autor: kishmet
a já jsem tvůj
„Teď jsem špinavější, než jsem byl, když jsem šel dovnitř,“ stěžoval si Bill napůl vážně, když si zastrčil načechraný bílý ručník kolem hubených boků. Vytáhl druhý ručník a podal jej Tomovi zrovna ve chvíli, kdy pro něj natáhl ruku.
Bill se skrytě ohlédl přes rameno a prohlížel si Toma odshora dolů. Možná Tom udělal něco na své osobě, co by připomínalo svátek, třeba tetování, s kterým jej Bill popichoval od té doby, kdy Tom prohlásil, že si nikdy žádné nepořídí? Ale ne, toho by si Bill všiml; nebo jakékoliv jiné tělesné modifikace, během jejich sprchování.
Tom si hodil ručník kolem ramen, aby zachytil kapky stékající z jeho cornrows. „To není pravda. Já jsem tě potom očistil,“ podotkl a zazubil se, když Billa přistihl, jak jej pozoruje. Nepociťovali žádný vzájemný stud kvůli své nahotě. Koneckonců, jak to Bill zdůvodnil, byli spolu nazí v posteli – a na gauči a na zemi a proti ledničce – tak proč by se obtěžovali s cudností kdekoliv jinde, když to byli jen oni dva?
„Hm. Jistě. Vzpomínám si, že jsi zvládl velkou část čištění svým jazykem,“ střelil Bill nazpět. V kombinaci s jeho aktuálním výhledem na Tomovo dlouhé, štíhlé tělo ta vzpomínka způsobila příjemné chvění v jeho rozkroku, i když právě měli příjemnou, uspokojující chvilku ve sprše. Bill si projel volnou rukou skrz vlasy, kde jej Tom předtím rozcuchal.
„To přiznávám,“ řekl Tom. „Ale na důležité části jsem použil žínku.“
„Chceš říct, že můj zadek není důležitá část?“ Zeptal se Bill šibalsky. „Uvidíme, jak blízko tě k němu od nynějška-uh-uh!“ Vyhnul se Tomovým rukám, ale špatným směrem. Omotaly se mu kolem pasu a Bill se ocitl zády přitisknutý proti Tomovu teplému a vlhkému hrudníku. „Tome, nemáme čas. Musíš vyzvednout Siriuse od své matky a já se musím připravit-„
Tom vklouzl dlaní na Billovo břicho způsobem, který měl být uklidňující, ale místo toho sloužil jako hlavní příčina Billova vzrušení. Bill si povzdechl a nechal svou hlavu klesnout dozadu na Tomovo rameno. „To není, uh, fér.“ Věnoval Tomovi kousnutí do ušního lalůčku.
„Máme čas,“ zamumlal Tom, zřejmě nevyveden z míry kousnutím. „Spoustu.“
„Nemáme-“ Bill překvapeně vydechl, když Tomova ruka sklouzla níž. Otevřel oči, a když Tom jazykem přejel přes svůj piercing, Bill se rozhodl. Samozřejmě spolu s tím, jak jej Tomova ruka začala hladit. Tom vytvořil přesvědčivý argument. „Mohli bychom si udělat čas,“ připustil Bill. Přitlačil svým pozadím záměrně proti Tomovi, miloval ten pocit jeho penisu proti sobě, dokonce i přes ručník.
Tom mu zasténal přímo do ucha. „Myslel jsem si to,“ odpověděl chraplavě. Vtiskl sladký polibek na Billovu tvář. „Miluju tě, víš.“
„Já vím, já vím,“ řekl Bill a přitiskl se k Tomovým rtům. „Hm. Tohle svádění nemá nic společného s Valentýnem, nebo ano?“ Vydal z hrdla netrpělivý zvuk. Měl v úmyslu mít tentokrát Toma v sobě, což znamenalo, že by měli jít na to. Ve stejnou chvíli jej Tom zbavil ručníku kolem boků a pak se ty známé, štíhlé prsty znovu sevřely kolem Billova penisu.
„Ne,“ zašeptal Tom a uchechtl se. „Nesvádím tě snad každý den?“
„Hm,“ Bill přimhouřil oči na Toma v zrcadle, ale nedokázal zastavit úsměv, který se mu vplížil na tvář. „To je pravda. Kromě případů, kdy tě svedu jako první.“
Poté, co uplynulo značné množství času, se Tom konečně vyhrabal z bytu. „Uvidíme se ve studiu,“ řekl Billovi a věnoval mu poslední něžnou pusu na rty, než odešel.
Bill se s povzdechem zhroutil na pohovku, bolavý, ale spokojený. O chvíli později se zvedl, promnul si spodní část zad a obrátil oči v sloup. Nějak si nikdy nevzpomněl včas, že nadšené kolo kompletního sexu jej zanechá s přetrvávající bolestí zad. Nadšení se pravděpodobně spolčilo s hormony a potlačily jeho vyšší duševní funkce.
Kazimír putoval sem a tam před jeho nohama, zatímco Bill mířil do koupelny. „Mohl bys být snad ještě méně užitečný?“ přemýšlel. Ale popadl jej do náruče a pořádně jej podrbal za ušima. Kocour se mu rozvalil v náruči a předl jako malý motor. „Tom tě strašně rozmazluje, víš,“ informoval ho Bill a poškrábal jej pod krkem. Kromě krmení zbytky ze stolu jej Tom po celou dobu nosil, čímž podporoval jeho lásku k tomu být přenášen z místnosti do místnosti. „Tobě by nevadilo, kdyby se sem nastěhoval, i když pochybuju, že by to stejné platilo i o Siriusovi…“ Vydal ze sebe znechucený zvuk a položil Kazimíra na nohy. Okamžitě se převalil na bok a ospale na něj mrkal. „Nemůžu uvěřit, že o tom dokonce přemýšlím,“ řekl Bill. Překročil jej a rukou si prohrábl vlasy, které ještě neměl narovnané nebo vyčesané do své obvyklé vlny.
Denní příprava by byla jednodušší, kdyby obývali stejný byt, to jistě. Nemuseli by běhat tam a zpátky kvůli zájmu jejich mazlíčků nebo věcí, které si zapomněli vzít s sebou pro přenocování. A mohli by spolu jezdit do studia, případně spolu procházet osnovy, které dali dohromady pro denní vysílání. Navíc by měli téměř vždy čas na nějaký rychlý ranní sex, což se Billovi zamlouvalo úplně nejvíc.
Bill se na sebe do zrcadla zašklebil. Poklepával nalakovanými nehty neklidně na pult od malíčku po ukazováček, což produkovalo sérii porcelánových kliknutí. Jeho mysl cestovala směrem k náhradnímu klíči, který měl pod rohožkou pro sousedku nebo pro případ nouze. Pravděpodobně prodávali libovolný počet předražených přívěsků na klíče ve tvaru srdce ve Valentýnské uličce u Walgreens, kdyby si Bill pospíšil, mohl by se tam zastavit před vysíláním a vybrat jeden…
„Ne! Ne!“ Bill důrazně praštil do pultu. „Když Tom neporuší své slovo, tak já jen sotva.“ Zhluboka se nadechl a natáhl se pro tašku s make-upem. Žádný materialistický svátek, oslavovaný především sladkostmi a šperky vyráběnými ve Spojených Státech jej nedostane na svou stranu.
Bill už byl oblečený do černé košile s nabíraným výstřihem a antracitově šedých džín. Po chvíli zvážení přidal k outfitu jednu ze svých třpytivějších bund se svislými pruhy v černé a stříbrné barvě. Hezky mu to bude zvýrazňovat postavu, dokonce i na kameře. Šikmým štětečkem a trochou barvy si vytvořil elegantní kočičí oči a vlasy měl vysoké a uhlazené.
Otočil se před zrcadlem, aby prostudoval svůj odraz. „Zatraceně dobré,“ oznámil Bill celému světu. Skoro slyšel Tomův hlas vykřikující Zatraceně perfektní.
Když přistihl sám sebe, jak se nad tou představou usmívá, vysmál se sám sobě a rychle vyšel z koupelny. Strávili příliš dlouhou dobu ve sprše a teď bude muset spěchat do studia, aby se vyhnul polednímu provozu. Přehodil si klíče, peněženku, cestovní make-up a další nezbytnosti do kabelky Luis Vuitton, která ladila k jeho džínám, a ještě jednou zkontroloval, že má Kazimír dost jídla a vody, aby vydržel až do noci, a spěchal ke dveřím.
Konečně seděl ve svém Audi a upravil si zpětné zrcátko. Sklopil sluneční clonu dolů, protože ji potřeboval poprvé po několika dnech, a proužek papíru, který byl za ní zaseklý, se mu snesl do klína. Zvedl papírek za jeden roh a otočil jej správnou stranou nahoru, aby si přečetl: Miluju tě. Jeď opatrně, Tomovým nezaměnitelným rukopisem.
Pro jeden divoký okamžik si Bill představoval, že mu Tom přece jen zanechal valentýnku, ale pak jej nakopl jeho zdravý rozum a řekl mu, že tento vzkaz je identický s těmi všemi, které pro něj Tom zanechal téměř pokaždé, kdy jeli Billovým autem spolu. Tom je zasouval do některého z různých úkrytů, které byly v autě k dispozici, ale Bill jej nikdy nezahlédl, jak to dělá; přísahal si, že jej jednou chytí při činu. Do té doby si Bill schovával vzkazy ve šperkovnici v šuplíku u ponožek spolu s několika sentimentálními suvenýry z dob před Vánoci, které Tom strávil – Bill se zašklebil, jen když přemýšlel nad tím slovem – dvořením se mu.
„Upřímně.“ Bill si pohrával s tímto novým vzkazem a poté jej složil a zastrčil tajně do své kabelky. Papír byl za clonou pravděpodobně schovaný libovolný počet zamračených dní, Tom se nevloupal dovnitř a neumístil jej tam jen proto, aby porušil anti-valentýnský slib, který si vzájemně dali.
Přesto to zlepšilo Billovi náladu. Zapnul rádio a naladil ho na WSYC, dokonce ačkoliv nová pondělní odpolední show měla tendenci jej dráždit. „-posloucháte Off Beat na WSYC, Sick AM,“ řekl moderátor. Bill viděl toho muže na stanici jednou nebo dvakrát, vysoký a tmavovlasý, se stylem make-upu, který zřejmě okopíroval od Billa. Není divu, že WSYC zaměstnala dalšího chlapa s očními linkami, vzhledem k tomu, jak dobře si Billova a Tomova show vedla. Pravděpodobně doufali, že si tenhle taky najde talentovaného přítele.
„-chystám se vám zahrát několik valentýnských věnování, které jsem obdržel od vás, posluchačů, z telefonní linky a online. Jako první trochu lásky z předměstí. James S. z Downer´s Grow píše: Hej zlato, bylo to s tebou skvělé tu noc v Silver Foxx. Doufám, že příště získám tvé jméno a číslo, pusa pusa.“ Moderátor se rozesmál. „No, jestli mě slyšíš, tajemné zlato, James S. se chce znovu sejít. Jako další tady máme pár slov od volajícího, který se nachází přímo tady v krásném centru Chicaga -„
„Jo, jasně. To je důvod, proč ten blábol neposlouchám.“ Bill se natáhl, aby klepl na tlačítko off, ale pak se zarazil.
„-možná neoceníš takovéhle sentimentální valentýnské gesto, ale znáš mě. Musím ti nějak dát vědět, že jsi moje všechno, a že není nikde místo, kde bych byl raději než s tebou, dělat to, co oba milujeme. Oh, to je rozkošné,“ zavrkal moderátor. „Tenhle je od anonymního volajícího, ale jsem si jistý, že ta speciální osoba bude vědět, o kom je řeč. Pamatujte si, děti, dnes je vše o L-Á-S-C-E, takže pokračujte v těchto věnováních. Posloucháte WSYC, Sick AM a Off Beat se vrátí hned po přestávce.„
„To by neudělal,“ zamumlal Bill a pohlédl z rádia na silnici a zase zpátky. Bublal v něm veselý smích, ale Bill jej přísně potlačil. Spousta lidí by propadlo k ocenění směšného rádiového věnování; tohle nebylo určené pro něj, bez ohledu na to, jak snadno mohl slyšet, že bylo pronesené Tomovým nádherným tenorem.
Endorfiny uvnitř něj trvaly na něčem jiném. Bill rádio vypnul a poklepal na volant, v euforii a zároveň rozčilený přijel do garáží vedle studia kanálu číslo osm. Našel místo ve druhém patře a sjel výtahem do přízemí.
Tom na něj čekal u bočních dveří, které byly pro ně určené, aby je používali. „Ahoj,“ pozdravil jej Tom a vklouzl mu jednou rukou kolem pasu, aby jej políbil.
„Ahoj,“ Bill mu předpojatě věnoval podezřívavý pohled.
„Co?“ Tom Billa pustil a poklepal si na svou vlastní hruď. „Ty nejsi fanoušek tohohle kompletu?“
„Pomáhal jsem ti ho vybrat, pamatuješ? Je to samozřejmě bezchybné.“ Bill se musel usmát, když si prohlédl Tomův outfit, většinou hnědý, s nádechem červené na vestě. „No, pane Kaulitzi, vypadáte dnes obzvláště pohledně.“
„To všechno díky mé drahé polovičce, pane Trümpere,“ odpověděl Tom. „Má smysl pro módu supermodela, a také srovnatelné nohy.“
„Má je teď.“ Bill si hrál se zipem na Tomově bundě. Hodil po Tomovi dalším pohledem, aby zjistil, jestli by mohl vyšpehovat něco, co by prozradilo jeho vinu. Ale Tom měl bezelstný, zato láskyplný výraz a zvedl ruku, aby přejel palcem podél křivky Billovy tváře.
„Pojď,“ řekl Tom. Měli bychom jít. Budou mě chtít napudrovat na každém centimetru mého těla.“
„Což je důvod, proč se starám o svůj vlastní make-up,“ informoval ho Bill a otočil se ke dveřím.
Chtěl se zmínit o tom, že poslouchal po cestě rádio, aby zjistil, jaká by byla Tomova reakce, ale jakmile vešli dovnitř, byli zachyceni do víru televizního vysílání. Objemný muž z ochranky u dveří je předal štíhlému, světlovlasému praktikantovi, tak androgynnímu, že i Bill by jej považoval za ženu, nebýt jeho hlasu. „Tudy,“ řekl stážista. „Pan Schäfer už čeká.“
Stážista s nimi spěchal do studia dvě, kde Bill a Tom měli nahrávat show. Bill slyšel tlumené hučení konverzace z publika, jenž měli slíbeno, ale nemohl se na to soustředit příliš dlouho. „Dostali jsme se do velkého formátu, hm,“ zamumlal mu Tom do ucha, zatímco jim stážista oznámil melodickým tónem, že mohou vejít do dveří označených jako Green room.
„Pořád čekám, až si nás všimne NBC,“ zamumlal Bill nazpět. Vešel do místnosti za zvuku Tomova smíchu za ním.
Poté, co se jim podsaditý muž, alespoň o hlavu menší než Bill a Tom, představil jako producent Gustav Schäfer, jedna z asistentek produkce v pohotovostním režimu Toma unesla pro rychlou kosmetickou práci. Tom po Billovi vrhl žalostný pohled a nechal ženu, aby jej odvedla pryč. Bill měl jednostranný rozhovor se Schäferem, který se nezdál být zrovna hovorný typ, až muž pohlédl na hodinky a prohlásil, že je čas pro vstup do studia.
Tom se k Billovi připojil na chodbě a na zlomek vteřiny zahákl jejich malíčky. Velmi pěkné, naznačil Bill ústy, pobavený náznakem linek a lesku na rty, které maskérka použila. Tom předstíral, že se naparuje.
Jiný stážista jim pokynul směrem do studia, kam vstoupili za zvuku potlesku. Bill nasadil svůj nejlepší kamerový úsměv a prohlížel si malé publikum: většinou ženské, s několika muži roztroušenými sem a tam. Následoval klidné pokyny producenta a posadil se za stůl, který jim byl poskytnut spolu s dvěma mikrofony na něm; na přední straně látky, omotané kolem stolu, byl jednoduchý nápis: WSYC a Kanál Osm Chicago uvádí: Cynik a Optimista. Bill se už dříve absolutně ujistil, že zde nebudou žádné náznaky, že je Valentýn a byl rád, že nevidí žádné Amory nebo červené osvětlení. Lahve s vodou byly postaveny diskrétně za jejich židlemi.
Zvedl ruku a poslal další oslňující úsměv na řady sedadel. Tom se svalil na židli vedle něj a Bill se setkal s jeho pohledem. „Připraven?“ Zeptal se Tom pod vousy.
„Vždycky,“ odpověděl Bill sebevědomě.
Jejich škádlení sem a tam pokračovalo, jak bylo v plánu. Bill miloval okamžitou zpětnou vazbu od živého publika a dokonce více než to, miloval uvádění show s Tomem. Zbožňoval, jak Tomovi zajiskřilo v očích, když spolu sdíleli nějaký chytrý vtip; byl nadšený Tomovými inteligentními protiargumenty na jeho tvrzení. Více než jednou se Bill přistihl s Miluju tě na špičce svého jazyka.
Soukromě obviňoval valentýnský vzduch, že ho nakazil tím nutkáním.
Poslední část show byla vyčleněna pro otázky diváků. První přišla od tmavovlasé dívky, která vypadala mladě, možná stále ještě teenager. Vzala si mikrofon, který jí podal asistent produkce, a postavila se. Její otázku předcházel nervózní smích; Bill se na ni povzbudivě usmál a ona si odkašlala. „Takže, ehm, Bille a Tome. Jste opravdu roztomilý pár, víte to?“
„Děkuju,“ odpověděl Tom srdečně do svého mikrofonu. „Myslím si, že Bill zvýšil můj celkový roztomilostní faktor-„
Bill se naklonil dopředu. „To bylo naopak. Předtím, než Tom přišel, byl jsem zřejmě teror WSYC.“ To mu vyneslo salvu smíchu včetně nějakého od Toma. „Měla jste otázku?“ Dodal Bill, než mohl některý z producentů navrhnout, aby pokračovali ve vysílání.
„Vlastně, ano. Ehm, protože je to váš první společný Valentýn, není vám trochu líto, že neděláte nic, abyste ho oslavili?“ Dívka stydlivě sklopila hlavu, protože každý poslouchal.
Ta otázka Billa hodila do bludného kruhu. Zrovna se cítil lehce posmutněle kvůli přesně tomuto problému, což mu neposkytovalo příslušnou Cynikovu odpověď. Vrhl pohled na Toma a ten nepotřeboval další narážku. „Trochu,“ přiznal Tom snadno. „Rád bych pro Billa dnes něco udělal, ale přesvědčil mě, že nám bez toho bude lépe. Jedno z rizik při chození s Cynikem,“ uzavřel to Tom s dalším smíchem a věnoval Billovi kradmý pohled. Už je to okay? Ptal se jej tím pohledem.
Bill nepatrně přikývl. „Ani trochu,“ prohlásil, lhal skrz zaťaté zuby. „Neodpírám ostatním párům tu možnost, ale já odmítám propadnout firemně-ovládaným, jednotlivce-nezahrnujícím nepřirozeným svátkům. Život sám podporuje lidi, kteří jsou v páru. Nepotřebujeme den, který by upřednostňoval páry, stejně jako nepotřebujeme hetero-průvody nebo Měsíc uvědomění si bělošství,“ dokončil suše.
„Kromě toho, já ho rozmazluju každý den v roce,“ přidal Tom. „Nepotřebuju pro to výmluvu.“ Několik členů publika se zasmálo.
„Děkuju, kapitáne Otřepaný,“ poznamenal Bill. „Jedno z rizik při chození s Optimistou. Další otázka?“
„Ngh.“ Bill zabořil obličej do Tomovy mikiny. Vysílání mělo strhující úspěch a Tom pozval Billa zpátky k sobě na noc pro zasloužený odpočinek. Po Billově zavolání, kdy se ujistil, že jeho sousedka opět dohlédne na Kazimíra, souhlasil.
Bill více než napůl očekával, že Tom se vytasí s nějakým obrovským valentýnským překvapením, jakmile dorazí k němu do bytu, ale nic nepřišlo. Ale rozvalování se na Tomově gauči a sledování druhé sezóny Scrubs se Siriusem jako živou dekou na jeho nohách to téměř vynahradilo.
Téměř.
„Ne, postel,“ zamumlal Bill do Tomovy hrudi. Nestaral se o nějaký nesmyslný svátek, který skončí – zvedl hlavu natolik, aby mohl pohlédnout na hodiny. Svátek, který skončí za tři minuty. A nemohl vinit ani Toma za neposkytnutí ničeho jiného než anonymní rádiové zprávy, která možná ani nebyla pro Billa. „Vezmi mě do postele.“
Tomův hlas pod ním příjemně zavibroval. „Jen jeden, já půjdu vyměnit disk.“
Bill prakticky zakňučel, když jej Tom uložil na gauči na polštář. Ten pohyb vyrušil Siriuse, který zívl, přestěhoval se a olízl Billovu ponožku z důvodu, který by byl zřejmý pouze jinému psovi, a znovu položil hlavu. „Sladké mimino,“ povzdechl si Bill. Pak se podíval na Toma. „Co tam děláš?“
„Přepínám DVD,“ odpověděl Tom. Něco v jeho rukách zarachotilo, když se předklonil před televizí.
„Nepřepínáš.“ Bill vytáhl nohy zpod Siriuse a posadil se, než si promnul oči. Sirius zakňučel na protest a pak seskočil z gauče a odešel do kuchyně. Bill pokračoval, „To nevydává tolik hluku, pokud nejsi mnohem neschopnější, než jsem si kdy o tobě myslel…“
Tom se otočil od televize. Billovy oči zamířily na jeho ruce držící krabičku, která vůbec nevypadala jako pouzdro na DVD. Jeho srdce začalo závodit. „Dobře, ne, nejsem tak technologicky neschopný,“ přiznal Tom a s úsilím se zvedl ze země. Vrátil se ke gauči a posadil se vedle Billa. Položil krabičku – stříbrnou a obdélníkovou, ve které pravděpodobně bývaly šperky – dolů mezi ně a natáhl ruce pro Billovy.
Bill vstřebával Tomův vážný výraz a podařilo se mu potlačit svou instinktivní suchou poznámku. Vklouzl svýma rukama do Tomových a propletl jejich prsty.
„Je po půlnoci,“ řekl Tom. „Šťastný den po Valentýnovi, Bille.“
„Oh.“ Najednou bylo vše jasné. Bill se mohl rozesmát úlevou. Ale neudělal to, samozřejmě, měl image, kterou si chtěl zachovat.
„A jelikož jsme přísahali neoslavovat, a svátek už teď skončil, mám tady něco, na co se tě chci zeptat,“ řekl mu Tom.
Bill si olízl rty, zatímco motýli v jeho břiše šíleli. Zvedl obočí. „No?“
Tom se zhluboka nadechl a stiskl Billovy ruce ve svých. „Možná se to bude zdát příliš brzy, ale ve vysílání říkáváme, že životy jednotlivců by neměly být ovlivňovány konvencemi nebo médii nebo čímkoliv jiným.“ Pousmál se a Billovi se zachvělo srdce. „Miluju tě, Bille. Miluju být s tebou a chci být s tebou tak moc, jak jen můžu. Tak-„
„Nastěhuj se ke mně,“ vyhrkl Bill dříve, než to dokázal zastavit.
Tomovy oči se rozšířily. „Co?“
„Nastěhuj se ke mně,“ opakoval Bill pomaleji, aby Tom rozuměl každému slovu. „Počítám, že ses buď chtěl zeptat na tohle, anebo mě požádat o ruku, a ty určitě sakra víš, že nejsem ten největší fanoušek manželství.“
„Vím,“ souhlasil Tom. Teplý výraz v jeho očích potlačil Billovu zbývající nervozitu nad jeho improvizovaným návrhem. „Ty chceš, abych se k tobě nastěhoval?“
„No, můj byt je větší než tvůj a Kazimír by pravděpodobně vše počůral, pokud bychom se ho snažili přemístit,“ poukázal Bill.
„To je pravda, ale to opravdu není odpověď na mou otázku. Chceš, abych se k tobě nastěhoval?“ Zdůraznil Tom. „Chceš sdílet byt se mnou?“
Bill se otočil a vydechl, zíral na DVD menu Scrubs, které sledovali. Pak se podíval na Toma a přikývl. „Ano. Dobře? Neptej se mě, jestli jsem si jistý,“ varoval Toma a zvedl hlavu, když Tom otevřel ústa, aby znovu promluvil. „Není to poprvé, co jsem o tom přemýšlel.“
Tom zavřel ústa a začal se usmívat. Propíchnutý koutek rtů se mu zvedl jako první, následovaný i druhým. „Takže se vedle mě chceš probouzet každé ráno?“
„Prakticky to už dělám,“ zamumlal Bill.
„A chceš mít ložnici, která je naše a ne jen moje nebo tvoje?“ Pokrčoval Tom a jeho úsměv se rozšiřoval. Zvedl Billovy ruce, aby mu na klouby vtiskl polibek.
„Jako kdybychom teď měli oddělené ložnice.“ Bill si odfrkl a udělal symbolický pokus o vyproštění svých rukou. „Tome, ty zníš jak na konci nějaké špatné romantické komedie.“
„Opravdu?“ Zeptal se Tom a rozesmál se, když Bill osvobodil jednu svou ruku a plácl jej. „Tak mi řekni pravdu. Chceš mě jen kvůli fantastickému sexu.“
„Ano, Tome, to je přesně ono,“ řekl Bill tak suše, jak jen mohl. „Chci tě ve svém bytě, aby ses se mnou mohl divoce milovat jako zvíře dvakrát denně, každý den. Vlastně…“ dodal a odmlčel se, sevřel prsty kolem přední části Tomovy mikiny a přitáhl si jej blíž.
„To nezní tak špatně,“ dokončil Tom za něj.
„Třikrát v neděli?“ navrhl Bill.
„Tolikrát, kolikrát chceš v neděli,“ odpověděl Tom a zahýbal obočím. Pohlédl dolů a Bill následoval jeho pohled ke stříbrné krabičce. „Sakra, a já jsem si přidělával práci, abych dostal svůj náhradní klíč na jeden z těch laciných valentýnských přívěsků.“
„Stejně bych si z tebe za to neustále dělal legraci,“ informoval jej Bill.
Tom se na něj usmál takovým způsobem, který vždy rozpouštěl Billovo údajně černé srdce. „Já vím.“
A Bill se po tom všem rozesmál, vytáhl ruce z Tomova sevření a omotal mu je kolem krku. Promnul dohromady jejich tváře a prsty si pohrával s jemnými vlasy vzadu na krku pod jeho cornrows. „Oh,“ řekl Tom, když se přitiskl k Billovu uchu. „Musím se ti k něčemu přiznat, zavolal jsem do Off Beat na poslední šanci-„
„Já vím,“ přerušil ho Bill, stále se smíchem, když políbil koutek Tomových úst a pak jej políbil znovu, přímo na rty. „Šťastný den po Valentýnovi, Tome.“
KONEC
autor: kishmet
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 36
Tak tohle je krásný závěr. Tom to vymyslel vážně dobře, když si počkal, až ten Valentýn skončí.
A navíc to jejich laškovné pouto a jejich roztomilé narážky :3 …celé je to perfektní.
Jsem strašně vděčná za překlad.
Celou dobu jsem se usmívala. Moc děkuji Zuzu za překlad něčeho tak krásně pozitivně laděného 🙂
Bylo to velmi milé a úsměvné. Tom to měl chytře vymyšlené, aby Billova dal vše, co může a ještě víc. Zamilovala jsem si je. Díky za překlad.
Krásně se ty dva doplňují.
♥♥♥♥♥♥
No já prostě nemám slov! 🙂 Celou dobu jsem se jenom usmívala jako blbeček a to doslova. 😀 Štěstí, že mě při čtení nikdy nikdo nevidí, protože opravdu neví, co by si kdy kdo myslel.
Tohle bylo tak nádherné! ♥ A sladké, optimistické, romantické a prostě krásný příběh před spaním! 🙂 Navodilo to ve mně ty nejhezčí pocity a opravdu jsem si užívala každý řádek! 🙂
Tom je prostě úžasný! ♥ Nevěřila jsem, že by nechal Valentýna jen tak, ale postupem času jsem si říkala, že asi nic 😀 Že asi opravdu uposlechl Billa a on to nakonec takhle skvěle vykoumá.
A Billova nabídka toho, aby se k němu Tom nastěhoval, byla skvěle spontánní a roztomilá! Jak chudáka Toma ani nenechal domluvit a skočil u do řeči. 😀
Je strašná škoda, že to bylo tak krátké a nemá to alespoň tolik dílů jako Vánoční cynik, protože teď jsem si uvědomila, jak moc mi tihle dva chyběli. 🙂 Asi se velice brzy dám zase znova do čtení obou cyniků! 🙂
Moc děkuji za báječný překlad a za krásné chvíle při čtení! ♥♥
Tom to mal perfektne vymyslené 😀 Síce mu to nakoniec Bill trochu prekazil a ukradol mu návrh, ale myslím, že na tom vôbec nezáleží.
Celá časť bola nádherne roztomilá. To ich podpichovanie, narážky a hlavne Billova podvedomá túžba po nejakom valentínskom geste od Toma.
Ďakujem za preklad úžasnej poviedky, ktorá perfektne zlepšila večer a ku ktorej sa (spolu s Vianočným Cynikom) určite niekedy vrátim. 🙂
Vtipné bylo, že i když Bill Tomovi v podstatě zakázal jakoukoli valentýnskou "pitomost", ve skutečnosti nečekal na nic jiného, přestože si to sám snažil vymluvit. 😀
A nakonec ho to dostalo. 😀
Moc krásná povídka, děkuji za překlad.
No teda, hezčí konec jsem si ani nepředstavovala! To jsou ňuníci! Já myslela, že to Tom nějak speciálně poruší, něco jako že Bill vleze do černýho bytu a jakmile rozsvítí světlo vykoukne na něj Tom se srdíčkovým balónkem, které budou úplně všude… a pak jsem myslela, že ho požádá o ruku a … 😀 No prostě lepší konec jsem si nemohla přát! Kishmet by mohla napsat i Velikonočního cynika a svátkového cynika a cynika na všechno… Ale stejně to nakonec porušil 😀 Kazi je úplně jako naše kočka, to je taková kulička :DDD ale nikde nečůrá teda 😀 Myslím… doufám, že ne! o.O Smála jsem se prakticky pořád, nebo pištěla… ale u mě je to jedno a to samé… Prostě cynik 😀 A poslouchala jsem u toho 'She's like the wind', to tomu dodalo atmosféru 😀 Nevím teda jakou, ale… no.. prostě super 😀 Já se dneska nevymáčknu…Zkrátka miluju tohohle Billa a tohohle Toma a miluju, když jsou spolu a miluju Kishmet. Já zásadně miluju jen ty, co neznám, oni neznají mě nebo neexistují, páč jsou z knížky, filmu nebo povídky 😀 Pak jak mám asi slavit Valentýn ve dvou, že? 😀 Těžko… nevadí. Jen jsem slyšela, že byl nějaký papež a ten oddával na tajňačku páry, které se milovali, ale neměli požehnání se vzít, to je sice krásné, ale dneska bych řekla, že je to 'trošku' o něčem jiném a to mi smrdí… takže… Každopádně moc děkuju za překlad, zrovna takovou povídku bych si jen těžko sama přelouskala… jako vlastně žádnou… žádnou bych si sama nepřeložila… takže moc děkuju zuzu! :3 A asi se mrknu na kishmet někde tam, jak jsou ty cizojazyčný povídky a tam se podívám, jestli má i jiné povídky než Cynika a jestli jop, tak budu jen moct doufat, že je někdo přeloží do češtiny… :DD
To bolo tak strašne krásne, že sa nemôžem prestať usmievať. Oni sú tak sladkí a Tom to vymyslel nádherne:) Ešte by som si rada prečítala nejaké kúsky z ich života:) Veľmi pekne ďakujem za preklad.
nejkrásnější 🙂
Jooj škoda, že sú len dva diely, ja by som mohla čítať večne o Cynikovi a Optimistovi ♥♥♥. Tieto dva krásne diely boli tak bezstarostné, ja som na chvílu zabudla na všetky problémy a starosti.Ďakujem za krásny preklad :-*
Krása 🥰🥰🥰 rozplyvam se a dekuji moc za preklad tohohle spisovatelskeho skvostu ♥️♥️♥️.
Boží 😍 Je skvělé přečíst si, že Cynik a Optimista jsou pořád stejně úžasní, vtipní a totálně sladcí 💞 Já věděla, že to Tom nezazdí… 😁
Ach, krasne zakoncena povidka. ❤ je hezky videt ze Bill se zmenil jen trosicku a ze Tom dela taky mensi ustupky. i kdyz v teto povidce bylo jasne videt jak moc chce Bill nejakej ten valentynskej kýč dostat. Tom ho zmenil ❤.