Die Umerziehung 30.

Bill se líně povaloval v posteli. Nožkama máchal ve vzduchu, zatímco listoval svou módní biblí. Hned po probuzení dostal od Bushida gigantickou wafli s ještě větším kopcem šlehačky, načež se na Billa hladově vrhl a téměř ho připravil o vědomí, když mu předváděl pořádný ranní sex na probuzení. Billa všechno bolelo, ale ani v nejmenším si nestěžoval. Bushido mu po aktu totiž donesl vafle dvě, šlehačku posypal čokoládovými a kokosovými hoblinkami a přidal maliny, které Bill miloval nejvíc na světě, co se lesního ovoce týče. Když mu k tomu po chvíli donesl kávu s mlékem, málem se mu vrhnul kolem krku. Bohužel to ale nestihl, protože ho Bushido se slovy, že jde skládat hudbu, políbil a zavřel se v ložnici, která původně měla být jeho.

Bill oceňoval, že ložnice alespoň nebyla předělaná úplně zbytečně, ale neuvěřitelně se nudil. Psal Tomovi, ale ten měl nějakou schůzku, a Hagen s Juschtelem mohli dorazit až minimálně za dvě hodiny. Takže on měl dvě hodiny pro sebe. Jenže sám nebyl už tak dlouhou dobu, že najednou nevěděl, co s časem. Sice se mu na nočním stolku kupily časopisy z předplatného, ale nejdůležitější módní trendy už dávno znal, k tomu nepotřeboval žádné stupidní magazíny.

Chvilku zkoušel psát, chvilku zase kreslit návrhy, ale chyběla mu ta správná energie a inspirace. Byl tak naštvaný sám na sebe, že si na Bushidovu přítomnost zvyknul natolik, až bez něj nemohl fungovat, že si zapnul notebook a natruc se dal do mailů, zarputile odepisoval na všechny.

Proto sebou zmateně trhnul, když se bytem rozezněl zvonek. A to byl zrovna uprostřed pozvánky na nějaký večírek! Spěšně se zvedl, nadšeně mezi dveřmi přivítal Juschtela a Hagena, který… měl v ruce štěně! Bill vzrušeně vykulil oči. „Hagene, ty jsi mi koupil štěně!“ vyhrkl a okamžitě Georgovi malého buldočka sebral z náruče, drbaje ho za ouškem.

„Tak toho už zpátky nedostaneš,“ rozesmál se Gustav, zatímco Bill už štěně stačil slavnostně pokřtít na Pumbu a Georg se zmohl jen na šokované lapání po dechu. „Já ti říkal, že je stupidní nápad brát ho sem s sebou.“

„Jak jsem mohl vědět, že mi ho zabaví? Vždycky říkal, že pes doma akorát všechna zaneřádí chlupama, a to měli doma od narození psa i kočku! Zatraceně,“ bručel otráveně Georg. „Znamená to jediné. Pak jedeme znovu do útulku a já si vezmu toho černýho voříška.“

Gustav v zamyšlení nakrčil nos. „Toho oškubanýho? Ale jo, proč ne. Stejně se k tobě hodí víc než Pumba,“ pobaveně ukázal na štěně, které se rozvalovalo v Billově náruči. Leželo na zádech se slinou u tlamy, zatímco jeho nový páníček na něj šišlal a vyjmenovával, co všechno mu koupí do jeho nového bydleníčka, drbaje ho na bříšku. Pes se ani nehnul. „Jen se na něj podívej, už od pohledu je to rozmazlená primadona stejně jako Bill.“

„To, že jsem se zamiloval neznamená, že tě neslyším, Juschtele,“ odfrkl Bill, načež radostně „zaprděl“ na psí bříško. Pumba chrochtavě zaštěkal, zatímco Bill se rozesmál.

Po dalším takovém štěknutí vykoukl z ložnice i Bushido. „Fakt jsem slyšel psí zaštěkání?“

„Anisi!“ vyhrkl Bill nadšeně a zvednul Pumbu vítězně nad hlavu. „Máme štěňátko! Pumbiho!“

„Proč mám pocit, že od chvíle, co Bill spatřil toho psa, o nás absolutně ztratil zájem?“ zabručel Hagen, ale na rtech už mu konečně zase pohrával veselý úsměv. Očividně už Billovi jeho malou krádež odpustil – však všichni věděli, že nejstarší člen kapely si na Billa potrpí možná ještě o trochu víc než Gustav. Byl otravný až běda, ale všichni jejich benjamínka zbožňovali. Kdo by taky nezbožňoval? „A to tolik na naší návštěvu pospíchal.“

„A vždyť víte, že vás rád vidím,“ Bill se na ně konečně zazubil, protože Bushido položil Pumbu na zem a okamžitě si s ním začal hrát, využívaje Billovo oblíbené tričko. Všichni se krátce pozastavili nad tím, že ani nemukl, když se ozvalo trhání látky. Jen se vesele culil.

„Hele jen ho s tím psem nech, třeba z něj bude menší primadona,“ Gustav Billovi se smíchem pocuchal vlasy. „Jen ho musíš vychovat.“

„To si beru na starosti já, vychovám ty spratky oba,“ ozval se Bushido. Pobaveně k chlapci vzhlédl a stisknul mu kotník, než Bill málem zareagoval varovným polibkem. Včas se stihl zastavit.

Georgovi to ale neuniklo. „No do prdele, to snad ne,“ rozesmál se z plna. Pes vyděšeně vykníkl a schoval se Billovi pod nohy, odkud ho okamžitě začal tahat Bushido. „To si ze mě děláte prdel, že jsem konečně vyhrál sázku nad Tomem!“

„Hagene, děsíš našeho psa. Jakou sázku?“

„Že to dáš dohromady tady s Bushidem!“

„Vsadili jste se?“ pozvedl Bill obočí. „O tom už se ten bastard nezmínil!“

„Jasně, že nezmínil, když prohrál. Víš moc dobře, jak moc nesnáší, když prohraje a očekáváš, že se ti k tomu sám dobrovolně přizná?“ pobaveně protočil očima Gustav. Georg se nepřestával chechtat. „Vážně, Bille, musíš se mnou začít trávit víc času, aby ses naučil přemýšlet logicky.“

„Neboj, Gusti. Mám spoustu nápadů na muziku, takže pro sebe konečně budeme mít zase o něco víc času,“ zazubil se na něj. Bushido nespokojeně nakrčil nos.

„Neboj, Anisi, my ti ho vždycky večer vrátíme, a to víc než ochotně,“ Gustav s úsměvem špičkou nohy do muže šťouchnul. „Ten malý otrava dost často neumí zavřít klapačku a po celém dni, kdy do toho ještě skřehotá, je celkem fajn mít ho kam odevzdat s vědomím, že do deprese uvede někoho dalšího,“ bez zeptání si ukradl malého Pumbu.

Bill na svého kamaráda pohlédl, nemohl uvěřit jeho slovům.

„Jo, občas je to, jako kdybys mu dal do pusy rádio a neměl jsi ho jak zastavit,“ se smíchem přitakal Bushido. To Billovi stačilo k tomu, aby uraženě založil ruce na hrudníku a našpulil rty.

„Vy jste teda kamarádi!“

„Oh a pamatujete si, jak jsme jednou probírali toho zrzka, co s ním flirtoval, a Bill svoje znechucení nedokázal zastavit ani potom, co mu na rozhovor připojili mikrofon a slyšela ho celá hala, včetně toho zrzka?“

„Jasně, ten byl boží! Beďary snad i v uchu, půllitry na očích a pihy měl určitě i na…“

„Dost!“ zakřičel zoufalý Bill, rudý až za ušima. Za tenhle incident se snad nikdy nepřestane stydět.

Bushido se sice hlasitě smál, až mu slzely oči, ale stáhnul si chlapce k sobě na klín a pocuchal mu vlasy. „Nevěděl jsem, že máš slabost pro zrzky. Mám se obarvit, abych se ti líbil víc?“

„Bushido…“

„Jen klid, kotě,“ políbil ho na rty. „Já vím, že mě zbožňuješ takhle,“ zamručel mu do ucha svůdným hlasem. Bill přivřel oči. Na okamžik kompletně zapomněl, že jsou v pokoji přítomní i jeho dva přátelé, když rukou zajel pod Bushidovo tričko, zatímco mu muž do ucha šeptal další svůdné fráze. Měl sto chutí ho na místě znásilnit.

„Jestli máš na srdci další potupné historky, tak si je raději narvi hodně hluboko do zadku, Hagene, nebo přísahám bůh, že přinesu Tomův disk se všema tvýma fotkama, včetně těch z úplně prvního turné. A věř, že Tom dokázal udělat některé fotky hodně detailní. Pamatuješ si na Lauru, tu holku…“

„Chápu, chápu, už neřeknu ani slovo,“ Hagen se smíchem rezignovaně zvedl ruce. „Ale to mi povězte, jak je možný, že jste se dali dohromady zrovna vy dva? Vždyť jste se ještě nedávno nesnášeli.“

„Vážně, Georgu? Vážně se na tohle ptáš poté, co sis na nás vsadil?“ protočil Bill očima. „Nevím, prostě to nějak vyplynulo ze situace. Spali jsme spolu tak dlouho, až nemělo cenu hledat si někoho jiného.“

„Jo, to zní logicky,“ odfrkl Georg. Bylo mu jasné, že se do sebe zamilovali, tak proč to, kruci, nemohli přiznat nahlas? „Prostě jste si řekli: ‚Hele, vole, kašlem na to. Nebudeme si hledat nikoho novýho, budeme si věrný.‘ Tak nějak, co?“

„Hagene, ty jsi asi génius. Nepřemýšlel jsi třeba nad nějakým letním táborem pro kr- génie?“

„Bille, ty vole, přísahám, že jestli tě někdy někdo zabije, budu to já,“ bručel se smíchem.

„Super, tak aspoň vím, kvůli komu pak půjdu sedět,“ ozval se ode dveří pobavený Tom. Bill překvapeně vzhlédnul z Anisova klína, načež Tom ukázal klíče, které dnes ráno našel ve schránce. Byly od Billova bytu. „Co to tu máte za ňafavou obludu?“ Ukázal na Pumbiho. Ten se předníma packama opíral o Gustavova ramena a snažil se chňapnout Georgovy vlasy do tlamičky.

„Oh, dostal jsem od Georga štěně! Pumbiho!“

„Hagene, během těch několika měsíců, co je tu Bushido, ti ještě nedošlo, že u Billa nemáš šanci?“ protočil očima, naoko se snažil vystupovat vážně, ale Billovi neunikl pobavený úšklebek. „Samozřejmě uznávám, že zkusit ho ulovit na štěně, je velice důmyslné. I když je to štěně stejně ošklivý jako ty,“ zatahal psa za ucho. „Možná bys uspěl, za jiných okolností.“

„Jen se neboj, Tome. Jsem geniální, jdu na to pomalu. Ale nakonec si Billa získám, ty budeš můj švagr a pak ti zprzníme každý kout v domě, až budu Billa nakládat. Zasviním ti každý centimetr, až se o něj budu otírat svým nahým…“

„Proboha,“ zabořil Bill se znechuceným úšklebkem obličej do Bushidova krku. „Myslím, že už se nikdy nezbavím nočních můr!“ Všichni ostatní propukli v hurónský smích. Jediné, co Billa utěšovalo, byl fakt, že Bushido si chlapce křečovitě přidržoval u sebe, majetnicky mu svíral boky. Bylo úžasné vidět, že ačkoliv Bushido navenek předstírá, jako by to měl vše na háku, očividně byl hodně majetnický – jen co se Tom zmínil o tom, že by to snad Georg na něj mohl zkoušet, už ho silně mačkal k sobě. Byl roztomilý.

„Jo, Bille, nečetl sis teď někdy maily?“ ozval se po chvíli Tom znovu, zatímco všichni ostatní byli zapálení do diskuze o skládání hudby.

Bill se s námahou zvedl z Bushidova klína a zamířil do kuchyně. „Dneska jsem jich pár prošel, proč?“

Tom vyskočil na kuchyňský pult, zapíraje se o ruce. „Volal mi David, že prý ti měla přijít nějaká nabídka na focení, ale ty ses neozval. Tak ho urgovali.“

„Hm, aha. A proč David nezavolal přímo mně?“

„Protože mám pocit, že poté, cos mu posledně vynadal kvůli tomu špatnýmu ubytování, s tebou už nikdy nic řešit nebude chtít,“ ušklíbl se Tom pobaveně. „No každopádně si to prý máš projít, abys nepřišel o zakázku.“

„To je blbost, vždyť minule se mnou už mluvil bez problémů. Ale myslím, že už vím, o co jde,“ Bill se zamračil. „Ta nabídka se mi vůbec nelíbila. Byly za to teda hodně dobré peníze, to musím uznat, ale jinak se mi to vůbec nezdálo. Podmínky byly naprosto mizerné.“

„Proč?“

„Předně, bylo to v Mexiku. Víš, že Mexiko mám rád, fanoušci jsou skvělí a tak, ale prostředí, ve kterém mi zařídili ubytování, vůbec nebylo dobré, naprosto špatná čtvrť. Nehledě na to, že když jsem se díval na stránky té společnosti, zjistil jsem, že pro svoji tvorbu využívají pravou kůži a kožešinu a promiň, ale s takovou společností já teda spolupracovat nebudu. Navíc Anisovi brzy začne nahrávání a já si nemůžu dovolit na čtrnáct dní odjet. To se nehodí.“

„Vždyť ses zmiňoval o tom, že vám zařídíš nějaké výjimky, ne?“ pozvedl Tom obočí. Hbitě si přivlastnil sáček brambůrků. Hladově se do nich prorval a rovnou si celou hrst nacpal do pusy. „Tak proč bys tu měl zůstávat, pokud teda opomeneme ten fakt o kožešinách.“

„Tome, já prostě… Sám si pamatuješ, jak jsme byli šťastní, že máme jeden druhého, když jsme byli na začátku kariéry. I když to teď bude znít hrozně domýšlivě, ale Anis kromě mě nikoho nemá. A já tu pro něj musím být.“

„Ale nemusíš,“ odfrkl Tom s plnou pusou a protočil očima. „Ty prostě chceš a to je rozdíl.“

„Fajn. Přiznávám, že ty řeči, že to neberu vážně a tak, jsou hovadina. Po pravdě, spadl jsem do toho až po uši a znovu se ve mně probudil ten šílený romantik, který by byl s Anisem pokud možno nejraději. Ale nechci mu to říkat, protože se bojím, že on to tak necítí. Bojím se, že kdybych mu to řekl, utekl by. A už tak jsem příliš vyděšený z toho, že ho ztratím, až vypukne ten boom kolem.“

Tom překvapeně zamrkal. Odložil pytel brambůrků a otřel si ruce. „Páni. Fakt tě to vzalo, co?“

Bill pokrčil rameny. „Očividně. Ale i když vím, že je v Anisovi obrovské srdce, nějak… ho nechci k ničemu tlačit. Chci, aby se mnou byl rád, abychom pořád měli tu naší jiskru vzrušení. Svým způsobem se mi hrozně líbí, jak to mezi sebou máme, ale na druhou stranu… kde mám jistotu, že se zítra nevzbudí a neřekne si, že to byl jen nějaký stupidní rozmar?“

„A kde máš jistotu, že si přesně tohle neřekneš ty?“

Bill se zarazil. Nejistě na svého bratra pohlédl. Měl pravdu? Mohl to být jen jeho rozmar?

autor: Saline A.