autor: Muckátko :o*
Set se unaveně dopotácel do kuchyně, kde už byli Trümperovi téměř po snídani, tedy alespoň ti dva nejstarší.
„Dobré ráno,“ pozdravil a hned na to zívl. „Jsem poslední? Omlouvám se. Včera jsem si bral první dávku těch léků a zjistil jsem, že jedním z vedlejších účinků může být ospalost a únava, takže jsem to dneska s tím spaním trochu přehnal,“ posadil se ke stolu a malátně se rozhlédl kolem.
„Z toho si nic nedělejte a poslední nejste. Kluci se tu ještě ani neukázali,“ sdělila mu Simone s úsměvem a nalila mu čaj, který však už začal pomalu chladnout.
„Což mi připomíná, že bychom pro ně měli dojít, jestli nechtějí snídat ledovou snídani,“ narovnal se Gordon.
„Nech je, dobře? Do Billa jsme včera se Setem hustili skoro celou cestu.“
„Ohledně?“
„Toma samozřejmě.“
„To já zase mluvil s Tomem o Billovi.“
„Pak je jasné, že zřejmě vyspávají citové vyčerpání,“ naznačila Simone.
„Myslíte, že to k něčemu bude? Že se to nějak urovná?“ zeptal se Set.
„V to doufám. Neplýtval jsem takovými moudry, abychom zůstali na mrtvém bodě,“ uchechtl se Gordon.
„Do Toma jsi hučet nemusel. On za nic nemůže,“ podotkla Simone.
„Nehučel jsem do něj, jen jsem se ptal na okolnosti, jeho názor a pocity. Nic jsem mu nevyčítal, to jste myslím zvládli vy u Billa.“
„To nám křivdíte. Nic jsme mu nevyčítali, jen jsme se mu snažili osvětlit věci z jiného úhlu než z jakého to vidí teď on,“ vložil se do toho Set hned, co poděkoval za hrníček s čajem.
„Očividně to moc nezafungovalo, když včera zůstal trucovat v pokoji.“
„Nejspíš si jen potřeboval utřídit myšlenky a přebrat to, co jsme mu řekli v autě. Vyhýbat se nám nemůže, pokud tedy nechce hladovět zavřený ve svém pokoji,“ pokrčila rameny Simone.
„Myslíte, že už jsou vzhůru?“
*
Tom se snad poprvé za dobu, kterou trávil ve východním křídle, probouzel, aniž by jej něco probudilo. Otevíral oči do nového dne odpočatý, vyspalý a s příjemným pocitem. Myslel si, že jen co od sebe odlepí víčka, mžouravě pohlédne do ranního světla, ale pro probuzení spatřil něco daleko krásnějšího. Billovu tvář. Ležel u něj přesně tak, jak spolu usnuli. Jeho paže byly uvolněné, ale přesto omotané kolem jeho těla. Tomova levá noha byla vtažena do sevření Billových dolních končetin a svírána, jako když se had omotává kolem své kořisti kolem dokola. Nemohl si pomoct neusmívat se. Billova tvář byla uvolněná, víčka zavřená a ústa prozatím ještě němá, což byla pro Toma příjemná změna, protože zatím Billa znal jen jako neúnavný kolovrátek, který měl ke každé situaci co říct. Bylo hezké sdílet s Billem i ticho, i když o tom Bill nevěděl a nemohl se svobodně rozhodnout, jestli bude mlčet, nebo mluvit, protože stále spal.
Tom pravou rukou opustil Billovo tělo a pomalu ji zvedl do vzduchu. Jako padající list ze stromu ji pomalu snášel nad Billův obličej, aby pohladil tu jemnou tvář v místech, kde nebyla pokrytá krátkými vousy. Lehounce přiložil bříška prstů k Billovu líčku a v jemném dotyku přejel několikrát sem tam v náznaku něžného pohlazení.
„Mmmmm,“ zabručel Bill nevlídně ze spánku, zavrtěl se, přetočil na záda a pravou rukou se poškrábal v místě, kde jej Tom pohladil. Z podvědomého strachu, že se šimravá věc ještě vrátí, nechal pravou dlaň ležet na svém obličeji, skrývaje tak před Tomem většinu své tváře.
Tom se pobaveně zasmál. Bill mu možná zabránil hladit jej po tváři, ale neměl takové schopnosti, aby před ním skryl zbytek svého těla, proto se Tom přisunul a projel prsty Billovy rozcuchané vlasy.
„Hmmm,“ zavrčel Bill a cukl sebou, aby otravný předmět odehnal. Muselo být proklatě brzy, tak proč se ho snažilo něco probudit?
„Dobré ráno,“ zašeptal Tom měkkým hlasem a posunul Billovu pravou dlaň z jeho obličeje, dokud neležela vedle jeho hlavy na polštáři.
„Proč mě budíš?“ zakňučel Bill a trucovitě se obrátil na břicho a schoval obličej do polštářů. Měl Toma vážně rád, ale po ránu byl každý člověk jeho nepřítelem.
„Chybí mi Bill v bdělém stavu,“ prozradil mu Tom a podepřel si dlaní hlavu, boříc loket do svého polštáře, který si Bill nestihl přivlastnit.
„A přitom ti nepřeju poznat Billa v násilně budícím se stavu,“ zamumlal.
„Vyspal ses dobře?“
„Ještě spím dobře,“ opravil jej Bill, i když se už pomalu probouzel. Bránil se tomu, protože jeho tělo bylo vláčné, obklopovalo jej teplo a pohodlí a on se toho ještě nechtěl vzdát.
„Přece nechceš prospat celý den,“ zasmál se Tom a pohladil celou plochou své dlaně Billova záda, která nezakrývala přikrývka. Několikrát Billa pohladil. Jeho záda byla horká, díky tričku na spaní voněla aviváží a Billem a do toho oba voněli spánkem. Tom si chtěl lehnout zpátky, zavrtat nos alespoň do Billova ramene a obejmout jej, jenže tím by riskoval, že by jej Billova přítomnost opět ukolébala ke spánku a hrozilo by, že by z postele opravdu nevylezli, protože druhý muž by byl sotva ten, který by Toma tahal z postele, když by si sám spánek užíval.
„Ooohh ještě,“ zatetelil se Bill blahem, když přes jeho záda začal Tom jezdit konečky prstů a občas zapojil i lehké škrabkání. Bill se pod ním nadšeně vrtěl, mňoukal a kroutil záda do všech směrů, kde si Tomovy dotyky přál ze všeho nejvíc. „Poškrábej mě prosím,“ zaprosil a blaženě zasténal, když Tom téměř okamžitě našel místo, kde drbání Bill nejvíce potřeboval. Hrbil se do Tomova dotyku a předl jako spokojená kočka.
„Mmmm možná na tebe nebudu nikdy zlý, když mě budeš budit takhle,“ vydechl Bill spokojeně a přetočil se na záda, aby se mohl podívat svému spolunocležníkovi do tváře a konečně si uvědomit fakt, že spolu strávili noc za poněkud jiných podmínek a pocitů než ty předešlé dvě noci, které nic neznamenaly.
„Ahoj,“ broukl Bill a podíval se nahoru na Toma.
„Dobré ráno ještě jednou,“ popřál mu Tom.
„Jak dlouho jsi vzhůru?“
„O pár minut déle než ty.“
„Kdo říká, že už jsem vzhůru? Třeba se ti zdám,“ hrál si Bill.
„Pak mám opravdu realistické sny, na které si dokonce mohu sáhnout,“ promluvil Tom a sevřel Billovu dlaň ve své.
„Vypadáš, jako bys byl vzhůru hodiny,“ zamumlal Bill, když si prohlížel Tomův obličej, který vypadal naprosto vzhůru. „Já se ještě nemůžu hnout,“ postěžoval si.
„To znamená, že tu ještě nějakou dobu zůstaneš?“ zeptal se Tom s nadějí v hlase.
„Kam bych chodil?“
„Nevím,“ pokrčil Tom ramenem. „Myslel jsem, že se probudím sám, takže bylo pěkné najít tě v mé posteli,“ pohladil Tom hřbet Billovy ruky a podíval se mu do očí.
„Promiň. Choval jsem se jako kretén,“ vydechl Bill.
„Nemusíš se omlouvat,“ zavrtěl Tom hlavou.
„Ale musím. Choval jsem se jako malej. Nejdřív se ti celý den vyhýbám a pak tě v noci přepadnu a ještě okradu o polovinu tvé postele na celou noc.“
„Jsem rád, že jsi přišel. Když ses objevil u mé postele, uvědomil jsem si, že jsem si to vlastně celý den přál. Abys za mnou přišel,“ přiznal. Pustil Billovu ruku a objal jeho přikryté tělo. Jen zlehka, aby se necítil uvězněný.
„Máma do mě včera se Setem hustila celou cestu do nemocnice a zpět, takže jsem si některé věci potřeboval ujasnit a přebrat,“ vysvětlil.
„A podařilo se ti to?“ vyzvídal Tom nenápadně, jak to mezi nimi tedy vlastně bylo. Bill se vyhrabal z postele a napodobil Tomovu polohu, ve které stále setrvával, aby měl obličej ve stejné úrovni jako on.
„Plus mínus. Netvrdím, že mám ve všem jasno, ale pro teď se nechci vzdávat toho, co se mi nabízí.“ Tom zamrkal.
„Takže to znamen-“ zbytek slova a věty zanikl v Billových ústech, která se přitiskla na ta Tomova. Původně měl Bill v plánu pouze umlčet Tomovy myšlenkové pochody a dát mu jasnou dost výmluvnou odpověď, ale ty dva polštářky proti jeho byly tak příjemné, že s odtažením příliš nespěchal. Líbal Tomovy rty tak, aby muži připomněl, jaké to bylo předtím, aby si ten pocit vybavil. Jeho žaludek se sevřel, když Tom po pár okamžicích zareagoval vstřícným pohybem proti Billovým rtům a jejich dech se prohloubil. Mladší z nich na Toma nechtěl nijak tlačit, ani mu v jedno ráno ukázat všechny možné způsoby, jak druhému člověku dokázat city, ale když se Tomova dlaň přitiskla k Billově tváři a pohladila jej, Bill se spontánně naklonil víc k Tomovi, zvedl pravou ruku z matrace a umístil ji na Tomovo rameno. Pomalu přemísťoval svoji váhu na Tomovo tělo, které se ochotně podvolovalo a pod tíhou Billova trupu uléhalo zpět na postel, nechávaje Billa, aby se nad něj naklonil a pokračoval v líbání, které nebralo konce. Krátkovlasý muž dobře cítil, jak jeho tělo přirozeně reaguje na sladkou činnost naléhavostí, touhou a dávkou vášně, která nesmělé drobounké polibky měnila ve vášnivé hluboké líbání, jenže si nebyl jistý, jestli je na takovou intenzitu muž pod ním připravený. Bill uměl být v hravém boji o dominanci opravdu agresivní, a když chtěl, dokázal si svoje potřeby vybojovat, ale v tu chvíli bylo pouto mezi nimi ještě příliš křehké, aby si mohl přivlastnit Tomovy rty, jak byl zvyklý, když s ním cloumá nepřeberné množství pocitů, které jej nutí chtít s druhým tělem splynout a dýchat ve stejném rytmu.
Uvědomil si, jak dravě a nesmlouvavě Toma líbá, téměř ležíc na jeho pevném těle, proto se odklonil, aniž by polibek nějak pěkně zakončil. Sklouzl celou vahou zpět vedle Toma na matraci a chytil se za mírně nateklé vlhké rty.
„Oh páni,“ vydechl Tom konsternovaně, zůstávaje ležet ve stejné pozici bez jakéhokoli pohnutí.
„Uhm omlouvám se, trochu – trochu jsem se nechal unést,“ poškrábal se na hlavě nervózně, uklidňuje svoje splašené srdce a řádící potvůrky ve svém břiše.
„Bylo to pěkné. Šimravé,“ pousmál se Tom, jak přesně nevěděl, jak ten nový pocit popsat.
„Pěkné, šimravé, huh?“ zasmál se Bill.
„Mohl bych později dostat víc?“
„Nemusíš se ptát. Později… můžeš to začít sám,“ naznačil Bill. Jeho žaludek se zkroutil, když si představil, jak Tom surově a nesmlouvavě tlačí Billa na zeď, pokouší se z něj vylíbat duši a snaží se dotknout všech částí jeho těla naráz. Jenže na takovou situaci si bude muset ještě hodně dlouho počkat, dokud z nevinného Toma nevycvičí pořádného náruživého dráčka.
„A mohl bych pro teď dostat jedno objetí?“ přerušil Billovy nemravné myšlenky svojí podle něj troufalou prosbou.
„Kdy jsem se stal tvým osobním plyšákem?“ poznamenal, ale nechal se Tomem stáhnout zpět na jeho hruď, na kterou se položil a objal Tomův trup alespoň jednou rukou v náznaku objetí.
„Byl jsi jím tak nějak od začátku,“ zasmál se Tom krátce.
„Co se ti na tom objímání tak líbí?“ zajímal se Bill. Čas od času byl taky objímací typ, ale všiml si, že Tom to vyžadoval poměrně často.
„Nejsem si úplně jistý. Líbí se mi ten pocit mít u sebe lidské tělo. To teplo a pocit, že na chvilku skutečně někam patřím, že někam zapadám, stejně jako moje tělo zapadá do náruče někoho dalšího,“ snažil se vysvětlit.
„Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel,“ přiznal Bill a zesílil svůj stisk, tlačíc se víc na druhé tělo.
„To proto, že tě máma i táta od narození neustále chovali a později, když jsi trochu povyrostl, tak tě objímali, já se nikdy neměl kam schoulit. Jako miminko si objetí od Alindy nepamatuji a později jsem se všem začal stranit, protože jsem cítil, že něco není v pořádku.“
„No… můžeš se mi vrhnout do náruče, kdykoli to budeš potřebovat. Tedy pokud nebudou rodiče na dohled,“ zaculil se do Tomova trička.
„Děkuji,“ stiskl Tom mladého muže ve své náruči jako důkaz vděku.
Ještě nějakou chvíli odpočívali vedle sebe, nebo lépe řečeno na sobě, hladili se po pažích nebo po zádech a sem tam si věnovali rozněžnělý úsměv.
„Měli bychom vstát, než se po nás začne máma shánět. Kdyby nás tu takhle viděla, nejspíš by si myslela, že jsem s tebou spal,“ odklonil se Bill od Toma a opravdu jej zajímalo, co by na to matka řekla, kdyby je našla v posteli přitulené a jak by reagovala na své domněnky, že spolu hned měli sex.
„Ale to jsi přece udělal. Spal jsi se mnou,“ naklonil Tom mírně hlavu. Bill se lehce zasmál, když pochopil, že zatímco on mluvil o nemravnostech, Tom o holých faktech.
„To je jedno. Tak šup! Vstáváme,“ tahal Bill Toma za ruku.
„Ještě před chvíli jsi to byl ty, kdo se nemohl ani hnout,“ připomněl mu Tom.
„No přišel můj čas, kdy se ve mně přepne knoflík a já jsem zpět hyperaktivní. Rychle rychle. Mám hlad,“ poskakoval Bill kolem postele a čekal, dokud se Tom nevybatolí z přikrývek.
„Oh, než půjdeme, jdu na sebe rychle něco hodit,“ vyletěl z pokoje jako střela, když si uvědomil, že má na sobě kalhoty na spaní, které zrovna nepatří do jeho top pyžamových outfitů. Vyměnil jen pyžamové kalhoty za tepláky a naostro vyběhl z pokoje, kde se potkal s Tomem.
„To sis toho moc neoblékl,“ poznamenal Tom.
„No, to bylo jen… protože… to je fuk. Rychle jdeme!“ otočil se směr kuchyň a dlouhými kroky se blížil k místnosti, která uspokojí jeho žaludek.
„Nazdar!“ houkl Bill na půl pusy a hnal se ke stolu, aby zjistil, co tam zůstalo k jídlu.
„Dobré ráno,“ usmál se Tom a přešel ke stolu trochu civilizovaněji než Bill.
„Dobré ráno. Vy jste si dnes tedy dopřáli,“ usmála Simone, když viděla ještě narůžovělé líce, které signalizovaly, že ještě před chvíli museli být zalezlí v posteli.
„Dneska se spalo naprosto famózně,“ zahalekal Bill a nenápadně na Toma mrkl, aby mu došlo, proč se spalo tak dobře.
„Tak to je pak v pořádku,“ kývla Simone a až na nádobí k snídani pro oba kluky už měla celou kuchyň poklizenou.
„Co je dneska v plánu?“ zamumlal Bill s plnou pusou.
„Nic speciálního. Venku je docela chladno, takže bude možná nejlepší zůstat uvnitř možná s tvojí oblíbenou zábavou, která zahrnuje válení a sledování filmů?“ Bill si odfrkl.
„To už mě právě nebaví,“ zašklebil se.
„No tak ještě se můžeš teple obléct a jít sekat dříví, které je nařezané a přichystané na posekání pod kůlnou,“ mrkl na svého syna.
„Jach! No jestli chcete pak do kotle přikládat i moje nebohé končetiny, tak proč ne,“ zažertoval, narážeje na svoji manuální nezručnost.
„Já to udělám rád,“ vložil se do toho Tom s vervou. Simone se otočila ke stolu.
„Noooo, jestli se ti opravdu bude chtít, tak budeme rádi. Bylo by dobré to udělat co nejdříve, než se ještě více ochladí.“
„No tak dobře. Já to zkusím!“ hlásil se Bill o slovo a pak se otočil na Toma. „Ale jestli tam budeš chtít být se mnou, budeš potřebovat plechové brnění, helmu a ochranný štít, se kterým budeš stát tak padesát metrů ode mě,“ pověděl Tomovi naprosto vážně.
„Tak domluveno,“ přikývl Tom s hravým úsměvem a pustil se do snídaně.
O brnění, které bylo skutečně zavřené ve skříni v jednom z pokojů v západním křídle, o kterém Bill nemohl vědět, raději pomlčí, protože jinak by hrozilo, že by si jej opravdu musel obléct.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Tom v brnění? To bych ták ráda viděla! 😀 jsem opravdu moc ráda, že si to Bill všechno promyslel a už Toma dál neodmítá. Ulevilo se určitě všem v domě. Trochu mě mrzí, že si Tom nezvládnul prohlédnout Billovo gaťky, he he 😀 ale ta fotka spícího Billa je maximálně rozkošná! On je takový ťunťa k pomuchlání. Vlastně se do role plyšáka neskutečně hodí 🙂 Tomovi se není třeba divit, že vyžaduje časté objímání. Taky si říkám, že mohla být prča kdyby Tom řekl, že spolu spali dole u snídaně 😀 otevřená ústa, padající lžičky a Setův infarkt 😀 😀
Moc děkuji za krásný díl 🙂
Přidávám se k Lexi. Já naprosto vážně čekala, že se Tom u snídaně jen tak mimochodem zmíní, že spolu s Billem spali! :DDD
Jinak opět nádherný díl. To, jak Tom Billa probouzel a jak si povídali a pak se objímali…a mezitím stihli i nějaké to líbání… Nádhera! Takhle už by to mohlo pokračovat pořád! Ale je mi jasné, že zas taková idylka to nebude, ještě mají před sebou spoustu nevyřešených věcí…
Moc se těším na další díl!
Takový miloučký dílek. Jsem ráda, že Bill se rozhodl správně – čeká nás spoustu napjatých chvil až budou ve svém vztahu postupovat dál. Bylo to milé a vtipné…Bill je ideál na mazlení a Tom je tak čistý a nevinný – třeba bude mít Bill štěstí a splní se mu jeho hříšné myšlenky…díky za díl a už se těším na další.
Krásna kapitolka a je fajn že si to kluci vysvětlili.
Billovi sa zrejme to kázanie od maminky a Setha zišlo a dopadlo na úrodnú pôdu:) som rada, že mali také prekrásne ráno. Tom je tak rozkošne nevinný, bude radosť pozorovať ako ho bude Bill zaúčať. Veľmi pekne ďakujem za krásnu kapitolu.
Tak to prebudenie bolo vážne nádherné 🙂 Bol to také milé a predstava Billa ako plyšáka – veľa práce by to nedalo, dobre by sa na to hodil 😀
Inak sa tiež pridávam k tým, ktorí sú zvedaví, ako by dopadlo, kebyže Tom pri raňajkách povie, že spolu spali – všetci by to zobrali v inom význame, ako to myslel on 😀 A tiež predstava Toma v brnení.. ak je však Bill vážne taký nešikovný, tak to rúbanie dreva by muselo byť pekné predstavenie 😀
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie, ako bude Bill cvičiť nevinného Toma na poriadne náruživého dráčika 😀
Krásné, hravé, úsměvné. Moc se mi to líbilo.
Tohle byla úplná balada pro mou duši! 🙂
Ty chvilky v posteli po probuzení byly neuvěřitelně krásné. Billovi jsem to Tomovo škrabkání a hlazení zad úplně záviděla, něco takového bych nutně hned teď potřebovala! 😀 Celkově jsem jim záviděla to společné probuzení a Billovi jsem se nedivila, že se mu nechtělo vstávat. Nemám ráda, když mě někdo jen tak probouzí. 😀 Štěstí, že si to pak Tom vyžehlil tím hlazením. 🙂
A stejně, mám takovou radost, že se to Billovi rozleželo v hlavě a už se nehodlá ničemu bránit. Udělal dobře a já věří, že toho nebude vůbec litovat.
Takhle pohodové, milé a příjemné díly bych potřebovala častěji! 😉 A myslím, že už ani nemusím psát o Tvém dokonalém umu popisování čehokoli, ale musím říct, že při dnešním dílu jsem si to opět neuvěřitelně užila. Miluju Tvoje slovní hříčky a přirovnání. I po tolika povídkách se ještě stále nepřestávám divit tomu, jak dokonale umíš psát. 🙂
No a závěr povídky byl celkem vtipný. Napřed Bill žádné dříví sekat nebude, ale když se nabídne Tom, že to udělá, tak do toho jde už i on. 😀 To mě opravdu pobavilo. Každopádně doufám, že se Bill nezraní, protože jak vidím, tak jsem na tyle věci stejné poleno jako on a u mě je naprosto běžné, že když se čas od času dostanu k sekání dřeva, alespoň minimálně se zraním. No a hlavně aby Tomovi doopravdy neublížil. 😀 Já bych se u Billa nedivila ničemu, protože on je děsné kvítko a nějak si jej u toho dřeva neumím představit. 😀 Každopádně jej šlechtí, že se nakonec i on přohlásil na pomoc. 😉
Strašně moc se těším na další pokračování a doufám, že by i další díly mohly být takhle krásné! ♥ Moc děkuji! ♥♥
Nádherný díl, jsem moc ráda za to, jak to mezi kluky pokračuje, snad se to bude stejně vyvíjet i nadále.. 🙂 Moc se těším na další díl.. 🙂
Jáj, ako som sa tešila na nejakú trápnejšiu scénku s Billovými spacími nohavicami… Tak pekne si ich posledne opísala, taký dôraz na ne dala… a nič. Ale aj tak to ráno bolo fajn. Som rada, že sa Bill konečne spamätal a že Tom je taký zlatý a všetko mu odpustí. :-p