autor: Muckátko :o*
Ahoj čtenáři, na nějakou dobu vyhlašuji pauzu a to hned ze tří důvodů – dokončuji dvojité zkouškové období, chystám se odcestovat z ČR a můj pan stařeček laptop vydává poslední dobou divné vesmírné zvuky, takže jde na opravu, kde mi jej snad dají dohromady, abych neztratila veškerá data tím, že budu opravu odkládat, takže si na nějakou dobu užijte třicátý díl a zanechte prosím komentáře. 🙂 Snad brzy na shledanou! Muckátko :o*
Kolem druhé hodiny odpoledne, kdy se k Trümperovic zábavě v kuchyni připojil po obědě i Set, Bill stále častěji utíkal pohledem k hodinám a poposedával na židli. Jednou nohou měl stále vykročeno, že vstane a půjde se podívat, jak na tom Tom je, ale vzhledem k tomu, že se dole ještě neukázal, tak by Bill řekl, že nejspíš ještě spí, což na jednu stranu bylo dobře pro Toma, ale špatně pro Billa, protože se vážně mezi těmi starochy nudil.
„Půjdu zkontrolovat Toma,“ rozhodl se nakonec po dlouhých minutách vnitřního boje, zda jít nebo nejít, a zvedl se. Sotva ale zpod stolu vyprostil levou nohu a napřímil se, ve dveřích se objevil trochu ospalý Tom. Vypadal dost zdrchaně. Jako by tři dny nespal a ještě k tomu všemu jej někdo hodil do pračky a na dvakrát vyždímal.
Byl ovšem vysprchovaný, čistě oblečený a hlavně – co Billa donutilo vyvalit oči – byl oholený. Ne úplně, nejspíš to vzal jen strojkem, takže měl na tváři podobné strniště jako Bill, ale vypadal úplně jinak.
„Páni! Oholil ses!“ vyhrkl Bill okamžitě, když se s Tomem potkal uprostřed kuchyně. „Sekne ti to!“ pochválil mu jeho vzhled. Tom nakrčil čelo.
„Co mě sekne?“
„Ne tě. Ti. Jako že ti to tak sluší,“ vysvětlil mu Bill a zkoumal Tomovu tvář.
„Aha. Tak děkuji. Uhm jinak dobré odpoledne,“ pozdravil osazenstvo kuchyně, které předstíralo, že ty dva vůbec nesledovalo, a vrátilo Tomovi pozdrav nazpět.
Tom se usmál, když se vrátil pohledem k Billovi, který stál pořád před ním a prohlížel si Toma, jak bez těch vousů najednou prokoukl. Než však stihl říct něco chytrého, aby nevypadal jako blbec, že má Toma pod drobnohledem, udělal Tom drobný krůček vpřed a vtáhl si Billa do náruče. S drobným úsměvem na tváři a přivřenými víčky stiskl jeho tělo v jemném sevření.
„Uhm?“ mňoukl Bill překvapeně a váhavě položil obě dlaně na Tomova horká záda, aby mu nečekanou pozornost vrátil. Dost dobře nechápal, co se právě teď děje.
Proč jej Tom objímá uprostřed kuchyně, navíc před jeho rodiči a před Setem?
Ať už měl jakýkoli důvod, mohlo to počkat, až budou někde sami a ne dávat najevo takové pozornosti před ostatními. Tak to alespoň cítil Bill.
Tom na tom byl úplně jinak. Nemyslel si, že dělá něco špatného, ani si nemyslel, že by jedno objetí mohlo někoho z přítomných uvést do rozpaků. Prostě chtěl někomu druhému dát něco pěkného a nestyděl se to udělat před někým dalším. Proč by se měl s Billem schovávat, aby se k němu mohl zachovat hezky? Pohladil mladíka ve své náruči několikrát po zádech a odklonil se od něj jen na takovou vzdálenost, aby si navzájem viděli do očí, ale jejich hrudníky zůstávaly přitisklé k sobě, přičemž Tom sjel svými dlaněmi a nechal je ležet v úrovni Billova pasu. Zadíval se mu do očí a roztáhl koutky do laskavého úsměvu.
„Děkuji, že ses o mě v noci a ráno postaral,“ poděkoval, uvědomuje si, jak moc pro něj Bill udělal, když vzal v potaz, že nikdo neuklízí cizí následky nevolnosti zrovna s nadšením, nebudí se během noci a nevstává ráno brzy, když nemusí, zvlášť když mu bylo známo, jaký je Bill spáč.
„Oh. Tohle. Nemáš za co,“ pousmál se Bill, cítíc horkost, která proudila skrz tenkou látku jeho trička k jeho tělu v místech, kde se Tomovy dlaně dotýkaly jeho pasu.
„Naopak. Rozhodně mám, za co,“ vyvracel mu.
„No a uhm už je ti líp?“
„Ano. Je to lepší,“ kývl a děkovně se na mladého muže před sebou usmál.
„Takže, Tome, myslíš, že zvládneš prozatím polévku?“ vmísila se do jejich chvilky Simone, která pozorovala to zvláštní napětí, které probíhalo mezi jejím synem a Tomem.
„Myslím, že ano. Děkuji,“ pokýval hlavou a s úsměvem věnovaným jen a pouze Billovi, pustil jeho štíhlý pas a s pohlazením jeho hubené paže jej obešel, aby se mohl posadit ke stolu.
„Tak, co nového ses naučil, Tome?“ zeptal se Gordon s rýpavým úsměvem, za který by od Billa jistě dostal za uši, kdyby ovšem záhadně a beze slova nezmizel z místnosti.
„Že už nikdy víc nebudu pít tu věc, co včera,“ zavrtěl hlavou a protřel si oči.
„No já se omlouvám, měli jsme tě varovat, co se stane, když to přeženeš,“ sypal si Gordon popel na hlavu a teď byl rád, že Bill nebyl poblíž, protože by jej donutil málem i k omluvnému dopisu adresovanému nejen Tomovi, ale i jemu samému.
„To nic. Přežil jsem. Hlavně tedy díky Billovi,“ usmál se a rozhlédl se, ale jeho malý pan léčitel už s nimi v kuchyni nebyl.
„To je snad historicky poprvé, co se staral, aniž by očekával něco na oplátku, protože nám by tuhle péči zatraceně spočítal i s úroky,“ zasmál se Gordon.
„Vlastním rodičům?“ podivil se Set.
„Na půl vlastním. Já jsem nevlastní, takže u mě by šly jeho poplatky ještě výš,“ ušklíbl se nad Billovými obchodními schopnostmi.
„Asi to s ním není lehké, ale je to dobrý kluk,“ pověděl Set.
„Nikdy před ním nepřiznám, že jsem to řekl, ale ano. Je dobrý kluk,“ kývl Gordon a zasmál se, protože to byla jen legrace. Bill věděl, že jej má Gordon rád jako svého vlastního.
„Kam vůbec šel?“ ohlédl se Set.
„To on občas dělá. Vytratí se jako duch a pak se tu zas z ničeho nic zjeví.“
„Tak tady to je,“ objevila se Simone u stolu a postavila před Toma hluboký talíř s horkou slepičí polévkou.
„Děkuji,“ poděkoval Tom a nasál vůni domácí polévky.
„Budeš k tomu něco chtít? Ještě tu zbylo pár rohlíků, co Bill přinesl k snídani,“ pozvedla sáček se třemi posledními rohlíky.
„Ne děkuji. Měl jsem dva k snídani,“ přiznal se a ponořil lžičku do svého pozdního oběda.
„Dej pozor, je horká,“ strachovala se Simone, aby se Tom nespálil a posadila se k ostatním ke stolu. Tom každé sousto poctivě pofoukal a mezi pomalým hltáním nezapomněl Simone polévku pochválit.
Že Tom jen nelhal ze zdvořilosti, jí muselo být jasné, když později odložil lžičku do prázdného talíře.
„Bolí tě ještě hlava?“ optala se Simone.
„Jen trochu,“ přikývl Tom.
„Chceš si ještě vzít prášek? Berou se po čtyřech hodinách, takže můžeš mít klidně další,“ poučila jej.
„Myslím, že už to zvládnu i bez léků.“
„Nedal ti Bill doufám ten první nalačno,“ zamračila se Simone.
„Ne, musel jsem před tím sníst alespoň půlku rohlíku.“
„No, moc kocovin za sebou ten náš mladej nemá, ale vidím, že z té poslední se poučil tak, že si i zapamatoval, že léky do prázdného žaludku nedělají dobrotu,“ kývla Simone spokojeně. „Dáš si hned druhý chod?“ otočila se na Toma s plytkým čistým talířem v ruce.
„Až později. Kdyby to nevadilo, šel bych si ještě lehnout,“ požádal nepřímo o svolení.
„Klidně běž. Schovám ti to na později,“ pověděla. „Jen ještě nevím kam, aby se k tomu nedostal Bill,“ zamumlala si ještě pro sebe.
Tom se tedy zvedl od stolu a s poděkováním se z místnosti vzdálil.
Lehnout si opravdu chtěl, to byla pravda, ale nechtěl být v pokoji sám, protože se na spánek už necítil. Spal dnes déle než kdy jindy za celý svůj život. Skoro by hádal, že si naspal několik nocí dopředu. Nemyslel si, že by se šel Bill schovat do jeho pokoje, když tam nebyl, proto ťukl na jeho dveře a počkal na vyzvání.
„Ahoj,“ pozdravil Billa, když nakoukl dovnitř. „Můžu dovnitř?“ zeptal se, když se mu na zaklepání předtím dostalo jen slova ‚Jo‘.
„Ahoj, můžeš,“ řekl Bill, aniž by odvracel pohled od své činnosti. Ležel na posteli na břiše zapřený pod tělem o lokty a v dlaních svíral svůj mobil.
„Co děláš?“ zajímal se Tom. Ještě neviděl, že by Billa něco tak zaujalo, že by přestal vnímat všechno kolem sebe.
„Hraju ptáky a prasata*,“ odpověděl a zanadával, když jedno z prasat zůstalo naživu a level tím pádem nesplnil.
„Co je to za hru?“ přisedl si k Billovi na postel a přes rameno mu nahlédl na displej telefonu.
„No tady máš různé druhy ptáků jako náboje a tady máš prasata, který jsou schovaný třeba pod nějakým dřevem nebo betonem, no a ty počkáš, až ti tady ten pták naskočí do praku, natáhneš, zamíříš, pustíš a doufáš, že to zabije co nejvíc prasat. Tenhle červenej jen lítá, takže nuda, žlutýho když pustíš a klikneš na displej, tak v letu zrychlí – ty mám nejraději, tady ten modrej mrňavej se v letu rozprskne na několik dalších ptáků, takže toho zasáhne víc, tenhle bílej v letu shazuje jedno vejce, černej je něco jako bomba a tenhle s dlouhým zobákem se vrací jako bumerang,“ vysvětlil funkce a schopnosti všech ptáků a demonstrativně jednoho natáhl a vypustil.
„A ta prasata nedělají nic?“
„Ne ty jenom čekají, až se ti podaří je zabít, ale tohle s helmou je pěkně na prd. Když na tyhle normální spadne třeba nějaká kláda z toho domečku, tak je to hned zabije, ale tady toho šmejda s helmou musíš zasáhnout buď rovnou ptákem, nebo to trvá třeba i tři dřeva než na něj spadnou a než umře. To mě fakt vytáčí,“ nadával Bill.
„A proč zrovna ptáci zabíjejí prasata? To přece nedává smysl ani v reálním životě,“ zamyslel se Tom. Nikdy neslyšel, že by někdy nějaký vrabec zabil prase.
„To je na tom to vtipný. Sice to nedává smysl, ale zase nad tím nemusíš moc přemýšlet,“ ukončil Bill hru a odložil mobil na noční stolek.
„Co hlava?“
„Ještě trochu bolí, ale to už nic není,“ mávl nad tím Tom rukou.
„Určitě? Protože tahle malá zanedbatelná bolest bývá dost vtíravá a docela se táhne. Možná by bylo lepší ji zabít,“ zauvažoval Bill.
„Taky nějakým ptákem?“ uchechtl se Tom. Chtěl si z Billa jen udělat legraci, ovšem Billovi to okamžitě způsobilo záchvat smíchu a zčervenání obličeje.
„Oficiálně ti zakazuju říkat slovo pták,“ smál se Bill.
„Proč?“
„Protože proto,“ odpověděl mu, ačkoli se to za odpověď považovat nedalo. „Myslel jsem, jestli nechceš ještě prášek,“ poupravil svoji předchozí výpověď.
„Ne, nechci. Už se mi nabízela tvoje máma,“ prohodil Tom. Billovi zmrzl úsměv na rtech.
„Jak se ti jako nabízela?“ zeptal se zaskočeně.
„No nabídla se mi, že mi ten prášek dá.“ Bill se začal znovu smát.
„Jo takhle!“
„Co je s tebou dnes? Nemůže to být z toho nedostatku spánku a brzkého vstávání, což si uvědomuji, že je moje chyba?“
„Jestli je to z toho, pak je to Gordonova a Setova chyba a mě si nevšímej, občas mi hrabe.“
„Jestli je to z toho, pak je to Gordonova a Setova chyba a mě si nevšímej, občas mi hrabe.“
„Kdo ti co hrabe?“ naklonil Tom hlavu. Billovi cukly koutky, ale už nechtěl znovu vybouchnout.
„Prostě mám stavy, kdy mě nikdo nemůže pochopit. Nech to plavat.“
„Tak dobře. Uhm nebude ti vadit, když si lehnu?“
„Do toho,“ povolil mu Bill a trochu se posunul. „Chceš extra polštář?“ podal mu jeden nadýchaný.
„Proč ne. Díky,“ usmál se a položil si jej pod hlavu. „Och. Mnohem lepší,“ vydechl spokojeně, jak se jeho tělo uvolnilo.
„Jsem vážně rád, že už je ti dobře. Čekal jsem to daleko horší,“ šťouchl do Tomova boku.
„Bylo to hrozné, Bille, už to nechci nikdy zažít. Tím spíš, když ses musel o všechno postarat ty,“ povzdechl si.
„Nic to nebylo. Vážně,“ ujišťoval jej.
„Ještě jednou děkuji,“ natočil k Billovi obličej.
„Jsem si jistý, že už jsi mi poděkoval. Pamatuješ? Dole v kuchyni. Oficiálně přede všemi.“
„Vadí ti to?“
„Ne, jen jsem to upřímně nečekal. Obvykle se musím spokojit s ‚Díkes, Bille‘ nebo ‚To zas byla jízda, co Bille?‘, takže tvoje verze poděkování je naprosto dostačující a už není třeba se k tomu vracet,“ pousmál se.
„Tak naposled moc děkuji.“
„Nemáš zač. Podíváme se na nějaký ten film, když jsme to včera nějak nestihli?“
„Moc rád,“ uvelebil se Tom a nechal Billa vše nachystat. Krátce na to ulehli vedle sebe a zadívali se na obrazovku Billova laptopu, kde nabíhaly počáteční titulky.
Bill se ještě chvíli vrtěl, aby našel vhodnou polohu a neplánovaně se předloktím dotkl Tomovy ruky, čímž se mu okamžitě vybavilo objetí, které dnes dostal. Odtáhl svoji ruku do uctivé vzdálenosti a na několik dlouhých minut se ztratil ve svých myšlenkách, nedbaje na to, že film už dávno začal.
*
hra Angry birds
OBRÁZEK 2
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Koukám, že mezi kluky to začíná jiskřit a semínko lásky pomalu začíná klíčit. Je to rozkošný…a hlavně teď, když to spíš vnímá víc Billik než Tom. Těším se na pokračování a velmi mě rozsmutnila tvá úvodní zpráva…tohle nemůžeš svým fanouškům a fanouškům téhle úžasné povídky udělat…myslím, že tvou pauzu nevydýchám…ale je fajn, že se snažíš…ať máš úspěch. 😉 🙂
Dekujici Tom byl naprosto sladky a uzasny 😀 moc se mi to objeti libilo. Bill byl konecne taky jednou zaskoceny a trochu mimo. Myslim, ze uz si zacne brzy uvedomovat, ze ma Toma rad trochu vic nez jako brasku. Moc hezky dil 🙂
Dekuji za kapitolu a preji uspesne zakonceni zkouskoveho a hezke zazitky z cest 🙂
Bill se opravdu o Toma postaral uzasne, takovy servis. 😀 Moc se mi libi, jak to nevinne mezi nimi zacina a pritom tam uz je jasne neco citit.. Predevsim Tom me bavi, ta jeho nevinnost a neznalost dvojsmyslu. :Dil krasny, ale z tve pauzy jsem smutna, Muckatko. 🙁 Chapu, ze toho mas moc a moc ti preji uspesne zakonceni zkousek a pekne cestovani. 🙂 Ale vubec netusim, jak po dobu tve pauzy bez povidky zvladnu, je jedna z mych nejoblibenejsich, vsechny tve povidky jsou. 🙂 A Lost to be found neni dokoncena, budu se alespon vracet k tvym dopsanym povidkam. 😀 Presto ti preji mnoho uspechu.. A at ta pauza netrva moc dlouho. 😀
To objatie bolo krásne 🙂 Strašne sa mi páči, aký je Tom v tomto bezprostredný a nerobí mu problém takto prejaviť svoju vďačnosť.
A Bill.. tak ten bol roztomilo vyhúkaný 😀
Začína to medzi chalanmi pekne iskriť a vyzerá to, že aj Bill si začína niečo uvedomovať.
Ďakujem za časť a prajem ti úspešné ukončenie skúškového a príjemnú cestu 🙂
Strašně se mi líbilo, jak byl Bill z toho objetí vyvedený z míry 😀 Já teda valila oči taky, protože tohle jsem vůbec nečekala… Tom je v tomhle úžasně bezprostřední a naprosto nezkažený okolním světem 🙂
Opravdu jsem zvědavá, kdo to 'ono' téma nakousne jako první 🙂
Přeju ti, aby ti dobře dopadlo vše, co plánuješ a aby ses brzy vrátila i s dalším dílem povídky 🙂
Díky za dnešní díl. Tom je skvělý, naprosto bezprostřední a naprosto okouzlující. Všiml si toho i Bill a myslím, že začíná mít "krásného" brouka v té svojí střapaté hlavince! No, alespoň má o čem přemýšlet. Přeji ti, ať vše vyjde a doufám, že brzy začtu do dalšího dílu.
Nesmělý nezkušený Tomi mě úplně dostává. Jako přerostlé dítě, které je upřímné a přímé ve všem co dělá, prostě protože ještě nedorostlo do věku přetvářky a společenských pravidel. To objetí bylo úžasné. 🙂
Hodně štěstí, Muckátko! Ať se Ti všechno podaří, budeme se na Tebe těšit 🙂
To je rozkošná časť tejto krásnej poviedky. Škoda, že bude prestávka, ale rada si počkám a aj ja Ti prajem veľa šťastia ku skúškam a uži si cestovanie. A skoro sa sem vráť:)
Tom je tak nádherně čistý a bezprostřední, až je z toho jednomu úzko. Bude potřebovat průvodce okolním světem, tak doufám, že Bill bude ten pravý. Jsem zvědavá, jak bude Tom nahlížet na Billovu sexuální orientaci. Přeci jenom, stará paní asi nebyla úplně volnomyšlenkářka a co se týče sexu, třeba o tom nemluvili vůbec, nebo jen obecně.
Moc pěkná povídka a těším se, až přidáš další dílek. Počkám si. 😀
Jéé, tohle bylo zase tak pěkné! ♥
Vždycky mě strašně moc těší takové milé díly! Jak už zmiňovaly holky, Toma mám v povídce neuvěřitelně ráda pro jeho povahu! Líbí se mi, jak nezkažený je dnešním světem a prostě když má něco na srdci, tak to řekne a nebo jako v dnešním díle udělá. To objetí bylo neuvěřitelné roztomilé! ♥ Úplně jsem si dokázala představit překvapeného Billa a všechny přísedící, co na ně zírají a Toma, který si vůbec neuvědomuje, co tím vším mohl způsobit a jak na to všichni ostatní koukají. 😀 A přitom za tím nebyly žádné postranní úsmysly, ačkoli si myslím, že i tohle si zbytek uvědomuje. Tom je prostě úžasné zlatíčko! ♥ A oholit vousy by si klidně už zase mohl i v reálném světě :-D, každopádně alespoň tady v tom povídkovém mě to potěšilo, protože to křoví, co má na bradě je fakt děsné!!!
Jinak jejich debata o ptácích mě zase jednou dostala. 😀 Jde vidět, na co Bill myslí, i když neříkám, že i já jsem při té Tomově větě měla nevinné myšlenky. 😀 Tomova vděčnost je úžasná a moc se mi líbí, jak si jsou kluci čím dál blíž a blíž! 🙂
Budu vyhlížet další díl a snad se jej brzy dočkáme! 🙂 Tobě samozřejmě přeji mnoho úspěchů a užij si svůj pobyt v zahraničí přesně tak, jak si představuješ! ♥
Ještě si to kluci hlavně Bill neuvědomují co se c mezí nimi začíná vyvíjet.