autor: Diamondairways
Koho byste asi tak tipli, kdybych se vás zeptala, kdo přeložil tuhle jednodílku z roku 2010… tak schválně… 😀 To by vás určitě ani ve snu nenapadlo. Že by… Zuzu? Bingo! Tak šup šup, už čtěte, je to skvělá rychlovka od autorky, kterou jsme tu ještě neměli. 🙂
Bill stál na nástupišti, dával si rychlou cigaretu a zcela ignoroval cedule „zákaz kouření“. Opravdu, koho to zajímalo? Měl příšerný den, potřeboval cigaretu nebo pět. Sakra, neodmítl by ani nějaký ten drink.
Lidé proudili ze všech směrů jako spěchající mravenci. Metro bylo chladné místo, vlhké podzemí s hvízdajícím větrem a bledými, žlutými světly. Tváře kolem něj vypadaly zasmušile, ztrhaně, některé vyloženě mdle. Přemýšlel, zda ho to ošklivé osvětlení také přeměnilo do nějaké výstředně vypadající zombie.
Tváře se mu propadly, když vdechnul více kouře. Možná ho to mohlo zabít, ale teď jej to udržovalo naživu.
Stáli všude, kam se podíval, čekající na své vlaky, a další stále přijížděli dolů po neskutečně dlouhých eskalátorech. Nikdy nepřestali, přičemž se hrnuli do všech volných míst a některé bezohledné duše překročily i rozmístěné žluté čáry, nacházející se na samém okraji.
Nenávidím dopravní špičku, pomyslel si, odhodil cigaretový nedopalek a pozoroval, jak spadl na koleje. Koutkem oka, uviděl jasné světlo přijíždějícího vlaku, slyšel jej svištět, jak uháněl vpřed.
Bylo na čase se pohnout. Byl vysoký a hubený a to mu pomohlo snadno manévrovat skrze dav tak, že v době, kdy vlak se zakvílením zastavil a dveře se otevřely, byl připraven nastoupit jako první.
Ale v tuto chvíli to nebyla taková výhoda. Vkročil přímo do masy těl, ze které by nejraději okamžitě vystoupil. Bill se nadechl a nakrčil nos nad pachem, který visel ve vzduchu jako smog; pot, cigaretový kouř a vlasové produkty dominovaly, jejich vůně se míchaly dohromady do něčeho tak hnusného, že se mu chtělo zvracet.
Když se dveře zavřely a vlak sebou škubnul vpřed, podařilo se mu zamířit do rohu na konci vozidla. Když tam dorazil, přitiskl se zády ke zdi, a i když její povrch byl tvrdý a nepohodlný, bral raději tohle než moře lidí. Nikdy by do něj nepřestali narážet svými ostrými lokty. Kromě toho měl před sebou dlouhou cestu a poslední věc, kterou chtěl, bylo, aby stál u dveří a trpěl na zastávkách, zatímco by lidé nastupovali nebo vystupovali a zároveň by do něj strkali a dotýkali se jej.
Bill se otřásl jen při tom pomyšlení, v břiše mu zavířilo odporem.
Ničili jeho outfity tak, že byly zmačkané, nemluvě o tom, že se někomu vždy podařilo šlápnout na jeho jinak nedotčené boty. Lidé byli hrubí, tlačili do něj a strkali, nutili jej, aby je odstrčil nazpět, tvrději. Nejvíce ze všeho nenáviděl stát k někomu přitisknutý, zvlášť když měl ten člověk na sobě dusivý parfém nebo byl cítit zatuchlým potem. Bylo mu z toho na zvracení.
Vrhl kolem sebe zvědavý pohled na spolucestující. Vlevo seděla stará paní s nosem zabořeným v knize a muž vedle ní se zdál být ponořen v posílání sms zpráv na svém telefonu. Dvojice dospívajících dívek se choulila na sedačce napravo, chichotající se nad něčím při pohledu na exkluzivní časopis.
Přímo před ním stál muž zírající z okna do temného tunelu.
Všechno, co Bill mohl vidět, byl cizincův tvarovaný profil, který vypadal celkem jemně, vzhledem k lehce skloněnému nosu s mírně zvednutou špičkou. Ten muž měl černé cornrows a nosil volné oblečení, což se k sobě dokonale hodilo. Nebyl typ, který Bill obvykle vyhledával a přesto, něco na něm přitahovalo jeho oči; živočišný magnetismus.
Bill našel sám sebe, jak zírá.
Když se muž otočil a přistihl jej, Bill zamrkal a rozpačitě odvrátil pohled. Sám si neužíval, když na něj někdo zíral, jako by byl nějaký exot, takže dělat to samé někomu jinému bylo prostě špatné.
Kousl se do rtu a přesunul svůj pohled raději ke špinavé podlaze. Z reproduktorů se ozvalo oznámení další stanice a krátce na to vlak zastavil. Lidé rychle vystupovali a další nastupovali, aby obsadili jejich místa. Vůz byl během několika vteřin velmi extrémně přeplněný, a když Bill znovu vzhlédl, zjistil, že muž s cornrows je od něj vzdálený jen pár centimetrů.
To jej překvapilo, což způsobilo, že rozšířil oči a pootevřel ústa.
„Omlouvám se.“ Mužův hlas byl příjemně hluboký a jeho parfém hezky voněl. Bill se zhluboka nadechl. „Příliš mnoho lidí,“ řekl cizinec s lehkým pokrčením ramen, jako by vysvětloval, proč se právě oni ocitli najednou přitisknutí k sobě navzájem.
Bill mu pohlédl přes rameno a všiml si, že ano, lidé byli kolem namačkáni jako sardinky v plechovce. Kupodivu zjistil, že mu to vůbec nevadí. Ten chlap vypadal dobře a Bill si ke své hrůze uvědomil, že k tomu tělu chce být přitisknutý co nejblíže.
Způsob, jakým sebou vlak prudce trhnul při výjezdu ze stanice, způsobil, že Tom klopýtnul a jeho ruce se automaticky zachytily muže před ním.
„Sakra, omlouvám se.“ Blýskl po tmavovlasém cizinci nervózním úsměvem a neochotně odtáhl svou ruku pryč z jeho vystouplého boku, kterého se zachytil pro podporu. Ten muž jen pokrčil rameny, a když při tom sklonil hlavu, jeho dlouhé jednobarevné dredy mu sklouzly přes ramena dopředu. Zastínily mu obličej a Tom už déle nemohl vidět jeho oči.
Tom musel přiznat, že ten muž byl teda něco. Z počátku, když na sobě ucítil něčí spalující pohled, předpokládal, že si ho prohlíží nějaká pěkná holka. Potom když se otočil, aby ji chytil při činu, uvědomil si, že to byl on.
No, na tom nezáleželo. Ten cizinec byl nádherný, typ, který vstoupí do klubu a má okamžitě všeobecnou pozornost; stačí lusknutí prstů, zatřepetání dlouhých řas a nepatrný úsměv a všichni mu na místě chtějí koupit drink. Nebo pět.
Tom by šel pro deset. K čertu, plných lahví.
Pro nedostatek ničeho lepšího na práci si jej prohlížel, nechal své oči cestovat po jeho těle. Stáli tváří v tvář v zadní části vozu, téměř přitisknutí k sobě navzájem. Zachytil závan parfému, ale nedokázal tu vůni popsat, i když se mu líbila.
Vlak znovu zastavil, jen aby nabral ještě více lidí. Někdo mu tlačil do zad a při tom procesu jej praštil. Tom se chtěl otočit a říct té osobě, aby vychladla. Místo toho skončil přitisknutý ještě blíže k muži před sebou, který znovu zvedl hlavu, a jejich pohledy se setkaly.
„Omlouvám se. Znovu.“ Ušklíbl se, vůbec se necítil omluvně, když se jejich těla ocitla v plném čelním kontaktu. Byli skoro stejně vysocí, všiml si Tom. Kouřové oči hleděly do těch jeho s takovou intenzitou, že jej to na moment vyvedlo z míry.
„Já vím, dopravní špička stojí za hovno,“ řekl cizinec melodickým hlasem.
Tom miloval ten pocit jeho dlouhého, pružného těla a přál si, aby mohl vklouznout rukama kolem toho úzkého pasu. Ze samotné vůně se mu točila hlava, a když tyhle lesklé, pootevřené rty vydechly horký vzduch, zasáhly Tomovu čelist a ústa. Jeho ústa, ve kterých mu vyschlo, zatímco zíral do té nádherné tváře.
Musel znát jeho jméno.
„Já jsem Tom,“ řekl.
Bill na zlomek vteřiny zíral, sledoval, jak se cizincův piercing ve rtu zaleskl v matném světle. Pak lehce zatřepal hlavou a usmál se.
„Bill. Potřásl bych ti rukou a tak, ale…“
Tom se na něj zazubil a v očích se mu rozsvítil oheň, který je proměnil do barvy roztavené čokolády. Musel přiznat, že tady bylo něco na tom, být v přeplněném vlaku přitisknutý k velmi sexy muži, s prakticky žádnou cestou k úniku. Ne, že by ji chtěl.
Téměř se lekl, když Tom umístil jednu ruku na zeď za ním, přímo u hlavy, zatímco druhá sklouzla níž a krátce se znova dotkla jeho boku. Billovi nad tím poskočilo srdce a dech se mu zrychlil vzrušením. Tomova ruka našla tu jeho a krátce stiskl jeho prsty, čímž do Billova těla poslal několik elektrických výbojů.
„Tak, teď když jsme si potřásli rukama, jsme oficiálně přestaveni.“ Tom se usmál a v koutcích očí se mu při tom objevily vrásky.
Bill se kousl do koutků úst, než je roztáhl do širokého úsměvu. „Hádám, že ano.“
Jeho špatná nálada se rychle rozplynula. Trochu si povzdechl, když jej Tomova mozolnatá ruka ještě jednou stiskla, než ho pustila. Vlak vjel do zatáčky a nahnul se, světla na vteřinu zablikala a Tom byl k němu přitlačen ještě více, jejich těla spolu byla v jedné rovině. Billovi se zachvělo srdce a polilo jej horko. Začínal být až příliš vzrušený a tady pro to nebyl ani čas, ani místo. Zaklel, téměř bez dechu.
„Sakra.“ Vzdychl mu Tom přímo do ucha a jeho horký dech ovál Billovi citlivou pokožku. Zachvěl se a téměř viditelně se roztřásl. Položil nesměle ruku na Tomův bok pod záminkou, že se drží pro podporu. Tělo pod oblečením se zdálo být pevné a silné. Bill se zachvěl, v ústech mu vyschlo.
„Znovu se omlouvám. Hádám, že to říkám často.“ Tom se rozesmál a Bill chtěl zasténat. Omluva byla ta poslední věc, kterou cítil.
„To je fajn. Chci říct, že to chápu…“ Zašeptal a olízl si rty.
Tom se trochu odtáhl, aby mohl zírat na tu zčervenalou tvář. Pochyboval, že vůbec někdy potkal někoho tak nádherného.
Anatomicky tvarované lícní kosti měly nyní růžový odstín, což dělalo Billa ještě přitažlivějším, jeho rty byly pootevřené a ten spodní byl zarudlý od neustálého olizování a kousání, při kterém jej Tom tajně pozoroval. Volal na něj, aby se naklonil a vsál jej, aby pustošil ta ústa v opojném polibku. Chtěl to tak strašně moc, že se začal naklánět, ale zastavil se právě v čas.
Co to dělám? pomyslel si, pokáral sám sebe. Bylo to špatné, začít takhle dorážet na naprostého cizince na veřejnosti. Jak se tomu říká, sexuální obtěžování? Zavrtěl hlavou nad svými myšlenkami. Tohle nebyl erotický sen, kde si mohl dělat, co chtěl. Tohle bylo skutečné a nechtěl toho muže naštvat a dostat od něj kolenem do patřičných míst. Když už o tom mluvíme, krev mu putovala na jih a v žilách mu kolovalo vzrušení. Bude to trvat jen několik dalších otření se proti tomu štíhlému tělu, aby byl na půl tvrdý, ne-li zcela vzrušený.
Vlak s pištěním hrubě zastavil a Bill byl vymrštěn dopředu. Tom nemohl udělat nic jiného, než že jej chytil kolem jeho štíhlého pasu, aby ho podepřel a zabránil pádu, který by je mohl potenciálně oba poslat k zemi.
Bill měl na sobě něco jako tričko bez rukávů nebo dvě, podivně navrstvené pod krátkou koženou bundou. Tomovy prsty vklouzly jen sotva pod tenkou látku Billova trička a dotkly se jeho hladké, horké kůže. Byli k sobě přitisknutí tak blízko, že Bill brzy ucítí rostoucí bouli v jeho pytlovitých kalhotách. Těžce polkl přes knedlík v krku a snažil se udržet svou zuřící touhu pod zdánlivou kontrolou.
Jediné co chtěl, bylo stisknout to tělo v náručí a třít se proti němu.
„Opatrně,“ zachraptěl mu Tom do ucha a vdechoval jeho vůni.
Bill voněl dobře a Tom chtěl zabořit nos do jeho dlouhých vlasů, sát jeho labutí krk a dotýkat se jej po celém těle. Jeho sevření Billova těla zesílilo a nevědomě mu zaryl prsty do kůže, uslyšel potlačovaný tichý zvuk.
Bože, já jsem se zbláznil, pomyslel si, musím ho pustit. Teď. Než ze sebe udělám blbce.
A opravdu, už se to chystal udělat, ale pak nastoupilo do vlaku ještě více lidí a zbavilo jej té možnosti. Neměl kam ustoupit, nemohl se ani pohnout. Hlava se mu točila v závratných kruzích, zatímco zíral do Billových tmavých, rozšířených očí.
Byli v pasti. Tom nemohl ani zvednout ruce.
Bill byl rád, že je vlak tak nacpaný, že se nemůže ani pohnout, protože jinak by zřejmě ve mdlobách padal na kolena. Byl to tak zatraceně dobrý pocit, být přitisknutý k pevnému, svalnatému tělu. Je tak sexy, proč sakra nosí tak obrovské oblečení? Vsadím se, že tam má vyrýsované břišní svaly. Miloval bych přejíždět po nich jazykem. Ach, bože…
Ten chlap byl cizinec, i když znal jeho jméno, a s největší pravděpodobností zcela hetero, pokud se dalo soudit podle jeho stylu. Přesto právě teď Billovi sotva záleželo na tom, že situace, ve které se ocitl, byla špatná na několika úrovních.
Cítil se proti tomu bezmocný. Jedna jeho část se chtěla uklidnit a užít si to, a ta druhá si přála, aby mohl propadnout podlahou a zmizet do temné díry. Jen doufal, že jeho tváře nejsou tak zarudlé, jak se cítil.
Nejhorší na tom bylo, že Bill cítil sám sebe, jak tvrdne ve svých extrémně úzkých kalhotách a bylo jen otázkou několika minut, než si to Tom uvědomí taky. Byli přimáčknutí jeden ke druhému, tak těsně, že to v žádném případě neměl jak schovat. Mezi jejich těly nebyl ani centimetr volného místa.
Zhluboka se nadechl a snažil se ze sebe setřást pocit dušení.
Když ucítil Tomovu mozolnatou ruku, jak přejíždí lehkými tahy u jeho pasu, málem omdlel. Možná to bylo nedostatkem vzduchu, ale Bill o tom pochyboval. Snažil se proti tomu obrnit, aby se netřásl v objetí Tomových paží jako malá školačka po své první puse.
Ještě kousek níž a bude se dotýkat mého zadku, pomyslel si, silně se kousl do rtu a spolkl zakňučení. Tak strašně se chtěl udělat, že se ani nestaral o to, že všude kolem nich jsou lidé. Vlak se zatřásl a Tomovy ruce se posunuly, až prsty vklouzl na spodní část jeho zad.
Bože, co to dělá? Pomyslel si Bill téměř šílený. Zalapal po dechu přímo do Tomova krku, ale rozpaky, které cítil, byly zastíněny rozžhavenou touhou a potřebou vyvrcholit tak silnou, až se mu roztřásla kolena.
Teplo se až bolestně hromadilo v jeho břiše a všechno, co chtěl, bylo, aby jej Tom otočil, stáhl mu kalhoty a ošukal jej přímo tady v metru. Nechal by jej to udělat, přijal by to s radostí, všichni ostatní pasažéři mohli jít k čertu. Ta touha byla tak silná, že v tu chvíli na ničem jiném nezáleželo.
Bože, kdo mohl vědět, že jsem taková skrytá děvka? Ale já to tak strašně chci. Cokoliv. Potřebuju jeho penis uvnitř mě. Vlak sebou opět cuknul, světla zablikala a Tomovy boky se otřely o jeho. Bill nedokázal zabránit ostrému zalapání po dechu, které opustilo jeho rty.
Tom šílel potřebou. Ten krásný cizinec se nezdál být naštvaný nebo rozčilený, naopak. Tom by vsadil své celoživotní úspory, že to chtěl taky. Způsob, jakým se o něj nenápadně otíral, způsob, jakým se jeho dech změnil na krátké, trhané vzdechy a jak si neustále olizoval ty hříšné rty, z toho všeho Tomovi vařila krev v žilách.
Musím ho mít, pomyslel si zoufale. Bylo to k zbláznění. Přitlačil proti Billovi odvážnějším způsobem, aby se jednou a provždy přesvědčil, jestli je ve své touze sám.
Když na něj ty oči pohlédly, široké a překvapené, ušklíbl se a pevně promnul Billova záda, jako to toužil udělat už několik dlouhých minut. Nebyl to jemný dotek nebo otření, bylo to jasné pohlazení.
Tomův úšklebek se rozšířil, když se Billovy řasy zatřepetaly proti jeho lícním kostem. Neudělal nic, aby jej zastavil, a tak Tom pokračoval.
Vklouzl dlaněmi přímo pod jeho tričko a otevřeně se dotýkal horké kůže. Způsob, jakým se Bill chvěl pod jeho prsty, Toma přiváděl k šílenství, přejížděl rukama nahoru a dolů po jeho zádech a chtěl ještě více. Kolik času vůbec mají? Tom si olízl suché rty.
Billova hlava klesla dopředu a dlouhé vlasy mu zakryly tvář. Tom si přál, aby se mu podíval do očí, aby mohl nějakým způsobem zjistit, co si Bill myslí a jak se cítí. Billův dech přicházel v trhaných obláčcích horkého vzduchu a rty se téměř otíraly o Tomův krk.
Divoce se zazubil, když více ucítil, než uslyšel, jak Bill zakňučel. Oh ano, zlato, taky mě chceš. Tak dobré. Už teď je to tak zatraceně dobré.
Tom se stěží ovládal, nechal své boky pohybovat, aby se jejich třísla třela dohromady. Nechal dlaně sklouznout ještě níž a směle chytil a stisknul Billův zadek. Bylo to nestydaté, ale bylo mu to fuk.
Ostré nadechnutí následované zoufalým, tichým zasténáním způsobilo, že mu srdce v hrudi udělalo kotrmelec. Když se Billova ústa přitiskla na jeho krk, aby vlhce sála jeho kůži, Tom zavrčel dřív, než se mohl zastavit.
„Oh, kurva ano. Zlato, to je tak dobré,“ zašeptal obscénně do Billova ucha a znovu stiskl jeho zadek. Nikdy dříve nechtěl něco tak strašně moc.
Bill s naléhavou potřebou přitlačil proti Tomovi a ruce mu omotal kolem krku. Vzhlédl a nechal jejich pohledy, aby se setkaly. Z upřímného chtíče v Tomových tmavých očích se zachvěl, zatímco na něj zíral.
S tichým povzdechem se naklonil dopředu, aby k sobě přitiskl jejich rty ve vlhkém polibku. Nedráždil jej, ani si nepohrával, místo toho pootevřel své rty, aby nechal Tomův jazyk proplést se s jeho vlastním. Bylo to tak dobré, lepší než jakýkoliv jiný polibek, který kdy dostal. Touha mu zatemnila mozek a on už nevěděl, kde je, a bylo mu to jedno.
Způsob, jakým se jej Tom dotýkal, hladový a odvážný, ho připravoval o dech. Cítil jeho tvrdý penis proti své vlastní vyboulenině a prostě nemohl uvěřit tomu, že se tohle děje.
Tady byl, vášnivě se muchloval s naprostým cizincem v metru.
Bill věděl, že na ně lidé pravděpodobně zírají, ale prostě se nedokázal přinutit k tomu, aby mu na tom záleželo. Byl to tak dobrý pocit, Tom chutnal tak lahodně úžasně, způsob jakým jej líbal, drsně a náročně, jako by po tom prahnul. Jeho ruce jej hladily a dotýkaly se jej všude, kam mohly dosáhnout, a to jen přilévalo olej do planoucího ohně uvnitř něj.
Poté Tomovy prsty vklouzly těsně pod okraj jeho džín, pod jeho boxerky a zajely mezi jeho půlky, až ze sebe Bill vydal zakňučení.
Vlak svištěl temným tunelem a najednou světla zhasla a vlak zastavil. Bill těžce oddechoval, jako by běžel tisíce kilometrů. Tom se k němu stále tisknul a prsty jej hladil mezi půlkami přes jeho vstup. Točila se mu z toho hlava.
Matně slyšel oznámení, říkající, že je to jen krátká zastávka a aby nepanikařili, ale bylo mu to jedno. Chystal se tvrdě vyvrcholit. Tak tvrdě, jako ještě nikdy. Nic neviděl, ale to pouze zesilovalo to, co cítil, slyšel a ochutnával.
Tom. Všude. Téměř pod jeho kůží.
„Bože, otoč se,“ zabručel mu Tom do ucha. „Prosím? Potřebuju… se dotknout. Jsi tak žhavý, tak reagující…“ Jeho hlas byl chraplavý, vzrušením mohl sotva mluvit.
Když Bill vyhověl jeho prosbě, všechno dosáhlo zcela nové úrovně.
„Tak sexy, že z toho šílím,“ zašeptal a posouval dlaně kolem Billova pasu, dotýkal se a hladil jeho ploché břicho. Prsty se dostaly pod Billovo tričko a zahákly se kolem lemu, by ho vytlačily nahoru.
Stejně to nikdo nemohl vidět. Zatahal za jemný materiál a odhalil Billovy ztvrdlé bradavky. Tom přes ně přejel prstem a hluboce zasténal, když v jedné z nich našel piercing. Roztřesenými prsty zatahal za kroužek a uslyšel, jak Bill tiše zasyčel. To poslalo vlnu vzrušení přes jeho tělo. Neschopen tomu zabránit, přesunul dlouhé dredy z Billova ramene a odhalil tak jeho dlouhý krk, aby jej mohl sát a líbat.
Tom sjel rukou dolů, aby rozepnul Billovy džíny. Téměř se mu svíjel v náruči a Tom mohl říct, že jen stěží zadržoval steny. Na krátkou chvíli si přál, aby byli někde jinde, někde, kde by mohl být Bill tak hlasitý, jak očividně chtěl.
Lehce jej kousal do krku, zatímco rukou chytil přes boxerky jeho tvrdý penis. Bill lehce prohnul záda, zatímco potlačil další zasténání.
„Líbí? Jo. Tak perfektní. Tak dokonalé… Kurva.“ Tom rychle ztrácel kontrolu, mluvil jen lehce nad hranicí šeptu, ze strachu, že by je někdo mohl slyšet.
„Anooo…“ ozvalo se tiché zasyčení, nad kterým se Tom se zatajeným dechem zašklebil.
Tom začal Billa hladit přes tenký materiál jeho spodního prádla a miloval ten pocit. Dokázal říct, cítil to, že Bill se zoufale snažil zadržovat výkřiky ohromujícího potěšení. Místo toho vydával malé dusivé zvuky, které Toma vzrušovaly ještě více.
Přirážel vlastní erekcí proti Billovu zadku, chtěl se udělat, potřeboval to. V tuhle chvíli už to nebude trvat dlouho. Vlak byl tmavý a stál v klidu, ale brzy znovu pojede. Světlo se rozsvítí a všichni je uvidí.
Tom přirážel stále silněji a silněji proti Billovu tělu a hladil jej téměř hrubě.
„No tak, udělej se pro mě, nádherný.“ Přejel rty přes Billovo ucho.
Bill se kousl do rtu tak silně, že mohl cítit krev. Pocit Tomových rukou na něm byl nesnesitelný. Přemýšlel, jak dobrý by byl pocit kontaktu kůže na kůži, když i jen pod tímto dotekem přes oblečení se rozplývá. Chtěl křičet a prosit Toma, aby jej právě teď a tady ošukal. Způsob, jakým Tom přirážel proti jeho zadku, jej přiváděl k šílenství.
Hlava mu padla dozadu na Tomovo rameno a poslepu vyhledal jeho rty. Líbali se vlhce s otevřenými ústy, jejich jazyky se proplétaly dohromady. Bill miloval, jak Tomova ruka svírala jeho bok a hladila jej tam na odhalené kůži. Hluboko v hrdle zasténal a s vlhkými rty se odtáhl.
„Přál bych si, abys mě šukal,“ zašeptal do Tomova krku a olízl jeho zpocenou pokožku. „Chci tvůj penis uvnitř mě. Nebo bych ho sál.“ Přicházel o rozum.
„Kurva, kurva.“ Tom tiše zavrčel a zrychlil své pohyby a Bill se prohnul v zádech. Vyvrcholil tak silně, že málem omdlel, kousal do Tomova krku, aby nevzlykal rozkoší a nedal tak všem vědět, jak to bylo dobré. Tom proti němu ještě několikrát přirazil a pak znehybněl.
Bill zíral před sebe s širokýma, nevidomýma očima, zatímco se snažil popadnout dech.
Když se vlak opět rozjel a světla se rozsvítila, Tom už měl Billa otočeného zpátky, se zapnutýma kalhotama, jako byli předtím. Jeho boxerky byly vlhké a věděl, že jeho perfektní cizinec je v podobném stavu. Nicméně oba byli zčervenalí a zubící se a Bill jej chtěl znovu políbit.
Poté vlak zastavil a hlasitě byla vyhlášena stanice.
Tom Billa vlekl davem z vlaku na chladné nástupiště. Bylo blaženě prázdné, dopravní špička přišla a zase odešla. Vítr si pohrával s Billovými dredy kolem jeho obličeje, zatímco se smál nad způsobem, jakým se Tom protlačoval davem mračících cestujících, když vystupovali.
Můžeme mluvit o zcela novém levelu uličky hanby, pomyslel si.
„Co to děláš?“ Zeptal se Bill, když jej Tom táhnul k dlouhým eskalátorům mířícím nahoru do jasného dne. Tmavý tunel byl brzy nahrazen modrým letním nebem.
Tom se ušklíbl a jemně mu stiskl ruku. „Beru tě k sobě domů. Myslím, že jsi mi něco slíbil.“ Zamrkal.
Bill ze sebe vydal veselý, bezstarostný smích.
Kdyby jen všechny špatné dny končily tak skvěle, ale měl podezření, že s Tomem jich moc mít nebude. Ten jeho zářivý úsměv dělal vše jednodušší. Bill stiskl Tomovu ruku, když vyšli ven do ulic společně.
Zmocnil se cizince a nehodlal ho pustit.
autor: Diamondairways
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Myslím, že si Zuzu zaslouží pohár, medaili… nebo tak něco!!:))
Každopádně moc děkuji za překlad! Zhltla jsem to ani nevím jak a jsem ohromená, emočně vyždímaná a pro dnešek twincestně uspokojená! Uááá víc takových povídek! 😀
tohle…bylo…skvělý! :Q_____ neskutečný! Bože <3 ani nevim co říct, přečetla sem to jedním dechem a jdu asi číst znova 😀 totálně mě to posedlo *-* nádhera! díky Zuzu <3
No páni! To bylo tak… HOT! Úplně se mi u toho kroutily palce. 😉
Úžasná povídka, moc jsem si to užila a určitě se k ní ještě vrátím. Několikrát!
Velké díky. 😀
Parááda 🙂 Opravdu skvělá jednodílka, která mi pozvedla náladu a moc se mi líbila! 🙂
Mají to kluci ale štěstí, že se tak našli! 🙂
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Tohle bylo skutečně dokonalé! Skoro jsem se rozplývala nad tím, jak se to mezi nimi tak rychle vyvrbilo, skutečně dokonalost sama. 🙂
Děkuji za předklad.
Krása a dík za překlad.
Tak toto musím veru rozdýchať. To bolo fakt niečo!
Také dopravné špičky, keď sú ľudia na sebe natlačení ako sardinky poznám veľmi dobre (aj keď nie v metre, ale MHD) a keď sa do toho dnes pridala predstava Toma s Billom. Uff, myslím, že teraz mi pri takej špičke vždy príde na um táto poviedka 😀
Ďakujem za super úžasný preklad.
Tohle bylo taaaaaaaaaaak, ale taaaaaak perverzní a napínavý a žhavý…nemám slov. Přečetla jsem to jedním dechem. Díky za překlad. Zuzu, jsi úžasná překladatelka a smekám před tvým nadáním. 🙂
Zuzu, ty jsi prostě bůh. 😀 Máš můj nehynoucí obdiv za to, že máš tak neskonalý talent na to vybrat ty nejúžasnější povídky a ještě je přeložit tak, aby neztratily nic ze své kvality.
Obrovský dík patří tobě i autorce. Tleskám!
Ooooouuuuu to teda bolo…
Zuzu patrí obrovská ale fakt obrovská vďaka za takýto preklad. Ja som totálne paf. Ešte si takéto prosím na dobrú noc. Aj keď pochybujem, že po tomto zaspím, ale ani nechcem:D
Teda, to byla jízda 😀 Kdybych byla samec, tak by mi stoupnul, hold kluci to tu mají těžký 😀 Takové stanování každý den 😀 TWC blog je hold TWC blog 😀 Tahle jednorázovka, to bylo něco, jen si říkám, co bych asi dělala, kdyby se někdo v narvané šalině začal muchlovat… to teda nevím 😀 Ještě k tomu dva sexy týpci, no já bych radši vystoupila, páč… bych na ně jinak asi zejrala a pak si je i fotila a to by nebylo vhodné… Ale teda to by chtělo pokračování! :O No to muselo být teda vzrůšo! Úplný cizák a Bill ho takhle nechá, jako kdo se může divit, Tom je Tom, ale stejně, v metru, no teda kluci, vy děvy! :DD 50 odstínů šedi v TWC verzi 😀 No co víc dodat, nikdo se nemusí starat, že na tohle asi nemám věk, ale tak co už, přece bych tím nepohrdla, když si Zuzu dala takovou práci, já i kdybych uměla anglicky, bych něco takového přeložit nemohla, já bych se u toho asi… no nic, nic bych se u toho… :DDD To je soukromé…¨
Moc děkuju za překlad, obdivuju tvůj čuch na povídky, to je prostě něco nadlidského, to já bych byla schopná číst každou blbost a ještě by mi to přišlo inteligentní…
Diamondairways (je to dobře? :O ) je teda rošťanda! Ta má fantazie 😀
Citala som uz predvcerom ale az dnes som schopna pridat komentar,bola som uplne odvarena a zasnena . Akoze…coze? Moze byt nieco tak zhave ako skoro-sex v metre ? Toto bolo fakt neskutocne,Tom ako dychtivy vasnivy cudzinec ma rozpalil, mam chut sa povozit metrom …Sakra ten Bill ma stastie :D. Ja potrebujem pokracovanie 😊. Dakujem za perfektny preklad a velmi chvalim vyber poviedky 💝
Páni! WOW!!!! Tohle byl "náhodný klik". 😀 Nic podobného jsem předtím nečetla a i když jsem si slíbila, že se budu učit, tak jsem neodolala přečíst si od Zuzu něco dalšího (v mezičase rozečteného The Powerless:D)
Nejlíp můj dojem asi vyjádřila Dzesi3 – taky nejsem schopná napsat komentář!:D Už dlouho, opravdu dlouho jsem nečetla něco tak dokonalého, něco tak strhujícího a (WOW) něco, kde se vztah dvou neznámých vyvinul do takového směru v tak extrémně krátkém čase, tak věrohodně…! Bylo to tak pestré, tak košaté na dojmy, emoce… no, nevím, co dodat. Přeneslo mě to totálně to toho metra.
Tak jo, něco mě k povídce přece jen napadá:D Aby bylo srovnání: jindy u povídek běžně jím nebo nějak měním posed a podobně:D Ale tady u toho jsem měnila loket opřený o stůl akorát na začátku, kdy jsem přemýšlela, jestli mě to bude bavit, jestli to nebude takový ten depkoidní "skok z metra" (ne pardon, i kdyby se jednalo o tohle téma, bude se mi to líbit, ale teď jsem měla náladu na něco přesně takového, jako Bill a Tom v metru:D ) Ale! Pak už jsem se vůbec nepohla a jako v hypnóze rolovala kolečkem myši… Perfektní…
No… Během jízdy mě napadlo, jestli to třeba nebude tak, že Bill bude někým obtěžován (aka japonská videa – z dopravních prostředků xD ) Nekonalo se, alespoň ne způsobem, že jeden nejdřív nechce a pak jo (anebo celou dobu nechce, což už je samozřejmě obtěžování a o tom se nežertuje – i když v těch videích je to podle mě všechno nahrané). Úplně mě dostalo, když se mezi B+T začala tvořit ta chemie, to bylo něco… magického! <3 A pak to nastupování, vystupování lidí, stupňování napětí, přibližování těch dvou, detaily…^^
A docela podstatná věc: TO, že vlak zastaví a světla se zhasnout (hehehe, tam si pak představte každý, co je libo), to mě na začátku samozřejmě napadlo, ale pak jsem to klišé zavrhla. To tam nebude, určitě ne..:D V té povídce je právě (kromě jiného) perfektní ta věc, že to zhasnutí metra uprostřed tunelu není ten klíčový bod – není to to hlavní, to hlavní se totiž už DĚJE a to zhasnutí je jen, řekněme, taková třešnička na dortu;-) To mě na tom ohromně baví!
Je to neskutečně dobře propracované a konec mě taky naprosto dostal, taková romantika, bože!:)))
Vážně zážitek! Dokonce se vsadím, že číst to v angličtině by nebyl TAKOVÝ zážitek jako číst překlad, že Zuzu?;D
Mockrát děkuju^^
Ufff to bylo žhavé 😈😈😈!!!
Tak to byla pánové jízda 😱🔥 Nemám slov… Nevím, jestli to snad dokonce není ta nejlepší jednodílka, co jsem kdy četla ❤️