autor: Saline A.
Ach, jak jen já bych vám mohla vyjádřit, co cítím? Nevím, na to, kolik slov ze sebe normálně během dne dostanu, tentokrát opravdu nevím, jak moc vám vyjádřit svůj vděk za všechny krásné komentáře, které mi tu necháváte. Hladově po nich skáču jako kotě na klubko vlny. 🙂
Moc vám tedy děkuji a doufám, že vám (i mně) nadšení zůstane i nadále. A to ať už se týče Učitele, nebo Nápravy. 😉
Mám vás ráda
Saline A.
12. října 2007, Magdeburg – Loitsche
Ve většině případů Bill nesnášel, když musel jíst na veřejnosti. V 95% totiž platilo, že se pokapal, umazal, někde mu něco spadlo nebo vypadal jako nenažrané prase. Proto se pokaždé buď snažil jedení na veřejnosti vyhnout, nebo jíst co nejmenší sousta. Když mu ale Anis do klína položil durum, vrhl na něj zoufalý pohled.
„Je vegetariánský!“ vyhrkl Anis okamžitě v sebeobraně.
„Uh, jo, no, já…“ Já co?! Bill rozpačitě nakrčil nos. Copak mohl nejvíce sexy muži jeho života říct, že bude vypadat jako prase po třech mrtvicích, když se do toho zakousne? „Neumím to jíst,“ přiznal nakonec neochotně.
Anis se upřímně zasmál. „No, vzhledem k tomu, že tohle jídlo v žádném případě nejde jíst nějak elegantně, mám pro tebe jedinou radu: co nejvíc otevři pusu a zakousni se.“
„Všechno mi to popadá…“
„Proto dali i tuhle chytrou mističku,“ Anis pozvedl malou plastovou nádobu. „Co spadne, napíchneš na vidličku a dojíš,“ zazubil se. Ležérně nastartoval a dal se znovu na cestu. Bill pozorně sledoval, jak si zručně připravil misku, zatímco se labužnicky zakousnul. Očividně v tom měl už spoustu praxe. Okamžik muže pozoroval, než se s povzdechem opatrně zakousnul.
Jeho chuťové buňky explodovaly. Rozhodně jedl nejlepší durum jeho života. Tichounce zasténal. „Tohle je perfektní. Asi jsem se zamiloval.“
Anis na něj s úsměvem koutkem oka pohlédl, polykaje poznámku, že on taky. „Vaří tu skvěle,“ řekl namísto toho. „Někdy bys měl ochutnat i nějaké hlavní jídlo, ale to už chce si k tomu sednout. To je mnohem lepší. A ty dezerty! Normálně na sladké moc nejsem, ale tohle… to je hotová slast.“
„To já zase sladké miluju,“ usmál se Bill. „Už odmala. Máma hrozně často pekla koláče. Ale já si absolutně zamiloval čokoládový dort na způsob brownies a s borůvkami. Bože, pro ten bych zabíjel!“
„Máš rád borůvky?“ Anis se pobaveně uculil.
Bill horlivě přitakal. „Miluju je. Už roky se snažím přemluvit mámu, aby je vysadila na zahradě, ale zatím bez úspěchu.“
„Teď už bych to ani neřešil. Za chvíli budeš mít po maturitě a utečeš do vlastního, kde si budeš moct borůvky zasadit, kdekoliv budeš chtít.“
„To bych první musel přežít vysokou,“ odfrkl chlapec, načež se s chutí a bez rozpaků pořádně zakousl. Anis se na něj zmateně podíval. „Ani nevím, na jakou školu bych měl jít. Mám známky a mimoškolní aktivity, se kterými bych mohl jít v podstatě kamkoliv, ale…“
„Když to vezmu kolem a kolem, pořád máš ještě spoustu času na rozhodnutí, Bille. Nemá cenu se kvůli tomu jakkoliv stresovat.“
„Já vím,“ s kývnutím Bill odložil zbytek svého jídla. „Ale nemám rád nerozhodnost. Vždycky rád vím, na čem jsem a co mám očekávat.“
„U všeho?“ zvědavě na něj Anis krátce pohlédl.
„U podobně důležitých věcí,“ Bill pokrčil rameny. „Jsou věci, kdy se rád nechám překvapit,“ pohlédl na svého učitele s jemným úsměvem. „Děkuju za jídlo a odvoz. Jako vždy to bylo moc příjemné.“
„To mě těší,“ s upřímným úsměvem Anis jemně stiskl chlapcovo koleno. „Vyrážíš dnes večer ven?“
„Ne, tentokrát asi zůstanu celý víkend doma a zapracuju na nějakých projektech do školy,“ znovu pokrčil rameny, jasně si uvědomoval dotyk na koleni.
Anis pobaveně pozvedl obočí. „Myslím, že jsi jediný ze školy, kdo se o víkendu bude věnovat zadaným úkolům.“
„To mě nepřekvapuje,“ Bill se krátce zasmál. „Co máš v plánu ty?“
„Zatím ještě nevím,“ promnul si muž čelist. „Kluci říkali, že by něco podnikli, tak uvidím, s čím se ozvou. Mimochodem, minule se zmínili, že by tě rádi viděli znovu. Takže kdybys měl čas a chuť, můžeš se k nám kdykoliv připojit.“
„Opravdu?“ Bill se usmál. „Jsou tak milí! Tak já… Víš co,“ horlivě zalovil v kabelce pro notýsek, přeskakuje hustě popsané stránky. Zatímco Bill hledal volně vložený papírek, na který by mohl zapsat své číslo, Anis si mohl všimnout pár poznámek. Tmavě hnědé oči. Plné rty. Potetované silné paže. A překreslené B, které měl vytetované na krku. „Tady je moje číslo. Kdybyste něco podnikali, rád se připojím,“ pousmál se.
„Výborně,“ vzhlédl Anis od notesu, široce se usmívaje. „Něco domluvíme a určitě ti zavolám. Hádám, že až jim o tom řeknu, vymyslí něco ještě na tenhle víkend.
„V tom případě si ponechám volno,“ s úsměvem se naklonil a cudně muže políbil na tvář. „Ještě jednou děkuju za odpoledne,“ zamumlal, načež spěšně vyklouzl z místa spolujezdce, div nevrazil do staré Schulzie, která se opírala o hůlku a zírala do auta. Bill jí rozpačitě pozdravil; okamžitě mu došlo, co znamená, že je viděla. Za půl hodiny bude celá vesnice vědět, že ho dovezl nějaký starší muž v ohromně luxusním autě, a určitě si toho Kaulitzovic kluka, co vypadá jako holka, vydržuje!
S povzdechem se s rukama vraženýma hluboko v kapsách kabátu odebral domů. Pokud chtěl vypadnout ven, potřeboval si dodělat svou školní práci a srovnat si myšlenky ohledně toho ďábelsky šarmantního učitele.
~
13. října 2007, Loitsche
Tom byl v tahu, znovu. Gordon se někde flákal s chlapy z jeho „kapely“ a máma byla zavřená v ateliéru, kde tvořila obrazy na svou první výstavu. S ničím nebyla spokojená. Bill, který už během pátečního večera stihnul udělat všechnu práci do školy, umíral nudou. Očekával, že se mu ozve Anis, ale když žádná zpráva nepřicházela, se sluchátky v uších se uzavřel v podkroví.Původně byl z myšlenky přestavby starého podkroví na jeho pokoj nadšený, ale jak měsíce plynuly a pokoj stále ještě nebyl hotový, začínal být značně otrávený. Spousta práce zůstávala na řemeslnících, kteří opravovali původní dřevěné trámy, takže Billovi prozatím zůstaly jen drobnosti jako broušení skříní, natírání překrásně zdobené kovové postele, a podobně. Byla toho ještě spousta, ale chlapci chyběla ta správná motivace.
Mezi zuby sevřel tužku, s níž si dělal náčrty dekorace na zeď, a pohlédl na telefon hlásící novou zprávu. „Už sis prostudoval prospekty na první rok vysoké?“
„Už vloni,“ zamračil se. „Kdo jsi?“
„Nabídka zábavného večera.“
„S cizinci nevyjednávám.“
„Kay bude zklamaný.“
Bill se zasmál. „Anisi! Co jste vymysleli?“
„Uvidíš. Jen řekni ano, sbal si na noc a za čtvrt hodiny tě vyzvednu.“
Bill se v šoku prohlédl od hlavy až k patě. „Za dvacet minut u večerky na křižovatce.“
~
Zatímco doma mu máma popřála hezký večer, vesnicí se ploužil pomalu, jako by byl sériový vrah, takže děkoval bohu, že Anis už na smluveném místě čekal. Nemohl tak dát sousedkám příležitost stát u okna a vymýšlet drby. Stačilo, že si šel ráno koupit pomeranče a ty báby na něj zíraly jako do výlohy.
„Ahoj,“ Bill vklouzl do auta a okamžitě Anisovi vlepil pusu na tvář.
„Za co to bylo?“ překvapeně Anis zamrkal, ale s úsměvem a bez protestů hned vyrazil na cestu.
„Že mě zachráníš od pomalé a bolestivé smrti unuděním,“ zasmál se Bill. „Mám hotové úkoly na měsíc dopředu a rekonstruoval jsem podkroví, na které jsem už týdny nepomyslel.“
Anis na něj koutkem oka pohlédl. „Včera jsi vypadal a zněl celkem zapáleně do rekonstrukce.“
Bill se začervenal. „Snažil jsem se ti vyhnout,“ přiznal nejistě.
„Oh, díky bohu, takže nemám halucinace!“ rozesmál se Anis. „Napadlo mě, že to byla jen blesková výmluva, protože jsi se mnou nechtěl být.“
„Tak to není,“ Bill si tiše povzdechl. „Já jen…“
„Nic mi nevysvětluj,“ Anis mu s úsměvem stiskl koleno. „Radši mi řekni, jak je to s tvým vegetariánstvím.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Jsem strašně zvědavá, jak tahle párty dopadne. 😀
Díky za kapitolku, těším se na pokračování.
Heh, Bill je uzasne mimo ze sveho krasneho ucitele. Libily se mi ty poznamky co zahlednul Anis. Ostatne, o tom premyslim taky xD ale prekvapilo mne, ze Anis se citi zamilovany. Do takovyho studentika mladyho 🙂 a Durum bych si taky dala. Doufam, ze jejich spolecny vikend bude opravdu husty. Hehe, Kay na scene xD
Dekuji moc za dil ^^
taková školačka 😀 🙂 je to milý ^^ a vážně mě zajímá, co Anis vymyslel oO honem dalšííí ^^ super povídka, mam jí ráda ^^
Moc pěkná povídka jsem zvědava co bude v dalším díle.
Opravdu jsem zvědavá, jak tenhle jejich společný víkend dopadne 🙂