autor: Steinsgrrl
Tom uložil svůj grafický návrh ještě jednou, jen pro jistotu, a zavřel program. Nápady mu přicházely tak rychle a tak snadno, že teď měl šest dobrých návrhů, aby je ukázal panu Shaskymu a jeho společnosti. Rychle si obul boty a zavázal je, zatímco si připomínal, aby zavolal panu Shaskymu do kanceláře a domluvil si schůzku pro předvedení svého návrhu. Myslel si, že mu už měli zavolat, ale nikdo se neozval a on se nemohl dočkat, až jim ukáže, co pro ně má.
Pohlédl směrem ke schodům a vzpomněl si, že nechal svůj šátek na prádelníku. Rozběhl se do svého pokoje, téměř vylétl nahoru po schodech, než prakticky smykem zastavil u dveří. Popadl šátek z prádelníku, upevnil si jej kolem čela a vzadu zavázal. Když se otočil k odchodu, nemohl si pomoct, ale podíval se zpět na postel. Byla rozházená, přikrývky pomačkané a polštáře byly nakřivo a Tomovi jen zavířilo v břiše při tom pohledu.
Dostat se ven z postele bylo tak těžké. Chtěl by tam s Billem ležet, dokud slunce nezapadne a znovu nevyjde, i když nedělali nic jiného, než že se dotýkali, povídali a šeptali hloupé nesmysly, které znamenaly vše. Ale Bill byl zavolán do hospody, aby se vypořádal s rozzlobeným řidičem dodávky a Tom věděl, že Janni brzy dorazí ze školky, takže se od sebe konečně odtáhli a rozloučili se s dlouhotrvajícími polibky a slibem, že Bill přijde znovu později.
Tom zavrtěl hlavou. Neměl čas o tom teď přemýšlet. Chtěl se dostat na zastávku, aby chytil Jannin autobus, ale potřeboval nejdříve zavolat panu Shaskymu.
Seběhl dolů po schodech a s pohledem na hodiny našel telefon, než začal vytáčet číslo. Zazvonilo to dvakrát, než byl hovor připojen a odpověděla vesele znějící sekretářka.
„Dobrý den,“ řekl a snažil se, aby nezněl tak zadýchaně z pobíhání po domě. „Jmenuji se Tom Kaulitz a volám, abych si domluvil schůzku s panem Shaskym pro předvedení svého návrhu.“
Na druhém konci linky bylo ticho, než sekretářka odpověděla. „Tom Kaulitz,„ řekla pomalu. „Nechte mě se podívat, kdy má pan Shasky volno.„ Slyšel cvakání kláves na druhém konci linky.
Tom tiše čekal, znovu pohlédl na hodiny; autobus by tu měl brzy být a on opravdu potřeboval jít. Poškrábal se na krku a přecházel po kuchyni.
„Oh,“ sekretářka pokračovala omluvně. „Byly mi dány instrukce, abych vám řekla… Je mi líto, pane Kaulitzi, ale ta pozice byla obsazena.“
„Ano, mnou,“ odpověděl Tom nepřítomně, zatímco otevřel přední dveře a díval se ven, jako by snad byl schopen vidět odtud autobus. „Jsem k dispozici kdykoliv zítra-„
„Ne, pane. Jinou společností.“
Tom ztuhl, zmateně se zamračil. „Cože? Jak mohla být obsazená? Pan Shasky mi řekl, že já mám tu pozici-„
„Omlouvám se, pane Kaulitzi, ale já vám k tomu opravdu nemůžu říct cokoliv dalšího,“ přerušila jej sekretářka svižně.
Tom bojoval s panikou a hněvem, a hněv pomalu vyhrával. Jeho hlas se silně zvedl. „A proč mi to neřekne sám? Chtěl bych mluvit s panem Shaskym, teď.“ Neměl ani tušení, co by mu řekl, všechno, co Tom věděl, bylo, že nemá v úmyslu nechat toho kreténa, aby mu to prošlo, aniž by mu to osobně vysvětlil. Proč mu pan Shasky řekl, že chce jeho grafiku pro knižní obal, a teď už nechce vidět ani jeho návrh. Byla mu sebrána jeho práce, a čím víc o tom Tom přemýšlel, tím více naštvaný byl.
„Omlouvám se, pane; Pan Shasky je mimo kancelář.“
Tom zavrčel do telefonu, „A kdy bude zpět v kanceláři?“
„Omlouvám se, tuto informaci mi nepodal,“ odpověděla sekretářka a Tom slyšel, jak slušnost z jejího hlasu zmizela s tvrdostí jeho tónu.
Nebylo tam nic víc, co k tomu říct. Tom si uvědomil, že jej tento rozhovor nikam nedostane. Zanechání zprávy jej taky nikam nedostane. Ta práce byla pryč, nebyla jeho a hádání s touto ženou mi ji zpátky nevrátí.
Zavěsil a položil telefon s rachotem na kuchyňský pult, zatímco se snažil zhluboka dýchat. Nevzejde z toho nic dobrého, když se naštve, říkal si, zatímco to v něm vřelo. Ani by to nikomu nepomohlo. Potřeboval, aby jeho hlava byla jasná a mohl vymyslet, co bude dělat. První věc, kterou musel udělat, bylo jít pro Janni.
Autobusová zastávka byla jen o blok dál a s rychlým tempem, jakým vyšel ven z domu, mu netrvalo dlouho, aby se tam dostal. Byl tam dřív, než si myslel, nikdo jiný tam nebyl, aby vyzvedl své děti a Tom byl rád, že se nemusel snažit o slušný pokec s ostatními rodiči.
Svěží vítr foukal přes celý Tomův obličej a dolů na jeho krk, až se otřásl a přál si, aby si vzal mikinu. Zastrčil si ruce do kapes džínů a nahrbil ramena proti chladu. Co, sakra, teď bude dělat?
Do téhle nabídky vložil všechno, co mohl. Peníze za to byly tak dobré, že Tom odmítl jiné nabídky práce, aby se mohl plně soustředit na tuhle. A nikdy si nemyslel, že by se o ni musel obávat, takže jej ani nenapadlo, aby sepsali smlouvu. Dělal to vůbec někdo jiný? Nevěděl, ale určitě o tom nepřemýšlel, pan Shasky řekl, že ho chce. Pěl velkou chválu na Tomovu práci a řekl, že se nemůže dočkat, s čím Tom přijde.
Tak co se stalo? Jak jen mohl-
Velký žlutý školní autobus zahnul za roh na opačném konci bloku a s hlukem přijel až k němu. Vzhlédl až ve chvíli, kdy řidič autobusu zaparkoval a otočil se, aby promluvil směrem k sedadlům. O chvíli později autobus otevřel dveře a děti se začaly rojit ven, moře dětí loučících se na místě, kde Tom stál, a rozcházejících se různými směry. Konečně, Janni seskákala po schodech dolů a překvapeně zalapala po dechu, když spatřila svého otce.
„Tati!“ Janni vyjekla a rozběhla se několik kroků směrem k němu, než se mu vrhla do náruče. Omotal kolem ní paže a zvedl ji, aby jí dal pusu na tváře, zatímco jej téměř udusila nadšeným objímáním. „Proč jsi tady?“ Odtáhla se a Tom ji postavil, než ji vzal za ruku a rozešli se směrem domů.
„Jen jsem si myslel, že bych tě překvapil, protože jsme měli takové drsné ráno.“ Tom se usmál a kývl směrem k šátku pevně svázaném v Janniných vlasech. „Neztratila jsi ho!“
Janni se hrdě usmála a dotkla se šátku rukou, kterou nedržela Toma. „Ani náhodou! No, skoro jsem ho ztratila. Začal mi padat na opičí dráze a pan Timmons mi ho zavázal. Ale to nefungovalo tak hezky, tak to slečna K udělala lépe. Pak už držel. Řekla jsem jim, že to je tátův oblíbený a nemůžu ho ztratit.“
„Oh,“ Tom přikývl, když došel ke dveřím, „pan Timmons to nezavázal velmi dobře.“ Tom na ni mrkl, zatímco otevřela dveře.
Janni si sundala batoh a hodila jej vedle police s botama. „Jo, od něj to nefungovalo tak hezky.“
Tom se uchechtl a zavrtěl hlavou.
„Tati, zahraješ si se mnou Go Fish?“ Janni napřáhla ruku s balíčkem karet. Tom odtrhl pohled od televize, podíval se na karty v jejích rukou a pak nahoru na Janni. Hlava se mu točila, jak poslední dvě hodiny přemýšlel, co bude dělat se svým peněžním problémem. Každé z možných řešení, které vymyslel, jej dovedlo zpátky k tomu, že nemohl dělat nic jiného, než získat víc peněz. Nějak.
Ta nejhorší část z toho všeho nebyla o něm; byla o Janni.
Co kdyby nemohl zaplatit platby za dům? Nevěděl úplně přesně, kolik má našetřeno, ale byl si docela jistý, že to byla sotva jedna měsíční platba za dům. Co potom? Co když nepřijdou žádné nabídky? Co když mu dům zabaví a ztratí jej? Přijde Janni o svůj domov? Ten, který si zamilovala, blízko autobusové zastávky, kde bydlí všichni její kamarádi? Janni byla slunce v Tomově životě a lámalo se mu srdce při pomyšlení, že by jí řekl, že už nemůže žít v jediném domě, který kdy znala. Že si nemůže hrát s kamarády, které vidí každý den, protože se musí stěhovat.
„Zahraješ si?“ Janni do něj šťouchla kartami a Tom se pousmál.
„Teď nemůžu, zlatíčko. Měl jsem opravdu špatný den a musím nad něčím popřemýšlet,“ vysvětlit Tom a doufal, že to Janni pochopí.
Janni se na něj zvědavě podívala a vylezla mu do klína. Tom zavrčel, když se na něm uvelebovala. „Uf, Janni, proč? Tvůj kostnatý zadek mě tlačí do nohy,“ postěžoval si a chytil ji kolem pasu, aby ji posunul.
Janni se naklonila vpřed, vzala Tomův obličej do svých dlaní a stiskla jeho tváře, až jeho ústa vypadala jako rybí a Tom si nemohl pomoct, aby se nerozesmál. Popadl ji za zápěstí a odtáhl si její ruce z tváře. „Co to děláš?“
„Tati, proč jsi smutný?“ zeptala se a hrála si s Tomovými prsty.
„Já nejsem smutný. Proč si to myslíš?“ Proč si vůbec myslel, že by před ní mohl něco skrýt? Podíval se pryč směrem ke kuchyni, i když tam ve skutečnosti nic neviděl.
„Mluvíš smutně. A tvůj obličej dělá takovou tu zamračenou věc s čárkou na čele.“ Janni pustila Tomovu ruku a prstem mu šťouchla do čela mezi obočím. „Tuhle čárku máš, když jsi smutný.“
„Zamračená věc, jo?“ Odpověděl Tom, protože nevěděl, co na to říct. Nechtěl jí říct vše, co jej znepokojovalo. Nepotřebovala takový druh stresu. Ale taky jí nechtěl lhát o něčem důležitém. „Mám jen problém s klientem a jsem trochu naštvaný, takže se snažím vymyslet způsob, jak to spravit.“
„Můžeš to spravit, tati,“ přikývla Janni a prakticky poskakovala a Tom byl připraven ji dostat dolů.
„Já nevím, holčičko-„
„Já vím, že to můžeš spravit, protože ty spravíš všechno a jsi ten nejlepší spravovač ze všech,“ Janni slavnostně přikývla s malým náznakem úsměvu na rtech.
Tom si myslel, že mu srdce vyskočí přímo z hrudi a pevně ji objal, zatímco mu zvlhly oči. Janni v něj měla více víry, než měl sám v sebe, a tím důležitější bylo přijít na způsob, jak to spravit. Protože Janni v něj věřila.
Bill za sebou zavřel dveře a sundal si boty, než pověsil svůj kabát. Venku začínalo být zatraceně chladno, ale jemu to opravdu nevadilo; měl natolik rád své bundy, že jich vlastnil více než tucet a bylo pěkné je nosit, aniž bych se v nich potil.
Obešel roh a zamířil do kuchyně, kde našel Toma, jak se naklání k ledničce a schovává zbytky od večeře. Jakmile se narovnal, Bill byl hned za ním, objal jej kolem pasu a lehce stisknul, když sebou Tom škubnul.
„Ahoj.“ Bill si opřel bradu o Tomovo rameno a políbil jej ze strany na krk. „Promiň, že jdu pozdě.“
„To je okay. Stejně se tady neděje nic vzrušujícího,“ zamumlal Tom a byl napjatý v Billově náruči.
Bill si pomyslel, že Tom musí být podrážděný, bez ohledu na to, co řekl, takže jej otočil, zatlačil proti pultu a pořádně jej políbil. „Nechtěl jsem přijít pozdě. Byl jsem zaneprázdněný.“ Šťouchl jazykem hravě do Tomových rtů, až se pootevřely a byl odměněn Tomovou chutí, po které toužil od chvíle, kdy odpoledne odešel. „Je těžké pracovat, když nemůžu přestat myslet na tohle… na tebe.“
Tom zamručel a přerušil jejich polibek, zatímco se odtáhl z Billovy náruče. „Musím dát Janni do postele.“ Vyšel z kuchyně a Bill se ocitl sám a zmatený. O co sakra šlo?
Když dnes odpoledne odešel, všechno bylo v pořádku. Odešel do práce se slibem, že přijde večer a to také udělal. Je pravda, že přišel pozdě, ale nedokázal si představit, že by kvůli tomu byl Tom naštvaný. Muselo to být něco jiného.
Možná…
Bill sebou trhnul a žaludek mu poklesl. Objal kolem sebe své paže a opřel se o pult, aby počkal, než se Tom vrátí.
„…a nezapomeň si vyčistit zuby.“ Slyšel Bill Tomovo volání nahoru na schody.
„Tome?“
Tom se vrátil do kuchyně s tázavě zvednutým obočím. „Jo?“
„Takže, ehm,“ začal Bill váhavě. „Co se děje?“ Zadržel dech a doufal, že neuslyší to, o čem si myslel, že by mohl slyšet.
„Nic,“ odpověděl Tom a zkřížil ruce na prsou, zatímco se opřel o protější pult.
„Tome.“
„Jen… mám pár věcí, se kterými se musím vypořádat.“ Jeho hlas byl napjatý, ale Bill pocítil úlevné teplo nad jeho slovy.
„Takže tohle není-“ zarazil se a začal znovu. „Nelituješ toho, co jsme udělali dnes odpoledne?“
Tomovy oči se k němu zvedly se zjevným překvapením. „Ne! To vůbec ne.“ Odlepil se od pultu a přišel k Billovi, kde se zastavil a dotkl se jeho tváře. „To si vůbec nemysli,“ řekl tiše a Bill vydechl úlevou.
„Co to tedy je?“ Bill se naklonil do Tomovy dlaně. „Možná bych mohl pomoct.“ Vplížil se dlaněmi pod Tomovo tričko, kde jej chytil za boky a přitáhl si jej blíže, zatímco palci přejížděl lehce nad okrajem jeho džín.
„Jo,“ odfrkl si Tom. „Nemyslím si, že s tímhle mi můžeš pomoct.“ Řekl mu o telefonátu a Bill tiše poslouchal, vstřebával celý příběh spolu s bolestí a zmatkem vepsaným v Tomově tváři. Bolelo jej na hrudi, když sledoval, jak muž, do kterého se zamiloval, se zakoktával hněvem a strachem.
„Takže to znamená, že v tuhle chvíli nemáš žádný příjem,“ zeptal se Bill tiše, když Tom skončil a začal přecházet po kuchyni.
„Ne, nemám v tuhle chvíli žádný příjem. A nemám, kurva, tušení, co budu dělat-„
„Hotovo, tati!“ Objevila se Janni v kuchyni a zazubila se a pustila Šotka, když spatřila Billa. Vyjekla a rozběhla se k němu, aby jej objala kolem nohou.
„Bille!“ Zvedla ruce nahoru a Bill se zasmál a přidřepl se, aby ji mohl zvednout.
„Víš, už jsi na tohle trošku velká,“ usmál se Bill a políbil ji na spánek, když mu omotala paže kolem krku. „Jsi těžká!“
„Nejsem. Podívej se,“ řekla a široce se usmála, aby předvedla své zuby, „vyčistila jsem je pořádně, jak mi řekl tatínek.“ Bill předstíral, že prohlíží každý zub, nahlížel dovnitř a šťouchal ji do předních zubů svým nehtem, zatímco Janni pusu více otevřela, aby mu ukázala i ty zadní. Když skončil, pohlédl na Toma, který je sledoval s rozzářeným pohledem.
„Moc pěkné, ale myslím, že bys je raději měla ukázat i tátovi.“ Janni sebou zamlela, aby ji položil na zem a on jí šťastně vyhověl. Bolely jej paže od vybalování té zatracené dodávky z dnešního odpoledne.
Tom udělal show z kontroly jejích zubů a Janni hrdě přikývla, když jí řekl, že odvedla skvělou práci. Zvedla Šotka, objala jej a podívala se na Billa. „Budeš tady, až se vzbudím?“
Bill pohlédl na Toma s překvapenýma a rozšířenýma očima a Tom po chvíli přikývl. „Nevidím důvod, proč ne.“
Janni zazívala, udělal dva kroky zpět a zatahala Billa za košili, aby si jej přitáhla k sobě. „Pusu na dobrou noc.“ Dala mu vlhkou pusu na tvář a dříve, než se Bill vůbec mohl narovnat, už byla i s Tomem z kuchyně pryč. Přidržel si prsty na místě, kde mu dala pusu a jeho mysl pracovala na plné obrátky.
V době, kdy se Tom vrátil dolů, měl Bill nápad. Nevěděl, jak to Tom vezme, nebo co na to řekne, ale zvážil všechny klady a zápory, které jej napadly a zdálo se to být jako to nejlepší řešení pro všechny. Setkal se s Tomem u spodní části schodiště a následoval jej do obývacího pokoje.
„Hej.“ Vklouzl svými prsty do Tomovy dlaně a přitáhl si jej k sobě, když se posadil na konec pohovky. Tom se natáhl dopředu, aby vzal dálkový ovladač a vypnul televizi a mlčky se opřel, zatímco bylo v místnosti cítit napětí. Bill nevědomky třel svým palcem v Tomově dlani malé kroužky a rozhodl se, že je to teď nebo nikdy. Zhluboka se nadechl, aby uklidnil své nervy a snažil se, aby se mu netřásl hlas. „Myslím, že mám řešení tvého problému.“
autor: Steinsgrrl
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
nenenen to musí skončit zrovna v tomhle? tedka ani nebudu spát , protože nevím co mu chce :)) Bože ty nás ale napínáš! každopádně malá Janni je sladká 🙂 hrozně jim to jako rodince sluší 🙂 moc děkuji zadílek a už se těším na další 🙂 !!
Janni je uzasna. Uplne citim Tomovi emoce kdyz mu rekla, ze je nejlepsi spravovac ze vsech. Deti jsou proste uzasne 🙂
Tom je trochu v loji, ale uprimne – bylo mi tp hned jasne, jak toho vola potkali. Proste je to homofobni kreten. Grrr. Snad Billa napadlo neco spasneho. Heh, Tom muze delat barmana u nej xD
Moc dekuji preklad 🙂
Jééé, Janni je strašně moc roztomilá! ♥ Já ty části s ní prostě zbožňuju. Každý okamžik dokáže udělat roztomilým a veselejším! 🙂 Když říkala Tomovi, že je nejlepší spravovač ze všech, musela jsem se smát tomu výrazu, ale zároveň jsem se zase přihlouple usmívala, protože to byl nádherný okamžik. 🙂 Děti jsou prostě úžasné, obzvláště tahle Janni. 🙂
A Toma je mi líto. Je teda pravda, že jsem to čekala hned, co tomu chlápkovi došlo, že má Tom přítele a ne přítelkyni. I tak jsem ale pořád doufala, že by to nakonec mohl překousnout a nemusel by Tomovi takhle zavařit. Je to škoda a já doufám, že Tom všechno zvládne s Billovou pomocí. 🙂 A rozhodně jsem zvědavá, co že to Bill vymyslel! 😉
Moc děkuji za skvělý díl a překlad! ♥
Takhle to ukončit já myslím že se pan Shasky dozvěděl o Billovi.
Tak to s tým pánom Shaskym ma vôbec neprekvapilo, ale priznám sa, že som trošinku dúfala, že by predsa len tú prácu Tomovi nechal. Keď sa však neozýval, tak už bolo jasné, aký k celej veci zaujal postoj a tým len spôsobil Tomovi problémy.
Na druhej strane však túto časť aspoň trochu rozjasnila Janni, ktorá je úplné zlatíčko. Som rada, že si s Billom tak dobre rozumie 🙂
A som zvedavá, čo vymyslel Bill – ako by mohol Tomovi pomôcť. Mňa zatiaľ napadli nejaké možnosti, ale či je niektorá z nich reálna, to si budem musieť počkať 😀
Ďakujem za preklad.
Tak přesně tohle se dalo očekávat, když je ten chlápek potkal společně. Jeho reakce byla okamžitá. I když jsem tak trochu doufala, že to byl jen počáteční šok. Hm, marně.
Jsem zvědavá, s jakým návrhem přijde Bill. Díky, těším se na pokračování.
neee takhle to useknout?! to se neděláá! ale sem zvědavá co Bill vymyslel…napadá mě hodně věcí ale…jestli to bude jedna z nich..no uvidíme 🙂 už aby byl další díl ^^
Je mi strašne ľúto, že Tom prišiel o zákazku, ale snáď bude ten Billov nápad dobrý a Tom ho bude môcť prijať. Malá Janni je perfektná 🙂 také roztomilé zlatíčko.
Ďakujem za kapitolu.