autor: kishmet
Je sice už delší dobu po letošním Valentýnovi, ale Zuzu dostala chuť přeložit pokračování Vánočního cynika v březnu, tak to máte v březnu 🙂 Valentýnský cynik má jen dva díly, takže nic dlouhého, spíš taková delší jednodílka. Užijte si to, komentujte, a Zuzu… jako vždycky, děkuju. J. :o)
Buď můj
Bill studoval nový propagační plakát kritickým okem.
14. února 2011: WSYC AM a Vysílací Kanál Osm představí Cynika a Optimistu, oznamoval velký text roztáhnutý na stránce. Snažil se udržet kritický výraz, ale stejně se mu na tváři objevil nepatrný úsměv, když poklepal na lesklý povrch papíru. „Není to špatné.“
„Přestaň, přivádíš mě do rozpaků,“ řekla Natálie suše. Bill si vyzpovídal potenciální PR asistenty sám po Jostových pokusných návrzích a Natáliin kamenný smysl pro humor si ho získal spolu s jejími náhodnými znalostmi MAC kosmetiky. „Můžeme to vytisknout?“
„Budu se muset poradit se svým kolegou.“ Bill šťouchl loktem do Tomova boku. „Myšlenky?“
Tom se na něj podíval a věnoval mu úsměv, spolu s vřelým pohledem, který Billovy hormony interpretovaly jako ložnicový pohled prvního stupně. Zřejmě jeho tělo cítilo, že si muselo vynahradit dlouhé období celibátu tím, že Toma obskočí – nebo Tom obskočí jeho – při každé příležitosti. Bill přimhouřil oči na Toma, který nevinně rozšířil své vlastní. „Myslím, že je to úžasné,“ řekl Tom. „Ta fotka vyšla skvěle.“
„Jeden by si to myslel,“ ušklíbl se Bill. „Věděl jsem, že vybereš tuhle.“
„Hele, já jsem tě nechal vybrat písmo a barevné schéma. A ty víš, že na světě neexistuje fotka, na které bys vypadal špatně.“ Tom přesunul ruku na Billova záda a třel palcem malé kruhy po Billově páteři.
Bill se kousl do jazyka, když se pokoušel neroztát nebo nenaparovat se. Místo toho obrátil oči v sloup a opřel se do Tomova doteku. „Víš, že lichotky pokaždé nefungují, dokonce ani na mě.“
„V devadesáti procentech veškerého času?“ Navrhl Tom.
„Dávám ti osmdesát pět,“ připustil Bill. Vychutnával si Tomovy komplimenty, z velké části proto, že věděl, že Tom je tak opravdu myslí. Věděl také, že Tom si s ním jen tak nepohrává, aby se mu dostal do kalhot; Tom už tam byl. A Bill se mu tam nechystal odepřít opětovný výlet, pokud Tom neřekne nebo neudělá něco opravdu hloupého. Bill vrhl pohled zpátky na plakát, první z naplánovaného pětitisícového nákladu.
Představoval dvě odlišné poloviny: jedna růžová s tradičními červenými valentýnskými srdíčky a sbírkou sladkostí rozhozenou přes pozadí; druhá bílá s černými srdíčky, s odkapávající barvou, jako by to byla krev. Samozřejmě, že jedno z černých srdcí rámovalo Billovu hlavu a jedno z červených rámovalo Tomovu. Fotograf pořídil improvizovaný snímek Toma naklánějícího se a líbajícího Billa na tvář, zatímco Bill zvedal skeptické obočí na svého přítele, a tato fotografie byla Tomova nejoblíbenější. Koutky úst se mu znovu zvedly „Myslím, že ty sám nevypadáš až tak strašně.“
„Už chápu, cos měla na mysli, Nat,“ řekl Tom. „Je dnes tak oplývající chválou. Jsem ohromen.“
Bill si tiše odfrkl. „Ty víš, že jsi ta nejžhavější věc na dvou nohách, která nemá dovoleno mě štípat do zadku na veřejnosti,“ dodal a odsunul své boky pryč, když Tomova ruka začala směřovat na jih.
„Příliš mnoho informací,“ prohlásila Natálie a sbírala menší výtisky, které jim přinesla ukázat. „Dám zelenou tiskovému oddělení.“
„Díky, Nat.“ Bill ji vyprovodil s roztržitým zamáváním. Tom se naklonil a vkládal mu polibky po čelisti, a Bill automaticky přesunul ruku až na Tomovu tvář a přitáhl si jej blíž. Teplý dech škádlivě ovál Billovy rty. Bill vydal netrpělivý zvuk a cvaknul zuby, čímž téměř skousnul Tomův piercing.
„Buď hodný,“ zamumlal Tom káravě.
„Oko za oko, pane Kaulitzi,“ řekl mu Bill. „Chovej se slušně a polib mě, nebo vypadni.“
„O tom budu muset popřemýšlet…“ Tom se na něj zazubil a konečně přitiskl své rty na Billovy. Asi vteřinu Bill odolával, a poté s povzdechem otevřel ústa proti Tomovým lehce naléhavým. Přejel prsty mezi Tomovými cornrows, připraven uchopit jejich konce a nechat Toma, aby jej přehnul přes stůl. Tom ztrácel velkou část svého sebeovládání, když mu Bill zatahal za vlasy, a Bill tuto velmi příjemnou znalost často využíval.
Pak si Bill vzpomněl, že měli za dvacet minut vysílat show, takže měli příliš málo času i na rychlovku. Vydal z hrdla další sten, tentokrát zklamaný.
Tom mohl interpretovat většinu Billových zvuků s pozoruhodnou přesností. Přerušil polibek a majetnicky mnul Billův zadek. „Co se děje?“ Zeptal se chraplavým hlasem, který zrovna neuklidňoval Billovo libido.
„Show. Pamatuješ?“ Bill si povzdechl a natáhl se, aby přemístil Tomovu ruku na bezpečnější místo na jeho boku. „A během rodino-přátelského denního vysílání bych v éteru nerad vystoupil se stanem v kalhotách.“
„Pro některé z nás už je příliš pozdě,“ přiznal Tom.
Bill dal Tomovu rameni láskyplné plácnutí. „Máš dvacet minut, aby ses z toho dostal, kanče.“ Popadl plakát a zamířil ke dveřím se zavrtěním svého pozadí v úzkých kalhotách.
„Vypadá to fantasticky.“ Andreas držel plakát na délku paže a obdivoval ho. „Bože, vy jste skoro nechutně sladcí.“
„Znáš mě tak dlouho a pořád si myslíš, že by se dalo použít slovo ´sladký´? Zřejmě nepracuju dostatečně tvrdě.“ Bill si z ramene sundal kabelku a pověsil ji na háček u dveří přes kabáty, které už zanechali v kóji před jejich setkáním s Natálií. „Pryč z mého křesla,“ přikázal, aniž by se otočil.
„Pořád ti říkám, že to tvoje je mnohem pohodlnější.“ Tom už zaujal svou obvyklou rozvalenou polohu v Billově křesle. Pokrčil prst a pokynul s ním Billovi.
Bill zkřížil ruce na prsou a nenápadně se přikrádal napříč místností, s očima upřenýma na Toma. Pokračoval krátkými kroky supermodela na svých masivních podpatcích a pohupoval přitom boky. Viděl, jak Tom ztěžka polkl a nestoudně se zazubil, když Tomův pohled cestoval dolů, aby si jej celého prohlédl. Jestliže se Tom rozhodl ukrást Billovo křeslo, pak se Bill mohl rozhodnout mučit jej svým tělem, které je mimo dosah, dokud nebude po show.
Ale na druhou stranu, Tomův výraz Billa vzrušoval stejně tak moc. Bill si pomalu olízl rty a v rozkroku mu zabrnělo, když si Tom přejel jazykem přes svůj piercing.
„Myslel jsem, že bychom se mohli podělit,“ zamumlal Tom a poplácal se po stehně.
Bill v periferním vidění spatřil Andrease, jak položil plakát a nenápadně se vydal do své druhé poloviny kóje. Tom a Bill zatím nikdy nezašli na stanici tak daleko, až na jeden okamžik, kdy si přivlastnili zásobovací komoru, ale jejich spolupracovníci se nezdáli mít sklony k tomu, aby riskovali. Věděli, kdy mají vyklidit prostor.
„Nebo,“ řekl Bill a naklonil se dopředu, aby se zapřel o područky křesla. Jeho tvář se tak objevila asi dva centimetry od Tomovy, takže by mohl spočítat jeho řasy, kdyby se cítil tak sentimentálně nakloněn.
„Je tohle ´nebo´ nějaký druh tance na klíně, nebo je to ´Tome, pokud nezmizíš z mého křesla do půl vteřiny, tak ti přicvaknu koule ke stropu´?“ Přemýšlel Tom nahlas. V tmavých očích mu zajiskřilo, když se Bill rozesmál.
Bill zvedl ruku a cvrnkl Toma lehce do nosu. „Spíše to druhé. Křeslo, teď.“
Tom mu dal pusu na rty. „Ano, pane.“ S pomocí Billovy ruky se zvedl, aby mohli zaujmout svoje právoplatná místa.
Jakmile se Bill usadil na svém křesle, přepnul se do profesionálního módu. Provedl všechny obvyklé před-show kontroly na ovládacím panelu a potvrdil si s Andreasem, že spolu mohou komunikovat tam a zpět. Poté, co si nasadil sluchátka a pohrál si s umístěním svého mikrofonu, pohlédl na Toma.
Jeho přítel a spolumoderátor jej napodobil a prováděl svá rutinní nastavení. Bez ohledu na to, co dělali o několik minut dříve, ihned se vrátili do svých rolí jako experti mezi rozhlasovými moderátory, jakmile se usadili do svých velitelských křesel, které Bill vyjednal pro ně oba plus Andrease. Tom si naposledy upravil sluchátka a ukázal Billovi palec nahoru.
„Vše připraveno?“ Zeptal se Andreas, jeho hlas zněl mírně plechově. Brzy budou potřebovat nějaké novější zařízení, rozhodl se Bill. A s hodnocením Cynika a Optimisty si mohli dovolit několik vylepšení, na které se využijí reklamní poplatky.
„Nabito a odjištěno,“ odsouhlasil Bill. „Odpočítávání do vysílacího času?“
„Minuta čtyřicet pět,“ odpověděl Andreas.
Bill bubnoval svými kobaltově modrými nehty o stůl, zatímco Andreas nadále oznamoval čas zbývající do vysílání, který aktualizoval každých patnáct vteřin. Při poslední minutě Tom zvedl ruku a krátce propletl prsty s Billovými. Bill se usmál a stiskl je. Poté kolenem šťouchl do Tomovy poskakující nohy, aby jej uklidnil. Ani jeden z nich netrpěl příšernou nervozitou, protože v tom případě by vůbec nebyli v rozhlasovém průmyslu, ale něco na odpočítávání posledních vteřin by dostalo každého. Nějaký základní lidský instinkt, došel Bill k závěru, vždycky slabě křičel: ´počkej, nejsem připravený!´
Tři, dva, jedna. Andreas odpočítal posledních deset vteřin na prstech a ukázal na ně přes sklo.
„Ahoj, Chicago, já jsem Bill Trümper, váš cynický moderátor pro dnešní odpoledne-“ začal Bill.
„-a já jsem Tom Kaulitz, tady na WSYC AM, abych vám poskytl vaši týdenní dávku optimismu,“ doplnil Tom hladce.
„On je takový pravidelný sluneční paprsek, že,“ řekl Bill se slyšitelným protočením očí, které si zdokonalil po letech praxe. „A my všichni bychom právě teď nějaký potřebovali, v těchto teplotách hluboko pod nulou s vánicí, která stále zahlcuje ulice sněhem.“
„Buď fér, Bille,“ pokáral ho Tom. „Jsou tady stovky dětí, které oslavují už třetí den sněhu v řadě-„
„-a stovky rodičů zatraceně doufajících v oblevu,“ odvětil Bill.
Snadno spadli do vzájemného škádlení. Přirozeně, čerstvá vánice – třetí nejhorší v historii v této oblasti – jim do začátku přinesla jednoduché téma. Odtud je Tom zavedl do vážnější diskuze o aktuálních událostech, které se děly v Egyptě. Bill předložil výzvu, schvaloval protesty, ale jako následek předpovídal všeobecný chaos. Tom jako vždy vyzvedl světlejší pohled na budoucnost a upozornil, že lidé tak odhodlaní získat kontrolu nad jejich zemí, budou pravděpodobně i stejně odhodlaní ji znovu vybudovat.
Poté přijali nějaké otázky a připomínky od volajících. Teď, když měli dva moderátory s opačnými názory, zapojení posluchačů nikdy nezklamalo a vždy zažehlo novou debatu. Bill si v tom liboval, sdílel úšklebek s Tomem, který si jejich slovní přestřelky užíval naprosto stejně.
„A teď, než se rozloučíme, Chicago, chtěli bychom vám připomenout Cynikův a Optimistův valentýnský televizní speciál na našem vlastním kanálu osm,“ řekl Tom, jakmile skončili s debatováním nad posledním volajícím, kurážným studentem z institutu umění.
„Televizní speciál na čtrnáctého února,“ opravil jej Bill. „Víte, posluchači, ačkoliv jsme my dva nedávno prolomili naše období sucha v randění, já za sebe si stále pamatuju, jaké to je, být sám při těch nejlepších ´vymáchej-si-v-tom-svůj-nos´ příležitostech.“
„A to je důvod, proč jsme se já a váš Cynik rozhodli, že nebudeme slavit Valentýna žádným způsobem, podobou nebo formou,“ vysvětlil Tom. „Stálo to nějaké přesvědčování-„
„-celonoční přesvědčování-“ přerušil ho Bill s děsivým úšklebkem, nechávaje tak posluchače, aby si to přebrali po svém.
„-ale byl jsem přinucen to pochopit,“ řekl Tom.
„Takže samozřejmě zahrneme toto téma svátků do našeho speciálu, ale nebojte se, mí kolegové cynici,“ řekl Bill. „Ručím vám za to, že od nás nebudete vystaveni jedinému projevu překomercionalizované, zuby-kazící, sentimentální láskyplnosti s výjimkou, samozřejmě, na našem novém promo plakátu.“
„Nikdy znovu mě už nenechá vybrat fotografii pro naše PR materiály,“ vložil se do toho Tom vesele. „V každém případě jezděte opatrně a zůstaň v teple, Chicago. Tady je váš optimista-„
„-a váš Cynik na WSYC, Sick AM, alternativní rozhlasové stanici, na kterou se můžete obrátit pro novinky, vzdělané názory a zdravou porci homosexuality.“ Bill s uspokojením plácl do vypínače těsně před tím, než se Tom a Andreas rozchechtali.
Mrazivé počasí mělo tendenci zkracovat Billovo a Tomovo loučení v garážích. „Tak později.“ Tom vtiskl rychlou pusu na Billovu zmrzlou tvář.
„Později. Ledové rty!“ Stěžoval si Bill a lovil klíče z kapsy kabátu. Dvě minuty venku a jeho prsty už byly téměř necitlivé, drahé rukavice od MAC nebo ne. „V šest, okay?“
„Budu tam,“ slíbil Tom. Scházeli se spolu na večeři a dlouhý, lenošný večer téměř každý den, poté, co si vzali nějaký ten po-vysílací čas pro osvěžení a postarání se o své domácí mazlíčky. Především Sirius potřeboval vyvenčit, ale Bill se také cítil mírně provinile za počet nocí, kdy nechal Kazimíra v péči u své sousedky a jejího syna. Bylo by jednodušší, kdyby sdíleli společný byt, ale Bill se to neodvažoval navrhnout, jelikož spolu byli teprve pár měsíců. Vlastně, méně.
Bill přesunul plakát do druhé ruky a nakonec vytáhl klíče pravou rukou. Věnoval Tomovi zamyšlený pohled. Tom si toho všiml, pravděpodobně proto, že Bill už by se normálně hnal ke svému autu. „Co?“ Zeptal se a nadzvedl přitom obočí.
„Jen přemýšlím,“ odpověděl Bill a mírně zčervenal. „Žádná valentýnská oslava znamená vůbec nic. Dokonce ani přání. Uvědomuješ si to?“
Tom přikývl a pokrčil rameny. „Jistě.“
„A je to tady znovu.“ Bill na něj podezřívavě zamžoural. „Myslel jsem, že budeš bojovat zuby nehty proti tomu.“
„Bille, no tak,“ řekl Tom s uchechtnutím. „Není to, jako bys žádal zrušení Vánoc.“ Přistoupil blíž a položil ruce na Billův pas, aby si jej přitáhl do improvizovaného pomalého tance. Plakát se dostal mezi ně a Bill jej vmanévroval na stranu, než omotal druhou paži kolem Tomova krku.
„Blbče,“ obvinil ho Bill. „Ne. Já respektuju tvůj vánoční fetiš až příliš moc na to, abych žádal o něco takového.“
„Znamená to, že ho respektuješ dost na to, aby ses pro mě příští rok oblékl jako elf…?“ Zeptal se Tom a oči mu pobaveně svítily.
„Nepokoušej své štěstí,“ řekl mu Bill a roztával mu na hrudi. Pobyt v jeho blízkosti jej udržoval v teple víc než jedním způsobem. „Ale přesto. Neplánuješ nic příliš romantického na čtrnáctého?“
„Ne víc než obvykle,“ odpověděl Tom. „Kromě toho, já nepotřebuju svátek, abych ti řekl, že tě miluju.“
„Věty jako tahle jsou přesně důvodem, proč si dělám starosti,“ zabručel Bill, ale nechal Toma, aby s ním dotancoval k jeho Audi.“
„Já prostě nemůžu uvěřit, že souhlasil. Ani jedno slovo protestu poté, co jsem ho k tomu přemluvil, Andy.“ Bill přesunul svůj telefon ke druhému uchu, zatímco řídil. Objel oprýskanou modrou Toyotu, která se rozhodla zastavit přímo před ním, aby nechala vstoupit pasažéra. „A nezabralo to ani zdaleka tolik úsilí, jak jsem očekával.“
„Hm,“ řekl Andreas. „Jsi si jistý, že nic nechystá?“
„Nemůžu si být jistý, ale sleduju ho celý víkend. Ani pípnutí o nějakém svátku, žádné plížení se do obchodu, nic.“ Bill pohlédl zpět na Toyotu. Vyběhla z ní mladá žena s náručí plnou červených a růžových růží a s balonkem ve tvaru srdce, který vykukoval z kytice.
„Takže…“ Andreasova pauza znamenala, že musel zvažovat svá další slova velmi opatrně. Jejich vztah se nyní zlepšil, když Tom zmírnil Billovu výbušnou povahu, ale Andreas si udržoval zdravý strach z člověka, který víceméně kontroloval jeho výplatu. „Jsi si jistý, že nechceš, aby cokoliv udělal?“ Odvážil se zeptat Andreas.
Bill se zamračil, klepal do volantu, zatímco vrátil svou pozornost zpátky k silnici. „Upřímně? Myslel jsem, že mě znáš lépe.“
„No, než jsi poznal Toma, ukousl bys mi hlavu jen za zeptání se na tuhle otázku,“ poznamenal Andy.
„To není pravda,“ odfrkl si Bill. „Přestaň být tak melodramatický.“
V pondělí začal valentýnský den jasně a slunečně, jak sliboval kanál o počasí. Bill se probudil a zazíval, vdechoval lahodnou vůni kávy a snídaně. Usmál se do polštáře, na vteřinu nebo dvě do něj zabořil hlavu. Tom nebyl úplně přesně ranní ptáče, ale obvykle se vyhrabal z postele před Billem. Docela často rychle ukuchtil ranní jídlo pro oba, když spolu strávili noc, což dělali pokaždé, kdy jen mohli.
Bill jej za to miloval, mimo jiné věci. Někdy potřeboval celou hodinu, aby byl po probuzení zcela funkční, což mu kuchyňské spotřebiče dělaly trochu obtížné. Hádal, že Tom se rozhodl převzít péči o snídaně poté, co Bill vhodil chleba do kávovaru a kávová zrna do toustovače.
Když si Bill navlékl svůj hedvábný modrý župan, kávové výpary jej probudily dost na to, aby se ostražitě rozhlédl po ložnici. Tom slavnostně přísahal, že nedá Billovi na Valentýna ani laciné papírové srdce, ale Bill si nemohl pomoct, aby svou svátky-milující drahou polovičku nepodezříval. Prohrábl si vlasy a zamyšleně hleděl do zrcadla na svém prádelníku. Teď, když ten den dorazil, cítil se trochu provinile za to, že jejich první společný Valentýn bude postrádat všechny tradiční činnosti všech ostatních párů. No, ne všech, opravil se Bill soukromě, když směřoval do kuchyně. Jakýkoliv den s Tomem znamenal-
Jeho myšlenkový pochod byl přerušen, když dosáhl svého cíle. Tom stál u sporáku s pánví v jedné ruce, vařečkou ve druhé a pouze v teplákách. Bill se opřel o rám dveří, aby obdivoval Tomova dlouhá, štíhlá záda. Jeho oči putovaly dolů na boky, které na sobě sotva udržovaly tepláky, a na proužek boxerek, který vykukoval nad nimi.
Bill téměř očekával, že spatří spodní prádlo posypané srdíčky, růžemi nebo Amorky, ale Tom měl na sobě čistě černé, které měl schované v jednom z Billových šuplíků. Zřejmě vzal svůj slib vážně. Tom se ohlédl přes rameno, když se Bill posunul a věnoval mu vřelý úsměv.
„Dobré ráno, krásko.“
Ten nakažlivý úsměv vyvolal jeden i na Billově tváři. „Dobré ráno, nádherný,“ odpověděl Bill. „Vaření bez trička? Slyšel jsem, že je to nebezpečné.“
„Ne pro mužného muže, jako jsem já.“ Tom natáhl ruku s vařečkou a uhnul jí, aby předvedl sadu bicepsů vyrýsovaných právě tak akorát, aby se jich Billovy prsty toužily dotknout. „Kromě toho jsem chtěl předvést show pro svého miláčka.“
Bill se uchechtl. „No, tenhle miláček si vůbec nestěžuje, možná s výjimkou spojitosti s tou přezdívkou.“ Začichal a vydal ze sebe zvuk uznání, zatímco stál na špičkách a nakukoval do pánve. „Palačinky?“
„Hmm.“ Tom přehodil jednu z pánve na talíř na vrchol několika dalších, které tam již byly. Kazimír přecházel sem a tam za ním, otíral se mu o lýtka a žalostně mňoukal. A že byl taková přísavka, Tom utrhl okraj palačinky a hodil mu ji na podlahu.
Bill sledoval, jak se na to Kazimír vrhnul. Několikrát do palačinky šťouchl nosem, než došel k závěru, že to pravděpodobně není otrávené a začal ji delikátně okusovat. „Tome,“ zahučel Bill s milujícím rozhořčením. „Není divu, že začíná být vypasený.“
Tom opustil sporák a vtiskl Billovi do rukou hrnek s kávou. Bill se nenápadně podíval, aby se ujistil, že Tom nevybral šálek s vytištěným srdcem, ne že by snad Bill nějaký takový vlastnil. Ale zahlédl část sloganu Nemusíte být blázen, abyste tady pracoval… ale pomáhá to, spíš než jakýkoliv valentýnský vzor. „Je jen trochu zakulacený,“ řekl mu Tom s mrknutím. „Je dobře vyvinutý.“ Omotal kolem něj paže, aby ohříval Billova záda, zatímco hrnek s kávou se staral o jeho dlaně.
„Opravdu už ho víc nemusíš podplácet,“ zamumlal Bill pobaveně. „Už teď tě zbožňuje.“
„Stejně tak ty,“ poukázal Tom. „Ale pořád ti dělám snídani.“
„Hm, no, já nejsem tak lehce na prodej…“ Bill odfoukl páru ze své kávy a pak se naklonil nad šálkem, aby Tomovi věnoval něžný polibek. Tom si pohrával svými rty přes jeho, až Billa brnělo břicho a srdce se mu zachvělo. Žádný z Billových idiotských bývalých milenců ho nikdy takhle nepolíbil; každý jednotlivý polibek býval začátek sexu.
Ne, samozřejmě, že by Bill proti něčemu takovému po snídani měl námitky. Ale pro teď polibek vedl jen do dalšího sdíleného úsměvu a hravého hašteření o to, kdo dostane větší porci z palačinkové hromady. Žádná z palačinek, k Billovu překvapení, nebyla vytvarována do srdce nebo jakéhokoliv jiného symbolu svatého Valentýna, které by Tom mohl přidat do přípravy jídla.
A Bill, na prchavý okamžik, zalitoval zavedení jeho anti-valentýnského pravidla.
autor: kishmet
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Jééé, tak tohle mě skutečně velmi mile překvapilo! 🙂 Vůbec jsem netušila, že existuje nějaké krátké pokračování a hnedka, jak jsem povídku viděla, jsem se do ní musela pustit.
Úplně jsem si uvědomila, jak mi tohle jejich hašteření chybělo! A navíc, zrovna k valentýnským cynikům se můžu přidat i já! 😀 😀 Jsem ráda, že jsou kluci stále spolu a jak je vidno, šťasní. 🙂
Moooc se těším na pokračování, protože jsem více než zvědavá, jestli Tom něco plánuje či ne. A zda toho Bill doopravdy nebude litovat. Už ta poznámečka na konci mě rozesmála, ačkoli ne že bych Billa nechápala. 😀 Také vždycky žádného Valentýna slavit nechci a vztekám se, ale nakonec je mi to třeba i trošku líto. 😀 Těším se na pokračování a Tobě Zuzu, opět obrovský DÍK!!! 🙂
Tak se mi zdá, že Bill neví, co chce… 😀
Vypadá to, že ačkoliv zákazal Tomovi slavit Valentýna, tak je teď zklamaný, že ho Tom vzal vážně. Proč by jinak pořád čekal, kdy na něj vyskočí nějaké překvápko?
Jeee, to je krása! Rozhodně mi nevadí, že je už dávno po Valentýnu.
Líbí se mi, jak jsou role obrácené – Tom je romantik a Bill ten, který to odmítá. Stejně jako představa, že jsou kolegové v rádiu je skvělá! Celou dobu jsem čekala, kdy si Bill posteskne, že zavedl anti-valentýnské pravidlo a jasně, že jsem se toho dočkala! 🙂 Jsem zvědavá, jestli to Tom dodržel a nebo ne a připravil pro Billa nějaké překvapení.
Moc děkuji za překlad Zuzu, jsi opravdu neskutečná! ♥
Tohle byla jedna z mých velmi oblíbených povídek a netušila jsem, že je něco jako pokráčko, což jsem ráda, že je. Určitě budu litovat, že je kraťoučké, ale co nalat…Kluci jsou očividně stále spolu, a co je hlavní, jsou šťastni. Jsem zvědavá na pokračování – očekávám, že Tom pro Billa stejně něco má – něco opravdu speciálního, protože Bill si ani nic jiného nezaslouží, že? 🙂 Díky za překlad.
Musím súhlasiť s Ireth, že sa mi tiež zdá, že Bill nevie čo chce. Na jednu stranu ako cynik, ktorým je, zakázal Tomovi akékoľvek prejavy spojené s Valentínom, ale na druhej strane to zase trochu ľutuje.. lebo keď je človek vo vzťahu, tak je to akoby podvedomé očakávanie niečoho viac. Aj keď ide len o komerčný sviatok, tak je to proste už príliš zaužívané 🙂 No som zvedavá, ako to bude pokračovať a ako bude vypadať tá ich show.
Ďakujem veľmi pekne za preklad.
To je fajn že si se dala do pokračovaní.
Toto mi urobilo obrovskú radosť.
Tom je stále rovnako dokonalý chlap a Bill ho stále rovnako krásne miluje:) Pobavilo ma ako ráno na Valentína Bill všade hľadal náznak, že Tom poruší dohodu a urobí mu nejaké valentínske prekvapenie, a keď nič nenašiel tak ho to začalo mrzieť:DDD sú perfektní. Veľmi pekne ďakujem za preklad zuzu♥
V tomhle musím s Billem souhlasit, já nemám Valentýn v lásce 😀 Nemám ráda ani růžovou ani červenou a forever alone… no prostě Valentýn není nic pro mě 😀 Takže nevadí, ale ńějak si myslím, že Tom něco chystá… o.O beztak 😀
Já jsem úplně čubrněla teda! jsem si říkala, co to je, to je nějak podobné Vánočnímu cynikovi ten banner… ale je to růžové… to je Valentýnský cynik,… to je kishmet… to je boží 😀 Bill je pěkný hajzlík, jak kroutí tou svou prckou, ale ty jejich hlášky stojí teda za to 😀 😀 opět a vždycky 😀 Mohla by být povídka prostě cynik a optimista a tam by byli prostě oni dva a já bych byla prostě happy 😀 Super 😀 Moc ráda bych viděla ložnicový pohled 😀 😀 Děkuju za překlad Zuzu, je to úžasný, takový sladký překvápko!
Mimochodem, jestli mě tu někdo sprdne, že nekomentju, tak ať si třeba nevím co 😀 , páč já komentuju, když čtu, z toho vyplývá, že jsem tu nebyla, takže jsem nemohla ani komentovat! :O 🙁 🙂
[8]: No teda, ty žiješ?! 😀
[9]: Ziju 😀 zatim 😀 Ale posledni dobou jsem mela velice divnou pubertalni naladu a premyslela jsem o vsem… Jako z ceho je vesmir a kde se tu vzal a proc je ropucha zelena a kdo vlastne jsem… Bla bla bla… Normalni dilema 😀 A nejak jsem v tomhle obdobi na vsecko zapomnela… Jen jsem cumela na filmy, jedla, vzdelavala se a cetla… Takova nejaka pauza od… Ani nevim ceho 😀 Ale ted jsem tu a mam co dohanet pac… Kde je Rough? Uz je over? :O
[10]: Jo jo, Rough už je over, máš co dohánět. Tak šup šup, ať už tam mám komentáře! 😀
[10]:tak Ty si užívaš svoje pubertálne harašenie a nám z neho nehodíš ani kúsok??? kde sú Tvoje skvelé komentáre a superskvelé obrázkové príbehy? Teraz je toľko pekného materiálu:)
Rouhg je už celý:)
[12]: Divala jsem se na ten matros 😀 Neco z toho brzo udelam :3
[13]:už sa teším:)
Já prostě Cynika a Optimistu miluju. Jsou spolu naprosto dokonalí. 😀
Bill je rozkošný 🙂 ja som tušila že bude mať pochybnosti a bude ho mrzieť že neslávia Valentín 🙂 ale sex môžu mať, nie :D?