autor: Doris
Ahoj twincestní miláčkové. Tak jsem slibovala novou vícedílku a tady je. Co bych k ní měla na úvod říct? Ani nevím, jak mě napadla. Prostě to přišlo tak nějak z ničeho nic. Co byste ale asi měli vědět je, že kluci tu nejsou dvojčata a je mezi nimi i velký věkový rozdíl. Billovi už tu je 27 zatímco Tom je 14ti letej puberťák. Čili v roli toho zkušeného a znalého tu bude Bill 🙂 I přes to, doufám, že se to někomu zalíbí. Tak pro teď tu máte první díl, a pak si chvilinku počkejte na další. Chci si je předepsat dopředu, abyste pak nemuseli dlouho čekat. Ale tenhle první vám sem dám, ať tak zhruba víte, do čeho jdete 🙂 Doris
Je to pár dní, co se Tom přistěhoval se svojí mámou Simone. Nesnášel ji za to. Nechtěl se stěhovat. Tom se převaloval v posteli. Budík mu zazvonil už dávno, ale on zkrátka neměl nejmenší chuť se zvedat. Má jít do nové školy, mezi lidi, které ani nezná. Bál se toho. Ani v Berlíně neměl moc kamarádů. Ne, že by se o to nesnažil, ale Tom byl kluk, který k sobě nechtěl pustit kdekoho. Možná vypadal jako tvrdý kluk, ale uvnitř takový nebyl. Navíc byl gay. Bylo mu sice pouhých 14 let, ale v tomhle měl jasno. Dívky mu nic neříkaly, a když ho tenkrát ze sázky políbil tamní školní borec, měl jasno. Bohužel pro Toma to skončilo naprostým fiaskem, ze kterého Tom vyšel jako naprostý hlupák. Alespoň tady už podobnou chybu udělat nechtěl.
Tom se přetočil na druhý bok a zadíval se na dveře svého pokoje.
„Tome… budík už ti zvonil před čtvrt hodinou. Přijdeš pozdě do školy.“ Zamračila se Simone na svého syna, když nakoukla do pokoje. Věděla, že se na ni zlobí.
„Nechci tam.“ Protočil Tom oči a zabořil hlavu hlouběji do polštáře.
„O tom už jsme snad mluvili, Thomasi.“ Zamračila se Simone a založila si ruce v bok.
„Ne, ty jsi o tom mluvila. Já se nevyjádřil.“ Prsknul Tom a zvedl se z postele. Bylo mu jasné, že škole se nevyhne. Simone si jen povzdychla.
„Tome, nech už toho. Já vím, že se zlobíš, že jsme se stěhovali, ale…“
„Jo, máš pravdu, mami.“ Skočil jí do řeči Tom a začal se shánět po svých věcech. „Vlastně nemáš. Nezlobím se na tebe. Nesnáším tě za to.“ Prsknul Tom a začal se oblékat.
„Tome. Určitě si tu zvykneš. Je to pro nás lepší. Dělám to pro tebe.“ Simone se stále snažila zůstávat klidná a Tomova slova si nepřipouštět. V pubertě se dá podobná reakce na změny očekávat.
„Ne, děláš to kvůli sobě. Protože nejsi schopná žít ve stejným městě jako táta. O mě ti nejde. Je ti úplně jedno, že jsem tam nechal Alexe. Asi jedinýho kamaráda, kterýho jsem měl.“ Vyjel po ní Tom, a ani se po ní nedíval. Házel svoje učebnice do tašky. Lepší, než bejt doma s ní, je asi opravdu i ta posraná škola.
„Najdeš si tu kamarády. A Alex za tebou může přijet.“ Vzdychla Simone a sledovala Tomova záda.
„Jo, jasně. Neměl jsem je pořádně ani v Berlíně, tak v takovýhle prdeli to určitě bude jinak. A Alex se určitě potáhne přes celý Německo.“ Zavrčel ironicky Tom, popadl svoje věci a protáhl se kolem své mámy pryč z domu. Musel trochu pohnout, aby přišel do školy včas. I tak to úplně nestihl. Chvíli bloudil chodbami, než našel svoji třídu. Zaklepal a vklouzl dovnitř. Třídní učitelka se zastavila v polovině věty a podívala se na něj. Stejně jako zbytek třídy.
„Ehm… promiňte, já jsem…“ začal s vysvětlováním Tom a nervózně přešlápl. Bylo mu nepříjemné, jak se na něj všichni dívají. Nejspíše už věděli o novém spolužákovi. Měl pocit, jako by čekali, až si zakopne o tkaničky.
„Vy budete Thomas Trümper.“ Přerušila ho učitelka.
„Tom Trümper.“ Přikývl Tom. Nesnášel, když se mu říkalo Thomas. Od kohokoliv.
„No výborně. Už vás čekáme. Sedněte si vedle Listinga. A příště do školy přijďte na čas.“ Ukázala na jedno z volných míst. Tom nepatrně přikývl a usadil se na své nové místo. Cítil ty pohledy v zádech, když procházel kolem nových spolužáků, a musel se vážně soustředit, aby o ty tkaničky skutečně nezakopl. Učitelka už si ho dál nevšímala a pokračovala ve výkladu. Tom jen letmo koukl k sousedovi, aby zjistil, jaký předmět to vlastně mají. Nějak se do svého rozvrhu zapomněl podívat. No skvělé, Němčina. Jak on to nesnášel. Zalovil v tašce a vyložil na stůl učebnici a několik propisek.
„Čau. Já jsem Georg.“ Nahnul se k němu jeho soused v lavici. Tom k němu stočil pohled, ale zůstal zajetý skoro až pod lavicí. Jako by chtěl zmizet.
„Tom.“ Představil se stroze. Neznal toho kluka, a tak nevěděl, co by mu měl jako vykládat.
„Gustave, děláte to i v jiných hodinách, nebo jen při těch mých?“ zaznamenal opět Tom hlas svojí třídní učitelky a rozhlédl se po třídě, aby zjistil, na koho to mluví.
„To je ta jeho prostata.“ Ozval se Georg a Tomovi tak došlo, že onen Gustav se nejspíše snaží alespoň na pár minut opustit třídu pod záminkou nutné WC potřeby. Nad Georgovou poznámkou se ale pobaveně ušklíbl.
„Výborně. Tak pan Schäfer si půjde vyřešit svůj prostatický problém a pan Listing půjde k tabuli.“ Usmála se učitelka, jako by právě vyhrála trofej ve vědomostní soutěži.
„No to potěš.“ Zašklebil se Georg směrem k Tomovi a zvedl se z lavice, aby se po pár minutách mohl s jistou pětkou posadit zpátky.
„Odkud ty vlastně jsi, Tome?“ Zeptal se Gustav svého nového spolužáka, když se po škole courali domů. Tom rozhodně nespěchal a Gustav s Georgem taky ne. Tom byl celkem překvapený, že ti dva s ním mluví, ale rozhodně si nehodlal stěžovat. Byli taky zatím jediní.
„Z Berlína.“ Vydechl Tom a usadil se na lavičku v parku. Zalovil v tašce a vytáhl krabičku cigaret.
„To je krutá dálka.“ Přikývl Georg a posadil se vedle něj. „Ty kouříš?“ hodil pohledem mezi ním a krabičkou. Tom jen přikývl.
„Jo kouřim.“ Sám ani ale nevěděl, proč vůbec kouří. Že by mu to nějak extra chutnalo, se říct nedalo. Bylo to pro něj jen frajerské gesto, za který by doma dostal pořádně po puse.
„Aha… No Gustav taky.“ Zašklebil se Georg. On nekouřil a občas mu to i celkem vadilo u ostatních, ale vzhledem k tomu, že byl Gustav jeho kamarád, tak taktně mlčel. Tom nic neříkal, a pokud možno co nejvíc profesionálně si zapálil.
„Proč jste se stěhovali? Berlín musí bejt fajn. Na rozdíl od týhle díry.“ Zeptal se Gustav, zatímco si kopal sem tam kamínkem před lavičkou. Tom jen pokrčil rameny.
„Protože máma je kráva. Je ublížená, že od ní táta odešel a nejspíš nedokáže ani dejchat stejnej městskej vzduch jako on.“ Zaksichtil se Tom.
„Aha. Takže vaši jsou rozvedeny?“ ozval se Georg a Tom jen přikývl.
„To je mi líto.“ Pousmál se.
„To nemusí. Je mi to fuk. Tohle je jejich věc, ale nechápu, proč to musim odnášet já.“ Odfrknul Tom. Cítil se jako oběť toho všeho.
„Klid… zvykneš si tu. My s Gustavem tě berem.“ Usmál se Georg a Tom mu to oplatil. Dál kouřil ze svojí cigarety, když se nechápavě zadíval na mračícího se Gustava.
„Co je?“ nakrčil nechápavě čelo a ohlídl se přes rameno směrem, kam koukal Gustav.
„Ty vole, co tady zase dělá?“ ozval se Georg, když se podíval stejným směrem jako oba kluci. Tom to nechápal. Kus od nich byl jenom pes. Tomovi se celkem líbil. Měl rád psy.
„O co jde?“ dožadoval se vysvětlení, ale to se mu nedostalo. Gustav zvedl ze země vetší kamen a hodil ho směrem po psovi. Ten jen uskočil, frknul čenichem a odběhl. Tom nevěřícně vyvalil oči.
„Jeblo ti? Proč si to udělal? Je to jenom pes. Navíc měl obojek, takže tu někde má pána.“ Rozhodil Tom rukama.
„Ten tu pána nemá.“ Zakroutil hlavou Gustav.
„Patří jednomu chlápkovi z konce města.“ Dodal Georg.
„No a?“ nechápal Tom, „proč si po něm házel ten kamen? Ten pes ti nic nedělá.“
„Ten pes je dotěrnej. Kaulitz ho nechává takhle běhat, kde se mu zlíbí. Sebrat mu ho nemůžou, protože má obojek a on se prej vždycky pravidelně vrací. Jenže když se k tobě přiblíží, a Kaulitz se to doví, tak pak zuří. Proto je lepší ho zahnat, než se k tobě nachomýtne.“ Vysvětlil Gustav a Tom to chápal čím dál míň.
„Kaulitz? Tak se jmenuje ten jeho pán? Proč tu s ním není?“ zatěkal očima z Gustava na Georga.
„Jo, Bill Kaulitz. Přestěhoval se před pár lety. Ale ven nechodí. Jen minimálně a lidi z města jsou za to jen rádi. Proto toho psa pouští ven samotného. Údajně už snad nechodí ani nakupovat, jako dřív ještě chodíval. Nechává si všechno vozit.“ Vysvětlil Georg a Gustav to jen odsouhlasil.
„Proč? Proč nechodí ven?“ vyptával se dál Tom, zatímco se zvedl z lavičky a pomalu se dal znovu do kroku. Gustav pokrčil rameny
„Někdo říká, že se stydí, někdo že se bojí. Každopádně jsou za to všichni rádi. Zejména rodiče nezletilejch.“
„Asi tomu pořád nerozumim. Proč jako?“ Tom začínal mít pocit, že se přistěhoval do nějakého Kocourkova. Kdo to kdy viděl, stydět se vycházet ven.
„Prej znásilnil nezletilého kluka, když mu bylo 19. O jeho případu se prý dost mluvilo, ale neodsoudili ho. Nikdo neví proč. Asi někoho podplatil.“ Ušklíbl se pohrdavě Georg.
„Jo a pak se přistěhoval sem, ale lidi ho tu poznali… víš, z těch zpráv a novin, a tak s nim nechtěli nic mít. No a tak přestal chodit ven.“ Doplnil Gustav a Tom je jen pozorně poslouchal.
„Kluka?“ vydechl překvapeně Tom.
„Jo, je to buzerant.“ Přikývl Georg a v Tomovi trochu zatrnulo. Očividně i jeho potencionální noví kamarádi nejsou moc tolerantní, co se homosexuality týče. I když… možná mu tak říkali jen za to, co udělal.
„A kolik mu je teď?“ ozval se po chvíli.
„27.“ Dopověděli oba dva kluci najednou. „Říkám ti, raději se tomu psovi vyhýbej.“ Dodal Gustav a dál už o Billovi Kaulitzovi nemluvili.
autor: Doris
betaread: Janule
Ježíši!!!!Tak jsem se těšila,ale teda Billa jako pedofila asi nerozdýchám….=)
Zacina to zajimave…a jako co to z Billa delas za uchyla ?? xD
To vypadá hodně zajímavě….:) na další díl si určitě počkám….;)
Krásnej první díl.. Zajímalo by mě, co se z toho vyklube.. Ta povídka, se asi zařadí, mezi pár mých nejoblíbenějších:))
Ježiš!!xD 13 let rozdíl?Hmmmm tak to bude zajímavýxD
Pabni, tak to bude fakt zajimave. Uz se tesim na dalsi dil!!!
Uuuuuu….nemám slov…Hrubýý začátek 🙂 Jen tak daal 😀 Mimochodem taky Toma znásilní? (ne že by se nenechal že?) 😀
Ohoh, tak to vypadá velmi dobře 😉
Tak tohle budu číst…Bill a úchyl? Nebude to spíš tak, že s tím klukem něco měl, prokeclo se to a blbě to dopadlo? Nechci spekulovat, ale nemůžu uvěřit. Každopádně to je moc dobrý a rád si počkám i několik týdnů na další díl. 🙂
[5]: Viděla jsi někdy Queer as Folk? Tam měli mezi sebou věkovej rozdíl 18 let.Nebo taky ten Libor (nebo jak se to jmenuje) Šula a jeho přítel,25 let rozdíl. Takže to zas taková hrůza není 😀 !
To vypadá zajímavě! A pěkně úchylně, takže se mi to určitě bude líbit :-D:-D Jsem zvědavá na další díl 😀
Tak to jsem teda napjatá, jak to bude dál. 🙂
Taky jsem překvapená z toho věkového rozdílu. Jistě že na tom čísle samotném není nic zvláštního, ale takový rozdíl u Billa s Tomem, to jsem na to opravdu zvědavá. 🙂
Jo a doufám, že Bill skutečně nikoho neznásilnil, a že to bude spíše tak, jak píše Bejb. No, uvidíme. 🙂
Fajn povídka. Jen pokračuj.
pěkný..:))
tý jooo ja čumím. Bill je teda fakt drsoň…uvidíme jestli je to pravda…chacha..tak at se ma Tomík na pozoru
no Bad boys sou prozatím u konce, tak budu číst tohle 😀 … a vypadá to slibně… ten věkověj rozdíl je mi u Billa a Toma trochu proti srsti, ale nějak to skousnu xD… nééé, Doris, vypadá to zatím zajímavě 😀 😀
tak to že je skušenej se dá pojmout i takhle…..ae tohle mě stoprocentně zaujalo a du do toho!!!!honem dal xD
tak to budu spatne snaset ze Bill je pedofil ,ale co snat se to nejak vyvrbi teda aspon doufam
no vypadá to celkem…ehm krutě….x)
Tuhle povídku už čtu po dhuhe je krásně napsana.
Tak jsem zvědavá, jakým směrem se povídka bude ubírat dál 😉 Ale Bill pedofil? 😀 Jejda, opravdu doufám, že tohle byly jenom výmysly a Bill byl neprávem obviněn. Nechci, aby byl pedofil 😀
Jinak věkový rozdíl sice velký je, ale jde to :)..ale vzhledem k tomu, že je Tomovi jenom 14let 😀 😀
Opravdu jsem zvědavá na další díly 🙂