autor: Zarlina
Já tě nechci
Tom několikrát zamrkal s ústy překvapeně otevřenými dokořán, jak zíral dolů na mladíka, který ležel na posteli a díval se na cokoliv, jen ne na Toma. Nemohl tomu uvěřit, no, mohl, ta místnost nebyla zrovna zvukotěsná, čemu nemohl uvěřit, bylo to, že byl tak hloupý, že na to nepomyslel dřív, a že si ani neuvědomil, že tohle bylo to, kvůli čemu měl Bill takové starosti. Bylo to tak jasné, kdyby jen použil mozek, že jej Bill slyšel. Proč by jinak byl tak vyděšený? A jaký jiný důvod tady mohl být pro to, že vytáhl znovu celé to ´nebudu s tebou spát´ téma? Bylo to tak jasné, tak zřejmé, a Tom to jako idiot přehlédl.
Byl trochu v rozpacích, samozřejmě, ta celé věc byla zatraceně trapná, ale kdyby měl být upřímný, měl větší strach z toho, jaký vliv to mělo na Billa, než z toho, co si o něm mladík asi myslel. Bylo mu jedno, jestli si o něm myslel, že je nechutný, když onanoval, zatímco on spal ve vedlejší místnosti, ani se nestaral o to, že jej slyšel sténat a klít a všechno ostatní, co k tomu patřilo. Ne, jediná věc, o kterou se staral, byla ta, že Bill musel slyšet své jméno a že byl nyní opět vyděšený, že mu Tom ublíží.
Nevěděl, kdy nebo jak se najednou začal tolik starat o nějakého stupidního stopaře, ale na tom nezáleželo, záleželo na tom, že se staral a že nedokázal Billa vidět takhle, ležícího tam, zírajícího na matraci, zatímco rukama svíral přikrývku tak silně, až mu zbělely klouby.
Nevěděl, co na to říct, chtěl říct něco, díky čemu se Bill bude cítit lépe, ale co? Nemohl mu říct, že jej má rád, to by bylo kruté. Neexistoval žádný způsob, jak by jej mladík mohl mít rád nazpět, ne poté, jak jej Tom neustále děsil. Navíc Bill byl jen teenager, mohl být legálně dospělý, ale byl stále ještě dítě a Tom byl pro něj příliš starý. Takže říct mu, že jej má rád, by jej vyděsilo ještě víc, a to bylo určitě něco, co Tom nechtěl.
„Bille,“ řekl tiše a natáhl se, aby mu položil ruku na paži, ale když chlapec pod tím dotekem ztuhnul, odtáhl ji zpět, nechtěl jej vyděsit ještě víc. „Neboj se mě…“
Bill pomalu obrátil svůj pohled a podíval se na něj a Tom opravdu nenáviděl způsob, jak jeho oči vypadaly. Byly tak smutné, tak vyděšené a tak zmatené. Mladík zřejmě neměl tušení, co se bude dít dál a zjevně měl strach a Tom to nenáviděl. Nenáviděl, že byl Bill stále tak nejistý, nenáviděl, že všechno, co řekl nebo udělal, jej děsilo nebo mátlo. Nechtěl, aby se tak cítil, chtěl, aby se cítil v bezpečí a aby byl šťastný.
„Omlouvám se…“ zašeptal mladík a díval se na něj s rozšířenýma očima.
„Cože?“ Zeptal se Tom překvapeně. „Proč?“
„Neměl jsem…“ Bill trochu zaváhal a zase sklopil pohled a nervózně se kousl do rtu. „Neměl jsem poslouchat… já…“ znovu na Toma pohlédl. „Nenávidíš mě teď?“
„Cože?“ Zeptal se Tom opět, cítil se trochu zmateně. „Ne, ne, Bille, proč bych tě měl nenávidět? Není to tvoje chyba. Pokud by se měl někdo omlouvat, měl bych to být já.“
„Ne,“ Bill zavrtěl hlavou a přetočil se na záda, pevně stiskl rty k sobě, než si tiše povzdechl. „Omlouvám se, že nemůžu… Že nebudu…“ nervózně polkl a pohlédl na Toma smutným pohledem. „Já prostě… nemůžu. Opravdu nemůžu… Možná bych mohl, pokud by věci byly jinak… ale…“
Znovu si povzdechl a poté byl zticha a Tom se začal cítit zoufale. Chtěl vědět, co se tomu klukovi stalo, že měl takový strach. Jen málo lidí bylo tak vyděšených při pomyšlení na spaní s neznámým člověkem, většina z nich to prostě akceptovala. Byl to jen sex koneckonců, nic to neznamenalo.
„Kdo ti ublížil, Bille?“ Zeptal se, když Bill zůstával potichu. „Kdo ti tohle udělal?“
Bill neodpověděl ihned, místo toho se znovu otočil na bok a zíral na svou ruku, která opět sevřela přikrývku.
„Nikdo,“ zašeptal po chvíli.
„Já ti nevěřím.“
Bill se na něj znovu podíval a pak zavtěl hlavou a pohlédl na druhou stranu, s pohledem téměř prázdným. Ani nereagoval na to, když se Tom přisunul blíž, jako by jeho mysl cestovala jinde.
„Využil tě někdo?“ Snažil se Tom a přemýšlel, jestli to mohl být důvod, proč se Bill téměř zhroutil. Pokud byl sexuálně zneužívaný nebo něco takového, tohle všechno by dávalo daleko větší smysl, pak by nebylo divné, že se tak bojí, že se to stane znovu. „Chci říct, nutil tě někdo dělat něco, co jsi nechtěl?“
Bill neodpověděl, ale jeho mlčení promlouvalo hlasitěji než slova a Tom musel zadržet hluboký povzdech. Jak někdy ten svět nenáviděl. On sám nebyl dokonalý člověk, když využil tolik mladých stopařů a přesvědčil více než jednu váhající osobu, aby s ním sdílela postel, ale nikdy nechápal ty, kteří si to vzali násilím.
„Byli to tví rodiče?“ Zeptal se opatrně. „Je to důvod, proč jsi je nemohl požádat o pomoc?“
Bill zavrtěl hlavou a Tom si lehce povzdychl úlevou. Bál se toho od první chvíle, kdy Bill vůbec zmínil své rodiče, protože se zdáli být divní, ale aspoň nebyli důvodem jeho strachu a Tom musel připustit, že se díky tomu cítil trochu lépe.
„Někdo ze školy?“
Bill stiskl rty a rukou sevřel ještě pevněji přikrývku, ale neodpověděl. Nemusel.
„Co udělali?“
Tom byl opatrný, udržoval svůj hlas jemný, chtěl, aby Bill věděl, že se neptal proto, aby jej přinutil cítit se špatně, ale proto, že se staral. Nevěděl, proč se tolik staral, ale na tom už vůbec nezáleželo, jediná věc, která byla důležitá, byla ta, že Bill se trápil a Tom tady byl jediný, aby mu pomohl.
„Udělali… však víš,“ Tom zaváhal, byl si docela jistý, že mu Bill neodpoví, ale přesto měl pocit, že by se měl zeptat. „Přinutil tě někdo k…“
Zarazil se. Opravdu do toho chtěl jít? Copak to opravdu chtěl vědět?
„Ne,“ Bill si povzdechl a znovu se na něj podíval. „Nikdy nezašli tak daleko.“
Tom s úlevou přikývl. Nebyl si jistý, jestli by to zvládl, kdyby se dozvěděl něco takového. Zeptal se, ano, staral se, samozřejmě že ano, ale kdyby byl Bill takhle pošramocený… Pak Tom nebyl ta správná osoba na to, aby to napravoval.
Ne, že by byla jeho práce cokoliv napravovat, koneckonců jim spolu zbývalo jen pár dní, nic by se ve skutečnosti nezměnilo.
„Ale vyděsili tě,“ řekl Tom tiše a sledoval, jak se Bill znovu posadil.
„Jo…“ zašeptal Bill. „Já vím, že chtěli… ale někdo mě slyšel a oni museli přestat… ale chtěli…“ nervózně polkl a podíval se na Toma. „Stejně jako ty.“
Tom se setkal s jeho pohledem a snažil se rozhodnout, co odpovědět. Ano, chtěl jej, to byla pravda, ale nikdy, nikdy by jej nenutil. Ale věděl, že Bill by mu to nevěřil, a dokud by si myslel, že jej Tom chce, nikdy by se neuvolnil, takže to nejlepší, co Tom mohl udělat, bylo lhát.
„Já tě nechci,“ řekl tiše a snažil se, aby jeho hlas zněl upřímně, když přinutil své oči, aby neopustily ty Billovy. „Jsem rád, že jsi se mnou a užívám si tvou společnost, ale to je všechno. Nechci tě tímhle způsobem.“
„Ale…“ Bill se na něj podíval s podezíravým pohledem. „Slyšel jsem tě.“
„Já vím a je mi to líto, už se to nebude opakovat,“ řekl Tom a dával si pozor, aby jeho hlas neodrážel to, jak moc lituje, že jej Bill slyšel, Tom neměl být tak zatraceně hloupý. „Ale není to tak, jak to znělo.“
Bill zamrkal, ale Tom mu nedal šanci, aby to zpochybnil.
„Já jsem si… ehm, však víš,
užíval sám sebe,“ řekl Tom a rozpačitě si odkašlal. „A když jsem byl blízko… ehm, jo… tak jsem si trochu vzpomněl, že spíš ve vedlejším pokoji a cítil jsem se provinile, že něco takového dělám, když jsi tady… Ale prostě jsem nemohl přestat, takže, jsem se tě snažil dostat ze své hlavy.“
Skvělé. Byl ten nejhorší lhář v historii, nejen že jeho výmluva zněla naprosto uboze, ale byla to zároveň největší lež, jakou kdy řekl. Představa, kterou měl přitom v hlavě, bylo něco, o co nikdy nechtěl přijít. Bylo to tak jasné, že málem uvěřil, že to bylo skutečné. Téměř cítil Billovo tělo pod rukama, téměř slyšel jeho sténání a…
Okay, musel s tím přestat, jinak bude mít brzy větší problém než ten, aby mu Bill věřil, o který by se musel postarat a nemyslel si, že by jej Bill chtěl slyšet, jak
to dělá znovu.
„Ty mě nechceš?“ Bill na něj zíral a Tom opravdu nedokázal přečíst výraz v jeho očích. Myslel si, že Bill bude cítit úlevu, ale z nějakého důvodu to tak nevypadalo. „Jako… vůbec ne?“
„Ne,“ zalhal Tom. „Nechci.“
Bill na něj pohlédl s přimhouřenýma očima, jako by se snažil odhalit lež v jeho tváři, ale poté se na něj pousmál a přikývl.
„Okay,“ řekl tiše. „Dobře.“
Tom přikývl a chvíli mlčky seděli. Velmi rozpačitou chvíli, ale Tom neměl tušení, co říct a Bill také nevypadal, že by měl co říct.
„Takže, ehm…“ Podařilo se Tomovi zamumlat po několika minutách, kdy ani jeden z nich nepromluvil. „Jsi v pořádku? Chceš, abych dnes večer vzal dvoulůžkový pokoj? Nebo dva pokoje?“
„Nebuď hlupák,“ povzdechl si Bill a Tom překvapeně zamrkal, takhle s ním mladík nikdy předtím nemluvil. „Nevadí mi s tebou sdílet postel.“
„Dobře,“ Tom se usmál a cítil se o něco lépe. „Pak by ti nevadilo ještě pár hodin spánku před odjezdem? Jsem vyčerpaný.“
Samozřejmě, že byl vyčerpaný, celou noc byl vzhůru a zíral na toho stupidního mladíka. Ten kluk byl příliš krásný pro jeho vlastní dobro.
Bill přikývl a lehnul si, a jakmile Tom ulehl vedle něj, zavřel oči, zjevně nyní mnohem uvolněnější. Tom si však byl jistý, že ani tentokrát se mu nedostane moc spánku, když byl příliš zaměstnaný koukáním na Billa, aby dokonce vůbec zavřel oči. Místo toho sledoval jeho tvář, zatímco se Bill přestěhoval do trochu pohodlnější polohy a zabořil tvář do polštáře, než si tiše povzdechl, když našel místo, které se mu líbilo. Ale ani když Bill už ležel kompletně v klidu, se na něj Tom nedokázal přestat dívat, a pořád sledoval jeho tvář, jak se jeho dýchání stávalo pomalejším, a když už si byl jistý, že chlapec usnul, opatrně kolem něj omotal svou paži. Věděl, že bude možná vyšilovat, až se probudí, ale nemohl odolat.
Měli už jen pár dní spolu a on si jich chtěl užít, jak jen mohl. Pokud se Bill opět vyděsí, on to zvládne, ale teď jej prostě chtěl mít blízko, cítit jeho jemnou kůži pod rukama a naslouchat jeho pomalému dýchání.
„Jak vůbec v New Yorku přežiješ?“ Zamumlal, jeho hlas byl sotva slyšitelný. Bál se toho, co by se mohlo stát nervóznímu mladému muži, jako je Bill a bál se toho, že jeho známý, se kterým se měl setkat, vůbec není dobrý člověk… Co když nakonec skončí ještě více zraněný, než už byl? „Musíš se trochu utužit, kluku,“ povzdechl si. „Jinak tě zničí.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Ách jaj. Chudáčik Bill. Zdá a, že sa mal ešte horšie, než som si myslela. Tom sa oňho bude musieť starať ešte viac. Ale keď sa mu to podarí, získa skutočne sladkú odmenu, :-p
Bože….z Tomovho klamstva sa červenám za ušami až ja ako úboho to vymyslel 😀 Ale už som vážne zvedavá čo sa to Billovi stalo…chcelo by to poriadny náhľad do jeho backstory! Neviem sa dočkať ďalšieho dielu! :))
Tak nějak nevím, koho litovat víc, Toma nebo Billa. No, a ta poznámka, že už mají jenom pár dní. Nevypadá to na to, že by Tom měl moc šancí!?!
Opravdu je Bill tak naivní, aby mu tuhle hloupoučkou lež zbaštil? Ale na druhou stranu netuším, jak by z toho Tom mohl vyklouznout. S Billem je to jako našlapovat na tenkém ledě.
Díky, těším se na pokračování.
Tak toto bolo teda riadne klamstvo. Sa čudujem, že mu to Bill vôbec uveril. Ale zase keď vezmeme do úvahy jeho zlú minulosť a to, že skutočný svet pozná len minimálne, tak je jasné, že mu to aspoň sčasti uveril.
Som zvedavá, čo sa bude diať ďalej, keďže už majú len pár dní cesty.
Ďakujem za pokračovanie.
Řekněme, že už celkem se nám narýsoval Billův minulý život, ale pořád to nic nevysvětluje, sakra!!! Tom je pěkně ubohý, ale zase ho chápu, že chce, aby mu Bill důvěřoval, ale zase si myslím, že by Bill třeba chtěl slyšet – mám tě rád nebo záleží mi na tobě…přišlo mi, že Billa Tomova odpověď celkem zarazila…a Tom si to do budoucnosti pěkně zkomplikoval – až bude chtít Billovi říct, že ho má fakt rád, bude těžké Billa přesvědčit, protože Bill potřebuje slyšet důvod…ale zase se divím, že to Tomovi žere, tu jeho lež, že ho nechce – muaí přece o sexu a masturbaci něco vědět, ne? Pokud ovšem nežil v kleci nebo tak něco…neco třeba neví, že dva kluci spolu mohou být, nebo že je na kluky…sory, už fantazíruji o dalších a dalších dílech…a taky souhlasím s Tomem a mám o Billa strach, co sám bude dělat v tak velkém a neznámém městě jako je NY a ještě u téměř cizího člověka…Musí se něco stát, aby Bill mohl zůstat s Tomem a poznat lásku a vlídnost, protože prozatím mi to přijde, tak že zrovna v tomhle neměl Bill moc štěstí. Díky za překlad.
Ještě že to tak Tom zahrál a Bill mu to uvěřil moc se těším na další díl.
Mám zvláštny pocit z toho Tomovho "nechcem ťa!" je mi ľúto, že to povedal takto. A strašne ma mrzí, že už majú len pár dní. Mám strach, že sa nestihnú zblížiť a Bill si bude musieť skúsiť prežiť sám a neverím, že to zvládne bez ujmy:( Stále dúfam, že ho Tom nedokáže opustiť, že si aspoň preverí toho človeka za ktorým to úbohé neviniatko ide:( Ten ďašlí kúsok Billovho osudu, zase nič nenapovedal o jeho rodičoch a prečo od nich utiekol…
Veľmi pekne ďakujem za prekad:)
Na mě tenhle díl působil šíleně smutně. A ta zmínka na konci, kdy si Tom zoufal nad tím, že je čeká už jen pár dní spolu, mě dorazila. 🙁 Pořád nějak čekám, že by se mohlo stát něco, co zapříčiní to, že spolu kluci zůstanou. Prozatím tomu ale bohužel nic nenasvědčuje a to mě trošku deptá. Protože oni už mají opravdu jen pár dní! Ach jo, jak tohle skončí? Já jen doufám, že ne nijak smutně!!
A jako tradičně jsem ráda, že jsme konečně zase získali další střípek z Billova života. Ačkoli musím říct, že na můj vkus vím pořád ještě strašně málo. Asi marně čekám na díl, kdy Bill Tomovi vyklopí celou svou smutnou hnulost se všemi detaily a já tak konečně budu moci být klidná alespoň v tom, že už přesně vím, co se stalo. Ne, nebudu si stěžovat, protože jsem vůbec ráda, že víme alespoň něco a na taky se přiznám, že i když je tahle nevědomost skličující, na stranu druhou se díky tomu na nové díly těším ještě více, protože vždycky čekám, zda se dozvím zase nějakou novinku. 🙂
Tomova lež byla sice trochu bolestivá, ale hlavně pochopitelná. I když si myslím, že by Bill mohl ocenit hezká slova, že jej má Tom rád, záleží mu na něm a moc se mu líbí, tak chápu Tomovo stanovisko, kdy nechtěl Billa vyděsit ještě více, než byl. Otázkou je, zda mu to Bill skutečně uvěřil nebo ne. Mám spíše trochu strach do budoucna, že by si Bill mohl tahle Tomova slova zapamatovat a pak si sám zakazoval nějaké hezké city k Tomovi či by mu nemusel věřit, až by Tom vyšel s pravdou ven, protože bude mít tahle slova hluboce vrytá do srdce.
No, budu se prostě muset začít modlit za to, aby šlo všechno hladce, kluci spolu nakonec zůstali a Bill byl už po zbytek života jen šťastný, protože dle toho, jak trpěl v minulosti, si to opravdu moc zaslouží!
Moc děkuji za překlad! ♥
Tak jsme se dozvěděli něco z Billovi minulosti a vypadá to podle mojí teorie tak, že Billa málem znásilnili, tak ho rodiče střežili jako oko v hlavě a on si pak ubližoval. Už jsem se lekla, že ho vážně někdo zneužil! :O Rozhodně tím nechci říct, že by nebylo vážný, že se o to pokusili, já to nezlehčuju! :O Jen jsem ráda, že ho někdo uslyšel a vyrušil ty ******* ***** **** ***** ***** ********* ******* debilní ****, do háje! Jak může někdo takovej prostě existovat, nechápu! Fuj na ně! Ale mně je jasné, že nebýt třeba lupičů, nemají policisti práci, na druhou stranu (tím nechci říct, že zločin podporuju! a už vůbec ne násilí) … ale na druhou stranu, tady v Brně se policajti buď flákaj, co jsem slyšela, nebo když už nějak zakročí, tak chytnou nepravýho, proč ne. Ale k ději! :O Tomovy myšlenkové pochody byly strašně sladké, to jak si chce užít poslední chvíle s Billem a jak se stará, aby se měl dobře a aby byl šťastný, a jak mu přijde Bill krásný :3 A pak tu je poslední myšlenka a to je, že mu v NY hrozí nebezpečí a kdoví jestli ten jeho 'známý' vůbec nějakou práci má a prostě, měl by si Billa u sebe nechat a nemusel by se stresovat, ale k tomu už jsem se vyjadřovala, na svém názoru si pořád stojím, nebo jak se to říká a nehodlám ho měnit, ne!
Moc děkuju za překlad a těším se na další díl, vtipné je, že si nedokážu zapamatovat, v jaké dny vychází, takže… nechám se překvapit :DD