autor: B-kay
Z celého srdce všem přeji hezký zážitek a na závěr prozradím, že příští díl bude v jejich vztahu přelomovým. Konečně se pohneme z místa tím správným směrem 🙂
Užijte si to!
V ten večer probíhala večeře v domě Kaulitzových v poněkud rušném stylu. Simone ještě nestihla prodýchat šok způsobený Tomovým obličejem a už se do kuchyně přiřítil její mladší syn s černými vlasy a dokonalým make-upem. Jejím nitrem se okamžitě rozlilo příjemné teplo. Trvalo jí hodně dlouho zvyknout si na Billův nový vzhled; na ty odporné kroužky hyzdící jeho obličej si však zvyknout nedokázala, a proto byla víc než nadšená, když jej konečně spatřila bez nich.
Připadalo jí, že byla pryč několik týdnů a ne pár hodin. Jen díky svým dětem věděla, kolik se toho může za tak krátkou dobu stát. Těkala očima z jednoho na druhého, žádajíc vysvětlení, ale dvojčata jen postávala vedle sebe, házela po ní nevinné pohledy doufajíc, že se přestane ptát a budou se moct konečně pustit do jídla.
Simone byla tak rozrušená, že začala nakládat na talíře extra porce sýrových těstovin, Gordonovi věnujíc tu největší. Ten očekával zeleninový sálat, v nejhorším případě odpudivě vypadající kaši, ale to, že mu Simone věnuje přímo obří porci kalorického jídla a ještě mu ke všemu popřeje dobrou chuť, nečekal ani v nejdivočejších snech. Překvapeně zamrkal, tiše poděkoval a s divoce bušícím srdcem se rychle natáhl po příboru, dokud si to jeho žena nerozmyslí. Zvedl hlavu a zcela vyveden z míry se podíval na své dva nevlastní syny. Bill mu věnoval povzbudivý úsměv a Tom mu gestem ruky naznačil, aby se rychle pustil do jídla; oba však měli ve tvářích stejně překvapené výrazy. Pokud Simone něco nesnášela, pak to bylo porušování pravidel, která sama stanovila.
Dlouhou dobu jedli tiše, až najednou Simone odložila příbor a zvedla pohled od své porce. Zdálo se, že jí nechutná, nebo ji něco hodně trápí. Bill už se chtěl zeptat, jestli je všechno v pořádku, ale předběhla ho.
„Kluci, j-já…,“ začala, pohyby těla dávala jasně najevo, že se cítí nesvá.
„Stalo se něco?“ zeptal se Tom s plnou pusou jídla a podíval se na Gordona, který ještě pořád nerozdýchal šok z normálního jídla a veškerou svou pozornost věnoval těstovinám. Po každém soustu požitkářsky přivřel oči a ústa zkroutil v blaženém úsměvu.
Simone si nervózně pohrávala s vlasy. „Kdybyste mezi sebou měli problém, řekli byste mi to, že ano?“
Bill začínal být z celé situace pořád zmatenější. „To víš, že ano,“ řekl a Tom souhlasně kývl hlavou.
„Podívejte, vím, že se lidé mezi sebou často hádají a že ani mezi sourozenci nejsou hádky žádnou výjimkou, ale začínat s tím v tomhle věku… nikdy jsem s vámi nic takového řešit nemusela a jsem si jistá, že se dá všechno nějak vysvětlit i bez použití pěstí,“ vydechla, prsty bubnujíc po stole, narážejíc na Tomovu bouli na oku. Bylo jí to nepříjemné, věděla, že jsou dospělí a můžou si dělat, co chtějí, ale odmítala se dívat na to, jak si ubližují.
Bill zalapal po dechu a vzápětí se rozesmál. „Mami, myslíš, že jsem Toma praštil já?“
Simone zmateně svraštila obočí. „A ne snad?“
„Bože, jistěže ne. Proč bych to dělal?!“
„J-já nevím,“ zaváhala. „Poslední dobou jste se k sobě chovali zvláštně. Moc jste spolu nemluvili, chodil jsi nás často navštěvovat bez Toma a teď se tady zjeví s monoklem a odmítáte nám to vysvětlit. Myslela jsem-„
„Spadl jsem ze stromu,“ ozval se Tom a doufal, že to jako vysvětlení bude stačit.
Neměl náladu pouštět se do konverzace o Andreasovi. V tu chvíli na něj nebyl schopen pomyslet, natož mluvit o něm a rozebírat jeho zvláštní chování. Krom toho měl živě před očima Billa s nešťastným výrazem ve tváři, jak stoupá sám do schodů, opuštěný a za sebou táhne jeden ze svých zebřích kufrů. Neměl to dopustit. Nikdy neměl dovolit, aby to zašlo tak daleko. Bude mu to vůbec schopen někdy vynahradit?
„Och kluci,“ zasténala Simone a položila si ruku na hrudník. „Nedovedete si představit, jak se mi ulevilo. Kdybyste si přestali rozumět, asi by mi puklo srdce. Vždy jste byli jako jeden. Takže je všechno v pořádku?“
„V tom nejlepším,“ odpověděl Tom s úsměvem a podíval se na Billa. Ten chtěl souhlasit, ale nakonec se vzmohl pouze na plaché kývnutí. Odvrátil pohled a rozzářeně se usmál na svou porci.
„Tak to jsem ráda,“ usmála se Simone a opět se s chutí pustila do jídla. „A co ty černé vlasy, miláčku? Málem jsem tě nepoznala.“
„Chtělo to změnu. Už mi ty vousy začínaly lézt na nervy,“ řekl tiše a vložil si do úst malé sousto.
Ve skutečnosti je nikdy neměl rád. Možná je dokonce nenáviděl. Kdykoliv se totiž na sebe podíval do zrcadla, neviděl sám sebe. Jen bolest, zklamání a naprostou prohru. Teď se po dlouhé době konečně cítil zase sám sebou. Kdyby to nebylo příliš podezřelé a hloupé, zřejmě by se pořád jen usmíval. A možná by to měl udělat. Tak dlouho byl obklopen stíny; neznámými fantomy, co z jeho bolesti a trápení čerpaly sílu, neustále se mu zavrtávaly pod kůži a nutily jej uvěřit představě, že zůstal sám. A možná jich nebylo několik. Možná byl jenom jeden. A dokonce měl i své jméno.
„Víš, jsem ráda. Takhle ti to sluší mnohem víc. Konečně se mi vrátilo mé usměvavé sluníčko.“ Simone se naklonila přes stůl a věnovala Billovi láskyplné pohlazení. „Máte pro mě ještě něco? Nebo je na dnešek s nečekanými správami konec?“ zeptala se s úsměvem a pobaveně zakroutila hlavou při pohledu na Gordona, kterému po bradě stékal roztopený sýr. Snažil se jíst tak rychle, jak jen to bylo možné, a neuvědomoval si, že přitom působí jako kojenec. Pro tu chvíli mu však bylo všechno odpuštěno. Nic nebylo důležitější než to, že jsou její synové spokojení a že si pořád rozumějí stejně, jako když byli dětmi.
„Rozešel jsem se s Riou,“ ozval se Tom po dlouhé chvíli ticha a způsobil, že se vzápětí kuchyní rozneslo hlasité kašlání a prskání, jak Simone vdechla kus těstoviny, a když se jí to konečně podařilo rozdýchat, zírala na něj velkýma očima. Gordon konečně zvedl pohled od jídla a Bill byl tak překvapen jeho náhlým přiznáním, že mu z třesoucích se rukou vypadla vidlička. Měl pocit, že se na něj všichni dívají, jako by měl na čele napsané, že on je důvodem jejich rozchodu. Naprázdno otevíral a zavíral ústa, v němém úžasu hleděl na Toma, který se tvářil nadmíru spokojeně a pokračoval v jedení, jako by se nic nestalo.
„Cože? Proč?“ Simone odsunula svůj talíř stranou. Pokud by večeře měla pokračovat v tomhle tempu, nechtěla riskovat svůj život. „Vždyť jste plánovali svatbu a vnoučata a… myslela jsem, že si rozumíte.“
„Mami, vy jste plánovali svatbu a vnoučata,“ zaprotestoval Tom unaveným hlasem. „Nikdy jsem na nic takového ani nepomyslel. Nikdy jsme si nerozuměli. Celý náš vztah byla jen hloupá fraška.“
„Co to říkáš? Ale vždyť jste spolu byli tak dlouho. Proč tak najednou?“
Bill sklonil hlavu a sesunul se na židli o trošku níž. Jeho máma byla zjevně nešťastná a on nesnesl pomyšlení na to, že je důvodem jejího trápení.
„Simone, pokud se s ní definitivně rozešel, zřejmě to nebylo jen tak najednou. Určitě o tom hodně přemýšlel a měl vážný důvod k tomu, aby to udělal,“ promluvil Gordon poprvé od chvíle, co před něj Simone postavila talíř s večeří.
„J-já, já vím, jen,“ zakoktávala se. „Nejde mi to do hlavy. Myslela jsem, že jsi šťastný.“
„Teď už jsem,“ řekl Tom klidným hlasem a snažil se zachytit bratrův pohled.
Billova líčka získala roztomilý nachový odstín, celkově působil tak roztomile, až měl chuť vzít jej do náruče a líbat, až dokud mu z paměti nevymaže všechny ošklivé vzpomínky.
„Máš někoho jiného?“ zeptala se Simone opatrně.
„To doufám,“ usmál se na ni Tom a konečně se mu podařilo upoutat Billovu pozornost. Bill pomalu zvedl hlavu, zahleděl se mu do očí, a i když se tomu bránil, nemohl si pomoct. Koutky úst se mu zkroutily do jemného úsměvu. Najednou tam byli jenom oni dva a jejich intenzivní oční kontakt. Nikdo třetí.
„Doufáš? Takže to ještě pořád není jisté?“ Mysl Simone pracovala na plné obrátky. Na jeden večer toho začínalo být až příliš.
„Z mé strany to jisté je. Ale ještě pořád nevím, jestli ta osoba taky chce být se mnou.“
Bill cítil, že se o něj pokoušejí mdloby. Začínalo mu být horko. Tom se na něj díval; možná čekal odpověď, signál, cokoliv, čím by mu dal najevo, že s ním doopravdy chce tvořit pár. I s tím obřím monoklem byl pořád zatraceně krásný a Billův nos mezi různými vůněmi, linoucími se kuchyní, dokázal rozeznat jen tu, která patřila Tomovi, a na nic jiného se nesoustředil. Bylo to až příliš na snesení. Dokázal ze sebe dostat jen další drobný úsměv a doufal, že Tom pochopí, co tím myslel. Promluví si o tom později a Bill mu bude moct konečně oplatit jeho vyznání.
„Ta osoba,“ řekla Simone a hravě protočila očima. Znala svého syna, věděla, jak umí být Tom v těchhle věcech úzkostlivý a tajnůstkářský. „Je hezká?“ zeptala se, ale vzápětí poopravila svou otázku. „Je hezčí než Ria?“
Bill najednou nemohl popadnout dech. Styděl se tak, že by nejraději zalezl metr pod zem a přidal by se k nějaké rodince krtků, než aby ještě chvíli snášel matčiny zvědavé otázky. Podíval se na Toma a jemně zakroutil hlavou. Nechtěl, aby odpovídal. Chtěl, aby změnil téma konverzace. Hned.
„Je nádherná. Mnohem krásnější než Ria. Vlastně,“ dostal ze sebe Tom poněkud plaše. „Je nemožné je srovnávat.“
„Je to jako srovnávat sýrové těstoviny a dýňovou kaši, co?“ nadhodil Gordon zoufale a doufal, že Simone pochopí, co tím myslel.
Bill by se za jiných okolností rozesmál, ale teď mu překvapivě do smíchu nebylo. Cítil zběsilý tlukot svého srdce až někde v krku, chvěl se po celém těle a nemohl se dočkat chvíle, až se za nimi zavřou dveře a on bude moct Tomovi dokázat, jak moc touží po tom, být s ním.
„Kdy se s ní uvidíme?“ Simone už se zdála být opět klidná. Vstala, z lednice vyndala čokoládový dort a ke Gordonovu milému překvapení vzala z police čtyři talíře. Nechtěl se těšit předčasně, ale opravdu doufal, že se vrátila jeho milovaná, stará Simone. Přesně ta, která jej rozmazlovala a při které mohl sníst, cokoliv si usmyslel.
„Dřív, než si myslíš,“ řekl Tom se smíchem a Bill pobaveně zakroutil hlavou.
Zbytek večeře se nesl ve znamení příjemné konverzace, důvěry a vzácného rodinného pochopení. Bill však po celou dobu cítil, že je Tomovi něco dlužen. A opravdu zoufale toužil splatit svůj dluh.
Jejich společná chvíle však musela ještě počkat. Dokonce mnohem déle, než předpokládal. Po večeři se všichni usadili u televize s plánem strávit tak pár minut a jít spát, tahle představa se však rozplynula hned, jak Simone k neštěstí všech narazila na pořad, v němž soutěžili známé hvězdy ve společenských tancích. Poté co dvojčatům navrhla, aby se jednou zúčastnili podobné soutěže a oni rázně odmítli, vytáhla chudáka Gordona na nohy, omotala mu ruce kolem krku a dřív, než si to stačil uvědomit, pohybovali se v malých kruzích po celém pokoji. Gordon vypadal, že se každou chvíli rozpláče; pokud něco nenáviděl, pak to byl tanec a dvojčata to dobře věděla. Simone zřejmě tenhle fakt unikl, nebo se ho rozhodla ignorovat.
„Máma vypadá šťastně, co říkáš?“ zeptal se šeptem Bill a při té příležitosti se přisunul blíž k Tomovi.
„To ano. Jako dítě jsem ji nikdy neviděl usmívat se. Alespoň ne v tátově blízkosti.“
„Nebyl pro ni ten pravý,“ podotkl Bill s pohledem upřeným na tančící dvojici.
Tom k němu otočil tvář. Místnost byla až na matné světlo hořících svíček na stole pohlcena v naprosté tmě a právě stíny drobných plamínků vytvářely na Billově obličeji krásné obrazce. Přemýšlel nad tím, jestli mu dnes řekl, jak moc mu to slušelo. Bill měl na sobě volné tmavé kalhoty, černé tílko a přes ramena přehozenou modrou kostkovanou košili. Nenosil modrou často, neměl ji příliš v lásce, což Tom nikdy nechápal, protože v modré vypadal skutečně kouzelně.
„Nemáš strach, že tě vyzve k tanci?“ zeptal se Tom se smíchem a díval se, jak k němu Bill otáčí hlavu a usmívá se.
„Ví, že netančím. Nesvedl bych to dokonce ani tak jako Gordon,“ uchechtl se a ukazováček namířil na tančící dvojici, která přestala s pomalým pohupováním se a pustila se do odvážných pohybů v rytmu rychlejší melodie. „To bude asi tím koláčem. Ta čokoláda mu vlezla do hlavy.“
„Po tom, čím si musel během posledních dní projít, se mu ani nedivím. Nezvládl bych ani jednu porci, takže má můj obdiv.“
Bill se hravě kousl do rtu a otočil se na bratra celým tělem. „Možná vyzve k tanci tebe,“ vyplázl na něj jazyk a palcem jej dloubl do břicha.
Tom pozdvihl obočí zdravého oka, protože to druhé zanikalo v hromadě oteklé kůže, a věnoval mu vítězoslavný úsměv. „Jsem zraněný, nemůžu tančit.“
„Tvé nohy jsou v absolutním pořádku,“ podotkl Bill vesele.
„To jsou, ale měl bych se šetřit. Co kdybych náhodou omdlel?“ Tom oplatil jeho dloubnutí a nevědomky přiblížil tvář k té jeho, udržuje oční kontakt.
Bill dramaticky vykulil oči a vzápětí se roztomile zachichotal. „To nemůžeme dopustit, protože pak bych tě musel vzít k lékaři a oba víme, jak moc je nesnášíš.“
Naklonil se k Tomovi, ve tmě vyhledal jeho ruku a naléhavě s ním propletl prsty. Byli si nebezpečně blízko, riziko odhalení bylo až příliš velké a oběma spadl kámen ze srdce, když Gordon nečekaně popadl Simone do náruče, popřál jim dobrou noc a spokojeně si ji odvedl nahoru do pokoje. Pískot a veselý smích se zdály pořád vzdálenější a vzdálenější, až najednou veškeré zvuky zanikly a ticho opět převzalo nadvládu nad celým pokojem.
Bill se roztřeseně nadechl. Ještě před chvílí se nemohl dočkat, kdy budou konečně sami, a najednou si nic nepřál víc, než aby se jejich rodiče vrátili a naplnili pokoj zvuky. Nechtěl říct něco hloupého, čím by pokazil jejich chvíli a z tohohle důvodu začínal být nervózní. Cítil, že mu do tváře stoupá červeň a začínají se mu potit ruce. Pustil Tomovu ruku a nervózně se rozhlédl kolem. Cítil na sobě Tomův pohled a soudě dle pohybů jeho těla si byl jistý, že se z něj má legraci, ale on si nemohl pomoct. Roztržitě se kousal do rtu a snažil se co nejrychleji vymyslet něco smysluplného, ale nešlo to. Tom měl jako jediný člověk na planetě schopnost umlčet jej. Někdo tam nahoře jej vyslechl, protože vzápětí napochodoval do obýváku Cali s malým roztrhaným plyšákem v tlamě a těsně za ním Pumba, který za sebou ze všech sil tahal velkého modrého plyšáka. Bill vyjekl a sklouzl na podlahu vedle umíněného štěněte.
„Kdes ho vzal, hm?“ zeptal se, láskyplně jej škrábaje za uchem. „To je můj králík.“
„Už asi ne,“ zaslechl Bill v těsné blízkosti své tváře a málem na místě zkolaboval, když vedle sebe ucítil Tomovo tělo. Okamžitě zapomněl na plyšáka a se skloněnou hlavou se otočil k bratrovi.
„Chovám se jako idiot,“ pípl, pohrávaje si s knoflíkem své košile.
„Ale no tak, jsi jen nervózní. Je to pro nás pro oba něco nového. Myslíš, že já nejsem nervózní? Jsem a jak!“ řekl Tom, a když k němu Bill zvedl tvář, věnoval mu něžný úsměv.
„Opravdu?“ zeptal se tenkým hláskem.
„Opravdu,“ kývl hlavou Tom, opět jej vzal za ruku a přiblížil si ji ke svým ústům. „Jen to na mně není tak vidět,“ pousmál se a začal jednotlivé klouby pokrývat drobnými polibky.
Bill naklonil hlavu na stranu a roztékal se něhou, která mu byla věnována. „Chci to překonat.“
„Možná bychom si o tom měli promluvit. Vždy jsme si o všem povídali. Tohle,“ vydechl Tom a dívaje se do Billových očí, si jej stáhl na klín. „Tohle přišlo tak rychle, že jsme to nestihli.“
Bill mu omotal ruce kolem krku a přitulil se k němu jako raněné zvířátko. Miloval pocity bezpečí a tepla, které v Tomově náruči pokaždé objevil.
„Dobře, budeme o tom mluvit,“ souhlasil Bill odhodlaně, každým nádechem si ukrajuje kousek z Tomovy vůně. Kousek z Toma. „Čím začneme?“
Tom jej hravě cvrnkl do nosu, v oku se mu zajiskřilo a Bill věděl, že od něj nemůže očekávat nic normálního. „Zatančíme si.“
Ze všech šíleností, které mohl Tom v tu chvíli vymyslet, si vybral tu nejšílenější variantu.
„My dva?“ vyjekl a zakroutil hlavou.
„Ne, ty s Pumbou a já s Calim,“ Tom jej láskyplně plácl po čele. „Jasně že my dva.“
„Copak si nepamatuješ, jak to dopadlo, když jsme se o to pokoušeli naposled?“
„To bylo dávno, to se nepočítá,“ namítl Tom vesele, vstal a vytáhl na nohy i Billa, který jej nedůvěřivě sledoval. S největší pravděpodobností by byl i Pumba lepším tanečním partnerem.
„Slibuju, že ti tentokrát nestoupnu nohu,“ dodal a společně s Billem obešli nízký stůl a postavili se doprostřed pokoje přímo před televizi s tančícími páry.
Bill se pobaveně zasmál. „Tys mi na ni nestoupl, ale šlápl. A ještě ke všemu jsi mi zlomil malíček.“
„Byl jsem z tebe nervózní. Měls na sobě tu roztomilou červenou košili.“
„Vypadal jsem jako šašek,“ zasmál se Bill.
Tom mu položil ukazováček na rty a Bill okamžitě zmlknul. Vytřeštěnýma očima se díval na Toma, který opět působil naprosto klidně. Přistoupil k němu, omotal mu ruce kolem boků a ty Billovy, zcela zdřevěnělé, si opatrně položil na ramena.
„Hlavně dýchej,“ šeptl mu se smíchem a Bill si až tehdy uvědomil, jak zděšeně se asi musel tvářit. Kývl hlavou, zhluboka se nadechl a ze všech sil se snažil uklidnit. Z televize k nim doléhala pomalá melodie a nutila Billa přestat přemýšlet a zahodit všechno za hlavu. Dopřál si ještě jeden hluboký nádech předtím, než se v Tomově objetí dokonale uvolnil. Hlavu si opřel o jeho rameno, přitulil se k němu a unášen jemnou skladbou, opakoval jeho opatrné pohyby. Jednu ruku mu položil na rameno, zatímco tou druhou jej zlehka škrábal vzadu na krku.
„Není to tak špatné, co říkáš?“ zaslechl Tomovu tichou otázku. S úsměvem pootočil hlavu, pohlédl mu do očí a jemně jí zavrtěl. Pomalu se přesunuli do vzdálenějšího koutu pokoje, unikli světlu z plamínků svíček a ocitli se téměř v úplné tmě. Chvíli se beze slova pohupovali a kroutili na místě, než jim došlo, že je v místnosti podezřelé ticho.
Překvapilo je, že si té změny nevšimli okamžitě. Už delší dobu nehrála hudba. Cali, který vyskočil na gauč a pustil se do hledání té nejlepší pozice na spaní, nešikovně přisedl ovladač a vypnul televizi. Pumba na rozdíl od něj nevypadal vůbec unaveně. Poskakoval kolem velkého plyšáka, kousal jej do nohou a dlouhých uší, a nakonec mu vyskočil na břicho a spokojeně zazíval. Chvilku sledoval své dva páníčky, líně vrtěl ocáskem a nakonec následoval příkladu svého přítele; zavřel oči a pomalu usínal.
„Tomi,“ ozval se Bill nesměle a trošku se odtáhl, aby mohl bratrovi pohlédnout do tváře.
Tom zvědavě pozdvihl obočí a usmál se na něj. „Pokud se chceš znovu začít omlouvat, opravdu si nemyslím, že by ses choval jako idiot.“
Bill se rozzářil a hravě zatahal za rukáv Tomova svetru. „To jsem nemyslel. Já jen…,“ očima bloudil po celém pokoji. Cítil, jak mu v hrudi rychle bije srdce, v ústech měl sucho a měl pocit, že se každou vteřinou začne vznášet. Byl si jistý, že je ta správná chvíle. Určitě byla. Zhluboka se nadechl.
„Tomi, já tě-„
Najednou se obývákem rozezněla úvodní melodie nějaké písničky od Taylor Swift. Ani jeden netušili o jakou písničku se přesně jednalo, ve skutečnosti tuhle zpěvačku příliš nemuseli, ale Ria ji na rozdíl od nich milovala a vrtala do Toma tak dlouho, dokud si ji nedal jako vyzváněcí tón k jejímu jménu.
Bill se od Toma odsunul a vyplašeně se zahleděl na Tomův mobil, který pořád vytrvale zvonil a pomalu tančil po celém stole.
„Bille, rozešli jsme se. Přísahám, nevím, co může chtít.“ Tom nejistě přešlápl na místě.
Při pohledu na tři výrazná písmena na displeji Bill cítil, jak pomalu přichází o svá křídla a opět padá k zemi. Nestačil ani pořádně vzlétnout. Všechno to byla pouhá iluze. Tak krátká a příliš krásná na to, aby byla pravdou. Cítil, jak se mu oči zalévají slzami a vlastně ani nevěděl proč. Důvěřoval mu, věřil, že by mu už nebyl schopen ublížit, a přesto, když se díval, jak pomalu kráčí ke stolu, bere do ruky mobil a zamračený přijímá hovor, cítil se nepříjemně. Na tohle ještě nebyl dost silný.
Tom od jejich rozchodu sem tam přemýšlel nad tím, jak zlé by bylo, kdyby se mu Ria ještě ozvala, ale to, že se mu ozve v přítomnosti Billa, právě když se mu chystal říct něco důležitého, bylo daleko horší. Nechtěl ho trápit. Nechtěl opět ztratit jeho důvěru, ale nemohl se chovat jako zbabělec. Přijal hovor, pozdravil ji a nechal ji mluvit. On jí neměl co říct. Všechno, co měl na srdci, už bylo řečeno. Měl opravdu strach z toho, co se mu chystala říct a právě proto byl příjemně překvapen, když se celá jejich konverzace týkala domu a stěhování. Ria jej žádala o to, aby jí dovolil zůstat ještě pár dní, než si najde něco, co by vyhovovalo jejím přehnaným požadavkům a Tom byl tak šťastný, že nešlo o nic horšího, že okamžitě souhlasil. Ve skutečnosti už delší dobu přemýšlel nad tím, že ten dům prodá a koupí nějaký jiný, možná menší a co možná nejdál od L.A. Dům, kde budou moct s Billem začít od začátku. Rozloučil se s ní, a když pokládal mobil opět na stůl, vesele se usmíval.
„Bille, nic to nebylo. Chtěla jenom vědět-“ otočil se na bratra a vzápětí překvapeně zamrkal. Za jeho zády nikdo nestál. Bill byl pryč. Zůstala po něm jen sladká vůně. Tom zkontroloval Billův i svůj pokoj, nakonec zkusil ještě kuchyň. Měl podezření, že si šel možná ještě pro jeden kousek dortu. Pokud mu něco umělo zlepšit náladu, pak to byly sladkosti. Tentokrát se však netrefil, protože kuchyň byla stejně prázdná jako ostatní pokoje, a tak mu zbývala poslední možnost.
Hodil na sebe staré tenisky a vyběhl do hustého deště. Obloha byla tmavá a měsíc nebylo za velkými mraky téměř vůbec vidět. Měl neblahé tušení, že stejně ponurá je i Billova nálada. Usykl, když jej studené kapky polechtaly na krku, ale přesto utíkal dál. I jejich krásný bunkr v dálce vypadal poprvé chladně a opuštěně. Když přišel ke starému stromu, zavěsil se na velkou větev a pomalu šplhal nahoru. Když byl dostatečně vysoko, proklouzl malým otvorem a nešikovně vrazil do Billa, který překvapeně zapištěl a dopadl na záda, s Tomem na sobě.
„Omlouvám se,“ řekl Tom rychle a podíval se dolů na bratra, který byl celý mokrý. Střecha jejich domečku byla opravdu v dezolátním stavu, dovnitř silně zatékalo, ale nevypadalo to, že by to jednoho z nich trápilo.
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
konečněěěěěěě *-* <3 ale to se nedělá takhle usekávat konce! Oo ale tenhle díl…je hrozně kouzelný :') rozplývala sem se pomalu nad každou větou 🙂 a sem vážně ráda, že Ria nechtěla něco jiného a horšího oO a jsem vážně moc zvědavá, co se v jejich domečku odehraje ^^ romantika jak vyšitá ^^ moc krásné, vážně! <3
Moc pěkný dílek… Už se těším na to pokračování 🙂 Jsem zvědavá, jestli se Simone někdy dozví pravdu o té Tomově "nové, nádherné osobě"… 🙂
Rii som sa neskutočne bála. Myslela som si, že Tomovi oznámi, že je tehotná. To by bola katastrofa. Škoda, že prerušila Billove vyznanie, ale aspoň mu dala možnosť urobiť to v tú úplne pravú chvíľu. Tom bol podarený keď rodičom oznámil rozchod s Riou:) Simone bola zlatá ako vyzvedala… keby vedela, neviem, neviem ako by sa tvárila. Ozaj som zvedavá či to raz povedia rodičom…
To vyznání od Toma bylo nádherné.
Když řekl Tom Simone o svém rozchodu s Riou, plesala jsem blahem. Byla jsem ráda, že to udělal, protože jsem měla strach, že se jej zase začne vyptávat na ni a na nějakou tu svatbu, ve kterou tolik doufala! Tom ji ale hezky vyvedl z omylu a mě to rozhodně potěšilo stejně jako Billa. A ještě když potom povídal a novém a krásnějším člověku, kterého má rád, byla jsem hotová! ♥
Vlastně celkově byl tohle strašně krásný a pohodový díl, který jsem si naprosto užívala. Byla jsem ráda i za Gordona, který dostal konečně normální jídlo a tanec dvojčat byl okouzlující! Něco takového bych někdy ráda viděla na vlastní oči, ale pravděpodobně mám smůlu. 😀
Když začala volat Ria, lekla jsem se. Bála jsem se, že by mohla Toma začít přemlouvat, aby se k ní vrátil, ale byla jsem mile překvapená, když to neudělala. Jen mi bylo ohromně líto Billa, jak jej to dostalo. Snad jej Tom teď přesvědčí, že Tom stojí opravdu jen a jen o něj, i kdyby jej Ria chtěla sebevíc nazpět.
Děkuji za nádherný díl a budu se těšit na další! ♥