Předchozí noc byla něco zvláštního, to bylo jisté. Už spal s tolika lidmi a nikdy předtím neměl pocit, jako by na tom záleželo, ne jako s Billem. Nebylo to dokonalé, Bill byl typický panic, který nevěděl, co dělat, byl nervózní a nejistý a Tom se příliš bál, že by mu ublížil, aby to udělal tak dobré, jaké to mohlo být, ale stále to bylo velmi příjemné, a i když tam byla spousta věcí, které mohl udělat lépe, oba dva si to nakonec docela hodně užili.
Bylo to opravdu hodně pomalé, ale vůbec poprvé Tomovi nevadilo si dát s někým načas. Bylo úplně něco jiného být s někým, na kom vám záleží, uvědomil si, protože potom jste si chtěli být jistí, že to nejde příliš rychle a že se nikdo nezraní. Za normálních okolností by tomu nevěnoval příliš pozornost, nebyl krutý, ale nebyl ani moc starostlivý a více než jednou ta druhá osoba skončila spíše v bolestech, než ve slasti, ale protože to byl pro Toma poplatek za jídlo a místo na spaní, nikdy se o to nestaral, nebyl to jeho problém.
Miloval chuť Billovy kůže a jeho dvě ruce nestačily na to, aby se dotkly každé části mladíkova těla, když jeho tričko bylo konečně pryč, a když se Bill začal obávat kvůli svým jizvám, Tom je do jedné všechny políbil, rty a jazykem přejížděl přes ty bílé linky, a zároveň tak dal Billovi vědět, že ho to nezajímá.
Alespoň cítil nějakou úlevu, když svými rty přejížděl linky na jeho zápěstích a všiml si, že žádná z nich nemohla být mladší než týden, že ani jednou během jejich společného týdne Bill necítil potřebu si ublížit. Tom se díky tomu cítil lépe za své hrozné chování na začátku a doufal, že to znamená, že se Bill teď cítil lépe a že jediná věc, kterou potřeboval, byla, dostat se z domu svých rodičů.
Vešel dovnitř malé kavárny, zdvořile přikývl směrem k mladé ženě za pultem a prohlížel si menu, zatímco přemýšlel, jestli by měl koupit něco zajímavějšího než muffiny k snídani, když už to bylo jejich poslední společné ráno a tak.
Bylo to tak stejně jednodušší a dávalo to Billovi více času na spaní. Tom jej neprobudil, když odešel a byl si jistý, že Bill bude stále spát, až se vrátí, což se mu dokonale hodilo, protože nechtěl, aby se mladík vzbudil sám.
Znovu si povzdechl, zatímco čekal na dívku za pultem, až mu připraví nápoje, a snažil se vymyslet způsob, jak by mohl vzít Billa s sebou, namísto toho, aby jej nechal v New Yorku. Možná, že kdyby měl štěstí, nikdo by nezjistil, že měl s sebou po celou dobu jednoho cestujícího, nebo možná by se o to nestarali natolik, aby to řekli jeho šéfovi. Koneckonců, byly to jen tři měsíce… Nebo by se možná o mladíka mohl postarat jeho otec… Tom se za ním stejně na pár dní chystal, jakmile bude hotov s další dodávkou a byl si jistý, že jeho otci by nevadilo chvíli s někým bydlet, ne, pokud by mu Tom vysvětlil, jak důležité to je.
Jeho mysl stále závodila, a když se dívka omluvila, že to trvá tak dlouho a vysvětlovala, že musela doplnit stroje, nebo cokoliv, jen přikývl a vrhl pohled směrem k obrazovce na zdi za ní, kde ale nebylo nic zajímavého, a tak obrátil svůj pohled zpět k menu, na které bez čtení zíral.
„Tak trochu děsivé, nemyslíte?“ Řekl muž za Tomem a Tom se otočil, aby se na něj podíval, protože netušil, o čem to mluví. „Teenager, který jen tak zmizel, aniž by kdokoliv cokoliv věděl.“ Muž kývl směrem k televizi a Tom na ni pohlédl zpátky, jen aby spatřil, jak ukazují velký bílý dům. „Jednoho dne prostě odešel,“ pokračoval muž, když Tom projevil nějaký zájem. „Hledají jej už více než týden, vyptávají se každé zatracené osoby ve městě, ale nikdo ho neviděl.“
Tom se zamračil a pomalu přikývl. Bylo to zvláštní. Pak se na obrazovce najednou objevila tvář a on se překvapeně nadechl.
Bill.
Ale…
„Hej, mohli byste to dát hlasitěji?“ Slyšel sám sebe žádat, zíral na obrazovku se zadrženým dechem, zatímco dívka za pultem našla dálkové ovládání a zvýšila pro něj hlasitost.
„…šestnáctiletý Bill Kaulitz měl na sobě černé tričko a černé džíny v ten den, kdy zmizel…“
Šestnáct… Ale on říkal, že je mu osmnáct. Tom to věděl s jistotou, protože se mu tenkrát ulevilo, že ten kluk není tak mladý, jak vypadá.
„…není násilný, ale je závislý na antidepresivech a je důležité, aby…“
Tomova mysl se točila na plné obrátky. Jezdil kolem s šestnáctiletým klukem na útěku, s dítětem, jehož rodiče jej hledali, policie ho hledala. A nejen to, on s tím klukem spal. S nezletilým. S dítětem.
„…Pokud Billa uvidíte, nesnažte se s ním mluvit, nevěří cizím lidem a bez léků nemusí pochopit okolnosti. Místo toho zavolejte policii nebo jeho rodiče, číslo je na obrazovce…“
Tom zíral na televizi dokonce i poté, co Billův obličej zmizel a oni se přesunuli na další zprávy. Nemohl od ní odtrhnout svůj pohled a nemohl zastavit své myšlenky. Nedokázal si vzpomenout, jak dýchat, a dokonce ani neslyšel, jak mu dívka říkáa, že jeho objednávka je připravená.
Bill utekl z domova. Odešel bez jediného slova, našel někoho, koho stopnul a dostal se celou cestu až do New Yorku, aniž by si toho někdo všimnul nebo ho poznal. Tom neměl tušení, jak se to mohlo stát, s výjimkou teorie, že většina lidí v hospodách, ve kterých byli, bývali většinou také řidiči kamionů a z nějakého důvodu i řidiči, kteří v kabině neměli rozbité rádio, zřídka kdy věděli, co se děje ve světě. Bylo to, jako by všichni žili v nějaké bublině, kam se zprávy nedostanou, nebo možná byli všichni příliš unavení z normálního rádia a poslouchali vlastní CD.
Tom zrychlil a začal cítit, jak se mu v hrudi buduje vztek, vztek nad tím, jak ho ten hloupý mladík využil, aby se dostal pryč od čehokoliv, o čem se rozhodl, že pro něj nebylo dost dobré.
autor: Zarlina
Och, tak ja dúfam, že Tom neurobí žiadnu blbosť a že Bill konečne povie celú pravdu. Predsa len, nemyslím si, že odisiel len tak, z dlhej chvíle a rozhodne mi neprsiel ako niekto, kto trpy depresiami. Skôr sa mi zdá, že si to jeho rodičia cen vymysleli, aby Bill nedostal príležitosť nikomu povedať pravý dôvod jeho úteku. A možno ani oto
[1]: to s tým vekom nie je pravda. Už len aby Bil konečne povedal celú pravdu a aby Tom konečne prekonal svoju sebestrednost a dokázal sa sústrediť aj na Billa a nie len na seba a svoje potreby. Ďakujem za preklad.
Tak to jsme nečekala. Nedivím se, že Tom vyšiluje. Za tohle by šel sedět. Nejvíc ho ale asi štve, že mu Bill neřekl pravdu. Jenže… Jaká je vlastně ta pravda. Taky jsme v pokušení Billovým rodičům nevěřit ani pozdrav. Bill je možná ve spoustě věcech naivní, ale rozhodně není úplně tak nemožný, jak ho popsali v televizi.
Tak to jsem zvědavá, jak Tom s touhle informací naloží a jak se k tomu postaví Bill. Díky, těším se na pokračování.
Tohle se mi vůbec nelíbí. Mám strach, že Tom udělá nějakou blbost. Štve mě, že Bill lhal, ale myslím si, že měl k tomu důvod. Snad se nám to nějak osvětlí. Ale jelikož už zbývají jen dva díly do konce povídky – mám strach, že to nemůže dopadnout dobře. A teda vadilo mi, že tam vůbec, ale vůbec nebyl popsán jejich sex – to mě zklamalo. Zvláštní povídka, ale přesto svým způsobem krásná. Všechno se po tak nádherné noci pokazilo – a to Tom začal i přemýšlet o tom, že si Billa u sebe dokonce po ty tři měsíce nechá…a teď tohle…nemám ráda příběhy se špatnými konci, i když se k tomu schyluje, povídka by si zasloužila větší uznání a životy kluků si zaslouží prožívat svou lásku. Díky za překlad. Z tohoto dílu mi celkem poklesla nálada…:-(
Ty brďo, to jsou zvraty! Ale něco mi na tom neštymuje… Zdá se mi, že jsou spíš vyšinutý jeho rodiče než Bill… Bůhví, jak to ve skutečnosti bylo! Doufám, že se to dozvíme. A že Tom nevolá hned na policii nebo Billovým rodičům, doufám, že se aspoň bude snažit vyslechnout Billovu část příběhu…
Moc děkuju za překlad a nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
Takže Tom konečne zistil o Billovom úteku z domu. Som zvedavá, ako s danými informáciami naloží a hlavne, čo mu povie Bill. Popravde sa mi tá verzia v TV nejako nezdá.. neviem, či Bill klamal o svojom veku, ale vôbec mi nepripadá, že by mal problém vnímať realitu.
Uvidíme, čo bude ďalej. Dúfam len, že Tom neurobí nejakú blbosť.
Ďakujem za preklad.
[4]:
Jen k tomu sexu.. četla jsem si tu povídku v originále (protože mi to nedalo spát) a autorka se tam za to omlouvala, ale prý ty scénky nenávidí a nechtěla se do toho nutit, ale přesto doufá, že se nám to bude líbit i tak 🙂
"So I've decided to change the ratings and simply not write a sex scene for this story. Disappointing, I know, and I'm sorry, but I really can't make myself write one at the time being, and I'm tired of forcing myself to write those damn scenes when I hate them so much. So yeah.. Hopefully you'll like it anyway."
Wow, to jsou mi ale zvraty.
Upřímně mě hned tehdy, co Bill řekl, že je u už 18 let napadlo, jestli náhodou nelže, ale nijak dál jsem to nerozváděla a pak mě napadlo, proč by to dělal. Nepoznala jsem, že by lhal a teď mě to tak trochu šokovalo. A hlavně, stále netuším, co si o tom myslet. Doufám, že si Tom napřed vyslechne Billovu stranu příběhu, ale snad mu řekne Bill pravdu a nebude dál něco mlžit. Vlastně možná i chápu, proč tehdy řekl, že je mu více, než jaká je pravda, protože tušil, že by jej Tom jinak nevzal s sebou.
Nevím, Bill se asi nezachoval nijak dobře, ale pořád si myslím, že z domu neutekl jen tak. Navíc v televizi byl vykreslen jako psychicky nemocný člověk. Neříkám, Bill má své problémy, ale že by to s ním mělo být až tak hrozné, to se mi tedy vůbec nezdá. Možná jsem si jen o Billovi udělala lepší obrázek, než jak to je ve skutečnosti, ale já mu prostě věřím. Nějak nemůžu uvěřit tomu, že by si sbalil věci jen tak a odešel. Prostě mi to k němu nesedí. Doufám, že ve finále nebudu zklamaná z toho, jakou důvěru jsem v Billa měla a nakonec z toho vyplyne skutečně to, že je Bill po celou dobu skutečně ten špatný.
U téhle povídky mám vždycky strašný problém s tím vydržet na další díl. 😀 Díl vždycky skončí v tom nejlepším či nejnapínavějším a já se pak nemůžu dočkat další části. Hlavně teď, když vím, že se pomalu blíží konec jsem nedočkavá. Nechci, aby tahle povídka skončila špatně, protože si to rozhodně nezaslouží. 🙁
Strašně moc děkuji za báječný překlad a už teď vyhlížím čtvrtek! 🙂
[7]: Přesně tak, a já jsem autorce strašně moc vděčná, že mě tohohle v této povídce ušetřila, protože tyhle scénky překládám asi stejně tak nadšeně, jako je ona píše… 😀
Lidi, dva díly do konce, tak ještě vydržte!
Jsem moc ráda, že má tahle povídka takový ohlas a moc vám všem děkuju za úžasné komentáře, i za autorku. 🙂
[7]: Samozřejmě je to v pořádku, jak autorka svou povídku napsala – a i tak ji má dokonalou. 😉 Ale děkuji ti za upozornění, protože na originál jsem se nedívala. Rozhodně jsem nechtěla snižovat hodnotu toho dílu, protože to tak nebylo. Tímto autorce chci vzkázat, že i tak to byl krásný díl – a tak jsem měla víc prostoru pro svou fantazii. 🙂
Neverím, že by Bill až tak klamal. Som strašne zvedavá aj na jeho verziu. Dúfam, že to Tom z neho dostane nejakým citlivým spôsobom:( už to vyzeralo tak nádejne, keď Tom premýšľal, že by ho mohol nechať u svojho otca… a ešte som veľmi zvedavá aj na to, komu Tom volá…
Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Komu to Tom asi volal Bill měl asi pádný důvod zamlčet určité skutečností.
Wow tak toto som vôbec nečakala…som zvedavá ako sa zachová Tom a ako bude reagovať Bill na to čo videl Tom v televízii…každopádne dúfam, že to medzi nimi bude dobré! 🙂
Zavisly na antidepresivech. No, pokud je bez leku celou tu dobu, rozhodne uz je cisty a nevypada, ze by tim trpel nebo neco. Naopak si myslim, ze je vic ok. Tom asi zavola policii a Billa si prevezmou rodice. Ach jo, prekerka. Doufam, ze se najde cesta aby byli kluci spolu.
Me bylo trochu lito, ze jsme scenu se sexem nemeli, ale znate me, ja jsem proste uchyl :)) ovsem na uzasnosti tehle povidky to neubira. Mam ji moc rada i tak
Dekuji za preklad ^^