autor: Steinsgrrl
„Tome? Proč máš skleničky v téhle skříňce, když by dávalo větší smysl, mít je v téhle skřínce?“ Bill ukázal na druhou skříňku se sklenkou v ruce. „Chci říct, mohl bys je vytáhnout z myčky a rovnou je uklidit, místo abys přecházel přes celou kuchyň.“
Tom vzhlédl z místa, kde ve dřezu drhnul pánev. Obalovaná treska, kterou smažil k obědu, zanechala na opotřebovaném kovu spáleninu a byla to Billova chyba, opravdu; neměl být tak nádherný, že ho Tom musel osahávat uprostřed kuchyně, zatímco vařili oběd – a teď měl příšerný problém sundat to dolů.
Chvíli zapřemýšlel, než pokrčil rameny. „To je místo, kam je dávala Nikki. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.“
„Můžeme, um,“ Bill najednou vypadal trochu ostýchavě a Tom se snažil zadržet úšklebek. „Můžeme je přesunout?“ Odmlčel se se skousnutým rtem. „Víš, nechci sem přijít a snažit se všechno změnit. Jde jen o to, že by to tak dávalo větší smysl.“
Tom se jen tiše zasmál a upustil pánev do dřezu. Osušil si ruce a vzal od Billa sklenici. „Miláčku, jsou to jen skleničky. Nezajímá mě, kam je dáš.“
Bill vypadal, že se mu ulevilo a Tom jej rychle políbil na tvář, než začal vytahovat sklenice ze skřínky. Když byla prázdná, přesunuli do ní vše, co bylo ve druhé skříňce a naskládali sklenice tam, kde to Bill považoval za jejich správné místo. Bill si vesele utřel ruce a zavřel skříňku se širokým úsměvem.
„Teď, když je to hotovo, opravdu potřebuju pracovat na svém šatníku.“ Bill ho políbil na tvář a Tom se usmál, když odešel vybalovat. Billův čas strávený v módním průmyslu mu vynesl spoustu oblečení a Tom nevěděl, jak pro to všechno Bill proboha chce najít místo.
Dokončil drhnutí pánve, kterou nechal ve dřezu, a utřel pult. Tom neměl nijak zvlášť v lásce domácí práce, ale zaměstnávalo mu to ruce, zatímco zvažoval, jak sehnat další práci. Co by opravdu měl udělat, pomyslel si, zatímco drhnul nerezovou ocel uvnitř dřezu, je zavolat zpátky těm společnostem, které mu dříve nabídly práci a on je odmítl ve prospěch nabídky pana Shaskyho. Možná, že zatím nevybrali někoho jiného, nebyla to tak dlouhá doba. Tom vyždímal houbičku nad umyvadlem a položil ji na stranu, aby uschla, rozhodnutý, že ty hovory uskuteční další den, až odveze Janni do školky.
Právě teď se potřeboval soustředit na to, které Billovy věci dát pryč, a které uložit. Jako krabice naskládané vedle jeho počítače. Vzhledem k tomu, že nebyly označeny, Tom otevřel první, jen aby zjistil, kam by se měla dát. Říkal si, že to není ze zvědavosti, ale věděl zatraceně dobře, že je. Chtěl vidět víc Billových věcí, věcí, které byly pro Billa drahocenné a milované.
Vzpomněl si, jak nosil tyto krabice do domu a rovnal je k ostatním stejně velikým. Byly těžké a on se divil, co v nich mohlo být, ale neměl čas se ptát. Nyní to věděl.
Krabice byly plné časopisů. Cosmos, několik let staré, něco málo GQs, pár Vogue a nějaké zahraniční časopisy, o kterých nikdy neslyšel. Tom jich několik vytáhl ven a zbytek tam nechal, přičemž přešel k pohovce, aby se podíval.
Proboha, proč by měl Bill spoustu zastaralých módních časopisů? Přemýšlel, jestli pro inspiraci, nebo je možná, pomyslel si s úsměvem, používal jako katalog, aby si vybral oufit pro novou sezónu.
Tom jimi listoval, stránky už nebyly tak lesklé jako dřív, takže bylo snazší je obracet. Neviděl žádné poznámky; jen spoustu článků o make-upu, článků o porovnávání kabelek nebo takových, které ukazovaly neskutečně vysoké podpatky, jaké nikdy neviděl. Oh, pak tam byly obrázky. Módní fotografie předvádějící značkové oblečení, nošené tak hubenými lidmi, že u nich Tom přemýšlel, jestli vůbec někdy jedli.
Otočil na další stránku a zamrzl. Byl tam Bill. V tom časopise byl Bill a Tom se prudce nadechl. Bill říkal, že mu je ukáže, ale nikdy to neudělal. A Tom na to tak trochu… zapomněl, s tím vším, co se kolem dělo.
Ale přál si, aby to viděl už dříve. Bill byl úchvatný. Jeho vlasy byly dole s mnoha dredy smíchanými s černými prvky. Některé dredy byly černé, některé byly bílé a Tom byl tím vzhledem okouzlen. Jeho make-up byl kouřový a sexy, a když se podíval na lesklé rty, které Bill měl ten den, a o kterých věděl, co dokázaly udělat a jaké byly, Tom ucítil začínající mravenčení ve svém rozkroku. Bože, jeho přítel byl nádherný. Jo, věděl to už dříve, ale nikdy jej neviděl takhle, a když spatřil tyhle fotografie a uviděl jej takhle vyparáděného, jen mu to tu skutečnost ještě více připomnělo.
Přitiskl si dlaň přes kalhoty na svůj penis. Na tohle teď opravdu nebyl čas. Tom měl na práci jiné věci. Přesto se nemohl přestat dívat na to, co leželo před ním.
Nakonec jej napadlo, že zbytek těchto časopisů zřejmě také obsahoval Billovy fotky. Pohlédl na krabice. Ale jak by mohlo? Bill říkal, že byl jen na pár foceních. Tohle bylo daleko víc než jen pár.
Tom popadl další časopis z hromádky vedle něj a začal jím listovat se zastavením na všech módních fotografiích. Netrvalo dlouho, než našel Billa i v tomhle časopise. Nebo v dalším časopise, nebo v dalším. Zanedlouho měl každý z časopisů otevřený, stránky ležely rozprostřené na stolku před ním, se spoustou Billů dívajících se na něj.
„Ach bože,“ ozval se za ním hlas se zatajeným dechem.
Tom se rychle otočil, jako kdyby byl přistižen, že dělá něco, co by neměl.
„Ehm.“ Pohlédl zpět na časopisy a poté na Billa. Bill na ně zíral, jeho oči se vůbec nehýbaly a Tom si nebyl jistý, jestli je vůbec všechny viděl. „Já, ehm. Chystal jsem se to přesunout do sklepa, ale,“ řekl a nervózně se poškrábal na zadní straně krku, „myslel jsem si, že bych se měl podívat, co v nich je. Protože možná to budeš potřebovat tady, a ne ve sklepě?“
Bill odlepil oči od časopisů a zaměřil se na Toma. „Ne. Ne, chci říct, jo. Je to okay.“ Udělal krok směrem ke konferenčnímu stolku. „Jen jsem je už nějakou dobu neviděl.“
„Jo, vypadají, jako by v té krabici byly docela dlouho.“ Tom ukázal na časopisy a cítil se hloupě. Bylo zřejmé, že Bill neměl námitky proti tomu, aby se na ně díval, ale zdálo se, že je vyveden z míry při pohledu na vlastní fotky. Nechtěl nic říct, nechtěl se na ně Billa ptát. Pokud by mu Bill chtěl říct, co se děje, Tom musel věřit, že by to udělal.
Bill pomalu obešel okraj gauče a natáhl se k jednomu z časopisů, téměř uctivě.
„Na tohle si pamatuju,“ začal tiše. „Ve studiu byla opravdu zima. Pořád si stěžovala.“ Bill ukázal na modelku na fotkách a Tom se naklonil, aby lépe viděl. Byla to jedna z těch modelek, u kterých Tom nikdy nemohl pochopit, jak se vůbec mohly stát modelkami. Byla tak hubená, kyčelní kosti jí trčely ven pod šaty, které nosila, a její tvář byla téměř jen kostra. „Ale oni stále nechávali zapnutou klimatizaci, protože chtěli, aby měla na fotkách husí kůži. A chtěli, aby jí vyčnívaly bradavky. Ale to nefungovalo. Nakonec na ně stejně museli použít led.“ Uchechtl se tiše.
„Led?“ Tom se znovu podíval na obrázek, tentokrát podrobněji. Dobře, vyčnívaly jí bradavky. Ale led? „To muselo být nepříjemné.“
Tom to řekl s tak kamennou tváří, že se Bill musel rozesmát. Ve světě modelingu se dělo tolik věcí, o kterých většina lidí neměla ani tušení. Některé z nich by je nejspíš šokovaly, kdyby se o nich dozvěděli. Dívky, které s pocitem viny hladověly, dívky, které byly vyhozeny, protože prostě nemohly být tak hubené, jak agentura chtěla. Bulimie, anorexie, drogy, klystýry. Led na bradavkách bylo to nejmenší.
Ale Bill zůstal ve zdravé části davu. Měl úžasný metabolismus, který mu umožňoval jíst, co chtěl, a přitom zůstat super štíhlý, a management byl vždy spokojen s jeho prací. Upřímně, neviděl většinu z hrůz, o kterých mu říkali jeho přátelé, a byl za to nesmírně rád. Místo toho si udělal několik úžasných přátel. Lidi, kteří zůstanou v jeho srdci navždy. Jako David.
„Chybí mi to,“ řekl Bill tiše. „Chybí mi to vzrušení. Chystat se a oblékat se. To úžasné oblečení.“ Zazubil se na Toma, který na oplátku protočil oči. „Hej, mám v šatníku hodně luxusního oblečení a většinu z toho jsem dostal zdarma. To nemůžeš porazit.“
Tom pokrčil rameny, ale naklonil hlavu, aby kývl na souhlas. Luxusní oblečení nebyla jeho věc, ale pokud to bylo důležité pro Billa, tak to bylo důležité i pro Toma.
Bill zavřel časopis a zvedl další, postrčil Toma proti opěradlu pohovky, aby se k němu mohl přitulit. Tomova paže kolem něj byla teplá a uklidňující a Bill to moc potřeboval. Potřeboval Toma.
„Ale musel jsi skončit kvůli svému otci,“ zašeptal Tom.
„Jo. No, někdo se musel o něj postarat,“ Bill vzdychl a pustil časopis na polštář vedle sebe. „Bylo to tak těžké opustit New York. Byl jsem rozpolcený. Nechtěl jsem odejít. Ale byl to můj táta, víš?“
Tom přikývl, i když vlastně nevěděl. Neviděl svého otce léta, a i když ho viděl, tak jeho otec nikdy nebyl táta.
„Ale udělal jsem to. Odešel jsem a přišel sem, kde jsem udělal, co jsem musel. Postaral jsem se o něj a převzal péči nad barem a domem a jeho životem.“
Byli potichu, zatímco Tom si opřel tvář na vrchol Billovy hlavy a jeho vlasy jej lechtaly do nosu. „Litoval jsi toho někdy? Že ses vzdal života, který jsi měl?“
Bill se mu v náruči obrátil, tváří k němu. „Jestli lituju, že jsem se postaral o svého otce?“ Zeptal se, zjevně zmatený. „Vím, že ses ptal, jestli lituju, že jsem se vzdal svého života, ale ve skutečnosti by ta otázka měla být, jestli lituju, že jsem pečoval o svého otce, když umíral.“
Billův tón byl ostrý, ale Tom měl pocit, že si to zasloužil. „Myslel jsem, že možná by tu mohl být někdo jiný-„
„Ne, Tome. Nikdo by to neudělal, protože můj otec byl blbec. Ale pořád to byl můj otec. Samozřejmě, že jsem to musel udělat. Vzdal jsem se večírků a cestování a šance být slavný, abych přišel do tohohle mrňavého města, a dát svému otci trochu láskyplnosti v jeho posledních dnech, a to i v případě, že mi ten člověk nikdy v mém životě nevěnoval žádnou láskyplnost.“
„Sakra.“ Tom sklopil hlavu, s pocitem, že si to pokárání zasloužil. „Omlouvám se, byla to hloupá otázka.“
„Ne, nebyla hloupá. Podívej,“ Bill zvedl Tomovu tvář k sobě a jejich pohledy se setkaly. Billovy oči nebyly naštvané, byly laskavé a milující a krásné jako Bill. Tom jej chtěl políbit, chtěl jej jen políbit a cítit Billa proti sobě a nechat tuto trapnost za nimi tak rychle, jak jen to bylo možné. „Mohl bys milovat někoho, kdo by neudělal to, co jsem udělal? Kdo se nepostaral o lidi, o které mohl?“ Nečekal na Tomovu odpověď, než pokračoval. „Poznal jsem tě, protože jsem měl být tady. Vrátit se zpět do tohoto města, starat se o svého otce, stát za tím barem a setkat se s tebou. Jen proto jsem se sem mohl nastěhovat, když jsi mě potřeboval. A když jsi mě potkal, ukázalo se, že jsem typ člověka, se kterým jsi chtěl být, a z části je to proto, že jsem byl ochoten udělat něco takového.“
Tom přikývl, naprosto souhlasil, ale tato nová informace o Billově kariéře v modelingu vzbudila jeho zvědavost. „Takže když tvůj otec zemřel, proč jsi neprodal bar a nevrátit se zpátky?“
Bill se přitulil víc do Tomových paží a on je kolem něj pevněji utáhl. Povzdechl si a jeho teplý dech přešel přes Tomovu hruď, čímž ohříval kůži pod jeho košilí.
„Oni, ehm, nebyli opravdu příliš nadšení, když jsem se vrátil zpátky. Byl jsem pryč dlouho. Musel jsem zrušit smlouvy, abych sem přišel, a pak jsem byl pryč tři roky-„
„Ale tvůj otec-“ Tom se zarazil, zmatený tím, jak dlouho Bill řekl, že zůstal se svým otcem. Když někdy slyšel o umírajících lidech na nějakou nemoc, obvykle to netrvalo… „Tři roky?“
„Já vím, byla to dlouhá doba. Měl rakovinu kostí a těžko se pohyboval. Bylo pro něj velmi bolestivé i chodit, tak jsem mu musel pomáhat se vším, a pracovat na baru. Byl neústupný v tom, že není na prodej,“ vysvětlil Bill trpělivě.
„Oh. Zatraceně.“ Tom se cítil naprosto hloupě. Co říct na něco takového? „Je mi to líto.“
„Mně ne.“ Tom sebou cuknul nad Billovými slovy, zdály se tak cizí, vycházející z jeho úst, dokud Bill nepokračoval. „Není mi to líto, protože teď mám tebe. Nelíbilo se mi vidět ho trpět. Lámalo mi to srdce. Ale nakonec pro mě můj otec udělal jednu dobrou věc; přivedl mě k tobě.“ Bill vsunul jednu ruku mezi Tomova záda a gauč a stiskl ho v těsném objetí, jeho rty se pohybovaly proti Tomovu krku, jak mluvil. „A teď jsem našel místo, kde se poprvé cítím opravdu jako doma. S tebou a Janni. Zamiloval jsem se do tebe tak rychle, ale opravdu jsem neměl na vybranou. Byl jsi pro mě prostě všechno. Všude kam bych se podíval, tam jsem tě viděl; pokaždé, když jsem snil, snil jsem o tobě.“
Tom se zasmál a Bill jej plácl plochou dlaní po břiše. „Ty jsi o mně snil? To je spíš jako posedlost než láska, nemyslíš?“
„Zmlkni!“ Mohl Bill cítit úsměv proti své kůži a nemohl si pomoci, ale sám se usmíval. „A pak jsem potkal Janni. Já jsem nikdy neměl rád děti, víš?“
Teď se Tom vylekal. „Opravdu?“
Bill se posadil, položil loket proti zadní straně gauče a opřel si o něj hlavu. Červeň v jeho tváři byla krásná a Tom musel přinutit sám sebe, aby Billa poslouchal a na místě se na něj nevrhnul.
„Je to pravda. No, myslím, že je víc pravda, že jsem neměl rád děti, které jsem viděl na veřejnosti; stále běhající a křičící, ze kterých jejich rodiče šíleli. Jako pobíhání po restauracích? Co to jako má být? Nikdy jsem si sám sebe nedokázal představit s dítětem,“ přiznal Bill, jeho prsty se rozběhly podél výstřihu Tomova trička a zajely pod něj jen, aby přejely přes hladkou napnutou kůži.
Tom zabroukal a souhlasně pokýval hlavou. „Některé děti jsou náročné.“
Bill si odfrkl. „Náročné.“
„Okay,“ Tom se zasmál. „Některé děti jsou spratci. Ale to je chyba rodičů, víš, ne těch dětí.“
„Já vím. Teď už to vím, samozřejmě. Janni změnila to, co jsem si myslel o dětech. K čertu,“ Bill si propletl prsty s Tomovými na jeho břiše. „Janni mě změnila. Opravdu tu holčičku zbožňuju.“ Stisknul Tomovy prsty a setkal se s jeho očima.
„Ona tě taky miluje, víš.“ Tom jej uklidňujícím způsobem stisknul nazpět. Věděl, že Janni Billa zbožňuje, už jen podle toho, jak se na něj vrhla, když přišel do místnosti, nebo se mu vyšplhala na klín s knihou, nebo způsob, jak Billa prosila, aby ji občas uložil do postele. Janni výskala a tancovala po celém domě, když jí Tom řekl, že Bill s nimi bude bydlet, a myslela si, že mít dalšího tatínka je ta nejvíc cool věc na světě.
„Je ještě příliš brzy na to říct, že mám pocit, že můžeme být opravdu rodina?“ Zeptal se Bill a díval se na Toma s takovou nadějí v očích, s takovou touhou, že se Tomovi sevřela hruď a přitáhl si jej blíže.
„Bille, my jsme rodina. Ty jsi naše rodina, okay? Vůbec o tom nepochybuj,“ pošeptal mu do vlasů a políbil jej tam, zatímco jej Bill pevně držel.
Zaklepání na dveře přerušilo jejich chvíli a Bill se s povzdechem odtáhl a lehce si otřel oči. Tom se ušklíbl a políbil ho tvrdě na rty, než se vydal na cestu ke dveřím. Ale ve chvíli, kdy se dostal na půl cesty, se dveře otevřely a vešla Simone, která se zastavila, když spatřila Billa na gauči.
„Víte,“ řekla zamyšleně, „asi bych už neměla jen tak vcházet dovnitř. Omlouvám se za to.“ Pomalu se stáhla zpět ke dveřím. „Chcete, abych se vrátila později?“
„Ne, už je příliš pozdě; už jsem ho přinutil, aby se znovu oblékl,“ prohodil Tom přes rameno, zatímco kolem ní prošel do kuchyně pro lahev vody.
Simone se uchechtla, ale nezakryla tím zcela Billovo pohoršené: „Tome!“
„Takže, co jsi-“ zazvonil telefon, který Toma přerušil a on zvedl prst k Simone, než hovor přijal.
Simone se posadila na okraj pohovky a její zrak padl na časopisy rozložené na stole. Oči se jí doširoka rozevřely a ona pohlédla na Billa, než se znovu otočila k fotografiím. „Do prdele, Bille. To jsi ty.“
Billův smích byl tichý a uvolněný. „Jo. To už bylo dávno-“ odmlčel se, když zaslechl Tomův zvyšující se hlas v kuchyni. Podíval se za ním stejně jako Simone a sledoval, jak Tom přešel z kuchyně do jídelny s vražedným zamračením na tváři.
„Co tím, kurva, myslíte, že Janni nepřivezete domů?“
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
A jéjé, že si ta protivná bába bude chtít Janni nechat u sebe, protože nerozdýchala, že teď její otec žije s mužem?
Vyzerá to tak, že Bill mal parádne rozbehnutú modelingovú kariéru, takže je predsa trochu škoda, že s tým musel skončiť. Ale zase na druhej strane je pravda, že inak by nestretol Toma 🙂
A ten koniec.. to má čo znamenať?! To asi ako tá stará predstavuje, že Janni neprivezie domov!! Nemá právo ju od Toma vziať!!
Som vážne zvedavá, ako to bude pokračovať a dúfam, že sa Janni k Tomovi vráti čo najskôr.
Sakra! Já jsem čichala problémy. Nejen s prací, ale ještě ta stará čůza! Myslím, že jenom čekala na záminku, aby mohla Toma o Janni připravit.
Já věděla že ta megera jim to zavaří.
Tušila som, že to takto dopadne. Dúfam, že tam Janni nebude musieť byť dlho:(
Billova kariéra ma zaujala ale jeho argumenty prečo neľutuje, že to opustil ma dojali:) Bill je zlatíčko. Veľmi som zvedavá na pokračovanie. Ďakujem za krásnu kapitolu… až na ten koniec teda:(
Tušila jsem, že seněco stane a taky že ano. Ta Jannina babička je děsná! Saozřejmě, že ještěnemá co soudit, protože nevím co se stalo, ale tak nějak očekávám to, že Toovi nebude chtít Janni vrátit proto, žejej viděla s Billem. možá se jen pletu a křivdím jí, ale prostě to čekám. Proto moc doufám, že se pletu!
A Billovy kariéry je mi líto. Vypadá to, že byla tehdy parádně rozjetá a je to škoda. Ale jak řekl sám Bill, bez toho by jinak nepoznal Toma. Ono vždycky je něco špatné alespoň k něčemu dobré. 😉
Moc děkuji za krásný díl a těším se na další! Díky za překlad! 😉
já tu babku nesnáším oO tak nějak sem to čekala že se něco stane :/ 🙁 achjoo snad to bude ok 🙁 <3
Ja som vedela, že tá stará rašpľa si nenechá újsť takú príležitosť. Dúfam, že sa Tom nenechá zastrašiť. A ak bude treba, nemal by sa báť ani povedať Janni pravdu. Nemusí samozrejme zachádzať do podrobností, ale ani by jej nemali tvrdiť, že je všetko v poriadku. Deti sú chytré a vycítia, keď sa niečo deje. A ja osobne som zástancom názoru, že k deťom treba byť čo najviac otvorený a úprimný, aby mohli veci chápať. Teším sa na ďalšiu časť.