autor: Catherine
Mladíci se probudili kolem jedenácté hodiny. Bylo to pro oba zvláštní, protože už dlouho nespali pomalu až do oběda, minimálně jeden z nich byl na nohou a stál už u plotny. To byla jedna z nejlepších věcí – nepřiřazovali si žádné role, prostě se střídali. Jak v úklidu, tak ve vaření. Akorát těžší věci, jako drobné opravy a tak, zůstávaly celé na Tomovi. Nejenže ho to bavilo, ale také nechtěl, aby se jeho mladší bráška dřel. Tenké sluneční únorové paprsky prostupovaly skrz zatažené žaluzie. Na to, že tuhle ještě sněžilo, to bylo opravdu zvláštní. Po bílé nadílce již nebylo ani památky a venku bylo celkem příjemně.
„Dobré ráno,“ promluvil do ticha jako první blonďák. Pohladil bratra po tváři a jemně ho políbil na rty. Tom mu to oplatil a ještě navíc se otřel nosem o ten jeho. Pohladil ho po boku a vydechnul, miloval taková líná rána.
„Krásné ráno, zlatíčko. Jak ses vyspal?“
„To není důležité. Spíš by mě zajímalo, jak je tobě? Je to už lepší?“ strachoval se Bill a pohladil bratra po ruce, propletl s ním prsty. Tom mu dlaň na oplátku stiskl ve své a zakroutil hlavou. Cítil se mnohem lépe, skoro už si na události včerejšího dne ani nepamatoval, matce odpustil. Nemohl jí přeci vinit z toho, že si přeje mít v rodině miminko, ale bohužel, on nemohl svému srdci poroučet.
„Už jsem v pohodě,“ rozhlédl se po pokoji a zrak mu spočinul na bratrově deníku. Trochu se usmál a přitáhl si ho, položil ho na polštář mezi jejich hlavy. „Chtěl sis včera číst? Mohl jsi říct, miláčku,“ nakrčil obočí a nechápavě se na Billa podíval. Snad si slíbili, že spolu budou pátrat v minulosti… A když už jeden z deníků přinese, tak ani nic neřekne? To se mu opravdu příliš nelíbilo a rozhodně s tím nesouhlasil. Zvlášť, když k sobě měli být upřímní, aby celá terapie vůbec k něčemu byla.
„Protože jsem si řekl, že to nemá cenu, když jsi stejně měl zlou náladu,“ zakroutil hlavou blonďák a vzal si deník do ruky. „Ale můžeme si číst teď, co ty na to?“
„Dobře… A oběd si pak objednáme,“ pousmál se Tom a přejel prsty po bratrově paži. Políbil ho na čelo a spokojeně vydechnul – byl do něj opravdu šíleně zamilovaný. Dýchal by za něj, kdyby to bylo opravdu nutné, udělal by cokoliv pro to, aby byl opravdu šťastný. Záleželo mu na něm víc než na sobě samotném. Posadil se a pomohl i bratrovi, přitulil si ho k sobě do náruče a nos zabořil do jeho vlasů. Miloval jejich kokosovou vůni. Bill se spokojeně usmál, deník otevřel na náhodné stránce. Zbožňoval nedělní pohodu, kterou mezi sebou měli dříve pokaždé. Skoro to vypadalo, že se vše vrací do starých kolejí, nehádali se tak často jako ještě před pár týdny. Třeba to opravdu bylo jen přechodné období, které se mělo postupem času zlepšit.
Tom se zadíval Billovi přes rameno, aby zjistil, o čem si budou číst. Písmena byla hnusně naškrábaná, domyslel si tedy, že nepůjde o nic radostného, ale že to musel bratr psát, když byl opravdu hodně naštvaný.
„Bille? Nepřečteme si něco… Hezčího?“ skousnul si ret. Blonďák jen rychle zakroutil hlavou a otočil se na něj, aby se mu zahleděl do očí.
„Možná pak, teď jsem otevřel tohle… Tome, je to minulost,“ pousmál se a pohladil ho po tváři, jemně ho políbil na rty. „A myslím si, že horší okamžiky nám k pátrání pomohou mnohem víc než ty veselé, hm?“ vysvětlil mu a zase se otočil zpátky do své pozice. Zadíval se na datum, ten tam chyběl. V úvodu bylo napsáno
‚prostě únor‘, nic víc. Musel být opravdu naštvaný, když to napsal takhle, protože jindy si dával záležet na všech detailech.
Po chvilce ticha, kdy se Bill na zápis jen díval, se rozhodl, že může začít číst. Chytil bratra za ruku a jemně mu ji stiskl, aby v něm mohl cítit oporu a sílu, kterou právě potřeboval. Za těch pár minut zjistil, proč je zápis napsán tak ošklivě – do třídy jim přišla nová holka, která byla nejen krásná, ale také okatě balila Toma, a co hůř, on si to nechal líbit! Pamatoval si, že tehdy viděl opravdu rudě, byl na všechny lidi kolem sebe nepříjemný a té holce, ačkoliv to nebylo ani trochu pěkné, přál jen ty nejhorší věci, které by se jí mohly stát. Nebylo to od něj slušné, ale co mohl dělat? Nikdo neměl právo, aby mu bral jeho Toma a dělit se o něj rozhodně nechtěl. Uvnitř sebe mu bylo tak, jako tehdy. Naprosto bolestně a bezmocně, protože si představoval, že by opravdu mohla vyhrát ta drzá dáma a on by zůstal napořád sám.
„Milý deníčku. Dnes mě Tom opravdu naštval a zároveň šeredně zklamal. Do třídy si nakráčela nějaká nová nána, která vypadá, jako by právě sešla z přehlídkového mola. Ihned si myslela, že jí patří celá třída a může si dělat, co chce. Tedy, šlo jí především o Toma. Mého Toma!!! No, chápeš to, deníčku? Učitelka jí posadila do lavice přes uličku od nás, pořád na něj házela ty svoje sexuchtivý pohledy a snažila se ho svádět těmi lacinými triky, jako je pohazování vlasy, olizování si rtů a tak. Cha, jako by tohle na Toma někdy působilo! Opravdu je moje plus, že jen já vím, co na Toma opravdu platí a zabírá a rozhodně to nikdy nikomu nevyslepičím, to bych musel být hodně padlej na hlavu. Každopádně, když jsem šel o přestávce na záchod, tak Tom seděl vedle ní a zrovna jí dával pusu. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Nejhorší bylo, že jsem mu nemohl udělat scénu ve třídě před ostatníma, protože to by bylo opravdu divné a naše tajemství by už nebylo tajné, všem by to došlo. Vysvětlil jsem mu to tedy cestou domů. On se snažil omlouvat, ale já ho ani neposlouchal, proč bych taky měl, když udělal tohle?! Jo, pochytil jsem z jeho úst, že to byla taková ta přátelská pusa, ale ehm… Obvykle si jí dávají lidi na tvář, ne? A teď už zase někdo buší na moje dveře, doufám, že to není on, protože na něj nemám náladu…“
Zápis už dál nepokračoval. Bill si přesně pamatoval proč – jeho o deset minut starší bratr si drze nakráčel do jeho pokoje, aby se s ním snažil usmiřovat. A on bohužel nebyl tak silný, aby mu odolal, takže ho pustil dál, nechal ho mluvit a ve finále, aniž by věděl jak, ležel pod ním a líbali se. Dál nezašli, protože Simone i Gordon byli doma, mohlo se tak lehce stát, že by jeden z nich rozrazil dveře a našel by je tak. Kdyby jen tušili, co se mezi jejich syny odehrává, hned by je někam nechali zavřít, aby je to co nejdříve přešlo.
„Tome, co se směješ?“ zeptal se nepříjemně blonďák, nakrčil obočí a podíval se bratrovi do tváře. Vážně, co na tomhle bylo tak moc vtipné, že Tom nemohl chytit pomalu ani dech?
„To… To…“ zasmál se černovlasý mladík a jen kroutil hlavou, téměř mu tekly slzy smíchu. Nejen, že ho rozesmálo, jak se Bill rozčiloval na stránkách zápisníku, ale také to, jak celý zápis četl. Prožíval to jako nějaký divadelní herec. Což mu připomínalo… V práci dostal jako bonus dvě vstupenky na nějaké představení. Vzhledem k tomu, kde byl zaměstnaný, to bylo opravdu velmi divné, ale nepátral po tom. Tušil, že tím Billovi udělá ohromnou radost, zbožňoval takovéhle kulturní akce. Ale řekne mu to později, třeba až následující den, podle toho, jakou bude mít Bill náladu – lístkama mu ji totiž rozhodně vylepší.
„No co to?!“ zvedl Bill trochu ublíženě hlas a založil ruce na hrudníku. Podíval se znovu na Toma, téměř ho propaloval pohledem, jak na něj byl naštvaný. Tak on se snažil, prožíval znovu celý příběh a on se tomu tlemil jako puberťák?
„Nic, jen… Prostě nic,“ Tom se přestal jako na povel smát, tvář mu zkameněla, ale pořád měl co dělat, aby mu necukaly koutky. „Četl jsi to tak autenticky, bráško. Chci tě ale znovu ujistit, že k té holce mě nic netáhlo. Já jí chtěl dát pusu na tvář, to ona se rychle otočila a změnilo se to. Můžeš mi věřit, že bych nic takového neudělal dobrovolně, hm?“ ospravedlňoval se, jako by se to stalo včera a ne před osmi lety. Bill si povzdychnul a pokýval hlavou. Co měl s Tomem dělat? Nemohl na něj být naštvaný za tak starou událost.
„Však já vím. A určitě nelíbala líp jak já, co?“ Bill vystrčil spodní ret a Tom se zase zasmál. Pohladil bratra po tváři a sklonil se k němu, aby mohl polaskat jeho rty svými. Nikdo si nedokáže představit, jak se mu ulevilo, když Bill nevyvolal žádnou hádku kvůli téhle tak staré věci, která prostě nic neznamenala. Ze srdce mu spadl tak velký kámen, že to museli slyšet až na druhé straně zeměkoule.
„To rozhodně nelíbala,“ přitakal Tom a prohrábnul bratrovy krátké vlasy. „Co tam máš dál?“ nahlédl mu přes rameno. Nepříjemně mu zakručelo v břiše, což blonďáka rozesmálo. Položil si deník na kolena a trochu bratra polechtal na břiše.
„Spoustu zápisů, ale myslím, že tady má někdo hlad,“ poškádlil ho. Tom ho ihned za zápěstí chytil a jemně mu ho stiskl.
„Objednám vegetariánskou pizzu, co ty na to? Určitě máš už taky hlad, ale tvoje břicho se ještě neprojevilo. A než nám jí dovezou, můžem si něco přečíst, třeba… Máš tam něco o našich osmnáctinách?“ navrhl starší z bratrů. Mladší nadšeně souhlasil, jak jinak. Zbožňoval pizzu, mohl by ji jíst klidně každý den a ani tak by se mu nezhnusila. Týden by nebyl kompletní, kdyby si nezašli alespoň jednou do pizzerie, nebo neobjednali pizzu domů.
„Dobře, zavolej tam,“ odvětil Bill a podal Tomovi mobil, který byl položený na nočním stolku. Tom si ho od něj vzal a číslo vytočil, znal ho již skoro zpaměti.
Než Tom dokončil jejich nenáročnou objednávku, Bill v deníku nalistoval zápis, který se týkal jejich osmnáctých narozenin. Oslavu si pamatoval přesně tak, jako by byla před pár dny a ne před tolika lety. Hrozně se tenkrát opili a celý večer proběhl zajímavě. Byli absolutně neopatrní a stačila chvilka, pár všímavých očí, a vše by se prozradilo.
Byla už asi hodina po půlnoci, všechen alkohol byl již téměř vypitý. Ti, kteří neodpadli únavou a alkoholem, buď klábosili, nebo se snažili o tanec. V koutě obýváku, kde dělala stín vysoká domácí palma, seděla dvojčata, až nebezpečně blízko u sebe. Dech toho druhého cítili bez problémů na své vlastní tváři. Tom zvedl svou ruku a prsty přejel po bratrově čelisti. Díval se mu do očí, ve kterých se krásně utápěl. Přitáhl si ho k sobě ještě blíž, jejich rty dělilo sotva pár centimetrů.
„Krásné osmnácté narozeniny, bráško,“ usmál se dredáč a jemně polaskal bratrovy rty. Ten mu to bez zaváhání oplatil, pohladil ho po paži a propletl s ním prsty. Ruku mu stisknul a opřel si čelo o jeho. Nepřivíral oči tak, jako to obvykle dělával. Chtěl se dívat do těch bratrových, které byly stejné, ale přeci jen svým způsobem jiné.
„Tobě taky. Miluju tě.“
„Myslím, že jsem si ještě nevybral svůj dárek,“ zašeptal Tom opilým hlasem a naučeným pohybem si přitáhl bratra na klín. Přes kalhoty prohnětl jeho klín, dočkal se Billova toužebného vzdechu. Raději přitiskl své rty na jeho, přeci jen, nebyli dole sami, museli zůstat alespoň v rámci možností nenápadní. Už tak bylo tohle celé neuvěřitelně riskantní a už vůbec ne správné – alespoň z pohledu ostatních, kteří to nemohli v životě pochopit.
„Tady bychom neměli, Tomi,“ zaprotestoval černovlásek, ale jeho chtíč byl silnější. Ještě aby ne, když se jejich klíny tiskly k sobě a Tom v dlaních hnětl jeho malý zadek. Přitiskl své rty na bratrův krk a potichu mu do něj vydechnul, jemně ho kousnul. Tom, bez jakýchkoliv dalších slov mu rychlým pohybem ruky rozepl ozdobnou sponu na opasku. Dřív, dokud v tom ještě nebyl tolik zběhlý, s tím trochu zápolil. Přeci jen, zapínání bylo opravdu složité a nikdy ho nedokázal pochopit. Bill mu musel dát pár instruktážních lekcí, aby svou pomalostí nezdržoval ani jednoho z nich. Teď se ale nestihl ani nadechnout a mohl mít kalhoty stáhnuté u kolen.
„Tome, Tomi…“ vzdychnul potichu Bill, když do něj Tom zatlačil jeden prst. Skousnul si ret, protože dávno věděl, že nedokáže být tak potichu, jak si jeho bratr přeje a představuje. Byla šílenost myslet si, že to tady dole, mezi jejich hosty, zvládnou tak, aniž by si kdokoliv všiml něčeho divného, co mezi nimi mohlo být. Tom bratra políbil vášnivě na rty, spodní skousnul mezi zuby a jemně ho za něj zatáhl. Jeho chtíč byl silnější než cokoliv jiného. Alkohol měl na to samozřejmě také svůj vliv.
„Bille, buď sakra potichu,“ zaúpěl Tom a zakroutil hlavou, druhou rukou prohrábnul bratrovy dlouhé vlasy, které byly tvrdé, díky všem těm sračkám, co si do nich patlal. Dle něj – pro lepší vzhled. Tom byl ale nejspokojenější, když mu jen tak splývaly kolem obličeje – to pak vypadal jako panenka, kterou je potřeba ochraňovat před vším zlým. Přidal ke svému prstu ještě druhý a třetí, to už ale Bill drtil jeho rameno svým stiskem. Bolestně usykl, absolutně netušil, kde se v Billovi najednou vzalo tolik síly.
„Nejde to. Pojď do pokoje, je jedno do čího. Já si ho ale zamknul, aby mi tam nikdo nevlezl. Tome… Já opravdu nezvládnu…“ zavzdychal, když v něm Tom pokroutil prsty, jako by ho vůbec nevnímal. „Já kurva nezvládnu být potichu. Už jen tohle, jak máš ve mně prsty. Natož až do mě strčíš svoje péro,“ přivřel oči a trochu zaklonil hlavu. Když byl opilý, byl sprostý. Když nadržený, tak taky… A teď byl obojí. Byl absolutně sexuálně nevybouřený, protože od rána měli s Tomem tak napilno, že se sotva zastavili na to, aby se najedli, natož aby si spolu užili. Na to jim prostě nezbyl čas a tak se museli smířit s tím, že to udělají až v noci, jak půjdou spát.
„Bille,“ vzdychnul Tom a bratra po zadku plácnul. Jak mluvil sprostě, vzrušovalo ho to ještě víc. Cítil, že oba to potřebují pořádně a co nejdřív, tady na gauči by museli být sakra opatrní. Nebylo by to, jako kdyby se zamknuli do ložnice jednoho z nich a pořádně by si spolu užili. Pokud je někdo uslyší v druhém případě, pořád to můžou svést na to, že dostali chuť být při sexu s kýmkoliv spolu. Na tom nebylo přeci nic divného, spoustu lidí vzrušovala představa, že si to rozdávají vedle jiného páru, ne? A skutečnost, že byli dvojčata… Viděli se nazí tolikrát, že by to jejich přátelům určitě nepřišlo divné. Minimálně míň, než kdyby je načapali při sexu spolu.
„Musíme jít nahoru, oba to potřebujeme pořádně…“ zamručel zhruble Bill a rychle si natahoval své kalhoty zpátky. Raději si zapnul i opasek, přeci jen kdyby ještě někdo nebyl tak moc opilý a zkoumal je, mohl by se hloupě ptát. Hned na to se zvedl z bratrova klína a usmál se na něj. Tom se také vymrštil na nohy, kalhoty si zapnul a poplácal bratra po zadku přesně tak, jak byl zvyklý – dělal to už téměř automaticky.
„S tím souhlasím, bratříčku…“
Tom bratra do jeho ložnice téměř dostrkal. Jakmile se za nimi zavřely dveře, hned ho na ně natiskl a opět dveře zamkl, aby je nikdo nepřekvapil. Kalhoty mu už zase strhával, zatímco ho u toho líbal na krku. Opravdu se těšil, až si vybere svůj narozeninový dárek a zároveň ho tak dá Billovi, který se mu už dávno dobýval do kalhot a jako trofej držel jeho penis v ruce a jemně mu ho mnul. Přesto, že pohyby, které dělali, byly naučené, pokaždé to bylo něčím jiné a hlavně zvláštní. Pořád spolu objevovali nové a nové věci, rozhodně se nebáli s ničím experimentovat. Možná to bylo tím, že byli dvojčata, možná by to tak měli i s jakýmkoliv jiným partnerem. Kdo ví, každopádně oni po tom pátrat nechtěli – ne v posteli nikoho jiného. Byli spokojení spolu a byli přesvědčení o tom, že spolu budou napořád, že je nikdo a nic nerozdělí.
„Tome… Nevím, jestli bych to měl číst nahlas, je to celkem…“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. Překvapovalo ho, s jakou bezprostředností dokázal psát o Tom, co se stalo v noci o jejich osmnáctinách. Vlastně v celém zápisu z tohoto dne se věnoval jen jejich narozeninovému sexu. Teď, když byl starší a díval se na to s odstupem… Celkem se styděl a byl si jistý, že kdyby to četl nahlas, červenal by se jako malá puberťačka. Bratr se na něj nechápavě podíval a rty se mu přitiskl na spánek.
„Dokázal jsi to napsat, když ti bylo osmnáct. Nechtěj mi říct, že to nepřečteš v pětadvaceti,“ zasmál se a vzal si bratrův deník k sobě do ruky. „Ale jestli to nechceš číst ty, tak já to přečtu rád. Nemám s tím problém,“ pokrčil rameny. Opravdu, nedělalo mu sebemenší problém číst o sexu s jeho bratrem. Jak by také mohlo, když to dělali tak dlouho? Spíš než to, že se stydí při čtení, by pochopil, že se stydí při aktu samotném. Bill byl opravdu zvláštní, ale přes to všechno ho neskutečně miloval a nedokázal si představit, že by měl fungovat bez něj. Však byl jeho polovina – jeho lepší část, jak tak rád zdůrazňoval.
„To bys byl opravdu hodný,“ přitakal mladší a víc se stulil do Tomovy náruče. Pociťoval už také hlad, doufal tedy, že poslíček s pizzou nebude moc dlouho otálet a přiveze jim jí co nejdříve. Hodilo by se, kdyby přišel hned po tom, co si přečtou jeho zápis. Nemuseli by se tak o tom více bavit, to bylo totiž to poslední, co Bill chtěl. Svým způsobem se styděl za svůj slovník, který v zápisu použil. Nevadilo mu ta slova používat v posteli, ale v běžné mluvě… Neměl to prostě rád. A to, že ten zápis tak napsal… Uklidňoval se tím, že za to mohla ještě doznívající kocovina.
„Škoda, že nemůžu nikomu říct, co bylo na mých narozeninách opravdu nejlepší – byl to sex s Tomem. Trochu jsme to načali dole v obýváku, kde to bylo opravdu vzrušující s těma lidma okolo. Líbali jsme se, pak jsem seděl Tomovi na klíně a on mi strkal prsty do zadku. Oh, jak já tohle miluju! A nejlepší je, že to Tom dělá pořád, kdykoliv jen může. Tuhle jsem se oblíkal, byl jsem předkloněný, protože jsem sbíral své oblečení ze země. Ani jsem se nestihl nadechnout a už je ve mně měl a tak nevinně se u toho tvářil. No jo, on je vlastně nevinnost sama… Ale zpátky k téhle velké věci! Nevím, co mě to přepadlo za rozum či co, došlo mi, že to dole dělat nemůžeme, protože je to opravdu nebezpečné. Sice byli všichni totálně ožralí, ale tohle by jim určitě došlo. Navíc, já neumím být potichu, museli by mi vyrvat hlasivky a pak by to snad nějak šlo. Ale myslím si, že i tak bych si našel nějaký způsob, jak bych ty zvuky ze sebe dostal. Nicméně… Po tom, co jsme se zvedli, Tom mě téměř strkal do mého pokoje, jak byl nadržený. I přes to, jak nosí volné kalhoty, jsem viděl, že mu stojí a čeká na jediné – na to, až budu já připravený. Co o to, já bych řekl, že můžu klidně hned, ale Tom měl jiný názor. Nechtěl dopustit, že by mi způsobil bolest a takové ty kraviny… Já si ale naopak myslím, že bych to určitě zvládnul a užili bychom si to tak víc! Ale nebudu Tomovi odporovat, je to můj starší bráška a tomu se přeci musí věřit.
Hned jak jsme byli v pokoji, tak mě Tom natiskl na dveře a stahoval mi kalhoty ke kotníkům. Já mu rozhodně neodporoval, ba naopak. Pomáhal jsem mu s těma jeho, aby mohl být co nejdřív ve mně. Tom do mě zase zastrčil svoje prsty a různě s nima pohyboval, několikrát se jima otřel i o mojí prostatu. Podezírám ho ale z toho, že schválně je tam nepřitlačil víc, protože dost dobře ví, že bych se dokázal udělat jen z toho a on si chtěl taky užít, samozřejmě. No, po chvilce jeho prsty vystřídalo něco lepšího a to jeho uh… Péro. Normálně bych to asi napsal slušněji, ale pořád jsem z toho totálně vedle a jsem opilý, takže mě omluv, deníčku. Doufám, že tenhle zápis nikdo nikdy nebude číst, to bych se musel propadnout hanbou do země!!!!!! No, strčil ho do mě a dělali jsme to takhle u dveří, pak jsme se přesunuli ke stolu a ve finále jsme to celé zakončili v posteli. Byla to jízda, opravdu. A nevím, jestli jsem to psal už výše, ale pokud ano, nevadí to, klidně to zopakuju. Byla to jízda!!!!! Jo, zbytek narozenin byl taky super.“
To už se Tom znovu řezal smíchy. Rád by věděl, kde se v Billovi vzalo něco takového. Všechny zápisy, které si zatím mohl přečíst, začínaly slovy „milý deníčku“ a tak podobně, tohle bylo naprosto odlišné a neřekl by do něj, že byl schopný něco takového napsat. Odtáhnul mu z obličeje ruku, za kterou se schovával. Mohl tak vidět jeho rudou tvář, barvou by mohl klidně konkurovat rakovi.
„Bille…“ zasmál se a políbil ho na nos. Takže jeho bráška, kterému je pětadvacet, se opravdu styděl. Bylo to sladké a připomínalo mu to jejich mladší věk, kdy se Bill styděl skoro neustále, když došlo na jejich sbližování.
„Tome, říkal jsem, že je to celý trapný,“ zamumlal zahanbeně Bill a podíval se pryč, nemohl se dívat ani do bratrových očí. „Měl jsem celou tu stránku vyškubnout a napsat to líp, až bych neměl kocovinu.“
„Je to skvělé, Bille. Popsal jsi to tak, jak jsi cítil a za to se nemusíš stydět,“ dloubl ho do žeber a prohrábnul mu vlasy. To už ale zvonil zvonek, oběma bylo jasné, kdo to je. Návštěvu nečekali, matka tady byla včera… A ostatní by se snad ohlásili.
„Pizza!“ zařvali unisono a rozběhli se ke dveřím. Co na tom, že na sobě měli jen spodní prádlo – hlad byl mnohem silnější a rozhodně se nechtěli zdržovat s něčím jako oblékání. Měli teď jediný cíl – dostat krabice s jídlem a pořádně si nadlábnout své hladové žaludky. Bill už zapomněl na to, jak trapně se před chvilkou cítil. Konec konců, Tom měl pravdu – napsal to tak, jak to cítil a jak to ve skutečnosti bylo. Nemělo cenu, aby si nalhával něco jiného.
Ačkoliv mezi dvojčaty panovala pohoda, oba se báli okamžiku, kdy se to celé zvrtne a vlak zajede do starých kolejí. Byli ale spokojení, tak jako dřív. Bylo snad možné, že všechno zlé ze vzduchu vyprchalo a už se mohli opět jen radovat? Možná ano, možná ne, bude potřeba vydržet ještě pár dní, než budou moci učinit závěry. Skoro by ani nepotřebovali úterní návštěvu u psychologa, ale oba uvnitř sebe tušili, že jim dokáže poradit i s víc věcma, než jen s řešením problémů jejich vztahu. Obzvlášť Bill doufal, že když se mu svěří s tím, že jejich vztah je milenecký, pomůže jim učinit chytré kroky, jak to sdělit například své matce, aby je přestala otravovat s jinými partnery.
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Tohle byl tak krásný díl! Ti dva jsou tak nádherně zamilovaní, až skoro nedokážu pochopit, jak se někdy můžou tak moc hádat.,
Snad jim ten psycholog opravdu pomůže a to nejen s jejich vztahem, ale i s tím, jak to oznámit matce…
Jéé, tady k sobě byli zase tak krásně milí! 🙂 Přijde mi strašná škoda, že vždycky vypadá všechno hrozně hezky, kluci se spolu perfektně baví a tak a pak najednou jednou přeletí něco přes nos a hádka je na světě. A přitom jsou oba pořád tak zamilovaní! 🙂
Děkuji za hezký díl! 🙂
To bolo krásne. Mám strašne rada denníčkovú terapiu. A táto bola úúúplne skvelá:) ďakujem za kapitolu:)
Tak sme sa konečne dostali aj k Billovým zápisom z denníkov. A že teda stoje za to 😀
Inak bola celá časť krásna, ako sa dnes nehádali a boli tak šťastne zamilovaní 🙂 Dúfam, že im to tak vydrží čo najdlhšie, kým opäť prídu nejaké problémy. A som zvedavá, či im psychológ poradí, ako to na matku vybaliť 😀
Ďakujem za časť.
tak jo…ten zápisek z narozenin je geniální xD docela sem se nasmála asi jako Tom xDDD nevim zda bych něčeho takového byla schopna i já oO těžko říct 😀 ale je dobře, že sou v takový pohodě 🙂 doufám, že už se nic moc vážného nestane 🙁 děkuju za dílek ^^