autor: Zarlina
Proč jsi vzhůru?
Bill ležel a zíral z okna s Tomovými silnými pažemi kolem sebe. Zapomněli zatáhnout závěsy, než šli do postele, takže měsíční světlo svítilo přímo na něj a Billova mysl pořádala závody, zatímco cítil Tomovo pomalé oddychování na svém krku. Zdálo se, že starší muž spal a vůbec nevěděl, jak Billa jeho myšlenky udržovaly vzhůru, takže pro něj bylo nemožné si odpočinout. Sotva se odvažoval dýchat ve strachu, že by Toma probudil, a i přesto, že se mu leželo velmi nepohodlně, nezměnil svou pozici. Nechtěl rušit Tomův spánek, nechtěl, aby mu kladl otázky.
Nemohl usnout. Snažil se o to hodiny, ale prostě se nedokázal uvolnit. Tomova slova mu zvonila v uších a bez ohledu na to, jak moc se snažil, nedokázal v nich najít žádnou útěchu, protože i když jej Tom úplně neodmítl, zároveň mu ani nic neslíbil, a to bylo právě to, čeho se Bill obával nejvíc. Že nevěděl.
„Podívej, Bille,“ povzdechl si Tom, zatímco Billovi odhrnul z očí pár pramenů jeho vlasů. „Mám tě rád, opravdu, opravdu mám, ale vzít tě s sebou… Bylo by to proti pravidlům. Mohl bych dostat padáka, pokud by to někdo zjistil, a jak víš… já tak trochu svou práci potřebuju.“
Bill přikývl. Chápal to. Nelíbilo se mu to, ale chápal to. „A není to tak, že bych nechtěl dát tomuhle, cokoliv to vlastně je, šanci, protože opravdu chci, ale nejsem připravený se vzdát své práce a celého svého života kvůli někomu, koho znám jen týden.“
Bill znovu přikývl a udržoval svůj pohled sklopený, zatímco se silně kousal do rtu. Věděl, že Tom řekne něco takového, ale stále se mu nelíbilo, jak to znělo. Jedna jeho část tak zoufale doufala, že by nějak stejně mohl jít se starším mužem, i když mu už Tom řekl o pravidlech, která to znemožňovala, a teď, když Tom tak jasně poukázal na to, že se to prostě nestane, měl pocit, jako by se mu zlomil kousek srdce a bolelo to víc, než si kdy dokázal představit.
Tom si zhluboka povzdechl a Bill ucítil jeho prsty pod svou bradou, jak zvedaly jeho tvář a on byl tak nucený se mu podívat do očí.
„Moje smlouva vyprší za tři měsíce,“ řekl Tom pomalu. „Možná, že bych se mohl vrátit do New Yorku a strávit nějaký čas s tebou, než se rozhodnu, jestli chci podepsat novou.“
Bill pomalu přikývl a získal od Toma měkký úsměv, než mu copánkatý muž řekl, že je čas jít do postele a upustil tím od tématu.
Bill si přehrával Tomova slova v mysli znovu a znovu a pokaždé se cítil hůř. Nebyly v nich žádné sliby, jenom možná, a to bylo právě to slovo, které Bill stále slyšel ve své mysli.
Možná.
To také mohlo být všechno. Tom se pravděpodobně jen snažil, aby se Bill cítil lépe, i když ve skutečnosti neměl v plánu se do New Yorku vracet. Proč by to dělal? Bill byl nikdo a Tom měl celý svůj život v kamionu. Miloval svou práci, to bylo očividné. Proč by vůbec někdy uvažoval, že by se toho vzdal kvůli někomu, jako je Bill?
Cítil, jak se Tom pohnul a celé jeho tělo nervózně ztuhlo, zatímco zavřel oči a předstíral, že spí.
„Bille?“ Zamumlal Tom tiše a Bill cítil, jak se zvedl na lokti a naklonil se nad ním. „Proč jsi vzhůru?“
Bill si povzdechl, protože věděl, že neexistuje žádný způsob, jak by mohl Toma oklamat a přesvědčit jej, že spí a se zamračením znovu otevřel oči a naklonil hlavu, aby se setkal s Tomovým pohledem.
„Nemůžu spát,“ zamumlal a obrátil pohled zpátky na měsíc, zatímco si znovu povzdechl.
„Kvůli zítřku? Bojíš se?“
„Ne…“ Nebyla to lež, opravdu, nebál se, alespoň ne v současné chvíli a ne toho, co si Tom myslel. Ne, bál se ztráty jediného člověka, kterému mohl věřit, ale věděl, že to není to, nad čím přemýšlel Tom. „Já jen…“ zhluboka vydechl a ucítil Tomovu ruku na svém rameni, jak jemně mnul jeho teplou kůži. „Co jsi myslel tím ´možná´?“
Ta slova opustila jeho jazyk příliš rychle, jako by se bál, že by změnil názor, kdyby nemluvil dost rychle a zadržel dech při čekání na Tomovu odpověď.
„Možná?“ Tom zněl překvapeně a Bill se otočil, aby ležel na zádech a vzhlížel ke staršímu muži.
„Říkal jsi, že by ses možná mohl vrátit zpátky do New Yorku… za tři měsíce.“
„Oh,“ Tom zamrkal a Billa s tichým úsměvem pohladil po tváři. „Nech mě to přeformulovat. Vrátím se do New Yorku, za tři měsíce, pokud to v té době stále ještě budeš chtít.“
„Proč bych to nechtěl?“
„Začínáš úplně nový život, Bille,“ usmál se Tom. „Ve velkoměstě, jako je New York. Tolik věcí se může stát za tři měsíce, je tu velká šance, že potkáš někoho jiného.“
„Ne,“ zavrtěl Bill hlavou. „Nepotkám.“
Tom se jen usmál a znovu jej pohladil po tváři. „Zítra ti dám svoje číslo a až budeš mít telefon, zavoláš mi a řekneš mi, jak se máš. Okay?“
Bill pomalu přikývl, cítil se trochu lépe, i když se stále ještě bál, že na něj Tom zapomene, a když si Tom znovu lehnul, obrátil se na bok čelem ke staršímu muži.
„Měli bychom spát,“ Tom se jemně usmál a odstranil mu pár pramenů vlasů z očí. „Máme před sebou zítra dlouhý den, a pro tebe bude ještě delší.“
Bill přikývl, ale nezavřel oči, místo toho se přisunul blíž, jeho tvář byla tak blízko k té Tomově, že cítil na svých rtech jeho dech.
„Co to děláš?“ Zasmál se Tom, ale neodsunul se, jen se pořád usmíval tím způsobem, který Billovi způsoboval, že se musel nervózně kousat do rtu a přemýšlet, jestli by se odvážil udělat to, co mu radilo jeho srdce. „Nejsi unavený?“
Bill neodpověděl, jen nervózně polkl, než se rozhodl, že se musí přestat chovat jako zbabělec a prostě něco udělat. Chtěl, aby si ho Tom pamatoval, chtěl, aby mu natolik chyběl, že se pro něj vrátí, ale aby se to stalo, bude muset ho přinutit si myslet, že to bude stát za to, že Bill nebude zklamáním.
Na chvíli zaváhal, pak trochu naklonil hlavu a přitiskl své rty na Tomovy, ne tak docela jistý co dělá, protože stále ještě tak úplně nevěděl, jak líbání funguje, ale nezdálo se, že by to Toma zajímalo, nebo že by mu to vadilo, místo toho překvapeně vydechl proti Billovým rtům, ale neodtáhl se, odpověděl na polibek a jeho ruka si našla cestu kolem Billova krku, aby si jej přitáhl ještě blíž.
„Tohle bychom neměli dělat,“ zamumlal Tom, ale nepřerušil polibek, místo toho se opět zvedl na lokti a ruka, kterou si Billa přitahoval blíž, se přestěhovala k jeho bradě, aby mu lehce naklonil hlavu a získal tak snazší přístup k jeho rtům.
„Já vím,“ zamumlal Bill nazpět, znovu se přetočil na záda a nechal své rty pootevřené, aby se Tom rozhodl, zda by měli polibek prohloubit, nebo zastavit.
Tom si vybral první možnost, a když se jejich jazyky setkaly, Bill nedokázal zastavit malé potěšené zakňučení. Bylo to dobré, tak, tak dobré a on nechtěl, aby to vůbec někdy skončilo, chtěl, aby jej Tom líbal navždy. Vůbec to nebylo jako polibek toho chlápka z baru, i když Tom převzal veškerou kontrolu, stále to bylo sladké a Bill věděl, že kdyby chtěl, mohl by to kdykoliv zastavit, nebylo v tom žádné násilí.
„Bille,“ řekl Tom a lehce se odtáhl, čelem se opřel o Billovo a jeho hlas byl nízký a chraplavý, „neměli bychom to dělat.“
„Chceš přestat?“ Zeptal se Bill tiše a podíval se do Tomových očí, které hleděly přímo na něj, plné něčeho, co Bill opravdu nedokázal rozpoznat.
„Nechci přestat,“ odpověděl Tom a nechal své prsty cestovat po Billově tváři a rtech. „Ale tohle není dobrý nápad, ne, když zítra odcházíš.“
Bill se kousl do rtu a trochu naklonil hlavu. „Prosím?“
Tom ze sebe vydal zasténání a poté se vzdal a znovu jej políbil, zatímco se na posteli přesunul a roztáhl své nohy přes Billa, aby se mu leželo pohodlněji. Na rtech se mu objevil malý úsměv, když Bill pod ním souhlasně zamručel.
Polibek měl v sobě tentokrát více vášně, bylo to drsnější, zoufalejší a Bill zavřel oči, když jeho paže našly cestu kolem Tomova krku a rukama sevřel jeho copánky, aby si jej přitáhl blíž. Nikdy jej ani nenapadlo, že by líbání mohlo být tak dobré, že romantika nebyla jen něco, co jste viděli v televizi, že něco, co vypadalo tak nechutně, mohlo chutnat tak dobře a on se toho nemohl nabažit, nemohl najít sám v sobě dokonce ani sebemenší starosti z toho, co se stane, až to skončí.
Bill otevřel oči až ve chvíli, kdy se Tom zvedl na kolena, tiše zanadával, zatímco se odtáhl, těžce oddychoval a díval se na Billa tmavýma očima. Několikrát se silně kousl do rtu, než zavřel oči a zhluboka dýchal.
„Udělal jsem něco špatně?“ Zeptal se Bill s obavami z toho, jak Tom polibek náhle přerušil.
Tom ze sebe vydal něco, co znělo téměř jako smích a Bill začal mít ještě větší starosti, pak starší muž znovu otevřel oči a díval se na něj s podivným výrazem.
„Ne,“ řekl tiše, jeho hlas byl trochu zdrženlivý. „Ne, bylo to jen… trochu moc dobré.“
„Co tím-“ Bill se zarazil, když si uvědomil, co Tom řekl, a když znovu zavřel oči, sklopil pohled, jen aby spatřil velmi dobře viditelnou vybouleninu v Tomových teplákách. „Aha.“
„Promiň,“ uchechtl se Tom a znovu se na něj podíval. „Jen mě to až příliš vzrušilo a nemůžu mu říct, aby se přestal chovat jako pták,“ ušklíbl se. „Ale budu se chovat slušně, slibuju.“
Bill se zasmál a zvedl ruku, kterou chytil Toma za tričko a stáhl jej zpátky dolů, aby znovu přitiskl jejich rty k sobě.
„Já nechci, aby ses choval slušně,“ zamumlal ještě předtím, než dal sám sobě čas na to, aby si to rozmyslel.
„Jen se bojíš kvůli New Yorku,“ řekl Tom tiše a znovu se trochu odtáhl, ale ne dál, než že mohl Bill stále cítit jeho dech na svých rtech. „Opravdu to nechceš.“
„Chci,“ řekl Bill, když si uvědomil, že to myslí vážně. „Opravdu to chci.“
„Bille, já nemůžu,“ Tom si povzdechl s očima plnýma lítosti, když se na něj podíval. „Už takhle jsem se do tebe příliš zbláznil, co když to uděláme a já tě pak nedokážu nechat jít?“
„Tak se pro mě vrátíš,“ odpověděl Bill s jistotou, o které ani nevěděl, že ji v sobě má, ale věděl, že se chce Tomovi odevzdat, věděl, že chce, aby Tom byl jeho první a nikdo jiný, a kdyby čekal celé ty tři měsíce, mohl si jej vzít někdo jiný, ať už by se mu to líbilo, nebo ne. „Vezmi si mě teď a až ti vyprší smlouva, můžeš se pro mě vrátit.“
Tom zaváhal, ale poté ze sebe vydal tichý povzdech, než mu věnoval vřelý úsměv a sklonil se, aby jej znovu políbil, zatímco jeho ruka našla svou cestu pod Billovo tričko a lehce jej pohladila po kůži.
„Jsi si jistý?“ Zamumlal mu Tom proti rtům. „Nechci ti ublížit.“
„Jsem si jistý,“ zamumlal Bill nazpět a znovu si jej přitáhl blíž. Věděl, co chce, poprvé ve svém životě přesně věděl, co chce. „Udělej mě tvým, Tome.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
neee!!! takhle ten díl nemůže skončit :O jsem napjatá jak struny. a mám v krku knedlík 😀 to mám čekat do úterka? asi tady začnu Zuzu podplácet aby mi všechny díly poslala mailem 😀 ta poslední věta mě úplně dorazila ^_^
A jako mam čekat do úterý na další díl, jo? No, bezva teda 😀 Byla jsem překvapená, že se Bill odhodlal, čekala jsem, že to zůstane jen u polibků… Nicméně jsem překvapená určitě příjemně :)))
A Tom je prostě ňůňa, jak má starost a jak je celej tak roztomile zamilovanej… Bill měl vážně štěstí, že ho tenkrát potkal 🙂 Obrovský štěstí…
Pane bože, jestli nebude happy end, tak… :/ MOc moc moc díky za překlad a těším se na pokračování 🙂
Tom už mě pomalu a jistě začínám štvát s tím jeho ´Tohle nemůžeme, tohle nejde, nemůžu si tě nechat…´ co by mu to udělalo? Dobře, sice je proti pravidlům mít s sebou spolucestujícího, ale tak ty tři měsíce by to už Tom vydržel, ne? Proboha, nechápu, jak to chce bez Billa vydržet celé 3 měsíce a především..to o něj jako nebude mít strach? Já bych na jeho místě kašlala na pravidla a Billa si nechala u sebe už jenom proto, abych věděla, že je v pořádku a nikdo u neubližuje.
Teď nezbývá než doufat, že po tomhle už jej Tom prostě nebude moct opustit. Pořád se totiž bojím, co by bylo v NY. Vím, že 3 měsíce nejsou zas až taková doba, ale i tak. Jak sám Tom poznamenal, Billovi by se změnil život, ale otázkou je, zda k dobrému a nebo špatnému.
Moc se těším na pokračování a díky Zuzu za překlad! 🙂
Tak jestli dojde k tomu, k čemu se právě schyluje, tak rozloučení bude ještě mnohem těžší. I když se Tom snaží přistupovat k jejich situaci racionálně, tímhle se do toho pěkně zamotává. Billa a jeho motivy naprosto chápu. Zoufalství a touha je děsivá kombinace.
Díky, těším se na pokračování.
Uzasne <3<3
Nemůžu čekat až do úterý na další díl!! To nezvládnu…jak já jsem napnutá. Za Billa jsem ráda, že byl a je schopen se Tomovi otevřít, důvěřovat mu a hlavně se mu odevzdat. Ale nechápu, jak Tom může vůbec přemýšlet o tom, že Billa jen tak nechá samotného v NY?!! To prostě nemůže!! Tolik věcí se může stát za tři měsíce – co, když se mu nebude moci Bill ozvat, a pak si bude myslet, že už o něj nestojí, anebo ho v NY nebude moci najít, anebi ten jeho "známý" bude blázen a úchyl?!! Že tohle Toma nenapadne…já bych si Billa rozhodně nechala u sebe, protože by mi bylo smutno a měla by jsem o něj velký strach. Doufám, že se to třeba nějak ještě změní po té zásadní noci, která je čeká. Anebo – toho se bojím nejvíc, že nás ještě čekají špatné a kruté chvilky než kluci skutečně k sobě najdou cestu a budou spolu. Přeji, aby nám tohle autorka nedělela, ale vím, že příběh má mít zápletku a dobrý děj, což tahle povídka má, je skvělá, ale já to nemám ráda – hádky, konflikty, nedorozumění…a zřejmě ještě nás čeká odhalení Billovy minulosti atd. Ještě toho hodně, co objevovat, anebo očekávat. 🙂 Díky za překlad.
To čakanie do utorka bude hrozné!! 😀
Za Billa som rada, že dokázal prekonať strach a chce byť s Tomom, ale ak vážne tá noc skončí tak, ako sa k tomu schyľuje – tak potom to rozlúčenie bude ešte horšie.
A aj keď Toma na jednej strane chápem, že chce byť racionálny, tak týmto sa do toho zamotá ešte viac. A 3 mesiace, aj keď sa to nezdá, je pekne dlhá doba.
Vážne dúfam, že ak sa náhodou na tie 3 mesiace rozídu, tak sa Billovi nič zlé nestane a Tom sa preňho vráti. Ale samozrejme by som bola radšej, kebyže sa vôbec nerozdelia 😀
Ďakujem veľmi pekne za preklad.
Doufám že jej Tom nepustí a ta poslední věta byla bomba.
Tahle povídka je vždycky utnutá v tom nejlepším.. 😀 Do úterka asi nevydržím.. 😀 Celej díl jsem rozdýchávala, co si řekli i to, že se Bill rozhodl Tomovi odevzdat.. To je víc, než s čím jsem počítala, o to víc jsem ted za kluky strašně ráda.. Musí to dopadnout dobře, prostě musí.. 😀 Děkuji za překlad a moc se těším na další díl.. 🙂
Oh, oh, oh… ja som totálne ale úúúúplne zostala bez slov s kopou myšlienok, ktoré nedokážem napísať. Je to boľavé, krásne, smutné a je v tom obrovská krásna nádej. Tom ma potešil, že sa chce pre Billa "možno" vrátiť… a ak to naozaj myslel tak, že možno znamená ak ho ešte Bill bude chcieť, tak to by znamenalo, že on chce určite a to je tak sladké a úžasné. Celkom sa klepen z tých pekných slov a činov:) Ďakujem za krásny preklad♥
Toto bylo tak moooc sladke! ^^ Bill je takova pusina roztomila. A ted bude sex, hihi hihi 😀 ja to rikala, ze se spolu nakonec vyspi. Ale Bill z toho udelal romantarnu hadr 🙂
Dekuji za preklad 😉