The Hitchhiker 18.

autor: Zarlina
Neopouštěj mě

Bill seděl sám v jedné z několika kójí v malé hospůdce, kde pro ně Tom koupil večeři. Bill nebyl příliš hladový a tak hodinu poté, co Tom dojedl své jídlo, se stále snažil dostat něco do žaludku, ale většinu jídla jen přesunoval z jedné strany talíře na druhou, zatímco se poohlížel směrem k Tomovi, který seděl u baru a smál se se starými přáteli, které potkal.

Zeptal se Billa, jestli je okay, že si s nimi dá pivo, neviděl se s nimi už měsíce a měli hodně co dohánět a Bill mu to samozřejmě neodepřel. Neměl žádné právo mu odepírat nějakou zábavu, i kdyby chtěl, ne po tom všem, co pro něj Tom udělal, takže i když se cítil trochu osaměle, snažil se to vydržet, zatímco si pohrával s jídlem, které stejně nebude schopen sníst.

Necítil se příliš dobře. Stále ještě přemýšlel nad tím, co mu Tom řekl, že jej čeká v New Yorku. Nesnášel, že to musel přiznat, ale Tom měl zřejmě pravdu, nevypadalo to pro něj dobře a on se začal obávat toho, co by se mohlo stát. Nepomyslel na to předtím, prostě se jen chtěl dostat pryč, opustit město, ve kterém vyrostl a už se nikdy nevrátit, ale nikdy si vlastně neuvědomil, jak pitomý nápad to byl. Jistě, chápal, že bez peněz jej čeká pekelná cesta a uvědomil si, že bude muset pravděpodobně udělat nějaké nepříjemné věci, aby se dostal až do New Yorku, ale nikdy si opravdu nepomyslel, že riskuje, že jej někdo ‚ohne a vezme si jej‘ jak to Tom tak pěkně podal.


Teď si uvědomoval, že měl štěstí, že se setkal s někým, jako je Tom, který byl tak hodný a nechal jej s ním jet celou cestu zdarma, ale to pořád neměnilo nic na tom, že ve chvíli, kdy udělá první krok v ulicích New Yorku, by mohl být v háji. A co když jeho známý je blbec, který jej využije v okamžiku, kdy se setkají? Co když jej ojede a opustí, nebo prodá, nebo přinutí do nějakého mizerného porna? To nikdo nemohl vědět a nebylo tady pravděpodobně nic, co by tomu mohlo zabránit.

Skoro si přál, aby jej Tom chtěl. Nechtěl, aby si jeho panictví vzal někdo v New Yorku, aniž by měl možnost se k tomu vyjádřit. Nechtěl vůbec, aby si ho někdo vzal, ale kdyby se měl rozhodnout, raději by si vybral sám. Tímto způsobem by měl alespoň nějakou kontrolu nad situací, a pokud měl Tom pravdu, že to pro něj nevypadalo dobře… pak by to měl raději za sebou dříve, než se tam dostane. Ale Tom ho nechtěl, takže s tím nemohl nic dělat. Bude muset počkat a uvidí, co se stane, až se dostane do města, a doufat, že jeho známý bude stejně milý, jako když spolu mluvili online.

Hlasitě si povzdechl a znovu se podíval na Toma. Smál se se svými přáteli, a to způsobovalo, že se Bill cítil ještě osamělejší. Uvažoval, že by šel zpátky do pokoje, ale necítil se na to, aby šel venku do deště, alespoň zatím ne, a tak si místo toho dál hrál se svým jídlem a doufal, že Tomovi nevadilo, že sotva ochutnal to, co mu koupil.

„Je tady obsazeno?“

Bill vzhlédl a setkal se s pohledem hnědovlasého muže, který se na něj usmíval s rukou položenou na sedadle naproti němu. Bill se opravdu necítil na to, aby s někým mluvil, ale také se mu nelíbilo, že seděl sám, a tak prostě jen pokrčil rameny, což dávalo tomu chlápkovi šanci se rozhodnout, jestli to za to bude stát, nebo ne.
Nezdálo se, že by mu záleželo na Billovu nedostatku zájmu a s dalším úsměvem se posadil a podíval se na Billa pohledem, který Bill opravdu nerozpoznal v jeho zelených očích.

„Jsi příliš krásný na to, abys tady seděl sám,“ řekl muž, „a pravděpodobně i příliš mladý.“

„Je mi osmnáct,“ řekl Bill, protože věděl, že má pravdu, že je příliš mladý na to, aby seděl v hospodě. „Jsem tu s kamarádem,“ pokračoval a kývl směrem k Tomovi a sledoval, jak se cizinec obrátil, aby zjistil, koho má na mysli.
„Kamarád?“ Ušklíbl se, když se otočil zpátky k Billovi. „Takže žádný přítel?“
„Ne,“ Bill pokrčil rameny a odstrčil talíř. Už by do sebe nic dalšího nedostal a nyní měl něco jiného, co by jej mohlo rozptýlit.
Muž se znovu usmál, úsměvem, o kterém si Bill nebyl jistý, co znamenal. Nebyl vyloženě přátelský, ale nebyl ani nepřátelský. Bylo to prostě… někde mezi a z toho se cítil trochu nesvůj.
„Chceš nějaký drink?“
Bill překvapeně zvedl obočí. Už si vzájemně ujasnili, že není dost starý na to, aby tady byl, a už vůbec ne dost starý na to, aby pil, ale když tomu člověku nemizel úsměv z tváře, jen pokrčil rameny a sledoval, jak vstává od stolu.
„Hned jsem zpátky.“

Bill jen pokýval hlavou, nejistý, co se to děje, ale nestěžoval si. Nudil se a vlastně nikdy předtím drink neměl, tak by to mohla být zajímavá zkušenost. Kromě toho, ten chlap mu nemohl nic udělat s Tomem jen pár kroků od nich, takže dokud bude opatrný, bude to okay.

O pár drinků později byla Billova mysl už trochu rozmazaná. Nebyl zvyklý na alkohol, a i když toho v sobě neměl moc, pořád měl pocit, jako by si nebyl zcela jistý, co se to děje, a přemýšlel nad tím, proč sakra sám sobě dovolil pít, a také se malá část v něm divila, kde je Tom. Nikde jej neviděl a začínal mít pocit, jako by celá tahle věc byla velmi hloupý nápad, zejména proto, že hnědovlasý muž, jehož jméno Bill stále nevěděl, teď seděl velmi blízko vedle něj, s paží kolem jeho těla, zatímco bouchnul o stůl další sklenici silného nápoje, který pro ně koupil.

Další jeho části se líbila pozornost, kterou mu ten cizinec věnoval, a když se naklonil blíže, aby políbil Billův krk, neodstrčil jej, nesnažil se dostat pryč, prostě se jen opřel o opěradlo, položil si hlavu směrem ke zdi za ním a tiše si povzdechl, když se mužovy rty přesunuly po jeho kůži směrem k jeho čelisti a nezastavil jej, ani když mu přitiskl ústa na jeho vlastní.

Neodpověděl na polibek, ale ani ho nezastavil. Hlava se mu mírně točila a část jeho mysli, která by mu obvykle řekla, že je čas dostat se ze špatné situace, s ním nespolupracovala.
Hodil pohledem směrem k místu, kde seděl předtím Tom, jen aby zjistil, že už byl zpět na svém místě u baru, s pohledem namířeným na Billa, ale když se jejich oči setkaly, odvrátil se a promluvil k jednomu z jeho přátel. Jako by mu vůbec nezáleželo na tom, že Bill byl líbán cizím člověkem, jako by mu nezáleželo na tom, že byl v tu chvíli v rukách jednoho z mužů, před kterými jej tolikrát varoval.

Jako by se ani nestaral.

„Nech mě tě ochutnat,“ zašeptal cizinec proti Billovým rtům, a po chvíli zaváhání je Bill pootevřel, ucítil zvláštní chuť mužova dechu smíšenou s jeho vlastní. Nelíbilo se mu to, ale nechtěl ani přestat.

Proč by to už prostě nemohl mít za sebou? Tento cizinec ho očividně chtěl, a Bill nechtěl jít do New Yorku a nevědět, do čeho se to dostal. A Tom ho nechtěl, to už mu ujasnil a teď se také ukázalo, že je mu jedno, s kým Bill je, že se nestaral o toho člověka, který jej náhle držel trochu příliš silně, který stiskl své rty k němu trochu příliš hrubě a svůj jazyk tak hluboko do Billova krku, až si málem myslel, že se udusí, a po trochu větším zaváhání začal odpovídat na polibek. Jeho rty se pohybovaly s nejistotou, opravdu nevěděl příliš o tom, jak vlastně někoho políbit.

„Chceš jít se mnou do mého pokoje?“ Zašeptal muž po několika velmi dlouhých minutách a trochu zpomalil, když ucítil, jak Bill pod jeho rukama ztuhnul.

Bill si byl jistý, že ta otázka přijde, ale stále ještě nebyl připravený na ni odpovědět a zcela určitě nebyl připraven s někým jít a ztratit své panictví s cizincem v laciném motelu.
Ale byl by někdy skutečně připravený? Nemyslel si to, alespoň ne dostatečně rychle, aby přežil v New Yorku, a měl jen několik dní na to, aby se připravit, takže co si vybere? Mohl to buď už mít za sebou, aby věděl, co očekávat, nebo se jen modlit, aby měl to štěstí, že se skutečně setká s milými lidmi ve městě, kde jej snad každý uvidí jako nic jiného, než jen zadek k ošukání.
„Budu s tebou opatrný,“ zamumlal muž a pomalu jej líbal na krk. „Slibuju.“
Bill zavřel oči, nevěřil mu, ale pak si tiše povzdechl, vzdal to a po dalším pohledu na Toma, který si toho dokonce ani nevšiml, přikývl a přijal nabídku. Muž se usmál, vstal a poté vzal Billovu ruku a pomohl mu nahoru. Když se Billovi z náhlého pohybu přestala točit hlava, věnoval muži malý úsměv a znovu kývl, aby mu dal najevo, že je připravený k odchodu.
Ale nedostali se ven, protože ve stejný moment kdy cizinec položil ruku na dveře, někdo jej zadržel a Bill vzhlédl, jen aby překvapeně zamrkal, když spatřil Toma, který tmavýma očima zíral na hnědovlasého muže.

„Kam si myslíš, že jdeš?“

„Vole, klídek, on to chce.“
„Je mu osmnáct a tys mu dal až příliš mnoho drinků,“ ušklíbl se Tom a nespustil pohled z druhého muže. „On neví, co dělá, tak se stáhni.“
„Kurva, chlape, nemůžeš mi říkat, co mám dělat.“
„On je tady se mnou,“ řekl Tom pevným hlasem a vtiskl se mezi ně, než ovinul paži kolem Billova pasu, a zároveň odtlačil druhého muže pryč. „Seru na to, s čím souhlasil, jde se mnou.“
Chlápek si zřejmě uvědomil, že nemá smysl se hádat a zamračeně zamířil zpět k baru a Tom zazíral na Billa.
„A co si, kurva, ty myslíš, že děláš?“
„Co?“ Bill se zamračil a odstrčil se od druhého muže, aby opustil budovu, ale Tom jej rozzlobeně následoval. „Není to tak, jako by ses snad staral.“
„Samozřejmě, že se starám, ty zatracený idiote,“ ušklíbl se Tom. „Opravdu si pořád myslíš, že jsi mi ukradený po tom všem, co jsem pro tebe udělal?“
„Tak proč si ho nechal, aby mi koupil všechny ty drinky?“ Řekl Bill téměř nesrozumitelně, ale déšť jej trochu probudil a pročistil mu hlavu, zatímco se snažil odemknout dveře od pokoje, ale bez úspěchu, protože sotva viděl, co dělá, a tak to Tom s povzdechem převzal a bez problémů dveře otevřel.

„Protože nejsem tvoje zasraná chůva,“ zamumlal Tom, zavřel za nimi dveře a zadíval se na toho stupidního teenagera. „Potřebuješ, kurva, dospět, Bille,“ řekl pohrdavě. „Měl bys být zatraceně dospělý a chováš se jako nějaké idiotské dítě. Měl bys být kurva rád, že jsem tam byl, abych tě dostal z té sračky, jinak by tě ojel nějaký opilý kretén, který by ti proměnil celou noc v zasranou noční můru. Chápeš to, ty idiote?“
„Nemůžeš mi pořád říkat, co mám dělat!“ Vykřikl Bill a zíral na něj s rozšířenýma očima. „Nevíš o mně nic. Jak víš, že jsem to nechtěl?“

„Proč bys, sakra, chtěl něco takového?“ Zařval Tom nazpět s pocitem, jako by chtěl toho hloupého kluka zaškrtit. „Byl jsi celou cestu tak zatraceně prudérní, tak proč bys sakra najednou změnil názor?“
„Protože jsi měl pravdu,“ vykřikl Bill. „Nemám ponětí, co se stane, až se dostanu do New Yorku. Co já vím, může mě hned první noc znásilnit nějaký gang v nějaké uličce, nebo ten kluk, se kterým jsem mluvil, bude nějaký nemocný blbec, který mě prodá jako sexuálního otroka, nebo mě přinutí být v nějakém mizerném pornu. Nemám tušení, co se se mnou stane a nemůžu jít do New Yorku úplně nepřipravený.“

„To je směšné,“ zavrčel Tom a zcela ignoroval svá dřívější slova. „Mohl jsi být přinucený k sexu i po cestě sem, ale to tě nepřinutilo dát se prvnímu kreténovi, kterého jsi mohl zpátky doma najít. Tak proč sakra teď?!“

„Proč jsi kvůli tomu tak naštvaný?“ Zařval Bill s očima stále upřenýma na něj. „Proč ti na tom záleží?“
„Záleží mi na tom, protože pokud by se měl někdo s tebou vyspat, pak bych to měl být já!“ Tom v podstatě zařval, slova opustila jeho rty dříve, než si uvědomil, co říká a až když spatřil šok v Billových očích, tak mu došlo, co opravdu řekl.
„Cože?“ Zašeptal Bill, zacouval pár kroků a klesl na postel, zatímco zíral na Toma s rozšířenýma očima. „Ale… ale ty jsi říkal…“
„Já vím, co jsem říkal,“ ušklíbl se Tom, ale pak se přinutil, aby se uklidnil. Nechtěl na Billa křičet, ten kluk byl zmatený a vyděšený a on nechtěl udělat něco tak hloupého. Jen se bál toho, co by se mu mohlo stát v obrovském městě, jako je New York a Tom to chápal. „Ty jsi tak vyšiloval, Bille,“ řekl tiše a udělal krok směrem k posteli, ulevilo se mu, když Bill ani trochu nevypadal, že by z něj byl nervózní, nebo že by se ho bál. „Neměl jsem to srdce, abych ti řekl pravdu, nechtěl jsem, aby ses mě bál.“
„Takže ty…“ Bill sklopil pohled a zaváhal, než znovu promluvil. „Takže mě chceš?“
„Ach bože…“ Zasténal Tom a posadil se vedle něj. „Ano, ano chci. Chtěl jsem tě od první chvíle, kdy jsem tě uviděl, okay?“

Bill pomalu přikývl, vytáhl nohy na postel a překřížil je, zatímco zíral na své ruce a pomalu dýchal. Tom se obával, že začne vyšilovat, nebo se jej bude znovu bát, ale zdálo se, že zůstal v klidu a Tom mu dal chvíli, aby si utřídil své myšlenky a popral se s tím, co se právě dozvěděl.

„Tak to udělej,“ Bill najednou zašeptal a hlas se mu trochu třásl. „Vezmi si mě.“
„Cože?“ Tom na něj zíral, ale Bill nevzhlédl, dál zíral na své ruce, kterými v současné chvíli svíral látku svého trička.
„Stejně se to dříve či později stane, že?“ Zašeptal Bill. „Takže to stejně dobře můžeš být ty, když už to chceš.“
„Ne,“ zamumlal Tom. „Ne takhle. Už jsem ti slíbil, že bych tě k tomu nikdy nenutil a ten slib dodržím.“
„Ale ty mě nenutíš,“ nesouhlasil Bill tiše, „říkám ti, že můžeš…“
„Ale ty to nechceš,“ odpověděl Tom a položil mu ruku na rameno. „A já nejsem násilník, nikdy bych ti takhle neublížil.“
Vstal z postele a přešel k prádelníku, kde zvedl svou sportovní tašku a podíval se na Billa, který na něj zmateně zíral.
„Zůstaň dnes v noci tady,“ řekl tiše. „Vezmu si další pokoj a potom pro tebe přijdu, než zítra pojedeme.“
„Cože?“ zašeptal Bill s panikou v očích. „Ne, ne, prosím, neopouštěj mě.“
„Ale…“ Tom trochu zaváhal, nejistý, proč by Bill chtěl, aby zůstal. „Opravdu chceš spát vedle mě? Dokonce i teď, když víš, že tě vidím tak, jak ty nechceš?“
Bill ani nezaváhal a přikývl, s očima stále široce rozevřenýma a vyděšenýma a Tom zmateně svraštil obočí, když položil tašku zase dolů.

„Jsi si jistý?“ Zeptal se pomalu. „Opravdu mi nevadí si vzít další pokoj.“

„Jsem si jistý,“ řekl Bill tichým hlasem. „Prosím, neopouštěj mě.“
„Okay,“ Tom přikývl a vrátil se k posteli, kde se vedle něj znovu posadil. „Neopustím.“

autor: Zarlina

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

original

11 thoughts on “The Hitchhiker 18.

  1. Dneska opravdu musím souhlasit s Tomem, že je Bill idiot. Měl zatracené štěstí, tenhle večer pro něj mohl dopadnout hodně špatně. Ale aspoñ se konečně pohnuli z místa. Jsem zvědavá, co se bude dít příště 🙂
    Díky za překlad

  2. Chudinka Bill 🙁 To je strašné jak uvažuje o tom, že se raději vyspí s někým teď, ať je na to do NY připrvený. Já neříkám, že se zachoval správně, to ne, ale když z toho jeho chování úplně čiší ta jeho zoufalost! 🙁 Nemůžu si pomoct, ale je mi jej čím dál více líto. Dobrá zpráva ale je, že začal přemýšlet o tom, že to asi nebyl tak dobrý nápad, když ani neví, co se s ním stane. Pořád strašně doufám, že s Tomem nakonec zůstane! Teď, když ví, že se Tomovi líbí, tak o něm třeba začne přemýšelt jiným způsobem? Hmm? 😀 Asi jsem až moc velký snílek, no. 😀 Ale když já se o Billa fakt hodně bojím a hlavně strašně doufám, že spolu kluci nakonec skončí. 🙂

    Teď jsem strašně napnutá na další pokračování, protože si myslím, že tohle maličko zamíchá se vztahem kluků. Možná ne, ale myslím si, že by je tohle mohlo posunout někam dál. Moc děkuji za báječný překlad! 🙂

  3. Bill musí být zoufalý. Ta hrozná nejistota, pocit, že vše je špatně a ještě to zhoršit unáhleným rozhodnutím?!?                                                                                                                                          Takhle hloupě hazardovat. Souhlasím s Tomem. Na druhou stranu, Bill se začíná na Toma dívat trochu jinak. Tak ať úhel pohledu pořádně prozkoumá. Moc se těším na nové Billovi obzory. 🙂

  4. Uaaaaa, to byl ale nervydrásající díl! Už jsem měla strach, že Bill s tím chlapem fakt někam odejde, naštěstí tu byl Tom hero :))) a zasáhnul 🙂 No, a pak to Tom mezi ním a Billem vyjasnil a mně se fakt ulevilo, že Bill ví pravdu a zůstal v klidu 🙂 Ačkoliv… Ještě neví celou pravdu, že 😛 A moc mě potěšilo, když Bill řekl Tomovi, aby ho neopouštěl, to byl jeden z nejhezčích momentů celý povídky 🙂
    Už se moc těším na to, jak to mezi nimi půjde dál 🙂 Díky za překlad 🙂

  5. Tenhle díl nám zamotal karty osudu – očekávám, že v dobrém a snad se kluci posunou někam dál…oceňuji Tomovu trpělivost a staroslivost, jak je na Billa hodný a fixovaný, aby se mu něco nestalo…Bill musí být hodně zoufalý, když ovšem přemýšlí takhle…a chápu ho, ale mohl o tom přemýšlet dříve – tak proč chtěl odejít?! Billova slova – neopouštěj mě – by mohla mít vliv i na budoucnost, protože teď má šanci o Tomovi začít přemýšlet i jinak, i když je škoda, že Tom Billovi řekl pouze to, že ho chce, ale až Bill zjistí, že ho má Tom víc než rád – páni to bude dějová linka…A myslím si, že to je to, co Bill chce a hlavně potřebuje i slyšet…takhle v tom vidí jen ten sex, jako splátku za to, co pro něj Tom dělá – chce ho a zaslouží si to, ale Tom má úžasný charakter, žr Billa odmítl, protože on to zatím nechce, i když se mu sám nabídl – přesto Tom touží, aby z Billovy strany také šlo o něco víc…aby mu směl ukázat, jak je sex, láska a milování něco super, čeho se nemusí bát… Jsem ráda, že tenhle díl byl o něco delší než ty předchozí, protože délka dílů téhle povídky mě mučí, i když ji mám hrozně ráda…díky za překlad. Už se těším na další díl.

  6. Síce som rada, že Bill začína nad svojim rozhodnutím uvažovať aj z pohľadu reálnych hrozieb a chápem, že by to chcel mať za sebou, ale takto hazardovať?! Čo má v tej rozkošnej hlave piliny?! 😀 Má fakt sakramentské šťastie, že ho v tom Tom nenechal a zachránil ho od toho chlapa.
    A tiež som rada, že Tom Billov návrh odmietol, lebo aj keď po ňom túži, tak chce, aby to chcel aj Bill.
    Ďakujem za preklad a som zvedavá na pokračovanie.

  7. Tom má pravdu, že je Bill naivné decko, snažil sa ho chrániť keď mu povedal, že ho nechce no a Bill si z toho vzal ponaučenie. Chudák, bolo mi ho tak strašne ľúto ako odovzdane súhlasil a šiel s tým chlapom. Tom ma potešil, že ho zachránil:) mrzelo ma, že ho tam necháva, ale urobil to viac než dobre. A teší ma, že sa Billovi priznal, to chúďa si aspoň nebude navrávať, že ho Tom nechce lebo sa mu nepáči 🙂 Ďakujem za krásnu kapitolu♥

  8. Pochybnosti, nejistota, naivita a alkohol… Kdo si ještě pamatuje na svou pubertu přesně ví, jak je to ošidné a jak pak člověk udělá něco, čeho pak hluboce lituje. Pozdě. Ještě že byl Tom na blízku a zasáhl, když šlo opravdu do tuhého.
    Otázka je, jestli chtěl jenom Billovi zabránit, aby neudělal blbost, nebo nechtěl, aby ho měl někdo jiný. Troufnu si tvrdit, že pravda je někde uprostřed.
    Díky za pěknou kapitolu a těším se na pokračování.

  9. Bill je opravdu jeste dite… nechat se opit cizincem, nechat ho aby si ho odvedl. Proste dite. Tom se zachoval skvele, zabranil nasili a zachranil Billovo panictvi pro sebe 😀
    Diky za preklad 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics