autor: Janule
Loitsche sobota 1. 3. 2014
„No nekecej!“ vydechl Andy, když se na něj Bill ve dveřích domku zářivě usmál. „To snad není možný!“ prohlížel si Billa. „Ten Georg je pánbůh,“ uznale pronesl a zavřel za sebou dveře. Přijel od rodičů, kde se zdržel jen chvilku, aby jim řekl novinky, a hned se vydal za Billem do Loitsche, jak byli domluveni.
„Že jo? Budu mu do smrti dlužnej, ale vyplatilo se to,“ smál se Bill šťastný jako blecha, že má opět své krásné rovné a zářivě bílé zuby. Měl dojem, že se od těch drahých amerických vůbec neliší, a nebyly zdaleka tak drahé. Nejspíš ho tenkrát ten hollywoodský zubař pěkně natáhl. Ale v L. A. bylo všechno dražší, praštění umělci jsou za svou krásu schopni zaplatit cokoliv, to už věděl.
„To teda jo,“ nemohl se na něj kamarád vynadívat. Už věděl z jejich e-mailové komunikace, jaké má Bill zhruba plány, a i když o jeho metodě pochyboval, nehodlal mu to rozmlouvat. Jako nejlepší kamarád Billa znal moc dobře na to, aby se s tím vůbec namáhal. Byl ochoten mu podat pomocnou ruku, pokud toho byl schopen, ale něco mu rozmlouvat považoval za naprostou ztrátu času a energie.
„Těpic, Andy,“ objevil se za Billovými zády zničehonic Tom. Jeho výraz svědčil přesně o tom, co mu Bill psal v posledním mejlu. Naštvanější starší dvojče ještě neviděl.
„Ahoj,“ s trochou bázně Toma pozdravil a znovu se zadíval na Billa. „Sluší mu to, ne?“ poukázal na zpěvákovy nové zuby, to přece nemohl nikdo popírat, ani Tom.
„Jo, sluší,“ potvrdil Tom, „Georg je definitivně lepší zubař než basák, ale ty to celej život splácet nebudeš,“ dodal skepticky. „Kdo mu nasadil do hlavy takovou hovadinu, co?“ spustil, ani nenechal Andyho nadechnout.
„O čem přesně to mluví?“ obrátil se Andy na Billa, který jen s očima v sloup pokrčil rameny. Měl štěstí, že Tom stál pořád ještě za ním a neviděl to, nejspíš by z toho byla další hádka. Poslední dva týdny nebyly s jeho starším dvojčetem vůbec lehké, skoro každý den se pohádali a všechny ty spory zásadně vyvolával Tom. Nemohl se smířit s tím, co si Bill usmyslel, a snažil se mu to neustále rozmlouvat a předkládal argumenty, které mu Bill nemohl nijak vyvracet, protože mu o sobě neřekl pravdu. Měl toho dost a na dnešní odpoledne se rozhodl všechno vyřešit.
„O čem? O tom vašem úžasným plánu,“ reagoval Tom místo Billa, který byl tázán. „To byl tvůj nápad, strčit ho do postele nějakýmu úchylnýmu dědkovi?“ Tón Tomova hlasu byl vážně nepříjemný, Andy se Billovi nedivil, že raději neodpovídá, takhle Toma ještě nezažil.
„Hele, Tome, na mně si svůj vztek nevylejvej. Já mu nic takovýho neradil. Sám dobře víš, že i kdybych mu to chtěl rozmlouvat, tak mě neposlechne. Byl to Billův nápad, tak si to ošéfuj sám,“ nenechal se zastrašit Andreas. „Já jsem tady oběť stejně jako ty,“ dodal, když Tom dál nic neříkal. „Prostě ho jen seznámím se správnýma lidma, dál už je to na něm. Kdo chce kam, pomozme mu tam.“
„Nehádejte se, vy dva,“ ukončil rozpravu rázně Bill, byl čas se tomu všemu postavit čelem. „Pojďte aspoň do kuchyně, nebudeme na sebe řvát v chodbě, aby to slyšela celá tahle posraná vesnice,“ naštvaně vyprskl. „Už toho mám tak akorát dost, Tome, přestaň se chovat jako malý ublížený děcko.“ Sebral se a odkráčel středem do kuchyně. Tom i Andy stáli zkoprněle v chodbě, tohle ani jeden z nich nečekal.
„Co se to tady děje?“ zašeptal Andreas, takhle Billa neznal. Ano, byl umíněný, byl svéhlavý, ale vždycky byl diplomat, nikdy neútočil přímo, odjakživa uměl všeho dosáhnout bez křiku, a ještě si ten dotyčný myslel, že na to přišel sám.
„Hádáme se,“ pokrčil Tom rameny. „Dluží Georgovi velký prachy a já prostě odmítám věřit, že se mu povede ta šílenost, co si usmyslel.“
„No, podle toho, co mi psal, to má celkem slušně promyšlený,“ reagoval Andy potichu na Tomův totální pesimismus. Až tak beznadějné mu Billovy plány zase nepřišly. „Čuměl jsem, jaký detaily má vychytaný, co všechno o světě modelingu ví. Abysme se ještě nedivili, Tome,“ téměř už šeptal Andy, když pomalu vcházeli za Billem do kuchyně.
„Sedněte si. Oba,“ stručně poručil Bill a raději nekomentoval jejich tiché spojenectví, kterého si všiml. Postavil před každého hrnek s kafem, aniž by se ptal, jestli ho chtějí, nebo ne. „Teď vám něco povím, vy dva, a budete mě poslouchat, dokud to všechno nedořeknu,“ přisedl si ke stolu. Andy s Tomem se po sobě jen letmo podívali s otázkou v očích, Bill evidentně pokračoval v tom, co začal v předsíni. Chtěl udělat těm věčným hádkám konečně přítrž a jen čekal, až přijede i Andy, aby nemusel tutéž řeč vést dvakrát. Doufal, že si všechno dobře promyslel, když se rozhodl vyprávět svému dvojčeti a nejlepšímu kamarádovi svůj neuvěřitelný příběh. Sice si ho malinko upravil, protože by nerad skončil ve svěrací kazajce, ale doufal, že v jejich dříve úžasné láskyplné domácnosti konečně nastane klid a mír a vše se vrátí do starých kolejí.
„Takže…“ začal. „Oba si určitě vzpomínáte, co se mi stalo na Silvestra, že jo,“ chvilku počkal, než oba posluchači přikývli. „Nepamatuju si, jak přesně se to stalo, jestli jsem zakopl o kabel nebo o něco jinýho, ale to je šumafuk. V každém případě jsem podle všeho na pár vteřin upadl do bezvědomí, je to tak?“ obrátil se na Toma, který byl v tu chvíli poblíž.
„Jo, byl jsi mimo sebe asi deset vteřin,“ potvrdil Tom, aniž by zatím tušil, kam tím vším jeho dvojče míří.
„Tak… a o těch deset vteřin mi právě jde. Pro vás to bylo deset vteřin, ale já zatím v tom stavu bezvědomí prožil deset let.“ V místnosti nastalo ticho. Andy ani Tom nevěděli, co tím Bill přesně myslí, ale oba svorně čekali na vysvětlení. Bill si trochu vzdychl, než se pustil do objasňování toho, co právě řekl. „Zdál se vám už někdy k ránu sen, že jo?“ zeptal se obou najednou. Dostalo se mu dvojího přikývnutí. „Když je člověk ve stavu REM, což je ta fáze spánku, kdy mu oči pod víčky rychle kmitají, zdají se mu sny. Někdy jsou zmatený, někdy černobílý, jindy barevný, někdy jako živý, je to různý, některý si člověk pamatuje, jiný ne. Vědci říkají, že sen netrvá nikdy dýl než pár vteřin, ale ten, komu se zdá, to vnímá jako daleko delší časový úsek. Kolikrát je to nekonečně dlouhý, než se probudíte, když vás zrovna někdo honí nebo něco šíleně důležitýho nestíháte. A něco podobnýho se asi stalo i mně,“ odmlčel se na chvilku, ale radši hned pokračoval, protože viděl, jak se Tom začíná pomalu nadechovat. „Akorát, že ten můj sen trval deset let a každou vteřinu toho snu si pamatuju, jako kdybych to všechno osobně prožil.“
Chvilku bylo ticho, než se ozvalo: „Ježiš, Bille, ty už ses snad úplně zbláznil.“ Tom nevěřil svým vlastním uším. Co to jeho mladší dvojče plácá za nesmysly? Začínal znovu litovat toho, že ho nedotáhl k psychiatrovi, když začal zjišťovat všechno o jeho ztrátě paměti.
„No, to je přesně to, proč jsem vám to tehdy neřekl,“ zvedl oči v sloup Bill. Přesně na tuhle variantu Tomovy reakce byl ale připravený. „Pamatuješ, když jsem se probral, co jsem říkal?“
„No, trochu,“ zamyslel se Tom.
„Já ti to řeknu přesně. Vůbec jsem neměl tušení, kde jsem se to ocitl, ptal jsem se tě, proč nemluvíš anglicky, a jak to, že má Georg zase dlouhý vlasy. Už si vzpomínáš?“
„No jo, ale byl jsi po tý ráně do hlavy zmatenej, prostě jsi kecal kraviny.“
„Nekecal, Tome, to je ten vtip. Bylo to, jako by mě někdo vzal a hodil mě do úplně jinýho života. Deset let předtím jsem ve svém snu žil naprosto jinak, a najednou jsem se vzbudil v zaprděným kulturáku v Loitsche, kde už jsem léta nebyl. A víš proč?“ Nečekal, až mu dvojče cokoliv odpoví. „Protože jsem byl zpěvák celosvětově známý skupiny a my dva a tvoje budoucí žena Ria jsme společně žili už čtyři roky v Los Angeles.“
Ticho v místnosti by se dalo krájet, hrozba svěrací kazajky se vznášela nad Billovou hlavou jako nikdy předtím. Nebýt Tom v naprostém šoku z nesmyslu, který Bill právě řekl, už by nejspíš volal do blázince, ať si pro jeho dvojče přijedou, že se naprosto pomátlo na rozumu. Jenže to Bill moc dobře věděl, proto pokračoval dál.
„Proč myslíš, Tomi, že jsem tak najednou uměl anglicky?“ zeptal se. „Protože jsme tím jazykem mluvili plynule celý ty čtyři roky, co jsme v Americe žili. Nedovedeš si představit, jak slavný a prachatý jsme byli, co všechno jsme spolu prožili. Projeli jsme s kapelou celej svět. A ty s námi, Andy,“ obrátil se i na kamaráda. „Nikdy jsem nemusel vařit, když jsem se chtěl najíst, objednal jsem si pizzu nebo jsme šli do restaurace na jídlo. A nikdy jsme nemuseli koukat na ceny, protože to bylo to poslední, co nás zajímalo. Byli jsme členy všech možných V.I.P. klubů po celým světě, protože kamkoliv jsme se hnuli, pronásledovali nás šílený fanoušci. Milovali nás dva, Tome, hlavně nás dva. Nebo spíš své představy o nás dvou. Milovali naše dvojčecí pouto, tvoje nádherný dredy, později copánky, můj ženský zjev, když jsem se namaloval a učesal jako holka, dráždili jsme jejich představivost a za to jsme se měli jako králové.“
„Bille…“
„Nepřerušuj mě, Tome. Moc dobře vím, jak se teď cítíš… já se tak cítil, když jsem se tady na Silvestra probral. Já netvrdím, že jsem ten život skutečně prožil, ale pamatuju si z něj všechno do puntíku a můžu to použít. Místo těch zdejších deseti let, co jsem zapomněl, mám v hlavě tenhle život, to proto jsem ztratil paměť, to proto jsem zapomněl vařit, a proto jsem si jistý, že se jako model můžu prosadit. Znám lidi z modelingu, prošel jsem se po mole v Miláně, umím s nimi jednat, vím, jak myslí, co chtějí, a proto jsem se rozhodl vám to říct, protože potřebuju, abyste mi věřili. Už mám dost těch hádek, Tome. Zaručuju ti, že peníze Georgovi vrátím do posledního halíře, jen na to potřebuju trochu času a Andyho a tvoji pomoc. To je všechno.“
„Já nevím, co na to říct,“ pokrčil rameny Tom, když Bill skončil. Andy mlčel jako zařezaný.
„Nejlepší bude, když nebudeš říkat nic a budeš mi věřit, Tome,“ skoro prosil Bill. „Nech mě ti dokázat, co všechno znám a vím, nech mě to zkusit, a když to nevyjde, pak mě můžeš klidně nechat zavřít do cvokhausu, už se nebudu bránit.“
„Víš dobře, že bych tě nikdy nikam zavřít nenechal…“ vzdychl si rezignovaně Tom.
~*~
Když Andy navečer odjížděl k rodičům, už si nebyl zdaleka tak jistý tím, že je Bill blázen, jako mu to přišlo na židli v kuchyni, když poslouchal jeho divnou historku o snu. Ve snaze je oba s Tomem přesvědčit, vyprávěl Bill spousty věcí, které prostě nemohl jen tak znát, aniž by vytáhl paty z Loitsche. Jeho místopisné znalosti, historky, které vyprávěl z nejrůznějších koutů světa, to, jak důvěrně mluvil o známých lidech včetně návrháře Joopa, se kterým se měl v tom desetivteřinovém snovém životě osobně znát, jeho perfektní znalost berlínských nočních klubů, ve kterých podle všeho nikdy nebyl, a přesto je dokázal do detailu popsat, jeho angličtina, jíž byl s Andym schopen mluvit deset minut, aniž by zaváhal… to prostě nemohl najít na internetu. Andy byl zmatený, ale současně věděl, že Bill nelže. Stalo se mu nejspíš něco naprosto šíleného, ale stalo se to, tím si byl stoprocentně jistý. Bill rozhodně do blázince nepatřil.
~*~
Tom byl po odchodu kamaráda zaražený. Ke konci už ho přesvědčovali Andreas a Bill společně. Bylo jasné, že Andy jeho mladšímu dvojčeti uvěřil. Podle něho není možné, aby si Bill všechno to, co jim povídal, vycucal z prstu. Jenže Tom to pořád nemohl pochopit. Teď byl Andy pryč a on měl v hlavě neuvěřitelný guláš. Nejradši by se zavrtal do postele a okamžitě usnul, aby na to pořád nemusel myslet, ale v hlavě mu to šrotovalo jako ve mlýnici, nebyl schopen to zastavit. Miloval Billa, bál se o něj, ale i o sebe, o to, co bude s jejich skupinou, co s jejich vztahem, jaká je s Billovými plány čeká budoucnost, proto se celé ty dva týdny hádali, a teď se k tomu ještě přidala tahle šílenost. Nevěděl, co dělat.
„Tomi,“ oslovil ho Bill, když se posadil vedle staršího bratra v obýváku na sedačku, „už mi aspoň trošku věříš?“
„Nevím,“ vydechl unaveně Tom. „Je toho na mě nějak moc najednou,“ opřel se a zavřel oči. „Jestli tomu dobře rozumím, tak jsi mi od Silvestra až doteď lhal, je to tak?“ otevřel oči a zabodl je do Billových.
„Je, ale nic jiného mi nezbývalo,“ snažil se Bill omluvit po svém. „Technicky vzato jsem ti nelhal… jen jsem ti neřekl všechno. Podívej se, jak na pravdu reaguješ. Copak jsem to na tebe mohl tehdy vybalit? Měl jsem ti začít vykládat, že těsně předtím, než jsem se probral v kulturáku na pódiu, jsme slavili Silvestra v losangelském luxusním hotelu a tys mi tam oznámil, že se hodláš oženit? Byl jsem úplně vyřízený, konečně jsem pochopil, že tě nikdy nezískám, když si Riu vezmeš, že je definitivní konec mého snu o našem vztahu. Poslední, co si pamatuju, je, že běžím opilý a nešťastný ze schodů a padám… a pak jsem se probral tady.“
„Chceš říct, že v tom tvém snovém životě jsem měl místo tebe ženskou?“ udiveně k němu zvedl oči Tom. „To jsme spolu my dva jako nic neto… neměli?“ Myslel si, že o jejich vztahu Bill nemluvil jen proto, že vše říkal i Andymu.
„Ne, byli jsme jen bratři. Dvojčata, ale nic víc. Jako malí jsme se milovali, ale když jsme se na patnáctých narozeninách opili a líbali, odmítl jsi mě a od té doby jsme spolu neměli žádný bližší kontakt. Když jsme se proslavili, stal se z tebe šílenej děvkař, založil sis na tom image. Po pár letech ses usadil, našel sis Riu, o pět let starší miss Vietnam, krásnou a chytrou holku, a chtěl sis ji vzít. Já tě miloval, takže jsem se z toho málem zbláznil. Možná jsem z těch schodů spadl schválně, možná jsem se chtěl zabít, ale nepovedlo se mi to… probral jsem se tady.“
Chvíli bylo v pokoji ticho, televize nehrála. Bill se posadil vedle Toma na sedačku a po chvilce mu položil hlavu do klína.
„Pamatuješ, jak jsem vám na zkoušce zpíval tu písničku? Durch den Monsun. To byl náš první a asi i největší hit. Úžasná věc, byli jsme několik týdnů první v hitparádách, v podstatě jsme se proslavili přes noc. Byl to skoro zázrak, nebylo nám ještě ani šestnáct. Představ si, že jsem se setkal s Nenou,“ usmíval se Bill. „Dokonce jsme spolu pak dabovali animovaný postavičky ve filmu.“
Tom automaticky zabořil ruku do Billových dlouhých černých vlasů a hladil ho.
„Krásnej sen,“ usmál se na Billa. „Škoda, že se to nestalo.“
„Jo, krásnej,“ přikývl Bill, na to druhé nereagoval. Nechtěl Toma přesvědčovat, že to všechno prožil. Tohle úplně stačilo. „Ale já byl stejně v duši nešťastnej, i když jsme měli tisíce fanynek, který nás milovaly. Věřil bys tomu, že jsem byl panic? Nikdy jsem si nikoho nenašel. Miloval jsem jenom tebe, Tomi.“
„To si nedovedu představit,“ uchechtl se Tom. „Ty a panic? Takovej sexuální ďábel?“ Už se skoro chechtal, konečně se atmosféra začínala trochu uvolňovat.
„Jo, proto jsem byl poprvé tak nejistej,“ přikývl Bill. „Nebylo to jen tou ztrátou paměti, bylo to tím, že jsem předtím sex nezažil. S nikým.“
„Ty moje chudinko,“ hraně ho politoval Tom, zatímco se k němu sklonil a vlepil mu pusu na čelo. „Doufám, že teď už máš sexu dost,“ ujistil se, zatímco přesunul ruku z Billova břicha trochu níž.
„No, když se zrovna nehádáme, tak jo,“ přikývl Bill s úsměvem. „Třeba teď by se mi docela líbilo si něco málo zopakovat. Potřebuju praxi, víš?“ trochu zakroutil hlavou, čímž zcela nepokrytě dráždil Tomův rozkrok, v němž jeho hlava ležela.
„No, uvidíme, jestli s tím můžu něco udělat…“
autor: Janule
betaread: Allka
Tak Bill konecne vyklopil co vsechno vi a umi. To jsem zvedava, jestli se mu jeho plan podari. Ty zoubky museji byt krasne, proste Georg je uzasny zubar 😀 v kulturaku budou ty perličky jen zářit :))) a ten konec, prislib krasneho usmireni mezi nimi. Snad jejich hadky pominou. Doufam, ze nejaky uchylak nebude mit na Billiho zalusk.
Dekuji za dil 🙂
Jo!!! Ukaž Bille co v tobě je! Máš na to! Držím palce!
Myslela jsem si, že něco podobného bude potřebné, aby tu tenhle Bill mohl normálně fungovat a využít všechny svoje znalosti a zbraně z druhého života. Zdá se, že to přece jen zabralo a snad se už povede líp.
Byla by věčná škoda, kdyby marnili čas hádkami. I když jsem při nich chápala dejme tomu obě dvojčata. Chudák Tom si taky prožil svoje. Jeho Bill prošel do té ťafky do hlavy tolika změnami, že je obdivuhodné, jak se až do těch hádek držel na uzdě.
Fandím "oběma párům" 🙂 a hlavně doufám, že se tedy nakonec prohodí nazpět, chytřejší a poučenější a budou spolu šťastnější, než kdy dřív.
Díky za další skvělý dílek a nemůži se dočkat rozuzlení
Krásna kapitola jen jsem zvědava jak ty páry vrátíš a co řekne Tomovi Bill v Americe.
Moc chytře to Bill vymyslel. Vlastně jim řekl pravdu a nic si nevymýšlel, ale zároveň nikoho nepřesvědčuje o tom, že to opravdu pravda je…
Myslím, že Tom by měl změnit názor a začít mu opravdu pomáhat a podporovat ho. nebo chce v tom zapadákově opravdu zkysnout na věky? Možná se jim nepovede dosáhnout takové slávy, na jakou byl Bill zvyklý, ale polepšit by si mohli.
Zajímal by mě Andyho názor na vzájemný vztah dvojčat… To mu taky nepřijde divné, že pořád bydlí spolu a Tom si jen dojíždí za nějakou ženskou, zatímco Bill je pořád sám?
Jinak je ale Andy skvělý kamarád a věřím, že Billovi pomůže!
Moc díky za díl a těším se do LA na to, jestli už konečně i tamější Bill přijde na to, co se to vlastně děje…
🙂
Je hezké, že to Bill řekl. Docela si dokážu představit, jaké to pro něj muselo být, když to skrýval a musel čelit bratrově nejistotě.
A ten konec je naprosto kouzelný.:)
[5]: Nejsem si vůbec jistá, jestli jsem to nakonec někam napsala, nebo to zůstalo někde uprostřed smazaného odstavce, ale já to vidím tak, že Andy v Loitsche sice něco tuší, ale prostě se o tom nemluví. 🙂
Bill si to premyslel naozaj dôkladne a Andy je skvelý, že mu to aj uveril. Toma mi je trochu ľúto, je zmätený a žiarli už len na tú predstavu ako bude jeho milovaný braček flirtovať s tými starými chlapmi:) Ale schyľuje sa k udobrovaniu a to je super. Veľmi sa teším na ďalšie kapitoly:)
[7]: Je možné, že mi to někde uteklo… Vždycky jsem tak nedočkavá na to, co bude dál, že potom každý nový díl hltám strašně rychle 😀
Skvělé!! 🙂 Škoda, že vždycky se musí čekat týden na další díl 🙁 Kolik dílů vlastně ještě bude?
Podat to jako sen byl skvělý nápad. Spousta těch věcí se stejně nedá nijak rozumně vysvětlit, takže s tímhle aspoň konečně může otevřeně mluvit a svém "předchozím" životě.
Tomovu nedůvěru chápu, v podstatě o tom velkém světe venku nic neví. A navíc, chudáček, žárlí. Nějací slintalové mu budou Billa očumovat a nedej bože i ochmatávat. 😀
Navíc mi došlo, že si vlastně ani moc nepřeji, aby se vrátili do svých dimenzí. Určitě ne teď, kdy má Bill tak pěkně nastartováno…
Díky, těším se na pokračování.
[10]: Nevím přesně, ale vidím to tak, že minimum je 35 dílů… uvidíme, jak mi to vyjde 🙂 J. :o)
Teda, já jsem skoro dostala šok! 😀 Když jsem četla, jak Bill ty dva posadil ke stolu s kávou a říkal si, že ji už řekne pravdu, málem jsem šokem nečetla dál. Já si vážně myslela, že jim řekne naprosto celou pravdu o tom, jak se dostal do jiného života! 😀 O to větší úleva pak přišla, když si to Bill maličko přibarvil tak, aby to bylo uvěřitelné. Protože upřímně, kdyby na mě někdo přišel s tím, že přeskočil z jiného vesmíru, tak bych nikdy nevěřila a doopravdy si myslela, že je ten člověk blázen. Ačkoli vím, že je tenhle Tom úžasný, trpělivý, důvěřivý a pro Billa by udělala vše, tak nevím, zda by celou pravdu vůbec zkousnul. Navíc na jeho místě bych byla dost naštvaná, že nemám ´svého´ Billa, ale Billa úpln jiného. 😀 Takže uffff, vážně se mi ulevilo. 🙂
Ale koukám, že Bill je teda pěkný koumák! 🙂 Dle všeho bylo nezbytné, aby Tomovi něco řekl, protože nejen, že se chová jinak, než na co byl Tom zvyklý, ale taky díky tomu Billovu super plánu. Vymyslel to ale skvěle! 🙂 Tahle verze už je rozhodně uvěřitelnější, protože tyhle věci se dějí a i když byl Tom ze začátku v šoku, věřím, že uvěřil. 🙂 Nestačím zírat nad Billovými nápady! 🙂 Snad tohle usnadní celou situaci! 🙂
A taky doufám, že se už kluci nebudou moc hádat. 🙂 Mě bylo při zmínce toho, jak dlouho už se hádají, úplně úzko. Tyhle věci fakt nenesu moc dobře, a už jsem se bála, že mě čeká pár pěkně smutných dílů. Takže dííííky, že jsi to tak hezky vyřešila. 🙂
Ale upřímně, já se ani nedivím, že je Tom z Billova rozhodnutí špatný. Prostě žárlí a má strach, že jej Bill opustí, až pozná celý svět a jiné lidi. 🙂 Budu doufat, že ne! Ale já věřím, že ne, protože Tom byl to, za čím si Bill původně šel! 🙂 Tak nezbývá než jim oboum držet palečky! 🙂
Moc děkuji za krásný díl, Janulko! ♥♥♥
to bylo hrozně dojemný, když Bill vyprávěl Tomovi, jak se málem totálně zbláznil z toho, že si Tom v jiném životě našel ženskou a chtěl se s ní oženit. já bych si to možná z těch schodů taky hodila.. 🙁
ale Billova storka byla dobrá, už kvůli tomu, co všechno má v plánu, tak s tím musel ven, to je jasný.
Jeeee v takovym momente to utnout, ze se nestydis. Ale super dilek. Bill vazne pusobi jako blazen, ale blaznum vetsinou vsechno vyjde… Takze se Tomi uklidni a ver šoubiznisem prolezlymu Billovi, ano se mu to nejak povede, fakt. (Teda doufam).