autor: Zarlina
Vstávej
Bylo pět třicet odpoledne, když Tom vyzvedl zboží na prvním místě ze svého seznamu adres, a když se konečně dostal do motelu, bylo téměř šest a Tom byl unavený a v příšerné náladě.
Odpoledne bylo mnohem delší, než si myslel, že bude, uvízl v pitomé dopravní zácpě a také se dostal na špatnou silnici, a tak musel otočit velký kamion a najít tu správnou a pak se dostal na místo, kde měl vyzvednout věci, a nikdo tam byl.
A tak musel volat manažerovi toho místa a pak muži, kteří byli nuceni jen kvůli Tomovi pracovat přesčas, byli pěkní blbci a celou dobu s ním mluvili hrubě.
Nebylo nic, co by Tom nenáviděl víc, než lidi, kteří jednali arogantně vůči těm, co pracovali pod nimi; jistě, Tom byl ´jen´ řidič kamionu, ale co by, kurva, bez něj dělali? Mohli mu prokázat trochu respektu, nebyla to jeho chyba, že přijel pozdě.
„Zítra ráno v 8 hodin,“ zavrčel na Billa a pak se rozešel od mladíka dát si něco k jídlu v malé hospodě, nacházející se hned vedle motelu. „Neopozdi se.“
Nebyl v náladě, aby se staral o to, kde chlapec, evidentně švorc, stráví noc. To nebyl jeho problém a on už tak byl milejší, než byl kdy dříve. Tohle nebyla nějaká zatracená dovolená, ten kluk by se měl naučit přežít na vlastní pěst. Tohle byl drsný svět, a on nebude mít vždy někoho, kdo na něj bude dohlížet.
Hospoda byla docela prázdná, bylo tam jen několik dalších řidičů a všichni mu přikývli na pozdrav, když vešel dovnitř. Jen kývl a prohodil pár slov s jedním z nich, zatímco čekal na své jídlo, ale jakmile ho dostal, odešel si ho sníst k prázdnému stolu. Necítil se na nějaký další rozhovor, jen si chtěl sníst své jídlo, zamířit do svého pokoje, sledovat televizi a spát.
Zvuk hromu probudil Toma z lehkého spánku a s otráveným povzdechem se otočil, aby se podívat na hodiny, než vzdychl úlevou, když viděl, že je teprve 1 hodina ráno a má před sebou ještě mnoho hodin spánku.
Obrátil se zase na druhou stranu, ale zrovna když se chystal zavřít oči a znovu spát, místnost ozářil blesk těsně následovaný zahřměním, až se celý pokoj zatřásl.
Počasí bylo hrozné a on mohl slyšet, jak déšť naráží do okna, což dělalo bouři ještě hlasitější.
S hlubokým povzdechem se posadil na posteli a rozsvítil světlo. Alespoň, že měl ještě elektřinu, ale bylo otázkou, na jak dlouho.
Zamračil se, když si vzpomněl na Billa, přemýšlel, jestli by měl jít ven se po něm podívat. Ale ten kluk nemohl být tak hloupý, aby zůstal venku v dešti, nebo ano? Musel být dost chytrý na to, aby si našel nějaké útočiště v bouři, jako byla tahle, ale Tom stále nemohl setřást pocit, že možná by měl jít ven a zkontrolovat to, jen pro případ.
Okay, opravdu by neměl, pokud by měl následovat některá ze svých normálních pravidel. Už je porušil, když nechal Billa jet s ním celou tu cestu až do New Yorku zdarma, a už dvakrát mu dal jídlo a s největší pravděpodobností by to udělal znovu. Takže jít ven v bouři podívat se na něj už bylo opravdu moc, nebyl nějaká zatracená chůva a Bill byl dospělý, měl by se o sebe postarat.
Ale bylo tam něco v těch očích, když jej Tom vzal do auta, co způsobilo, proč ho Tom nechal jet s ním celou cestu, aniž by za to něco chtěl. A bylo tam něco ve způsobu, jakým mluvil, díky čemu Toma zajímalo, proč někdo jako on by chtěl jet do města, jako je New York, na vlastní pěst. Bylo tam také něco ve způsobu, jakým se pohyboval nebo se díval na Toma, díky čemu si Tom myslel, že on opravdu nemá tušení, co dělá, a Tom měl pocit, jako by ho musel chránit.
„Hloupý kluk,“ zamumlal a vstal z postele, proklínal sám sebe, že mu nějaký pitomý cizinec není u prdele. Ale navlékl na sebe oblečení, vytáhl kabát ze své jednoduché sportovní tašky a otevřel dveře, aby v dešti hledal stupidního teenagera.
Bylo chladno a větrno a déšť téměř znemožňoval cokoliv vidět, když šel ke kamionům. Skoro doufal, že Bill bude tak hloupý, aby opět spal vedle Tomova, i když pršelo a Tom mu už řekl, aby to nedělal, alespoň by pak neměl žádný problém jej najít.
„Bille?“ zakřičel, když se dostal blíž. „Jsi tam, kluku?“
Žádná odpověď.
„Bille?!“ Zakřičel znovu a rozhlédl se kolem svého kamionu, otřel déšť, který mu tekl po tváři a pokusil se vidět trochu lépe.
Už se téměř otočil, aby se podíval někam jinam, když si všiml, že něco trčí vedle jedné z velkých pneumatik, naklonil se dolů, aby se mohl lépe podívat.
Byla to Billova bota, mladík ležel
pod kamionem, stočený do klubíčka, aby se vyhnul dešti, ale bez úspěchu, jak voda tekla rychlými proudy pod obrovským vozidlem.
„Bille?“ Řekl znovu, a dostal se na kolena, aby na něj mohl dosáhnout a opatrně mu potřást nohou. „No tak, kluku, vstávej.“
Bill se trochu pohnul, ale neudělal žádný pokus vylézt a Tom jej musel téměř vytáhnout z jeho úkrytu. Jeho tělo bylo ztuhlé a zdálo se, že byl téměř v bezvědomí, a když se konečně dostal na nohy, zmateně zamrkal a podíval se na Toma s širokýma očima plnýma obav.
„Ježíš, ty jsi zmrzlý,“ zamumlal Tom, když uviděl Billovy téměř fialové rty. „Ty hlupáku, proč sis nenašel jiné místo na spaní?“
Jeho slova byla tvrdá, ale tón měkký, neměl to srdce skutečně křičet na toho chudáka, který se ani nesnažil o odpověď a jen se díval na Toma těma obrovskýma, zmatenýma očima.
„Pojď,“ Tom si povzdechl a omotal ruku kolem Billova třesoucího se těla, aby mu pomohl s chůzí směrem k motelu. „Pojďme dovnitř.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Jůůůů, dobrák Tom <3 Moc se těším na další díl, doufám, že si spolu popovídají nebo se o Billa Tom nějak pěkně postará, co třeba objetí? 😀 Co? 😀
Díky za překlad.
No páni, já opravdu nemám slov!!!!! Není Bill třeba nějak duševně nemocný nebo tak, že dělá takové věci? Je mi z toho opravdu smutno, chudák. Úplně jsem si představovala, jak Bill, v dešti a velké bouřce, leží pod kamionem a třese se zimou. 🙁 Má opravdu velké štěstí, že narazil právě na Toma, který se o něj stará jako o dítě!
Nevím, nemůžu nijak mluvit dopředu, ale myslím si, že časem Bill Tomovi opravdu zaplatí, až si uvědomí, co pro něj všechno udělal. Dal mu najíst, teď ho bere do tepla… Jo, takový Tom se mi moc líbí!
Děkuji za skvělý překlad, Zuzu. ♥ Teď tak nějak lituju, že tu nemám víc dílů do zásoby, jako dnes, kdy jsem mohla zhltnout 4 naráz 😀 Těším se na další díl!
Přemýšlím nad tím, zda m vůbec někdy přestane být Billa líto. 😀 Protože s každým dalším přibývajícím dílem je mi jej líto čím dál více. Já se mu vlastně nedivím, že si lehl pod kamion, asi bych to udělala taky. 😀 Nejen, že by to bylo jedno z mála míst, kde by tolik nepršelo, ale prostě hledat v noci něco, kde by mohl člověk spočnout, by mohlo být pro Billa dost nebezpečné. Navíc si ani nejsem jistá, zda má Bill vůbec hodinky, aby se tak mohl dostat včas k Tomovi?
Ačkoli mě Tom na konci potěšil tím, že vzal Billa k sobě, i tak si mě zatím ale nezískal. Pořád nějak nevím, co si mám o něm myslet. I když už vícekrát dokázal, že je v hloubi duše dobrák, nelíbí se mi, když na na Billa ošklivý a ani se mi nelíbí některé jeho myšlenky. Jde ale vidět, že ohledně Billa je stále více naměkko, tak doufám, že to tak bude pokračovat i nadále a z Toma se stane skvělý chlap. 🙂 Pořád jsem mu totiž nějak nepřišla na chuť. 😀 Zato Billa mám čím dál raději! 🙂
Moc děkuji za skvělý překlad a těším se na další díl! 🙂
Drsnak Tom opet trochu zmeknul 😀 snad bude vsechno probihat v pohode, necha Billa vysusit, necha ho vyspat se v teple a suchu. Proc hp vlastne nenecha spat na sedacce v kamionu? Ti chlapi tam prece bezne chrni, maji i zaclonky. Kazdopadne jaem rada, ze tam nenechal Billa umrit.
Dekuji za preklad 😉
Ano, správně, Tome. Jen si ho vem do postýlky, pěkně. 😀 Myslím, že je čas, aby Bill splatil dluh. ^^ 😀
Popravdě jsem nečekala, že ho Tom vezme na pokoj tak záhy, ale vydatná bouřka vykoná své. Ale myslím, že až se Bill trochu vzpamatuje, začne se tomuto dobrodiní vzpírat, protože bude myslet, že se za to od něj "něco" očekává.
Rozhodně jsem zvědavá, jak to bude probíhat dál. Díky za kapitolku. 😀
Je to čím dál tím víc tajemné a hlavně napínavé. Těším se na pokračování až se nám jednotlivé nitky příběhu začnou rozplétat. Je pravda, že mě Tomovo chování těší, v hloubi duše je dobrák a Bill vypadá tak zranitelně a nešťastně…ale nevím, co si myslet. Nabízí se tolik možností, jak by to mohlo být…jsem napnutá. Díky za překlad.
Tomovi už začína na Billovi záležať 😀 (pomyselný oslavný tanec).
Som strašne rada, že Billa nenechal spať vonku v tom lejaku a šiel preňho. Teraz je síce Bill vykoľajený z toho, že sa tam Tom zjavil, ale som zvedavá, ako bude reagovať, keď sa trošku dostane späť do reality. Či nebude odmietať Tomovu pomoc, pretože si bude myslieť, že za to bude Tom chcieť zaplatiť.
Ďakujem za preklad a som fakt zvedavá na pokračovanie.
Billa mi je moc líto ještě že jej Tom vzal dovnič.
A možno sa dozvieme ďalší čriepok z Billovho osudu. Prečo vlastne odišiel do sveta keď je taký neskúsený a stratený:( je mi ho veľmi ľúto. Mrzí ma, že je Tom taký ale som rada, že sa predsa len obťažoval Billa nájsť a zobrať ho dnu. Neviem si predstaviť kam by mohol inak chudák ísť, keď nemá prachy, telom platiť nechce a určite má strach, že keby zaspal niekde inde, tak by ho tam Tom možno aj nechal:(
Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.
Bylo mi jasné, že Tom tohle dříve či později udělá! Jsem zvědavá na další díl!
A nevíš, drahý Tome, jaké místo si měl najít bez peněz? Nějaký útulek pro bezdomovce nebo tak něco? Já chápu, že Tom si asi jaksi nechce zvykat na to, brát někoho zadáčo do kamionu, krmit ho a kdoví co vše ještě, to by taky mohl rovnou založit jakýsi záchranný kamion pro stopaře, pojmenoval by to třeba pomoc na kolečkách a bylo by to! Na druhou stranu, Bill není ledajaký stopař 3:D Bill je Bill, sexy, roztomilý, záhadný Bill… stopař k pohledání 😀 Ale jsem ráda, že ho Tom nenechal zemřít pod kamionem a bere ho k sobě, tam ho může vykoupat a obléct a nakrmit, páč už je dlouho, co jedl a pak se do něj rovnou zamilovat, ať se nezdržujeme, páč už teď mi je jasný, že pro něj má slabost, nakonec se mu Bill vyzpvídá, proč jede do NY, což bude tak strašné, že spolu odjedou úplně někam jinam, založí tu pomoc na kolečkách a zbohatnou (což nevím, jak když to budou služby zadáčo) a buduo se mít fajn, ne dělám si jen 'srandu', určitě to bude mnohem lepší 😀 :3 Děkuju za peklad a díl byl super, jdu si hned přečíst další :3