Ale netrvalo mu to dlouho a nyní byl zpět v místnosti, neklidně poklepával prsty na prádelník, o který se opíral, a zíral na dveře koupelny jako nějaký šílenec, stalker sotva odolávající nutkání zaklepat, aby si Bill pospíšil.
Bylo to jen, že Tom pro něj něco měl, a nemohl se dočkat, až mu to dá, protože si byl tak jistý, že se mu to bude líbit a chtěl vidět výraz v jeho tváři, až spatří, co to je. Tom jen zřídka kupoval lidem dárky, s výjimkou jeho otce, nebyl na dárky. Vánoce a narozeniny nebyla jeho věc a jeho přátelé věděli, že od něj nikdy nemohli nic očekávat. Ale tohle bylo jiné, chtěl Billovi něco dát dřív, než se rozdělí a nejprve měl v plánu dát mu to těsně před tím, než jej vysadí v New Yorku, ale pak si to rozmyslel. Tohle byla jejich poslední společná noc a on chtěl, aby to bylo speciální, a proto chtěl dát mladíkovi jeho překvapení, aby mohl myslet na něco jiného a dostat tak ze své hlavy nervózní myšlenky na nadcházející den.
Jen doufal, že Billovi se to bude líbit stejně, jako Tom doufal.
—
Bill si zhluboka povzdychl a natáhl se, aby vypnul vodu, ale jeho ruka se zastavila ve vzduchu, zaváhal a o pár vteřin později ji nechal spadnout zpátky ke svému boku a ze rtů mu unikl další vzdech.
Nikdy neměl žádné přátele, nikdy nepocítil uznání od někoho, kdo jej chtěl mít kolem sebe, nikdy nepoznal pocit, že by se o něj někdo staral bez skutečného důvodu, aniž by k tomu byl přinucen, protože byl jejich krev, ale proto, že to chtěl.
A nikdy nebyl zamilovaný.
Věděl, že je příliš brzy takhle přemýšlet, že si nemohl být ani trochu jistý, že pocity, které má vůči Tomovi, jsou skutečně láska, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že starší muž ho dělal šťastným, jako nebyl nikdy předtím, a že díky němu cítil věci, o kterých ani nevěděl, že by mohl cítit. A Tom ho měl rád. Sám to řekl a každá malá věc, kterou řekl a udělal, dokazovala jeho slova. Staral se o Billa od prvního dne, a později dokázal, že mu na něm záleží. Nikdo jej o to nežádal a on to přesto dělal, a vždy věnoval Billovi malé komplimenty a sladká slova.
S dalším povzdechem natáhl ruku znovu, a přitom se několikrát zhluboka nadechl, než vodu vypnul a vyšel ze sprchy, opět s povzdechem když přemýšlel, jaká bude poslední noc, kterou stráví s Tomem. Bez ohledu na to, jak moc to bude protahovat, stále to bude jejich poslední společná noc a on by se k tomu měl postavit čelem a udělat ji co nejlepší.
Zavrtěl hlavou sám nad sebou a rychle se osušil ručníkem, než se natáhl pro oblečení, které si na spaní půjčil od Toma. Bylo příliš velké na jeho hubené tělo, ale on miloval pocit měkké tkaniny na jeho kůži, a také miloval myšlenku, že je to Tomovo. Jen pomyšlení na to, že Tom to měl jednou na sobě, u něj vyvolávalo úsměv, a zjistil, že už nikdy nebude mít nic tak pohodlného na spaní někdy znovu.
Otevřel dveře a vstoupil do místnosti na druhé straně a usmál se, když spatřil Toma opírajícího se o komodu s měkkým úsměvem, než se odlepil od toho jednoduchého nábytku a přešel k posteli, než pokynul Billovi, aby se k němu připojili.
„Byl jsi tam tak dlouho, až jsem si skoro myslel, že ses utopil,“ Tom se zasmál a škádlivě jej zatahal za mokré vlasy. „Ušetřil jsi nějakou vodu i pro zbytek země?“
„Chtěl jsem ti to dát zítra,“ řekl Tom pomalu, a setkal se s Billovýma zmatenýma očima. „Ale rozmyslel jsem si to. Chci, aby sis to vzal teď.“
„Batoh,“ zasmál se. „Místo toho, který jsem ztratil?“
„Chtěl jsem,“ Tom se usmál a natáhl ruku, aby vytáhl z tašky poslední věci, pera a tužky ke drahému skicáku, který Bill držel. „Říkals, že jsi dřív kreslil, že? No, tak tady máš, ať v tom můžeš pokračovat.“
„Ale to je… Tohle jsou opravdu kvalitní věci,“ Bill téměř zavzlykal. Věděl, že tyhle věci byly drahé, byla to stejná značka, jako mu kupovali jeho rodiče, protože ačkoliv mu jen zřídka něco schvalovali, stále mu dávali jen to nejlepší, aby ukázali světu, že na to mají dost peněz. „Muselo to stát majlant.“
—
Byly to dvě hodiny od chvíle, kdy dal Tom Billovi jeho dárky a byla to hodina a padesát minut, co mladík bez přestávky kreslil. Snažil se, aby nebylo tak evidentní, jak moc to chtěl, opravdu se snažil si s Tomem povídat, aby jejich poslední společný večer byl o nich, ale jeho pohled stále častěji utíkal směrem ke skicáku a Tom mu se zasmáním řekl, ať to vyzkouší a zkontroluje, zda ta pera jsou dost dobrá.
Tomovi to nevadilo. Předstíral, že se dívá na televizi, ale ve skutečnosti vlastně sledoval Billa, a i přestože už bylo pozdě a měli by jít spát, nechtěl mladíka rušit, protože konečně vypadal uvolněně, jako by konečně mohl myslet na něco jiného, než na nadcházející den.
Po další půlhodině Bill pustil pero a poté stiskl dlaň a opět roztáhl, znovu a znovu, s úšklebkem skicák odložil, než posbíral své nové věci a vložil je do batohu, který dostal od Toma.
„Wow,“ vydechl Tom. Kresba nebyla ani zdaleka hotová, ale snadno mohl rozeznat svou vlastní tvář. Své dlouhé copánky, svůj úsměv, oči… Bylo to opravdu dobré, bylo poznat, že Bill má opravdu velký talent. „To je… to jsem já…“ podařilo se mu vykoktat, nejistý, co si má myslet. Mladík nakreslil jeho a on si nebyl jistý, co to znamenalo. „Bille… Já…“ znovu vzhlédl, jen aby spatřil, jak se mladík silně kouše do rtu a Tom se přisunul blíže a pomalu natáhl ruku, aby jej pohladil po tváři, prsty se mu proti jemné pokožce třásly. „Netvař se tak vyděšeně, Bille,“ zašeptal. „Je to úžasné, opravdu.“
Bill na okamžik zaváhal a pak se pomalu naklonil blíž a dřív, než Tomova mysl pochopila co se děje, přitiskl své rty k těm jeho a lehce Toma políbil, než se opět odtáhl a setkal se s jeho pohledem svýma rozšířenýma očima.
autor: Zarlina
tečou mi slzy :') neopusti te neboj :''') nesmi se od sebe rozdelit
Wow…úžasná časť! 🙂
Sakra, to je tak úžasné! Ne, nesmí se rozdělit. Oni prostě patří k sobě.
Ahojte tento blog prečo nemôžeme sledovať na bloglovine? Bolo by ľahšie sledovat nove príspevky.
To byl tak krásnej díl! Oni jsou tak úžasně zamilovaný, nejistý, stydliví a přitom k sobě tak hodní a milí… Jsou prostě totálně roztomilí 🙂 A ten poslední odstavec! No, nemám slov…
Děkuju moc za překlad a nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
Tohle je tak krásný díl…po dnešku, který jsem strávila na pohřbu své milované babičky jsem potřebovala něco na rozptýlení a tohle se stalo jako vhodnou volbou…miluji tuhle povídku a doufám, že nedovolí, aby se od sebe rozdělili. V tomhle jsem zajedno s Billem…musejí dostat šanci. Jsem ráda, že Tom Billa podporuje v jeho snech…díky za překlad.
Doufám že jej Tom neopustí a ten konec krása.
Konečně to jeden z nich řekl nahlas. Jsem jako na trní nedočkavostí, jak na to zareaguje Tom. Není to tak jednoduché, ale snad najdou řešení.
Díky, těším se na pokračování.
Oh bože. Co na tohle napsat? Já jsem totálně mimo!!! Ale strašně krásným způsobem! ♥ Předpokládám, že můj komentář nebude moc dávat smysl, jak moc jsem mimo, takže se předem omlouvám! 😉
Ze začátku mi bylo do breku. Když Bill stál pod tou sprchou a uvažoval o tom, že není připraven na život v NY a na to být sám. Opravdu jsem měla slzy v očích a přemáhala jsem se, abych je nepustila ven. Jenže když mu po chvíli Tom předal svoje dárky, nešlo to zastavit. Kdybych nebyla na kolejích a vedle sebe neměla spolubydlící, tak bych se dolova rozvzlykala. 😀 Takhle mi jen slzy tekly proudem a já je rychle maskovala a dlouho rozdýchávala každou větu. To se prostě nedalo! Tak strašně moc jsem si přála, aby se něco stalo a oni dva se nemuseli rozdělit…jenže ani jeden z nich se k ničemu neměl. Především Tom, který prostě přijal to, že s Bille být nemůže, ačkoli pořád netuším, kde k tomu přišel.
A pak mi přišlo strašně hezké, když se Bill tak zabral do kreslení obrázku. Hnedka mě napadlo, zda náhodou nekreslí Toma a ono přece. A ten konec! ♥ Bill je můj hrdina! Já jsem si nemyslela, že by tohle Tomovi kdy řekl, protože mu to bude hloupé nebo nebude chtít pokoušet osud nebo kdoví co jiného. Ale on posbíral všechnu svou odvahu, políbil Toma ♥ a ještě řekl ať jej neopouští. Neumím popsat svůj pocit, protože je skutečně silný a mám pocit, že se vznáším někde na oblíčku. Ačkoli ještě pořád nevím, jaká je Tomova reakce, tak jsem hrozně ráda, že tohle Bill řekl. Doufám, že Tom zareaguje a Billa si nechá! Oni dva k sobě patří, tak to má být a doufám, že se už i Tom přestane trápit a nebude si namlouvat, jak by jejich vztah vůbec nešel.
Neuvěřitelně MOC se těším na další díl! Jsem tolik zvědavá na Tomovu reakci! Sice věřím, že bude dobrá, ale jeden nikdy neví a navíc chci být už klidná, že všechno dobře dopadne. 😀 Snad se už nic nepokazí! 😉
Zuzu, tisíceré díky za báječný překlad! ♥♥♥♥
Veľmi som dúfala, že to niektorý z nich povie. Myslela som si, že ten odvážnejší bude Tom, ale on je dosť popletený, asi ešte stále netuší, že by si mohol Billa nechať a ďalej sa o neho starať, kým ho nepostaví na nohy aby sa vo svete nestratil. A potom by mohol už konečne aj Tom uveriť, že by kvôli Billovi malo zmysel usadiť sa 🙂 Bolo to nádherné. Tie chvíle keď Bill nechcel vyliezť spod sprchy, aj to ako sa Tom tešil a netrpezlivo čakal, kedy uvidí Billovu radosť, potom tá radosť a obrázok… no a koniec… Bolo to prekrásne. Ďakujem za dokonalý preklad♥
No páni, že by to byl konečně ten zvrat, na který jsem čekala…? 🙂 Doufám, že Tom Billovi odpoví, že spolu zůstanou, že ho neopustí, že bude s ním.. Honem honem další díl.. 🙂
Bylo naprosto jasné, že Bill nakreslí Toma 🙂 Na tomhle příběhu je nejkrásnější ten postupný vývoj jejich vztahu. Nevěřím, že se ti dva rozdělí 🙂
Konečne našiel jeden odvahu na to, aby to povedal 🙂 A som strašne zvedavá, čo mu Tom odpovie, ale veľmi dúfam, že ostanú spolu. Proste musia! 😀
A ten Tomov darček pre Billa bol úžasný. Ako sa Bill potešil a hneď túžil niečo nakresliť. A je samozrejmé, že prvý obrázok musel byť práve Tom 🙂
Ďakujem za časť a teším sa na ďalšiu.
Krásná část 🙂 oba jsou tak zamilovaní a oba se užírají tím, že se druhý den musí rozdělit. No, doufejme, že se nerozdělí na dlouho :))
Děkuji za překlad 🙂