autor: Muckátko :o*
Bill nebýval často zaražený nebo zamyšlený, ale když už byl, bylo jasné, čeho se to týká a díky této Billově čitelnosti Tom mohl odhadnout, proč je Bill tak neobvykle zamlklý a zahloubaný do sebe. U Toma se ujišťoval, že jej nečekané spojení jejich rtů nebude trápit, a sám vypadal, že se tím stále zaobírá. Čím dál častěji zůstával prostě jen tak sedět s hlavou skloněnou ke svému klínu, hrál si se svými náramky a mlčel. Nemlčel smutně ani rozzlobeně. Spíš přemýšlivě. Tom už se nemohl dívat, jak proti němu sedí a hledá slova, kterými by skryl, jak to v jeho hlavě momentálně šrotuje. Nebyl si sice úplně jistý, co Billa trápí nejvíc, nebo nad čím z toho, co se stalo, tolik přemýšlí, ale jedno řešení jej napadlo.
Ve chvíli, kdy se kolem nich opět rozprostřelo ticho a Bill svěsil hlavu dolů, se Tom na matraci přisunul a dotkl se koleny těch Billových. Sklonil hlavu stejně hluboko, jako ji měl skloněnou Bill, přiložil dlaň na jeho tvář a políbil Billa stejně měkce, lehce a nevinně, jako to udělal Bill. Stiskl jeho ret a odtáhl se. Billova tvář vystřelila vzhůru a jeho oči se rozšířily, když mu došlo, co se stalo.
Ve chvíli, kdy se kolem nich opět rozprostřelo ticho a Bill svěsil hlavu dolů, se Tom na matraci přisunul a dotkl se koleny těch Billových. Sklonil hlavu stejně hluboko, jako ji měl skloněnou Bill, přiložil dlaň na jeho tvář a políbil Billa stejně měkce, lehce a nevinně, jako to udělal Bill. Stiskl jeho ret a odtáhl se. Billova tvář vystřelila vzhůru a jeho oči se rozšířily, když mu došlo, co se stalo.
„Já… co to… proč…?“ koktal Bill páté přes deváté a nedokázal složit jednu souvislou větu.
„Vím, že nad tím pořád dumáš a nemůžeš to pustit z hlavy. Takže tady. Udělal jsem to stejné, co ty, takže jsme si kvit a nemusíš se tím už trápit, hm?“ pověděl Tom obětavě.
„Políbil jsi mě, abychom si byli kvit?“ zopakoval Bill a sjel očima na Tomova ústa.
„No myslel jsem, že je to, jako když někoho uhodíš. Ten druhý tě uhodí zpátky na oplátku a vynuluje se to. Čistý štít. Jako by se to nestalo,“ pokrčil Tom rameny. Billovo srdce se rozbušilo.
„Jenže co když to toho prvního naštve a bude v tom chtít pokračovat?“ zeptal se zpomaleně. Dobře si uvědomoval, že on už o fackách dávno nemluví. Chtěl pokračovat v něčem úplně jiném.
„Já nevím. Myslel jsem, že to tak funguje,“ ospravedlňoval se.
„U mě ne,“ vydechl Bill a pohledem hypnotizoval dva růžové polštářky. „Když někoho praštím a on mě praští nazpět, skončí to bojem. Nemůžu přestat,“ zavrtěl mírně hlavou.
„Takže jsem tě asi neměl…“
„Ne to neměl,“ potvrdil mu Bill.
Po nepatrných milimetrech, kterými se přisouval k Tomovi, si ani jeden z nich nestihl uvědomit, jak moc blízko k sobě teď měli. Sotva zaregistrovali okamžik, kdy se Bill z matrace přesunul na Tomův klín a jeho ruce se usadily na jeho ramenech. Pravá ruka opustila své místo a bříška prstů opatrně pohladila Tomovy rty. Špičky přejížděly sem a tam a nakonec oba polštářky pohladily svisle dolů. Spodní ret následoval pohyb jednoho z prstů, a jakmile ruka zmizela, brnknutím se Tomův spodní ret vrátil do původní polohy.
Bill v sobě cítil touhu. Chtěl Toma políbit. Jeho víčka byla přivřená, oči přesto zčernalé.
„Můžu?“ zašeptal Bill proti Tomovým rtům a na chvíli se zabodl do Tomových očí. Dostalo se mu jen krátkého přikývnutí, protože sám Tom nevěděl, co čekat. Neuvědomoval si, co se mezi nimi děje. Bylo to hezké a příjemné, a dokud ani jednomu z nich nebylo ubližováno, neviděl důvod, proč Billovi něco odmítat. Uvnitř jeho těla se rozlilo teplo, když se Bill zkušebně otřel svými navlhčenými rty o ty Tomovy. Přilnul k nim, protože protější ústa byla suchá, jak jejich majitel dýchal pusou přes jejich pootevření.
„Máš suché rty,“ špitl proti růžovosti před sebou. Tom si toho byl vědom, proto jen nepatrným kývnutím potvrdil holý fakt. Chtěl je navlhčit, ale než si vůbec uvědomil, že by to měl udělat, Billův horní ret se natlačil mezi rty druhého muže a schoval ten měkký polštářek do úst. Jazyk, který pomalu vyklouzl z útrob Billovy ústní dutiny, se špičkou opatrně dotkl vysušeného povrchu částečky Tomova těla a jemným tlakem navlhčil celou plochu, která se nabízela k laskání. Podobným způsobem mladší z nich opečoval i druhý – horní ret a s úsměvem zaznamenal, jak po sobě jejich vlhké rty začaly vláčně klouzat.
„Mnohem lepší,“ poznamenal Bill spokojeně a s pravou dlaní přitisknutou ke straně Tomova krku se naklonil na druhou stranu a hravě začal Tomova ústa oždibovat, aby si zvykly na přítomnost někoho druhého. Tom se snažil nechat oči otevřené, ale z nějakého důvodu mu přišlo přirozenější je zavřít a nesnažit se šilhat na Billův obličej z takové blízkosti. Měkkost, která se mu pohybovala mezi pootevřenými rty, přímo vybízela, aby Tom natáhl krk a Billův ret zachytil mezi svoje a jemně stiskl, stejně jako to dělal Bill jemu.
Zkusí to.
Nic hrozného se přeci nemohlo stát.
Bill to dělal celou dobu, co byl u Toma, tak proč by měl Tom něco zkazit, když udělá přesně to samé?
Pomalu zavíral pusu, dokud nestiskl Billův horní ret. Vydechnutí a tiché vrnivé zabručení, které probublalo Billovým krkem, donutilo Toma zastavit a trochu se odtáhnout. S obavami se podíval do Billova obličeje, aby zjistil, co udělal špatně, ale Bill vypadal v pořádku, trochu se usmíval a jeho oči byly skelné.
„Moc pěkné,“ pochválil Bill jejich nesmělé spojení a dovolil si Toma pohladit po tváři. Jeho oči byly zaplavené pocitem, že se pohybuje v neprozkoumaném území, a proto na něj Bill nechtěl nijak tlačit. Líbl jej na tvář, aby jejich chvilku nějak hezky zakončil a mírně se dlaněmi zapřel do Tomových ramenou, aby se mohl přesunout zpět na matraci. Zastavily jej Tomovy dlaně, které se přitiskly na jeho bocích ve výšce žeber a zadržely jej tak od sklouznutí z těla druhého muže.
„Hm?“ nadzvedl Bill obočí.
„Nechoď prosím. Já jen… můžu… já… můžeš ještě zůstat? Mám rád… objímání,“ dostal ze sebe nesměle a odvážil se podívat do Billovy tváře, jestli nebylo příliš opovážlivé něco takového od Billa žádat. Úsměv na jeho tváři však vyjádřil pravý opak. Bill sklouzl zpět do Tomova klína a setkal se svým hrudníkem s jeho. Naklonil své tělo mírně doprava a omotávaje své paže kolem Tomových ramen, si jej vtáhl do náruče. Zaculil se do Tomova krku, když ucítil, jak mu Tom sevření oplácí a pokládá si bradu na jeho rameno. Spokojeně vydechl a horký dech, který opustil Tomova ústa, se přeplazil přes Billovo ucho, které bylo v bezprostřední blízkosti. Jeho paže objaly Billův hrudník a oba se do sebe zaklesli. Zapadali do sebe jako dva puzzlíky.
„Jsi v pořádku?“ broukl Bill druhému muži do ucha a pohladil Toma po zádech.
„Jsem. Pročpak?“
„Já jen, že je pro tebe tohle nové, tak jestli nejsi zmatený, nebo tak,“ zamyslel se Bill. Když tak přemýšlel, Tom moc romantické lásky mezi dvěma lidmi nezažil a ani nemohl nikde vidět. Alinda žila sama. Neměla nikoho, s kým by se mohla objímat nebo líbat a ukazovat tak Tomovi, že se dva lidi mohou opravdu vroucně milovat, aniž by to nějak narušovalo mravní výchovu malých dětí, a Set, Elenor a Birgit se taky v lásce zrovna neměli, takže tam nějaký ideál lásky padal úplně, a to se Bill ani nezamýšlel nad tím, že mezi nimi dvěma šlo ještě o jiný druh lásky, o kterém se už vůbec jen tak nemluví.
„Bude to znít podivně, když řeknu, že mi to všechno dává smysl, i když ničemu nerozumím?“ Bill se jemně usmál. I tohle by mohla být jedna z definic lásky a náklonnosti, pomyslel si Bill. Lásku nebylo třeba chápat, důležité bylo ji cítit.
„Nebude,“ zavrtěl mírně hlavou.
„Tak nějak takhle se ohledně toho cítím,“ objasnil Tom.
„Možná by bylo dobré, kdybychom si o tom promluvili,“ navrhl Bill.
„Budeš mě muset přestat držet?“ zajímal se Tom. Bill se tiše zaculil do Tomova trička.
„Jen trochu. Chtěl bych se na tebe dívat,“ sdělil mu své přání.
„Dobře,“ svolil Tom nakonec a byl to on, kdo se od Billa začal nepatrně odtahovat. Jejich těla se od sebe odlepila a zůstali se na sebe dívat.
„Nejsem těžký?“ uvědomil si Bill, že už nějakou dobu tíhou svého těla tlačí Tomovy nohy do matrace.
„Ne,“ zavrtěl Tom hlavou. Bill se z vlastní iniciativy natáhl pro obě Tomovy ruce a sevřel je ve svých, aby mu dal alespoň malý kousek pocitu, že jej drží. Nechal jej spojené ruce klesnout na jejich stehna a zadíval se na Toma. Usmál se, když zjistil, že se Tom dívá do jejich klínů a prohlíží si stisk jejich dlaní. Pravou dlaní sevřel Tomovu levou na chvíli o poznání více, aby jej donutil vzhlédnout.
„Přiznávám, že jsou věci, na které jsem i já krátký a tohle je, obávám se, jedna z nich. Uhm… vyprávěla ti někdy Alinda něco o tom, jaké mohou být vztahy mezi lidmi?“ šel na to trochu od lesa.
„Myslíš jako třeba pracovní vztah a tak?“
„No… jo. To je dobrý začátek, ale já mám na mysli něco trochu jiného. Takhle – moje máma asi není úplně zářný učebnicový příklad, protože je rozvedená, ale jako figurant nám poslouží docela dobře, protože ji znáš a znáš taky Gordona, takže si to všechno budeš umět představit i v praxi, protože jde o konkrétní lidi.“
Tom přikývl, jako že rozumí a bedlivě naslouchal každému Billovu slovu.
„No takže, když byla máma v našem věku – plus mínus, poznala mého tátu. Toho vlastního.“
„Co vlastně znamená to vlastní a nevlastní?“
„No když je nějaký člen rodiny tvůj vlastní, tak je s tebou v nějakém příbuzenském vztahu. Buď je příbuzný pokrevně, nebo sňatkem. Však víš – svatba, nevěsta v bílých šatech a ženich v obleku. Pokud je nevlastní – jako Gordon, tak to znamená, že přišel do rodiny, která už hotovou rodinou jednou byla.“
„Ale Gordon si tvou mámu přeci vzal, tak už je vlastní nebo ne?“ vydedukoval Tom.
„To máš pravdu. Pro mámu už vlastní je, ale pro mě bude nevlastní už napořád.“
„Jak to?“
„No protože mě… uhm… nezplodil. Nemám žádné jeho geny. Kdyby teď Gordon a máma měli dítě, tak by byl Gordon vlastní táta toho mimča, což se doufám nestane, protože si užívám, že jsem jedináček,“ zažertoval Bill a Tom se uchechtl. Tomu Tom naprosto věřil.
„Je to to samé jako u tvé mámy. Měla tě s tvým tátou, takže byli tvoji vlastní rodiče, ale kdyby se tady ukázal teď tvůj vlastní táta, přivedl si nějakou ženu a vzal si ji za manželku, byla by tvoje nevlastní máma, rozumíš tomu?“
„Rozumím,“ odkýval Tom.
„Bezva,“ vydechl Bill úlevou. Zatím to šlo dobře. „Stejně pořád nechápu, jak ti Alinda mohla říct, kdo je máma, táta, babička a tak, aniž by ti vysvětlila všechno okolo,“ zavrtěl Bill nechápavě hlavou.
„Nikdy mě nenapadlo se zeptat. Teta kromě Seta, Birgit a Elenor neměla nikoho a ti tři se k sobě nikdy nechovali nijak moc hezky. Měli mezi sebou pracovní vztah.“
„To jsem si myslel. No nevadí, pokusím se to vysvětlování dohnat já. Teď zpátky k mámě, když poznala mého tátu Jörga. Nejdřív by se dalo říct, že byli kamarádi. Chodili spolu ven, do kina, na pohár do cukrárny a podobně. Jenže postupně si oba začali uvědomovat, že se mají rádi víc než jen jako kamarádi a že se máma líbí tátovi a táta zase mámě. No, a jelikož si to chtěli nějak dokázat, že se mají rádi, tak se prostě jednoho dne políbili. Nebo táta políbil mámu, už přesně nevím, jak to bylo,“ zavrtěl se.
„Políbil… jako ty mě?“
„Uhm jo. Tak nějak,“ přikývl Bill jen na půl. „Víš v době, kdy jsme se oba narodili, to bylo mezi lidmi trochu jinak. Když se do sebe dva lidé zamilovali, většinou spolu zůstali opravdu až do smrti, jak to bývá v pohádkách, jenže pak doba začala postupovat a lidi najednou zjistili, že je snazší se rozejít nebo rozvést a zkusit štěstí jinde, když už si se svými partnery nerozuměli. No a něco podobného se stalo i mojí mámě a tátovi. Byli spolu docela dlouho a zůstali spolu dokonce i dlouho po mém narození, ale jednoho dne se táta prostě sbalil a odešel, protože se s mámou jen hádali a oba je to vyčerpávalo, takže se rozvedli a už se spolu nestýkají. No a před pár lety máma poznala Gordona. Mělo to skoro stejný scénář jako s tátou. Nejdřív to byly návštěvy divadla, pozvání na večeři, procházky, až opět došlo k polibku, čímž dal Gordon mámě najevo, že se mu líbí a že ji má rád.“
„Takže když jsi mě políbil, znamená to, že se ti líbím a že mě máš rád?“ usoudil Tom naprosto logicky. Bill trochu zrůžověl.
„No… jo… ano, ale… poslouchej, Tome. Dneska už to není tak, že když někoho políbíš, automaticky to znamená, že s ním chceš zůstat až do smrti. Někdy to tak samozřejmě je, ale občas se stane, že toho druhého člověka poznáš opravdu dobře a zjistíš, že ti s ním není dobře a nemohl bys s ním třeba bydlet a tak, takže se s ním rozejdeš a najdeš někoho dalšího a pak dalšího a pak dalšího, než najdeš toho člověka, se kterým ti bude opravdu dobře.“
„Mně je s tebou dobře,“ dušoval se Tom.
„Já vím, Tome, ale to jen proto, že jsi do teď ještě nepoznal nikoho jiného ve svém věku. Jsem to jen já a navíc jsem kluk,“ vzpomněl si posmutněle.
„Jak to s tím souvisí?“
„Tak, že dnes už nemusí bezpodmínečně milovat muž ženu a žena muže. Dnes už tvoří páry i dvě ženy nebo dva muži. Lidé se na tyhle páry ještě pořád dívají s despektem a odvracejí oči, proto jsem tak znejistěl, když jsem tě políbil.“
„Protože ty… ty…“
„Protože já mám rád kluky. Tedy… líbí se mi muži. S tím se člověk narodí a nemůže to změnit. Samozřejmě se může donutit žít se ženou, ale uvnitř v sobě bude cítit, že není šťastný a že není v tom vztahu spokojený. Já jsem ti nechtěl vzít tu možnost zjistit, jestli se ti libí holky nebo kluci, ačkoli existují i lidé, kterým je jedno, do koho se zamilují. Jednou je to dívka, po druhé je tím šťastným chlapec,“ pokrčil rameny. Vynechal pojmenování jako homosexuál, heterosexuál, bisexuál a cokoli jiného sexuál, aby Toma příliš neotravoval odbornými názvy.
„A jak to můžu zjistit, kdo se mi líbí?“
„Tak že půjdeš ven, někam do společnosti a budeš vnímat a poznávat lidi. Postupně zjistíš, jestli bys raději oslovil dívku, chlapce, nebo na tom nebude záležet. Já v tom mám už dlouho jasno, a proto jsem tě políbil, ačkoli si stále myslím, že bych to neměl dělat, protože ty zatím nevíš, do čeho jdeš, ale je to těžké, protože je mi s tebou moc dobře a uhm… jo jsi milý, přátelský a prostě jiný než všichni kluci, které jsem do teď poznal, ale pořád si myslím, že bych tě neměl líbat ani nic podobného. Ne do té doby, dokud nepoznáš i jiné lidi a než se rozhodneš, co chceš. Bude to trvat pravděpodobně ještě dlouho a mě to bude stát hodně přemáhání, přemlouvání a sebekontroly, ale nějak to zvládnu,“ pronesl odhodlaně.
„Takže mě už nepolíbíš?“
„Neměl bych. Neměl bych na tobě ani takhle sedět, protože takhle na sobě kamarádi nesedí,“ povzdychl si a přesunul své pozadí na matraci vedle Toma, který jen neochotně pustil jeho hřejivé ruce.
„Mně se to líbí,“ bránil jejich chování Tom.
„Jen proto, že to nemáš s čím srovnat,“ opáčil mu Bill a přitáhl si kolena pod bradu, aby si o ně mohl bradu opřít. „Možná by to bylo s někým ještě lepší.“
„To přeci nemůžeš vědět.“
„Stejně jako ty,“ zabručel Bill.
Začínal být frustrovaný. Nemohl mít, po čem toužil. Jedna věc byla, když mu to zakazoval někdo druhý, ale když se od toho držel dál o své vlastní vůli, to ho trápilo ještě víc, protože si za to mohl sám. On se tak rozhodl.
Nedovedl odhadnout, jak to teď celé bude, ale už teď sám sobě nadával, že se neovládl. Kdyby Toma nepolíbil, do ničeho by je nenavezl. Bill by neokusil to, co si teď hodlal odepřít, a Tom by nemusel být z celé věci nervózní, protože mu tímto Bill podal prst, ale nehodlal k němu nabídnout i celou ruku.
Bude muset vymyslet, jak to celé urovnat.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
A je to tady, 'The Talk' 😀
Zrovna jsem si dneska říkala, jak by bylo fajn, kdyby se tu objevil nový díl a mám ho tady i s překvapivým obsahem. Vůbec jsem nečekala, že se k tomu dostanou tak brzo. Myslela jsem, že po té puse minule teď oba budou nějakou dobu pokračovat, jako by se to nestalo. Takže mě to překvapilo, ale definitivně příjemně.
Tom byl celou dobu strašně roztomilý a Bill mu to vysvětlil opravdu hezky. Je mi teď Billa docela líto, ale mám takové tušení, že Tom ho má už teď opravdu rád a nějací ostatní lidé ho zajímat nebudou, tak aby si Bill tohle všechno neodpíral zbytečně 🙂
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu!!!
Mile mě překvapilo, jak je Bill ohledně Toma "zodpovědný". Dává mu možnost rozhodnout se, co vlastně chce, a jeho popis vztahů byl docela ucházející. Předpokládám, že časem se ještě dostanou ke "včeličkám a motýlkům", ale to už bude z úplně jiného soudku. 😀
Dík, těším se na pokračování.
Jsem stejneho nazoru jako zuzu, Tom zcela jistě ma Billa rad. Takze ostatni si muzou zkouset cokoliv. Od Billa je to sice hezke a nesobecke gesto, davat Tonovi takhle na vyber, ale nemyslim si, ze by se musel bat. Vsak kdyby Tom nemel rad kluky, citil by se pri polibku urcite jinak. Drzim jim obema palce v nasledujicich dnech, protoze rozmrzely Bill je katastrofa pro vsechny kolem 😀
Dekuji moc za dil, uz delsi dobu jsem slintala a cekala a ted ho konecne mame :)))
Ďalší úžasný, krásny diel! Ďakujem 🙂
Jsem ráda, že zrovna dnes se tu objevil další díl. Od Billa je hezké, že chce Toma chránit a tak, ale celkem to zřejmě nevědomě zkomplikuje, protože je sice fakt, že v tomhle je Tom zcela nezkušený, ale kdyby nechtěl, nelíbilo se mu to, tak to nedovolí, aby se to zopakovalo a ještě nesouhlasí s Billovým názorem, že to nemá už dělat dokud nebude mít jasno. Tom má Billa už dávno rád, aniž by věděl, co to přesně znamená. A Bill? Ten ošividně Toma taky chce, i když se zatím moc neznají. Díky za skvělý díl.
Jsem strašně ráda, že je tu nový díl, už jsem se nemohla dočkat 🙂
Potěšilo mě, že se Bill rozhodl s Tomem promluvit, bylo to vážně roztomilý, jak se Tom pořád dušoval, že chce Billa :3
Chápu Billa, proč se chce držet dál od Toma, ačkoli by rád něco víc, je to vážně dospělý přístup a Tom by měl mít možnost poznat jiné lidi a svobodnou vůli se rozhodnout, i když všichni víme, že Bill je pro něj to nejlepší 😉 Taky doufám, že se pro Billa rozhodne brzo, aby se kluci mohli dál poznávat :3
Děkuji za krásný díl a těším se na další 🙂
To bylo krásné jak mu Bill vše krásně vysvětlil doufám že zůstanou spolu.
Tak nám bozkávanie pokračovalo 🙂
Tom bol roztomilý, ako na začiatku Billa pobozkal, aby si boli kvit a potom, ako sa snažil všetkému porozumieť, pričom Billa stále presviedčal, že chce jeho. Súhlasím s názormi dievčat, že od Billa je krásne gesto, že sa snaží držať ďalej, keďže Tom nepozná iných ľudí svojho veku, nemá so sexualitou a vzájomnou príťažlivosťou žiadne skúsenosti… ale myslím, že sa brzdí zbytočne, pretože je jasné, že ho Tom ho má rád aj keď v podstate nevie, čo to v tom význame znamená. 🙂
Ďakujem za časť.
Bill ma prekvapil, potešil a trošičku sklamal, že sa správa tak krásne zodpovedne a Tomovi chce dopriať možnosť spoznať ako to s ním vlastne je a je ochotný riskovať, že si nájde niekoho iného alebo dokonca inú:) Bill je také treštidlo ale strašne dobrý chlapec. Veľmi som zvedavá ako bude Tom spoznávať svet a ako a kedy si uvedomí, že chce naozaj len Billa:) Veľmi pekne ďakujem za skvelú dychberúcu kapitolu:)
Jsem moc ráda za nový díl, moc jsem se na něj těšila.. 🙂 A rozhodně mě nezklamal, ostatně, jako žádný díl od Tebe.. 🙂 Líbilo se mi moc, jak se políbili i to, jak Bill Tomovi vše vysvětlil ohledně vztahů, stejně jako Billa mě zarazilo, že Alinda Tomovi aspoň základ nevysvětlila sama.. Chápu Billa a jeho důvody, proč nechce, aby mezi ním a Tomem něco bylo, ostatně, je možná pravda, že Tom k Billovi tíhne jen proto, že zná jen jeho ve svém věku a nejspíš asi ani nemůže stoprocentně vědět, jestli se mu líbí holky nebo kluci.. Na druhou stranu ale myslím, že tohle se nedá pojmenovat a pokud Tom cítí, že je pro něj Bill ten pravý, je mu s ním dobře a chce s ním být, měl by Bill nechat pochyby stranou a Tomovi věřit.. Tom byl sice dlouho zavřený doma, ale je to svéprávný, rozumný, dospělý, rozumný člověk a určitě k Billovi něco cítí.. Krásný díl, moc se těším na další.. 🙂
Jéé, tak tohle bylo strašně krásné! ♥
Já Billa obdivuju, jak krásně dokázal Tomovi všechno vysvětlit, já bych si v jeho situaci asi nevěděla rady. Netušila bych, kde začít, do jakých detailů zacházet, a tak. Ale Billovi to šlo tak jednoduše a hezky. A i když mě mrzí Billův postoj, že Toma nechce do ničeho nutit a nejprve chce, aby poznal i jiné lidi, tak jsem mu za to na druhou stranu vděčná. Samozřejmě že bych chtěla všechno hned a ať se Bill přestane ovládat a kašle na všechno okolo sebe, ale právě tohle dokazuje, jak moc mu na Tomovi záleží. Rozhodně jsem ráda za jeho trpělivost a to, jak se k Tomovi hezky chová. Tom má prostě štěstí, že jej objevil právě Bill, protože kdekdo jiný by toho mohl jen tak zneužít, protože je Tom v zoufalé situaci.
Jsem za ně strašně ráda. I když čekám, že se Bill bude opravdu snažit ovládat a nic s Tomem dále nezačínat, já věřím, že i tak to budou krásné díly. Navíc jak je vidno, Tom má jasno. 😀 Doufám, že se postupem času jen utvrdí v tom, že Billa má ze všech nejraději! 🙂 A třeba to nakonec ani kluci nevydrží a prostě budou pokračovat v tom, v čem začali. Nechám se vývojem ráda překvapit. 🙂
Strašně moc děkuji za tenhle krásný díl! Oba byli úplně úžasní a já si díl prostě musela přečíst dvakrát po sobě. 😉
Oh, chudáčci malí! Opravdu obdivuji Billa. Musí mu na Tomovi velmi záležet, když se takto rozhodl. Klobouk dolů!!!