asi tu už není nikdo, kdo by si mě pamatoval, ale já se vrátila a se mnou i nová povídka. Za tu dobu, co jsem nepsala, se trochu změnil můj styl psaní, tak doufám že nebudete zklamaní a povídka se bude aspoň malinko líbit. Za každou reakci a připomínku budu ráda.
Užijte si první kapitolu. Bína U krajnice zastavilo černé auto a vystoupili z něj dva muži. Neznámému pozorovateli by se mohlo zdát, že přijeli na návštěvu, ale to by to musel být den jako každý jiný. Dnes ovšem pro všechny v domě na Baumanově ulici začal den jinak. Již od šesté hodiny se to tam hemžilo policisty, za neustálého houkání přijížděla a odjížděla auta a nikdo nedbal na spící lidi kolem. Jeden z mužů byl mladý, vysoký, svalnatý a opravdu pohledný, druhý jako by byl jeho protiklad. Menší starší pán zavalitější postavy, ale s pronikavým pohledem. Prošli kolem uniformovaných policistů a zmizeli v domě. Během pár vteřin zastavilo další auto a tentokrát vystoupil mladý blonďák s černovlasou dívkou, i oni prošli rovnou do domu. Nikdo z ulice nevěděli, co se stalo, ale všichni tušili, že to je něco zlého.
Tom Kaulitz je detektiv newyorské policie, konkrétně je komisařem oddělení závažných případů. Jinak řečeno, pokud případ je z politického hlediska choulostivý a nikdo jiný ho nechce, dostane ho na stůl právě Tom. Jeho oddělení vzniklo před rokem, když v New Yorku řádil sériový vrah. Při jeho pronásledování zemřelo osm detektivů a třicet dva mladých žen. New Yorkem dlouhých osm měsíců prosakoval strach a panika, než se případu ujal – ač nedobrovolně – Tom. Vrah při dopadení sice zemřel, ale všichni si oddechli a Tom si mohl vybrat vlastní tým a začal vést Oddělení závažných zločinů.
Tomovou první volnou byl Sal Enyou, starší chlapík zavalitější postavy se spoustou zkušeností a ostříleným zrakem detektiva vražd. Sal byl vlastně taková ztracená existence, pracoval na vraždě šestnáctileté dívky, ale zjistil, že vrahem je jeden z vysoce postavených politiků a od té doby to šlo s jeho kariérou z kopce. Byl obviněn za znásilnění a bleskově odsouzen, manželka vzala jejich děti, utekla a nechala se rozvést. Tom Salovi dlužil službu, a hlavně nevěřil, že tak nevinně vypadající chlapík by něco takového udělal. Trvalo to dlouhé tři měsíce, ale Sal byl propuštěn a odešel do předčasného důchodu. Z toho byl vtažen zpět do víru velkoměsta a hlavně do víru vražd a zločinů. Ne, že by si stěžoval, byl jako ryba ve vodě.
Byla to právě Anitina prořízlá pusa, která je dostala do většiny problémů, a nadřízení se této dvojice chtěli zbavit. Ani Tomovi se nejdřív nelíbila varianta, že je šoupnou k němu a stanou se tak týmem odpadlíků, ale postupem času se ukázalo, že to je produktivní složení. Tom se naučil Anitu usměrňovat a leckdy se její prostořekost vážně hodila.
Tom prošel domovními dveřmi a mladý policista ho nasměroval do druhého patra k bytu E. Sal, Mischa a Anita ho následovali. U dveří na ně čekal John Lutz, Tomův nadřízený. Tom chápal jeho záměry, byl policista, ale především politik. Našlapoval potichu a Toma nechával dělat špinavou práci, média ho zbožňovala a díky němu vlastně zbožňovali i Toma, skoro by se opovážil říct, že se stal hvězdou newyorské policie, což mu hodně kolegů mělo za zlé. Johny, jak mu Tom s oblibou říkal, se začínal převažovat dopředu, aspoň se to tak zdálo. Jeho břicho se snad každý týden zvětšovalo, jako by bobtnalo a nikdo ho neuměl zastavit. Obleky šité na míru Johnymu začínaly být těsné, ale respekt z něj čišel pořád.
Chodba byla světle vymalovaná a celkem čistá, v těchto nových čtvrtích to není nic výjimečného. Před bytem E byla rohožka hlásající HOME, teď na ní postával Johny.
„Doufám, že jste snídali.“ Johny nikdy nezdravil.
„Dobré ráno, nesnídali. To znamená, že nás přejde chuť?“ Pozdvihl Tom obočí.
„Tak nějak. Slečna Jackson na vás čeká v ložnici. Druhé dveře zprava.“ Uvolnil jim cestu a Tom prošel jako první.
V ložnici to byla opravdu podívaná, kterou už dlouho neviděli. Se štětečky se tam míhali technici v bílých igelitových oblecích a uprostřed toho dění jako králík poskakoval Himlr. Himlr je soudní lékař, takový trochu divný chlapík připomínající Hitlera. Tom ho občas podezříval, že je jejich vrahem právě on a věděl, že není jediný, kdo si to myslí. Ale ve skutečnosti byl Himlr jen slizký červ, který měl plnou hubu keců. Anita ho nesnášela, on ji miloval. Zatímco tam všichni poletovali, uprostřed pokoje visela Sandra Jacksonová, vypadalo to, jako by se kolem ní zastavil čas. Zápěstí měla pevným drátem svázaná k sobě a zavěšena na háku ve stropě, nohy doširoka od sebe a kolem kolen obmotaný stejný drát, který vedl také ke stropu, kde byl uchycený na háky. Těžko se dalo říct, co se vlastně této mladé ženě stalo. Oči měla vytřeštěné hrůzou, ústa přelepená červenou páskou a všude na jejím těle byla krev. Tom přelítl očima pokoj, malou, ale hezkou ložnici laděnou do modro bílé kombinace. Beze všeho hlavní dominantou byla velká bílá postel s nebesy. Když se očima vrátil k Sandře, všiml si jakési hromádky pod ní. Zachytil pohledem Mischu, který si zakrýval ústa rukou a vypadal, že bude zvracet.
„Zdravím detektivové, jsem moc rád, že jste si udělali čas na rande se zde přítomnou slečnou Jacksonovou. Pokud vám je trochu šoufl, moc se omlouvá.“ S úsměvem k nim pravil Himlr.
„Co mi můžete říct?“ Tom přešel jeho poznámku a snažil se odhadnout, kdy Anita bude skákat, aby ji zachytil.
„Zemřela mezi půlnocí a druhou hodinou ranní. Příčinou by mohlo být bodné zranění nebo šok, to vám neřeknu hned. Ale řeknu vám, že ji zřídil pořádně. Kozy má propíchaný skrz na skrz a v oblasti genitálií také mnohačetné bodné zranění. Řekl bych, že ji chtěl ošukat nožem.“ Zamyšleně se na Sandru podíval.
„On ji vykuchal?“ Anita pochodovala kolem dokola kolem oběti.
„Tak nějak bych to řekl.“ Přitakal Himlr. „Břišní dutina byla otevřená jedním řezem ze spoda na horu. Zatím jsem si nevšiml, že by nějaký z orgánů chyběl.“
„Takže nejde o obchod s orgány.“ Zamumlal Mischa.
„Zavolejte, až budete vědět víc.“ Kývl Tom na ostatní a vyšel před byt, kde čekal Johny.
„Co tomu říkáte?“ Skoro jako by Lutz poskakoval na místě.
„Hnus.“ Skoro si Sal odplivnul. „Rád bych toho bastarda našel a…“ Nechal větu vyznít do prázdna Mischa.
„Kdo ji našel?“ Tom nasadil pracovní tón, aby trochu usměrnil své detektivy.
„Její bratr. Je dole v hale. Možná jste si ho všimli, když jste přicházeli. Je dost otřesený, byli si blízcí. Dejte vědět co nejdřív, Kaulitzi!“ Otočil se na patě a odešel.
Anita s Mischou si to namířili do vstupní haly, kde zahlídli pár sousedů nebo spíše sousedek, co se nemohly dočkat nových drbů. Stály tam v hloučku a o něčem živě debatovaly.
„Dobrý den, dámy. Můžeme vám položit pár otázek? „Snažil se na ně Mischa zapůsobit svým šarmem. Anita se skoro až ušklíbla.
„Můžete nám říct, jestli jste něco neviděly nebo neslyšely?“ Upřesnila Anita. Jako první se nadechla asi padesátiletá paní s krátkými narůžovělými vlasy.
„Mě vzbudily až ty sirény. Vůbec nechápu, kdo to té chudince mohl udělat. Byla tak milá a tak energická. Minulý týden mi pomáhala s taškami.“ Zakroutila hlavou.
„Já bydlím vedle, slečna Alimerová.“ Spustila drobnější černovláska po Mischově pravici. „Vůbec nic jsem neslyšela, chystala jsem se do práce, když to tady začalo houkat. Nevěděla jsem, která bije, ale souhlasím tady s Olívií, Sandra byla moc milé děvče a chudák ten její bratr. V životě to neměli lehké a ještě tohle. Byla jediná, koho on měl. Víte, občas jsme se Sany prohodily pár slov a jednou jsem se zeptala na rodiče, říkala, že oba zemřeli, když jí bylo patnáct. Někdo se jim vloupal do baráku a zabil je, jí a jejího bratra ošklivě pobodali, ale přežili. Bill, její bratr, se o ni postaral, je starší, teď pracuje v nějakém módním časopise a ona tam pracovala taky. Každý ráno jsem ho tu potkávala, vždy na ni čekal s hrnkem kafe v ruce, moc hezky se usmívá a je zdvořilý. Život je někdy opravdu nespravedlivý.“ Uzavřela slečna Alimerová a všechny přikyvovaly, div si neotíraly slzičky. Anita si pečlivě zapisovala poznámky.
„Děkujeme dámy, ještě se zastavíme.“ Smeknul imaginární klobouk Mischa a dali se na odchod. Během následujících dvou hodin prošli všechny byty dvě patra pod a nad bytem Sandry Jacksonové. Žádné velké překvapení se nekonalo, nikdo nic neslyšel, nikdo nic neviděl. Tentokrát štěstí neměli. Čím více nad tím Anita přemýšlela, tím jasnější jí bylo, že Sandra nebyla poslední oběť a vůbec se jí to nezamlouvalo.
„Stavíme se pro snídani?“ Navrhl Mischa, Anita jen přikývla, a když zastavil u bistra, vystoupila a zaběhla pro osm koblih a čtyři silné kávy.
„Vzala jsi mi s pudingem?“ Anita protočila oči, někdy to vypadalo, jako by byli staří manželé. Dobře mladí a sexy manželé, kteří se chovají jak staří manželé. Vlastně už několikrát ji napadlo, že možná Mischa je právě ten chlap který by s ní dokázal vydržet, jsou kolegy už šest let. A pak tu byl Tom, jejich sexy nadřízený. Anita ho respektovala a obdivovala, a kdyby nebyl gay, asi by ho i tajně milovala.
„Nech se překvapit.“ Vyplázla na něj jazyk a zasmála se. Mischa nenáviděl, když byla dětinská. Miluje pudingové koblihy, o těch se nežertuje!
Tom sešel do haly a rozhlédl se, Anita s Mischou stáli u houfu sousedek, o kousek dál stáli dva policisti a bavili se s Mikem a Taylorem, kteří měli za úkol odvézt oběť do márnice, a za nimi byla malá pohovka, kde seděl schoulený blonďatý klučina s uslzenýma očima. Tom k němu došel a mávl na policistu, že ho přebírá.
„Dobrý den, já jsem detektiv Kaulitz. Měl bych pár otázek.“ Ale s mladíkem to ani nehnulo, jako by ho vůbec neslyšel. Tak to tedy zkusil znovu a trochu jinak.
„Co takhle se jít projít na čerstvý vzduch a sednou si ke kávě? Popovídáme si.“ To už k němu mladík zvedl čokoládové uslzené oči a zvedal se. Tom mu pomohl na nohy a trochu ho podpíral, protože to vypadalo, že každou chvíli upadne.
Vyšli ven do slunečného rána a kráčeli ulicí od domu. Billovi to přišlo neuvěřitelné, tam v domě to vypadlo, jako by se zastavil čas a vše bylo zpomalené, vše se točilo kolem té jedné tragédie, ale tady šel čas dál. Nic se nestalo, nikdo nic nevěděl, všichni pospíchali do práce, usmívali se, jedli své koblihy a pili kávu. Bill na ně měl vztek, on ztratil všechno. Jen mlhavě vnímal postavu vedle sebe, ale i tak si všiml, že detektiv má pevnou postavu a je krásný, skoro by to vypadalo, že se snaží Billa podpořit, ale chce jen zjistit informace. Zatočili do jedné z uliček a vešli do kavárny. Tom jim objednal kávu a posadili se do boxu, aby je nikdo neslyšel. Mlčky seděli, než přispěchala servírka s dvěma hrnky kávy.
„Já jsem Bill, jsem bratr Sandy.“ Vypadlo z Billa tak rychle, že je to oba překvapilo. Tom se usmál.
„Já jsem Tom, jsem detektiv. Chci zjistit, co se tvé sestře stalo.“ Pohlédl na Billa, doufal, že neformálnost tomu stvořeníčku trochu rozváže jazyk. „Řekni mi o ní něco.“ Pobídl ho.
„Sandy je moc milá, byla moc milá. Ona nikomu nic neudělala. Všichni ji měli rádi, neumím si představit, že by.“ Zajíkl se a otíral si slzy. Tom ho pohladil po ruce, potřeboval ho nějak utišit.
„Každé ráno jsem se pro ni stavoval. Koupím po cestě kávu, počkám na ni v hale a jdeme do práce. Pracujeme ve stejné firmě. Já jsem něco jako módní instruktor, jak Sandy ráda říká, a ona dělá asistentku jedné blogerce. Přestěhovali jsme se sem před dvěma lety a před půl rokem se ode mě Sandy odstěhovala, byla tak pyšná, že má vlastní byt a je nezávislá. Milovala ten byt a vše, co si do něj pořídila.“ Najednou se Bill ztratil v myšlenkách, Tom mu dal chvilku, než promluvil.
„Proč jste se přestěhovali sem?“ Tušil odpověď, jako většina mladých lidí touží po slávě a uznání a kde je lepší místo než právě v New Yorku.
„Narodili jsme se kousek od New Yorku, když Sandy bylo patnáct a mně devatenáct, někdo se vloupal k nám do domu a zabil rodiče. Nás ošklivě pobodal, a vlastně je zázrak, že jsme přežili. Díky naší sousedce nás našli včas. Sandy měla ošklivě pořezané nohy a ruce a nejspíš by zemřela na vykrvácení. Já jsem měl bodné rány na zádech, břiše a jen zázrakem minul srdce. Žili jsme nějaký čas u babičky a pak jsem dostal nabídku práce tady.“ Tom zíral. Bill působil křehce, ale rve se jako lev. Přežili tolik věcí, aby Sandy zemřela tady.
„Je to ironie. Nejspíš jsme měli zemřít už tam a teď došel čas.“ Mysleli na to stejné a Tom nevěděl co říct, aby to vyvrátil.
autor: Bína
Jůůů, detektivka! Tento žánr mám moc ráda. Jsem zvědavá kam nás dovedeš, zatím se mi to četlo moc hezky. Tak se drž. Je celkem těžké udržet napětí i romantiku. :-))
Já jsem moc ráda ,že ses vrátila 🙂 moc sem milovala tvojí povídku My student 🙂 Jinak tahle povídka vypadá stejně luxusně jako tvé předešlé 🙂 vůbec nemám co vytknout začátek opravdu super a napínavý 🙂 Je to celkem příjemná změna ,protože takovou detektivku sem snad jako povídku tu nečetla 🙂 Tak aspoň něco nového 🙂 moc děkuji za nový díl a těším se na další 😉 🙂
Poutavy styl psani, vazne. Nemohla jsem se odtrhnout, ackoliv mi rozrezana sestra nebyla zrovna po chuti. Chudak… puvodne jsem si rikala, ze Bill bude vrah, nakonec je z nej bratr obeti. Snad fakt neni vrah… xD napadlo me par veci, ale rozhodne tu nebudu sirit svoje patologicky teorie 🙂 nicmene uz ted naprosto miluji Anitu. Nevim ani proc, ale behem cteni jsem si vzpomnela na Nocni klub a rikala si, ze ten styl psani je podobne poutavy.
Moc dekuji za dil a budu netrpelive vyhlizet pokracovani ^^
Vypadá to moc zajímavě těším se na další díl.
Tak tohle vypadá zajímavě a napínavě. Taky jsem si na začátku myslela, že Bill bude ten vrah…no, nakonec je z něj jen bratr oběti, tak snad se z něj ještě nevyklube i ten vrah! 😀
Jen teda nevím, jestli si budu pamatovat všechna ta jména, jsou tak zvláštní, že z nich mám v hlavě guláš 😀
Já detektívky rada 😀
Začína to hneď vraždou a teraz sa ide vyšetrovať! Najskôr ma tiež napadlo na chvíľku, že či bude vrah Bill, ale keď som počula o bratovi obete, tak som ho nejako automaticky zaradila ako Billa. Tiež dúfam, že sa z neho nakoniec nevykľuje ten vrah, ale nemyslím si to. Skôr si myslím, že by to mohlo mať niečo spoločné aj s tým zabitím ich rodičov a teraz by mohol ísť vrah po Billovi. Aspoň by ho Tom musel chrániť 😀
Zatiaľ sa mi začiatok páči, tak som zvedavá na pokračovanie.
Ačkoli už mám za sebou několik čtení detektivních knih, tak se tedy přiznám, že tahle vražda byla pro mě trochu silné kafe. Já teda nikdy moc tyhle popisy mrtvol nenesu dobře, protože má až příliš bujnou fantazii a tak si dokážu všechno až moc živě představit a v těchto chvílích to není dvakrát dobré. 😀
Každopádně první díl mě rozhodně zaujal, všechny postavy mi zatím přijdou určitým způsobem sympatické a zajímavé a rozhodně jsem zvědavá, jakým směrem se bude povídka ubírat dál. 🙂 Billa je mi líto, nechci si ani představit, jak by bylo mně na jeho místě. Já bych to asi nerozchodila.
Díky za novou povídku! 🙂
Zajímavé, i když trochu děsivé téma. Jsem strašně zvědavá, jak to bude dál. Chudáček Bill zažil takové trauma a je to tu znova. Přišel i o svou sestřičku, a ještě takovým krutým způsobem. Jako by po nich někdo záměrně šel. Je to moc divné.
Díky, nemůžu se dočkat pokračování.
Tak ja som si vôbec nemyslela, že Bill bude vrah!, skôr som si myslela, že zmizol a Tom ho bude hľadať. Ale tiež mám podozrenie, z by vražda jeho sestry mohla súvisieť so smrťou ich rodičov. Pretože aby sa niečo take stalo dva krát tomu istému človeku… Na druhej strave ten spôsob vraždy..no nechám to, to by bolo na dlho a moja fantázia je taká veľká, že by som si vedela vymyslieť celý príbeh a to nechcem. Radšej si pockam na ten tvoj. Teším sa! :-p