autor: Saline A.
Jako každý měsíc, i tentokrát nastal čas na pravidelné sezení s probační úřednicí. Došlo ale ke změně, když oznámila, že chce nejprve mluvit s každým zvlášť, a až pak společně. Slibovala, že i tak se to samozřejmě vejde do domluvené hodiny, ale Billa to stejně zmátlo. Proč je chtěla odděleně? Bylo snad něco špatně?
„Ty jsi nervózní!“ pobaveně na něj Bushido mrknul, zatímco parkoval u budovy soudu. „Proč, proboha?“
„Proč myslíš, že s námi chce mluvit s každým zvlášť?“ vyhrkl Bill zvědavě. „Vsadím se, že mají nějaké pravidlo, že spolu lidé určení na převýchovu nesmí spát a ona se o nás určitě nějak dozvěděla. Oh sakra, ten zatracený bonzák T- “ Billův zběsilý příval slov zastavil Bushidův prudký polibek. „Co blázníš?“ zadýchaně se Bill odtrhl, ale už nepanikařil. „Někdo nás uvidí…“
„Seru na to,“ odfrkl Bushido s úsměvem a naklonil se k chlapcovu uchu. „Až půjdeme odtud, zastavím na nějakém odlehlém místě, a než vyrazíme za Tomem, udělám ti to tak tvrdě, že tě Tom bude chtít odvézt do nemocnice s podezřením na infarkt,“ mumlal tiše touhou zastřeným hlasem. Dlaní mu stisknul rozkrok a zuby krátce skousnul jeho ušní lalůček. Bill zasténal. „Ale teď už pojď, protože máme být za… sedm minut u tý mizerný baby,“ se smíchem ho poplácal po stehně, než oba spěšně vyrazili z auta.
Bill děkoval bohu, že měl dneska dlouhý přehoz, kterým si mohl zakrýt rozkrok. Úzké džíny ho naopak dost zdůrazňovaly, takže rozhodně potřeboval každou dostupnou pomoc. Byl na Bushida naštvaný – určitě nebylo hezké, že ho vzrušil ve chvíli, kdy se mu to hodilo absolutně nejméně. Ale lhal by, kdyby řekl, že se na jejich malou zastávku netěšil, ať už si Tom myslí, co chce.
„Pane Kaulitzi, pane Ferchichi! Ráda vidím, že dnes jdete s viditelně lepší náladou, než minule,“ uvítala je mezi dveřmi úřednice. Bill si zahanbeně uvědomil, že vůbec nezná její jméno. Zoufale pátral pohledem po kanceláři, aby našel nějaký diplom nebo cedulku s jejím jménem, zatímco se vřele usmál.
„Ano, stoprocentně lepší,“ přitakal, koutkem oka mrknul na Bushida. „A omlouvám se za to minule, bylo toho na mě nějak moc. Hádám, že to bylo takové menší nervové zhroucení.“
„V pořádku,“ zářivě se usmála. Očividně měla upřímnou radost. „Teď bych vás poprosila, abyste šel do vedlejšího salonku, a já si krátce promluvím s panem Ferchichim a pak prohodíme role,“ ukázala na dveře za svými zády. Bill statečně přikývl a bez ohlédnutí tam zamířil, nechávaje Bushida napospas osudu.
Seděl tam snad celou věčnost, než se dveře otevřely s Anisem mezi nimi. Bill okamžitě vyskočil na nohy a rozešel se k němu.
„Buď úplně v pohodě,“ Bushido se povzbudivě usmál a lehce mu stisknul bok, když kolem něj chlapec procházel. Bill úsměv vděčně opětoval, načež za sebou neochotně zavřel dveře a vzhlédl k ženě za stolem. Přeměřovala si ho vševědoucím pohledem, přičemž na rtech jí pohrával samolibý úsměv. Nakrčil obočí. Jestli zjistí, že ta mumie to měla celou dobu v plánu, zamáčkne jí do země jako švába!
„Ani nevíte, jak ráda vidím, že jste s panem Ferchichim začali vycházet,“ usmála se. Z Billa opadla ostražitost. Byla prostě jen nechutně milá. „Moc hezky o vás mluvil.“
„Jo?“ pozvedl Bill obočí nevěřícně. „Jste si jistá, že nemluvil jen o mém těle? Myslím, že nic jiného nevidí.“
„Mluvil převážně o hudbě,“ zavrtěla hlavou. „Vyprávěl, co všechno pro něj děláte a jak mu pomáháte. Hodně mu to svědčí. Myslím, že má nakročeno k lepším zítřkům.“
Bill si přehodil nohu přes nohu a pokrčil rameny. „Vždyť o nic nejde. Ukázal mi nějaký text k písni a já v něm viděl potenciál, tak jsem ho vzal do studia. Udělal pár songů s mými lidmi a teď čekáme, jak se vyjádří společnosti, kterým jsme dali vědět. Nechci, aby měl nějakou protekci. Jen jsem to doručil na správná místa a teď už je to na ostatních. Myslím, že mu mnohem víc prospěje, když úspěch získá vlastní kvalitou. On sám pak na sebe bude pyšnější,“ pousmál se. Všiml si, že ta ženská si něco horlivě zapisuje, ale ignoroval to. Bůh ví, jestli na ně nemusí psát posudek soudu.
„S tím s vámi souhlasím,“ horlivě přitakala. „Když jsem se s ním sešla poprvé, byl hodně zatrpklý, měl zlobu usazenou v očích. Teď se usmívá. Díky vám.“
„Díky hudbě,“ opravil ji hned Bill.
„Dobře,“ připustila, „ale pořád je tu něco, co mě trápí,“ povzdechla si. Bill k ní se zájmem vzhlédl. Co jí by mohlo trápit? „Jde o pana Ferchichiho. Když jsem mu určovala vhodný druh pokračování jeho trestu, museli jsme mít několik sezení, abych ho lépe poznala,“ pokračovala po krátké chvíli. „A v tom je ten problém. Víte,“ opřela se lokty o stůl a naklonila se k Billovi, „podle toho, co vím od vězeňského psychologa, a ostatně i ze svého pozorování, pan Ferchichi je hodně uzavřený muž. Nikdo nic neví o jeho dětství, rodině, dospívání. A já osobně si myslím, že právě v tom je ten hlavní problém. Navenek se sice směje, ale uvnitř…“ odmlčela se. „Vytvořil jste si s ním jakési pouto. Zkuste ho prozkoumat, zbořit tu hranici. Já nepotřebuju znát žádné detaily. Jen chci, abyste společně zapracovali na odstranění té hranice. Jsem si jistá, že mu to pomůže.“
Bill nakrčil obočí. Zamyšleně sklopil pohled a začal si hrát s prsty. Žena to vzala jako znamení. Překvapivě ladně vstala a vyzvala Bushida k připojení se. Po vstoupení Bushido překvapeně pohlédl na Billa, který byl stále mimo, zatímco on odcházel s úsměvem. Nenápadně, aby si toho žena nevšimla, se dotknul prsty chlapcovy paže. Bill sebou cuknul, ale s úsměvem vzhlédl. Krátce kývnul, že je v pořádku.
„Tak,“ ozvala se žena znovu. „Pojďme k vám dvěma, než vás propustím k dalším dobrodružstvím.“ Bushido se pousmál. Už se nemohl dočkat jejich soukromého dobrodružství.
Bill se asi už po sté zavrtěl na židli, zatímco Bushido se nepřestával pochechtávat. Samozřejmě, že ho zřídil, jak se patří. Byl zamlklý a na to Bushido neměl náladu, takže mu dal co proto. Takže ať už Tom přijde s náladou jakoukoliv, jemu je to fuk.
Když se ale Tom opravdu dostavil a Bill spatřil jeho rozpoložení, ztuhl. Něco bylo hodně špatně. „Kde máš telefon?“ procedil Tom skrze pevně semknutou čelist, když dosedl na své místo.
„Oh, musel jsem ho vypnout, když jsem byl u toho soudu a zapomněl jsem si ho zapnout. Proč, stalo se snad něco? Jsou všichni v pořádku?“ Bill byl hned v pozoru.
„Volali z našeho nakladatelství,“ Tom se zamračil ještě víc. „Prý se jim moc líbí ty nahrávky, které jsi jim dal k poslechu a mají připravené smlouvy k podpisu pro pana Ferchichiho, zvaného Bushido,“ zavrčel.
„Bu!“ Bill se nadšeně otočil k překvapenému Bushidovi. „Vydají ti album!“
Bushido se zmohl jen na zaklení, ale pod stolem nadšeně drtil Billovo stehno. Nedokázal správně projevit, jaké nadšení měl.
„Kdy jsi mi to chtěl říct?“ ozval se znovu Tom. Stále naštvaný.
„Co?“ Bill překvapeně pohlédl na svého bratra. „Oh. Párkrát jsem vzal Anise do studia, aby nahrál nějakou hudbu, co ho napadla,“ pokrčil rameny. Pod stolem s Bushidem propletl prsty – radši ať mu je zlomí, než aby měl stehno jednu gigantickou modřinu.
Tom měl co dělat, aby se na ně nevrhl. „Procpal jsi ho k nám do společnosti?“
„Tak to pozor,“ zamračil se tentokrát Bill a zastavil tak Bushida, který už se nadechoval ke své vlastní odpovědi. „Anisovi jsem nijak nepomáhal. Studio si tradičně pronajal. Dobře, uznávám, že jsem mu domluvil pár schůzek, ale jinak bylo všechno na něm. Má talent, Tome, proto dostal smlouvu. Ne kvůli mně.“
„A jak ti…“
„Máš věřit?“ skočil mu Bill do řeči. Lehce se pousmál, než vstal a pokynul Bushidovi. „Zkus třeba už jen kvůli tomu, že jsem tvůj bratr, dvojče. Nemám důvod ti lhát. A ty nemáš důvod žárlit,“ zabručel. Nenápadně Bushidovi stisknul ruku, než zamířil k jeho autu. „Děkuju, že jsi nijak nereagoval,“ pohlédl na něj po cestě.
„Abych byl upřímný, moc nechápu, že jsem dokázal mlčet. Většinou si hubu prostě otevřu,“ Bushido mu pohled oplatil. Sotva si všiml, že je Bill skleslý, objal ho kolem ramen. „Netrap se kvůli tomu, kotě. Tvůj brácha je prostě natvrdlý pako. Ale já se kvůli němu nijak nestresuju, takže bys rozhodně neměl ani ty.“
Bill se o něj s povzdechem opřel. „Jenže mě to mrzí, Anisi. Proč ti nemůže věřit? Já jsem s tebou, na rozdíl od něj, problémy měl. A já ti uvěřit dokázal! Tak proč on je tvrdohlavý ňouma a neotevře oči?“
„Protože,“ s úsměvem Bushido chlapci otevřel dveře spolujezdce, a když ho usadil, sklonil se k němu, „je tvůj starší bratr. Nějak mě poznal a má mě tak zafixovaného. Možná na to na chvíli zapomněl, ale když zjistil, že… jsme tak nějak spolu, okamžitě si vzpomněl. A brání tě.“
Bill si skousl ret a zazubil se. „Tak nějak spolu, jó?“
Bushido se rozesmál. „Člověk ti tu hodinu tlachá a ty si vezmeš jedinou frázi. Kluku, ty jsi beznadějný případ.“
Bill zčervenal, ale nakonec se rozesmál taky. „To víš, slyším jen to, co chci.“
„Tak se teď připoutej a jedeme ke mně,“ pokynul Bushido chlapci, načež spokojeně obešel auto.
„K tobě? Proč?“ zvědavě se k němu Bill otočil.
„Mám tam jednu lahev, se kterou bych rád oslavil mojí smlouvu,“ mrknul na něj a šlápnul na plyn.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Mam velkou radost z toho, ze se Bushidovo pisnicky libily. Vsak si dal zalezet! A ten rozhovor s tou urednici… ona chce, aby Bill stoural do Buova soukromi, do jeho minulosti. No nevim, docela se obavam toho, jaka silena pandorina skrinka na nas vykoukne. Snad jen tradicni biti matky 😛 ale je naprosto krasne, ze Anis se jevi jako zamilovane telatko 😀 Anis! Ten Anis! 😀
Bill ma chudak dost co na praci. Nejdriv povereni urednice kvuli Anisovi a pak Tom. Je mi hrozne lito, ze se spolu jeste porad neusmirili. Ale Anis ma pravdu, Tom ho zna jako devkare co prodava drogy, nebude lehke zmenit jeho nazor na nej. Snad se to klukum povede.
Moc a moc dekuji za dalsi super dil ^^
Takže nakonec bude Anis chudák, co vlastně nemůže za to, že je hovado a zločinec, on měl jen těžké dětsví a celý život čekal na to, až ho Bill přijde napravit…
Dvojčata mě štvou… Vždyť oni se k sobě vůbec nechovají jako bratři. Skoro vůbec spolu nejsou, o tom, co dělá ten druhý nemají ani páru a že by je napadlo si spolu v klidu sednout a všechno si to vyříkat? Ani náhodou, to by totiž nejdřív museli jeden druhého poslouchat a snažit se ho pochopit… A taky by museli mít nějaký čas jenom sami pro sebe a ne pořád za zadkem Anise…
[1]: No, uvidíme, co na nás z Bushidovy minulosti vykoukne, třeba budeme ještě překvapené, jak málo tam toho je a zjistíme, že je v podstatě jen velký trouba. Kdo ví, to zjistíme. 🙂
Tom samozřejmě bude ochranitelský, ale… No, uvidíš dál, ono to není tak úplně jednoznačné, jak si myslíme, bude to na víc dílů, jako kousky skládačky. 🙂
Moc děkuji za komentář!
[2]: Ne, tak to rozhodně není. 🙂 A sám Bushido, i Bill to moc dobře vědí a uvědomí si to i poté, co Bill zjistí základní kamen Bushidova života. 🙂 Takže rozhodně za chudáka nebude. 🙂
Dvojčata se už velmi brzy sejdou, na Billův popud, kdy mu spousta věcí dojde a sám si uvědomí svou vlastní chybu, také pro to něco bude dělat. 🙂 On si to uvědomuje už teď, ale ještě pořád to není tak silné uvědomění, aby začal jednat. To přijde až za pár dílů. :))
I na Anisovi za zadkem se zapracuje. :))
Děkuji za komentář!
No tak nahrávací smlouva bude. Tom to ovšem nepřijal s nijak velkým nadšením. Jsem zvědavá, jak dlouho mu bude trvat, než přestane prudit. 😉
[4]: Třeba se vzpamatuje dřív, než čekáme :)) Děkuji za komentář!!
Tak nějak spolu, jó? :DD Tak to je vážné. Otevřou lahvinku a Bill ho bude vyslýchat ohledně jeho dětství, nebo si to rozdají na podlaze nebo … něco úplně jiného. 😀 Nicméně ta ženská, co s nima dělá ty rozhovory mi smrdí 😀 co jí vůbec je do Buova dětství? Copak je jeho psycholožka? Ne. Možná chce jen pomoct… , ale Bill to zvládne sám si myslím. Teď z Bua bude velký rapper, vše je na dobré cestě ne? 😀 Ale Bill by se s Tomem už měli usmířit, je to zbytečné kloučci!:( Chlapy teda 😀
Děkuju za díl a těším se na pokračování :3
Jsem zvědava co z něj Bill vytáhne.
[6]: Tak nějak spolu, nóó 😀 A nebo něco úplně jiného, kápla jsi na to! 😀
Mně se také moc nepozdává (mimochodem, nevíš její jméno? 😀 ), nicméně si myslím, že je opravdu jen tak hodná, a vzhledem k tomu že je má na starosti, asi viděla že Bushida něco uvnitř deptá, tak se rozhodla že zkusí Billa ponouknout k tomu, aby se dostal k jádru problému. 🙂 Nicméně jak sama říkala, nic do detailů vědět nechce -jen chce, aby ti dva byli spokojení a tak nějak duševně v pořádku. 🙂 Bu má před sebou dlouhý kus cesty, který… no sami uvidíme, jestli bude dobrý nebo ne 🙂
Moc děkuji za komentář!
[7]: To my všichni :))
Moc děkuji za komentář!