké vydechnutí od tmavovlasého kluka.
„Tome,“ zašeptal, neochotně přerušující ten polibek, neopouštěl ale ty ruce, jež ho držely. „Nechci jít domů.“
Tomovy oči se otevřely v lehkém šoku.
„Ne, tohle ne!“ Bill hned věděl, na co Tom myslel. „Ne, že by to nebylo lákavý, jenom… bože, zním jako idiot.“ Opřel si čelo o Tomovo rameno a hned cítil, jak ho ruce objaly. „Jen myslím… nechci ti ještě říct dobrou noc.“
„Kam bys chtěl jít?“
„Nevím.“ Bill chvíli žužlal svůj spodní ret. „Můžeme jít do Karmy a dát si nějaký drink, třeba tam dneska hraje dobrá kapela.“
„Dobrý nápad.“ Tom ho pustil a otevřel mu dveře, ujistil se, že je usazený, než dveře zavřel a přešel okolo Blazeru, aby nastoupil.
Po chvíli už vcházeli do skoro plného klubu. Na baru si Tom objednal Red Bull, Heinekena Billovi a chvíli stáli a poslouchali kapelu. Když si Tom všimnul volného místa ve druhém poschodí, získal Billovu pozornost, aby ukázal na schody, a Bill souhlasně kývnul. Vyšli nahoru, Tom se snažil neztratit Billa z dohledu, a našli si dobré místo na pozorování stage.
Tom nezaujatý hudbou si všimnul, jak sladce Bill tancoval do jejího rytmu. Cítíc jeho oči na sobě, Bill se zazubil na muže vedle sebe a naklonil se pro rychlý polibek, než se vrátil k tancování.
—
O dvě hodiny později Bill odemkl svoje dveře a otočil se, třebaže neochotně, na Toma.
„Hádám, že je čas říct dobrou noc.“
„Asi jo, alespoň pro teď.“
„Zníte až nechutně jistě, pane Kaulitzi.“
„Ale tobě se sebevědomí líbí, takže je to v pořádku.“
Bill se zasmál, jak se Tom tvářil naprosto vážně. „Možná… se mi to trochu líbí,“ přiznal.
„Trochu líbí beru.“
„Děkuju za večeři. A pivo. A celou noc, vážně. Moc jsem se bavil.“
„Bylo mi potěšením,“ Tom se nahnul pro poslední polibek. „Dobrou, Bille.“
„Dobrou noc.“
autor: elvisfan
překlad: Iwča
betaread: J. :o)
ohooo to šlo fain 😀 🙂 roztomilé :') doufám, že Gustav Toma pořádně vyslechne další den 😀 děkuju za super překlad ^^
Trochu rychlovka, uz jsem se bala, ze spolu budou hned spat 😀 zatim porad netusim, jakym smerem se budeme ubirat, protoze z deje toho moc nevime – az na akvarium xD nejak nevim co rict, tak asi jen: dekuji za preklad 🙂
Zatím nevím co a jak ale doufám že se to rozjede.
Tohle je tak roztomilá povídka! 🙂 Úplně se u ní usmívám, je to taková krásná oddechovka. 🙂
Sama jsem také zvědavá, jak se bude povídka ubírat dál, každopádně se mi strašně líbí, jak si kluci padli do noty a jak jsou do sebe zamilovaní! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂
Gustav bol úplne super. Každému by sa taký kamoš zišiel:) A Bill, Tom a ich rande bolo strašne zlatučké:) Veľmi pekne ďakujem za preklad:)
To im šlo veľmi fajne 🙂 Zatiaľ je to veľmi roztomilá poviedka a sa mi zdá, že väčšinou taká aj ostane, tak dúfam, že sa nemýlim.
A Gustav je proste trieda 😀
Ďakujem za preklad.
Vážně, docela změna oproti tomu, jak se v jiných povídkách Tom chová jako borec, kterej dostane každého, ale tady ho musí popostrkávat Gusťa! 😀 Doufám, že ho pořádně vyslechne, jaké bylo rande s Billem a co mu všechno poví.
Jak Bill za Tomem jen tak přišel, to bylo opravdu moc pěkné! 🙂 Udělal tím velkej krok dopředu, aby se jejich vzth posunul dál. Jsem ráda, že se pak i políbili. 🙂
Upřímně, jak Bill řekl, že se mu ještě nechce spát, vyděsila jsem se, že pojedou k jednomu z nich nebo si to rozdají v autě. 😀 Takže jsem ráda, že nakonec jeli jen do klubu, kde si to užili! 🙂
Děkuji za překlad. 🙂
Gustav se mi líbí čím dál tím víc, pasuje na mou oblíbenou postavu.. 😀 Mezi Billem a Tomem se to odehrává docela rychle, ale ne že by mi to vadilo.. Vždy, když je to v povídce mezi nimi natahování, koušu si nedočkavostí nehty a netrpělivě čekám, kdy se konečně sblíží.. 😀 A tady máme hned ve druhém díle polibek, no, nemůžu si stěžovat.. 😀 Jsem moc zvědavá, jak to mezi kluky bude pokračovat.. 🙂 Děkuji za překlad a moc se těším na další díl.. 🙂