autor: Izzap
Bill na Toma zíral prázdným pohledem. „Co prosím?“
Tom se zahihňal jeho reakci a políbil ho na nos. Musel se smát tomu zmatení a nevinnosti. „Slyšel jsi mě, Bille,“ odpověděl s úšklebkem, když se odtáhl. Miloval pohled na Billovu tvář. Znovu se rozkročil nad ležícím chlapcem.
Billova mysl se pořád točila ohledně Tomových slov. Nikdy takhle neposunul svoje hranice, a aby byl naprosto upřímný, byl dost vyděšený na to zajít někam dál.
Zatímco byl zaměstnaný svými myšlenkami, Tom se posadil a obdivoval chlapce před sebou.
Uvědomil si, že se sám od sebe usmívá. Nekontrolovatelně se smál a přitiskl dlaň na horní polovinu Billova těla. Přejel dvěma prsty od hrudi k břichu a zarazil se, jakmile dosáhl lemu kalhot.
„Bože, jsi překrásný,“ zašeptal sotva slyšitelně.
„Prosím?“ požádal Bill o zopakování, nebyl si jistý, zda slyšel dobře.
Tom se na chlapce s havraními vlasy ušklíbl a jeho ruka se vrátila zpět na břicho a hrudník. Přejel po té samé stopě až k Billově bradě, kde se zastavil, aby mohl uchopit do dlaně jeho tvář.
„Řekl jsem, že jsi překrásný,“ zopakoval se zaculením.
A Bill okamžitě zrudnul a stydlivě zamrkal řasami.
Usmál se navzdory červeným tvářím a tiše odvětil: „Miluji tě, Tomi.“
Tom se ušklíbl, znovu se nahnul a umístil lahodný polibek na Billovy osamělé rty. Vyplnil ten prázdný prostor, jak nejlépe dovedl. Když se odtáhl, odpověděl pobaveně: „Já vím.“
Černovlásek se zahnihňal a uvolnil svoje tělo. Uvelebil se v trávě a otočil hlavu na stranu, zatímco se Tom vrátil do pozice vkleče. Podíval se nalevo a zrak mu padl na jejich odhozené svršky ležící schumlané u stromu, jenž byl až příliš starý. Jeho oči zaznamenaly Tomovo zářivě červené tričko válející se vedle jeho košile. Bylo tak jiné a barva působila zářivěji než cokoliv, co Bill dosud viděl.
A mimochodem – bylo o pár velikostí větší.
Černovlásek se pro sebe zachichotal a protáhl se pod Tomovýma nohama. Chystal se zvednout. Tom klečel ve stejné pozici a zmateně sledoval, jak se Bill postavil a popošel o pár metrů. Pak se zarazil a sehnul se pro Tomovo zapomenuté tričko.
„Co to děláš?“ zeptal se zvědavě dredáč, zatímco se k němu Bill vrátil i se svrškem v ruce a sedl si na zem vedle Toma.
„Proč nosíte takováto nenormálně obří trička, pane Kaulitzi?“ pídil se Bill, přičemž opomenul Tomovu poslední otázku.
Tom pokrčil rameny, ale nemohl si pomoct, usmál se, zatímco se díval, jak Bill zkoumá tričko a prsty přejíždí po jeho látce. „Nevím,“ odpověděl nakonec popravdě.
„Hmm.“ Bill se zahihňal a zvedl tričko nad hlavu, aby ho úplně roztáhl. „Pane Kaulitzi, uvědomujete si, jak je velké?“ ptal se zaskočeně.
Dredáč se zasmál a pozoroval Billa, který vzhlédl s vyvalenýma očima k velkému stanu, jenž nad jeho lehce rozcuchanými černými vlasy tričko vytvořilo. Bill Tomovi věnoval pobavený pohled a úšklebek, načež obrátil pozornost zpět na tričko v rukou.
To by mě zajímalo… pomyslel si Bill a v očích mu zajiskřilo, protože dostal nápad. Potutelně se ušklíbl a věnoval Tomovi rozpustilý pohled. Přetáhl si tričko přes hlavu a protáhl ruce příslušnými otvory. Samozřejmě neměl s oblékáním problém, ten kousek oblečení byl tak velký, že si Bill připadal jako tenkrát, kdy si jako malý chlapec zkoušel matčiny šaty. Oh, poté dostal takovou přednášku… Nad tou vzpomínkou se usmál. Uhladil bavlněnou látku a lehce za ni zatahal. Cítil váhu trička na svém těle, bylo to o tolik jiné než být oblečený v obvyklé tenké bílé košili.
„Tak,“ prohlásil skoro triumfálně. Vytáhl si zpod lemu vlasy a nechal je volně spadnout na ramena. Podíval se na Toma a zazubil se. „Nuže?“ zeptal se zkusmo, postavil se a roztál ruce jako model. „Jak vypadám, Tomi?“
Tom zachrochtal, zatímco se Bill otočil dokola a tričko mu vlálo jako sukně nějaké malé holčičky.
„Hmm?“ dožadoval se odpovědi černovlásek. Ještě jednou se otočil na patách a zahihňal se nad tím, jak kolem něj látka povlává.
„Vypadáš,“ začal Tom a lehce se zasmál, „směšně.“
Bill se na něj zamračil a položil si naštvaně ruce v bok. Chtěl připomínat rozzlobenou matku, která se chystá vyplísnit svoje dítě, ale jakmile vyšpulil spodní ret, jako by trucoval – což byl pocit, který ho okamžitě zase opustil, vypadal spíš jako dítě, které se každou chvíli rozbrečí, pokud nedostane, co chce.
„Mám vám připomenout, pane Kaulitzi, že jste to vy, kdo nosí tato trička každý den?“
„No, v tom případě,“ řekl Tom hravým tónem, ušklíbl se a klekl si. Po kolenou přešel starým listím, jež šustilo pod jeho džíny. Bill zůstal stát na místě s dlaněmi na bocích a lehce vystrčeným spodním rtem a se zvědavostí sledoval svého společníka, jak se k němu skoro plazí. „V tom případě,“ zopakoval dredáč, když se dostal až k Billovi a zvedl hlavu na úroveň jeho boků, aby mohl tomu chlapci s havraními vlasy pohlédnout do očí. „V tom případě vypadáš… rozkošně,“ dokončil s obvyklým úšklebkem.
„Rozkošně?“
„Extrémně roztomile a k pomilování,“ opravil se Tom a tiše se zasmál.
Bill se zahihňal a shlédl dolů, aby se očima setkal s těma Tomovýma. „Je to tak, pane Kaulitzi?“ zeptal se hravě.
„Ano, je,“ ujistil ho se zahihňáním dredáč. „A co zase má být to, že mi říkáš pane Kaulitzi? Hm?“ Usmál se na Billa a přiložil dlaně k jeho bokům.
Bill rychle přikryl svýma rukama ty jeho a bezmyšlenkovitě propletl jejich prsty, zatímco se utápěl v Tomově pohledu. Ale otázku zaslechl. Lehce zčervenal. „Nevím, je to… jiný pocit,“ snažil se to vysvětlit.
Tom se zasmál a zesílil stisk kolem Billovy ruky. „Jako bychom byli starší, že?“ zeptal se.
„Ano,“ potvrdil mu Bill a vydechl. „Kdybychom byli starší, pak bychom možná nebyli tak připoutaní ke svým domovům. A pak možná bychom mohli… být spolu,“ dokončil šeptem, snažil se nezakřiknout tu možnost společné budoucnosti tím, že bude mluvit příliš nahlas.
„Ale my jsme spolu, Bille,“ opáčil tiše dredáč a pustil Billovu dlaň, aby mohl ovinout svou paži kolem Billových boků. Opuštěná ruka poraženě klesla dolů.
Bill se pohledem spojil s Tomem a upřímně odpověděl: „Ne tak, jak bych si přál.“
Tom se zhluboka nadechl a pak zase vydechl téměř slavnostně. Zavřel oči a opřel si hlavu o spodní část Billova břicha, jediné místo, kam dosáhl ze své pozice na kolenou. Pevně svého společníka objal, vnímal jeho vůni a přál si, aby si tenhle okamžik mohl napořád uzamknout v paměti. „Ale jednou budeme,“ slíbil Billovi.
Sebevědomě se pro sebe usmál a modlil se, aby pro jednou jeho slova byla pravdivá.
Bill si položil ruce na Tomova ramena. „To doufám,“ řekl měkce.
„Nedoufej. Věz.“
Černovlásek se zasmál a potřásl nad těmi slovy hlavou, ale stejně jim vyhověl.
„Jednou budeme spolu, Tomi, vím to,“ opravil se.
Druhý chlapec se zazubil a otevřel oči, aby mohl pohlédnout do těch Billových. „Lepší,“ prohlásil.
Jako slib naposledy Billa stiskl a pak přesunul ruce dopředu na lem trička, které měl černovlásek na sobě. Ušklíbl se, propašoval dlaň pod látku a přitiskl ji proti kůži Billova břicha.
„Tomi,“ zavyl černovlásek a už se chystal jeho ruku odstrčit, když Tom natáhl druhou ruku a jemně Billa stáhl k zemi, přičemž se ujistil, že mu nijak neublíží. Nesnesl by vidět jediný škrábanec, kterým by poškodil to překrásné tělo. „Tomi!“ vypískl Bill.
„Oh, takže teď mi říkáš Tomi,“ prohlásil Tom se zasmáním a sklonil se ke své lásce.
Nahnul se a umístil rychlou cudnou pusinku na Billovy nic netušící rty.
Bill našpulil ústa, když se druhý chlapec odtáhl, a jemně zatahal za jeden z jeho dredů.
Tom se ušklíbl a odehnal jeho ruku. Hodil si dred zpátky přes rameno, pryč z dosahu.
„Hej, žádné tahání za dredy,“ vyplísnil Billa hravě. „Chtěl jsi něco kromě mé pozornosti?“ Tom tázavě zdvihl obočí a ze srandy hrál hloupého.
„Mhmhmh,“ zareagoval černovlásek a tváře mu zčervenaly. Sladce se usmál.
„A co přesně chceš?“ pídil se dredáč škádlivě a natočil hlavu, aby políbil špičku Billova nosu. „Tohle?“ zeptal se, jakmile se odtáhl.
„Téměř, ale ne úplně,“ upřesnil Bill a zahihňal se. Omotal paže kolem Tomova krku.
„Oh, vážně?“ reagoval Tom a znovu se sehnul. Věnoval polibek Billovým zrudlým tvářím. „Hm, mohl bych přísahat, že tohle je přesně to, cos chtěl,“ prohlásil sebevědomým a přesto zklamaným tónem.
Bill se bez dechu zasmál a zavrtěl se pod Tomovými doteky. Chtěl si to tričko sundat. „Tomi, Tomi, Tomi, Tomi, Tomi,“ téměř zpíval jako dítě pobrukující si hloupou písničku.
Dredáč se uchechtl a políbil ho na čelo. „Ano, Bille?“ ozval se tiše.
„Víš, co chci?“ otázal se jeho společník a Tom mu vtiskl několik pusinek do vlasů.
„Hmm,“ začal, zatímco přemýšlel. „Polechtat?“ zeptal se a zaútočil prsty na Billovo břicho, načež Bill vypískl a zvedl kolena, zatímco kolem sebe v agónii kopal.
„Ne! Tomi, přestaň!“ dostal ze sebe mezi záchvaty smíchu. „Tomi!“
Tom se zasmál a přestal. „Oukej, oukej,“ svolil a vrátil se do předchozí pozice. Bill se s posledním zahihňáním uvolnil. „Co tedy chceš, Bille?“
Bill se ještě jednou zachichotal a sladce se na něj usmál. Vrátil svoje ruce na Tomův krk. „Chci,“ vyslovil a přitáhl si jeho obličej blíž k tomu svému, „polibek.“
„Polibek?“
„Polibek.“
„No, to zvládnu,“ svolil se zasmáním Tom.
Zrušil vzdálenost, která ho dělila od Billových rtů, a počastoval je opatrným polibkem, dělal všechno pro to, aby dal Billovi najevo, že budou spolu tak, jak chce – šťastní a bez diskriminujících pohledů veřejnosti.
Ale takové pohledy neexistují jenom na začátku dvacátého století – v přítomnosti, v roce 2008 jsou tu pořád. Tom si jenom přál, aby byl schopný dostat Billa od těch pohledů z roku 1908 do bezpečí svojí doby. Ačkoliv věděl, že diskuzi na tohle téma bude muset na nějakou dobu odložit.
„Tomi,“ zašeptal Bill do jeho rtů, když se odtáhl o necelý centimetr.
„Bille?“ ozval se najednou dětský hlas ze vzdálenosti několika metrů, který nicméně zněl jako z jiného světa. Bill s Tomem byli chyceni ve své vlastní realitě. Přáli si, aby byla v téhle chvíli nedotknutelná. Bylo slyšet zašustění listů a oba kluci se od sebe odtáhli právě včas, aby spatřili Jamese, jenž vstoupil do jejich malého útočiště, které tímto okamžikem útočištěm být přestalo. Billův bratr tam tak stál, držel větev, která mu bránila v cestě, a sledoval Billa před sebou. Zamračil se, jakmile poznal, že dredatý kluk, jenž leží na jeho sourozenci, není nikdo jiný než nejnovější rodinný přítel pan Tom Kaulitz. „Tome?“ ozval se zvědavě James a naklonil hlavu na stranu. „Co zde vy dva děláte?“
autor: Izzap
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
A je to tady…jestli o tomhle James někomu řekne…ani nechci přemýšlet nad tím, co se bude dít. No, budu doufat, že kluci najdou nějaký věrohodný způsob, jak mu to vysvětlit.
Díky za překlad
[1]: možná, že to bude ten důvod, proč Bill jakoby uteče, ne? V dílech před bylo, že se stal ostudou celé rodiny… takže to James zřejmě vykecal 😀
Vypadá to, že mají kluci tak trochu problém 😀 Ale já měla Jamese od první chvíle ráda a věřím mu. Je to chytrý kluk 🙂
Díky za překlad!
Tak že James je vyslídil ale doufám že má Billa tak rád že nic nevykecá.
Celý díl byl tak krásný, něžný a plný lásky! Strašně krásně se mi četl a prostě mi zlepšil celý večer. 🙂 Miluju takové nádherné, pohodové díly, kdy si kluci užívají jen sami sebe a všechny starosti hážou za hlavu. Tyhle chvilky prostě miluju a nikdy se jich nemohu nabažit. O:-)
Bill s Tomovýmobřím tričkem musel být neuvěřitelně rozkošný! Tahle představa mě vždycky fascinovala. ♥
Ale ten konec. 😀 Já jsem čekala, kdy je někdo objeví už několik dílů zpět, protože takové nešťastné náhody se prostě dějou. Už jsem si začínala myslet, že by se to klukům mohlo vyhnout, ale koukám, že je nakonec přece jen James překvapil. Asi je tohle rozhodně lepší varianta, než kdyby je načapali Billovi rodiče, ale i tak se trošku bojím, že by to mohl James někde říct. Přece jen je ještě malý a zatím jej nemám až tolik přečteného, ačkoli mi přijde roztomilí. Jsem rozhodně zvědavá, jak mu budou tohle kluci vysvětlovat, protože si nejsem jistá, zda jde tahle prekérní situace vůbec nějak zachránit. Budu klukům prostě držet palce! 🙂
Už se moc těším na další díl! ♥ A moooooc děkuju za báječný překlad, Allko! ♥
James ich našiel, ale neviem či bude vedieť udržať pred rodičmi tajomstvo o svojom bračekovi. Je vychovaný tak vzorne, že bude pokladať za povinnosť povedať rodičom o tom čo videl… alebo sa milo prekvapím a on to neurobí? Ale Bill aj tak bude musieť utiecť za Tomom. Zmiznúť z tej doby:) Veľmi pekne ďakujem za preklad a teším sa na ďalšiu kapitolu.
Takovy sladky a roztomily dil a takovy trochu desuplny konec. Naprosto zboznuji Billa v Tomove tricku 😀 a to jejich mazleni, libani… takove nevinne :)) ovsem James byl trochu navrat do reality. Treba to nebude on, kdo to vsem povi… uvidime 🙂
Dekuji za preklad 😉