autor: Steinsgrrl
Tom se probudil, jak mu Janni třásla rukou a pokřikovala mu do ucha: „Tati, tati, tati, tati…“
Otevřel jedno oko a snažil se zaostřit. V místnosti bylo světlo a on několikrát zamrkal.
„Co?“ Široce zazíval. „Co se děje, holčičko?“
„Není už čas na snídani?“
Tom se zamračil a pohlédl na budík. „Do prdele!“
Janni se taky zamračila. „Tati, neměl bys-“ začala, ale Tom už odhodil svou přikrývku a natáhl se pro džíny.
„Jdi se rychle obléknout, musíme jít.“ Janni na něj zmateně zírala. „Hned teď, Janni! Přijdeme pozdě do školky!“ Pobídl Janni ven ze dveří ložnice s rukou na jejím rameni a vrhl se k prádelníku, kde byla složena jeho trička.
Slyšel, jak Janni běží do svého pokoje a rychle dokončil oblékání, než seběhl po schodech dolů, kde pro ni popadl půl bagety a začal si nasazovat boty. Janni se stále ještě neukázala, když už byl připravený vyrazit, a tak zavolal její jméno ze spodní části schodiště.
„Janni! Jdeme!“ Čekal chvíli, ale když nic neslyšel, znovu zaklel a vydal se za ní. Našel ji v jejím pokoji, jak otevírá a zavírá šuplíky ve svém prádelníku, a začal být více a více frustrovaný. „Co to děláš?“
„Nemůžu najít své kočičkové tričko.“ Otevřela další šuplík a rychle ho zavřela, když nespatřila růžové tričko s velkou, chlupatou kočičkou.
„Tak si vezmi jiné tričko, musíme jít!“ Tom otevřel šuplík, který právě zavřela, a vytáhl jiné roztomilé tričko, které jí podával.
Ona jej odstrčila a nakrčila obličej. „Ale já nechci tohle. Chci jen svoje tričko s kočičkou. Kde je moje kočičkové tričko?“
„Janni.“ Úroveň jeho frustrace začala být velmi vysoká a byl připravený jí sám svlíknout noční košili a navlíknout tričko. „Nemáme čas hledat tvé kočičkové tričko. Můžeme se po něm podívat později a vezmeš si ho zítra. Prostě si oblíkni tohle a jdeme!“
Janni přestala hledat a jen stála a dívala se na něj, oči se jí přitom plnily slzami. „Ale já chci jen moje kočičkové tričko.“ Objevila se jedna slza, poté druhá, než se její tvář zkroutila a ona před ním vzlykala v noční košili.
Tom si pod vousy zaklel a vzal ji do náruče, než se s ní posadil na postel. Chvíli s ní pohupoval. „Víš, že nemůžeme hledat tvé kočičkové tričko.“
Janni smutně zahučela. „Hmm.“
„Víš, že přijdeme pozdě do školky.“
„Hmm.“
„Když přijdeme pozdě do školky, paní učitelka se bude zlobit, že?“ Tom jí otřel slzy a odtáhl se, takže zvedla tvář z Tomova nyní mokrého krku. Přikývla.
„Tak ji nenechme se zlobit ještě víc. Co kdyby sis vzala tohle tričko a mohla by sis k tomu vzít i svůj fialový klobouček? Máš ho ráda,“ nabídl jí a doufal jako o život, že bude souhlasit s kompromisem, aby mohli konečně vyrazit.
Janni pohlédla na fialový klobouk, který visel na věšáku u její postele. „Tati, my ve školce nemůžeme nosit klobouky, pamatuješ?“ Popotáhla.
„Zatraceně,“ Tom rychle přemýšlel a pohlédl ke dveřím, „okay, tak co kdyby sis vzala můj fialový šátek. Je můj nejoblíbenější, pamatuješ?“
Janni přestala popotahovat. „Ale ty jsi říkal, že nemůžu-„
„Já vím, ale je to jen pro dnešek, dokud se nám nepodaří najít tvé kočičkové tričko. Myslíš, že by to šlo?“ Tom se snažil znít klidně, ale zoufale potřeboval, aby tuto dohodu přijala a oni mohli už vyrazit.
Zdálo se, že nějakou chvíli přemýšlela, než neochotně slezla z Tomova klína. „Okay,“ pokrčila rameny.
„Dobře!“ Tom běžel do svého pokoje, popadl šátek z vrchního šuplíku a otočil se, jen aby Janni našel stát přímo za sebou. Rychle se posadil na postel, pokynul jí a uvázal šátek do širokého uzlu na jejím krku. „Okay. Připravená?“
Janni se na něj slabě pousmála a přikývla, přičemž jej po cestě ze dveří vzala za ruku.
Po krátké jízdě autem držel Tom Janni za ruku a vedl ji až ke vstupním dveřím její třídy. Zaklepal na dveře, když k nim dorazili, a učitelka je otevřela, tváříce se stejně nevesele, jak si Tom myslel, že bude.
„Omlouvám se, že jdeme pozdě. Já jsem trochu… prostě-“ Tom koktal, čímž způsobil, že na něj učitelka pohlédla, jako by byl zpátky ve škole a on sebou trhnul.
„Chápu, pane Kaulitzi. Snažte se prosím od nynějška chodit včas.“ S přikývnutím zavřela dveře a Tom zůstal stát venku, cítil se jako břídil.
„Sakra,“ zamumlal si pro sebe.
Po cestě ven prošel kolem jídelny a vzpomněl si, že Janni už měla málo peněz na oběd. Usoudil, že když už je ve škole, mohl by vložit nějaké peníze na účet. Vrátil se zpátky k pokladnímu okýnku, vytáhl z kapsy svou šekovou knížku a začal vypisovat šek na úhradu obědů v příštích dvou týdnech.
S myslí u Janni a u toho, proč byla dnes ráno tak mrzutá, to chvíli trvalo, než si všiml šepotu za sebou. Otočil se za zdrojem a zjistil, že u dveří do kanceláře stojí tři ženy. Jedna z nich byla máma od Heather, Sherry, a další dvě znal jen od vidění. Vrhaly po něm pohledy a navzájem si něco tiše šeptaly. Žaludek mu poklesl.
Otočil se zpátky, aby dopsal svůj šek, zaplatil pokladníkovi a zastrčil si šekovou knížku zpět do kapsy. Opravdu nechtěl projít kolem královen drbů, ale tyhle dveře byly k němu nejblíže a nejblíže k místu, kde zaparkoval své auto. Bylo by hloupé jít ven jinými dveřmi, takže se Tom vydal záměrně ke dveřím od kanceláře.
Když dorazil k ženám, přikývl. „Dobré ráno, dámy.“ Pokusil se jim věnovat úsměv, ale bylo to spíše jako úšklebek a on se snažil dostat odtud co nejrychleji.
„Pane Kaulitzi,“ odpověděla Sherry s chladným pohledem a přikývla.
Tom zvedl obočí. Otevřel ústa, aby promluvil, aby poukázal na její nepříjemnost, ale nakonec je zase zavřel, když si uvědomil, že to nemá smysl. Nemohl ji změnit o nic víc, jako nemohl změnit nikoho jiného ve městě. Tom pomalu otevřel dveře a vyšel ven na slunce. Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu a zamířil ke svému autu.
Proč jen jsem si myslel, že se ke mně budou chovat jinak? Pomyslel si Tom. Protože tady vyrůstal? Budou s ním lidé, kteří jej znali celý jeho život, najednou jednat jinak kvůli jeho sexualitě?
Nezáleželo na tom, jestli ano, pomyslel si Tom. Byl rozhodnutý, že jejich postoje nic nezmění, nezmění jeho život. Už nehodlal dál skrývat, kdo je a nehodlal skrývat Billa. Ať už se stane cokoliv, přijme to a zvládne to a nechystal se nechat je, aby jej přinutili nebýt s mužem, kterého miluje.
Nastoupil do auta a opatrně zavřel dveře, zapnul si bezpečnostní pás a přemýšlel o tom, jak opravdu moc chtěl zavolat Billovi. Opravdu chtěl slyšet jeho hlas.
Tom seděl u svého stolu, procházel různé obrázky a snažil se najít ten správný pro obal knihy pana Shaskyho a nedařilo se mu. Potřeboval najít ještě jeden, aby mohl představit panu Shaskymu svůj návrh, ale potřeboval to všechno dát dohromady a prostě ho nemohl najít. Částečným problémem mohlo být to, že jeho mysl ve skutečnosti nebyla u jeho práce. Jeho mysl byla u sexy barmana a u toho, jak dobře Bill vypadal bez oblečení a jak voněl a Tom frustrovaně zasténal. Přitiskl přes džíny dlaň na svůj napůl vzrušený penis a vstal, aby si zašel pro trochu vody.
Zrovna když dopil sklenici vody, zazvonil telefon. Položil sklenici na pult a rychle přijal hovor, protože si myslel, že by to mohla být kancelář pana Shaskyho, aby domluvila schůzku pro jeho prezentaci. Představil se svým tradičním obchodním pozdravem a čekal. Hlas, který mu odpověděl, ale nebyl ten, který očekával.
„Tomasi? Tady je Angelica,“ řekla jeho bývalá tchýně stroze a Tom se přikrčil nad tím oslovením a tónem. „Francis a já se vracíme do města a rádi bychom co nejdříve viděli Janni.“
Tom si tiše povzdechl. Angelica a Francis trávili šest měsíců v roce v jejich druhém domově ve Vermontu. Jakmile tam začala zima, tak zamířili do svého domova tady ve městě. A vždycky chtěli okamžitě vidět Janni. Snažil se, aby mu to nevadilo, snažil se pamatovat na to, že Angelica je její babička, ale někdy prostě bylo těžké mít trpělivost. Angelica nikdy nebyla nezdvořilá, jen prostě vše chtěla svou cestou a chtěla to hned.
„To je v pořádku, Angelico. Kdy tady budete?“
„Koncem týdne. Ráda bych ji měla u nás na celý víkend, jsme očekáváni, že se připojíme k rodině na recitál.“
Tom si rychle otevřel kalendář na svém počítači. „Nemáme nic naplánované, takže myslím, že by to mohlo být fajn. Takže si ji vyzvednete v pátek večer?“
„Prosím, abys jí sbalil a ujistil se, že má s sebou tentokrát hezké oblečení, ano?“ Tom ji slyšel, jak si opovržlivě odfrkla. „Naposledy, když byla u nás, její oděv byl příšerný a museli jsme jí koupit vše nové.“
Tom přimhouřil oči a úsečně odpověděl. „Uvidím, co budu moct udělat. Uvidíme se v pátek.“ Rychle zavěsil a svalil se na pohovku, než zaklonil hlavu a znovu si povzdechl. „Uf.“
Zazvonil zvonek a Tom pohlédl na dveře, nikoho nečekal. „No to si ze mě děláte prdel.“ Chtěl se jen utápět v sebelítosti nad návratem Angelicy, ale bylo zřejmé, že to právě teď nemohl. Zvonek následovalo ostré, nepřestávající klepání a Tom se se zavrčením zvedl z pohovky. „Moment! Hned jsem tam!“
Na druhé straně dveří stál Bill, s úsměvem tak jasným a krásným, že Tom byl na okamžik jako omráčený. V tom krátkém okamžiku, kdy stál v Billově záři, napětí, které v něm celý den narůstalo, začalo postupně mizet. S úlevou ustoupil a pootevřel dveře víc.
„Ahoj,“ Bill přešel přes práh a přímo do Tomovy náruče. Hřál a tak dobře voněl, když se Tom přitiskl k jeho krku a políbil jej tam.
„Ahoj,“ Tom se odtáhl, popadl Billa za ruku a táhl jej lehce směrem k obýváku. „Můžeš prostě jen vejít, víš. Neobtěžuj se klepáním.“
Bill stál vedle pohovky, když Tom přešel ke svému počítači, aby si uložil stránky, na které se díval. „Okay,“ řekl a stále se usmíval. „Neuvědomil jsem si, že pracuješ.“
„Snažil jsem se pracovat. Moc daleko jsem se nedostal.“ Tom pokrčil rameny. „Tak co se děje? Vypadáš, jako by ses chystal každou chvíli prasknout.“
Billův úsměv se jen ještě více rozšířil a chytil Toma za zápěstí, odtáhl jej k pohovce a zatlačil ho na ni. Tom na ní přistál s hlasitým vydechnutím a Bill neztrácel čas a vylezl mu obkročmo na klín.
Tom se opřel a čekal, nevěděl, na co se Bill chystal, ale pokud to mělo začít z této polohy, byl pro. Cokoliv Bill chtěl, to taky dostane. Pohladil jej rukama nahoru a dolů po stehnech a také pod tričkem, než se zastavil na jeho ostrých, odhalených kyčelních kostech. Sklonil palce do prohloubeniny mezi Billovými boky a rozkrokem a Bill na chvíli zavřel oči a tiše zasténal.
„Bože, to je dobré.“ Bill se chytil Tomových ramen a sklonil se, aby jej políbil na čelo. „Ale přestaň na minutu. Jen… minutu.“
Tom se ušklíbl a přesunul ruce zpět na Billova stehna. „Jen minutu?“
Bill se natáhl do své zadní kapsy a vytáhl obálku. Byla otevřená a tak nějak zkroucená, z prostoru Billovy kapsy, ale Tom viděl, že vypadala oficiálně. „Oh, budeš šťastný, že jsi počkal. Vybral sis dnes poštu?“
„Ne, proč?“ Tom byl zmatený.
„Je tady?“
„Může být. Pošťák mohl přijít a já jsem si toho nevšiml. „Proč, Bille?“ Bill mu slezl z klína a vydal se ke dveřím. Tom zůstal tam, kde byl, a přemýšlel, co měl sakra Billa za lubem. Co by pro něj mohlo být v poště? A proč by na tom Billovi záleželo?“
A pak si vzpomněl. Test. Výsledky testů. To muselo být to, co Bill držel. Vyskočil z pohovky a dostal se ke dveřím, zrovna když se Bill vracel se stohem dopisů.
„Výsledky testu. Dostal jsi výsledky testu, nebo ne?“ Tom se natáhl pro stoh dopisů a Bill mu je předal, zatímco spěchali zpět na pohovku.
Jakmile se Tom posadil, Bill se vrátil do své pozice na jeho klíně, téměř poskakoval očekáváním a Tom se musel smát. Znovu vytáhl obálku a vytáhl papír, který byl uvnitř. „Tohle přišlo dnes ráno. Podívej se.“
Tom odložil dopisy a vzal papír, který mu Bill podával.
Byl z kliniky. Přeskočil úvod a Vážený Pane Trümpere a dostal se k jádru dopisu.
Negativní
Tomův úsměv se vyrovnal tomu Billovu a Bill jej tvrdě políbil, dokud Tom nelapal po dechu a neupustil dopis na pohovku.
Bill se narovnal a podal Tomovi hromádku jeho dopisů. „Vzal jsem si kvůli tomu odpoledne volno. Doufám, že ti tvůj přišel!“ Tom hromádku prolistoval, až našel stejnou obálku, jako měl Bill. Vytáhl ji a zbytek upustil do klína.
Držel obálku zkoumavě v dlaních. Byla hladká a bílá, oficiální a Tom byl trochu nervózní. Nikdy předtím se nenechal testovat, ale od té doby co byl s Nikki, nebyl s nikým jiným a nebyl ani nemocný, byl si jistý, že tady opravdu nebyl žádný způsob, jak by mohl být pozitivní. Ale přesto to nezastavilo ten lehký pocit na zvracení, který měl v žaludku.
„No tak, Tome,“ naléhal Bill a prsty lehce zatnul do trička na Tomově hrudníku. „Otevři to.“
Tom zadržel dech, vsunul prst pod chlopeň obálky a pomalu ji otevřel.
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Super ale snad nebude pozitivní ze ne? Takhle blbě to utnout teď nebudu ani spát ;D ať je negativní prosiiim 😀
Bill je dobrej 😀 vzal si volno, protoze musel nutne ojet Toma, kdyz uz konecne ma vysledky testu? 😀 pobavilo me to, doufsm, ze k tomu opravdu dojde, kdyz uz Bill plytva dovolenou. A Janni, boze, uplne vidim nasi domacnost 😀 ale nechala se hezky ukecat, ani nedostala pres prdel. Jen se mi nelibi ti pitomi rodiče Nikki. Ti budou delat potize… a az zjisti, ze je Tom gay… bude prusvih. To same ty slepice u skoly :/ no budu drzet palce 🙂
Dekuji moc za preklad 😉
hey! tohle neni fér takhle to useknout oO teď neusnu zase do tý doby než bude další díl! 😀 fakt děkuju 😀 ty ženské sou protivy..nejradši bych jim…bum prásk 😀 Tom se ale zachoval dobře, že jim nic neřekl 🙂 ještě si dělat víc problémů než je nutné…taky neni dobře 🙂 a sem mmoc zvědavá na tu babičku..:D už takhle sem se musela smát.tak doufám že to bude zábavný i příště a ne, že se něco stane :/ ale děkuju za další dílek ^^
Tady si dělàm starosti, aby babička Janni nedělala problémy… Zajímalo by mě, co je komu do Tomova osobního života? Ubližuje snad někomu, tím, že má Billa nebo co? Fakt jak ve středověku…
Díky za překlad
Tiež mám strach, že stará mama sa od klebetníc v mestečku dozvie s kým sa jej zaťko stýka a bude chcieť malú do svojej starostlivosti:(
A tie testy budú dúfam negatívne. Porazí ma do ďalšej kapitoly:D Ďakujem za preklad.
Tak hle to useknout mám také obavy že si ještě užijí od lidi co jej znají.
To čo je za koniec? 😀 Síce verím, že Tomove výsledky sú tiež negatívne, ale toto napínanie sa mi nepáči 😀
Bill bol úžasný, ako si kvôli tomu zobral popoludní voľno, aby mohol prísť k Tomovi a rátam, že si to s ním v prípade slovíčka "negatívne" rozdať 😀 😀
Ale na druhej strane sa bojím tej Tomovej svokry. Ak zistí, že je Tom s Billom, tak sa bojím, čo je schopná urobiť. Len dúfam, že mu nebude chcieť Janni vziať.
Ďakujem za preklad.
Teda to je ale konec. 😀 Taky si myslím, že bude Tomův test negativní, i on si to myslí, ale naprosto sdílím tu jeho nervozitu, protože člověk přece jen nikdy neví a prostě to je nervydrásající čekat na takové výsledky. 😀 Ale věřím, že bude všechno v pořádku! 🙂
Janni byla strašně roztomilá, když se vztekala, že chce kočičkové tričko. 😀 Jsem ráda, že zatím nemusím takové věci řešit, ale nejsem si jista, zda bych to dokázala zvládat takhle bravurně jako Tom, který zachoval klid. Já když spěchám a někdo mě zdržuje a ještě kvůli něčemu takovému, tak jsem pěkně protivná a trochu se bojím, že bych i na to dítě nebyla dvakrát příjemná. Takže Tom má opravdu můj obdiv!
A stejně, jako tu už psaly i holky, také se trochu obávám Janniny babičky. vypadá jako rázná žena, která když něco chce, tak to po většinou i dostane, a navíc na mě zrovna nepůsobila nijak příjemně. Jestli se někdy dozví o Tomově orientaci, bojím se, co by na to řekla a co by chtěla udělat.
Strašně moc děkuji za skvělý překlad! ♥