autor: Janule
L. A. neděle 23. února 2014
„Konečně sami,“ vzdychl s úlevou Bill v předsíni a skopl boty, když za nimi zapadly dveře domu. „Už jsem myslel, že mi z toho ženskýho štěbetání upadne hlava,“ došel s Pumbou v náručí na sedačku v obýváku, položil ho a rozplácl se na ni jak široký tak dlouhý.
„Jo, ty dvě jsou naprosto k nezastavení,“ přitakal Tom při vzpomínce na přítelkyně Géček, které tentokrát přiletěly s nimi, „skoro jako ty,“ dodal si jen tak potichu sám pro sebe, nechtěl mít doma potíže. Srovnal Billovy rozházené boty a k nim připojil i svoje vlastní. Nesnášel, když se v domě roznášel prach a písek z ulice, což většina jejich zdejších návštěv nechápala. Amíci se prostě nepřezouvají, i kdyby zrovna šlápli do psího bobku. „Ale díky nim máme svůj klid, to musíš uznat,“ došel k Billovi, posadil se vedle něj, objal ho kolem ramen a políbil na čelo. „Představ si, že by všichni čtyři bydleli tady, to bych ti nemohl dát ani pusu.“
„Jo, máš pravdu,“ přikývl Bill spokojeně, miloval pozornost, kterou mu Tom poslední dva týdny věnoval; láskou Billa několikrát málem udusil, jak ho pořád objímal, aby si užil jejich nového vztahu. „Museli bychom při tom být zticha,“ dodal a pohladil Toma po stehně.
„Strašná představa,“ přikryl Tom Billovu ruku svou a přesunul ji kousek výš na to správné místo. Bill bez váhání stiskl a Tom vzdychl. „Co bychom celé dny dělali?“
„Nevím, ale určitě by to nebyla taková zábava,“ odpověděl Bill a chtivě se zašklebil, zatímco rozepínal Tomův zip u kalhot.
„Chceš to dělat tady?“ zeptal se Tom překvapeně, když mu Billova ruka zajela pod boxerky a Pumba vedle něho na sedačce lehce zachrápal. Ty dvě ženské neutahaly jen dvojčata, ale i jejich naprosto ťuťuňuňu k sežrání štěně.
„Proč ne?“ zeptal se Bill. „Tady jsme to ještě nezkoušeli,“ zapřemýšlel, když v hlavě probíral místa v domě, kde se během posledních dvou týdnů s Tomem milovali.
„Ok,“ už nic nenamítal Tom, byl po dvou dnech strávených s Géčky a jejich přítelkyněmi v pronajatém apartmánu totálně nadržený.
Sabine a Isabela byly sice sympatické, ale typické ženské, co nezavřou pusu, což veškeré muže v okolí dost vyčerpávalo, zvlášť když dva z nich nemysleli na nic jiného, než jak by se vypařili a rozdali si to spolu kdekoliv, kde je ve dveřích klíč. Neudělali to jen proto, že byli slušně vychovaní. Už tak si Gustav všiml, že se k sobě dvojčata chovají jinak než dřív, což zavinily hlavně neustále špatně skrývané doteky, které si Bill ani Tom nemohli odpustit. Naštěstí to všechno padlo na vrub Billově ztrátě paměti a Gustav s Georgem si na to po chvíli zvykli. Zvlášť po několika skleničkách to přestali řešit úplně.
K Tomovu překvapení jim Gustav oznámil, že na Silvestra požádal svou dlouholetou přítelkyni Sabine o ruku a do roka a do dne se budou brát. Dvojčata jsou na svatbu samozřejmě zvána, což zvlášť Bill přivítal s nadšením, protože ho Gustav požádal, aby mu šel za svědka. Tom se nezmínil ani slovem, že na Silvestra udělal totéž, ale překvapilo ho, jak dávno a daleko mu to teď připadá. Neuvěřitelné.
„Nadzvedni se,“ dostal pokyn, když se z něj Bill snažil stáhnout kalhoty. Sám už byl jen v boxerkách a jeho džíny se válely na podlaze. „Bezva,“ dostal pochvalu, když na něj po chvilce už kompletně nahý Bill dosedal.
„Co když někdo přijde?“ zadíval se Tom na dveře, kterými před chvílí přišli.
„Kdo by sem chodil? Hospodyně tu byla ve středu, naši jsou v Německu a Alex už k nám nesmí. Krom toho, stejně by se přes bránu bez kódu nedostal, tak to neřeš,“ vyjmenoval všechny možnosti Bill, zatímco si roztíral gel po prstech.
„Máš pravdu,“ zhodnotil Tom Billův výčet a uklidnil se. Přesto ale takhle přímo proti vchodu neměl dobrý pocit. Něco mu říkalo, že na cosi Bill ve svém výčtu možností zapomněl. V tom mu to došlo. „Ria zná kód a má pořád klíče,“ vydechl zrovna ve chvíli, kdy první nagelovaný prst zajel do hlubin Billova těla.
„Cože?“ vyjekl Bill a málem sebou praštil na Pumbu, jak s prstem ve vlastním zadku nadskočil leknutím. Tom ho naštěstí chytil a vrátil ho zpátky. „Jak to? Tys jí je nechal?“ vypískl Bill.
„No, nějak jsem to v tom fofru zapomněl řešit. Neboj, ta sem nepřijde,“ ujistil ho Tom. „Ale mohla by si třeba poslat Alexe pro zbytek věcí,“ uvažoval dál Tom.
„Vždyť mu ty dvě uražený nádhery kvůli tobě zakázaly, aby sem chodil, tak proč by ho posílaly pro věci?“ reagoval Bill už zase klidněji. Představa, že by Ria vlezla do dveří ve chvíli, kdy jezdí na svém dvojčeti přímo proti nim, byla strašná, ale zároveň směšná. Dovedl si představit její výraz. Kdyby ovšem vešel Alex, bylo by to ještě strašnější. Jeho bývalý učitel angličtiny by nejspíš dostal infarkt. Dal ale přednost obživě, když mu Katie jako Riina kamarádka dala vybrat, jestli chce dál učit Billa anglicky, nebo zůstat spolumajitelem jejich firmy, tak snad už sem nikdy nepřijde.
„To je fakt,“ souhlasil Tom, „ale stejně bych to radši neriskoval. Drž se pevně,“ vydal příkaz, chytil Billa kolem pasu a zvedl se. „Jdeme radši dolů,“ rozhodl, když si představil, že by tenhle žok, který vážil téměř stejně jako on sám, musel tahat do schodů. Dolů to bude lehčí.
„Nezakopni,“ držel se Bill bratra vší silou rukama nohama, když scházeli opatrně po schodech do zkušebny, a hihňal se jako puberťačka.
„Otevři,“ zafuněl z posledních sil Tom, tohle vůbec nebylo tak lehké, jak to vypadalo ve filmech. Měl co dělat, aby Billa nepustil. Ten se natáhl a za kliku otevřel zkušebnu. Tom se i s dvojčetem v náručí zřítil na první židli, která mu přišla do cesty, a byl rád, že to přežil bez nehody. „Fuj, seš těžkej jak prase,“ ulevil si.
„No dovol?“ pleskl mu jednu výchovnou Bill po hlavě. „Je vidět, žes v životě osobně neviděl prase,“ vzpomněl si Bill na tu půlku, co měl letos objednanou v Loitsche. V tu chvíli mu taky došlo, že poslední dva týdny si na svou minulost už téměř nevzpomněl. Tom ho tak zaměstnával, že neměl čas myslet na nic jiného. A teď na to taky nebyl čas. „Pojď na pohovku, ta židle má kolečka,“ poukázal na fakt, který jednoznačně židli vylučoval z činnosti, kterou spolu hodlali za chvíli provozovat. „Leda by ses chtěl pořádně projet po studiu,“ uchechtl se, když z Toma seskakoval. „Na,“ hodil bratrovi gel, který celou dobu držel v ruce. „Ať taky něco děláš,“ klekl si rozkročmo na pohovku, vystrčil na Toma pozadí a čekal, až k němu unavený bratr dorazí.
Za chvíli už se studiem nesly jeho vzdechy, když mu Tom narážel do prostaty, o které ještě před dvěma týdny starší z dvojčat téměř netušil, že existuje.
Tom byl v šoku, když ho Bill začal seznamovat s jeho vlastním tělem. Neměl ponětí, o jak úžasný pocit se připravoval, když celý první týden sveřepě odmítal, aby se ho Bill dotýkal jinde než na penisu. Až jednou, když byl Tom až po kořen zabořený v Billově nenasytné puse, ucítil zvláštní tlak, a než stihl Billa vyplivnout a začít protestovat, narazil Billův prst uvnitř na něco, co mu zkroutilo prsty na nohou, div do nich nedostal křeč. Naprosto ho ten pocit odzbrojil, přestal se bránit a jen se poddal dvojí rozkoši, kterou mu jeho dvojče způsobovalo. Kdykoliv si na to od té doby vzpomněl, napadlo ho, že to byl snad nejsilnější orgasmus, jaký kdy v životě zažil. Nejenže jeho mladší dvojče kouřilo líp než všechny ženské, co jich kdy v posteli měl, ale ještě ho dokázalo přivést k orgasmu jedním jediným prstem tak, že si to bude pamatovat až do smrti. A nejlepší na tom všem bylo, že to mohl mít znovu a znovu, kdykoliv si vzpomněl. Nechápal, co na Rie viděl tak úžasného, ale s jeho bráškou se to prostě nedalo srovnat.
~*~
„Já nevím, Bille, ale zníš divně,“ ozval se jindy tak mlčenlivý Gustav, když o dva dny později ve stejné zkušebně dohráli jednu ze starších písniček, kterou se Bill naučil. „Proč na ten hlas tak tlačíš? Zbytečně chraptíš a zase si odrovnáš hlasivky,“ pokračoval bubeník. „Trochu povol, nemusíš tak chrčet, nezpíváš metal přece. Jedna cysta ti nestačila?“
„Já to jinak neumím,“ bránil se Bill a snažil se aspoň pohledem hledat zastání u Toma. Ten se ale k jeho údivu přidal na bubeníkovu stranu.
„Je to fakt,“ pokrčil Tom rameny. „Trochu uber,“ omluvně se usmál na Billa, který už už začínal špulit uraženě pusu. „Naši fanoušci by tě s tímhle hlasem vůbec nepoznali.“
„To je tou pitomou angličtinou,“ snažil se to uražený Bill svést na cokoliv jiného než na svou techniku zpěvu. Vždycky chraptil a nikdy to nikomu nevadilo. Tyhle popový písničky mu byl čert dlužen. A ještě k tomu ta pitomá angličtina, ta mu vadila ze všeho nejvíc.
„To je další věc,“ přidal se i Georg. „Výslovnost máš naprd, musíme s tím něco udělat.“
„Já ti řeknu, co bysme s tím měli udělat,“ naštval se Bill, když už se proti němu spikli všichni tři. „Prostě budu zpívat, jak mi zobák narost. Vykašlu se na pitomou angličtinu a budu zpívat německy.“
„To je blbý,“ ozval se Tom.
„Proč by to bylo blbý?“ opáčil Gustav po chvilce. „Na začátku zpíval všechno německy a proslavili jsme se i s tím. Četl jsi někdy fanouškovský stránky?“ obrátil se bubeník na Toma.
„Moc ne, je to samá úchylárna,“ pokrčil rameny Tom.
„Prosim tě,“ zvedl Gustav oči v sloup. „Myslím normální stránky, ne ty plný vašeho sexu,“ ukázal dvěma roztaženými prsty na dvojčata.
„Nebo vašeho,“ ušklíbl se Tom na Géčka, čímž jim to vrátil. Neměli si v tomhle co vyčítat.
„To je jedno. Kdyby ses někdy podíval jinam než na úchylárny, tak bys zjistil, že většina fanynek miluje, když Bill zpívá německy, a angličtina jim vadí. Tak z toho uděláme přednost. Prostě natočíme zase celou desku v němčině a bude to.“
„Jasně,“ přidal se radostně Bill. Vidina rodné řeči v písničkách ho vyloženě vzpružila a zapomněl se i urazit. Teď když byl Alex jako učitel angličtiny mimo hru, nikoho na učení stejně neměl.
„No… není to blbej nápad, ale co rozhovory?“ uvažoval Tom. „Všichni už jsou zvyklí, že mluvíme anglicky. Bill se prostě musí naučit mluvit,“ nedal se tak snadno.
„Než se naučí mluvit slušně, bude to trvat dva tři roky, vzpomeň si, kolik maratonů Přátel a Doktůrků jste museli skouknout, abyste se naučili aspoň pár anglickejch frází,“ připomněl mu jejich svérázný způsob učení angličtiny Georg. „Na to nemáme čas. Musíme vydat desku letos, už jsme to slibovali poslední dva roky a furt nic. Hrozí, že takhle přijdeme o fanoušky,“ řekl Georg nahlas to, co všichni dávno věděli.
„Jo,“ přikývl Bill. „Nechci přijít o fanoušky, který ještě ani neznám.“
Zkušebnou se ozval smích, Billova poznámka všechny pobavila.
„No tak jo, budeme zase používat překladatele,“ přikývl Tom. „Ale tobě zaplatíme učitele zpěvu, aby ses naučil zacházet s hlasem,“ neoblomně dodal ke svému dvojčeti. „Takhle bys Rette Mich na koncertě nezazpíval. Fanynky by tě vypískaly.“
„Dobře, jsme domluvení,“ potvrdil Gustav. „A můžeme klidně říct, že Bill ztratil paměť, protože o tom jeho pádu ze schodů stejně všechny fanynky vědí. Nikdo mu to nemůže vyčítat, to se může stát každýmu. Známe reportéry, budou se vyptávat na všechno možný a nakonec by to prasklo tak jako tak,“ ukončil Gustav diskusi. Na to už nikdo nic neřekl a dvojčatům se objevily na tvářích spokojené úsměvy. Konečně byl problém vyřešen.
~*~
„To je úžasný,“ vydechl Bill. Seděl u stolu a zíral na kresby a montáže sebe a svého bratra, které našel v Tomově notebooku. Šel hledat nějaký nový vegetariánský recept, aby nevařil pořád dokolečka to samé, když zahlédl na ploše složku pojmenovanou „twc“. Neváhal ani vteřinu, protože mu tahle zkratka připomněla ono slovo, které si před časem zapsal do mobilu, ale nakonec na něj úplně zapomněl. Teď se díval na sebe a Toma, jak si to na obrázcích rozdávají v těch nejzvláštnějších pozicích, a okamžitě ucítil v klíně tlak. Tak tohle byl ten twincest. Slovo, jež Tom tehdy nazval hovadinou, kterou si ale evidentně stáhl do notebooku. Bill na to zíral jako na svatý obrázek. Bylo to tak úžasné. Autoři těchhle kreseb a montáží musejí být geniální, pomyslel si Bill, když vzal v úvahu, že jim nikdy nestáli, natož neleželi modelem. Chvíli si ty úžasné obrázky prohlížel, než složku zavřel a místo receptu zadal do vyhledávače slovo twincest. Úplně ho ohromilo, kolik odkazů mu Google nabídl. To číslo bylo nesmyslné. Našel jich 436 000. To nestačí projít ani do konce života, natož do oběda…
„Co děláš?“ ozvalo se asi po třech hodinách za Billovou hlavou. „Mám hlad jako vlk, co bude k jídlu?“ zeptal se svého dvojčete Tom, který se vynořil ze zkušebny a začmuchal. Nic necítil, což znamenalo, že Bill ještě ani nezačal vařit. To bylo zvláštní vzhledem k tomu, že se blížila půl druhá. Jedním okem zkontroloval kuchyň. Čisto a prázdno.
„Cože?“ zvedl od notebooku hlavu Bill, jako by neslyšel, co se ho bratr ptal.
„Ptám se, co bude k obědu, mám hlad jako vl…“ nedořekl, když došel až k Billovi a podíval se mu přes rameno. „Ok, objednám pizzu,“ rezignoval, když viděl, kde jeho mladší dvojče uvízlo. Bylo mu jasné, že se jen tak k vaření nedostane.
„Dobře,“ kývl jen Bill nepřítomně a opět se začetl do povídky, již našel na jednom blogu. Byla jako jedna z mála německy, takže jí rozuměl.
„Chceš feferonkovou?“ zeptal se Tom, než potvrdil hovor s místní pizzerií.
„Ne, klidně si dám tu tvojí,“ odpověděl Bill nepřítomně.
„Ok,“ usmál se Tom, „jak si přeješ.“ Byl rád, že si s ním občas Bill dal vegepizzu, aniž by si stěžoval, že je bez chuti. Čím víc času věnovali sexu, tím míň ho měl Bill na vaření, tudíž se mu nechtělo dělat dvě jídla, jedno pro Toma a druhé pro sebe, tak si pomalu postupně zvykal na vegetariánskou stravu. Snad se k tomu jednou Bill vrátí a on nebude muset dávat pozor, aby je v supermarketu nikdo neviděl, když jeho mladší dvojče hází do vozíku balíčky s masem. Až vyrazí na turné, budou muset dávat extra pozor. Leda by Billovu změnu chutí svedli na ztrátu paměti, stejně jako angličtinu. Nakonec by to nebyla žádná lež.
Když Tom típl hovor s pizzerií, posadil se naproti Billovi a chvilku své dvojče pozoroval. Na jeho tváři se zračilo naprosto všechno, co četl, a Tom si vzpomněl na sebe, jak mu téměř tekly slzy, když četl jednu z povídek, ve které Bill umíral. Byl to strašný pocit. Teď viděl, že si zřejmě Bill zvolil ke čtení něco podobného.
„Bille?“ oslovil své naprosto nevnímající dvojče.
„Co?“ nezvedl Bill ani oči od notebooku.
„Co čteš?“ zeptal se s úsměvem.
„Povídku,“ odpověděl stručně Bill, bylo vidět, že na nic jiného mu mozek v tuto chvíli nestačí.
„O nás?“ Bill jen přikývl a zvedl k Tomovi uslzené oči.
„Právě jsi mi vyznal lásku.“
„Miluju tě, Bille,“ řekl Tom, naklonil se k bratrovi přes stůl a chytil ho za ruku.
Bill se na Toma usmál, setřel si z tváře slzu a popotáhl. Tak rád ta slova konečně slyšel…
autor: Janule
betaread: Allka
Příště se uvidíme naposledy :o)
Ok. Taky se mi víc líbí, když Bill zpívá německy. Má to prostě šťávu, kterou ájina úplně utlumí.
Jinak moc pěkný dílek, pěkně jim to spolu klape a Géčka jsou v pohodě. Pobavila mě ta hláška: "Myslím normální stránky, ne ty plný vašeho sexu." – "Nebo vašeho." To fakt sedlo. 😀
Moc pěkná kapitolka.
Ten komentář pod povídkou mi to celé tedy pěkně zkazil. 😀 Nechce se mi věřit, že už bude jen poslední díl? Jako vážně? 🙁 To je mi tááááák líto! Vím, že jsi někde psala, že tahle povídka nebude dlohá jako Tvoje ostatní, ale i tak bych ještě pár dílů brala. 😀 No, nevadí. Každopádně děkuji za upozornění, protože bych měla příště asi parádní šok. Snad to za ten týden nějak rozdýchám! 😉
Jinak tohle bylo tak krásné a pohodové. Vlastně o klucích z LA už pravděpodobně neuslyšíme, pokud poslední díl nebude rozdělený nějak napůl a je mi to nějak líto. Konečně jsem si tohohle Toa oblíbila a přestal mě štvát a už je konec. 😀 Škoda. Ráda bych věděla, jak to bude dál pokračovat, ačkoli vím, že už to v tomhle díle bylo všechno nastíněno. Můžu být vůbec ráda, že to nakonec dopadlo dobře a kluci jsou spolu a že to vůbec k něčemu bylo. Jsem na tohohle Billa pyšná, jak to všechno zvládl – celé nové prostředí a jiné vzpomínky. Já bych se z toho asi zbláznila, ale on j šikovný. A nakonec si i vybojoval Tomovu lásku. 🙂
Takže se budu těšit na poslední díl a za tenhle opět moc děkuji! 🙂
Ah, krásný dílek .. so sweet… jsem ráda, že si vyřešily tyhle "skupinové" problémy.
A příště naposledy? Ach ach, škoda!
Jak jako naposledy???? To néééé! Vždyť je tady pořád tolik věcí, o kterých by se dalo psát… Jak to spolu kluci zvládají dál a co Géčka, a rodina, a Andy…a dalších spousta spousta věcí… Já nechci, aby to skončilo! Nemusíš už vymýlet žádná dramata, můžou být všechny díly krááásně sladké, jako byl tenhle! 😀
No dobře, už mlčím. 😀
Mě by tak strašně zajímalo, jestli kluci opravdu někdy četli nějakou tu fanfiction. A když už ne tu twc, tak třeba nějakou tu G/G 😀 Já bych teda ale povídky sama o sobě číst nechtěla. Už proto, že bych to furt porovnávala s tím, že ´takhle bych se nikdy nezachovala´ nebo ´tohle bych nikdy neřekla´… Ale obrázková tvorba se k nim určitě nějaká dostala 😀
Ale tohle byl vážně krásný díl. I když jsem se zase musela strašně smát tomu, jak jsou oba u toho sexu ukecaní. Navíc ještě mají témata, u kterých by normálního člověka veškeré vzrušení hned přešlo. Tak ještě, že oni dva nejsou normální 😀
Díky za krásný díl a těším se příště!
No ták, to vážne??? Je mi tak ľúto, že to bude posledná časť:( Budem ale dúfať, že Ti zase niečo takéto skvelé napadne a že to aj dáš do wordu a potom sem:)
Kapitola je ako už je u Teba tradičné, krásne nežná ale aj neskutočne vtipná. Milujem to ako kombinuješ do tých krásnych nežných chvíľ humor. A vlastne milujem všetky poviedky ktoré si doteraz zverejnila. Ďakujem za kapitolu 🙂
už zase. neuvěřitelnej sranda-sex. 😀 úplně nám kazíš ty romantický představy o nadpozemské lásce. 😀 jestli se u nich odehrává něco podobnýho, tak tě pic.
nejvíc mě rozesmálo, když se Gustav posmíval dvojčatům, že čučí na prasárny o twincestu a Tom jim to vrátil, net je plnej prasáren i o Géčkách. 😀 nu ale přiznejme se, kdo nemá v pc složku s názvem "twc"? 🙂 třeba jí mají i Géčka. 😀
Chudak Bill se musi vsechno zase otrocky ucit :D. Ale on to zvladne. A mozna dobre ze bude zpivat nemecky, Gustav ma skvely napady. Jen se vubec netesim na posledni dil, co budu pak cist :(.