autor: Janule
Loitsche neděle 23. 2. 2014 večer
„Tomi?“ promluvil Bill tichým hlasem do ztemnělé ložnice. V tělech obou milenců ještě dozníval před pár minutami prožitý orgasmus, a to byla přesně ta chvíle, kterou si mladší z nich naplánoval k rozhovoru.
„Hm?“ zahučel Tom ospale. „Bylo to báječný,“ automaticky dodal, protože měl dojem, že se ho dvojče jako vždycky ptá.
„Jo, já vím,“ zvedl se Bill na loket a natočil se bokem k Tomovi. „Jen jsem ti chtěl říct, že jedu zítra do Magdeburku.“
„Už zase? Za babičkou?“ otevřel Tom líně jedno oko a přitáhl si peřinu, začínala mu být zima.
„Ne, za Georgem,“ špitl opatrně Bill. „Bude mi dělat zuby,“ dodal, aby to měl rychleji za sebou.
„Co?“ otevřel Tom obě oči naráz, div mu nevypadly. Chvilku na svého mladšího bratra nevěřícně zíral, bylo vidět, že mu to v hlavě šrotuje, než vydechl: „A to tam jdeš beze mě?“
„No,“ pokrčil rameny Bill. „Musíš do práce, ne?“
„Vždyť utečeš, ještě než vlezeš dovnitř,“ zkonstatoval Tom, bylo vidět, že o tom, co řekl, nemá vůbec žádné pochyby.
„Proč bych utíkal? Vyjednal jsem si to a chci mít perfektní zuby. Georg mi je udělá na dluh, zaplatím mu za to později,“ rozpovídal se Bill téměř rozhořčeně. Tomova jistota o jeho strachu ze zubaře ho štvala. Chápal, že to tak asi bylo dřív, ale teď je to jinak. Ano, vždycky měl ze zubařů respekt, jako malý se jich bál, ale život ho naučil. Pochopil, že když chce mít pěkný úsměv, musí pro to něco vydržet.
„Pojedu s tebou,“ kategoricky prohlásil Tom. „Ráno zavolám do práce, že si beru dovolenou. Proč jsi mi o tom neřekl? Mohl jsem si to zařídit už v pátek.“
„Myslel jsem, že není potřeba, abys u toho byl, já to vážně zvládnu sám,“ trochu se mírnil Bill, dojímala ho bratrova starost, nakonec bude rád, že ho vedle sebe má, ale nečekal to. Naučil se být samostatný.
„Kdy jste si to vy dva vlastně domluvili?“ zeptal se Tom, když o tom tak chvilku přemýšlel. „Proč ses se mnou nejdřív neporadil?“
„Včera na kšeftu, když jsi byl u manažera pro prachy za vystoupení,“ pokrčil rameny Bill. Už nedodal, že to bylo záměrně v jeho nepřítomnosti. Chtěl to probrat v klidu, nejlépe po sexu, to se mu Tom jevil jako nejpřístupnější. „Nechtěl jsem tě tím zatěžovat. Už jsem ti přece říkal, že o tom přemýšlím,“ dodal.
„Jo, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že do toho vážně chceš jít,“ odpověděl Tom. „Kolik to stojí?“
„Hodně,“ nechtělo se Billovi říkat tu šílenou sumu, kterou se dozvěděl od Georga. „Ale dostanu velkou slevu, Geo si bude počítat jen materiál, práci platit nechce, že prej se na něj pak budu zubit zdarma, kdykoliv si řekne, a až se proslavím, všude budu říkat, že mi zuby dělal on,“ usmál se Bill. Tenhle kamarádův požadavek mu přišel vtipný, nejspíš měl Tom pravdu, když říkal, že ho má Georg nejradši z celé kapely, ale reklama zadarmo se vždycky hodí.
„Georg je vůl,“ uchechtl se Tom. „Až se proslavíš, jo? To ti sežral? No jo, ale z čeho mu to chceš zaplatit?“ nedal se jen tak odbýt Tom. „Vždyť nemáš práci, a nejspíš hned tak mít ani nebudeš, a já na to nevydělám,“ dumal, jak by se s tím dalo vypořádat se ctí. Nechtěl Billovi přímo říkat, že na to má zapomenout, na to ho až moc miloval. Vlastně byl doteď v klidu právě kvůli jeho strachu ze zubařů, myslel si, že na tohle nikdy nedojde.
„No, to je ta druhá věc, o který jsem s tebou chtěl mluvit,“ sebral odvahu Bill. „Chci si právě práci najít.“
„Aha…“ Tom se na chvilku odmlčel. „A jakou?“
„Chtěl bych to zkusit v modelingu,“ zavřel Bill oči. Stokrát si v duchu představoval, jak na tohle bude jeho dvojče reagovat, ale Tom ho stejně dokázal překvapit. Nechápal, že ho to nenapadlo, ale jeho starší bratr se prostě jen pobaveně rozchechtal. Bill si nebyl jistý, jestli se má urazit, nebo být rád, že to Tom bere s humorem, ale bratrův upřímný smích vykouzlil rozpačitý úsměv i na jeho tváři.
„Tak to je dobrý,“ dostal ze sebe Tom mezi dvěma záchvaty smíchu. „To je to Geovo až se proslavíš, jo?“ smál se dál a Billovi už to pomalu přestávalo připadat vtipné. Neměl by se urazit? Nejspíš ano, ale potřeboval Tomovu podporu, věděl, že sám by to nezvládl. Skočil proto na bratra, který tenhle manévr naprosto nečekal, usadil se mu na břiše a připlácl mu polštář na rozchechtaný obličej. Ještěže tu nebyl Scotty, ten by Toma nejspíš okamžitě začal bránit, ale takhle mohl jen nervózně poštěkávat za zavřenými dveřmi. Tom se za chvilku začal zmítat, aby se z pevného Billova sevření dostal, nestačil se totiž včas nadechnout, a teď se začínal dusit. Bill ještě malinký moment počkal a pak povolil.
„Ještě se mi budeš smát?“ výhrůžně zaburácel, když se zarudlá Tomova tvář s pozůstatky šklebu vyloupla zpod polštáře. Než mohl Tom cokoliv říct, musel se nejdřív nadechnout, a přesně tenhle moment Bill využil, aby ho znovu umlčel. „Opovaž se znovu začít!“ naklonil se nad Toma a zavřel mu pusu tou svou. Překvapený Tom jen znovu zalapal po dechu, než se uklidnil a podvolil se bratrovu líbacímu napadení. Když se Bill za pár chvil odtrhl, dal Tomovi pohledem jasně najevo, že nebude tolerovat jakékoliv další vysmívání z jeho strany. „Nevím, co je tady tak k smíchu. Prostě to zkusím a uvidíme, třeba se prosadím,“ zašeptal Tomovi zblízka do tváře. „A ty mě, doufám, podpoříš, protože je to naše jediná šance, jak se odtud dostat.“
Chvilku bylo ticho. Tom nevěděl, co na to říct. Byl to pro něj takový šok, že nic víc než smích ho prostě nenapadlo. Jeho malý bráška chce být slavný model. Už jen ta představa v něm znovu vzbuzovala smích, ale snažil se to v sobě zabít, protože mu bylo jasné, jak by to pokračovalo. Bill se urazí, on se mu bude muset omluvit a skončí to celé stejně tak, jak chce Bill. Zbytečná námaha, bude lepší, když si to celé ušetří.
„Dobře,“ řekl potichu, když se uvnitř dokázal zklidnit tak, aby nevybublal smíchy. „Dejme tomu, ale jak to chceš celý udělat? A kde jsem v tom tvým geniálním plánu já?“
Bill se zrazil. Jakou roli dostane Tom? Nějak s ním do začátku moc nepočítal, protože tušil, že bude mít milion námitek, a tudíž se toho ani nebude chtít účastnit. Tahle otázka staršího dvojčete ho překvapila.
„Pomůže mi Andy,“ začal pomalu, v hlavě mu to pořád šrotovalo, co udělat s Tomem v počáteční fázi. „Zná se s lidmi od návrháře Joopa, a když se mi k němu podaří dostat, mám ho v kapse. Je to vilnej dědek, stačí na něj párkrát mrknout a je můj… stanu se jeho múzou,“ rozpovídal se trochu víc, než asi měl, když si všiml Tomova pohledu. Nesouhlas z jeho očí vyloženě čišel.
„Takže ty chceš nějakýmu hnusnýmu dědkovi skočit do postele, jo?“ zasyčel Tom a shodil přitom Billa vedle na postel. „Na to zapomeň!“ rozčílil se. Nikdy by ho nenapadlo, že Bill vypustí z pusy něco tak nehorázného.
„Ale ne, Tome, tak to není, prosím tě, neblázni… on už je dávno impotent, o postel už u něj nejde, jen si potřebuje občas trochu sáhnout, jinak nic,“ připustil Bill. Svou osobní zkušenost s panem návrhářem mohl Tomovi těžko vyprávět.
„A jak to všechno víš, prosím tě?“
„Četl jsem to na internetu, pár jeho modelů o něm občas něco napíše na fórech,“ vycucal si z prstu Bill tu nejsnazší možnost. „Neboj se, nenechám se od něj ani osahávat, vím, jak s takovejma dědkama zacházet a držet si je od těla,“ přidal fůru svých zkušeností z oblasti showbyznysu. Takových dědků už se po něm sápalo stovky.
„No jasně, ty s tím máš fůru zkušeností… odkud prosím tě? Z místní hospody? Kolik takovejch dědků jsi musel odrážet? Jednoho? A ten byl totálně ožralej a myslel si, že seš jeho stará, než ses otočil,“ uchechtl se zlostně Tom. Co se to s jeho Billem, sakra, stalo? Tohle přece vůbec nebyl on. „Ještě jsi mi pořád neřekl, jakou roli v tomhle tvý plánu budu hrát já. Odháněče dědků?“ ušklíbl se.
„No, třeba, na začátku,“ pokrčil rameny Bill. „Budeš prostě moje starší dvojče. Nevěřil bys, jak na média tahle věc funguje. Zvlášť, když vypadáme každý jinak a nikdo na první pohled nepozná, že jsme dvojčata,“ ujistil ho Bill. „Můžeš mi dělat manažera třeba,“ uvažoval nahlas.
„Jasně, manažera, proč ne? Všichni ze mě budou naprosto odvařený, až jim ukážu výuční list. Možná bych mohl tomu návrhářskýmu čuněti spravit sekačku, ne? Ty ses naprosto zbláznil, Bille! A co bude s kapelou? Tu jako hodíš přes palubu, abys moh oblbovat někde nějakýho debilního dědka?“ křičel už Tom vztekle. Byl bezmocný, protože věděl, že si Bill vždycky prosadí svou, a když se cítil bezmocný, tak křičel.
„Tomi,“ chytil ho Bill za ruku, aby ho trochu uklidnil. „Poslouchej mě, Tomi, tohle celý dělám pro kapelu. Nedělám to jen kvůli nám, kvůli sobě, chci prosadit kapelu. Jenže s tímhle materiálem, co hrajeme, se prostě nejde prosadit. Chci to zkusit jinudy, showbyznys je propletenej, zná se každej s každým, když budu slavnej model, můžu pak začít zpívat, prosadit kapelu, cokoliv, ale nejdřív se musím dostat mezi ně. Mezi tu elitu, která o všem rozhoduje. Pak už to pojede jako po másle, věř mi, Tomi,“ snažil se Bill přesvědčit bratra, ale viděl mu v očích, že se mu to nedaří.
„Bille, ty ses vážně totálně zbláznil,“ vzdal to Tom a praštil sebou zpátky do peřin. „Ty vůbec nepočítáš s tím, že by to nemuselo vyjít, že jo?“
„No… ani ne. Když víš, jak na to, tak to prostě vyjde, věř mi.“
„A ty víš, jak na to.“
„Jo.“
„No, tak hodně štěstí,“ vzdychl si Tom. „K tomu zubaři s tebou ale zítra pojedu, aspoň tě tam odvezu,“ dodal, než si vytáhl peřinu až pod bradu a otočil se k Billovi zadkem. „Pusť sem Scottyho, prosím tě,“ ještě zamumlal zpod peřiny. Bill se zvedl a otevřel dveře, aby se mohl Scotty uložit do svého pelechu, přemýšlel, jak Toma přesvědčit, ale momentálně tak nějak tušil, že to nemá cenu. Musí ho nechat trochu uklidnit, strávit to, pak může přijít s něčím dalším. Teď bude nejlepší jít spát. Zalezl do postele, přitulil se zezadu k Tomovi, a byl rád, že i přes tu hádku nebyl odmítnut.
~*~
„Nikdy bych nevěřil, že to budeš tak dobře snášet,“ kroutil nevěřícně Tom hlavou, když po dvou hodinách vycházeli z Georgovy ordinace. „Ani nemám na ruce modřiny,“ poukázal na svou naprosto netknutou ruku, za kterou se ho celou dobu Bill na křesle držel. Georg sice nejdřív brblal, že se mu takhle pod Tomovým dozorem blbě pracuje, ale nakonec povolil, sám si pamatoval, co otec doma vyprávěl o preventivních prohlídkách dvojčat v dětství. K jeho úžasu se Bill dobrovolně posadil na křeslo a od počáteční injekce přes broušení zubů až k otiskům ani nemukl.
„Nejhorší mám za sebou,“ řekl s trochu dřevěnou pusou Bill, „doufejme, že to Geo stihne do týdne, jak slíbil, jinak nevylezu z baráku,“ pohrozil.
„Měl sis nechat udělat ty dočasný náhrady, v sobotu máme kšeft,“ uvažoval nad situací Tom z hlediska kapely.
„Na to zapomeň, s tímhle mezi lidi nepolezu,“ poukázal na své obroušené přední zuby Bill. „Aspoň má Geo o důvod víc pohnout zadkem,“ zahuhňal s napůl zavřenou pusou. „Tejden se na tebe neusměju.“
„To chci vidět,“ zazubil se na své dvojče Tom, aby ho vyprovokoval, ale kamenná tvář jeho bratra ho zklamala. Nejspíš to Bill opravdu hodlal dodržet. To s ním bude pěkná nuda.
„Málem jsem se z tý plastelíny poblil,“ dodal Bill, když si vzpomněl, jak mu bral Georg otisky.
„No, vypadalo to, jako bys to absolvoval už aspoň desetkrát,“ uchechtl se Tom. „Máš můj obdiv, já málem omdlel za tebe, když se ta vrtačka spustila. Kdybys mě nedržel za ruku, tak jsem zdrhnul. Ale je mi jasný, že sis to všechno předem nastudoval na internetu. Aspoň vím, co děláš, když nejsem doma,“ dodal.
„Když umíš anglicky, najdeš tam naprosto všechno. A když to nenajdeš, tak se prostě někoho zeptáš, na to jsou takový stránky, jmenujou se reddit, tam-„
„No jo, pořád,“ přerušil Tom Billa. „Já vím, že umíš anglicky,“ trochu naštvaně se ozval Tom, „my ostatní ubožáci holt musíme opravovat traktory.“
„Tomi,“ zastavil se Bill uprostřed kroku. Ani ve snu by ho nenapadlo, že to Tom vezme takhle osobně. „Stůj, Tomi,“ chytil bratra za ruku, aby ho konečně zastavil. „Přece víš, že takhle to vůbec není. Jen ti vysvětluju možnosti. No tak, Tomi,“ držel svého bratra pevně za ruku a nechal se jím táhnout směrem k motorce. „Víš, že tě miluju, že jo?“ nasadil ten nejtěžší kalibr, ačkoliv se právě nacházeli před Georgovou ordinací a kdokoliv je mohl slyšet. „Nikdy bych si z tebe neutahoval, věř mi. Já vím, že nemůžeš za to, že neumíš anglicky, zrovna tak jako já nemůžu za to, že umím. Vždyť víš, jak se mi to stalo. Snažím se to jen využít, když už mi to zadarmo spadlo do klína.“
„Nasedni a jedem,“ podával Tom Billovi helmu, „proberem to doma,“ stručně odsekl a nasedl na motorku.
„Dobře, ale jeď klidně, jo?“ ujistil se Bill, než se usadil za svým bratrem a objal ho zezadu pevně kolem pasu.
„Já vím, vezu budoucího slavnýho modela,“ uchechtl se Tom, když nakopl motorku a rozjel se směrem k domovu.
~*~
„Slyšel jsi Georga, jemu to tak beznadějný nepřipadá. Říkal, že jsem hezkej a že bych to měl zkusit. Jediný, co mi v tom brání, jsou tyhle zuby,“ ukázal Bill prstem na zbytky svých obroušených zoubků. „Až to budu mít hotový, agentury se o mě poperou, věř mi, vím to,“ snažil se Bill přesvědčit pesimistického Toma.
„Nechápu, co ti najednou dalo takovou jistotu?“ zakroutil nevěřícně Tom hlavou. „Jako bys tou ránou do palice úplně zešílel.“
„Poslyš, Tomi, chápu, že tomu nevěříš, ale je to jediná možnost. Chtěli jsme se přece odjakživa prosadit se skupinou, ale bůhvíproč to nevyšlo, tak hledám další možnosti, jak to dokázat. Vždycky jsme odtud chtěli vypadnout, proslavit se, cestovat po celým světě, ty už o to nestojíš?“
„No…“ váhalo starší dvojče, „asi jsem si tady prostě zvyknul,“ připustil Tom. „Když to tenkrát po StarSearch nevyšlo, vzdali jsme to oba, pamatuješ?“ podíval se na mladšího bratra.
„A na čem to ztroskotalo, připomeň mi to,“ chtěl konečně Bill pochopit, proč v téhle realitě neexistuje Tokio Hotel.
„Já už nevím, ten manažer, co ti sliboval, že se na nás přijede podívat, se na to vykašlal nebo tak něco. Už je to dávno,“ snažil se vzpomenout Tom.
„Jo, poprvé nepřijel, protože měl nějaký problémy s manželkou, ale podruhý už přeci přijel, ne?“ divil se Bill. Vzpomínal, jak to bylo v jeho starém životě.
„Ne, nepřijel,“ pokrčil rameny Tom. „Myslím, žes mu zkusil ještě jednou zavolat, ale nebral ti mobil, tak sis myslel, že to dělá schválně, že o nás už nestojí. Pak už se přece nikdy neozval,“ díval se Tom trochu divně na Billa. „Bylo nám třináct, proboha, to si přece musíš pamatovat,“ dodal.
„No jo, jasně,“ zahrál Bill divadýlko, že si vzpomíná, ale v duchu se vztekal na své staré druhé já. Jak je možné, že to nezkoušel dál? Co ho odradilo? Snažil se vzpomenout na svůj tehdejší pocit z toho, když mu Hoffmann nebral telefon, a co ho donutilo to pořád opakovat. Až po chvilce si konečně vzpomněl. Byl to Tom. Tom a jeho věčné otravování, jestli už se dovolal, ať to zkusí znovu, stále dokola. Aha, takže Tomova posedlost slávou to nakonec dokázala. Pokud si dobře vzpomínal, největší motor jeho dvojčete, proč chtěl být slavný, byly holky. A to byl ten zakopaný pes. Tenhle Tom nejspíš o holky nestál. Už tehdy měl rád jen jednoho člověka na světě. Billa.
autor: Janule
betaread: Allka
Krásný a dost zábavný dílek. Líbí se, jak se v jednu chvíli smějí, pak Tom řve a za chvíli jsou zase za dobře. Mají takový roztomilý vztah.
Dneska jsem se zase chlamala 🙂 Bill je dost fikanej když si takhle počkal na vhodnou chvilku aby Toma zpracoval. Ale musím se přiznat, že ty Billovi ambice stát se slavným modelem pobavily i mě…Přece jenom, teď je to jenom chudý kluk, bez vzdělaní, z malé vesnice, je mu pětadvacet, takže to asi nebude tak jednoduché, jak si myslí. I když přes toho Joopa, to by mohlo zafungovat…Pokud ho ovšem Tom ze žárlivosti nezabije… 🙂 Stejně si neumím představit, kdyby se to celé Billovi podařilo, jak bude Tom snášet ty zástupy jeho fanoušků… To bude masakr 😀
Potěšilo mě, že ti Billové z odlišných realit, nejsou až tak rozdílní. A ten závěr…skoro to vyznělo, že láska a sláva jsou u dvojčat neslučitelné. Uvidíme…
Díky moc za díl
Já se Tomovi vůbec nedivím, že je z toho tak rozčarovaný. Doteď zřejmě žil naprosto smířený se situací a bez jakýchkoliv ambicí na něco více, a Bill na něj najednou vyrukuje s tímhle…
Samozřejmě Billovidržím palce, aby mu to všechno opravdu vyšlo. Přece jen se v tom světě celebrit umí pohybovat, i když o tom nikdo neví.
A jsem ráda, že konečně vím, proč je to v téhle realitě všechno jinak. Takže vlastně na Tomovi leželo to rozhodnutí, jestli budou mít slávu a nebo vzájemnou lásku, aniž by to tušil. Zajímalo by mě, jestli se to někdy dozví…
Díky za dílek 🙂
Takhle to sice vypadá strašně naivně, aspoň Tomovi to tak musí připadat, ale Bill má nespornou výhodu v tom, že ví, jak to ve světě showbyznysu chodí. Většinu těch lidí ve skutečnosti zná a ví jak na ně. Má potřebnou sebejistotu, o které Tom samozřejmě neví. Na úpravě vizáže už trochu zapracoval, ještě chrup… a je z něj kluk jako cumel. 😀
Jediný problém asi bude žárlivost. Jsem zvědavá, jak se s tím chlapci poperou.
Díky, těším se na pokračování.
Tedy tady se to pěkně rozjelo. Billi má úspěšně našlápnuto na nový úsměv, ale ten modeling teda Toma namíchl, přesně, jak jsem čekala.
Ani se mu moc nedivím, že není nadšený, že by Billa měli osahávat staří dědci.
A ty poslední věty, tak to je .. nejvíc <3
Sebavedomý Bill sa mi strašne páči, ale aj tento totálne verný a milujúci Tom. Celkom mi ho bolo ľúto keď sa naštval, ako sa chce Bill nechať ochytávať starými dedkami kvôli sláve. A ako rezignoval, keď si uvedomil, že nech sa deje hocičo, Bill si aj tak presadí čo chce:) Od Toma ale bolo krásne, že šiel na tie zuby s Billom dokonca aj keď s tým v duchu nesúhlasil:)
Milujem tohoto Tomiho♥
Ty jsou zlaty hlavně žárliví Tom.
Tak tohle byl další náramně úžasný díl! ♥ Občas mám pocit, že mám tuhle povídku čím dál raději, ale nějak si nedovedu představit, jak je to ještě možné. 😀
Toma mi bylo dnes skutečně líto. Jak chudák vylítl a ptal se na otázku, jak Bill ve svém plánu počítá s ním. Naprosto tomu rozumím. Bill je z ničeho nic jiný a i když chtěl asi vždycky slávu a živit se hudbou, ten minulý Bill se prostě smířil se skutečností, ale tenhle ´nový´ Billse bude za svoje šance bít jako lev a Tom na to pravděpodobně není zvyklý. A samozřejmě chápu jeho myšlenky na to, jak by to vypadalo mezi nimi dvěma, kdyby se to Billovi povedlo. Budu prostě doufat, že až se to Billovi povede (v což opravdu moc doufám!), tak to jejich vztah niterak nepoznamená, ale naopak ještě více posilní a nakonec se jejich sen vyplní všem. Ovšem nevím, no. Ohledně jejich hudby zatím nemám moc hezké vyhlídky do budoucna, protože pochybuju, že by se teď chtěl stát Georg slavným baskytaristou, když chtějí miminko. Asi se hold budu muset nechta překvapit, jak to s těmihle dvojčaty dopadne, protože je to dle mého zatím hodně nejisté.
Každopádně žárlivý Tom se mi moc líbil a neuvěřitelně mě dostalo, když ještě šel s Billem na úpravu zubů. A jak měl chudinka strach Billovi cokoli říkat ohledně peněz a prostě jej to nechal udělat. Je úžasný! ♥
Moc děkuji za skvělý díl! 🙂
V tomhle díle mi bylo opravdu Toma hrozně líto! Myslím si, že Bill si svou budoucnost maluje hrozně růžově a myslí si, že se všichni poperou o kluka z vesnice, který je už navíc pro modeling starý. Opravdu se tedy nedivím Tomovi, který naštvaně vyletěl a ptal se, kde v tom jeho plánu je zahrnutý on. Doufám, že se Bill tedy polepší! 🙂
Tom je strašně hodný a je na něm vidět, že brášku opravdu miluje. Jak s ním šel na zuby a dokonce se mu bál říkat o penězích… To bylo opravdu zlaté. Miluju takového Toma! ♥
Jsem zvědavá, jestli se nakonec Billovi sen splní a nebo bude nucen přistát opět nohama na zemi!
Děkuji za díl. ♥
musím se smát, co ty z toho všeho ještě nevykouzlíš. 😀 když to vezmem až k jádru pudla, tak za to, že TH neexistuje, si může Bill sám. podařilo se mu uhnat Toma, Tom přestal mít zájem o holky, tudíž i o slávu a kvůli lásce se stal radši opravářem strojů. 😀 no tě pic. 😀
stejně toho Toma ale obdivuju, co všechno kvůli lásce obětoval. tak přesně takhle naivně si lásku představuju i já. 🙂 však takhle nám jí už od děství vtloukají i všemožné pohádky. 🙂
pořád doufám, že Tom přestane Billovy nápady jen tiše trpět, ale začne ho v nich i podporovat, kolečka osudu se rozjedou na plný obrátky a jim se to podaří. 🙂