autor: Janule
Los Angeles sobota 8. února 2014
Tom byl připravený na všechno, co přijde, až se za nimi po návratu z letiště zavřou dveře domu. Jedno ale nečekal. Že se nestane nic. Šokovalo ho to víc, než kdyby na něj Bill hned za dveřmi skočil a znásilnil ho před očima psů a hospodyně. Netušil, co má dělat. Bill prostě jen vešel do domu, nasypal psům do misek granule, jak byl zvyklý, doplnil jim vodu, podíval se do lednice, napil se zhluboka ananasového džusu rovnou z krabice, pak se na Toma usmál a prohlásil, že je utahaný jako kotě a půjde si na chvilku odpočinout. Tom zíral s otevřenou pusou, jak Billova malá prdelka v upnutých bílých džínách stoupá po schodech do prvního patra, dokud nezmizela. Co to mělo být? Celý týden byl pod palbou Billových útoků, nestačil se vyhýbat jeho dotykům, provokacím v těch nejnevhodnějších chvílích, a teď najednou nic? Tom tomu přestával rozumět. Co udělal špatně? Čekal snad Bill, že ho v tom parku požádá o ruku a nabídne mu Riin prstýnek? Tak naivní snad jeho bratr, proboha, nebyl?
V tu chvíli mu zazvonil telefon a přerušil jeho myšlenky. Byl to Georg, aby mu slavnostně sdělil, že už mají s Gustavem všechno potřebné zařízeno a za dva týdny přiletí do L. A. Bylo potřeba Billa začít učit jejich hudbu, pokud chtěli vydat novou desku a vyrazit na turné, na tom se shodli všichni čtyři. Když Tom zavěsil, uvědomil si, že se to teď Billovi nejspíš nebude moc líbit. Nemohl se dočkat, až se zbaví Andyho, a za čtrnáct dní se do baráku nakýblujou Géčka? Ale k čemu vlastně chtěl, aby Andreas odletěl, když se teď chová, jako by najednou vůbec o nic nešlo? Co to mělo být? Tom to prostě nechápal.
~*~
Bill za sebou zavřel dveře ložnice a chvíli ještě stál u dveří a poslouchal, co se dole děje. Když zaslechl melodii Tomova telefonu, dveře zase pootevřel, aby slyšel, s kým si to jeho dvojče povídá, a jakmile se ujistil, že to není Ria, uklidnil se a dveře zavřel. Ještě v něm pořád vibrovala radost z toho, že se s ní Tom rozešel, ale instinkt ho nabádal k ostražitosti, kdyby to jeho sokyně nevzdala tak lehce. Sice se od večera v Soho snažil Toma svádět, jak mohl, ale tak nějak tušil, že to bude těžký úkol. Bratrovy věčné výmluvy na přítomnost Andyho v domě ho ujišťovaly v tom, že Tom ještě není připravený. Jak ale včera zjistil, ani on sám nebyl tak úplně připravený. Odpoledne s Andym a Tomem blbli v bazénu, hráli na babu, jako když jim bylo šest, a ve chvíli, kdy Tom vylézal z vody, aby prchl Andymu, podařilo se kamarádovi Tomovy plavky zachytit a stáhnout tak nízko, že Bill s překvapením zjistil, kde všude se jeho dvojče holí. Nejen v podpaždí, což už s ohledem na zdejší teplo Bill dávno dělal taky, ale i tam dole. Neviděl všechno, samozřejmě, ale poznal to na první pohled. Znal Tomovo tělo dokonale. Vzhledem k tomu, že sám nebyl zvyklý se tam dole holit příliš často, protože upřímně nesnášel to svědění při dorůstání, po úrazu nechal přírodě volnou ruku. Teď ovšem nechtěl před Tomem vypadat jako nějaký křovák z Loitsche, proto rychle shodil oblečení a zalezl do sprchy, aby to napravil.
~*~
Když Tom vyřídil ještě další dva příchozí hovory s mámou a Alexem, jeho myšlenky se zase vrátily k divnému Billovi. Co se tak najednou stalo, že se mladší dvojče o nic nesnažilo? Myslel si, že až se Bill dozví o jeho rozchodu s Riou, pokusí se ho zatáhnout hned někam hlouběji do parku a měl připravených tisíc argumentů, proč to na veřejnosti prostě nejde, ale ono nic. Ani v autě se ho Bill nijak zvlášť nepokoušel znásilňovat, jen ho občas pohladil po stehně a usmíval se jako sluníčko. Když o tom tak starší z bratrů přemýšlel, vlastně s tím už napevno počítal a těšil se na to. Byla tohle nějaká švihlá Billova strategie, jak ho ještě víc vydráždit? Jestli ano, uvažoval Tom, tak se mu to celkem daří. Ještě před dvěma týdny by ho ani nenapadlo, že představy, které se mu poslední dny honily hlavou, ho tak dokonale ovládnou.
„Co ty tady?“ usmál se na štěně, které se mu batolilo kolem nohou. „Páníček tě tu zapomněl?“ zvedl Pumbu z podlahy a dal mu pusu na placatý čumáček. „Fuj, smrdíš granulema, čuně,“ usmál se a otřel si pusu. „Tak půjdeme páníčka najít, co ty na to?“
~*~
Bill právě vypnul sprchu, když zaslechl ze své ložnice hovor. „Páníček se sprchuje, víš, musíš tady na něj počkat,“ slyšel Toma pronášet zvláštním pisklavým hláskem, jakým občas mluvil s Pumbou. „Ne, ne, ne, do koupelny za ním nesmíš. Víš, jak páníček vždycky nacáká na podlahu. Byl bys od toho mokrej a zasvinil bys pak celej dům, musíš čekat. Čekej,“ pokračoval Tom v rozhovoru s němou tváří, které se nejspíš nelíbilo, že je její druhý páníček za zavřenými dveřmi. Bill se usmíval. Miloval tuhle Tomovu stránku. Tedy… miloval celého Toma, samozřejmě, ale jeho způsob mluvení se štěnětem v něm Billovi odhaloval něco z jeho starého Toma. Něžnost a lásku ke zvířatům, kterou u zdejšího Toma moc vidět nebylo. Až s příchodem Pumby se z něj stal zase rozněžněný spolumajitel roztomilého štěněte, ke kterému se oba chovali, jako by to bylo jejich miminko.
Bill se rozhlédl kolem sebe. Tom měl pravdu. Když se sprchoval, hrozně nacákal. Ačkoliv se snažil to nedělat, vždycky se mu to nějak povedlo. Hodil použitý ručník na podlahu, aby se do něj alespoň trocha vody vsákla a druhým ručníkem setřel zrcadlo. Sice si už na své nové tělo poměrně zvykl, ale takhle ho uvidí poprvé. Chvilku hodnotil, jak se po oholení opticky zvětšil, a pak se na sebe povzbudivě usmál. Ta hvězdička na boku byla vážně sexy. Stříkl na sebe ještě trochu parfému, jen tak lehce, aby nezamořil celý dům, a otevřel dveře.
~*~
Tom zrovna v náručí drbal štěně za ušima, když se ve dveřích koupelny zjevil jeho bratr. Otevřel pusu a zase ji rychle zaklapl. Bill byl nahý. Od hlavy až k patě oblečený jen ve vlastní potetované kůži. Tom stál uprostřed ložnice a zíral, neschopen slova, zatímco Bill k němu s úsměvem přišel a se slovy: „Díky, žes mi ho přinesl,“ mu sebral štěně z náručí a odkráčel s ním k posteli, kde se s Pumbou posadil. Tom od něj nemohl odtrhnout oči. Ne od Pumby. Od Billa. Od nahého Billa. Světlé krátké vlasy ještě vlhké ze sprchy měl sčesané dozadu, byl čerstvě oholený, a to nejen na tváři, jak si Tom okamžitě všiml. Upřímně… nemohl oči odtrhnout od Billova rozkroku. Allegator zas tak moc nepřeháněla, uvědomil si. Nechápal, proč se domníval, že ano, když sám sebe v téhle oblasti hodnotil velice vysoko. Byli přece dvojčata. Museli být stejní i tam. Myslel si snad, že když Bill toho svého juniora nepoužívá, zakrněl mu? Musel se své naivitě pousmát a v tu chvíli se na něj Bill podíval.
„Co je tady k smíchu?“ zeptal se s trochou nejistoty v hlase mladší z bratrů.
„Nic, to jen… ne, vážně nic. Jen mě něco napadlo,“ snažil se z toho vylhat Tom. „Vypadáš jako…“
„Co?“ zeptal se Bill, když bratr zaváhal a chvíli mlčel.
„Jako já,“ konečně dořekl Tom.
„Překvapení!“ rozchechtal se jeho odpovědi Bill, až sebou Pumba leknutím trhnul. „Dvojčata bývaj stejná,“ dodal pobaveně a položil si štěně do klína. Zakryl tak Tomovi jedinečný výhled, aby ho donutil dívat se mu do očí.
„Pozor, ať tě neškrábne,“ poukázal Tom hned na neohrabané tlapky štěněte poblíž citlivé oblasti. „Víš, jaký je nemotorný trdlo. Sekne tě a…“
„A co?“ opět se zeptal Bill, když Tom znovu nedořekl větu. Tomova starost o jeho nádobíčko ho pobavila.
„Ublíží ti,“ odpověděl Tom a konečně se k Billově úlevě trochu pohnul. Už to vypadalo, že uprostřed místnosti vystojí důlek a zapustí kořeny.
„Neublíží, viď?“ zvedl Bill pejska vysoko nad hlavu. „Že mi neublížíš, viď?“ muchloval se s prckem. „Dám ho hned do pelíšku,“ zvedl se s úsměvem, aby štěně odnesl ke dveřím, kde měl Pumba svůj luxusní pelech, v němž ovšem téměř nikdy nespal, protože si zvykl na Billovu postel. Ani teď se mu pranic nelíbilo, že tam byl odložen, ale po několika pohlazeních páníčkovou rukou se uklidnil a po dobrém obědě a procházce v parku zavřel oči. Jako každé mládě během chviličky usnul, což dvojčata poznala podle nezaměnitelného jemného chrápání.
Bill se zvedl od Pumbova pelíšku, čímž ovšem zkazil dokonalý výhled Tomovi, jehož oči se celou dobu psího uspávání nedokázaly odtrhnout od vyšpuleného Billova zadku. Byl dokonalý. Kulatý, tak akorát do ruky, říkal si Tom, zatímco zíral. To bylo prvně, co v téhle souvislosti nepoměřoval prsa, ale zadek. Všechno je jednou poprvé, řekl si v duchu, když se do něj zabodly pobavené bratrovy oči.
„Líbí?“ zeptal se Bill, aniž by vysvětlil, na co se přesně ptá. To ale nemusel, oběma bylo jasné, o čem je řeč.
„Jo,“ přikývl Tom a olízl si suché rty. Nejradši by se napil, protože zatímco se k němu nahý Bill blížil, totálně mu vyschlo v puse. Spíš instinktivně udělal malý úkrok vzad, jako by se chystal před Billem utéct, což možná nebyla tak úplně lež. Bill se totiž vůbec netvářil jako nevinný mladší bráška. Z očí mu koukalo něco úplně jiného. Tenhle pohled už Tom znal. Celý týden se ho bál, kdykoliv byl někde v dosahu Andy. Teď tu ale žádný Andreas nebyl, tudíž nemusel utíkat. Naopak.
„Ještě něco?“ zeptal se zlehka Bill, zatímco si sedal zpátky na postel. Usmál se na Toma, aniž by z něj spustil pohled, a pomalu se jako kočka s protažením položil na záda. Hlavu si podložil jedním z malých polštářků rozházených po celé posteli a pokrčil jednu nohu, jako by se chystal pózovat malířovi. Byl by to dokonalý akt, uvažoval Tom, když to divadlo sledoval. Bill se ho snažil vydráždit a dařilo se mu to. Jeho světlé tělo zářilo v černých saténových peřinách jako měsíc v úplňku na noční obloze. Vyzývavější už Billův pohled být nemohl.
„Přijedou Géčka,“ vyhrkl Tom první, co ho v tom omámeném stavu napadlo, zatímco na bratra stále zíral. Nemohl od něj odtrhnout oči, ale zároveň ani udělat krok dopředu, jako by ho něco drželo na místě.
„Tak to by sis měl radši pospíšit,“ reagoval na jeho zprávu Bill, v duchu zvedaje oči v sloup. Ten Tom je ale naprostý dřevo. Už to viděl tak, že nakonec bude muset vstát a dojít si pro něj.
„Až za čtrnáct dní,“ dodal Tom, když se Bill trochu zamračil.
„Aha,“ ušklíbl se Bill. „Tak to máš teda času dost.“
„Na co?“ nechápal v tu chvíli starší z bratrů.
„Na to se konečně sebrat a něco dělat. Stojíš tam jak svatej na mostě,“ sdělil mu Bill. „Můžeš buď odejít, nebo…“ záměrně nedořekl větu, doufaje, že tím snad Toma k něčemu inspiruje.
„Nebo neodejít?“ Stupidnější otázka Toma vážně nenapadla.
„Co takhle přijít?“ natáhl k němu vyzývavě Bill ruku a vážně doufal, že nebude muset vstát. Chtěl Toma donutit, aby si o to řekl sám, ale tohle už bylo vážně trochu zoufalé. Byl Tom opravdu tak natvrdlý, nebo to jenom hrál? Co si má ještě svléknout, aby mu dal najevo, co po něm chce? Kůži?
„Pro-promiň,“ uvědomil si Tom konečně, že by měl přestat zírat a něco udělat. Kdyby mu tohle divadlo předvedla Ria, nejspíš už by byla dávno zavrtaná do peřin a vzdychala by pod jeho těžkým tělem, ale tohle byl Bill. Mohl udělat totéž? Tom váhal.
„Proč? Co ti mám prominout? Že mě nechceš?“ posadil se Bill a přetáhl si přes spodní část těla peřinu. Pokus to byl dobrý, ale nevyšel. Tom je zřejmě daleko vystrašenější, než si myslel, a přímá nabídka na něj nefunguje. Asi si měl vzít kolem pasu aspoň ručník, aby Toma neděsil svým rozkrokem. Bůhví, co si mohl představovat, že s ním chce Bill dělat.
„Ne, to ne, já tě… přece chci,“ vrtěl Tom hlavou a konečně se posunul o půl metru blíž k Billově posteli. „Ale je to na mě trochu…“
„Rychlý?“ doplnil Bill, když Tom opět nedořekl větu.
„No, trošičku,“ přikývl úlevně starší bratr.
„Nevadí,“ odvětil Bill co nejlhostejněji, jak dokázal, ačkoliv to nebyla pravda. Byl zklamaný. „Můžu si jen odpočinout, jak jsem původně chtěl,“ zase se položil, tentokrát si přitáhl peřinu až k bradě a otočil se k Tomovi zády, aby dal najevo, že je starší dvojče propuštěno.
„Ale to…“ ozval se Tom, takhle to přece nemyslel. Rychlé to bylo, to ano, ale co teď? Má odejít? Dostal padáka? „To teda ne,“ rozhodl se protestovat. Konečně se odhodlal k činu.
Jedním pohybem si stáhl triko přes hlavu a hodil ho na zem, zatímco sundával patami boty jednu o druhou, rozepnul kalhoty, nechal je spadnout, vystoupil z nich a v boxerkách a ponožkách došel k posteli. Posadil se na pelest, stáhl bílé ponožky, poslal je za kalhotami a malinko žďuchnul do Billa. „Posuň se.“
Bill neváhal a do polštáře se vítězně usmál. No konečně. Trochu se šoupnul ke středu své ohromné postele, lehl si na záda, nadzvedl peřinu na Tomově straně, aby tak nabídl svému princi volný vstup do pohodlí saténového království. Co si v něm princ najde, bude jeho.
Tom k Billově úlevě ani chvilku nezaváhal, co v té velké posteli hledá, vyhoupl se nad Billa, obklíčil jeho stehna svými a ruce zabořil do polštářku pod Billovou hlavou. „Chci tě,“ zašeptal s úsměvem. „Chci tě už tak dlouho, že jsem na to skoro zapomněl,“ šeptal do Billova ucha, když se k němu sklonil a jemně ho na něj líbnul. „Chci tě tak moc, že jsem úplně zdřevěněl,“ přesunul se z ucha na Billův krk, zatímco levou rukou hladil jeho hruď. „Ty taky, jak se zdá,“ usmál se, když Bill na jeho dráždění reagoval jako každý chlap. Líbání krku fungovalo vždycky, to měl Tom ověřené. Bill nebyl žádná výjimka, po chvíli byl tvrdý jako dřevo, což Tomovi samozřejmě lichotilo. Konečně se odtrhl od bratrova krku, aby ho mohl políbit na ústa, a když se do nich jazykem ponořil, než se stihl vzpamatovat, ležel na zádech a nad ním se tyčil Bill.
„Teď já,“ oznámil vítězně mladší z bratrů, naklonil se nad Toma a pokračoval v líbání, které doprovázelo jen jemné Pumbovo pochrupování z pelechu ode dveří. „Ukážu ti, jak moc jsem ti chyběl,“ dodal Bill po chvilce, když se Tomových úst dostatečně nabažil, svým klínem se přitiskl na jeho, ale zarazil se. „Tohle musí dolů,“ shodil z nich peřinu, posunul se až na Tomovy kotníky a jedním rychlým pohybem z něj stáhl boxerky. „Tohle je můj Tomi,“ usmál se, když se před ním Tom zjevil, jak ho pánbůh stvořil. „Už jsme se dlouho neviděli,“ roztáhl jeho stehna trochu od sebe, naklonil se nad klínem svého dvojčete, aby do něj s rozkoší zabořil nos. Tom stačil jen vyheknout, než se ocitl v teplém vlhku bratrových úst, automaticky chytil jeho hlavu ve svém klíně a zavřel oči.
Tohle bylo naprosto božské. Jazyk, který mu způsoboval pocit, že za chvilku vybuchne jako panic, by měl dle jeho názoru dostat Nobelovu cenu. Byl připraven ho na ni navrhnout, když si užíval, jak se kovová kulička rytmicky obtáčela kolem jeho penisu a způsobovala mu tak něco, co doteď nezažil. Udělá se. Věděl, že jestli tohle hned teď nepřestane, udělá se moc brzy a bude si připadat jako malý kluk, který právě zažil svoje poprvé. Ale nemohl s tím nic dělat. Jeho bratr byl zkušený talentovaný umělec a bylo zcela jasné, že svou pusu umí používat nejen ke zpívání. O pár chvil později už sténal tak nahlas, že si musel kousat rty, aby nezačal křičet. Snažil se, vážně se snažil, nechtěl vzbudit štěně; děti by přece neměly vidět své rodiče v takovýchhle situacích, ne? Ale když ho Bill nasál, jako by se jeho ústa změnila ve vakuovou pumpu, už mu to bylo jedno. Čert vem děti, čert vem štěně, byl úplně mimo své smysly.
Vykřikl, když jeho bílý gejzír po několika dalších kouzelnických tricích jeho bratra vyrazil vpřed do vlhkého horka ochotně připravených úst. Vlna orgasmu zachvátila jeho tělo v takové síle, že si připadal, jako by se vznášel mimo čas a prostor, celý vesmír s jeho nekonečnou energií se mu otevřel a projel jeho tělem, když se opět spojilo to, co se nikdy nemělo rozpojovat. Byl šťastný. Teď teprve pochopil, co je to opravdické štěstí. Objal své dvojče, jež se celé zadýchané ocitlo v jeho náručí, přitiskl se k němu, jako by ho chtěl zadržet, aby mu už nikdy nemohlo utéct. „Miluju tě, Billi,“ vydechl šťastně. Věděl, že to nebyl jen sex, co mu způsobilo tenhle úžasný pocit. Bylo to spojení, jejich dlouho ztracené, nově obnovené spojení duší, těl a všech buněk, které je tvořily. V téhle chvíli byli jeden. Tom by byl nejradši, kdyby se v tu chvíli všechno zastavilo a zůstalo tak. Tohle byl ten pocit, který hledal. Konečně ho našel tam, kde ho jako na jediném místě světa nehledal. U svého dvojčete.
autor: Janule
betaread: Allka
Wuaaaah, konečně konečně konečně se taky k něčemu tihle dva dobrali!!! Billi mu to správně nandal.. nejdřív provokovat, pak natahovat a zase provokovat xD
Mmmm úplně si to užívám s nimi, nádherný, dokonalý díl!
Billi byl uzasny! Moc hezky si se svym braskou zahraval. Uprimne, i ja jsem se bala, ze Tom zase utece. Ale nastesti se to nestalo, kluci si spolu pekne uzili 🙂 ale opravdu me moc pobavilo Billovo zdeseni, ze jeho laska se holi xD a ty argumenty! Taky nesnasim, kdyz to dorusta, ale horsi je byt jako krovak.
Diky za dalsi supervtipny dil :)))
Krásna kapitolka.
😀 😀 😀 Úžasné! Dneska jsem to prochechtala od první věty až do chvíle, kdy ze sebe Tom konečně tak ochotně strhal to oblečení 😀 Ale že mu to trvalo 😀 Chudák, nedřív se na něj Bill vrhá a Tom dělá drahoty, a když už konečně můžou a Tom se těší, tak to zas vypadá, že nic nebude…a nakonec přece jen jo. Pěkně si s ním Bill pohrával :DDD
Díky za pěknou desetiminutovku posilování břišních svalů (smíchem se prý hubne… :D) a těším se na další díl 🙂
Uf to bolo… najprv mi bolo Toma celkom ľúto, už som si myslela, že sa neodhodlá. Billova pomsta bola dokonalá, ale keď to vyzeralo, že fakt nič nebude, tak mi už bolo ľúto aj Billa ale zároveň som sa chechtala z tých Tomových myšlienkových pochodov, Alegator ma zabila:D Billove holenie a načúvanie za dverami bolo strašne zlaté:) Zasmiala som sa aj keď Tom Billovi oznámil, že prídu G-čka, urobil to tak nevhodne… Bože ja milujem tieto dve paká vlastne všetky štyri. A celú túto skvelú poviedku:) som tak rada, že znovu píšeš♥
Konečně Bill dosáhl svého, i když předtím Toma pěkně potrápil. 😀 Ale zdá se, že si jeho bráška ve finále nestěžoval.
Díky, těším se na pokračování. Tuhle povídku fakt miluji. 😉
Tak, v L.A. je vše už v pořádku! Fandím Billovi skoulel to na jedničku s hvězdičkou! No a teď už to srovnat v Loitsche a chlapci se můžou vrátit do reality (doufá, že to nebude moc brzy). Díky za dnešní úžasný díl.
[7]: Myslím, že na obou stranách je to nutné nechat ještě maličko rozjet…. v LA po stránce sexuální a v Loitsche po stránce pracovní, neb chudák Billi z Loitsche nemá o modelingu ani páru a Tom z LA zase potřebuje v Billovi tak nějak "zakořenit" 😀 😀 😀 aby si byl později až se vše vrátí do normálu furt jistý tím, že ho miluje a chce být s ním, i když se to zase obrátí vzhůru nohama xD
[7]:[8]: Nevím, holky, co vás vede k dojmu, že se budou vracet zpátky. Kdo to může zařídit? Bill z Loitsche, který jediný ví, co se přesně stalo? Ten skok do jiné reality byl ale nešťastná náhoda, nebyl to úmysl. Zamyslete se, jestli byste se chtěly vracet od milujícího Toma a nastartované modelingové kariéry k chladnému Tomovi s Riou do L.A.? Já teda ne. 🙂 Oba dostali, po čem toužili, nemají vůbec důvod se chtít vracet. 🙂
Zase jeden díl u kterého mi docházejí slova! Tohle byla taková nádhera! ♥ A hlavně, tak strašně moc mi to zlepšilo náladu! 🙂 Jsem za ně strašě šťastná, protože si ještě až moc živě pamatuju díly, u kterých jsem díky tomuhle Tomovi z LA trpěla jako pes spolu s Billem. 😀
No, nejvíc jsem se nasmála asi tomu, jak se Bill jen tak zjevil v pokoji nahatý, plně připravený brášku škádlit. 😀 Přišlo mi to strašně komické vzhledem k tomu, že původní Bill by si tohle jaktěživ nedovolil, jak stydlivý dříve byl, a tenhle Bill nemá s ničím problém a ještě si to svoje provokování užívá! 😀 A Tomova myšlenka na Alleg to taky pěkně zabila! 😀 Celkově to bylo ale strašně kouzelné a i když tady byly děsně vtipné momenty, nebyly vůbec trapné, ale naopak moc hezké. 🙂
Prostě nádhera! ♥ Moc děkuji za zlepšení nálady!! 🙂 A budu se těšit zase v sobotu! 🙂
[9]: No to je sice pravda, že dostali po čem toužili a že to byla, já bych tvrdila spíš šťastná, než nešťastná náhoda,… ale zkrátka to bylo ve chvilce nevypočítané.
Každopádně,… Bill z Loitsche, co je teď v LA se přece chystal za babičkou a ta se ho dozajista bude ptát na ty změny, které se podle jejího vnuka u něj odehrály a určitě mu naznačí jestli zkoušel to, o čem se dočetl v tom deníku.
A nebude se minimálně pak Bill z Loitsche chtít vrátit ke svému Tomovi?
Já nevím, ale prostě přišlo mi to, že se mají oba páry od sebe něco navzájem naučit, vzít si to dobré z jiných hledisek života a pak se vrátit zpět do své reality aby tam aplikovali to, na co přišli a urovnali si to ve svých původních životech.
[11]: Tak by to mohlo být, pokud by to všechno mohl ovlivnit někdo, kdo na tom měl původní zájem, nějaká vyšší síla, která to způsobila, třeba taková víla kmotřička :-D, co je chtěla něco naučit a teď by je zase popadla a hodila je zpátky. Jenže tady nikdo takový na začátku nebyl. Byla to náhoda, ať šťastná nebo nešťastná, a že by se stala znovu, o tom pochybuju. Než se Bill v L.A. naučí anglicky tak, aby babce porozuměl, bude už chudák nejspíš pod drnem, nebo v ústavu pro choromyslné, kam ji zavřou příbuzní, až zjistí, co se snaží tomu chudáčkovi německýmu tvrdit. 🙂 Až pozná, jak chutná sláva, nemyslím si, že by se chtěl vracet do Loitsche, i kdyby věděl jak. Ne ne, tohle není pohádka, tohle je sci-fi 😀 Ačkoliv píšu fantasmagorie, jsem především realista. 🙂 Jen jsem nechtěla, abyste byly na konci moc zklamaný, holky. 🙂
[12]: No,… tak teď jsi mě teda dostala… já celou dobu fakt žila představou, co bude až se zase přehodí zpátky…. a ono nic nebude.
No,… to je mi svým způsobem celkem líto. Že už se ty původní páry nikdy neuvidí, i když jasně, že mají jeden druhého pořád,… ale… prostě víš jak… jak Bill z Loitsche pořád opakoval…"můj Tom,… můj Tom" ….
Fňuk…
Ahoj,
tohle je fakt úžasnej blog 🙂
Jestli můžu poradit, tak koukněte sem http://jdem.cz/br2pj5 .
Super obchod, naposled jsem vyhrála boty 😀
Nemám slov. Tenhle dílek byl svým způsobem kouzelný. Billovo provokování a Tomovo počáteční váhání…vážně jsem se musela smát, pak i těm jejich výrokům. Třeba 'Neodejít?' To bylo už vážně moc.
Děkuji za krásný díl, těším se na další!:)
"Chci tě už tak dlouho, že jsem na to skoro zapomněl." … perfektní. 🙂
popravdě… taky jsem si myslela, že se oba zase vrátí. že Bill nastartuje klukům v Loitsche skvělou kariéru a Bill v L.A. naučí Toma opět milovat a pak se prohodí, vrátí se do toho svého. tam, kam patří. ale máš pravdu Janule, i když je to fantasmagořina, nebylo by to moc reálné. oba dostali to, co si zasloužili. jeden dostal lásku, druhý slávu. 🙂 líbí se mi, jak jsi to poskládala a vzhledem k tomu, že ti zobám z ruky už od začátku, velmi se těším na to, jaký jsi pro nás všechny vymyslela konec. 🙂
Ten Tom je tele. Bill se mu tam tak lacine nabizi a on si stoji a slinta 😀 a prejvjakej to je kanec, jasne, jasne to mu tak verim :D. Ta zminka o Rie se mi tam nelibila, ale pokracovani to napravilo. 🙂
A jsou na tom oba Tomove stejne – oba dostali od "novyho Billa" prvne kurbu. 😀