autor: Iwča
FIA klip asi inspiroval vícero lidí, a já si prostě nemohla pomoct, musela jsem na to něco napsat. Jako „reakci“, řekněme. Tak silný video nejde jen tak přejít, nebo jo? Billův výkon a znázornění feťáka mě prostě dostaly, takže tady to je. Takový prázdný, ale i plný nic.
I. 🙂
Už si ani nepamatoval, jaké bylo, když to nedělal. Jaký byl on. Bylo to zkrátka už moc dlouho. Ani nevěděl, jak přesně teď vypadal, už ho skoro měsíc neviděl. Naposledy, když byli spolu, na něj křičel, že to potřebuje, že bez toho umře. Utekl pryč a od té doby ho Tom nenašel. A přesto, každý den ho hledal.
Byla noc, což byl čas, kdy měl největší šanci svého malého bratra najít. Věděl, kam chodil, znal ta místa stejně dobře jako Bill, ale od té doby, co od něj utekl, se tam Bill neukázal. Prochodil celý Berlín, všechna města kolem. Ptal se všech, co s jeho malým bratrem kdy byli v kontaktu, ale nikdo o něm nevěděl. V určitou chvíli už si Tom začínal myslet, že možná… ale rychle tu myšlenku vytlačil z hlavy pryč. Cítil by to, kdyby Bill zemřel. Věděl, že žije, ale věděl, že bez něj žije špatně.
Všechno si to vyčítal. Možná, že kdyby se o brášku víc staral, nikdy by se to nestalo. Možná by Bill nikdy nepocítil touhu to zkusit. Možná by nikdy nezačal ničit svoje tělo vším tím, co do něj každý den dostával. Tom měl být pro něj silnější. Neměl mu to dovolit, měl ho zastavit poprvé, co se to stalo. Ale copak mohl? Na začátku to vypadalo tak nevinně. Bill si prostě občas vzal nějaký prášek, když se venku bavil. Tom to věděl, na Billovi to vždycky poznal, ale nic nedělal. Hodně lidí si přece tímhle prošlo, neviděl v tom nic hrozného, dokud se k němu každou noc nebo brzké ráno jeho malý bratr vracel. Ale postupem času se vracet přestal. Začal mizet na celý den. Na dva dny. Na týden. Začal se vracet celý špinavý, neumytý, nenajedený a pořád ještě pod vlivem. Možná měl v tu chvíli Tom něco udělat, zakročit. Ale jediné, co mohl dělat, bylo se o bratra postarat, lehnout si s ním do postele a pevně ho objímat. Byla to jeho chyba.
Kdyby Billa zastavil, nemusel by teď bloudit nočním Berlínem.
Zastavil se před jedním z dalších mnoha pochybných diskoték. Už jen pohled na tu budovu mu zvedal žaludek. Ti lidé kolem… byly to naprosté trosky, ztracené existence. A nejhorší bylo vědět, že jeho bratr byl jedním z těch lidí. Zoufalých duší, co hledají v drogách něco, co nenašli nikde jinde.
„Neviděl jsi ho?“ Tom přistoupil k jednomu z těch mladších, co postávali v rohu klubu, a ukázal mu Billovu fotku. Vypadal jako typ, se kterým by se jeho bratr bavil. Feťák.
„Hm?“ mladík se pokusil zaostřit na fotku před sebou a lehce se ušklíbnul.
„Kde je?“
„Ty jsi Tom, co?“ ten kluk vypadal hned o něco živěji. I když jeho oči se pořád nebyly schopny soustředit na ty Tomovy, pořád zmateně těkaly po místnosti.
„Kde je? Je tady? Prosím, potřebuju ho najít,“ Tom se cítil zoufale, ale konečně, po těch čtyřech týdnech, cítil alespoň trochu naděje, že bratra konečně najde.
„On tě nechce vidět.“
Bylo těžké toho kluka prostě nechytit pod krkem a nevymlátit z něj, kde jeho malý bratr právě je, ale Tom se držel zuby nehty, aby neudělal žádnou hloupost. Nemohl jen tak zahodit tu šanci, že ten ztroskotanec o jeho bratrovi něco ví.
„Co chceš? Peníze? Kolik?“ Tom vytáhl peněženku a z ní všechny peníze, co našel. Nebylo to moc, ale rozhodně víc, než to, na co byl mladík před ním zvyklý. Hned mu je strčil do rukou a znovu zaprosil.
„Teď stejně nemůže. Je na hajzlech, potřeboval dávku, tak musel jít s tím chlápkem na-„
Tom to nemohl poslouchat, jeho žaludek se točil dokola. Jen schoval peněženku a rychle se rozešel k záchodkům. Po cestě narazil do několika lidí, co se jen motali kolem, a sám sebe víc a víc nenáviděl za to, že dovolil to, aby jeho dvojče bylo mezi nimi. Otevřel dveře od místnosti, které tu říkali toalety, a jeho srdce se zastavilo. Jeho malý Bill stál opřený čelem o zeď, nehty zarýval do omítky a nechával nějakého chlapa, aby do jeho těla přirážel. Jen tak, jakoby nic. Tom neviděl jeho výraz, ale myslel si, že je prázdný. Zavrčel a dlouhým krokem přešel až k nim. Chytil tu osobu za ruku a prudkým pohybem ho odtáhnul pryč od něj, shodil ho na zem a šel k Billovi. Natáhl mu oblečení a otočil ho na sebe.
Zjistil, že se mýlil. Billův pohled nebyl prázdný. Bylo to ještě horší, jeho pohled byl znechucený a zoufalý. Tak zoufalý, že to Tomovi zlomilo srdce.
„Co jsi to udělal?!“ Bill zakřičel, Toma hned odstrčil pryč, když viděl, jak ten chlap jen zakroutil hlavou a toalety opustil. „Co jsi to… kurva, kde teď vezmu… proč jsi to udělal?!“
„Bille… co to děláš? Tohle přece… ani neměl…“ Tomovi se chtělo znovu zvracet. S kolika muži takhle jeho bratr spal? Jen tak, bez ochrany, prostě jen proto, aby měl na další dávku toho svinstva? Tom nenáviděl všechny ty chlapy, co na jeho bratra sahali, nesnášel Billa, že je nechal, aby to dělali. „Prosím, pojď se mnou domů. Lásko, já ti pomůžu. Prosím.“
„Nech mě už na pokoji! Bože, prostě na mě zapomeň,“ Bill zavzlykal a prošel kolem něj, chtěl odejít z místnosti, ale Tom mu to nedovolil. Chytil ho za paži a přitáhnul ho k sobě. Bez dalších slov přitiskl svoje rty na ty Billovy a zoufale se snažil mu dokázat, že ho v tom nenechá, že Bill není sám a nikdy nebude.
Blonďák se chtěl bránit, ale v bratrových rukou to nedokázal. Jen zakňoural a svoje hubené ruce omotal kolem bratrova krku, aby mu mohl polibky stejně zoufale oplácet. Tom dobře věděl, jak moc bratrovi chyběl, ať už se choval a říkal cokoliv.
„Tolik tě miluju. Prosím, nemůžeš chtít, abych tě nechal umřít,“ Tom se podíval bratrovi do očí, když se od něj po několika dlouhých minutách konečně odtáhnul. Ta bolest v jeho srdci byla nesnesitelná, nedokázal bez svého bratra existovat.
„Já to nedokážu, Tome. Už takhle nechci… n-neměl jsem to… já nemůžu.“
„Umřeš. Zabiješ mě.“
„Tomi…“ Bill znovu zakňučel a natáhl se, aby bratra ještě jednou políbil. „V-Vem mě domů.“
Když se Tom ráno probudil, nedokázal udělat nic, než se rozbrečet. Ještě pořád na sobě cítil bratrovy rty, jeho holou kůži na té svojí, slyšel jeho hlas říkat všechna ta slova. Ale jediné, co vedle sebe viděl teď, byla jeho prázdná peněženka a malý papírek.
‚Už mě nehledej. Miluju tě.
B.‘
A tak byl Tom to, co nejvíc nenáviděl. Prostě jen další, s kým Bill spal, aby měl na dávku.
Ten den je Bill oba dva zabil.
autor: Iwča
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Tahle povídka přesně odpovídá tomu klipu. Je stejně brutální a nelítostná. Mám z ní husí kůži, opravdu smekám.
Zaraženě sedím a mám co dělat, abych nebrečela. To je tak působivě napsané! Každičkou řádku jsem si živě představila a…ach bože!
Přidávám se a též smekám!
Tahle povídka je stejně silná jako samotný videoklip. Nemám tendece brečet u natočených videích, ale u tohohle videklipu jsem musela a ještě dlouho po tom jsem všechny ty věci měla, co jsem tam viděla, měla v hlavě. Musím říct, že klukům se tohle video hodně povedlo – je tak pravdivé a tobě ta povídka – je skvěle napsaná. Zcela reálná.
Tak tahle povídka klobouk dolu.
Vůbec se mi do té povídky nechtělo, protože jsem tak nějak cítila, že nedopadne dobře. A taky jsem měla pravdu.
Tohle ani nemohlo dopadnout dobře. Bill už byl ve stavu, kdy by prostě sám od sebe, jen kvůli Tomovi, přestat nedokázal….
Je to strašně smutné, stejně jako klip, ale je to drsná realita, která se bohužel opravdu děje… 🙁
Čakala som, kedy sa tu objaví nejaká poviedka inšpirovaná FIA 🙂
Je to skvelo napísané. A mrzí ma, že to nakoniec zle skončilo, ale myslím, že v takej situácii to ani inak skončiť nemohlo… také niečo sa proste na svete naozaj deje, takže sa to nedalo len tak zázračne zachrániť.
A je mi tu ľúto oboch chalanov – Toma, že takto prišiel o brata a Billa, že tomu vôbec prepadol 🙁
Vedela som, že to nebol dobrý nápad začať čítať, ale nejako som potichu dúfala, že možno ho Tom naozaj dokáže zachrániť… už pozrieť klip bolo ťažké, v poviedke je to strašne boľavé. Napísané úžasne, má to silu a teraz idem plakať:(
Oh nééé! 🙁 Já jsem čekala, že to nakonec dopadne dobře a že Tom Billa z toho všeho dostane. Vážně jsem to čekala a nakonec to dopadlo takhle. 🙁 Já chápu, že je těžké se z tohohle světa dostat a že je těžké si odvyknout a že věci prostě vždycky nekončí dobře, ale tohle mi vážně trhá srdce. Když jsem si četla ten lísteček od Billa, rozbrečela jsem se. Je mi Toma tak zoufale líto! On se tak dlouho snažil bratra najít a naprosto zbytečně. 🙁 Nechci ani domýšlet, co se pak s Billem stalo. 🙁
Děkuji za krásnou, emotivní povídku. Uvítala bych nějaké vesele pokračování :-D, ale je i jasné, že se jej nedočkám. Tak si to budu alespoň představovat. 😉
už jenom samotná písnička ve mě vyvolává mrazení, pak klip a teď to dovršila povídka <3 krásně napsané a souhlasím s komentáři výše … taky sem čekala dobrý konec ale s tím rozdílem že mě tekly slzy už snad od začátku…nádhera! <3