All About Us 5.

Tom rozlepil oči, natáhl ruce nad sebe a zazíval. Jeho pohled spadl na bratra, který se k němu zády tisknul. Spokojeně vydechl, pohladil ho po boku a zlehka políbil na krk, aby ho jen tak neprobudil. Měli těžkou noc plnou nářků, Billova pláče, přemýšlení. Tomovi přišel bratr jako vyměněný – jako kdyby odhodil svou chlapskou masku a byla z něj opět křehká panenka, kterou on tak zbožňoval. Povzdychnul si a jemně mu přejel prsty po tváři, na které bylo třídenní strniště. Jistěže měl také fousy, ale na Billovi se mu nelíbily, což on nerad slyšel, protože byl spokojený – od doby, co měl krátké vlasy a strniště, lidé si ho přestávali plést s dívkou a nemusel tak čelit žádným posměškům. Takže Bill byl velice spokojený, ale jeho bratr již tolik ne. Nejhorší na tom bylo, že se to bál vyslovit nahlas, takže se musel uchylovat jen k nenápadným narážkám, které bohužel pro něj Bill nechápal nebo odmítal pochopit.

„Ani nevíš, co bych dal za to, kdyby ses oholil a byl zas moje princezna,“ zašeptal Tom a políbil bratra na čelist. Přehodil přes něj ruku a přivřel oči. Počítal s tím, že mladší z nich ještě vyspává, to se ale pletl. Blonďák sebou škubnul a Toma za ruku chytil. Zadkem se mu víc natisknul do klína a pootočil na něj hlavu.

„Tome…“ zamumlal rozespale. „Mně se to líbí takhle, vypadám opravdu jako chlap, cítím se tak dobře. Ty taky nosíš vousy, máš je dlouhý jak starej dědek. Klidně bych ti na nich mohl plést copánky,“ trošku se ušklíbnul a zakroutil hlavou. Bylo pro něj brzy ráno, tím pádem nechtěl vyvolávat spory ohledně jeho vzhledu, ale Tom mu nedával nejmenší šanci zůstat v klidu.

„Pokud se oholíš, tak já taky,“ pokrčil rameny Tom a políbil bratra na rameno. Skousnul si ret, protože jeho zadek ho tlačil v klíně. Snažil se být silný a nevzrušit se, v téhle situaci by to opravdu bylo nevhodné.

„Ale mně se líbí, když máš fousy. Maličké strniště, to je sexy. Ale tohle, co ti na bradě roste, to je prostě příliš.“

„Pro mě je příliš to tvoje, hm? A posuň si ten svůj malej kostnatej zadek, docela mě tlačí a je to nepříjemné,“ pohladil ho po paži.

„Tak nepříjemné?“ vyškubnul se mu Bill z náruče a rychle se posadil. „To je zajímavé, že když ten zadek mačkáš a můžeš mě šukat, že ti to ani trochu nevadí,“ opáčil a založil ruce na hrudníku.

„Sakra, Bille, nemyslel jsem to tak, jak jsi pochopil,“ protočil Tom oči a zvrátil hlavu do záklonu. „Samozřejmě, že tvůj zadek miluju, ale ne, když se bavíme o velkých věcech a tlačí mi na-„

„Jo, cejtil jsem tvoje péro,“ zašklebil se blonďák a z postele se zvednul. „Není nám snad patnáct, abychom se vzrušili z každý maličkosti, ne?“

„Tak pardón, že se mi prostě líbíš, vzrušuješ mě a pořád tě chci tak jako dřív. Zkusím tomu dole vysvětlit, že si to můj bratr nepřeje,“ ušklíbl se na oplátku Tom a otočil se k bratrovi zády. A to si myslel, jak krásné ráno spolu budou mít. Neměl se na to upínat, nebyl by tak zklamaný. Teď mu to už bylo jasné.

„Nemyslel jsem to tak. Prostě… Nemusí se ti postavit hned, když se tě jenom dotknu. To je prostě-„

„Bille, kurva, co to je? Trapný? Přijde ti trapný, že tě mám pořád rád a chci tě všude? Jestli to máš ty jinak, tak fajn. Bylo by ale docela fér, kdybys mi to zkusil někdy říct, hm? Myslím si ale, že sex s tím mým hrozným pérem si docela užíváš,“ Tom nepatrně zvyšoval hlas, ale na bratra se nedíval. Koukal tupě do zdi, která byla za jeho postelí. Povzdychnul si a přivřel oči. Hádky pro něj byly těžké všechny, o to víc ty, které měl s Billem. Navíc, když byly kvůli naprostým malichernostem.

„Neřekl jsem, že s tebou nemám rád sex,“ zakroutil hlavou blonďák a přešlápl na místě. „A laskavě na mě nekřič tyhle věci, nezapomínej na to, že máme sousedy, kteří vědí, že jsme bratři.“

„Stěny jsou odizolovaný, nikdo nás neslyší. Jinak by už dávno museli vědět, že jsem svého bratra šukal každou noc. Vlastně se mi nemůžeš divit, že mě vzruší i jenom pohled na tvoje tělo. Ze začátku, když to mezi náma bylo špatný… Pořád jsme to dělali. Myslím, že bychom oba potřebovali upustit páru a bylo by to lepší, nemyslíš?“ povzdychnul si Tom a otočil se na druhý bok čelem k Billovi. „A neříkej mi, že to nepotřebuješ. Vím, že si to děláš pokaždé, když jsi ve sprše.“

„A ty snad ne?“ vytáhl obočí blonďák a založil ruce na hrudníku. „Dokonce sis to jednou dělal, i když jsme spali u mě v posteli. To bylo…“

„Nechutný?“ rozesmál se Tom. „Fajn, pokud ti přijdu já, moje péro a moje sperma nechutný, asi bychom měli celou tuhle věc mezi náma ukončit, být zase jen bratry a třeba by to bylo dobrý. A teď… Běž prosím pryč z mého pokoje, chci být sám.“

Bill z pokoje opravdu odešel, aniž by řekl jediné slovo. Tom si povzdychnul a promnul si kořen nosu. Vyhodil bratra od sebe, ale nemyslel, že to vezme vážně a opravdu odejde. Cítil se vážně hrozně, ale zároveň byl naštvaný. Kvůli takové prkotině si nechali pokazit celé sobotní ráno, které mohlo být opravdu hezké, nebýt té hádky. Přitom naprosto o nic nešlo, jen si z Billa vystřelil, jako už tolikrát. Pořád mu říkal slova o kostnatým zadku, nikdy ho ale neviděl takhle vytočeného. Pokaždé se tomu společně zasmáli, Bill mu odpověděl něco podobného rázu a po chvíli už o ničem nevěděli. Tak moc by si Tom přál, aby se vrátila tahle doba zpátky a oni zase vedle sebe žili bez jediného mráčku. Jeho postel mu přišla absolutně nepohodlná, když tam nebyl s Billem. Nemohl spát, byl hrozně neklidný. Dokonce uvažoval nad tím, že by si mohli pořídit psa a on by si ho k sobě bral na noci, kdy bude chtít být bratr sám. Bylo mu ale nad slunce jasné, že by chtěl i Bill mít toho psa v posteli. On by mu samozřejmě nedokázal odolat, takže by o nočního společníka přišel definitivně.

Tom si přejel po spodním rtu zuby a přemýšlel, jaké možnosti se mu právě teď nabízely. Mohl se jít usmiřovat s Billem, posnídat sám, jít si zaběhat, cokoliv. Podíval se ale na noční stolek, kde ležel jeho mobil. Rychle po něm chňapnul, bez přemýšlení našel v seznamu kontaktů soukromé číslo doktora Freimanna a vytočil ho. Nebylo jeho zvykem, aby svým klientům dával číslo na svůj mobil, u dvojčat ale udělal výjimku, jak byl chlapci fascinován.

„Dobrý den, u telefonu Freimann. Kdo volá?“ ozvalo se na druhé straně linky. Tom si skousnul ret a povzdychnul si. Teď už hovor nemohl ukončit.

„Dobrý den, tady Tom Kaulitz. Já se hrozně moc omlouvám, že vás ruším takhle v sobotu ráno, ale potřeboval bych si promluvit…“

„Dobrý den, Tome. Samozřejmě, že nerušíte, kvůli tomuhle jsem vám dal své číslo,“ v jeho hlase byl slyšet úsměv. „Zrovna jsem ve městě, můžete být tedy za hodinu u mě?“

„Oh, děkuji! Budu tam, jsem vám moc vděčný. Ale můžete mi slíbit, že o mojí dnešní návštěvě nepovíte bratrovi?“

„Samozřejmě, nemůžu mu takové věci říkat. Těším se na vás,“ rozloučil se doktor a hovor ukončil.

Jako blesk vyletěl černovlasý mladík z postele a natáhl na sebe oblečení, které měl na běhání. Kdyby ho totiž bratr přistihl, jak se plíží z domu, měl by pro něj alespoň dobrou výmluvu. Bill neběhal, takže by rozhodně nešel s ním. Navíc, i kdyby běhal, byl nyní naštvaný jako sto čertů. Tom tedy nepozorovaně proplul barákem, jen si do kapsy u tepláků v chodbě zastrčil klíče od bytu, nasadil si své běžecké boty a společný byt opustil. Myšlenka, že promluvit si s doktorem, je skvělej nápad, ho postupně opouštěla.

Bill seděl na své posteli, prsty si proplétal v klíně a díval se do země. Styděl se za výstup u bratra v pokoji. Dokonce tak moc, že přemýšlel o tom, že si své fousy oholí, bude mít tvářičku hebkou jako dětskou prdelku, trochu se nalíčí a nalakuje si nehty, což Tom vždycky miloval. Byl na něj až příliš tvrdý, nechápal, jak mohl z úst vyslovit taková slova, která vyslovil. Zbožňoval každou část bratrova těla, užíval si intimitu, kterou mezi sebou měli. A pak najednou vyletěl jako čertík z dárkové krabičky. Nenáviděl za to část svého já, které se takhle chovalo. Snažil se pochopit Toma, ale jak by mohl, když nechápal sám sebe? Povzdychnul si a na postel se natáhl jak dlouhý, tak široký. Ignoroval kručení v žaludku a přemýšlel o svém plánu, který se mu zamlouval víc a víc. Mohl by se pro bratra udělat krásným, uvařit oběd, pokusit se o smír a pak si s ním listovat v jednom z deníků. Udělali by si k tomu horkou čokoládu a měli tak krásné alespoň odpoledne. Na rtech se mu pomalu rozlíval úsměv, v duchu se hrdě plácal po rameni. Tohle musí vyjít, i kdyby nechtělo. Jeho alespoň částečně princeznovský vzhled mu může pomoct k usmíření se s Tomem, alespoň pro jednou. Zvednul se, aby se odebral do koupelny a započal tam svou zkrášlující proceduru.

*

Tom se usadil do křesla proti doktorovi a povzdychnul si. Prohrábl si vlasy na vrcholku hlavy, trochu se za ně zatáhnul a pousmál se. Byl vážně potěšen, že si na něj doktor Freimann udělal čas, aby ho vyslechl. Zadíval se mu do očí, přišel mu mnohem uvolněnější, když byl oblečen v neformálním oblečení.

„Takže, pane Kaulitzi, co se dneska stalo, že jste na mě tak naléhal, abychom se sešli?“ pousmál se a trochu naklonil hlavu do strany. Cítil, že dneska toho z Toma dostane dost, takže nechtěl zbytečně meškat.

„Pohádali jsme se, jak jinak,“ povzdychnul si a zakroutil hlavou. „Dělal jsem nějaké vtípky na jeho tělo a Bill to vzal moc vážně. Pane doktore, já…“ skousnul si ret a nasucho polknul. Cítil, jak mu srdce hlasitě buší, skoro mu vyskočilo z hrudníku. „Nebyli jsme k vám s bratrem úplně upřímní, je tady něco, co byste měl vědět…“ zamumlal potichu a přivřel oči. Už to potřeboval dostat ze sebe, aby mohl pokračovat v tom, co se mezi nimi dneska stalo, jinak by byla jeho návštěva bezpředmětná. Samozřejmě, měl s tím počkat až na bratra, ale doktor mu už po telefonu slíbil mlčenlivost. Můžou mu to tedy říct spolu v úterý a doktor alespoň nebude tak šokovaný, jak bude teď. Touhle teorií se uklidňoval.

„Myslím, že vím, co máte na mysli,“ podíval se mu do očí. „Včera jsem vás viděl z okna, jak jste se líbali. A také jsem byl v baru, kde váš bratr vystupoval. Nemohlo mi uniknout to, co mezi vámi bylo. Pane Kaulitzi, udržujete s bratrem intimní vztah, mám pravdu? Nejste jen bratři, ale i partneři, že?“

V tu chvíli by se v Tomovi krve nedořezal. Zamrzl mu úsměv na rtech, snažil se chytit dech. Teď už nemělo cenu nic popírat, když si doktor udělal svůj závěr sám. „Je to přesně tak, jak říkáte,“ povzdychnul si Tom. „Báli jsme se vám to říct hned, abyste nám nějak neublížil a my o sebe přišli, protože to bychom vážně nechtěli…“

„Buďte v klidu,“ pokýval hlavou starý muž. „I když jsem psycholog, jsem doktor a musím dodržet slib mlčenlivosti. Nebojte se, nedostane se to z téhle kanceláře. To, že spolu s bratrem udržujete takový vztah, není nic zvláštního, když jste jednovaječná dvojčata. Jste prakticky jeden člověk ve dvou tělech. Rozhodně nejste jediná dvojčata, která to takhle mají. Možná byste se divil, kolik sourozenců má tento vztah. Hádám ale, že důkladněji to chcete probrat až s Billem, mám pravdu?“ vlídně se usmál, spokojen, že má pravdu. Případ mezi dvojčaty se pro něj stával ještě zajímavějším, nebyly to jen nudné spory, kterých zažil již tuny.

„Jo, protože jsme vám to chtěli říct dohromady. Můžete tedy dělat, že jste nic neslyšel?“ upřel na něj pohled svých oříškově hnědých očí.

„Jak jsem vám slíbil již na začátku… Ano, budu dělat překvapeného. A teď k věci, co se teda dneska stalo?“

„Včera, když jste byl v baru… Asi jste si všiml, co se stalo,“ pokrčil Tom rameny a pohodlněji se usadil. „Šel jsem za Billem, abychom šli domů. Hodně jsme si povídali, mazlili jsme se, usnuli jsme u mě v posteli. Vzbudil jsem se jako první, myslel jsem si, že bratr ještě spí. Zašeptal jsem mu tedy, že by se mi líbilo, kdyby se oholil a byl takový jako dřív. No, tím to začalo, řekl mi, že na mých fousech může plést copánky a tak. Pak jsem mu řekl, že má kostnatej zadek a to byl pro něj vrchol. Odpověděl, že miluju, když ho šu-… Když se spolu milujeme a tak. Prostě naprostá hloupost,“ ušklíbnul se a radši své povídání ukončil, jinak by mu snad vyklopil, jak často spolu mají sex, nejoblíbenější polohy, jak dlouho vydrží. Tím, že se svěřil, si otevřel k doktorovi poslední bránu a už se rozhodně nemusel bát o čemkoliv mluvit a strachovat se, že se jednou prořekne a bude to cesta do pekel.

„Dobře, pane Kaulitzi,“ usmál se doktor a přehodil nohu přes nohu. Cítil Tomovu úlevu, když mu otevřel svou třináctou komnatu. Byl uvolněný nejvíc za celou dobu, co ho měl šanci poznat. „Možná je jádro problému v tom, že oba jste radikálně změnili svůj vzhled a je pro vás těžké si na to zvyknout. Jak pro vás samotné, tak pro toho druhého. A na to se nabalují všechny ostatní problémy,“ pokrčil rameny a usmál se.

„Co mi tedy radíte?“ vytáhl obočí černovlasý mladík. „Mám si zkrátit fousy a Bill… Třeba taky něco se sebou udělá?“

„Přesně tak. Neříkám, že je to to hlavní, ale zkusit to můžete. Nezabije vás to, maximálně vám to pomůže.“

„Oh, pane doktore!“ zvedl se rychle ze židle a šťastně se usmál. „Jestli to nevadí, půjdu domů a oholím se. Uvidím, jestli tím Billa potěším. Děkuji moc za radu, vážím si toho, že jste mi dovolil, abych dnes přišel takhle neplánovaně,“ potřásl mu rukou a zapnul si svou sportovní mikinu.

„Potěšení je na mé straně, v úterý se na vás oba moc těším,“ kývl muž a ruku Tomovi stisknul. Vlídně se na svého klienta usmál a spokojeně vydechl. Svoji radu nepovažoval za něco, co bylo opravdu dobré, ale vyloženě špatná také nebyla. Opravdu, znal tolik lidí, kteří se pomalu odcizovali, když změnili svůj vzhled. Bylo to vtipné, ale zároveň šílené. Moc lidí by nepřiznalo, že jim po letech vztahu na partnerově vzhledu tolik záleží, ale opak byl pravdou. Záleželo jim na vzhledu pořád tolik jako na začátku.

*

Bill stál u jídelního stolu, na kterém byl bílý ubrus dlouhý až na zem. Měl prostřeno, stůl nazdobený srdíčkama vyřezanýma ze dřeva, ubrousky byly rudě červené. Měl na sobě upnuté modré džíny a k tomu šedivé volné tílko. Tvář měl hladce oholenou, oči orámované kajalovou tužkou a na víčkách měl černé stíny. Řasy si trochu přetáhl řasenkou, rty přetřel bezbarvým leskem. Na nehtech měl černý lak, vlasy měl trochu zvednuté do výšky. Až na délku vlasů vypadal stejně jako dřív, takže doufal, že se bude bratrovi líbit. V troubě zapékal gnocchi se špenátem a sýrovou omáčkou, jen čekal, kdy se Tom vrátí. V chodbě nenašel jeho běžecké boty, na mobil se mu nemohl dovolat. Bylo mu tedy jasné, že se během snažil ventilovat svůj vztek. On se mu ale potřeboval vážně omluvit, protože to ráno v posteli přehnal.

V zámku zachrastily klíče, Bill sebou polekaně cuknul. Ačkoliv byl připravený na bratrův příchod, stejně se lekl a najednou nevěděl, co by měl dělat. Víc se zapřel o židli a nervózně si skousnul ret. Nohy se mu klepaly téměř stejně jako před maturitou. Slyšel Tomovy kroky, jak se za ním víc a víc blížil, jeho tepová frekvence enormně stoupala.

„A-“ zarazil se Tom, když bratra spatřil. Párkrát nasucho polknul a jen na něj prázdně zíral. „Sakra, řekni mi, že se mi teď nezdáš a opravdu přede mnou stojíš oholený, namalovaný a učesaný,“ šťastně se usmál a stoupnul si těsně za něj. Ruce mu dal kolem pasu a otřel se mu rty o krk. Cítil, jak se pod jeho dotykem Bill zachvěl, stisk paží tedy zesílil.

„Ahoj, bratříčku,“ téměř zazpíval blonďák a otočil svou tvář na Toma. Polaskal jeho rty svými a zadíval se mu do očí. „Jak moc se ti líbím?“

„Šíleně moc se mi líbíš, opravdu. Úplně jsi mi vyrazil dech, zlato,“ zašeptal Tom a spojil své rty s bratrovými. Otočil si ho k sobě čelem, aby ho mohl začít doopravdy líbat, ruce mu dal kolem pasu. Bill mu své paže omotal kolem krku a víc se na něj natiskl, do rtů se mu šťastně usmíval. Nečekal, že se bude bratrovi líbit až takovým způsobem, takže byl mile potěšen.

„Omlouvám se za to ráno,“ zašeptal mu proti rtům a pohladil ho po týle. „Mám ale v troubě jídlo, musíme se najíst…“

„Já mám tebe,“ zamumlal Tom a jemně stisknul Billův spodní ret mezi zuby. Bill potichu zasténal a klínem se víc přitiskl na bratrův klín.

„Miluju tvůj penis a sperma, hlavně když je to ve mně,“ zašeptal nemravně blonďák a přitiskl své rty pod bratrovo ucho. Políbil ho tam a jemnou kůži stiskl mezi zuby. Tom zalapal po dechu, dlaněmi sjel na bratrův zadek a promnul mu ho. Přirazil si ho víc do svého vzrušeného klína, pohladil ho po něm.

„A já miluju tvůj perfektní zadek. Oh, Bille, neznám lepší pocit, než když v tobě můžu být a plnit tak tvé hubené tělo…“

„A co pusa? Máš rád i mojí pusu?“

„Kurva, zbožňuju, když mě kouříš, hlavně po probuzení. A když se mi u toho podíváš do očí… Mám pocit, že se ti do ní hned udělám, jako když mi bylo patnáct,“ zavzdychal a opřel ho hrubě o stůl, až skleničky poskočily. Podíval se mezi ně, když mu zrak spočinul na bratrových prstech, kterými se dobýval pod gumu jeho tepláků. V krku mu vyschlo, když si všimnul, že má nalakované nehty. To už pro něj bylo opravdu moc, měl pocit, že se jeho tělo rozpadá na malé kousíčky.

„Miluju náš nelegální incestní vztah,“ zahuhlal Bill a naučeným pohybem poslal Tomovy tepláky k zemi. „Miluju tvoje pulsující péro v mé dlani,“ pokračoval a osvobodil Tomův tvrdý penis vytažením z boxerek. Palcem přejel přes vlhkou špičku, Tom hlasitě zalapal po dechu.

„Miluju způsob, kterým se omlouváš,“ usmál se Tom. Zhluboka se nadechl, vytáhl obočí, když cítil neidentifikovatelný zápach. „Ale něco tady smrdí. A jsem si jistý, že můj pot to není, smrdí to spáleně,“ zasmál se a pobaveně vytáhl obočí.

„Kurva, kurva, kurva,“ odtáhl se blonďák a pár skoky se dostal k troubě. Rychle ji otevřel, vyhrnul se z ní hustý dým. Máchal před sebou divoce rukou, aby něco viděl. Na ruku si natáhnul rukavici a vytáhl pekáč, ve kterém bylo něco blíže neidentifikovatelného. Zalapal po dechu a nakrčil nos, celé jeho kuchařské umění bylo právě pohřbeno.

„Zlato, hádám, to měl být náš oběd?“ zasmál se Tom a natáhl si tepláky. Tušil, že momentálně se ničeho víc nedočká, protože bratr bude lamentovat nad tím, že kvůli jeho nadrženosti jsou bez jídla.

„Jo, ale ne že by na tom záleželo,“ pousmál se Bill a olíznul si rty. „Teda jo, mrzí mě to, ale… Teď máme jeden druhého a čert vem nějaké jídlo,“ zakroutil hlavou a znovu se přivinul k bratrovi. „Pojďme do ložnice, chci se s tebou usmířit.“

Tom byl z bratrovy náhlé změny chování opravdu v šoku. Ještě ráno na něj prskal hrozná slova a teď se chtěl usmiřovat, dokonce mu nevynadal za zkažené jídlo. V duchu vysílal přání k vesmíru, aby to tak zůstalo nejlépe napořád, hlavně, aby se Bill nechtěl vrátit zpátky ke svému novému a tak milovanému vzhledu.

„Budu se s tebou usmiřovat klidně celý zbytek dne,“ odvětil chlípně Tom hned poté, co se vzpamatoval. Umístil svoji dlaň na Billův zadek a jemně ho po něm plácnul. Byl opravdu šťastný každým kouskem těla, doufal, že se to tedy co nevidět celé nepokazí.

autor: Catherine