autor: Zarlina
Odlišný
Přimět Billa mluvit o sobě nebylo tak těžké, jak si Tom myslel, ne teď, když se zdálo, že je plně uvolněný a skutečně Tomovi bez problémů věří. Co bylo obtížné, bylo přimět jej, aby své různé příběhy dokončil, často se najednou odmlčel, když si myslel, že řekl příliš mnoho, a pak byl zticha a odvrátil pohled, aniž by přidal nějaké skutečné odpovědi, dokud Tom s konverzací buď nepřestal, nebo nezačal nové téma.
Ale jednu věc bylo snadné pochopit, Bill byl nešťastný. Určitě se teď usmíval mnohem častěji a mluvil více než předtím, ale stále byl velmi vážný a jeho oči se nikdy nezbavily svého smutného pohledu. Bylo to, jako by jej nic nepřinutilo zapomenout na to, co ho trápí, ani na pár minut, a jeho úsměv nikdy nedosáhl k jeho očím.
„Byl jsi v New Yorku už dřív?“ Zeptal se Bill, když dojedli oběd, opět si dali nějaké hamburgery v autě.
„Několikrát,“ Tom přikývl a nastartoval motor, aby znovu vyjel na silnici. „A ty?“
„Nikdy,“ odpověděl Bill. „Jaké to tam je?“
„Asi ne takové, jaké si myslíš,“ řekl Tom upřímně. „Nechci ti zničit tvé očekávání, ale myslím, že to bude drsnější, než si možná myslíš.“
„Nemyslím si, že to bude nějaké úžasné místo pro začátek vysněného života,“ Bill se zamračil. „Chtěl bych jít někam jinam, ale tam alespoň někoho znám. Nebudu tam úplně sám.“
Tom se na něj podíval a trochu se mu ulevilo, že mladíkovy sny o velkém městě nebyly nějaké pohádky, které by byly zcela rozdrceny v několika dnech.
„Ten tvůj známý,“ řekl Tom pomalu, „znáš ho už dlouho?“
„Ne, opravdu ne,“ Bill pokrčil rameny. „Já jsem se s ním vlastně nikdy nesetkal, mluvili jsme spolu jen on-line.“
Tom zavrtěl hlavou a naštvaně zazíral na stupidního teenagera. Co si myslí?
„A protože ti nějaký cizinec slíbil, že ti dá práci, tak se vzdáš celého svého života, abys stopoval do města, kde jsi nikdy předtím nebyl?“ Odfrkl si. „Skvělý nápad!“
„Nevíš nic o mně nebo o mém životě,“ zasyčel Bill a Toma překvapil jeho náhlý hněv. Nikdy předtím neslyšel Billa takhle mluvit. „Nevíš, čím jsem si prošel, nebo můj důvod, proč jsem odešel. Nevíš nic.“
„Ale nebojíš se, že tě mohl obelhat?“ Zeptal se Tom a nutil svůj hlas, aby byl klidnější, jemnější.
„Je to riziko, které jsem ochoten přijmout,“ odpověděl Bill chladně. „Musel jsem se odtamtud dostat pryč. Ty to nechápeš.“
„Tak mi to vysvětli,“ řekl Tom opatrně, pokoušel své štěstí.
„Nemůžu,“ zamumlal Bill, tvářil se, jako by vlastně chtěl, ale opravdu nemohl. „Je to příliš složité.“
Tom přikývl, stejně nečekal, že by mu mladík řekl pravdu, ale aspoň se o to pokusil, nikdo nemohl říct, že se dost nestaral nebo tak něco. Také se od něj Bill tentokrát neodvrátil, takže se někam posunuli, i když si Tom přál, aby mu řekl, o čem tohle všechno opravdu bylo.
„Nemohl bys mi říct něco o sobě?“ Zeptal se Bill najednou, čímž změnil téma a jeho hlas zněl téměř normálně. „Chci říct, že ty o mně moc nevíš, ale mnohem víc, než vím já o tobě.“
„Dobře,“ Tom přikývl. „No, jmenuju se Tom Trümper,“ začal. „Je mi 25 let, a když jsem byl mladší, vždycky jsem si myslel, že řidiči kamionů byli ze všech ti nejvíce cool,“ tiše se zasmál a podíval se na Billa. „Řídím tuhle věc od chvíle, kdy jsem vystudoval střední školu a musím přiznat, že to není tak cool, jak jsem si myslel.“
Hodil další pohled po Billovi, který se na něj díval zvědavýma očima a čekal na více.
„Měl jsem v plánu jít na vysokou školu, ale v té době jsme byli téměř bez peněz, takže když mi kamarád mého otce nabídl tuhle práci, rozhodl jsem se to vzít, a tak nějak jsem u toho zůstal.“
„Téměř bez peněz?“
„Ano,“ Tom přikývl. „Moje matka zemřela, když jsem byl hodně malý, dokonce si na ni sotva pamatuju, ale měla spoustu půjček a věcí na zaplacení, o které se můj otec musel postarat, a tak musel velmi tvrdě pracovat, abychom vůbec měli co jíst.“
„Oh…“ Bill se na něho podíval starostlivým pohledem. „To je mi líto.“
„To je okay.“ Tom se usmál. „Dostal jsem tuhle práci a všechny naše dluhy jsou zaplaceny, takže jsme teď v pohodě.“
Bill pomalu přikývl a Tom mohl vidět, jak se skousnutým rtem váhá.
„Jen se zeptej,“ Tom se zasmál. „Co je?“
„Lituješ toho?“ Zeptal se Bill opatrně. „Že jsi nešel na vysokou školu?“
„Někdy,“ Tom přikývl. „Ale většinou ne. Tahle práce někdy stojí za hovno, ale jsou za to dobré peníze a nemusím se vypořádávat s otravnými spolupracovníky a podobnýma sračkama.“
„Jen s otravnými stopaři,“ zamumlal Bill, vypadal, jako by se znovu cítil špatně.
„No, někdy jo,“ Tom se ušklíbl a podíval se na něj znovu. „Ale ty nejsi jedním z nich. Věř tomu nebo ne, ale vlastně se mi docela líbí tvá společnost.“
Bill nevypadal, jako by mu věřil, ale Tom byl upřímný, líbilo se mu mít Billa s sebou.
„Chybí ti tvůj táta?“ Zeptal se, evidentně se chtěl dostat opět pryč od hovoru o sobě.
„Jo,“ řekl Tom s kývnutím. „Ale vždy, když jsem pár dní pryč, vrátím se domů, abych jej navštívil, a musíme sedět celý večer u pití piva a dohnat to,“ tiše se zasmál a podíval se na Billa. „A on mi vždycky říká, že je na čase najít si skutečnou práci a najít si partnera, se kterým strávím zbytek svého života. Holku nebo kluka, nezáleží na tom, tak dlouho, dokud se usadím někde blízko, aby mě tak mohl vidět, kdykoliv bude chtít.“
„Zdá se, že je milý,“ Bill se usmál. „Ale co ty chceš? Chceš všechny tyhle věci? Novou práci? Rodinu?“
„Možná,“ Tom pokrčil rameny. „Pokud někdy potkám tu správnou osobu, tak nejspíš ano.“
„A ty ses nikdy nesetkal s někým, s kým bys to chtěl zkusit?“
„Co je to všechno za otázky?“ Tom se zasmál a podíval se na něj znovu. „Jsi opravdu tak zvědavý?“
„Omlouvám se,“ Bill sklopil pohled s červenajícími se tvářemi. „Nikdy jsem opravdu neměl žádné přátele, a nesetkávám se často s lidmi… Myslím, že jsem zvědavý, jaké to je. V reálném světě.“
Tom se na něj chvíli díval, opět přemýšlel, jaký život mladík žil předtím, než se rozhodl nechat to všechno za sebou a jít do New Yorku. Skoro to znělo, jako by ani nikdy předtím nebyl venku.
„Žádní přátelé?“ Zeptal se Tom a doufal, že se od něj Bill opět neodvrátí. „A co škola? Tam taky žádní kamarádi?“
„Ne…“ zamumlal Bill. „Učil jsem se doma od chvíle, kdy mi bylo třináct, a předtím… No, ne, neměl jsem žádné přátele.“
Tom se trochu zamračil, nebyl si jistý, co říct, opravdu, to vše znělo velmi podivně, jako by Bill žil v nějakém zvráceném filmu nebo tak něco.
„Proč ses učil doma?“ Zeptal se, znovu pokoušel své štěstí.
„Z mnoha důvodů,“ Bill vzdychl. „Jeden z nich byl, že jsem nezapadnul. Byl jsem tak odlišný od ostatních dětí, že si mí rodiče mysleli, že to tak bude nejlepší.“
„Odlišný?“
„Jo,“ zamumlal Bill tiše, znovu se odvrátil. „Odlišný.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
A zase víme o maličko více! 🙂
Vlastně jsem i ráda, že jsem se konečně dozvěděla něco málo o Tomovi. Je pravda, že mě za celou dobu ani jednou nenapadlo, že o jeho životě, krom práce, nevím vůbec nic. Pravděpodobně jsem to zazdila díky tomu, že mi ze začátku trošku vadil a pak jej zastínil Bill svou tajemností a mě nějak nenapadlo, že Toma přehlížím. Každopádně jsem ráda, že alespoň něco málo vím, přece jen je mi díky tomu zase o něco bližší.
A budu se zase opakovat, ale na Billovu minulost jsem neuvěřitelně moc zvědavá! Každým dílem jsem zvědavější a zvědavější! 🙂 I když teda musím říct, že střípky, co nám Bill pomaloučku odkrývá, jenou jinak šťastné. Nejvíc jsem zvědavá na jeho rodiče, protože si pořád myslím, že za tím vším nějak stojí oni, ačkoli se můžu klidně šeredně mýlit.
Děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Poor Billi 🙁 je smutne cist o tom, ze se trapil. Muselo to byt opravdu vazne, kdyz ho kvuli tomu vzdelavali doma. Zacinam se obavat toho, co vse zazil. Ale nelibi se mi, ze jede na blind k nekomu cizimu. No snad nebude litovat.
Tom sr chova uzasne, ma tolik trpelivosti se svym spolujezdcem. Mam ho tady opravdu hodne rada 🙂 a on ma hodne rad Billa 🙂 treba ro bude on, kvuli komu se usadi 🙂
Dekuji za preklad 🙂
Bill nám pomalu odkrývá svá tajemství a svůj život…Jsem ráda, že Tom nám také řekl něco ze svého života. Billovi rodiče, to proč odchází k neznámému na neznámé místo…je mi ho tak líto a nevím, co si o tom všem nám myslet…co očekávat…a bojím se toho, že to bude něco hodně smutného…a nechci, aby Bill o sobě říkal, že je odlišný…není odlišný, ale výjmečný…
Z Billa to lezie pomaly ako z chlpatej deky, ale zato sme sa niečo dozvedeli o Tomovi:) Tom je čím ďalej, tým milší. Verím, že kým do toho New Yorku prídu, tak z Billa dostane čo sa mu stalo a prečo utiekol. Z toho človeka ku ktorému ide mám strach, dúfam, že to Tom nejako preverí…
Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Bože, ty informace přicházejí tak pomalu! Zblázním se nedočkavostí! 😀
Už se moc těším na další díl.
Odlišný? Čím bol odlišný? Teda okrem výzoru 🙂 Z toho Billa tie informácie lezú tak pomaly, že to pomaly ani možné nie je 😀
A ten jeho známy v NY – no ako podvedome som také niečo možno čakala, ale aj tak ma prekvapilo, že sa na to dal, keď toho človeka v podstate vôbec nepozná. Fakt som čoraz viac zvedavá na to, čo sa v tom NY odohrá.
Ďakujem za preklad.
To by mě zajímalo jak odlišný doufám že se mu v NY nic nestane.
Jsem rada, ze se Tom rozpovidal a taky ze víme o Billovi zase o něco vic:) a jak uz jsem několikrát psala, ti dva jsou spolu proste roztomili:)
Diky za překlad a tesim se na další díl.
Tak tohle mi připomnělo SCN11B. Učil se doma, rodiče se o něj zatraceně báli, tak ho zavírali doma a nutili ho jíst zdravě, vysvětlovalo by to i ty jizvy… ale je mi jasný, že to vůbec není takhle, jen říkám, že mi to trochu připomnělo SCN11B. Myslím to v dobrém 😀 Jsem ráda, že se Bill zeptal na Toma, něco zajímavého jsme se o něm dozvěděli, vlastně hodně zajímavého, to jsem nevěděla… netušila ani nic podobného, takže jsem ráda, mně Billova zvědavost přišla vtipná, spíš teda roztomilá :3 Jako celý Bill… Takové kuřátko. :3 Nuže, vidím, že jsme se dočetla k poslednímu přeloženému dílu na blogu, což znamená, že na další budu muset počkat pár hodin, to je teda.. nezvyk 😀 Jsem si jela jeden za druhým, to bylo teda něco 😀 … 🙁 ach to čekání, co už 😀 Nevadí. Děkuju za překlad Zuzu a těším se na 13. díl. Taky jsem zpozorovala, že kdykoliv Tom zapne televizi (což bylo za povídku 2x, hádám) , nikdy se mu tam nic nelíbí, vše je nudné… 😀 Zajímavé, co? 😀
[9]: Jen abys věděla, tak jsem poctivě dočetla všechny tvé komentáře a parádně mi to rozveselilo náladu. Díky! 😀