autor: Mykerina
Tom
Několik dlouhých týdnů jsem se tam neukázal. Vlastně ani nevím proč. Peníze bych na něj měl, jenže… možná ve mně spíše hlodal ten strach, že jsem ho urazil, že je na mě naštvaný a já jsem možná až moc velký srab. Už dávno jsem si přiznal, že mě uchvátil. Že po něm prahnu neuvěřitelným způsobem a vlastně se sám sobě divím, že když u mě byl poprvé a byl ochotný se mnou provozovat sex… já odmítnul. Teď se za to mlátím do hlavy. Jenže, jenže pořád o tom přemýšlím a čím dál tím víc mi dochází, že ho nechci jen kvůli sexu.
„Sakra.“ Vydechnu. Opláchnu si ruku i klín. Další probuzení uprostřed noci, které jsem musel vyřešit sprchou. Opřu se zmoženě o kachličky a vydechnu. Nemůžu ho dostat z hlavy. Ty jeho hnědé oči. Tak hluboké, ale prázdné. Bez života, bez jiskry. Zabalím se do ručníku a dojdu zpátky do postele. Pustím ten kus látky na zem a lehnu si. Pořád přemýšlím. Jsou čtyři ráno, kolik nocí takhle ještě prohoním s myšlenkou na jeho tvář? Zavrtím se. Dneska ho prostě musím vidět. Musím. Možná bude nejlepší, kdybych si ho koupil sem. Tady žádné kamery nejsou. Tady by mohl být uvolněný. Klidný. Jo. Udělám to takhle. S myšlenkou, že za pár hodin ho budu držet v náručí, spokojeně usnu.
**************
Zaparkuju před tím nevěstincem. Vydechnu. Kolik je to týdnů? Šest? Tak dlouho. Vystoupím a projdu kolem té gorily, co si mě přeměří svým rentgenovým pohledem. Už se ho nebojím. Kašlu na něj. Projdu úzkou chodbou k rudým dveřím a vstoupím. Hned jdu k recepci.
„Dobrý večer,“ usměju se na tu prsatou holčinu. Hned mi ukáže bíle zuby.
„Přejete si, pane Joste?“ Co? CO? Ona si mě pamatuje? Kurva… kurva!
„J-já… no… já…“ úplně mi podkopla nohy.
„Erebia bude volný zhruba za dvacet minut. Teď má klienta. Pak má zhruba půl hodiny volno, ale pak už je zaneprázdněn.“ Ona mi snad vidí do hlavy. Jenže co teď? Půlhodiny je málo. To mi nestačí. Navíc tady bude určitě nervózní.
„Slečno…“ usměju se, jak nejvíc sexy umím, „chci ho odteď až do rána.“
„Je mi líto, jak už jsem řekla, je zabraný,“ pořád se usmívá. Vytáhnu peněženku.
„Určitě se to dá nějak udělat,“ podsunu jí nenápadně dvě stovky. Chvíli na mě kouká, pak koukne do monitoru.
„Bude vás to stát 1000€,“ oznámí mi. Doprdele. To je šílená suma!
„Fajn, není problém,“ ani nezaváhám. Dobře, trochu jsem zaváhal. Je to hodně peněz. Podám jí kartu a jdu si sednout.
„Ne, pane Joste. Můžete jít do svého vozu. Dovedou ho za vámi.“ Zavolá na mě. Otočím se, kývnu a jdu do auta. Sednu si. Opřu si hlavu o volant a vydechnu.
Těch dvacet minut se zdálo nekonečných, ale nakonec se přeci jen otevřou dveře a Eri je strčen na sedadlo spolujezdce. Zamračím se, když vidím tu odcházející gorilu.
„Jsi v pořádku?“ kouknu na něj. Mlčí. Opře se čelem o okénko. Vydechnu. Rozjedu se domů. Ta cesta je tak tichá, až mám strach, že ti vyřízli jazyk. Zastavím a vystoupím. Přejdu ke spolujezdci a otevřu ti. Podám ti ruku. Jsem rád, že ses jí chytil.
„Eri…“ kouknu na tebe.
„Ano, pane?“ broukne. Ne, tohle ne. On se pořád zlobí. Pohladím jeho jemnou tvář.
„Neříkej mi pane, jsem Tom, pamatuješ?“ koukám ti do očí.
„Prosím, Eri, říkej mi Tome, já se omlouvám, že jsem tě urazil… omlouvám se, jen… mluv se mnou, ano?“ snažím se. Jen si olízne rty a kývne. No, aspoň něco. Třeba se doma v klidu rozmluví. Jemně mu stisknu dlaň a vedu ho po schodech ke vchodovým dveřím. Odemknu a nechám tě projít.
„Tady už jsi byl, jen nevím, kolik jsi toho viděl krom mého pokoje,“ pousměju se a sundám mu ten kožich. Ochotně se z něj vyvleče, ale pořád mlčí.
„Dobře, jsi naštvaný, chápu. Ale myslel jsem, že tady budeš víc v klidu.“ Jdu do kuchyně a nechám ho tam stát. Teď už je na něm, jestli se bude chovat normálně, nebo bude dál uražený.
Když mi řekli, že už mám jen jednoho zákazníka, a že si mě koupil na celý den, nevěděl jsem, co si o tom myslet. Posadili mě do auta a já si myslel, že to bude starý chlípník, ale ne. Když promluvil, poznal jsem ho. Srdce se mi zachvělo, ani nevím proč. Možná proto, že vím, že on na mě zlý nebude.
Vydechnu, musím za ním. On už udělal dost ústupků, dokonce se omluvil. Položím si kabelečku na gauč a jdu za tebou. Pohladím tě po zádech a zamručím.
„Dáš si vodu nebo džus?“ otočí se na mě. Usměju se. Tohle je otázka, kterou mi nikdo nikdy takhle v práci nedal.
„Džus, jestli můžu,“ souhlasím. Možná je opravdu lepší, že sis mě vzal sem, protože tady jsem opravdu klidný. Pohladím ho po ruce, když mi podá skleničku.
„Mám se svléknout?“ kouknu na něj. Přeci jen, jsem tady kvůli práci. Jeho šokovaný pohled mě pobaví.
„Jsem tady přeci kvůli tomu,“ pohladím ho po hrudi. Chytne mě něžně za zápěstí.
„Eri… nejsi tu kvůli… sexu… jsi tady, protože se mi stýskalo. Já… zní to jako klišé, ale… chtěl jsem tě vidět.“ Kouká na mě. Zakroutím hlavou. Tohle nejde.
„Eri. Prosím, sedneme si. Koukneme se na filmy, dáme si pizzu a popcorn… ano?“ pohladí mě po tváři, ale přesto opatrně, aby mi nesundal škrabošku.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Tak to vypadá jako slibný večer… 🙂 I když, těch peněz… Jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než Tom přijde tímhle tempem na buben… 🙂
Děkuju moc za dílek a už se těším na pokračování
Debilní škraboška. Jak to s ní Eri dokáže pořád vydržet, já bych si udrbala obličej. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Doufám, že se stane něco zásadního. 😉
Díky, těším se na pokračování.
Taky si říkám, že takhle se Tom brzo zruinuje, asi by měl vymyslet něco jiného…
Jsem zvědava jak ten večer bude pokračovat.
Síce som rada, že sa nakoniec Tom na Erebiou vrátil, ale tá suma.. takto bude za chvíľu bez peňazí a potom bude aj po platení za Eri.
Som zvedavá, ako ich večer dopadne a teší ma, že sa už Eri nehnevá a Tomovi odpustil.
Ďakujem za časť.
P.S.: Dúfam, že sa na mňa neurazíš, ale jedna taká malá gramatická vec – príliš striedaš slovesnú osobu. V jednej vete máš "ti, tebe" a hneď v ďalej za ňou "on, jemu". Chcelo by to ujednotiť, lebo síce ako čitateľke mi to až tak nevadí, ale keďže betujem poviedky kamarátke, tak mi také veci udierajú hneď do očí 🙂
Ja viem ako je Eri zamestnaný, ale keď tam tá prsaňa povedala, že má zákazníka, tak ma zase zamrazilo. Strašne mi to vadí a dúfam, že Tom niečo vymyslí aby ho odtiaľ dostal preč, už aj kvôli sebe. Odkiaľ nabral toľko peňazí? Bola by som rada, keby si dal už dole tú masku, možno by ho Tom mohol spoznať…