autor: Catherine
Všechny vás moc zdravím! 🙂 Chtěla bych vám neuvěřitelně poděkovat za podporu, kterou jste mi celou dobu v podobě komentářů dávaly, dámy! Tenhle poslední díl bych ráda věnovala těm, které komentovaly pravidelně každý díl, i když vím, že ne pokaždé jste byly spokojené. Děkuji ale i těm, kteří nekomentovali, už jen počet otevření dílu dle statistiky mi dělal radost!
Ještě jednou děkuji a užijte si co nejvíce poslední díl! ♥
o týden později
Tom spěchal po schodech, rychle si u toho zapínal své sako. Samozřejmě, že si nenařídil budík, tím pádem zaspal téměř o dvě hodiny. Zrovna dneska, když se mu to ani trochu nehodilo. Večer byl vánoční večírek a on ještě měl zkontrolovat připravenou prezentaci, doupravit svůj projev a takové věci. Seběhl poslední schody, když viděl u schránek listonošku. Starší žena vypisovala cár papíru a vhodila ho Tomovi do kaslíku. Tom vytáhl nechápavě obočí, udělal pár rychlých kroků.
„Dobrý den,“ pozdravila žena mladého muže, usmála se na něj. „Nespěchejte, nic vám určitě neuteče,“ trochu se zasmála a zakroutila hlavou. Myslela to dobře – venku bylo náledí a bylo jí jasné, že tento muž půjde k některému z drahých aut zaparkovaných v podzemní garáži.
„Dobrý den, děkuji za radu,“ kývl a prohlédl si jí. „Můžu se zeptat, co jste mi házela do schránky? Jsem Tom Trümper.“
„Oh,“ pokývala. „Máte tady nějaký doporučený dopis. Budete ho chtít hned?“
„Samozřejmě,“ pokrčil Tom rameny. Přemýšlel, od koho to asi tak mohlo být, nikdo jeho novou adresu neměl, tedy kromě… Bylo možné, že mu konečně přišel dopis od soudu? „Můžete mi ho tedy prosím dát?“ připomenul se, když se listonoška k ničemu neměla. Zapomněla snad, že spěchal?
„Jo, jen chviličku počkejte,“ zakroutila žena hlavou a dopis našla. Podala ho Tomovi i s papírem, kam se měl podepsat. „Prosím, podepište se mi na ten prázdný řádek,“ pobídla ho. Tom na nic nečekal a hodil tam rychle jeden ze svých podpisů. Ať bylo hodin, kolik chtělo, chtěl dopis co nejrychleji otevřít a přečíst si ho. Papírek ženě podal a ta poděkovala. Chtěla ještě něco dodat, ale to se Tom už vzdaloval.
Tom si přečetl jméno odesílatele, nemohl uvěřit svým očím. Dopis nebyl od nikoho jiného než od soudu. Nedočkavě se do obálky dostával, opřel se o chladnou zeď. S napětím v očích četl každý řádek. V prvních odstavcích bylo jen nějaké poučení. Jeho zrak konečně spočinul na tom, co pro něj bylo nejdůležitější a to datum rozvodového stání. Bylo naplánované přesně za dva týdny. Co na tom, že mělo být v polovině prosince, před Vánocemi. Rychle vyndával z kapsy svůj telefon, aby se s tak úžasnou novinou mohl svěřit i Billovi. Už skoro vytáčel jeho číslo, když si uvědomil, že má určitě nějakou hodinu. Nerad by ho rušil, a tak se rozhodl, že raději napíše jen krátkou zprávu.
„LASKO, PRISEL MI DOPIS OD SOUDU. ZA DVA TYDNY BUDU SNAD ROZVEDENY. ANI NEVIS, JAKOU RADOST MAM! VECER TO SPOLU OSLAVIME A UZIJEME SI TO. MOC SE NA TEBE TESIM. :-*“
Tom zprávu odeslal a dopis hodil do své aktovky. Šťastně se usmíval, kdyby mu to nepřišlo zvláštní, dokonce by si i zpíval. Takováhle zpráva mu vážně dokázala výborně zlepšit den – přemýšlel, že by se měl stydět, ale proč? Ashley už nebyla jeho partnerka, takže tohle byla jen taková nutná věc, která bránila v klidném životě jemu i jí. Koketoval s myšlenkou, že by jí napsal, jestli jí to už také přišlo, ale nápad hned zavrhnul. Tak nějak tušil, že se mu ozve určitě i sama. Dálkovým ovládáním odemknul auto a hned do něj nastoupil. Pustil si rádio, hned v první zprávě varovali před kluzkou vozovkou a ať si dávají všichni řidiči pozor. Tom to mávnutím ruky zamítnul, dával si pozor vždycky. Opravdu nechápal lidi, kteří jezdili jako blázni. Jen díky nim byla taková spousta dopravních nehod, vždycky říkal, že počasí je jen jeden z faktorů. Kdyby lidé nejezdili jak prasata, nedělo by se to. Poklepával si do volantu a rty měl v úsměvu od ucha k uchu. Dobrá nálada z něj přímo sálala.
Bill měl co dělat, aby neusnul uprostřed nudné přednášky. Kreslil si malé obrázky do svého poznámkového bloku a přemýšlel, jaké to večer bude. Samozřejmě, těšil se, ale zároveň se i bál toho, jaké to bude, když s Tomem půjdou do společnosti poprvé. A hned je čekala taková velká akce, takže se opravdu bál, aby se nechoval hloupě a něco nepokazil, to by totiž vážně nerad. Leknul se, když mu na stolečku zavrčel mobil. Ostatní spolužáci se na něj podívali s výrazem, že je vážně vyrušuje. Omluvně se na ně usmál a zakroutil hlavou. Bylo mu jasné, že mu píše Tom, také… Kdo jiný by to byl? Ihned příchozí zprávu otevřel a přečetl si ji. Musel tak učinit několikrát, protože nevěřil svým očím. Opravdu mu Tom psal, že snad bude už jen a jen jeho? Na nic nečekal, hodil mobil do své školní tašky, k tomu i tužky a blok. Rozhlédl se po aule, která byla sotva z poloviny plná. Nikdy nebyl vděčnější, že sedí přesně na kraji a navíc úplně nahoře – mohl tak potichu odejít, aniž by kohokoliv rušil.
Bill se posadil na lavici v chodbě a bez meškání vytočil Tomovo číslo. Potřeboval s ním mluvit, sdílet s ním svoji radost, a to nešlo přes zprávy tak dobře. Opřel se, trochu zaklonil hlavu a přivřel oči. Telefon jen vyzváněl, nic víc. Rozhodl se tedy, že to zkusí znovu za chvilku, nevěděl, jestli nemá Tom něco důležitého na práci. Nějaké vysvětlení to snad muselo mít, ne? Přeci by ho neignoroval pro nic za nic. Vytočil tedy Gustavovo číslo, doufaje, že alespoň kamarád s ním bude chtít mluvit.
Hned po pár zvoněních Gustav hovor přijal. Bill byl vážně potěšen, šťastně se usmál a pohladil se po stehně.
„Ahoj, Gustave,“ přivítal ho. „Myslím, že mám něco vážně skvělého,“ v jeho hlase byl slyšet úsměv. Olízl si rty a spokojeně vydechl.
„Tom si tě chce vzít?“ zasmál se Gustav. Bill jen pobaveně protočil oči a zakroutil hlavou, ačkoliv to kamarád nemohl vidět.
„Něco mnohem víc lepšího. Tomovi přišel dopis od soudu, pozvánka k rozvodovému stání. Ani nevíš, jakou mám radost!“ téměř vykřikl. Slyšel, jak Gustav lapá po dechu. Nezmínil se mu snad, že Tom podal žádost? Nakrčil obočí a přemýšlel. Pravděpodobně ne, už pár dní se s Gustavem neviděli, jelikož skoro všechen volný čas dával Tomovi. Pomyslel si, že to musí napravit, nemůže přeci kašlat na svého nejlepšího kamaráda, no ne?
„To je ale báječné, Bille. Jsem rád i za tebe, že konečně dostal rozum.“
„Umh,“ pousmál se černovlásek a prohrábnul si vlasy. „Ještě ti zavolám, ano? Slyším v telefonu druhý hovor, určitě to bude Tom. Musím to s ním probrat takhle, jenom mi to psal. Tak… Zatím ahoj?“
„Bille, jo… dobře. Pozdravuj ho,“ v jeho hlase byl slyšet úsměv. Gustav na sobě nechtěl dát znát, že ho vlastně hrozně mrzí, že na něj jeho kamarád v poslední době kašle. Nechtěl mu tím kazit skvělou náladu, kterou právě teď měl. Byl opravdu rád, že je konečně šťastný a zamilovaný, takže mu absolutně nic nevyčítal.
„Děkuju. Ozvu se ti. Pa,“ ukončil hovor Bill a ihned se podíval, zda mu volal opravdu Tom. Samozřejmě, že to tak bylo. Vytočil jeho číslo a čekal, než hovor přijme. Srdce mu poskočilo, jakmile uslyšel jeho hlas. Byl opravdu bláznivě zamilovaný.
Tom si uvázal kravatu a podíval se na svého přítele. Spokojeně vydechnul a olíznul si rty – společenské oblečení Billovi vážně nesmírně slušelo. Bílá košile zastrkaná v černých kalhotách, které nebyly ani volné jako normálně, ale ani upnuté, jak bylo v Billově zvyku. Nebyl příliš nalíčený, aby nepobuřoval, nechtěl dělat Tomovi problémy.
„Jsi nádherný, zlato,“ řekl Tom a kolem pasu si černovláska přitáhl k sobě. Políbil ho párkrát na rty a opřel si čelo o jeho. „A já jsem neskutečně šťastný, že tam jdeš se mnou. Všichni mi tě budou závidět, uvidíš,“ pousmál se a přivřel oči. Bill spokojeně zamručel a s Tomem propletl prsty, ruku mu stisknul.
„Nebudeš mít problémy, když jsem kluk?“ řekl potichu a skousnul si ret.
„Neblázni. Můžu snad za to, do koho jsem se zamiloval?“ zakroutil Tom hlavou a volnou rukou poplácal svého přítele po zadku. „Vsadím se, že předčíš všechny ženský, co tam budou. Opravdu…“
„To říkáš jen proto, že jako můj přítel musíš,“ usmál se Bill a cvrnknul Toma do nosu. „Ne že by mi to vadilo.“
„Pamatuj si. Nikdy neříkám nic, co není pravda,“ odvětil Tom a od Billa se odtáhl. Cítil na sobě jeho pohled, který zkoumal každý milimetr jeho těla. Nejraději by nikam nešel, zůstal by s Billem doma a podíval se na nějaký film, který Bill vybere. Tak by to bylo vážně mnohem lepší, ale bohužel, měl nějaké povinnosti.
Bill se jen usmál, nic jiného neříkal. Přejel prsty po saténovém povlečení a šťastně se usmál. Nikdy by ho nenapadlo, že se zamiluje takhle bezhlavě, bude toužit po tom, aby s kýmkoliv trávil veškerý svůj čas, pořád se usmíval. A už vůbec by ho nenapadlo, že se to seběhne tak rychle a nečekaně, díky povinné školní praxi. To na tom bylo nejvíce neuvěřitelné a rozhodně si nic takového ani nepředstavoval. V životě by ho nenapadlo, že svoji životní lásku potká na takovém místě. Na místě, kam lidé chodili, aby mohli dát lásku nějakému drobečkovi. Povzdechnul si, když pomyslel na Lauru. On sám byl sice šťastný, ale té nevinné holčičce opravdu ublížil. Uklidňoval se tím, že ji třeba vlastně zachránil od toho, aby se trápila ještě víc někde, kde se vytratila vzájemná partnerská láska. Nejraději by si ji vzal k sobě, ale to bohužel nešlo. Což o to, jako samotný rodič by si ji směl adoptovat, ale stále studoval, neměl jistou práci, našetřené peníze… A hlavně, jak by se k tomu stavěl Tom? Samozřejmě, mohl by být z nápadu nadšený, ale stejně tak by ho mohl odmítnout, protože spolu ještě nebyli tak dlouho.
„Bille?“ vyrušil ho Tom ze zamyšlení. Pobaveně se na něj usmál a zakroutil hlavou. Zajímalo ho, co jeho přítele tak sebralo, že ignoroval celý okolní svět.
„Umh…“ cuknul sebou zmíněný a rychle se na Toma podíval. „Děje se něco?“
„Ne, jenom…“ zakroutil hlavou a zasmál se. „Stál jsi, koukal před sebe a mlčel. Už tohle je u tebe neobvyklé. Řekni mi, o čem jsi přemýšlel?“
„To je jedno, opravdu. Měli bychom jít,“ skousnul si ret a natáhl k Tomovi ruku. Ten ho za ni okamžitě chytnul a přitáhl si ho k tělu. Otřel se mu o rty svými a chytil ho za zadek, který stisknul. Otřel se klínem o jeho, což donutilo oba neslyšně vzdychnout.
„To bychom teda měli,“ přitakal a tlačil ho k posteli.
„Tome, nech toho,“ zakroutil hlavou Bill. Tom jeho prosbu ignoroval, povalil ho do postele a lehl si na něj.
„Říkal jsi něco? Neslyšel jsem tě moc dobře,“ zalhal a rty se otíral o Billův odhalený krk. Pohladil ho po boku a otíral se o něj. „Zlato, možná máme trochu času, co myslíš?“ zaprosil a podíval se mu do očí. Bill mu pohled oplácel a zakroutil hlavou. Večírek měl začít za hodinu, takže neměli už ani minutu nazbyt.
„Nemáme žádný čas,“ políbil ho.
„Myslím, že pár minut by se našlo,“ oponoval Tom a rozepínal Billovy kalhoty. Ten sice nerad, ale musel Tomovu ruku zastavit. Nepřál si, aby pokazil celý tak moc důležitý večer tím, že svému příteli podlehne. Sice bylo těžké odolat, ale opravdu se snažil.
„Ne. Kdybychom spolu měli sex, museli bychom znovu do sprchy a navíc zvlášť. Užijeme si to, až se v noci vrátíme, to ti slibuju.“
„Přísaháš?“
„Přísahám,“ zasmál se Bill a zatlačil Toma do hrudi, aby se z něj zvednul. Ten tak překvapivě udělal a pomohl na nohy i svému příteli. V mysli popoháněl hodinové ručičky dopředu, aby se už konečně vrátili a mohli si užívat přítomnosti toho druhého.
Ve dveřích sálu se objevila Ashley s Christianem po svém boku. Bříško měla už trochu zaoblené, šťastně se usmívala. Stiskla ruku svému příteli a podívala se na něj. Přišli se trochu pobavit, než se z ní stane velryba. Vlastně úplně původně se chtěla Billovi jakkoliv pomstít za to, jak jí přebral partnera, zkazil plány, ale… Proč? Ona teď byla kompletně šťastná – čekala miminko a to jí stačilo. Nechtěla se tím pádem stresovat a dělat někomu zle, stejně by si nepomohla. Ráno jí pošťačka dala dopis, se kterým tak nějak počítala. Bylo jí jasné, že je jen otázkou času, kdy Tom žádost o rozvod podá. Jí samotné to samozřejmě ulehčilo práci, jen přijde k soudu, všechno odkýve, prostě se bude chovat jako rozumný dospělý člověk, tak, jak se měla chovat celou dobu. A ještě měla jednu věc, chtěla se omluvit Billovi za to, jaké mu způsobila svou umíněností problémy.
Bill se rozhlédl kolem sebe, stál s Tomem u stolu, kde bylo ve skleničkách nalité šampaňské. Nasucho polknul, jakmile si všiml brunetky v červených šatech. Byla to Ashley, samozřejmě, kdo jiný. Nohy se mu rozklepaly, vyhledal Tomovu ruku, zkrátka potřeboval dodat sílu. Tom mu ji stisknul, nechápavě se na něj podíval.
„Co se děje?“ řekl potichu a trochu vytáhl obočí.
„Tam… Je tu Ashley,“ zakroutil hlavou a pokrčil rameny. Tom se podíval směrem, kterým mu Bill naznačil a opravdu – stáli tam ti dva. Vydechnul a políbil svého přítele na čelo, nechtěl, aby se mu stresoval.
„Bude to v pohodě, lásko,“ zašeptal mu do ucha a pohladil ho po zádech. Bill váhavě přikývl, trochu se usmál. Doufal že má Tom pravdu a nic se nezvrtne.
Pár se pomalu přibližoval k chlapcům, zastavil se až těsně u nich. Ashley si oba prohlédla, než se usmála. V ruce si držela skleničku s pomerančovým džusem. Olízla si rty, pohladila Christiana po zádech.
„Ahoj,“ usmála se brunetka a podívala se na Toma. „Dneska mi přišel dopis od soudu. Víš, Tome, chtěla bych ti říct, že ti nebudu dělat žádné problémy. Chci, abychom byli oba šťastní a abychom spolu pokud možno… vycházeli dobře, hm?“ zasunula si pramen vlasů za ucho a podívala se na Billa. „A tobě bych se chtěla omluvit, Bille. Víš, já chápu, že mi těžko odpustíš. Já ale vím, že jsem to opravdu přepískla. Tom nemůže za to, že se do tebe zamiloval. Vlastně… jsi opravdu krásný, takže se mu nedivím,“ trochu se zasmála a zakroutila hlavou. Bill na ni doslova zíral, neschopen slov. Ashley vypadala naprosto upřímně, on na to měl čuch. Přikývl a skousnul si ret, netušil, co má odpovědět.
„Ashley…“ vydechnul Tom a zakroutil hlavou. „Není to jen nějaké další divadlo?“ vytáhl obočí. Nevěděl, co ještě všechno může čekat, takže aby nebyl později překvapený.
„Ne, já vím, asi mi moc nevěříte, ale opravdu. Chci být lepší člověk a nemít mezi námi žádný spor. Myslíte, že mi můžete někdy odpustit?“
„Myslím, že časem to půjde,“ vyhrkl černovlásek a trochu se usmál. „Taky jsem se nechoval fér, takže… Užijte si večer,“ kývl. Tom se k němu naklonil a políbil ho na čelo, spokojený odpovědí. Nemohl si přát nikoho lepšího, Bill byl skutečně nejlepší. Dokázal odpustit pravděpodobně cokoliv, opravdu měl dobré srdce.
„Děkuju, taky si ho užijte,“ kývla brunetka a chytla za ruku Christiana, který za celou dobu neřekl ani slovo. On sám vlastně do poslední chvíle netušil, co Ashley řekne, takže ho celý výstup překvapil. Jen věděl, že nikomu nechce ubližovat a chce se omluvit, ale až tak? Docela dost ho to překvapilo.
Mladíci se ještě dívali za Ashley s Christianem. Bill měl úsměv od ucha k uchu, Tom absolutně nečitelný výraz. Oba ale byli spokojení, večer nabral mnohem lepší obrátky a vlastně se jim i docela ulevilo. Především Tomovi, protože celou dobu čekal, jakou scénu Ashley udělá a že to bude opravdu ostuda. Byl tedy zaskočený.
„Teď už… nám nic nebrání ve společném životě,“ zakroutil hlavou Bill a naklonil se k Tomovi, očekávaje polibek. Tom ho políbil a prohrábnul mu vlasy.
„To máš naprostou pravdu. Miluju tě a nikdy nepřestanu.“
„Slibuješ?“
„Slibuju,“ odkýval Tom a spojil své rty s Billovými v jedny. Spokojeně mu do nich vydechl, absolutně neřešil, co na to řeknou ostatní. Proč taky? Nemohl přeci za to, do koho se zamiloval. A rozhodně na tom nehodlal absolutně nic měnit.
KONEC
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 29
To už je konec? To šlo teda hopem 🙂
Samozřejmě jsem ráda hlavně za Billa, že pro něj ten večírek neskončil nějak špatně, ale abych byla upřímná, pro mě je tam ještě spousta věcí nedořešených…
Hlavně se to týka Ashley. Já vím, že ona je tu ta podváděná a opuštěná manželka, ale taky vím, že ona byla Tomovi nevěrná celé roky a přitom si hrála na uraženou, dělala naschvály, Bill kvůli ní skončil v nemocnici a bůhví co by mu udělala na večírku, kdyby si to nakonec milostivě nerozmyslela. A tohle všechno spraví omluva a jí to jen tak projde, jo? Nějak mi přijde, že z toho vyšla nějak moc lehko…
A pak by mě zajímalo ještě tolik dalších věcì: jestli se Bill usmíří s adoptivním tátou a jak to bude mít do budoucna se svou biologickou matkou, jestli to s jejich bratrstvím už je uzavřená věc a už s tím nebudou žádné komplikace, protože když Tom řekl Billovi, že jsou dvojčata, čekala jsem co se bude dít za drama a ono nic… 🙂 A pak taky jestli Bill dodrží svůj slib a bude navštěvovat Lauru…
No, už toho nechám, je mi jasný, že v životě taky není nikdy úplně všecko dořešený. Děkuju za krásnou povídku, sice jsem z toho co sem tam dělo někdy lezla po stropě, ale jinak jsem se opravdu bavila a líbilo se mi to. Doufám, že tě inspirace jen tak neopustí 🙂
No tedy… absolutne jsem necekala dobry konec, o to milejsi prekvapeni to je 🙂 dekuji za celou povidku ^^
To už je koniec? Priznám sa, že túto poviedku ešte nemám dohnanú, lebo som nečakala koniec tak skoro. Preto som začala doháňať resty najskôr v tých poviedkach, kde pribudlo menej časti za tú dobu, keď som sa flákala 😀
Ale keďže máme koniec, tak ju uprednostním a postupne doplním aj komentáre. 🙂
A aj keď som nečítala pravidelne, tak som aspoň registrovala, že poviedka pravidelne vychádza 🙂 Zatiaľ za poviedku ďakujem a neskôr sa vyjadrím aj k deju 🙂
Krásny konec povídka se mi moc líbila.
Taky mě konec strašně překvapil. Mám pocit, že toho zůstalo spousta nevyřešeného. Ale tak budu věřit, že to nakonec všechno vyřeší a dopadne to dobře pro všechny strany 🙂
Díky za povídku, i když jsem se u ní občas pěkně rozčilovala 🙂
Súhlasím s dievčatami. Už v 32. kapitole som mala pocit, že sa to začína niekam nepekne ponáhľať. Akoby si to chcela mať čo najskôr za sebou. A to je na škodu celej poviedke. Tie neočakávané zvraty pri konci, nedokončené veci… Posledný odstavec skutočne znel ako záver, ale pred tým sa dalo dodať ešte niečo. K Ashley a jej nečakanému prevratu, k ich mame a dvojčenstvu, k Laure… hoci len naznačiť. Takto je to celé príliš neuzavreté a uponáhľané. A to je škoda, pretože hoci aj mňa Tom ( a niekedy aj Bill ) poriadne štval, bola to dobrá poviedka a zaujímavá téma a dalo sa z nej vyťažiť ešte veľa. Ale aj tak ďakujem.
Som na tom podobne ako ostatné dievčatá predo mnou. Škoda tých nedoriešených vecí. Teraz, keď Tom dostal rozum a správal sa tak krásne, by som to rada čítala ďalej. Ashley ma neuveriteľne prekvapila, tak ona je naozaj tehotná? Myslela som si, že to iba hrala.
A čo bude s Laurou? Dostanú ju Bill s Tomom, alebo zostane chúďatko sama v domove? A Bill? Chodieva za ňou tak ako jej to sľúbil?
Ďakujem za túto poviedku, ale prijala by som ešte zopár kapitol:)
Dekuji za vsechny komentare! 🙂
Nerikam, ze se povidka nikdy nedocka pokracovani, ale tuhle jsem chtela takhle ukoncit – Bill je s Tomem, jsou stastni. Tim padem odpustili Ashley – ta jim samozrejme delala dost problemu, ale proc by oni meli byt jako ona? Nechteji se uz zbytecne trapit. K Tomovi a jeho mamince…. Kolikrat jsou rodiny, kdy se pohadaji kvuli mensim vecem a nepromluvi spolu roky. Nemyslim si, ze by teda tenhle Tom chtel v nejblizsich dnech matku navstivit.
A k Laure mam toho taky vic. Opravdu jsem planovala, ze si ji jeden z chlapcu adoptuje, ale budou ji vychovavat spolu. Ovsem, Bill porad studuje, talze by to par mesicu nepripadalo v uvahu.Navic, pak by uz byla povidka zase neco jineho a nazev by se mi k tomu nehodil. Laura je opravdu milacek a hlavne kvuli ni bych nejake to pokracovani napsala. Jsem teda rada, ze byste o nej staly/i. 🙂
Takze kdo vi, jednoho dne tu treba vybafne nova povidka, ktera bude mit v popisu, ze navazuje na Podzim! 🙂
Tedááá, konec jsem nečekala ještě pěkný pár dílů a musím se přiznat, že jsem jenom kulila oči na to slovo ´konec´ hnedka v úvodu.
Jsem moc ráda, že to nakonec dopadlo dobře! Přiznám se, že jsem to u téhle povídky snad ani nečekala, protože Tomovy změny nálad mi přišly tak časté, že jsem čekala, že se buď nakonec vrátí sám k Ashley a nebo se na něj nakonec Bill vykašle, protože toho bude mít dost. Už pár dílů zpět jsem čekala, co za katastrofu se zase semele, protože dlouho bylo všechno fajn a já jsem prostě čekala, kdy zase Tom něco podělá. A jak jsem se pletla! 🙂 Jsme za to ráda, protože dobré konce mám ze všeho nejraději! 🙂
Rozhodně se budu těšit, zda se tady někdy objeví nějaká druhá řada, protože jsem na tom stejně jako holky. Ráda bych věděla, co se stalo s tolika lidma v téhle povídce a jak to klukům klape dál..tak uvidíme, třeba se jednoho dne vážně dočkáme! 🙂
Každopádně moc děkuji za povídku! 🙂 Je pravda, že jsem se při ní občas pořádně navztekala, ale šťastný konec mi vždycky všechno vynahradí! 🙂
Tak mám konečně dočteno. Paráda! těším se na tvoji další tvorbu. 🙂
Povidka zacala vazne hezky. Pekne se cetla, ale v poslednich 10 dilech jsem se ztracela. Bylo to ke konci takove uz utahane. A spousta veci je nedoresenych to nemam u povidek rada. Lepsi je napsat povidku o 20 dilech ktera je promyslena nez pres 30 a konec o nicem. Omlouvam se ale tady plati ze mene je nekdy vice a ty jsi tady mela skoncit u toho 20 dilu….ale jako napad na povidku super.