autor: elvisfan
Natáhni se a někoho se dotkni
Tom přišel domů z práce, zul si boty, zapadnul do gauče a vzal svůj telefon.
Jako vždycky, Bill to vzal během druhého zazvonění. „Jsi doma?“
„Teď jsem prošel dveřmi.“ Tom se opřel o opěrátko. „Jaký jsi měl den?“
„Myslíš, jestli jsem se vůbec zvedl z postele? Jo, zvedl. Ale příště mi připomeň, že tequilla není moje kamarádka.“
„Moje vlastně taky ne. Poprvé, co jsem se opil, byla to tequilla. Bože, bylo mi tak špatně. Potom jsem šel domů a moji rodiče mi to vážně dali sežrat. Ale měli pravdu, neměl jsem vůbec pít.“
Zvedaje ovladač, přepnul na opakování The Sopranos a uvědomil si, že Bill nic neřekl.
„Pořád tam jsi, Bille?“
„Jsem tady.“
„Na co myslíš?“
„Můžu se tě na něco zeptat? Možná mi do toho nic není…“
„Samozřejmě, ptej se na cokoliv.“
„Jsi… alkoholik nebo tak něco?“
„Ne, nejsem alkoholik. Jen jsem… viděl, jak dokáže alkohol ublížit.“
„Oh.“ Bill se zamračil. To jen vyvolalo víc otázek.
„Máš pravdu.“ Tom si povzdechnul. „To není odpověď. Ty jsi ke mně byl vždycky upřímný, měl bych udělat to samý.“
„Jestli nechceš…“
„Ne, chci. Chci, abys to věděl. Důvod, proč nemůžu pít, je, že… narodil jsem se s vadou srdce. Doktoři tomu říkají defekt komorového septa, jinak známý jako díra v srdci.“ Slyšel Billa zalapat po dechu. „Bral jsem prášky skoro celý život a vypadalo to, že zabírají v pohodě, ale před pár lety jsem se začal zhoršovat, tak mi doktoři zkoušeli vyměnit prášky a tak, ale to nezabralo, tak jsem se nakonec rozhodl jít na operaci.“
„Takže… oni ti opravili srdce?“
„Ještě líp. Dali mě na seznam čekajících na transplantaci a dostal jsem úplně nový.“
„Dostal?“
„Jo. Takže teď musím brát jiný prášky, aby moje tělo to srdce neodmítlo, a nemůžu pít ani kouřit kvůli těm práškům. Nikdy jsem ale moc nepil a kouřil jsem, jen když jsem pil, takže to nebyl problém.“
„Takže… říkal jsi, že jsi viděl, co alkohol dokáže.“
„Moje mamka pila, když mě čekala. Ne celou dobu a přestala, když zjistila, že jsem kluk. Říkala, že to najednou bylo všechno opravdový, jako bych předtím byl jen nějaká její představa. Ale, uh… jo, to poškození už bylo. Takže až na divokej, bezhlavej čtvrťák na střední nepiju.“
„Páni.“
„Lituješ, že ses ptal?“
„Ne, jsem rád, že jsi mi to řekl. Jsem… Jsem rád, že tě opravili.“
„Hej, to já taky.“ Pozoroval strop a skoro mohl slyšet, jak si Bill dělá starosti. „Okay, nový téma. Cokoliv.“
„Tome?“ Bill konečně zněl, jako by se usmíval.
„Ano?“
„Můžeme mluvit o tom, jak sladký jsi byl na střední?“
„Oh bože.“ Zasténal a promnul si čelo. „Mika zabiju.“
„Neopovažuj se. Jak jinak bych se dozvěděl o Tomovi na střední?“
„Promluv si s Gustavem, i když on je stejně tak hroznej.“
„Aw, dobírají si tě kamarádi?“
„Jo, vlastně jo.“ Tom se zasmál. „Mike říká, že je to zábava, protože jsem, no, asi poloviční proti ostatním kámošům.“
„Jo, jak se to stalo? Malý, hubený Tom kamarádící se se sportovcema?“
„Znal jsem je už jako děti.“
„Vážně. Totiž, byl tam… Promiň, ptám se na moc otázek?“
„Jak jinak bychom se o sobě něco dozvěděli?“
„Dobře, no… tvoji kamarádi jsou všichni vysocí sportovci a ty jsi…“
„Gay uprostřed testosteronový párty?“ Tom se ušklíbnul.
„No, jo.“
„Nikdy to nebyl nějakej velkej problém. Když jsem si sám uvědomil, že holky nejsou nic pro mě, řekl jsem to Gustavovi. Nebyl ani trochu překvapenej, protože, no, Gustav ví všechno. Potom jsem to řekl rodině, ti nebyli moc nadšení, ale přijali to. Moje sestra měla záchvat smíchu, když mě poprvé viděla líbat se s klukem. Chrisem. Pro dvanáctiletý jsou prej tyhle věci docela směšný. A potom, jednou v pátek po zápasu, byli jsme s klukama ve sklepě u Mikových rodičů a já to prostě řekl. Jsem gay, prostě tak.“
„A?“
„Všichni ztichli a koukali na sebe, až nakonec Mike řekl ‚dokud nekoukáš na moje nádobíčko, jsme v pohodě.‘ A pak jsme se vrátili k videohrám.“
„To je tak nudný!“ Bill se zasmál.
„Já vím. Já se mohl zbláznit a všichni to brali úplně v pohodě.“
„Takový zklamání. To je hroznej příběh, Tome.“
„Oh vážně? Tak mi řekni tvůj.“
„Oh vážně? Tak mi řekni tvůj.“
„Oh, budeš to milovat. Nikdy jsem to rodičům nemusel říct, protože mě načapali se synem jejich přátel, jak jsme se muchlovali v pokoji.“
„A?“
„A můj otec mi dal zaracha, jako bych měl začít mít rád holky, když půjdu ze školy rovnou domů. Mamka se s tím nakonec smířila, ale otec… ten to úplně ignoroval. Tak jsem se přestěhoval k bratrovi, dokud jsem se nenastěhoval sem.“
„Páni.“
„Jo, to je moje šťastná rodinná historka.“
„Jsi s nimi potom všem v kontaktu?“
„S mamkou jo. Každých pár dní mi volá, aby mě zkontrolovala. A brácha někdy píše e-maily. A teď mám tebe, takže jsem v pohodě.“
„Jo, ale není ti někdy…“
„Tome, můžeme se bavit o něčem jiným? Prosím?“
„Dobře, jo, um…“
„Řekni mi něco srandovního.“
„Gustav si včera zašukal.“ Tom vyprsknul.
„A to je vtipný?“
„Nevím. Bylo to to první, co mě napadlo. Ale jo, bylo docela vtipný, vidět ho se oblejzat na gauči s nějakou holkou.“
„No, dobrý pro něj.“
„Jo, už bylo na čase. Začínal jsem se o něj bát.“
„Takže Gustav byl taky sportovec?“ Bill zněl, jako by něco žvýkal.
„Co jíš?“
„Jablko.“
„Jaký?“
„Um, červený?“
„Ale jakej druh? Granny Smith? Macinotsh? Gala? Co je tak vtipný?“
„Tohle je ta nejvíc náhodná konverzace, jakou jsem kdy měl.“
„Nebavíš se?“ Tom si podepřel rukou hlavu a usmál se.
„Ne, bavím. Takže… o čem jsme se bavili?“
„Um… Gustav. Nebyl sportovec. Byl jeden z těch divně chytrých dětí. Nikdy bych neprošel v matematice, kdybych ho neměl.“
„A jak jste se poznali?“ Bill zazíval.
„Jsi vzhůru kvůli mně?“
„Vůbec ne.“
„Dobře. Potkal jsem ho ve třetí třídě. Byli jsme ve stejný třídě, ale nebyli jsme kamarádi. Jednou ho nachytali, jak posílá psaníčka, a učitelka ho nechala po škole a já se mu smál tolik, že nechala po škole i mě. Myli jsme tabuli, což nám přišlo z nějakýho důvodu strašně vtipný, a od tý doby jsme nejlepší kamarádi. Osobně si myslím, že se se mnou baví, protože mě holky mají rády, ale zároveň se nemusí bát, že mu je sbalím.“
„Co bylo v tom psaníčku?“
„Jakým psaníčku?“
„V tom, s kterým Gustava chytili.“
„Oh, to nevím.“
„Bože, jsi tak zbytečnej, Tome.“ Znovu zazíval. „Takový věci máš vědět.“
„Měl bys jít spát.“
„Nejsem unavený.“
„Ale jsi.“
„Hm. Zavoláš mi zítra?“
„S tím počítej.“
autor: elvisfan
překlad: Iwča
betaread: J. :o)
Vtipny dil, az na to s tim srdcem. Sakra, takze Tom je po transplantaci srdce… masakr. Snad nam neumre. Ale libila se mi debata o priznani homosexuality. Nacapat syna s jinym klukem behem muchlovani, krutyyy 😀 jesteze Tomova rodina a pratele s tim byli v pohode. Gustav je taky spravny typek, dokonce si i zasoulozil, gratuluji xD
Dekuji za preklad 🙂
Nevim proč mě napadla taková blbost, ale jakže to zemřel Billův přítel Georg? A kdy? Není to srdce, co Tomovy transplantovali, nakonec Geovo srdce? To by byla síla… No nic, zas blbnu 😀
Díky za překlad
To byla naprosto úžasná konverzace. I když to ze začátku vypadalo, že budou plkat jen tak o ničem, dokázali si sdělit spoustu důležitých informací.
Díky, bavila jsem se.
tak to muselo být docela vtipné 😀 oba ty příběhy jejich 😀 ale … Tom po transplantaci? snad se nic horšího nestane 🙁 aby jim to nějak nekomplikovalo sbližování 😛
Tá ich konverzácia bola fakt pekne náhodná a trochu do veci 😀 Ale zase mali dobré historky o priznaní svojej homosexuality.
A Tom.. no je mi ľúto, že mal takú poruchu srdca a verím, že s tým novým bude v pohode a nič sa mu nestane. A mám taký pocit (aspoň sa mi čosi marí), že to ešte bude niečo znamenať. Ale nejdem prezrádzať, čo si myslím – ak by to bola pravda, tak nech nepripravím ostatných o zážitok 😀
Ďakujem za časť a som zvedavá, či sa pamätám správne. 🙂
Krásně jsem se bavila a ještě něco dozvěděla.
Ja myslím, že si myslím niečo podobné ako Kirsten a keď ona neprezrádza tak ani ja nie, ale stejne to mám domotané, takže si počkám ako je to s tým srdcom.
Rozhovor sa mi páčil. Taký klasický milý rozhovor po ktorom je človeku krásne a môže sladko spinkať:) Ďakujem za preklad.
Já se přiznám, že mě při čtení napadlo to samé, co Ireth. 😀 Ale tak já mám občas až moc bujnou fantazii, no. 😀 Každopádně to, že měl Tom takové problémy se srdcem jsem vážně netušila a je mi to moc líto. Hlavně, že už je teď v pořádku a snad i bude! 🙂
Konverzaci kluků jsem se musela prostě smát. 😀 Byla úžasná! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂